Východní Evropa v evropských dějinách
Vznik a vývoj Kyjevské Rusi v 10. a 11. století
 Kyjevská Rus je nejstarší stát ve východní Evropě
 území východních Slovanů se rozkládalo mezi řekami Vislou a Dněprem
 vedla tudy obchodní stezka od Baltského moře do Konstantinopole → podél této stezky
začaly vznikat trhové osady, ve kterých se konala obchodní jednání
 v 9. století, kdy se začala oblast Kyjevské Rusi rozvíjet a začali sem přicházet Varjagové
(švédská větev vikingů) → brzy se dostávají do vládnoucích pozic
 v Novogrodu (nejdůležitější město na severu, na jihu to byla Kyjev) vládne kníže Rurik →
zakladatel ruské vládnoucí dynastie Rurikovců
 z této dynastie pochází Oleg, který roku 882 ovládl Kyjev a založil Kyjevskou Rus
 během 10. století Rurikovci rozšířili území Kyjevské Rusi na jih, kde se střetli s Byzantskou
říší → roku 988 se kyjevský kníže Vladimir oženil s byzantskou princeznou, podmínkou ale
bylo přijetí křtu od byzantských kněží → začátek šíření křesťanství v Kyjevské Rusi
 největší rozkvět Kyjevské Rusi nastal v první polovině 11. století za vlády Jaroslava
Moudrého → vydal první ruský zákoník a stanovil nástupnický řád
 zároveň se v Rusku začalo rozvíjet písemnictví → bohoslužby byly slouženy ve
staroslověnštině, takže literární díla vznikala v tomto jazyce, ale byla psána cyrilicí
(předchůdce azbuky) → vzniká jedna z nejvýznamnějších ruských literárních památek
Povesť vremennych let (dějepisecké dílo připisované mnichu Nestorovi)
 byla postavena Kyjevskopečerská lavra → chrám, který je napodobeninou
konstantinopolského chrámu Boží moudrosti → v kultuře se projevoval velký vliv Byzance
 během 12. století se ruský stát kvůli rozporu mezi Rurikovci rozpadl na několik knížectví
Boj o ruský prostor ve 13. století
 Alexandr Jaroslavič Něvský - uský státník, kníže novgorodský, později kníže vladimirský,
jeden z nejslavnějších panovníků Ruska
 když Alexandr nastoupil na knížecí stolec, ohrožovali Rus Švédové a livornská větev řádu
německých rytířů → Švédy v roce 1240 Alexandr porazil a donutil je ustoupit
 Alexandr poté opustil město Něvu, protože vedl spory se zdejší šlechtou (bojary)
 na Rus zaútočili rytíři z Livonska (dnešní Estonsko a Lotyšsko), zmocnili se pevnosti
Izborsk a začali se nebezpečně přibližovat k Novgorodu
 křižácké vojsko, které se usadilo na novgorodské půdě zastavil Alexandr v roce 1242 a
zamezil tak livonským rytířům proniknout na východ
 v roce 1257 se stal Alexandr vladimirským knížetem (titul zdědil po svém otci) podřídil
Zlaté hordě do té doby samostatný Novgorod a v roce 1259 potlačil na přání baskaků
(tatarští výběrčí daní) povstání proti Turkům
 Tataři byli nábožensky tolerantní, Alexandr proto odmítl v roce 1247 nabídku papeže
Inocence IV. vést společný boj proti Turkům.
Zlatá horda
 roku 1223 porazila slabší, ale dobře organizovaná mongolská armáda ruská knížata v bitvě
na řece Kalce
 nejednotné Rusko nebylo schopné se bránit nájezdům Mongolů a roku 1237 se dostává pod
nadvládu Zlaté hordy
 Zlatá horda byl státní útvar rozkládající se ve východní Evropě a na Sibiři → ruská knížectví
musela Zlaté hordě platit daň z hlavy
 ruská knížata, která nezemřela v bojích s Mongoly zůstala na svých postech, ale dohlíželi na
ně chánovi zmocněnci
 docházelo k plenění hospodářskému vykořisťování ruských knížectví
 v 2. polovině 14. století začala být rozloha Zlaté hordy neudržitelná a kvůli rozporům mezi
příslušníky mongolské vládnoucí vrstvy začala Zlatá horda ztrácet v Rusku vliv
 faktickou moc měl nyní v rukou vladimirský kníže Dimitrij → začínají propukat povstání
proti mongolské nadvládě
 bitva na Kulikovském poli roku 1380 → první otevřený boj Rusů (v čele s knížetem
Dimitrijem) s Mongoly → Tataři byli poraženi
Vznik litevského státu a knížectví moskevského
 ve 12. století se na území Litvy nacházelo několik kmenů, které po rozpadu Kyjevské Rusi
pořádaly nájezdy na ruská knížectví a díky nahromaděnému bohatství postupně získávaly
vliv
 tyto kmeny postupně vytvořily uskupení, které bylo schopné se bránit nájezdům Řádu
německých rytířů → základ litevského státu
 mezi knížaty se prosadil kníže Mindaugas, který vytvořil stát s prvky raně feudální
monarchie → kníže, opírající se o své družiníky, samostatně řídil vnitřní i zahraniční
politiku země
 aby předešel dobytí Litvy křižáky, přijal roku 1251 křesťanství
 o dva roky později se stal litevským králem
 kvůli sílícím protikřesťanským tendencím se Mindaugas spojil s Alexandrem Něvským a
zavrhl křesťanství
 Mindaugas byl přesto zabit svou opozicí → po půl roce nastupuje na litevský trůn
Mindaugasův syn Vaišelga
 Litva pokračovala v bojích proti křižákům a úspěšně válčila i proti Tatarům, kteří do Litvy v
roce 1275 uspořádali tažení
 Litevské velkoknížectví → vzniká v první polovině 14. století
 založeno knížetem Gediminasem (1316– 1341), kterému se podařilo
úspěšnou kombinací diplomacie a vojenských zásahů nejen ubránit své
země před ohrožením ze strany německých rytířů, ale i rozšířit svůj vliv
do oblasti ruských knížectví
 stát byl pohanský, ale na připojených územích se tolerovala jak západní
forma křesťanství, tak pravoslavná
 díky financím získaným z napojení na obchodní trasy bylo Litevské
velkoknížectví schopno odolávat i útokům Řádu německých rytířů, i
Tatarům
 po Gediminasově smrti se vlády ujal jeho syn Algirdas → Litevské
velkoknížectví za jeho vlády zabíralo tři pětiny území bývalé Kyjevské
Rusi
 poté nastávají boje o nástupnictví, ze kterých vychází jako vítěz Jogaila
(Algirdasův syn z druhého manželství), který zažádal o pomoc v Polsku
→ nechal se pokřtít pod jménem Vladislav II. Jagellonský, oženil se s
polskou královnou Hedvikou a tím vznikla dynastie Jagellonců a spojila
se Litva s Polskem
 Moskevské knížectví - státní útvar, existující mezi roky 1276 a 1547 na severovýchodní
Rusi.
 vzniklo na základě závěti Alexandra Něvského, který odkázal svému
nejmladšímu synovi Daniilovi území okolo Moskvy
 z počátku nebyla Moskva významným územím → později se
knížectví začalo ekonomicky i politicky rozvíjet a území rozšiřovat
(Daniilův syn Jurij území ztrojnásobil)
 moskevská knížata soupeřila se sousedním Trevrem (další významné
knížectví) o titul velikého knížete vladimirského → kvůli těmto
sporům se ani jedno knížectví nebylo schopno bránit nájezdům Tatarů
 důležitost Moskvy výrazně stoupla, když sem v roce 1328 natrvalo
přesídlil metropolita Feognost představený celé ruské církve
 v druhé polovině 14. století se pod Moskvou postupně sjednocují
knížectví na severovýchodu Ruska
 Polsko-litevský stát - původní myšlenkou po sňatku Vladislava II. Jagellonského a Hedviky
bylo spojení Polska a Litvy v jeden stát → to se nepodařilo a místo
toho byla roku 1401 založena vilensko-radomská unie
 Vladislav Jagellonský vládl z pozice polského krále, Litvu spravoval
jeho bratranec Vitold
 roku 1410 porazila polsko-litevská vojska Řád německých rytířů v
bitvě u Grunwaldu → tím unie získala nová území
 v roce 1413 byl uzavřena Horodelská smlouva → v Litvě byl zaveden
stejný administrativní systém jako v Polsku a litevská šlechta získala
stejná práva jako polská šlechta. Litevská šlechta mohla po smrti
Vitolda zvolit nového panovníka, volbu ale musel potvrdit polský král
 roku 1434 Vladislav Jagellonský umírá a nastupuje jeho teprve
desetiletý syn Vladislav III. (z počátku za něj vládl krakovský biskup)
 roku 1443 se Vladislav III. zapojuje do bojů proti Turkům → během
tažení zemřel a na polský trůn nastoupil jeho mladší bratr Kazimír
 za Kazimírovy vlády unie opět bojuje s řádem německých rytířů →
roku 1466 byl uzavřen toruňský mír, díky kterému získalo Polsko část
pruského území a přístup k Baltskému moři
 Po smrti Kazimíra IV. Jagellonského se na polském trůně vystřídali
postupně jeho tři synové, kteří vedli v první polovině 16. století tři
války s moskevským knížectvím
 obě země se spojily v jednu až roku 1569, kdy šlechta na zasedání
sněmu v polském Lublinu schválila úplné sjednocení Litvy s Polskem
do jednoho státu, který se dále nazýval Rzecz pospolita Polska. Svůj
souhlas k tomu připojil také Zikmund II. August, poslední král a
litevský velkokníže z rodu Jagellonců
 v novém státním zřízení měla velice silnou pozici šlechta, která
prostřednictvím královské rady vykonávala vládu. Polský král se stal
prakticky předsedou této rady a nemohl činit významná rozhodnutí
bez souhlasu senátu a sněmovních poslanců.
 po vymření jagellonské dynastie o polský trůn soupeřilo několik
evropských dynastií a panovníků → roku 1573 byl polským králem
zvolen Jindřich z Valois, bratr francouzského panovníka Karla IX. V
roce 1574 po smrti svého bratra z Polska uprchl a ujal se vlády ve
Francii
 po něm vládl Štěpán Báthory, který v letech1579–1582 vedl poměrně
úspěšnou válku proti Rusku. Jeho plány na úplné ovládnutí Ruska a
vyhnání Turků z Uher překazila smrt →Na trůn nastoupil roku 1587
Zikmund III. Vasa, který od roku 1609 válčil s Ruskem, při kterém
získal pro Polsko další území, potvrzené mírovou smlouvou z roku
1619.
Moskevská Rus za Ivana III. a Ivana IV., Boris Godunov
Ivan III.: v 15. století se začala Zlatá horda rozpadat a moskevští vládci posílili své postavení
 Velkokníže Ivan III. začal připojovat sjednocovat okolní území a jako první začal používat
titul car
 roku 1480 donutil chána Zlaté hordy, aby stáhl svá vojska z Ruska → Zlatá horda se pak na
počátku 16. století rozpadl
 Ivan III. Pak začal bojovat s Polskem a Litvou o ruská knížectví, která se nacházela pod
nadvládou polsko-litevské unie
 Ivan III. podporoval výstavbu v Moskvě a vzniká řada nových chrámů
 roku 1497 vydal Zákoník, kterým upevnil nevolnictví (poddaný mohl panství svého pána
opustit pouze na dva týdny a to jenom když měl ke svému pánovi splněné veškeré závazky)
 za vlády Ivana III. vznikají diplomatické vztahy mezi evropskými zeměmi a Ruskem
 i když Moskaveská Rus nabírala na významu, stále byla pozadu za evropskými státy, kvůli
dlouhé nadvládě Mongolů
Ivan IV.: vládl od roku 1547, kdy se prohlásil za Bohem korunovaného cara a samovládce Rusi
 Ivan IV. chtěl soustředit veškerou moc ve svých rukou a proto začal bojovat proti ruské
šlechtě (bojarům)
 zavedl absolutismu (samoděržaví)
 na počátku své vlády vydal Ivan IV. řadu reforem → reforma soudnictví, nové
administrativní členění (Rusko se začalo dělit na guby), reorganizace státní správy, reforma
armády (povinná vojenská služba už se týkala i šlechty)
 reforma armády mu umožnila vést úspěšné boje s Tatary a rozšiřovat dále ruské území
 Opřičina – správní systém, zavedený roku 1565, který rozděloval zemi na dvě části – jedna
byla pod správou bojarů (zemština) a druhá patřila carovi (opričina) → starali se o ni tzv.
Opričnici, což byli šlechtici věrní carovi
 v této době se začala projevovat psychická nemoc Ivana IV. → neustále se bál zrady →
opričinici proto měli za úkol likvidovat carovy odpůrce → časem ale přestal Ivan věřit i jim
a opřičina byla zrušena
 roku 1581 car smrtelně zranil svého syna a následně se psychicky zhroutil → následníkem
se stal carův třetí syn Fjodor, který na trůn nastoupil roku 1584
 Fjodor ale nebyl příliš schopný panovník a faktickou moc brzy získal Boris Godunov, který
byl Fjodorovým regentem
 po Fjodorově smrti roku 1598 se stal Boris Godunov carem
 Za vlády Borise Godunova se rozvíjelo hospodářství a zlepšilo se mezinárodní postavení
Ruska → byl uzavřen mír s Polskem
 V roce 1600 zemi postihlo velké sucho a poté hrozné mrazy, následkem byl hladomor. V
Moskvě zemřelo hlady 120.000 lidí, většina vesničanů, kteří uprchli před hladem do města.
Boris nedokázal čelit rozvratu.
 Boris Godunov zemřel roku 1605 → Moskvě byl prohlášen carem jeho syn šestnáctiletý
Fjodor, který byl ale po několika dnech svržen a zavražděn
Soupeření o ruskou oblast mezi Kalmarskou unií, hanzou a moskevským knížectvím
 Kalmarská unie – unie Švédska, Dánska a Norska v letech 1397 až 1523
 unie byla politický svazek, který měl zachovávat vnitřní samostatnost
jednotlivých zemí pod vládou stavů
 byla výsledkem společného švédského a dánského postupu a vůdčí silou
byla dánská šlechta.
 Hanza - původně spolek švédských kupců → postupem času se začala formovat do měst a
městských spolků
 vznikla k zabezpečení měst a obchodu (moc krále se totiž zmenšovala a města již
nebyla zabezpečena). V době své největší slávy bylo členem cca 80 měst (po celé
střední, jižní i východní Evropě; hanzovní pobočky pak byly po celé Evropě).
 Ve 14. století se hanze povedlo vytvořit monopol na obchodování v mnoha zemích
(Anglie, Nizozemí, Skandinávie,...) → v této době představovala hanza samostatný
celek. Disponovala vlastní armádou a uzavírala diplomatické smlouvy (i se státy)
 tyto dvě uskupení soupeřily s Moskevským knížectvím o prostor evropského Ruska
Nástup Romanovců v Rusku
 tato dynastie vládla v Rusku od roku 1613
 původně byl tento rod nevýznamný, ale během vlády posledních Rurikovců se začal
prosazovat
 prvním carem z rodu Romanovců se stal Michail Fjodorovič → toho zvolil Zemský sněm
také proto, že měl příbuzenské vazby na posledního cara z rodu Rurikovců Fjodora I.
 Michail Fjodorovič byl po zvolení ještě příliš mladý a vládla za něj jeho matka
Severní válka a vláda Petra I.
 Protišvédská koalice (Rusko, Dánsko-Norsko, Polsko-litevská unie, Sasko, Prusko,
Hannoversko, Moldávie) vznikla, když na švédský trůn nastoupil mladý Karel XII. →
protišvédská koalice ho považovala za slabého panovníka, který neudrží zděděné území
 na začátku (přelom 17. a 18. století) války napadla protišvédská koalice spojence Švédska
(Holštýnsko) → švédská armáda jim přišla na pomoc
 po odražení těchto útoků Karel XII. vtrhl do Litvy a polséze do Polska, kde dobyl Varšavu a
začal pronásledovat zbytky Augustovy (král Polska) armády (pronásledování zastaveno
kvůli Karlovu zranění) → v roce 1704 byl zvolen nový polský král → August utekl do
Saska
 po zahájení útoku na Sasko (1706) byl August nucen žádat o mír
 po bitvě u Narvy roku 1700 (kde Rusko prohrálo) začalo Rusko reorganizovat armádu a
začalo zaznamenávat úspěchy → v roce 1705 byla většina Estonska a Livonska v jejich
rukou
 Karel XII. obklíčil ruskou armádu v bitvě u Grodna roku 1706, Rusům se ale podařilo
uniknout
 Karel se pak vydal do Saska, takže Rusové měli čas se opět připravit
 8. červen 1709 – bitva u Poltavy → švédská armáda prohrála a utrpěla velké ztráty → tato
bitva zvrátila průběh celé války
 v roce 1715 se do války proti Švédsku zapojilo i Prusko a Hannoversko → Švédsko
bojovalo na několika frontách → v březnu 1716 vpadl Karel XII. do Norska, ale musel se
stáhnou (nedostatek zásob) a při druhém norském tažení padl v boji → Švédové ustoupili a
nakonec byl v roce 1721 uzavřen tzv. Nystadský mír (Švédsko ztratilo pobalstské oblasti, ve
prospěch Ruska)
 po této válce změnilo Švédsko svoji politiku a nadále se neangažovalo v evropských
konfliktech
Petr I.: když měl Petr I. nastoupit na ruský trůn, byl ještě příliš mladý, a tak za něj vládla jeho matka
Natálie
 později (ale pouze formálně) vládl se svým bratrem Ivanem V. (do Ivanovy smrti roku 1696)
 Petr I. vedl války proti Tatarům (severní pobřeží Kapického moře) → získal přístav Azov
 v roce 1697 podnikl utajenou cestu skrz západní Evropu → seznámil se s technickým
pokrokem a důležitými osobnostmi, které později pomáhaly při modernizaci Ruska
 v roce 1711 bojoval s Osmanskou říší → prohrál a ztratil Azov a kontrolu nad Záporožím
 v roce 1724 začala Petrova manželka spoluvládnou se svým manželem → po smrti Petra I.
(1725) začala vládnou jako carevna Kateřina I.
 V roce 1721 byl jmenován carem vší Rusi; začal vydávat reformy
→ nový systé hodností pro rozdělení šlechty → zajištění oddanosti a poslušnosti
→ Vytvoření gubernií a moderní státní správy
→ zavedl gregoriánský kalendář, ruské šlechtě nařídil holit se a nosit evropské šaty
→ zavedl stříbrný rubl
Rusko za Kateřiny II.
 (1762 – 1796)
 v červnu 1762 byl sesazen manžel Kateřiny II. Petr III. (kvůli rozhodnutí podporovat Prusko
v Sedmileté válce
 v září 1762 vpochodovala Kateřina II. do Petrohradu v čele gardy a v obleku důstojníka →
tzv. Dámská revoluce
 v rusko–turecké válce v letech 1768-74 Rusko zvítězilo → získalo Azov a další území u
Černého moře; smělo proplouvat Bosporem a Dardanelami a Krym se stal nezávislým na
Turecku (Rusko Krym anektovalo v roce 1783)
 po druhé rusko-turecké válce (1787-92) musela Kateřina II. i přes válečné úspěchy vyklidit
dobyté Moldavsko a Besarábii a vrátit se ke vztahu po první rusko-turecké válce (kvůli
mezinárodní politické situaci)
 v roce 1772 si Rusko a Prusko rozdělily část polského území; druhé dělení proběhlo v roce
1793; třetí a konečné proběhlo v roce 1795 (zúčastnilo se i Rakousko).
 díky velké propagaci se v Evropě rozšířily informace o velkých Kateřininých reformách →
ve skutečnosti však většina jejích reforem zůstala pouze na papíře
Rusko v 19. a 20. století
Mikuláš I.: 1825 – 1855
 reformoval carský režim, aby prosperoval; přesto odmítal západní vlivy a ideje – Rusko od
Evropy spíše izoloval
 zformoval tři principy, které sjednotily národ – pravoslavné náboženství, samoděržaví
(carský režim) a ruská národnost (oddanost caru a církvi)
 začal tzv. Krymskou válku – snažil se podrobit si Turecko (na straně Turků bojovala i
Francie a Anglie) → Rusko prohrálo a muselo se vzdát nároků na tuto oblast
Alexandr II.: 1855 – 1881
 1861 – zrušil nevolnictví (rolníkům byla poskytnuta osobní svoboda, možnost výkupu půdy,
nikoliv však volební právo
 reformace soudnictví – aristokratické soudy nahradily nezávislé
 reorganizace místní správy – městská samospráva a místní šlechtické samosprávní orgány
Alexandr III.: 1881 – 1894
 upevnění absolutismu – cenzura; represe → národnostní a náboženský útlak (pogromy na
Židy,...)
 snažil se pozvednout vážnost aristokracie (snížení jejich daní,...), která podle něj měla být
oporou carství
 zavedl tzv. zemské náčelníky, kteří dohlíželi na soudy a úřady
 i když byl vychován jako voják, tak za jeho vlády Rusko nebojovalo ani v jedné válce
Mikuláš II.: 1894 – 1917
 na začátku 19. století začala v Rusku krize, která se ještě prohloubila během rusko-japonské
války (Rusko ztratilo Port Arthur, jižní části ostrova Sachalin a válka také odhalila
hospodářské a vojenské slabosti samoděržaví)
 po vypuknutí 1. světové války odjel car na frontu
 v důsledku hospodářské krize a neúspěchů na frontě se konalo mnoho stávek, které nakonec
přerostly v únorovou revoluci → po únorové revoluci car rezignoval a vládu předal svému
bratru (ten rezignoval o den později a vládu nepředal již nikomu → skončila carská vláda)
 carská rodina byla poté deportována na Sibiř – v noci ze 16. na 17. července 1918 byla celá
carská rodina i s Mikulášem II. zastřelena