3. ÚČELOVÉ VETY itó6m — a by:
Yvúienb eme pa3 noBTopóji Bonpóc, htóôh Bce yieuHKá eró nÓHS.ni, am toto htó6m, c Ten itó6m, 3aTeM htó6m, c toh né-ihio itó6m — proto (s tím), aby:
HýíKiio flaTt IIÓBjíy yiéOHHKn sjih ioró (c reM, 3aTéM, c toh néjibio),
HTÓÔM OH Mor 3aHHMáTi>Ca.
BMécTO Toró itóôm — místo toho, aby:
BMécTO xoró HTÓÔLi roTÓBHT£cs k 3K3áMeHy, BLi chokóžho ryjiáeTe
no rópofly. jiHinb 6m, tójibko 6bi — fen aby:
Oh roTÓB npaéxaTb KyAá yrójiHO, Jiarnb 6ti c Heň BCTpéxHTtcH.
V účelových větách po spojce htóôm následuje:
a) v obou částech souvětí jsou různé podměty:
GiíaHtÉTe Mue eine pa3 Bam áApec, htó6h a eró He aaoiiji.
b) hlavní věta je bezpodmětná a vedlejší je podměfcová, přičemž její podmět není totožný s vyrozumívaným konatelem děje věty první:
IleTpý náflo noMÓHb, ttó6bi oh cnpáBHnca c aanáHaeM,
a) v obou částech je stejný podmět:
fl aannmý nam á^pec, itó6h eró ne 3a6ÓTi».
b) v obou částech je všeobecný konatol děje:
JfclH TOľÓ ITÓÔhl yCKÓpHTb xhmhhgci<y 10 peániiiíio, MÓíKJiO Mo-SáBHTi, KHCJiopóa, lItó6h npáBHíiiiito ititcáTi., uájio anaTb íipa-Boniicánire.
c) vyrozumívaný konatol děje věty druhé je totožný s vyrozumívaným konatelem děje věty první:
Eiiý uýjKHO 6míio ToponiíTbCH, htó6h ycnéľb na nóe3fl.
K vyjádření účelu se vedle účelových vět užívá rovněž předložkových spojení (zejména v odborném stylu):
b néjiHx — +2. pád podstatného jména c néjibio S
jILifl (c nénbio, b uéjiax) opoménna nojiéň ctpóhtCh BOAoxpaHHJiHma n nafiá^u.
Poznámka:
Českému spojení aby mohl + infinitiv (při stejnosti konatele) zpravidla odpovídá v ruštině spojení mtó6w -f- infinitiv, sloveso moci se nepřekládá. Např.: Aby se člověk mohl stát inženýrem, musí vystudovat vysokou školu. — HtóGa CTaTb HHJKeHépoM, Heoôxosáino
OKOHHIÍTb bj'S.
sloveso v určitém tvaru, jestliže
fljia