Formy a metody výuky A B Umět Řídit auto Rozebrat karburátor Orientovat se podle hvězd Doporučuje se přihlížet zejména k následujícím kritériím:  výchovně vzdělávací cíl hodiny  obsah učiva  věkové a individuální zvláštnosti žáků (včetně složení třídy)  osobnost učitele  materiální vybavení a organizační podmínky Jak si vybrat metodu výuky? Trvání hodiny „Prime-time“ Pasivní epizoda Celkem minut Počet % z celkové délky času Celkem minut Počet % z celkové délky času 45 min 33 75 % 12 25 % Průměrné aktivní a pasivní epizody v procesu učení Rozložení Prime time Pasivní Prime time 45 min 1. – 21. 22. – 33. 34. – 45. Trvání hodiny „Prime-time“ Pasivní epizoda Celkem minut Počet % z celkové délky času Celkem minut Počet % z celkové délky času 90 min 56 62 % 34 38 % Průměrné aktivní a pasivní epizody v procesu učení Rozložení Prime time Pasivní Prime time 90 min 1. – 28. 29. – 62. 63. – 90. Denní rytmus 90 % 75 % Činnost 50 % 30 % Demonstrace 20 % Audio-visuální 10 % Čtení 5 %Pyramida učení Přednáška Skupinová diskuse Učení druhých  Redukovat pasivní učení (učení je výsledkem přemýšlení)  Redukovat čtení bez interpretace  Zvýšit počet komunikačních kanálů pro učení  Více učení pomocí několika smyslů  Více aktivního učení se  Více spolupracující, kooperativní a skupinové učení  Více aktivit, které vyžadují aplikaci poznatků  Více prostoru pro dialog studentů Důsledky pro výuku Základní principy (1)  Aktivní učení  Učení faktů, termínů a konceptů  Spolupracující učení  Zodpovědnost učícího se  Učit se o učení se  Aplikace naučeného Základní principy (2)  Motivace, zájem, zapojení, radost a efektivní učení jsou spojené  Učení spočívá v řešení problémů  Pokus a omyl jsou významné součásti učení se  Studenti musí být oceňováni za riskování  Pozitivní a negativní zpětná vazba  Učící se by měl zažívat úspěch během učení Organizační formy výuky  Individuální výuka  Hromadná a frontální výuka  Individualizovaná výuka  Projektová výuka  Skupinová a kooperativní výuka  Týmová výuka  Otevřené vyučování Individuální výuka  Nejstarší forma výuky  Jeden učitel a jeden žák  Jazyky, umělecké předměty, TV  Chybí spolupráce mezi žáky  Nákladná metoda Hromadná a frontální výuka  16. a 17. století  Snaha o ekonomizaci učení  Výrazná role učitele  Foucault Dohlížet a trestat  Dodnes nejpoužívanější organizační forma Hromadná a frontální výuka Obsahuje tyto části: 1. Úvodní část (organizační zahájení hodiny, zápis do třídní knihy, cíl, motivace) 2. Opakování dříve probraného učiva 3. Výklad nového učiva 4. Opakování a procvičování probraného učiva, aplikace 5. Shrnutí a utřídění nových poznatků 6. Zadání a vysvětlení domácích úkolů Výukový dialog Obsahuje tyto části: 1. Úvodní část (organizační zahájení hodiny, zápis do třídní knihy, cíl, motivace) 2. Opakování dříve probraného učiva 3. Výklad nového učiva 4. Opakování a procvičování probraného učiva, aplikace 5. Shrnutí a utřídění nových poznatků 6. Zadání a vysvětlení domácích úkolů  Vyučování interaktivní: střídají se repliky různých mluvčí  Vyučování dialogické: scénář hodiny je otevřený myšlenkám a nápadům přicházejícím od žáků Co to je dialogičnost? Definice: Prostřednictvím komunikace a práce s jazykem stimuluje aktivitu žáků, podněcuje jejich myšlení a prohlubuje jejich porozumění (Alexander, 2006)  Dominují vyšší kognitivní procesy.  Žáci jsou angažovaní.  Scénář hodiny je otevřený. Dialogické vyučování  Výklad  Drilování  Recitace  Diskuse  Dialog Žánry komunikačních situací ve výuce  Tematická diskuse: vzájemná reaktivita nejméně tří účastníků; vztah k probíranému tématu; autentické otázky učitele.  Produktivní dialog: otázky vyšší kognitivní náročnosti; lešení; rozvinutá evaluace; otázky učitele vycházejí z odpovědí žáků. Formy dialogického vyučování U: takže Honzík dává přednost tady té teorii vědecké, co dál (rozhlíží se po třídě) … U: … co třeba ty, Jardo? Ž Jarda: Hmm, tak asi taky té vědecké... U: Vědecké teorii, nebo od všeho trošku, nebo jak? (dívá se na žáka) Ž Jarda: Ne, vědecké teorii… U: Určitě. Ž Jarda: Protože kdyby byl Bůh, tak někomu vyrve žebro a to pak bude bolet. U: (smích) Dobře, takže to je tvůj názor. Co třeba ty, Katy? (dívá se na Katku) Ž Katka: Asi taky té vědecké. Tematická diskuse  V nasbíraném materiálu (32 vyučovacích hodin) pouze třikrát v rozvinuté podobě.  Přítomnost bleskových diskusí a protodiskusí (lapání odpovědi, hra na učitele).  Hlavní obtíž zaznamenaných diskusních situací: nedostatečný důraz na racionální argumentaci. Tematická diskuse U: … zkusíme vytvořit pro ty děti, jak jsme si řekli. Bude to trošku ten text rozsáhlejší. Z jakého důvodu bude muset být rozsáhlejší? Ž Michal: Aby to pochopily. Ž Katka: Protože každý ten termín budeme muset popisovat jinými slovy. U: Tak, ano, budeme muset vysvětlit, vysvětlit některé termíny. Takže když si řekneme, když si necháme osnovu, osnova. (píše na tabuli „Osnova“) Tak, první. Co bude muset být první bod? Ž Filip: Začátek. U: Začali bychom to, tak spousta z vás už to řekla. (ukazuje do třídy) Ž Petr: Sluneční soustava. Produktivní dialog  Častěji se vyskytuje v situacích, kdy učitelé opouštějí učebnice a vytvářejí vlastní zadání.  Hlavní obtíž představuje sémantický šum a neshoda na významech používaných termínů. Produktivní dialog  Problém kolektivnosti  Problém reciprocity  Problém podpůrnosti  Problém kumulativnosti  Problém účelnosti Teoretický koncept dialogického vyučování je natolik idealizovaný, že je v praxi téměř nemožné mu dostát. Dialogické vyučování jako náročná disciplína Výukový dialog Typické chyby:  Pauzy I, II jsou menší, než 3 vteřiny  Otázky nejsou zaměřeny na vyšší kognitivní procesy  Jsou vyvoláváni stále ti samí žáci  Chybí explicitní zpětná vazba  Nepracuje se s jazykem Výukový dialog Pravidla  Učitel je arbitrem výuky  Učitel dokáže pomocí poutavého výkladu zaujmout  Učitel rozhoduje o tom, kdo bude hovořit  Studenti se ptají, když něčemu nerozumí  Standard dobrého výkonu Individualizovaná výuka  Daltonský plán  Smlouva s učitelem  Škola jako laboratoř  „Daltonské hodiny”  „Daltonský metr“  Tři principy: zodpovědnost, samostatnost, spolupráce Projektová výuka Projektová výuka není  Referát  Seminární práce  Vypracujte heslo Karel Čapek  Domácí úloha  Jednoduchý úkol  Křížovka Projektová výuka Čtyři základní kroky projektové výuky 1. Zpracování záměru projektu 2. Sepsat plán projektu 3. Provedení projektu 4. Vyhodnocení projektu PŘÍKLAD Soutěžní debata  Výměna názorů na předem dané téma  Přesná pravidla  Upoutání pozornosti žáků  Pasivita žáka  Neochota se na debatu připravit  Jak ji hodnotit? Kooperativní a skupinové učení Je založeno na principu spolupráce při dosahování cílů. Výsledky jedince jsou podporovány činností celé skupiny a celá skupina má prospěch z činnosti jednotlivce. Základní pojmy kooperativního vyučování jsou sdílení, spolupráce a podpora Kasíková 1997 Kooperativní a skupinové učení Vhodné typy úloh  Problémové úlohy  Divergentní otázky  Analýza, srovnání, syntéza, zkoušení, rozhodování, hodnocení, tvořivá práce  Od strukturovaných zadání k méně strukturovaným Kooperativní a skupinové učení Kooperativní výuka je efektivní, když ■ odměna za práci navíc ■ každý žák má svoji zodpovědnost ■ interakce tváří v tvář ■ pozitivní vzájemná závislost ■ úkoly mají více než jedno řešení ■ reflexe skupinové činnosti Příklady kooperativního učení  Student Team: Achievement Divisions, STAD (Slavin 1994)  Cooperative Integrated Reading and Composition (CIRC) (Stevens, Slavin, 1995)  Jigsaw (Aronson, Blaney, Stephen, Silces, & Snapp 1978)  Group Investigation (Sharan, Sharan 1992)  Learning Together (Johnson, Johnson 1999) Dramatická výchova  Učení s využitím postupů divadla a dramatu  Hraní rolí  Incenace scének  Fáze reflexe Valenta, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada, 2008. Zápis do sešitu  Studenti jsou zticha  Učitel má kontrolu  Žáci mají jistotu  Utřídění myšlenek, opakování  Časově náročné Metoda I.N.S.E.R.T. Metoda práce s textem (Interaktivní poznámkový systém pro efektivní čtení a psaní)  Známá myšlenka: odškrtneme (fajfka)  Nový poznatek: znaménko „+“  Myšlenka, se kterou nesouhlasím: znaménko „–“  Pojem, o kterém se chci dozvědět více: znaménko „?“ Práce s obrazem  Návodné body  Opakované sledování  Krátké ukázky  Ne celé filmy  Pozor na spolehlivost techniky Práce s počítačem  E-learning (ELF)  Digitální propast?  Zábava x Deprivace  Motivační faktor  Časová náročnost Metody  Hladký přechod činností  Ohraničení činností  Symboly  Rutinní jednání  Explicitní zadání Literatura k metodám Kasíková, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997. Valenta, Josef (eds.). Pohledy. Projektová metoda ve škole a za školou. Praha: Ipos Artama, 1993. Petty, Geoffrey. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2004. Valenta, Josef. Učíme (se) komunikovat. Metodika komunikace v rámci osobnostní a sociální výchovy. Aisis: Kladno, 2005. Maňák, J., Švec, V. Výukové metody. Paido: Brno, 2003.