B L U ES o N < CO O DC Václav °-Hrabě PROLOG Pánové věčné skeptičtí a přezíraví kteří své smutky vážete do kytek a znáte už život nazpamět jako verše svých kultivovaných přátel upozorňuji vás tohleto není přípitek na vaše zdraví Pasáci poezie Koštéři metafor To není pro vás to co tu dávám do placu To pro skutečné lidi které jsem poznal budu teď chvíli dělat paňácu Toto jsou verše pro zedníka Petra který mne naučil dělat s lopatou a dělit se o chleba a cigarety Pro dědu - socana ani v smrti nebyl bohabojný Na památku mé tety která sedm let od rána do rána čekala až se ten její vrátí z vojny Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát džez toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid Pro betonáře Albertýna Vidím ho jako dnes 2 říká: „Nikdy nespi s holkou kterou nemáš rád" Pro Mistra z Rybárny - poznal Paříž Josephinu Bakerovou a hlad Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel trubku plnou vzlyků Pro prodavače červených a žlutých limonád v kiosku na Perštýně Pro krásnou ženu která strávila své mládí v Ravensbrůcku pro její předčasné vrásky Pro jednoho malíře jeho šašky akrasojezdkyně v černém flóru Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky Pro slepého kamelota Večerní Prahy z pasáže Světozoru Pro holky tančící charleston ve sklepě na Národní třídě Pro párkaře Karla pro jeho ruku hnijící někde u Madridu Pro Modiglianiho a Parkera - oba umřeli v bídě Pro vousatého Fidela který řekl: „Demokracie - to je rozdat zbraně lidu" Pro rudoarmějce zabitého u nás 10. května tisíc devět set čtyřicet pět a pro tu dívku s plavým copem které se nevrátí z takové dálky Pro všechny kdo ve svých rukou nesou tento krásný ztřeštěný a jediný svět a pomáhají mu vpřed přes klatby papežů a sliny velkozlodějů přes všechny strej čkovské demokracie mory a války 3 PODZIM Tuberkulózni slunce Lány řípy Nízko nad zemí dýchají oblaka jak velké šedivé lípy A z jejich větví odlétají ptáci komedianti opouštějící poslední letní štaci Na prahu lesa líže si rány uštvaný zpocený říjen v rozmoklých polích podzimem ukřižovaný Třaslavý topol Holý jak věta Zavřete okna! Je konec léta 4 VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA Láska je jako večernice plující čemou oblohou Zavřete dveře na petlice! Zhasněte v domě všechny svíce a opevněte svoje těla vy kterým srdce zkameněla Láskaje jako krásná loď která ztratila kapitána námořníkům se třesou ruce a bojí se co bude zrána Láskaje bolest z probuzení a horké ruce hvězd které ti sypou oknem do vězení květiny ze svatebních cest Láska je jako večernice plující černou oblohou Náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou 5 OSPALÉ NĚŽNOSTI Neony zvoní klekání v tvých očích vycházejí hvězdy a květiny padají na zem mezi stíny na břeh jezera kde roste rákosí a kmín kde dřevaři po skončení práce pijí kořalku z jeřabin A mně se chce tak spát Spát ve stínu tvých vlasů Spát na nic nemyslet při zvuku tvého hlasu se probouzet jak kuchař v pohádkách kde spí se stovky let a znovu usínat s hrstí tvých vlasů na čele a trochu žárlit na slunce které ti po těle kreslí malé nepochopitelné obrázky 6 KRÁTKÁ BÁSEŇ O PRAZE Hořící obručí slunce proskakují cvičení psi mých myšlenek Na Karlově mostě se nudí barokní legionáři a voda pod jezem zpocená s pěnou v ústech utíká pryč a vrací se zpátky jako zelené obilí když je vítr Voda se vrací vrací se hoře lásky hozené do světa jak bumerang Ale můj sen z noci na dnešek už se mi nevrátí a nikdy už neuslyším hrát Internacionálu tak jako na pohřbu básníka který ji v každé řádce transponoval do neobvyklých tónin Bude se opakovat léto a zima křik holubů a smutek milenců vrátí se jako ozvěna jak zvony z Říma i naše životy Ten můj sen už se nevrátí Internacionála na hrobě básníka Vrátí se život voda pod jezem 7 ROMANCE Zelená zářivkami vybledlá noční obloha Kymácí se jako opilý kazatel A hvězdy i na tu dálku jsou cítit okurkovým lákem Krasavec bílý měsíc si strčil dva prsty do krku Takový fešák A zvrací! Úsměvy rady do života vyčichlé pivo smutek špiritus a saze z řas Až skončí dotáhnu ho do postele Vždyť celé noci nespí A potom přijde můj zlatý hřeb programu Žongluji s láhvemi V každé z nich trochu vody písku a slepeného peří a v jedné ještě srdcová dáma napůl rozmočená Musím to dělat rychle aby se to aspoň trochu podobalo ohňostroji závrati z milování bílému úsměvu klaunů 8 něžným piruetám kormoránů a divokých hus blýskavému a vratkému kruhu života Musím to dělat tak rychle aby to nešlo napodobit Aby slušný oholený pán z první řady nemohl vstát poklepat mi otcovsky na rameno a říci: „Příteli omlouváme vaši ztřeštěnost ale víme že to všechno je jen namáhavá práce dovedných rukou Tak příteli nač potom ty iluze nač ty iluze?" Musím to dělat tak rychle aby nikdo nepoznal jak se mi třesou ruce a s opatrností tak velkou jako je velký můj strach že by se tyto jinak obyčejné láhve letící vzduchem v touze napodobit lásku ohňostroje lidi a ptáky mohly rozbít Jen tak Vinou roztřesených rukou a zemské gravitace Končím bez potlesku ráno mne uvidíte jak krmím racky nad řekou svým povídáním a plivaje na oblohu dělám obláčky neboť božský měsíc má kocovinu a je potřeba aby to někdo udělal než pojedou lidé do práce 9 INFEKCE Spadl jsem ze skály porostlé arnikou a teď ležím rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí a tebe Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly Je to prý skorém zbytečné Vrchní sestra přináší pomeranče cigarety a třináct reprodukcí Botticelliho Posilněte se večer vás budou operovat Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce na to abyste s ním mohl žít Loupu pomeranč a vzpomínám na Prahu Čvachtá vy sníh Rackové Na 7. listopadu bylo slavnostní osvětlení pamatuješ? Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj do které se opřel vítr Je to smutné nebo možná směšné ale asi jim umřu pod nožem protože jenom ty máš krev stejné skupiny jako já Musím jim říct kde tě najdou Nelekej se Až pro tebe přijedou budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji 10 a nebudu vědět že j si přišla Vím že mě nemáš ráda ale já tě mám v krvi rozpuštěnou s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry tak starými zeje už vůbec nikdo nepamatuje 11 BLUES NA PAMÁTKU VLADIMÍRA MAJAKOVSKÉHO Večer Dole pode mnou zářila Praha Bylo mi úzko z tolika světel Tak jsem se díval na oblohu jestli nebude padat aspoňjediná hvězda pošetilá zbytečná plavá a nahá Když v tom jsem ze tmy uslyšel hrát blues na památku velkého sebevraha Začal to klavír Hluboko v basech blouznilo v horečce zelené moře a pak jsem zaslech trubku jak chraptí horce a choře Krásná absolutně nerozumná a nerentabilní hudba Hudba bez naděje na honorář Slyšíte Hudba Jako teplý vítr nad tělem vojáka padlého ve zbytečné válce Jako rosa co mu padá na hlavu zatímco světélkují v dálce 12 velrybí oči přístavů Slyšíte Zpocené prsty začínají chorus o zakouřených sálech o bílých prašných cestách o létech heroinu a smutku o létech hladu vyhazovů naděje o dívce z Alabamy o dětech z Little Rocku Trubka hraje Vysokým tónem jiskří závěje vteřin dnů a roků Ted pauza než začne basa Jen malá chvíle tak akorát Najeden tulipán naklánějící se ke mně Je slyšet nadechnutí trumpetisty a swingující rytmus otáčející se země To dělá ta trubka a krev a pot Zlaté trumpety v nebi nad Jerichem To je blues Pierot Do prachu cesty přitisk se rozstříleným břichem Kdoví v kterém to bylo roce To j e blues 13 Snad se to dozvíš v příští sloce Několik Múz na Střeleckém ostrově nabízí talent režisérům Gruzínsky koňak Chinin a idioti - odporné sérum proti žití Holky moje krásný! s hnědejma očima Namalovaný Rusovlasý Takhle to za krk chytí a zmáčkne a strhne hlavu dozadu... Co já vám mohu vyčítat? Já se taky málokdy prosím o radu A stejně byste mne neslyšely neboť zatímco baleťáci unylí a útlobocí mrkají na mne a zvou mě k stolu z magnetofonu letí „Líbej... Darling Dnešní noci" v dvanácti taktech rokenrolu To není život To není džez Život to jsou pekařská auta v ranní mlze a ruce odřené a unavené 14 bez nároků na slávu bez nafoukaných řečí A džez je doktor který léčí smutek a strach a jiné řezné rány horkým železem lihem a solí To je ta trubka která ve tmě zajíkávě vypráví: Bylo to v den kdy v Arles sváželi z polí Vincent van Gogh pořezaný sluncem z kavárny výběh celý krvavý a zastavil se na malou chvíli Počítal kolik mu zbývá přátel a kolik let Významné úsměvy „Vidíte? Je potrhlej Šílí" Ta chvíle stačila Zhoupnul se svět Je to vždycky taková malá chvíle Tak akorát najeden tulipán Takové sólo ve vytřískané hospodě o čtvrté k ránu Sólo pro život obehraný ze všech stran Takové sólo za poslední šesták Jen malá chvíle - najeden tulipán Smutný gladiátor šel po Něvském a naposled ho urazil měšťák Všichni přátelé měli v tu chvíli něco na práci Bylo to v dubnu Po nábřeží se točil vítr jako štěstí 15 S nelidskou upřímností koktaly svoji soustrast ubrečené dlažební kostky Ten den šel naposled po bulváru v dešti Vladimír Majakovskij 16 TY To není alej kaštanů které kvetou to není zástup andělů s myrtou to j e noc Modrá a bílá Na Vltavě zamrzly lodě a svatební kytice Máš oči jako tabák A stromy na podolském hřbitově jsou cypřiše a stříbrné štiky Jednou jsi řekla: „Já si tě najdu" Je noc Modrá a bílá Kouř u stropu se chvěje jako tvoje ruce V bytě nad námi někdo poslouchá Handla slyšíš „Vodní hudba" napudrované růže v téhle zimě to je ale nerozum že? Máš oči jako tabák Bojím se abych to všechno nezkazil nějakým překrásným gestem Až půjdeš zítra ode mne potkáš paní domácí jak se vrací s masem na neděli bude se divit že jsi tak mladá a už se touláš po nocích Pak si řekne že jsou tím stejně vinni 17 komunisti „Podolí není Montmartre" upozorní mne jemně inženýr z prvního patra Dáma v tramvaji se ušklíbne protože budeš hrozně moc vonět kouřem Bude ráno Střízlivé šedé a moudré jako vlasy mého otce Málokdo si všimne že máš oči jako tabák 18 UKOLÉBAVKA Je březen Černé nebe nad městem voní deštěm Ještě jednou to všechno spočítám Aspoň j ednou j eště Procenta ztrát procenta smutku procenta štěstí to co jsem dostal to co j sem vyhrál to co j sem propil to co jsem ztratil po cestě to co jsem získal poctivě i nepoctivě Plnoletost i špatnou povést papírovou zlatku po strýčkovi ve vestě Strýček byl legionář válčil na Piavě a byl tak poctivý že když se vrátil neměl práci Zato měl hodnou ženu na rukou tetování a smysl pro legraci A k stáří rakovinu Po celý život nenáviděl válku a všechnu její špínu On byl z těch lidí kteří poletí do vesmíru Ajá nezdárný synovec zrozený za války vychovaný v míru 19 pod očima kruhy jak smuteční pásky nemohu spát v této černé promoklé noci Počítám na prstech metály života a šrámy z naší lásky A ty spíš a možná se ti zdá něco tak krásného že na to do smrti nebudu mít Dobrou noc Jsi krásná i když spíš Dobrou noc Je slyšet jak přichází den Pomalu jako by se vracel z flámu Bloudí ulicemi hospod a chrámů Teď zívá Zastavil se na rohu Spi Já nemohu 20 ZAVŘI OČI Zavři oči Dole na ulici kropicí auto napodobuje déšť Beránci sbíhají do údolí a usínají ve tvém stínu zatímco ručičky hodin se zastavují protože tato chvíle se už nebude opakovat Ticho večera provokuje labutě aby se ještě před smrtí pokusily zazpívat něco o tvé kráse Zavři oči V berlínské hospodě se rouhá jednonohý Kristus a jeho krev padá na hlavy farizejů Hannibalovi sloni leží na březích Konga s podřezanými žilami a vypasení básníci předvídají konec lidské komedie Zavři oči! Zavři oči... Za chvíli umlknou zvony trombóny tramvaj e ajá budu poslouchat jak se z oblohy ozvěnou vracejí údery tvého srdce 21 v rytmu ptačích křídel v rytmu v kterém se země kolébá vesmírem v rytmu který se nikdy nikomu nepodaří upálit nebo ukřižovat Zavři oči a bude to jako když měsíc zapadá v aleji mostů Zavři oči a bude to všechno jako na počátku světa 22 BÁSEŇ SKORO NA ROZLOUČENOU Slunce překrásný manekýn se prkenně uklání kzápadu Zavírají se květiny a obchody Praha unavená chválou básníků a svojí krásou šediví soumrakem Je to tak podivné Co všechno se ti podobá Je to tak podivné Ta myšlenka že tě můžu ztratit Protože všechno na světě se neustále mění Můžu tě ztratit a zase budou rána plná cigaret a bude to svádět ke krásnému a pompéznímu smutku Můžu tě ztratit a zase budou noci měsíc vlající na obloze bude podobný stínu tvých rozpuštěných vlasů nebudu moct spát a budu nenávidět klasiky Můžu tě ztratit a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku Ano to všechno se může stát Ale nikdy už neztratím všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé děti naší lásky všechno to co nelze vyhandlovat v Tuzexu nabiflovat přes noc získat protekcí úsměvem touhu a odvahu nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod nedat se zlákat štěstím které padne na míru a sluší nebýt tu zbytečně nejíst tu zadarmo chleba Uvidět ráno u Vltavy divoké koně Vyjmenovat své lásky a bude-li to třeba nechat se zabít pro ně 24 25 Atheneum Atheneum - literatura na webu http ://atheneum. zde.cz