TELN‑ADJEKTIVUM / ADVERBIUM Označení třídy adjektiv / adverbií podle derivačního materiálu ‑teln‑. Distribuce adj. a adv. je standardní: adj. je v syntaktické pozici, v níž se realizuje shoda s rysy rod a číslo (a pád) substantiva (1a), jinde je adv., které je derivováno sufixem ‑ě (1b): (1) a. s neodpusti‑teln‑ým lhaním; jeho lhaní bylo neodpusti‑teln‑é b. neodpusti‑teln‑ě lživý; neodpusti‑teln‑ě lže Strukturní význam těchto adj. / adv. lze parafrázovat jako ‘vlastnost, která plyne z možnosti (či nemožnosti) být patientem děje vyjádřeného slovesným základem’: podplatitelný = ‘takový, [kterého][Patiens] je možno podplatit’; proto se někdy označují jako adjektiva vyjadřující potenciální zasažení dějem (např. PMČ I, 1995:175). teln‑adj. se pravidelně ↑nominalizují pomocí sufixu ‑ost‑: (2) sluči‑teln‑ost, nevyhnu‑teln‑ost, vymaha‑teln‑ost, opakova‑teln‑ost 1. Morfonologie teln-adj. / adv. se derivují z verbálního kmene. Ten je sám derivován buď jedním ze čtyř tematických sufixů: ‑i‑ (spal‑i‑telný), ‑ova‑ (spal‑ova‑telný), ‑a‑ (ovlad‑a‑telný), ‑nu‑ (ovlád‑nu‑telný), n. je derivován tématem nulovým, což platí pro otevřené, tj. vokálem zakončené kořeny: pi‑Ø‑telný, pokry‑Ø‑telný, my‑Ø‑telný. Verbální kmen, z něhož jsou teln‑adj. / adv. odvozována, je buď identický s kmenem, který se objevuje u l‑ového participia (3a), n. se od něj liší. V tom případě platí, že tematický sufix u adj. / adv. je vždy ‑i‑ (3b): (3) a. léč‑i‑telný (léč‑i‑l); pr‑a‑telný (pr‑a‑l); žal‑ova‑telný (žal‑ova‑l); stih‑nu‑telný (stih‑nu‑l) b. slyš‑i‑telný (× slyš‑e‑l); promlč‑i‑telný (× promlč‑e‑l); snes‑i‑telný (× snes‑Ø‑l); přemož‑i‑telný (× přemoh‑Ø‑l); postiž‑i‑telný (× postih‑nu‑l / postih‑Ø‑l) Při derivaci může docházet ke krácení kořenového vokálu, a to ve srovnání s jeho podobou v l‑ovém participiu; k distribuci kvantity v nefinitních slovesných tvarech ↑templát: (4a) a. s‑pal‑i‑telný (× pál‑i‑l); z‑vrat‑i‑telný (× vrát‑i‑l); chval‑i‑telný (× chvál‑i‑l); ne‑o‑třes‑i‑telný (× třás‑Ø‑l); vy‑mah‑a‑telný (× ‑máh‑a‑l); pro‑kaz‑a‑telný (× káz‑a‑l); ob‑saž‑i‑telný (× ob‑sáh‑Ø‑l, ale srov. obsáh‑nu‑telný) b. řid‑i‑telný (× říd‑i‑l); o‑byv‑a‑telný (× býv‑a‑l); ne‑s‑miř‑i‑telný (× míř‑i‑l); ne‑po‑pir‑a‑telný (× -pír‑a‑l); vy‑po‑čit‑a‑telný (× ‑čít‑a‑l) c. s‑luč‑i‑telný (× ‑louč‑i‑l); za‑stup‑i‑telný (× ‑stoup‑i‑l); vy‑kup‑i‑telný (× koup‑i‑l) Krácení kořenového vokálu není synchronně produktivní: je vázáno na uzavřenou množinu verbálních kořenů; některá adj. / adv. přitom mají dubletní tvary: omyv‑a‑telný / omýv‑a‑telný; obhaj‑i‑telný / obháj‑i‑telný; ovlad‑a‑telný / ovlád‑a‑telný. Jinak se kořenové vokály nekrátí: (5) formát‑ova‑telný, škál‑ova‑telný, od‑táh‑nu‑telný; vy‑síl‑a‑telný, stíh‑a‑telný, kopír‑ova‑telný; brous‑i‑telný, spout‑a‑telný, prodlouž‑i‑telný; léč‑i‑telný, o‑šéf‑ova‑telný, trén‑ova‑telný 2. Morfosyntax Verbální kmeny, z nichž se derivují teln‑adj. / adv., jsou typicky maximálně ↑sémanticky tranzitivní. Tzn. že subjektu přidělují sémantickou roli agens (nikoli např. proživatel) a objektu, který je typicky sémanticky interpretován jako patiens, přidělují akuzativ: (6) sušitelný, za-sněžitelný × *schnutelný, *sněžitelný (nemají agens ani Acc); darovatelný, slíbitelný × *záviditelný, *přatelný (mají Acc, ale nemají agens); *cestovatelný, *velitelný (mají agens, ale nemají Acc). Z tohoto pohledu tvoří specifickou skupinu teln‑adj. / adv. derivovaná ze ↑sloves smyslového vnímání, jejichž subjekt není standardně interpretován jako agens: slyšitelný, viditelný, dýchatelný. U verbálních kmenů, které končí derivaci jako reflexivní sloveso s genitivním objektem, reflexivum do derivace adj. / adv. nevstupuje: (ne)dotknout se × (ne)dotknutelný. Objekt s rolí patiens nemůže mít v kontextu teln‑adj. akuzativ; srov. kontrast mezi (7a) a (7b). Ve větě se sponou být a teln‑adj. je proto patiens subjektem, a má tedy nominativ (7c). Z tohoto hlediska ukazují teln‑adj. pasivní morfosyntax, srov. (7c) a (7d): (7a) Petr[Agens] řešil úlohu[Patiens/Acc] (7b) *řešitelný úlohu[Patiens/Acc] (7c) Úloha[Patiens/Nom] je řešitelná (7d) Úloha[Patiens/Nom] je řešena Pasivní struktury a struktury s teln‑adj. se ale liší co do možnosti vyjádřit agens. Zatímco v kontextu teln‑adj. lze vyjádřit agens instrumentálovým ↑adjunktem jen tehdy, má-li generickou interpretaci (8a), v pasivních strukturách toto omezení neplatí (8b): (8a) Úloha je řešitelná *Petrem / matematiky[Agens/Ins] (8b) Úloha je řešena Petrem / matematiky[Agens/Ins] Je‑li teln‑adj. nominalizováno sufixem ‑ost‑, pak se realizuje pouze patiens, a to ve dvou možných podobách: buď jako postnominální genitiv (9a), nebo jako prenominální ↑posesor (9b): (9a) podplatitelnost[ ]starosty[Patiens/*Agens] (9b) starostova[Patiens/*Agens] podplatitelnost Příklady (10)-(13) ukazují, že ostatní argumenty a adjunkty, které jsou vázány na příslušný verbální kmen, jsou v kontextu teln‑adj. a jejich nominalizací realizovány: (10) Prémie je vyplatitelná jen studentům se samými jedničkami (11) slučitelnost kyslíku s vodíkem (12) Měli absolutně nesplnitelné požadavky (13) před dvaceti lety v Evropě nemyslitelná operace teln‑adj. / adv. jsou produktivně derivována z verbálních kmenů obou vidů, existují tedy i vidové dvojice typu přenositelný[Perf] – přenášitelný[impf],[ ]použitelný[Perf] – používatelný[impf], srovnatelný[Perf] – srovnávatelný[impf], ohnutelný[Perf] – ohýbatelný[impf]. 3. Sémantika a pragmatika teln‑adj. / adv. se velmi často vyskytují v negované podobě; oproti jiným typům ajdektiv je mezi nimi poměrně vysoké procento ↑negativ tantum: (14) ne‑vyhnutelný × *vyhnutelný, … Interpretace příkladu s negovaným teln‑adjektivem (15) ukazuje, že negace má ↑skopus přes modalitu: (15) Úloha je neřešitelná = ‘úlohu není možno řešit’ ≠ ‘úlohu je možno neřešit’ teln‑adj. s negací jsou rysem negace vybavena k získání další interpretace navíc, a to typicky ‘vlastnost X extrémní hodnoty’: nepřekonatelná překážka = ‘extrémně vysoká’, nepřekonatelný orgasmus = ‘extrémně silný’ aj. Odvození této interpretace se dá (zcela neformálně) vyložit mechanismem ↑inference: ‘jestliže není možno něco překonat, dá se usuzovat na to, že musí mít v extrémní míře takovou vlastnost X, která je podle lidské zkušenosti toho prototypickou toho příčinou, tj. u překážky je X pragmaticky odvoditelné jako velikost, u orgasmu síla aj. -teln‑adj. / adv. se tvoří produktivně, o čemž svědčí mj. to, že v korpusu existuje velké množství adj. / adv. tohoto typu, která mají pouze jeden výskyt; ↑hapax legomenon. S produktivitou tvoření souvisí to, že typicky mají kompozicionální význam, tj. ‘takový, kterého je možno…’ Existují ale i případy, kdy tato adj. / adv. mají lexikalizovaný význam; např. potěšitelný ≠ ‘takový, kterého je možno potěšit’, ale ‘takový, který působí potěšení’. Všechny č. práce analyzují v duchu ↑Dokulilovy teorie slovotvorby strukturu ‑teln‑ jako jeden sufix, MČ I (1986) jako jeden sufix složený z ‑tel‑ a ‑n‑. Caha & Karlík (2005) navrhují generativní analýzu ve stylu ↑DM (viz strom níže), podle níž jde o dva nezávislé sufixy ‑tel‑ a ‑n‑ sloučené do jednoho komplexu. Část morfosyntaktické struktury reprezentovaná komplexem ‑teln‑ pak kompozicionálně obsahuje rysy postihované ↑Burziovou generalizací: nezavádí do struktury externí theta roli (‑tel‑) a zajišťuje, aby internímu argumentu tedy nebyl přidělen strukturní akuzativ (‑n‑). Tato analýza předpokládá, že sufix ‑tel‑ v teln‑adj. je týž sufix, jímž se derivují ↑činitelská jména. To vysvětluje, proč ty verbální kmeny, které jsou schopny přidělit subjektu roli agens, mají stejnou podobu u teln‑adj. a činitelských jmen; srov. [cvič‑i]‑tel‑n‑ý a [cvič‑i]‑tel. Sufix ‑n‑ váže interní argument, což vysvětluje, proč jsou teln‑adj. derivovatelná jen z tranzitivních kmenů, a naopak, proč činitelská jména mohou být derivována i z intranzitivních kmenů, která interní argument nemají; srov. kontrast [cest‑ova‑tel] × *[cest‑ova]‑tel‑n‑ý. Blokace externího argumentu sufixem ‑tel‑ v teln‑adj. a v činitelských jménech je ovšem založena na různé derivaci obou struktur; to se projevuje tím, že jen u teln‑adj. může být externí argument realizován jako instrumentálový adjunkt: (16a) pozorovatelný vědci / *Markétou Zikovou (16b) pozorovatel *vědci / *Markétou Zikovou Různá derivace morfosyntaktické struktury teln‑adj. a činitelských jmen se projevuje taky např. v různém přístupu obou derivátů k vidu: zatímco činitelská jména jsou typicky derivována z imperfektivních kmenů, pro teln-adj. toto omezení neplatí; srov. např. [pozor‑ova][impf]‑telný, [vy‑pozor‑ova][pf]‑telný, [z‑pozor‑ova][pf]‑telný ×pozorovatel, *vypozorovatel, *zpozorovatel. strom Strom v (17) ukazuje vnitřní strukturu teln‑adj. Ve stromě je už hotové V, tj. není reprezentována fáze derivace představovaná sloučením akategoriálního kořenu √ s tematickým sufixem v nízké hlavě v°, tj. fáze tvoření V. V této hlavě je zajišťováno, že porce verbální struktury. tj. kmen, před sloučením hlavy vyšší v°, v níž je do struktury zaváděn sufix –tel‑, je maximálně sémanticky tranzitivní (viz (c) výše), je schopna přidělit agens a objektu akuzativ. To možná vysvětluje, že tematické sufixy, které neobsahují rys [sémantická tranzitivita], jsou nahrazeny tematickým sufixem ‑i‑, které je default pro rys [sémantická tranzitivita], tj. ‑e‑ > ‑i‑ (vid‑ě‑l × vid‑i‑telný), ‑Ø‑ > ‑i‑ (snes‑Ø‑l × snes‑i‑telný a nepostih‑Ø‑l × nepostiž‑i‑telný); viz výše. Srov. i právě opačný proces, tj. náhradu tranzitivního ‑i‑ intranzitivním defaultem ‑e‑ v derivaci pasivních participií/adjektiv a devebálních jmen, což zajišťuje, že tato part./adj. a jména se derivují i od kmenů netranzitivních (tedy nejen to bylo odhlasováno, ale i o tom bylo hlasováno): škol‑i‑l / škol‑i‑telný × škol‑e‑n, škol-e-ní; léč-i-l / léč-i-telný × léč-e-n, léč-e-ní. Strom ovšem nereprezentuje kompozicionální odvoditelnost modálního významu teln‑adj., protože ani sufix ‑tel‑ ani sufix ‑n‑ pro modální rys [možnost] nejsou specifikovány a ani z jejich eventuální reanalýzy jako jednoho komplexu nelze tento modální význam vygenerovat. Č. mluvnice do kategorie adjektiv vyjadřujících potenciální zasažení dějem řadí taky adj. derivovaná sufixem ‑n‑, např. ohebný, sklopný. Jde ale o adj. se zcela jinou vnitřní strukturou: derivační sufix se připojuje nikoli k verbálnímu kmenu, nýbrž k akategoriálnímu neprediktabilně modifikovanému kořenu (pi‑l × pit‑ný, proda‑l × prodej‑ný, lovi‑l × lov‑ný); proto např. nemají přístup k vidu: sklop‑i‑ / skláp‑i‑teln‑ × sklop / *skláp‑n‑. Dostupnost modální interpretace je podmíněna tím, že porce struktury, k níž je připojen adjektivizační sufix ‑n‑, má událostní interpretaci, srov. lov-ný × muž-ný, ale ryze adjektivizační sufix není s to podílet se na kompozicionálním významu modálním; modální význam je ideosynkrasie: dojný, sklopný, ponorný = ‘takový, který je možno dojit/sklopit/ponořit’ × nudný, poučný ≠ ‘takový, kterého je možno nudit/poučit’. Lit.: Caha, P. & P. Karlík. Where Does Modality Come from? In Hansen, B. & P. Karlík (eds.), Modality in Slavonic Languages, 2005, 61–72; Havránek, B. Příspěvek k tvoření slov ve spisovných jazycích slovanských. Adjektiva s významem latinských adjektiv na ‑bilis. Sl 7, 1929, 766–784; MČ I, 1986, 340–341; Karlík, P. Slovotvorba adjektiv na ‑teln(ý): případ pro diachronní pohled. In Čornejová, M. & P. Kosek (eds.), Jazyka a jeho proměny, 2008, 86–100; Toman, J. Wortsyntax. Eine Disskusion ausgewählter Probleme deutscher Wortbildung, 1987; Rusínová, Z. & D. Šlosar. Průřez vývojem slovotvorné soustavy adjektiv. SPFFBU A 15, 1967, 37–64. PK, MZ