vOz
Týden )ii - děle týdne - déšťdrápal se po zemi tcninkými dlouhými nožičkami, stále na wmi místě, stále na témi miste. Krajina se dusila němou, bezmocnou vzpourou proti nemu A oni šli. Chudi, nuzní, smutni - tací byli - šli a hýčkali v hrudích svých horouci přáni, aby jim. smutným, nuzným a chudým dal Bůh příležitost ke skut ku milosrdenství. A ic byli takto šlechetní, proto jen žili jeiié.
- Pěkně vyhlížíme; domakáte se v sobe i jen pomyšlení na skutek? Ni v přírodě, ni v lidech. Země jako by se byla roiklíiila. - Jen tamté je dobře, zdá se. Jen jí mokrá pavu-čtnná vlákna neomotala údu, jen jí neznehybnila. Jest jf víude plno, čiperky - a libuje si. To se pozná: jest jiného druhu než člověk - a není : fádu přirody, mrška. Je nadřízena.
- A přece má lidskou podobu, věřil-li byste?!
- Ríkaji to. A větu, nedovedu si jí představili jinak. A je to veselé: tak se podobali nám a tak býti opakem našim!
- Chkhi -ui viděl?
- V které podobíí
- V kteTé podobí! lnu - v její...
- Mrivi j,: podle toho, Um se práve zaměstnává. Vite-lh jak onehdy udeřil ekraiitový granát doprostřed tábořící
364
- zasmál se - řekněte, řekni: Zdalipak jste ji
pate ,«y - nu pamatujete «,., ttWy K kemu ilutemu krabu. Ano «la dobfe jsem je, «U . ^.jednou usedl uprosthd dety a chapadr, podá*,,Z u,be korida » k"n«ridem. kamaráda za kamarádem.
Kolikpak jich tehdy bylo - he!
- Pětadvacet, příteli.
- Ano. pětadvacet Nu, tomu bé ui fici .hromadná smrt   Ale viděl jsem ji také uí při práci 5 jednonWm
- Viděl!"
- Ano - jakpak je tomu dávno? Týden, nic víc Stél ;scm na polní stráži. Noc byla měsíčná. Na sto kroků viděLs jaku ve dne. A na sto kroků stála druhá sttái. Rybák - znals jej. Hledím a vidím: pěkná, pěkná dívka; přisedla k němu. Sedí a rozkládá, zamilované k němu patfi, po lýtkách mu potřepává. Ale hlásku neslyšeti. Volám naň tak tiše, jak jen umim, a přece aby slySel .Utec utec -jc vedle tebe!" - I obrátí ke mně hlavu a v jchu ocích vidím, jako by se ptal: „Co vidíš, co pravíš?" - ale jeho oči, pozoruji, ty už nenáležejí k nám, kdež! Než přece jen stačím vykřiknouti ještě: .Utec - je vedle tebe!" - A tu Rybák se kácí. Kácí. A je sam, docela sám - tam v rozmarýně. Nikoho vedle něho, žŕvé duse ne. Ale ty jeho oči, obracené kc mně, kteté zároveň, di .co pravíšT 1 .k v,nu u: nenáležím" ... Ty jeho oci! Nebe jich lapomenoub. Nikdy!
- Nu, a proč? Tolik smrtí jsme viděli!
- Právě proto, příteli, právě preto-. Ale j;i |sem videi, jak se okázale ohlásila - čiperka.
Horouci přáni v jejich nitru, aby Bůh dal prileí.mst ke skutku milosrdenství. Ale nikdo tohoto svého tajem-mví nesvěří druhu, leč by slunko vysvitlo a vrtalo j.m s vědomím, že jsou syny země. také část pozemských nepravosti, jichž bývali .schopni. Ted vtek jsou chudí, nuzní a smutni - tak neskonale ubozí * OP"**™- co crč. Ješť... a jejich řeči jsou na poslech, jako vlákna rabích
365
jiker jsou na pohled - a pusté zvlněné jaků ipinavá deí-ťová kaluí, lixpfaTú větrem. Čtyřicet tisíc jich tu kráči v deiti, jenz kupodivu jekí jc deštím, a£ mnne ui, podle n pitomé - a ubohý rozhovor, jak jste jej pravé ítli, roj-hovor kletý a nechutný, toť pouze jeden z dvaceti tisíc nechutných a kletých rozhovorů, jimii hovořilo by toto bratrstvo lidi. tak ušlechtilých ve své opuitěnosti; ale hovoří jen dva. Zairup, ostaml - ti jen mlíky jdou. Dva lide hovoří za třicet devét tisk devět set devadesát osm lidi. Ano, hovoří za ní.
Naproti tomuto tichu - neboť hovořMi dva mezi čtyřiceti tisíci, vydá to za hrůzné licho -, naproti němu zpředu vyskočil mnoliohrdclný výkřik ženské hrúzy, tak silene se vzepřel, že vzbudil vítr, jimi dtíť se vySinul z kolmého a zaharaJil Šikmým prudkým pádem - a výkřik pravil svou barvou i svým tónem, íc již dlouho, dlouho zni. Ne výkřik, křik to byl. A zástup lidi, srovnaných ve i ; v, se zakymácel, protože jeho Celo náhle stanulo, a potom K zastavila a znehybnela postupné částice po Částici, ai viad, jako by se pozabíjely, článek za článkem, jednodivé články deíťuvky. A nikdo se netázal, proč s> nuli, neboť dávno jií odvykli ptári se. Stáli nemyslíce, nezvedaví. Ani ti, kdoi sice slyšeli hluk zpředu,: dřli - neptali se.
Napřič cesty, tam pravé, kde se křížila s jinou, veln sráznou a Spatné sjizdnou. stál vůz. Stál, žel, ač sebt trhal a ikubal, jak Kibice jakás krátkým bičíkem tloukl do tří ubohých mokrých herek, které zabíraly s lidskc zouíalostf, majíce hlavy nízko svcAené. Ženitiny v suknlc obludní vykasnných vzpíraly vůz zady, vystřídávány c chvilí jinými ze zástupu slm>mátdéného kolem vozu. ^ se nehýbal. Jil kolik hodin patrné se nehýbal, ale toht prostého, nezměnitelného íakta nevzaly ženitiny na v
hrůze - a bjto P***-
P° T SSucbľa zcela » [0to „eitěsti se W -    .„pouhi rfisr, nevydávající ,,ko lidsky °dPadck' -W^jjiibnradní")"!1*-
. v!Bu». Xw. 3S» i-*a skuh-
o(i tvouc, a *M* "ToUKlné ucho Smrti, která v po-tisknutými t očkam,   oyv oteM|Cl kraj, terý
iiskřička chlapecké podnikavosti, a dívenky, loučíc, se sva-tvm pohledcrrTA bylytam děti mrtvé... A vie a vte tolik rljcS a naději včera, a dnes beztvaří.hmota, |li leptal de!ť, A cosi neodvolatelně pevného bylo vepsáno nad muto skupinou, cosi Bchého a v sobé ustanoveného, re přes povyk a hluk bylo lie slyäeti máváni těžkých, klidných peruti. Tehdy vojín, ktetý pfed chvíli hovořil o smrti, )ii viděl jako kraba či néínou dMcu, a který kráčel bliiko la velitelem, takže viděl, co se děje, - tehdy vojín ten tvolal tudy hněvem:
- Nuie, smějte se jim, nebo jim aspoň pomoite! Ale necivte a nesmýkejte jimi svými žalostnými pohledy. Jinak le usmýkáte na smrť.
Ale nikdo se nepohnul, tak bylo, jako by rýdennt déšť
366
367
vytoužil: nich viechny schopnosti odvahy, ať zlé. ať dobré. I Malo se. :e jedna = íťn> ŕ" "piraly vůz, odskočila, vzpřímila se a hlasem, který odněkud nabral tolik zafe,
te désf ustal, zvolala;
- Svol, aby zemřely deti. o Pane!
A protože lak náhle, nevysvětlitelně náhle ustalo prk. n, měly to všechny z;i mámeni boiiho souhlasu, i odsko-
čily, utvořivše kruh, a zvolaly jedním hlasem:
- On svolil, on svolil!
A tu vů: s dětmi jal se pohybován naipět po svahu, nejdříve pomalu, in jak konici ze všech sil se snažili zadrie-ti ho - ale pak rychle i střemhlav, smýkaje potahem po icmi. A na voze se zvedl jásavý pokřik dětský a dětské tucc se třepotaly vzduchem na pozdrav; a stařeny a matky a nevěsty a dívky sledovaly jej úprkem kamsi dolů, kamsi dolů, latimco slunce náhle vyskočilo, prudce a čarně záříc.
A zastup čtyřiceti tisic - nebo aspoň ti z něho, kdoí mohli viděn - němě stál a nedovedl sobě vysvětliti této běsné pouti v Nic, odtud, z této pfíkré cesry v zemi sedmkrát nešťastně, kde déšť leptal a marnost hryzala opuatěné
ittvy a dítky.
Ale vůdce- ozbrojeného zástupu pochopil toto odhod-láni, dáti se z šedivé dvojsmyslné marnosti cestou k čeř němu nedvojsmyslnému zániku, a usoudil ze znamení na nebi (jcitu slunci- náhle vysvitlo), že Bůh je schvaluje. A prosil v duchu, aby stádce jemu svěřené nikdy nebylo postaveni) před volbu, která podlamuje vůli, nýbrí aby bylo se mu biii, l>yť těicc a svízelné, ale před lidstvem, v nřmí neni udolána vůle měřili své sily, ale před lidstvem, jež by přihlitelo k boji jehu houfce bud v lišce, bud v nenávisti, jen marně nikoli, nikoli lhostejně...
Tak zmizel vůz s dětmi i s fantastickým průvodem fen, jako by se byla nad nim slehla země- A z údolí ani hlásek nesvědčil, že někdo z usmýkaných přežil v křeči mezi jsoucnem a nebytím. A déšť se spustil znova; jako týden již - déle týdne - drápal se teninkými, dlouhými nožkami neměnné na témž miste. A oni šli. A oni šli. A touhu po skutku milosrdenství, jež by vykonali, vlekli za sebou jako cár.
- Veselá, veselá cesra! Tamta však je čiperná a čilá ;i vždy pohotová. Jak mění, jak mění svůj ústroj! V kolikerých proměnách jsem ji už viděl, brachu! Ne vždy má podobu lidskou, ne vždy má podobu zvířecí.
- Jako tahle zde, které jsme právě byli svědky. Kdy smrt jest jako voda pádící strži, malstróm, v němž jest však slastno se nebrániti vlnám, nýbrž řititi se s nimi a v nich v tupě radosti z nemožnosti návratu.
Barva olova byla nad zástupem a tíže jeho na něm...