Formy a metody výuky
A
B
Umět
Řídit auto
Rozebrat
karburátor
Orientovat
se podle
hvězd
Doporučuje se přihlížet zejména k
následujícím kritériím:
 výchovně vzdělávací cíl hodiny
 obsah učiva
 věkové a individuální zvláštnosti žáků
(včetně složení třídy)
 osobnost učitele
 materiální vybavení a organizační
podmínky
Jak si vybrat metodu výuky?
Trvání
hodiny
„Prime-time“ Pasivní epizoda
Celkem
minut
Počet % z
celkové
délky času
Celkem
minut
Počet % z
celkové
délky času
45 min 33 75 % 12 25 %
Průměrné aktivní a pasivní epizody v
procesu učení
Rozložení Prime time Pasivní Prime time
45 min 1. – 21. 22. – 33. 34. – 45.
Trvání
hodiny
„Prime-time“ Pasivní epizoda
Celkem
minut
Počet % z
celkové
délky času
Celkem
minut
Počet % z
celkové
délky času
90 min 56 62 % 34 38 %
Průměrné aktivní a pasivní epizody v
procesu učení
Rozložení Prime time Pasivní Prime time
90 min 1. – 28. 29. – 62. 63. – 90.
Denní rytmus
90 %
75 % Činnost
50 %
30 % Demonstrace
20 % Audio-visuální
10 % Čtení
5 %Pyramida
učení Přednáška
Skupinová
diskuse
Učení
druhých
 Redukovat pasivní učení (učení je výsledkem
přemýšlení)
 Redukovat čtení bez interpretace
 Zvýšit počet komunikačních kanálů pro
učení
 Více učení pomocí několika smyslů
 Více aktivního učení se
 Více spolupracující, kooperativní a
skupinové učení
 Více aktivit, které vyžadují aplikaci poznatků
 Více prostoru pro dialog studentů
Důsledky pro výuku
Základní principy (1)
 Aktivní učení
 Učení faktů, termínů a konceptů
 Spolupracující učení
 Zodpovědnost učícího se
 Učit se o učení se
 Aplikace naučeného
Základní principy (2)
 Motivace, zájem, zapojení, radost a
efektivní učení jsou spojené
 Učení spočívá v řešení problémů
 Pokus a omyl jsou významné součásti
učení se
 Studenti musí být oceňováni za riskování
 Pozitivní a negativní zpětná vazba
 Učící se by měl zažívat úspěch během
učení
Organizační formy výuky
 Individuální výuka
 Hromadná a frontální výuka
 Individualizovaná výuka
 Projektová výuka
 Skupinová a kooperativní výuka
 Týmová výuka
 Otevřené vyučování
Individuální výuka
 Nejstarší forma výuky
 Jeden učitel a jeden žák
 Jazyky, umělecké předměty, TV
 Chybí spolupráce mezi žáky
 Nákladná metoda
Hromadná a frontální výuka
 16. a 17. století
 Snaha o ekonomizaci učení
 Výrazná role učitele
 Foucault Dohlížet a trestat
 Dodnes nejpoužívanější organizační
forma
Hromadná a frontální výuka
Obsahuje tyto části:
1. Úvodní část (organizační zahájení hodiny,
zápis do třídní knihy, cíl, motivace)
2. Opakování dříve probraného učiva
3. Výklad nového učiva
4. Opakování a procvičování probraného učiva,
aplikace
5. Shrnutí a utřídění nových poznatků
6. Zadání a vysvětlení domácích úkolů
Výukový dialog
Obsahuje tyto části:
1. Úvodní část (organizační zahájení hodiny,
zápis do třídní knihy, cíl, motivace)
2. Opakování dříve probraného učiva
3. Výklad nového učiva
4. Opakování a procvičování probraného učiva,
aplikace
5. Shrnutí a utřídění nových poznatků
6. Zadání a vysvětlení domácích úkolů
 Vyučování interaktivní: střídají se repliky
různých mluvčí
 Vyučování dialogické: scénář hodiny je
otevřený myšlenkám a nápadům
přicházejícím od žáků
Co to je dialogičnost?
Definice: Prostřednictvím komunikace a
práce s jazykem stimuluje aktivitu žáků,
podněcuje jejich myšlení a prohlubuje
jejich porozumění (Alexander, 2006)
 Dominují vyšší kognitivní procesy.
 Žáci jsou angažovaní.
 Scénář hodiny je otevřený.
Dialogické vyučování
 Výklad
 Drilování
 Recitace
 Diskuse
 Dialog
Žánry komunikačních situací ve
výuce
 Tematická diskuse: vzájemná reaktivita
nejméně tří účastníků; vztah
k probíranému tématu; autentické otázky
učitele.
 Produktivní dialog: otázky vyšší kognitivní
náročnosti; lešení; rozvinutá evaluace;
otázky učitele vycházejí z odpovědí žáků.
Formy dialogického vyučování
U: takže Honzík dává přednost tady té teorii vědecké, co
dál (rozhlíží se po třídě) …
U: … co třeba ty, Jardo?
Ž Jarda: Hmm, tak asi taky té vědecké...
U: Vědecké teorii, nebo od všeho trošku, nebo jak? (dívá
se na žáka)
Ž Jarda: Ne, vědecké teorii…
U: Určitě.
Ž Jarda: Protože kdyby byl Bůh, tak někomu vyrve žebro a
to pak bude bolet.
U: (smích) Dobře, takže to je tvůj názor. Co třeba ty, Katy?
(dívá se na Katku)
Ž Katka: Asi taky té vědecké.
Tematická diskuse
 V nasbíraném materiálu (32 vyučovacích
hodin) pouze třikrát v rozvinuté podobě.
 Přítomnost bleskových diskusí a
protodiskusí (lapání odpovědi, hra na
učitele).
 Hlavní obtíž zaznamenaných diskusních
situací: nedostatečný důraz na racionální
argumentaci.
Tematická diskuse
U: … zkusíme vytvořit pro ty děti, jak jsme si řekli. Bude to
trošku ten text rozsáhlejší. Z jakého důvodu bude muset
být rozsáhlejší?
Ž Michal: Aby to pochopily.
Ž Katka: Protože každý ten termín budeme muset
popisovat jinými slovy.
U: Tak, ano, budeme muset vysvětlit, vysvětlit některé
termíny. Takže když si řekneme, když si necháme
osnovu, osnova. (píše na tabuli „Osnova“) Tak, první. Co
bude muset být první bod?
Ž Filip: Začátek.
U: Začali bychom to, tak spousta z vás už to řekla.
(ukazuje do třídy)
Ž Petr: Sluneční soustava.
Produktivní dialog
 Častěji se vyskytuje v situacích, kdy
učitelé opouštějí učebnice a vytvářejí
vlastní zadání.
 Hlavní obtíž představuje sémantický šum
a neshoda na významech používaných
termínů.
Produktivní dialog
 Problém kolektivnosti
 Problém reciprocity
 Problém podpůrnosti
 Problém kumulativnosti
 Problém účelnosti
Teoretický koncept dialogického vyučování je natolik idealizovaný, že
je v praxi téměř nemožné mu dostát.
Dialogické vyučování jako náročná
disciplína
Výukový dialog
Typické chyby:
 Pauzy I, II jsou menší, než 3 vteřiny
 Otázky nejsou zaměřeny na vyšší kognitivní
procesy
 Jsou vyvoláváni stále ti samí žáci
 Chybí explicitní zpětná vazba
 Nepracuje se s jazykem
Výukový dialog
Pravidla
 Učitel je arbitrem výuky
 Učitel dokáže pomocí poutavého výkladu
zaujmout
 Učitel rozhoduje o tom, kdo bude hovořit
 Studenti se ptají, když něčemu nerozumí
 Standard dobrého výkonu
Individualizovaná výuka
 Daltonský plán
 Smlouva s učitelem
 Škola jako laboratoř
 „Daltonské hodiny”
 „Daltonský metr“
 Tři principy: zodpovědnost,
samostatnost, spolupráce
Projektová výuka
Projektová výuka není
 Referát
 Seminární práce
 Vypracujte heslo Karel Čapek
 Domácí úloha
 Jednoduchý úkol
 Křížovka
Projektová výuka
Čtyři základní kroky projektové výuky
1. Zpracování záměru projektu
2. Sepsat plán projektu
3. Provedení projektu
4. Vyhodnocení projektu PŘÍKLAD
Soutěžní debata
 Výměna názorů na předem dané téma
 Přesná pravidla
 Upoutání pozornosti žáků
 Pasivita žáka
 Neochota se na debatu připravit
 Jak ji hodnotit?
Kooperativní a skupinové učení
Je založeno na principu spolupráce při
dosahování cílů. Výsledky jedince jsou
podporovány činností celé skupiny a celá
skupina má prospěch z činnosti
jednotlivce. Základní pojmy
kooperativního vyučování jsou sdílení,
spolupráce a podpora
Kasíková 1997
Kooperativní a skupinové učení
Vhodné typy úloh
 Problémové úlohy
 Divergentní otázky
 Analýza, srovnání, syntéza, zkoušení,
rozhodování, hodnocení, tvořivá práce
 Od strukturovaných zadání k méně
strukturovaným
Kooperativní a skupinové učení
Kooperativní výuka je efektivní, když
■ odměna za práci navíc
■ každý žák má svoji zodpovědnost
■ interakce tváří v tvář
■ pozitivní vzájemná závislost
■ úkoly mají více než jedno řešení
■ reflexe skupinové činnosti
Příklady kooperativního učení
 Student Team: Achievement Divisions, STAD
(Slavin 1994)
 Cooperative Integrated Reading and
Composition (CIRC) (Stevens, Slavin, 1995)
 Jigsaw (Aronson, Blaney, Stephen, Silces, & Snapp
1978)
 Group Investigation (Sharan, Sharan 1992)
 Learning Together (Johnson, Johnson 1999)
Dramatická výchova
 Učení s využitím postupů divadla a
dramatu
 Hraní rolí
 Incenace scének
 Fáze reflexe
Valenta, Josef. Metody a techniky dramatické
výchovy. Praha: Grada, 2008.
Zápis do sešitu
 Studenti jsou zticha
 Učitel má kontrolu
 Žáci mají jistotu
 Utřídění myšlenek, opakování
 Časově náročné
Metoda I.N.S.E.R.T.
Metoda práce s textem
(Interaktivní poznámkový systém pro
efektivní čtení a psaní)
 Známá myšlenka: odškrtneme (fajfka)
 Nový poznatek: znaménko „+“
 Myšlenka, se kterou nesouhlasím:
znaménko „–“
 Pojem, o kterém se chci dozvědět více:
znaménko „?“
Práce s obrazem
 Návodné body
 Opakované sledování
 Krátké ukázky
 Ne celé filmy
 Pozor na spolehlivost techniky
Práce s počítačem
 E-learning (ELF)
 Digitální propast?
 Zábava x Deprivace
 Motivační faktor
 Časová náročnost
Metody
 Hladký přechod činností
 Ohraničení činností
 Symboly
 Rutinní jednání
 Explicitní zadání
Literatura k metodám
Kasíková, Hana. Kooperativní učení, kooperativní
škola. Praha: Portál, 1997.
Valenta, Josef (eds.). Pohledy. Projektová metoda ve
škole a za školou. Praha: Ipos Artama, 1993.
Petty, Geoffrey. Moderní vyučování. Praha: Portál,
2004.
Valenta, Josef. Učíme (se) komunikovat. Metodika
komunikace v rámci osobnostní a sociální
výchovy. Aisis: Kladno, 2005.
Maňák, J., Švec, V. Výukové metody. Paido: Brno,
2003.