Podmět (Subjekt) – na 26. 3.

Podmět je přítomen jen v tzv dvojčlenné větě, je to výraz s levovalenční pozicí (levovalenční
doplnění VF – predikátového slovesa, jemuž je podmět syntakticky nadřazen a vyžaduje z jeho strany
jednosměrnou shodu).

Pojmenovává:

-         agens (konatele děje): Petr běží.  Zedník staví..

-         nositele stavu: Petr spí.

-         patiens trpného děje: Petr byl pochválen.

-         nositele vlastnosti: Petr je veselý.

Základním vyjádřením podmětu je syntaktické substantivum v nominativu, tedy skutečné podstatné
jméno (Eva zpívá) a slova užitá v jeho platnosti. Jsou to:
 1. Adjektiva zastupující substantiva: Nemocný se uzdravil.
 2. Zájmena : Já jsem to neudělal. Znám člověka, který to umí. Nikdo není dokonalý.
 3. Číslovky: Tři odešli. Oba se vrátili. Jeden nikdy neví.

Syntaktickou povahu substantiva nabývají také slova neohebná, různé tvary ohebných slov a ustálená
slovní spojení. O jejich funkci svědčí, že se mohou spojovat s adjektivním přívlastkem: Každé proč
má své proto. Rozlehlo se hromové hurá.  České a má jiný význam než ruské a. (Podmětem zde tedy
není příslovce, citoslovce nebo spojka apod., ale syntaktické substantivum, jehož platnosti uvedená
slova nabyla.)

Za podmět považujeme i substantivum v genitivu, a to v těchto případech:
 1. Genitiv partitivní  –  slouží pro označení částečnosti (množství) po slovesech přibýt, ubýt,
napadnout apod: V řece ubylo vody. (transformace věty: V řece ubyla voda.) Napadlo sněhu. (Napadl
sníh.)
 2. Genitiv záporový – je zachován v ustálených konstrukcích jako pozůstatek staršího stavu (17.
stol., kdy se po slovesech v záporu užíval genitiv téměř vždy): Nezbylo po něm ani stopy. (Nezbyla
po něm stopa.) Nebylo tam ani živáčka. (Nebyl tam ani živáček.)
 3. Numerativ (numerativní genitiv) – stojí závazně po základních číslovkách od 5 výše a po
číslovkách neurčitých (Přišlo pět/několik chlapců.). U takového spojení substantiva s číslovkou
bereme za základ substantivum, výraz udávající kvantitu je přívlastek shodný: Českou republiku
navštívilo mnoho cizinců.

Podmět se vyjadřuje také infinitivem, vyjadřuje se jím děj, který se v přísudku hodnotí nebo
ztotožňuje s jiným: Odejít by znamenalo zradit. (= Odchod by znamenal zradu.); Uprchnout nebylo
snadné. (= Útěk nebyl snadný.)

Funkci podmětu může mít i vedlejší věta, která vyjadřuje podmět věty řídicí (hlavní věta pak podmět
nemá a představuje přísudkovou část věty): Je nutné, aby přišel. (transformace: Jeho příchod je
nutný.) Kdo lže, ten krade. (Lhář krade.); Mrzí mě, že odešel. (Jeho odchod mě mrzí.).


Podmět může být nevyjádřený: Četli jsme si. (nevyjádřený podmět my)-


Poznámka: V češtině osobní zájmeno u slovesa zpravidla v neutrálním projevu neužíváme. Jeho užití
je vždy motivováno:

-          když není osoba určena koncovkou přísudkového slovesa: Já myslel, že to víš. My o vlku a
vlk za dveřmi.

-          při zdůraznění podmětu: Jen já o ničem nevím. Oni mají dovoleno,u a ty pracuješ.

-          při citovém zabarvení projevu: Poslouchejte, já vám něco řeknu! (x neutrální: Řeknu vám
něco.)

-          při podmětu několikanásobném: Já ani bratr jsme o tom nevěděli.

-         je-li podmět rozvit přívlastkem: Kde já nešťástná vezmu peníze?