aula Filozofické fakulty Masarykovy univerzity 14. května 2012 v 19 hodin 3. VÝROČNÍ KONCERT mužského pěveckého sboru Láska opravdivá Karel Bendl (1838-1897)........................................ Kristus vstal z mrtvých (Velikonoční tropar) text český a církevně-slovanský anonym, 18. století............................................... Страх Твой, Господи / Strach Tvoj, Gospodi Дмитрий Степанович Бортнянский (1751-1825)..... Тебе, Бога, хвалим Dmitrij Stěpanovič Bortňanskij (1751-1825)............. Těbe, Boga, chvalim text ambrosiánského hymnu Te Deum laudamus / Tebe, Bože, chválíme Александр Васильебич Никольский (1874-1943).... Господь просвещение мое Aleksandr Vasiljevič Nikolskij.................................. Gospoď prosvěščenije moje (Žalm 26/27, verše 1, 3, 7, 13, 14: Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?) Сергей Васильевич Рахманинов (1873-1943)......... В молитвах неусыпающую Богородицу (1893) Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873-1943)............ V molitvach něusypajuščuju Bogorodicu text kondaku svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice Павел Григорьевич Чесноков (1877-1944)............ Совет Превечный, Соч. 40, No. 2 Pavel Grigorjevič Česnokov.................................... Sovět prevěčnyj, op. 40, č. 2 altové sólo Xenie Černocká Дьякон Сергей Зосимович Трубачев (1919-1995).. Кто ны разлучит от любве Божия diákon Sergej Zosimovič Trubačov.......................... Kto ny razlučit ot ljubvě Božija (text z Listu Římanům 8, 35-39) Александр Тихонович Гречанинов (1864-1956)..... Воскликните Господеви вся земля Aleksandr Tichonovič Grečaninov (1864-1956)......... Voskliknitě Gospoděvi vsja zemlja (Žalm 65/66: Zajásej Hospodinu, celá země!) Александр Дмитриевич Кастальский (1856-1926).. Христос воскресе Aleksandr Dmitrijevič Kastalskij.............................. Christos voskrésě (Velikonoční tropar) PŘESTÁVKA 12 MINUT Leoš Janáček (1854-1928)..................................... Orání, IV/1 (1873) Josef Bohuslav Foerster (1859-1951)...................... Velké, širé, rodné lány op. 37 č. 4 z cyklu Devět mužských sborů, text Josef Václav Sládek (1845-1912) Bedřich Smetana (1824-1884)................................ Píseň na moři (1876-1877) na text z básně Černý prapor Vítězslava Hálka (1835-1874) Leoš Janáček........................................................ Kantor Halfar, IV/33 (1906) na text stejnojmenné básně ze sbírky Slezské písně Petra Bezruče (1867-1958) Leoš Janáček........................................................ Čtvero mužských sborů moravských, IV/28 1. Dež viš (1900), text Ondřej Přikryl (1862-1936) 2. Komáři (1906), text lidový 3. Klekánica (1900), text Ondřek Přikryl 4. Rozloučení (1906), text lidový Přikrylovy texty pocházejí ze sbírky Hanácky pěsničke vydané v Brně okolo r. 1900, č. 1 a 27. Text Komárů Svatba komáří sebral František Bartoš s Leošem Janáčkem a vydali jako součást Kytice z národních písní moravských v roce 1890. Text Rozloučení pochází ze sbírky Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (1860) Františka Sušila (1804-1868): „Loučení“, č. 561 Leoš Janáček........................................................ Láska opravdivá, IV/8 (1876) zpívá mužský pěvecký sbor LÁSKA OPRAVDIVÁ, řídí Jaroslav Černocký a Jan Špaček Pořizování obrazových a zvukových záznamů je vítáno. Konec kolem půl deváté. Poděkování: Boris Klepal, Martin Polák, Ústav hudební vědy FF MU, OP VK, PhDr. Jiřina Malá, CSc. www.laskaopravdiva.cz TEXTY SKLADEB Bendl: Vstal Kristus z mrtvých Kastalskij: Christos voskrésě Vstal Kristus z mrtvých, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobích život daroval. Strach Tvoj, Gospodi Bázeň Svou, Hospodine, zasaď v srdce služebníků Svých a budiž nám oporou. Bázeň Svou, Hospodine, zasaď v srdce služebníků Svých, kteří v upřímnosti vzývají Tebe. Bortňanskij: Těbe, Boga, chvalim Tebe, Bože, chválíme, Tebe, Pane, vyznáváme, Tebe, Předvěčný Otče, celá země velebí. Všichni Andělé, nebesa i všechny Mocnosti, Cherubíni i Serafíni bez ustání Tebe vzývají: Svatý, Svatý, Svatý, Hospodin, Bůh zástupů. Plna jsou nebesa i země vznešené slávy Tvé. Chválí Tě slavný sbor apoštolů, početný zástup proroků i světlé vojsko mučedníků, a po celé zemi Tě vyznává Svatá Církev: nepostižitelně velebného Otce, uctívaného, pravého a jednorozeného Syna Tvého i Svatého Ducha Utěšitele. Ty jsi Král slávy, Kriste, Tys Otce věčný Syn, jenž pro naše spasení nepohrdl panenskou útrobou a člověkem se stal. Ty jsi zlomil osten smrti a věřícím otevřel Království nebeské, sedíš po pravici Boha ve slávě Otcově a znovu přijdeš jako Soudce. Proto Tě prosíme: pomoz služebníkům Svým, jež jsi vykoupil drahocennou krví. Dej, ať se radují s Tvými svatými ve slávě věčné. Spasiž, Pane, lid Svůj a požehnej dědictví Svému, spravuj je a vyvyšuj navěky. Každého dne Tě budeme velebit a chválit Tvé jméno na věky věků. Budiž milosrdenství Tvé nad námi, Hospodine, neboť doufali jsme v Tebe. V Tebe, Hospodine, složili jsme naději svou, ať nejsme zahanbeni navěky. Amen. Nikolskij: Gospoď prosvěščenije moje Hospodin je světlo mé a spása, koho bych se bál? Hospodin je síla života mého, z koho bych měl strach? Kdyby proti mně i vojsko vytáhlo, mé srdce bázeň nepocítí, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece v Něho budu doufat. Vyslyš, Hospodine, hlas můj, když volám, smiluj se nade mnou a vyslyš mne. Věřím, že budu viděti Hospodinovu dobrotivost v zemi živých. Doufej v Hospodina, vzmuž se, ať posilní se srdce tvé a doufej v Hospodina. Rachmaninov: V molitvach něusypajuščuju V modlitbách neumdlévající Bohorodici, jejíž přímluvy jsou neochvějnou nadějí pro svět, neudržely ve své moci ani hrob, ani smrt. Jako Matku Života Ji přenesl do života věčného Ten, jenž se usídlil v Jejím vždy panenském lůně. Česnokov: Sovět prevěčnyj Odvěký záměr Boží zjevil Tobě, Panno, Gabriel, který stanul před Tebou, pozdravil Tě a pravil: Raduj se, Země Neosetá, raduj se, Keři Neshořívající, raduj se, Hloubko Nevyzpytatelná, raduj se, Moste vedoucí do nebe, raduj se, Žebři vysoký, jejž viděl Jakub, raduj se, Božská Nádobo s mannou, raduj se, Osvobození z kletby, raduj se, Adamovo Vysvobození, Pán s Tebou! Trubačov: Kto ny razlučit Kdo nás odloučí od lásky Boží? Snad soužení nebo úzkost? Pronásledování nebo hlad? Snad nahota, bída či meč? Vždyť psáno je, že pro Tebe jsme denně vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. Ale v tom všem slavně vítězíme mocí Toho, který si nás zamiloval. Ujistil jsem se, že ani smrt, ani život, ani Andělé, ani Knížectva, ani Mocnosti, ani přítomné, ani budoucí, ani výšiny, ani hloubiny, ani žádné jiné stvoření nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Grečaninov: Voskliknitě Gospoděvi Plesej Hospodinu, všecka země, opěvujte jméno Jeho, vzdejte čest na oslavu Jeho. Povězte o všech divech Jeho. Kdo je Bůh veliký jako Bůh náš? Ty jsi Bůh, jenž činíš zázraky. Bleskem Svým ozářil jsi celý svět, nebesa zvěstovala a všichni lidé spatřili Tvou spravedlnost. Usedl Bůh na trůn nade všemi národy. Kdo je Bůh veliký jako Bůh náš? Ty jsi Bůh, jenž činíš zázraky! Janáček: Orání (text Sušil, č. 709) Šohajku švarny, čemu něořeš? Či ci volky ustavaju, či sám němožeš? Děvucho švarna, oral cic bych ja, dybys ty mně pohonila, volil bych cě ja. Šohajku švarny, dyc němam biča, nědala mne ma macička za pohoniča. Foerster: Velké, širé, rodné lány Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany, od souvratě ku souvrati jak vás dnes to slunko zlatí! Vlavé žito jako břehy, květná luka plná něhy, na úhoru, v žírné kráse, pokojně se stádo pase. A jak slunce vás tak zhřívá a jak cvrček v klasech zpívá, v šíř i v dál, vy rodné lány, buďte vy nám požehnány! Smetana: Píseň na moři Haló! Již plachty napněte, stožár utužte lanem, již kotva z tůně zvednuta, a větrů přízeň pánem. Tak vesele hrá korouhev, moře tak jasno, blaho, nuž ke kormidlu, k slenici — haló! haló! Jen ještě pohled k přístavu ! Tam s bohem! Kynou šátky, tam čapky letí — nuž adé, nechť loučení čas krátký! Tam slzu vidím dokoná, jež rosí tváře blaho, ej vína sem, ať zavzní zpěv — haló! haló! A nyní počnem vesele: jak réva barví břehy, jak blednou města, vesnice, jak vzduch tu plný něhy. A jak to moře modravé, v něm houpem se tak blaho, to teprv ducha rozpíná — haló! haló! Hle, zmizel kraj, a moře skvost již bez hranic a mezí — pod nebem druhá nebes báň, zem bez pouta a stezí! Aj, jak to mysl rozhřívá — tak cítíme, co blaho! tu píseň teprv z plna zní — haló! haló! Aj hle, ten ostrov rozmilý, jak vynořil se z pěny ! Tam kormidlem teď zavesluj — jakť mocně rozložený! Hle, již nám v ruce tleskají, zrak zničený tak blaho: nuž čapky vzhůru, vítejte — haló! haló! Janáček: Kantor Halfar Kantor Halfar byl hoch dobrý byl hoch tichý, byl hoch hezký, ale měl on chybu: i v Těšíně mluvil česky před okresním inspektorem! A když tak se kantor spustí... víš, jsou hříchy v katechismu, co se nikdy neodpustí. Leta táhnou, vlasy řidnou jako listí před jesení. Halfar pořád za mládence! Pro Halfara místa není. V krčmě zní jen skočná hudba. Právě v kapli dalo slovo! Co by mělo deset roků čekat děvče Halfarovo? Přišli páni: „Škola polská!“ Ale vzpurný Halfar učí, jak mu káže zákon Boží. Tich po mezích chodí kantor, bez úsměvu, bez myšlenky, v krčmě v noci sám za stolem hledí k zemi, hledí sklenky. V horký večer, na klekání, když se jednou ve vsi zvoní, vrazí děvče v černou jizbu: Kantor visí na jabloni! Bez modlitby, bez slzy ho, jak při hříšné duši jisto, v roh hřbitova zakopali, a tak dostal Halfar místo. Janáček: Dež viš Dež viš, že rač tě vidivám než zlató vězdičko, máš na mrskut mně darovat červeny vajičko! Dež viž, že bech tě všecko dal a sebe néjrači, máš na večír mně skovávat pusenko néslači! A dež viš, že tě rači mám než široširé svět, máš říct, hde jož mám pro tebe jak pro nevěsto jet! Janáček: Komáři Komáři se ženili, trošky vína neměli. Přiletěl tam slavíček, přiněs vína zidliček. Komáři se opili, ež komára zabili. Komár leží v komoře, muška pláče na dvoře. Neplač muško, co ti je? Ešče komár ožije. Janáček: Klekánica Radile ste: „nechoď na ves, dež se od hor stmivá, chetla be tě, děvečko má, klekánica divá.“ A já šla a čekala sem, ešle na mě skočí, A on mě tam švarné senek chetil do nároči. Matičko má, tenkrát bela vaša rada vadná, takovéto klekánice neleknem se žádná. Janáček: Rozloučení Zhoru cesta, dolu druhá, rozlučme se spolu, milá. Těžké naše rozlóučení, když jsme spolu naučení. Vrať mně, milá, co je mého, já ti vrátím, co je tvého. Vrať mně, milá, prsténeček, já ti vrátím tvůj šáteček. Prsténeček, zlaté očko, s Pánem Bohem, má děvečko. Janáček: Láska opravdivá Miluješ-li mňa, ešte já teba vác, že já neviem, šuhaj, ani vypovedať. Znáš, že pravá láska v ustech neprebývá, v tichom srdci bydlí láska opravdivá.