DIETRICHSTEINSKÝ PALÁC V BRNE Ä LUDWIG SEBASTIAN KALTNER Jiří KfOUpd, Masarykova univerzita, Brno DAS DIETRICHSTEIN-PALAIS IN BRÜNN UND LUDWIG SEBASTIAN KALTNER. Anlaß zur Erarbeitung dieser Studie gab die Auswertung von hocbbedeutsamem Quellenmaterial, das die Baugescbkbte des Dietricbstein-Palais (hatte Mährisches Landesmuseum) in Brünn betrifft. Diese Geschichte wird in den einzelnen Kapiteln dieser Studie verfolgt: (1) Beginn der Bauarbeiten am Palais und dessen Funktion im 17. Jahrhundert. Um das Jahr 1600 nahm Kardinal Franz von Dietrichstein die letzte Bauetappe des sog. Bischofsbofi unterhalb des Petersbergs in Brünn in Angriff und knüpfte dann in den Jahren 1614-1618 mit dem Bau seines Familienpalais daran an. Der Entwurf entstand vielleicht im Kreis der Prager rudolpniscben Architektur. Der Springbrunnen im Hof ist mit dem Jahr 1630 datiert (offenbar ein Werk des Maurermeisters Andreas Erna, der zuvor mit G.M.Filippi zusammenarbeitete). (2) Ende des 17. Jahrhunderts (1691-1694) - bedeutsamere Umbauarbeiten im Erd- und Obergeschoßßr den Landeshauptmann Franz Karl, Graf von Kolowrat-Liebsteinský. Den Bau führten Angehörige der Brünner Zunft aus. Die Möglichkeit einer Teilnahme des Baumeisters Antonin Riva ist bisher ungeklärt. Er sollte die statischen Probleme des Baus konsultieren. (3) Fortsetzung der Umbauarbeiten in den zwanziger und dreißiger Jahren des ISJhs. In den Jahren 1725-1733 arbeitete im Palais der Brünner Maurermeister Moritz Grimm, der hier die Innenräume modernisierte und vor allem das große Vorzimmer des oberen, zweiten Geschosses anbaute. Auf der Vedute vom oberen Teil des Zelný trh (Kohlmarkts), die M.Engelbrecht unmittelbar vor 1740 nach einer Vorlage von F.B.Werner gestochen hatte, ist die ursprüngliche Form des Palais zu sehen. In dieser Zeit wurde jedoch schon die endgültige Verwandlung des Bauwerks vorbereitet. (4) 1739: Formulierung der neuen Aufgabe. Der neue Fürst Karl Maximilian von Dietrichstein vergab den Bauauftrag ßr den Typus einer Villa Pseudourbana. Von der ßr Bauleute und Künstler so gestellten Aufgabe leitete sieb mit der Zeit eine Reihe formaler Charakteristika der Palastarchitektur ab, die bisher in der mähriseben Historiographie der Kunstgeschichte nicht erklärt und auch von den neuzeitlichen Projektanten der Rekonstruktionen von Palastbauwerken nicht verstanden u/erden. Der neue Umbau des Palais und seiner Fassade, insbesondere deren ungewöhnliche Farbigkeit und formalen Details, sind das Werk des Wiener Maurermeisters (er nannte sich selbst etwas übertrieben Architekt) Ludwig Sebastian Kaltner. Noch später baute der neue ßrstliche Architekt Franz Anton Grimm nach eigenem Entwurf dem Palais eine Hauskapelle an. (S) Reparaturen und Umgestaltungen des Palais in der 2.Hä!fte des 18. Jhs. (Vereinfachung der Fassade im Jahre 1774 durch den Dietrichstemschen Ingenieur Karl Johann Hromádko, die Arbeiten führte der Zimmerermeister Wenzel Eitelherger aus, 1776 reparierte Valentin Stiebock den Springbrunnen im Hof, 1788 fertigte W.Eitelberger für das Hauptportal eine neue Tür an). Schließlich kam es nach der Mitte des 19. Jahrhunderts zur Instandsetzung der Fassade und zu einem weiteren Umbau ßr die Zwecke staatlicher Behörden. Die erwähnten Unterlagen geben Anlaß, darüber nachzudenken, welche Bedeutung in der Geschichte des mährischen Barocks jener heute nicht mehr bestehenden Fassade zukommt. Der Autor vergleicht die ursprüngliche Fassade vor allem mit der Fassade des Schlosses Židlochovice (Groß Seelowitz) und stellt Überlegungen an über den Unterschied zwischen den Begriffen tektoniseber Planimetrismus und stereotomer Planimetrismus, wobei der erste italienischer, der zweite französischer Herkunft ist. Kalmers Ankunft in Mähren kann deshalb als Vordringen des Wiener flächigen Fassadenstils (Plattenstils) verstanden werden, der jedoch vor allem mit Jos. Em. Fischer von Erlach und Donatc d" Allio zusammenhängt. In diesem Sinne konnte Kähnen Beispiel sogar auf den Hauptrepräsentanten des klassizisierenden Stils in Mähren, auf Franz Anton Grimm wirken. Die Erklärung der Geschichte des architektonischen Werks in ihrer ganzen Vielschichtigkeit (Terminus von H. Lorenz) zeigt jedoch den Palaisbau in einem anderen Licht, als es bisher üblich war. Gleichzeitig schuf die nicht sehr weit zurückliegende Rekonstruktion des Palais ßr Museumszwecke auf Grund andersgearteter Voraussetzungen eine völlig andere Vorstellung vom Bauwerk. Der Autor erinnert deshalb abschließend an die ßnf Thesen zur Geschichte der Architektur, hei deren Befolgung ähnliche Fehlgriffe vermieden werden könnten: - 522 umění x lvi / 1998 roupa • DIETRICHSTEINSKÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN KALTNER Unterscheidung und Erfassung der äußeren und inneren Struktur des Bauwerks, -Gültigkeit des Satzes: Die Form folgt átr Funktion im Zusammenbang mit Termini wie Formgedanken, Decorum usw., - die Farm als Trägerin visueller Kommunikation, ßr deren Verständnis auf geistesgeschichlScher Grundlage eine Rekonstruktion der künstlerischen Auffassungen des Architekten durchzuführen ist. Als Ergebnis plädiert der Autor ßr eine Wandlung der Betrachtungsweisen von der Entwicklung der künstlerischen Formen zur Kunstgeschichte und zu einer kritischen Ikonologie in der Architektur hin (historsche Erklärung von Funktion, Formgelegenheit und Hoheitsform). * Dierrichsteinský palác na Horním rynku (dnešním Zelném crhu) patřil bezesporu k velice významným městským palácům v Brně v době barokní. Ve městě dominoval především rozlehlostí stavební parcely, a není proro divu, že se s jeho podobou setkáváme na většině brněnských vedut 17. a 18. století. Tento knížecí majorácní dům byl polohou těsně pod kolegiátním chrámem na petrovském návrší a v horní části největšího brněnského náměstí přirozeně předurčen k tomu, stát se jednou z hlavních budov města. Zcela symptomaticky proto v jednom z dopisů WaltraFrantiška Xavera z Dietrichsteinazní hrdá slova, jež kníže adresoval svému správci. Nařídil mu totiž, aby zkontroloval stav interiérů, následujícím zdůvodněním: „...proslýchá se, že do Brna přijede jeho císařská milost (Karel VI.), a kde jinde by v tomto městě mohl být císař ubytován než v nosem domě." Brněnský historik umění Václav Richter přirovnal význam dierrichstein-ského domu v brněnských poměrech k významu Valdštejnského paláce pro pražskou architekturu raného baroka. Je cedyvjistém slova smyslu paradoxní, jestliže stavební dějiny tohoto pozoruhodného paláce jsou dodnes ve skutečnosti jen velmi málo známé. Pokud se při této příležitosti pokouším o umeleckohistorickou kritiku jeho původní podoby, má to přinejmenším dva základní důvody: a) domnívám se, že je třeba co možná nejzevrubněji předsravit stavební historii této budovy na základě mimořádně dobře zachovaných písemných pramenů;1 b) současně v podtextu svého objasnění dějin paláce snad mohu vyslovit i určitý obecnější metodologický apel k důslednější- mu sledování vztahu architektonické úlohy a umělecké formy jako prostředku vizuální komunikace v dějinách (nejen barokní) architektury. Jakjepřecejenz chudého výčtu Uceraturyo brněnském paláci na první pohled parrné, základem pro všechny dosavadní interpretace uměleckého významu Dietrichsteinského majorátního domu zůstává dodnes drobná stať Václava Richtera z roku 1968.2 V jedné ze svých pozdních studií (a současně žel nepříliš zdařilé studii) vyslovil brněnský profesor nová autorská připsání tří moravských staveb (z toho obou Dierrichsteinských brněnských paláců) architektu Domenico Martíneílimu. Ačkoli sám Václav Richter měl k obdobnému metodickému postupu jindy výhrady, zde použil při pokusu o odhalení autorství těchto staveb klasického schématu „stylové kritiky" a pokusil se vyřešit dosud nevyjasněné umeleckohistorické otázky spojené se stavbou Dietrichsteinského majorátního paláce vyhledáním analogie příbuzného architektonického tvaru. V případě brněnské stavby takovou analogii Richter spatřoval zejména v paralelních dějinách zámku ve Valticích, neboťv koncepci obou staveb spatřoval tutéž „manýristickou" dispozici: měla ji představovat trojkřídlá stavba kolem pravoúhlého dvora se zahradou v zadní části. U brněnské i valtické stavby potom chtěl stanovit dvě základní časové vrstvy architektonického projektu: (a) na počátku 17. století postavil obě protobarokní stavby italský stavitel Giovanni Giacomo Tencalla, jemuž ostatně připisoval Richter klíčový význam pro nástup baroka v architektuře na Moravě; (b) kolem roku ,-:..». i . Jí* il »- 1/ Dietrichsteifíský palác roku 1768 podle kvaše Josefa Maserleho, Pohled na Zelný trh 35>3 x 63, J cm Muzeum mésta Brna Foto: Karel Šabata XLVi / 19 98 u m ě n í 523 J i f f Kroupa I ETR1 C H S T E ľ N S K Ý PALÁC V BRNĚ A L L DWJ C SEBASTIAN K A L T N E R 1700 obe stavby zmodernizoval jiný italský architekty Domenico Martinelli, jenž byl Richterovi opět jistým symbolem - tentokrát moravského vrcholného baroka. Tímto způsobem Richter mohl zdůvodnit umeleckohistorický význam Dietrichsteinského paláce v Brně. Ten tociž od nynějška spočíval v dosud nepoznané tvůrčí činnosti dvou hlavních protagonistů barokní architektury na Moravě, pracujících ve dvou odlišných „uměleckých manýrách". mnívám se - mela by být také přezkoušena z hlediska účelu či lépe řečeno z hlediska architektonické úlohy, kterou stavitel ve svém díle řešil. Je jisté pozoruhodné, že na týž problém narazil již ve svých badatelských začátcích Václav Richter, když uvažoval o stavební úloze jako o jistém ekvivalentu námětové složky v umělecké ikonografii a ikonologii obrazových umění. Bohužel tuto inspirativní myšlenku v pozdějším vědeckém díle dále příliš nesledoval. Vztah mezi funk- Richterovo připsání nebylo později konsekvent-něji zpochybněno, i když se některé předběžné výhrady zejména vůči druhému připsání (tj. Martinellimu) objevily v netištěné formě disertačních prací a nakonec rovněž v publikacích, monograficky věnovaných oběma předpokládaným autorům podoby Dietrichsteinského paláce.3 Sám palác byl nakonec v průběhu nedávných osmdesátých let důkladně „rekonstruován", přičemž autoři rekonstrukce vytvořili svým způsobem architektonické pasticcio, když se přihlásili k Richterově interpretaci a zcela záměrně se pokusili oživit jeho původní hypotézu. Obdobně i v nejno-vějším svazku Uměleckých památek Moravy a Slezska je pod fotografií tohoto pasticcia uveden jako autor Gi-ovanni Giacomo Tencalla {?!) nepochybně proto, že rekonstruovaná fasáda dnes „působí" dojmem stylu architektonického seicenta, a není přitom zdůrazněno, že jde pouze o velmi nejistou a hypotetickou re-konstrukci.4Vdůsledku tohoto rekonstrukčního zásahu ovšem dnes přirozeně pociťujeme jako výrazný nedostatek odstranění původních, autentických formálních znaků na fasádě paláce. Pokud se však chceme přece jen dostat k pochopení paláce jako uměleckého díla o něco dále, je třeba hledat jiné, poněkud uspokojivější řešení „dietrichsteinského problému", a to odlišnými prostředky, než poskytuje pouze klasická stylová kritika. K ní se nakonec přece jen dostanu na závěr i já - jen jakoby z opačné strany. Hned na počátku je třeba říci, že různá data, která se při sledování dějin Dietrichsteinského paláce v odborné literatuře dosud objevovala, nejsou v žádném případě zcela vykonstruovaná, avšak - do- 2/ Pohled na Dietrichsteinský palác v době Třicetileté války výřez Z mědirytu Hičrůnyms Benno Bayera - ttdlifííe Jorga Leissem, Obletení Brna Švédy raku 1646 Muzeum mésfa Brna. Foto: Karel Šabata cí a zcela určitými stavebními formami (Formgedan-ken) posléze pro středoevropské prostředí renesanční i barokní více specifikoval Erich Hubala.5 Zdá se mi ovsem, že se s Richterovými stylově kritickými atribucemi mohu průkazněji vyrovnat paradoxně právě na základě jeho poněkud zapomenutého teoretického zamyšlení. Východiskem zřejmě může být to, že se pokusíme idenrifíkovat slovy Michaela Ba-xandalla intenci samého uměleckého díla. Můžeme totiž ukázat, že konkrétní podoba brněnského Dietrichsteinského paláce na Zelném trhu byla vždy odvozena z objednavatelova i architektova řešení konkrétní umělecké úlohy. Zahájení stavby paláce a jeho funkce v 17. stoletľ Stavebník brněnského Dietrichsteinského paláce je dostatečně znám. Byl jím olomoucký biskup, kardinál František z Dietrichsteina (1570-1636). Kardinál začal záhy po svém jmenování olomouckým biskupem (1599) obnovovat nejen biskupský majetek, ale stejně tak (a mnohdy ještě přičinlivěji) rozmnožoval majetkovou doménu svého rodu.fi Kolem roku 1600 zahájil poslední etapu budovám tzv. Biskupského dvora (domu olomouckých biskupů) v Brně pod Petrovem. Svou zdejší biskupskou rezidenci rozšířil o nově postavenou, arkádovou protobarokní lodžii. Jeho sídlem jako olomouckého biskupa byla tehdy stále především biskupská Kroměříž. Jakmile však na trůn nastoupil nový císař Matyáš a císařský dvůr se přestěhoval roku 1612 z Prahy do Vídně, přesídlil rov- IETRI CHSTEINSKÍ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A L T N E R něž dvůr olomouckého biskupa do jihomoravského (a současně dietrichsteinského) Mikulova. Zřejmě právě v tom okamžiku se stalo Brno pro kardinála Františka z Dietrichsteina značně důležité; město bylo nejen sídlem zemských úřadů a druhým hlavním městem země, ale jistě nezanedbatelnou roli zde hrála i jeho blízkost císařskému dvoru ve Vídni. A tak poté, co v Brně kardinál ukončil úpravy Biskupského dvora, vykoupil již v první polovině roku 1613 vedle ležící parcely dalších pěti domů na Zelném trhu tentokrát pro sebe a svůj rod: nejprve šlechtický dům od Bohuše Morkovského ze Zástřizl, poté (24. dubna) od „urozeného vladyky Frydrycha Jordána z Klatísen-burgu"za 1200 zL, (5. června) 1613 od Matyáše Migla za 1000 zl a Valentina Štěrby za 800 zl., a konečně menší dům od městského trubače Eliáše Habrland-ta. Posléze, 3. prosince 1613, se zavázal zaplatit daň za všech „piet domu v mieste tomto pod kostelem sv. Petra na Rynku horným shora hrnčířským przi domie biskupském pořád vedle sebe".7 Kdy začal kardinál z Dietrichsteina se stavebním sjednocením těchto domů do podoby nového rodového paláce, přesně nevíme. Při rychlosti výkupů se zdá, že k projektu mohlo dojít ještě v polovině téhož roku 1613, výstavba byla zahájena pravděpodobně hned na počátku následujícího roku 1614. Datum ukončení ovšem známe detailněji: S. listopadu 1618 se k budově dostavila komise biskupské dómské kapituly vedená Hynkem Ignácem z Kolovrat a písemně potvrdila, že při stavbě paláce nebyl nijak narušen Biskupský dvůr („in dem neu er-tichteten Majoratsbaus zu Briinn gemackten BauUchkeiten den angrenzenden biseboflieben Residenzgebäuden nicht m mindestens sebädlieh seynd"). Zřetelná návaznost obou staveb je znát již na Hoefnagelové vedutě města Brna z roku 1617, kde postřehneme poněkud zkresleně podanou část paláce s jeho později charakteristickými střešními vikýři v edikulách.8 Nový palác však nebyl zcela úplnou novostavbou, ale vznikl sjednocením a přestavbou starších domů na náměstí, které byly spojeny novou fasádou. Tak vzniklo hlavní těleso budovy, obrácené směrem do náměstí (jistá nepravidelnost okenních os je zjistitelná na fasádě ještě dodnes). K této budově bylo - tentokrát zcela nově - přistavěno užší křídlo s nově vyhloubenými sklepy, vedoucí 3/ Kašna na nádvoří Dietrichsteinského paláce spodní Část - Andrea Erna, 1630 horní Část - Valentin Stiebock, 1776 pískovec, ítuka Foto: archiv autora 524 u in ť n í x lvi / 1998 x lvi / 1998 li m ě n í 525 jif( Kroupa D 1 E T R I C H S T E I N S KÝ PALÁC V BRNĚ A LĽDWIC SEBASTIAN K A L T N E R směrem k Petrovu. V nádvorní části bylo toto krídlo otevřené arkádovou lodžií na bosovaných pilířích s představenými pilastry (v pramenech později nazývané Altana) a do jisté míry tak opakovalo půdorysnou podobu písmena L sousedního Biskupského dvora Vnější fasáda obou krídel směrem do náměstí a ulice byla veími jednoduchá, členená monotónně horizontálami okenních os s jednoduchým ostěním. Hlavní portál vté době byl jednodílný, půlkruhově Nebylo by však možné se k hypotetickému autorství paláce dostat ješrě jinou cestou? Nemůžeme tak ovšem učinit pouze stylovou kritikou. Z dalších dějin paláce si totiž dobře uvědomíme, že na paláci dnes ve skutečnosti nenalezneme původní formální znaky. Přesto se pokusím přednést odlišnou hypotézu, jsem si přitom přirozeně této hypotetické skutečnosti vědom, domnívám se však, že za dnešního stavu vědomostí může být i odlišné vyslovená autorská J|_______ Lift ¥ lip" 1 i i 1 4/ Mořic Grimm(?) půdorys úprav v horním patře Dietrichsteinského paláce, 1732 kresba perem, lavírováno tuši, 30 x 44 cm Moraviky zemsky archiv v Urně Foto: Anna Pecková završený, zvýrazněný asi bosáží. V* této podobě je palác zpodoben na dvou nejstarších vedutách se švédským obléháním města Brna. Na nich (ostatně i na Hoefnagelové rytině) je nad korunní římsou horního patra poměrně zřetelně vidět pět vyzděných vikýřů v edikulách, Tento motiv však v pozdějších vedutách mizí a střešní edikuly jsou již nahrazeny prostšími vikýři ve střeše. Na obrazové vedutě z roku 164S navíc postřehneme zdůraznění ústřední osy paláce motivem zdvojených oken v obou patrech nad portálem. Pravdivost původní existence tohoto zdvojeného okna (!) v hlavní ose nad portálem je ostatně ještě později dokumentována půdorysným plánem stavebních úprav ze dvacátých let 18. století.9 Vcelku se tedy novostavba Dietrichsteinského paláce s fasádou v kombinovaných, lomené bílých a šedých barvách okenního osrění příliš neodlišovala od jiných proto-barokních palácových staveb ve střední Evropě. Nově vymezené datum projektu a výstavby paláce však činí jasněji než dříve značně problematickou jeho původně navrhovanou autorskou atribuci. Petr Fidler ve své habilitační disertaci a ještě jednou nedávno znovu zapochyboval nad Richterovým připsáním původní stavby paláce Gíovannimu Giacomu Tencallovi.lfl I když datum Tencaltova narození dosud neznáme zcela přesně, podle jeho dalších životopisných dat se musel narodit někdy rěsně kolem roku 1600, ve Vídní je nadto poprvé doložen až teprve k roku 1631. V onom roce, kdy byl palác pro kardinála dokončen, tj. v roce 1618, by byl stále ještě příliš mlád na podobný úkol a navíc zůstává vůbec otevřena otázka, proč by jej kardinál pozval do Brna (a do srřední Evropy) pouze na tuto ojedinělou práci. atribuce přece jen poněkud pravděpodobnější než ona dosavadní, jež bývá v průvodcovské literatuře o Brně stále mechanicky opakována. Kardinál František z Dietrichsteina totiž současně se stavbou svého paláce financoval ještě další stavby; především upravoval vlastní rodový mikulovský zámek v souvislosti s jeho rezidenčním významem pro olomoucký bisku pský dvůr (1611-1619), a nadto finančně přispíval na výstavbu tzv. kardinálskeho křídla škol v areálu jezuitského kláštera v Brně. V důsledku pozdějších důkladných přesraveb na zámku v Mikulově nemáme opět žádný záchytný bod ke srovnání, probíhající stavby brnenských jezuitů však by již mohly naznačovat více. Pozoruhodná je zde pro nás zejména ta skutečnost, že jezuitský chrám dostavěný a vysvěcený roku 1602, byl zanedlouho poté nove upravován v letech 1605-1607 v chórové části. Do presbytáře bylavestavěnarodovádietrichsteinská hrobka. Při této příležitosti byla. zřejmě chórová část ještě jednou upravena í zvnějšku, jak je to patrné z použitých „modernějších" formálních detailů vnější fasády. V přední části kláštera vedle vstupu do chrámu byla zahájena novostavba tzv. kardinálskeho křídla, do něhož vedl tustikový portál s výrazným dietrichsteinským erbem. Kdo však v této době, tj. již po skončení výstavby chrámu, pro jezuity vlastně stavěl? Roku 1617 se zavazuje Andrea Erna, „Maurer din Briinn", vystavět pro knížata z Liechtensteina paulánský poutní kostel s klášterem podle plánu architekta Joana Marii.11 Tím byl ovšem pražský císařský stavitel Rudolfa II. Giovanni Maria FilippI, jenž se posléze roku 1618 v Brně usadil a zakoupil si dům poblíž staveniště jezuitského kláštera. Prame- DIETRICHSTEINSKÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIC SEBASTIAN K A t T N E R ny dvacátých let označující ho v Brně jako „jezuitu" nepochybně poukazují na jeho stavitelskou práci pro tento klášter práve v době, kdy ho kardinál František z Dietrichsteina finančné podporoval. Filippi-ho původní spolupracovník a zednický mistr Andrea Erna byl již také tehdy v Brně usedlý a je doložen rovněž při dalších pracích na stavbě jezuitského kláštera. Nabízí se proro myšlenka, zda bychom snad nemohli označit právě onoho Giovanniho Mariu FUippího za architekta pracujícího pro kardinála Dietrichsteina. Zel taková domněnka nemůže být dnes verifikována. Je však možné upozornit na zajímavou půdorysnou paralelu. Jak bylo již uvedeno: zatímco hlavní blok směrem do náměstí vznikl pouze adaptací starších domů, křídlo směrem k Petrovu bylo postaveno zcela nové. Proto asi není bez zajímavosti podoba původní otevřené galerie tohoto křídla ve dvou patrech nad sebou směrem do nádvoří. Toto „altana" bylo přístupné zhruba uprostřed délky točitým schodištěm. Máme tu zjevně zjednodušenou a zdrobnělou variantu Rudolfových galerií v příčném traktu pražského hradu. Brněnské schodiště je ovšem na rozdíl od Rudolfova kruhové. Bylo však takové i na počátku 17. století? Když stavěl Jan Křtitel Erna ve druhé polovině 17. století pro Dietrichsteiny brněnský Palác šlechtičen jako v podstatě zmenšenou repliku majorátního paláce, vložil do bočního křídla zcela charakteristicky schodiště oválné. Snad jediným zřetelnějším architektonickým pozůstatkem z první poloviny 17. století je zeď uzavírající vnitřní dvůr Dietrichsteinského paláce, členěná slepými arkádami s představenými pilastry, navazující na původní arkády přízemní galerie nového křídla. V ose zídky je v pilastrové edikule vyzděna nika s fontánou. Vznik její spodní části můžeme položit do poloviny roku 1630. 17. března 1630 dostal totiž kardinál z Dietrichsteina od městské rady povolení zřídit odbočku brnenského akvaduktu z pramene pod Petrovem přímo do svého „nově zbudovaného" paláce.12 Tímto svolením bylo umožněno vytvořit terasu se zahradou v zadní částí paláce, a zejména uzavřít dvůr dokonale italsky působícím zákoutím s nikou v ose nádvoří- Autora této drobné stavby zřejmě nemusíme hledat příliš daleko mimo město Brno (i když nepochybně právě na základě tohoto konkrétního detailu svou autorskou atribuci Václav Richter provedl). Autorem mohl být velmi dobře i brněnský zednický mistr Andrea Erna, který je v téže době (roku 1629) doložen v pramenech pri stavbě kardinálskeho křídla v jezuitském klášteře.13 Sám Andrea Erna ostatně ještě později podobné srereotomně ztvárněné práce typu „architectura recreationis" s altánky a vodovody v zahradě vytvářel pro liechtensteinskou Lednici. 5/ Cart Agricola Karel Maxmilián z Dietrichsteina -stavebník Dietrichsteinského paiáce počátek 19. stolen (padle starší předlohy) litografie Okresní muzeum v Mikulově Foto: Irena Armtttidisoi/d 526 ii mění x lvi / 1998 XLvi / 1998 u m ě n í 527 jiřl Kroupa • D I S T R I C H ST E I» S K< P A L A C V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN KALTNER Konec 17. století (1691-1694) Jak přečkal Dietrichsteinský palác dobu Třicetileté války a zejména obléhání města Brna, přesné nevíme. Na dobových vedutách ovšem není nějak přilil značné poškození vidét. Především lze asi počítat s úpravou střechy, neboť (jak již bylo řečeno) veduty z druhé poloviny 17. století již neukazují tak výrazné edikulové vikýřej jak tomu bylo dříve. Palác v té době ovšem nebyl svými majitely příliš užíván: kardinálův nástupce kníže Maxmilián jej dal k dispozici brněnským františkánkam náhradou za jejích válkou zničený klášter. Situace se ovšem změnila s nástupem nového knížete Ferdinanda z Dietrichsteina. Jednou z mála dochovaných zpráv týkajících se stavebních prací je v této době ovšem pouze zmínka z 9. července 1656, v níž se hovoří o novém vydláždení části Zelného trhu před palácem. Tato činnost zřejmé souvisela s dosud neznámými úpravami v interiérech. O týden později byl totiž sepsán inventář místností hlavního traktu a hlavní sál (Tafelstube) byl připraven pro přijetí obrazové galerie portrétních obrazů. Není vyloučeno, že v této době byly navíc do ústředního dvora k zadnímu zdivu Biskupského dvora vestavěny přízemní dřevené kočárovny, které byly i v pozdější době čas od času opravovány. Takto opravený se stal Dietrichsteinský palác v šedesátých letech 17. století sídlem nejvyššího úřadu na Moravě. Roku 1664 se totiž stal zemským hejtmanem právě vládnoucí kníže Ferdinand. Když však po dvou letech získal významné místo u vídeňského dvora a zahájil přestavbu svého vídeňského paláce, naskytla se zjevné otázka, co s nevyužitým brněnským palácem. Řešení bylo vcelku rychle nalezeno, nebot? palác si pronajal František Karel hrabě Kolowrat-Liebsteínský, jenž byl jedním z nejdéle panujících zemských hejtmanů na Moravě doby barokní (1667-1700). Během doby jeho zemského hejtmanství, v devadesátých letech 17. století, prošel palác opět potřebnou novou rekonstrukci^ kterou €/ Ludwig Sebastian Kaitner Dietrichsteinský palác prvníprojekt půdorysu přízemí, 1/40 kresba perem, tuši, 42,6 x 61,5 cm Moravská galerie v Brné Foto: Irena Armutidimeá Václav Richter spojoval s projekčním zásahem architekta DomenicaMarrínelliho. Věříme-li dobovým pramenům, byl v té dobé Dietrichsteinský palác ve značně špatném stavu, neboŕ částečně poklesl v základech a v jeho zdech se objevily trhliny. Navíc byla poškozena střecha a horní patro paláce bylo promáčeno. Zdeněk Kuděika zveřejnil již dříve některé prameny k opravám stavby.1,5 Dne 27. září 1690 došla stavební komise brněnských mistrů (zednický mistr Jan Křtitel Erna, tesařský mistr Jan Statt, pokrývačský mistr Kristián Strunek) k závěru, že bude třeba vyměnit horní části promáčeného druhého patra, odstranit starou střechu a postavit zcela nové podkroví. Na počátku roku 1691 ovšem zednický mistr Nicolas Stumbeck sepsal jen několik nutných stavebních zásahů, učiněných v horním traktu paláce. Byly to zřejmě jen rychlé a nezbytně nutné opravy, neboť si za ně účtoval poměrně velmi malou sumu 45 fl. V dalších letech ovšem Stumbeck podnikl již finančně nákladnější opravy. O tom, co bylo vlastně třeba udělat pro statické zajištění paláce, se dozvíme z několika dopisů diet-richsteinského dolnokounického hejtmana Johanna Kunela z března roku 1692. Z jeho zpráv vyplývá, že na hrozivý stav budovy upozorňoval zejména zemský hejtman Kolowrat-Liebsteinský, který měl vážné obavy o vlastní bezpečnost v paláci a zjevné si některé části oprav dokonce sám financoval. Není totiž bez zajímavosti, že řemeslníci pracující na Dietrichstein-ském paláci byli titíž, kteří ve stejné době pracovali pod Kolowratovýrn vedením na výstavbě nového brněnského Zemského stavovského domu.15 Dietrichsteinský hejtman se v té době ovšem na škody díval mnohem skeptičtěji než zemský hejtman.16 O měsíc později, 19. dubna 1692 napsal Nicolas Stumbeck hejtmanovi a potvrdil mu, že příčinou klesání paláce bylo podle něho vnikání vody pod základy, a to jak ve vjezdu, tak i vně domu. Dal proto prý zpevnit základy na nároží paláce proti Biskupskému dvoru. Mezi tím se však objevila pro Dietrichsteiny pozoruhodná nabídka na pomoc při zjištění stavebních DIETRICHSTEINSKÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A L T N E R škod a jejich příčin zvenčí a to podle návrhu hraběte Dominika Ondřeje z Kounic.Ten údajně při své osobní návštěvě u zemského hejtmana uviděl špatný stav Díetrichsteinského paláce a nabídl 6. dubna 1692 knížeti Ferdinandu z Dietrichsteina svého zednického mistra Antonia Rivu, jenž by mohl zjistit, jakéže opravy velmi zanedbaný palác nutné potřebuje:'7 „Gnädiger Herr; In meinem jüngsteren zu Brünnseyn undt Besuchung des Herrn Landtshaubtmanns Excell habe sehen müssen; was gestalten Euer Fürst!. Gnaden daselbiges 7/ Dietrichsteinský palác půdorys přízemí podle Augusta Prokopa, Die Markgraf$chafc Mähren in kunstgeschichtliclier Beziehung IV, Wien 1904, obr. 1435 Haus viele gefährliche Schricks zu überkommen, und ßst die völlige Ruin anzuetwohnen beginnet. Wann nun mir ein gleiches mit alldorthiger von meiner Frau Mutter seel. erbauten Dominicaner Kirchen beschiet, und ich unter vielen zur deren Besichtigung gebrauchten Baumeistern scheinen gefunden, welcher mir zur deren restabilir-und befesti-gungso nützliche undt nicht viel khostende Mitteln, als der Antonio EJva (:dem ich zu meinen wiener undt hiesig orthigen Gebäuden gebrauche:) getihan> vorgeschlagen hatte. So stelle Euerßrsü. Gnaden gekorsambst anheimb, ob sie sich 8/ Ludwig Sebastian Kaitner Dietrichsteinský palác prvníprojekt půdorysu hlavního patra, 1740 kresba perem, tuší, 42,4 x 60,8 cm Moravská galerie v Brně Foto: Irena Armutidisovd 528 U Ml řl U í X LVI / 1998 XLVI / 1 99 8 u m 1 II í 529 I ET R 1 C H S T E I N S KÝ P A L Ä C V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A LT N E R zhy obbesagt Ihrigen seinerpraevdiren, und mit Ibme gnä-dig befehkn wollm. Er befindt sicb zwabr dermabkn nocb allhierj tľirdt aberseine Reis nacher Wien den kmen Oster-feyertag antretten, aldorth zur Ende der Wochen erscbei-nen, undt in meinem Haus anzurtreffin seyn," Kníže Ferdinand z Dietrichsreina Kounicovu nabídku pomoci Antonia Rivy prijal, jak co vyplývá jednak z jeho dopisů přímo Kounicovi, jednak i z korespondence mladšímu synovi Waltru Františku Xaverovi, krerý byl pověřen dohlížením na stav majorát-ního knížecího paláce." Právě cato skutečnost ovšem vysvěduje příramnost hraběte Waltra Františka Xavera v archivních pramenech týkajících se paláce, na něž narazil Václav Richter a spojoval proro stavební aktivitu mladšího Dietrichsteina s pozdějším, tzv. hrabědm domem na Židovské ulici. Ve skutečnosti se ovšem hlavni stavební práce odehrávaly právě na majorácním paláci. Výsledky návštěvy Antonio Rivy v Brně bohužel neznáme. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 17. století přišel tento zednický mistr jako důvěrník architekta Enrica Zucalliho do habsburské Vídně z Bavorska. V místech, kde se objevil (zejména u Kouniců a Liechtensteinů), pracoval původně podle Zucalliho plánů (Palác Kaurutz-Liechtenstein, první projekt úprav zámku ve Slavkově, apod,), avšak nelze podle mého názoru tak zcela vyloučir, že mohl pracovat i podle svých vlastních plánů (např. v Uherském Brodě aBánově)." Právě v pracích této druhé skupiny staveb se objevují stylové prvky severoitalského raného baroku, dotčeného jistými reziduy pozdního manýrismu. Tytéž formální prvky však můžeme velmi dobře zjistit na novém portálu dominikánského chrámu v Brně. Spodní část chtámové fasády byla totiž na počátku devadesátých let zpevněna, původní převýšený portál byl zazděn a namísto něj byl zasazen nový raně barokní portál, značně menší, než byl portál původní. Toto zmenšení bylo nesporně důsledkem statického zabezpečni, kvůli němuž měl Kounicův zednický mistr přijet. Jeho realizaci bychom potom tak mohli položit do souvislosti se skutečným Rivovým pobytem v Brně. 9/ Dietrichsteinský palác půdorys hlavního patra padle Augitíta Prokopa, Die Marltgrafscliafc MaJircn in kunsrgeschicLulkhcr Beziehung [v, Wien 1904, obr. 143Sa V případě Dietrichsteinského paláce nám ovšem podobná indicie chybí. Palác však v letech 1691-1694 procházel skutečně proměnou, jejíž celkový rozsah Václav Richter ovšem zjevně nadcenil. Můžeme předpokládat, že se jednalo především o rekonstrukci a částečně můžeme na její rozsah odkázat podle vyúčtování kamenické práce v exteriérech a interiérech.20 Z tohoto vyúčtování jednoznačné vyplývá, že původně koncipovaná oprava horního poschodí a střechy byla prozářím odložena. Naopak byly zabezpečovány staticky především základy, a zejména pak bylo upravováno hlavní patro bočního křídla, v němž sídlil zemský hejtman. V hlavním poschodí mělo být zhotoveno třináct nových ostění oken, všechny do boční Petrské ulice a další do různých míst přízemí a snad také v nároží celého bloku. Dále byly vytvořeny nové portály k vedlejšímu schodišti a do hlavního sálu. Důležitý finanční obnos získal konečně kamenický mistr za zhorovení kamenných stupňů a balustrády na hlavní schodiště. Nepochybně se tak stalo právě v souvislosti s celým statickým zajištěním paláce ve spodní části. Již v té době byl asi vybudován trojdílný vestibul a na něj navazující schodiště (rozsahem bylo ovšem o jednu osu kratší, než je dnes). Podoba jednodílného portálového vstupu do paláce, kterou známe ze třicátých let 18. století (rozeklaný fronton s erbem v ose), by koneckonců rovněž mohla svědčit o jeho modernizaci v té dobe. Pokračování úprav ve dvacátých a třicátých letech 18. století Jali je z dalších archivních pramenů zřetelné, byl Dietrichsteinský majorátní palác Lipravován postupně. Po smrti zemského hejtmana Kolowrata byly úpravy načas utlumeny. Navíc nový kníže Walter František Xaver z Dietrichsteina se věnoval více svým vídeňským palácům a především musel financovat celou nákladnou rekonstrukci vyhořelého zámku v Mikulově. Roku 1719 byly nově postaveny dřevěné DIETRICHSTEINSKÝ PALÍC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A L T N E R konírny v horní části nad zdí Biskupského dvora, jak je to patrné z plánku, který schválil zástupce brnenské kapituly.21 Teprve na přelomu dvacátých a třicátých let nastal čas pro další etapu úprav v interiérech brněnského majorátního paláce. V letech 1725-1733 pracoval v paláci brněnský zednický mistr Mořic Grimm, jenž modernizoval místnosti v hlavním a horním podlaží. Ve své specifikaci píše o „hladké štukdtér-skě práď v šesti místnostech hlavního patra a ve čtyřech místnostech horního patra.22 V rámci této modernizace zřejmé byly nově spojovány místnosti do enfilády, neboť si můžeme povšimnout, že největ-ší suma peněz byla vydávána na zhotovení nových, dvojdílných širokých dveří. Přitom starší dveře byly z hlavního parra (nepochybně z úsporných důvodů) přesunuty do patra horního, kde byly nově zasazeny. Zednické práce asi nebyly příliš rozsáhlé, jak o tam svědčí nejen vydaná suma, ale také dílčí plánek pořízený nepochybně Mořicem Grimmem, jenž zachycuje především vestavbu „velkého přtdpokcje" do horního, druhého patra[4]. Při té příležitosti došlo asi k nové konfiguraci místností v interiéru, neboť velký sál „Td-felstttbe" v hlavním patře zaujímal tehdy celou šíři budovy vedle hlavního schodiště a na předpokoj zde nebylo místo. Nepochybně proto byl tedy vybudován onen „velký předpokoj" v horním patře. Tesařské práce Josefa Carla Hucka a zámečnické práce ke dveřím, které prováděl kovář-zámečník Heinrich Gottfried Fors-rer zato byly oproti zednickým pracem mnohem rozsáhlejší. Rovněž všechny tyto práce měly charakter především renovace reprezentačních místností v hlavním patře a v podstatě tak navazovaly na předchozí rekonsrrukci bočního křídla. Pozoruhodný údaj se v této souvislostí dozvíme z té pasáže korespondence, v níž se hovoří o tom, že místnosti horního patra jsou stále ještě podepřeny trámy. Z toho by patrně vyplynulo, že některé z horních místností (nejsou ovšem přesněji specifikovány) v té době stáleještě nebyly obývány. Od roku 1732 se navíc na paláci objevuje vrchnostenský tesařský misrr Josef Haška z Dolních Kounic, jenž se měl postarat o opravu vadné střechy. Stav paláce po těchto úpravách můžeme zřejmě shlédnout na vedutě horní části Zelného trhu, která byla vyryta M. Engelbrechtem podle předlohy F. B. Wernera z doby rěsně před rokem 1740.23 V této době se již připravovala definitivní proměna paláce, proto je důležité si povšimnout, jak je na této vedutě palác zobrazen. Grafický list není ovšem zřejmé zcela přesný: především jsou zde zdvojená okna v ose stavby pouze naznačena širší jedinou šambránou. Nicméně jistý sumární pohled na palác nám přece jen poskytuje. Okna zde mají ploché kamenné šambrány, v jejichž horních částech byly umístěny dietrichsteinské erby pod rovnými nadokenními římsami. Jsou zde rovněž zřetelné „seicentní" kordonové římsy dělící patra. Také portál je dosud stále pouze jednodílný. Lze proto uvažovat o tom, že před tím došlo zejména k modernizaci interiérů paláce. 1739: formulace nové úlohy V listopadu roku 1738 zemřel kníže Waltr František Xaver z Dietrichsteina. Dierrichsteinský maje- 10/ František Vavřinec Korompay Slavnost Božího těla {detailiDietricbsteintkýmpalácem), 1748 olej na platně, 192 x 393 cm Muzeum města Brna Foto: Irena Armutidisovd tek byl podle jeho vůle rozdělen na majorátní část, kterou zdědil významný dvořan z blízkého okruhu mladé královny Marie Terezie kníže Karel Maxinilián z Dietrichsteina, a část sekundogenimrní, krerou obdržel jeho mladší bratr Jan Leopold z Dietrichsteina. Pro dějiny umění na Moravě je ovšem pozoruhodné, že oba Dietrichsteinové zahajují svůj nástup významnými objednavatelskými činy. Leopold z Dietrichsteina se rozhoduje již na přelomu roku 1738 a 1739 přestavět svůj menší Dietrichsteinský palác na brněnské Židovské ulici na svou městskou rezidenci, Karel Maxmilián nově „definuje" uměleckou úlohu v Kupa-řovicích jako „maison depiaisance" a současně sídlo inspektora dietrichsteinského majetku.2* Obě stavby byly přitom pro dějiny barokní architektury na Moravě nesporně významné svým moderním, francouzským rokokově-klasicistním řešením architektonické formy. Stavba Dietrichsteinského hraběcího paláce se přirom stala nesporně jednou z klíčových umeleckohistorických událostí konce třicátých let 18. stolen' v Brně. 530 u m c n í x lvi / 199 8 X lvi / 1 9 98 II III ě n í 531 DIETRICHSTEÍNSKÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A L T N ER Kníže Karel Maxmilián z Dietrichsteina se chcel zjevně v hlavním městě Moravy prezentovat obdobně. Nemůže být proto překvapením, jestliže se na konci roku 1739 táže svého inspektora s netrpělivostí na to, jak pokračují stavební práce na zámečku v Kupařo-vicích. JeŠte na přelomu roku 1739 a 1740 upomíná rychlou dostavbu kupaf ovickéhc letohrádku a 3- led- Protoževšak musel do Brna zajíždět, bylo pro knížete lepší dostávat podrobnější zprávy o průběhu stavby přímo od správce brněnského domu. A tak byl ještě 29. ledna 1740 pověřen správce Andreas Ignatz Warmuschka vykonávat „Obskhtdes bey Euerbockßrst-liehe Durchlaucht allhierigen Fidei Commisse Haus fahrenden Gebäudes". Průběh celé výstavby lze rámcově sledo- na roku 1740 odesílá do Brna stavitele Ludwiga Sebastiána Kaltnera, aby zahájil přípravu na přestavbu zdejšího fidei komisního paláce. Při té příležitosti poznamenává, že v Brně bude vystavěno obydlí šéfa rodu a jeho manželky (,,... eine Wohnung des Cheß und der Fürstin auf künftigsten weiter veranstalten werden...")™ V této větě je ukryto vysvětlení tak náhíé přestavby a je tu - jak se domnívám - zřetelně formulována nová umělecká úloha. Nový palác nemá být pouze městským palácem, ale má být především reprezentací majorátního pána a rodu v typologické úloze „uilla pseudourbana", Od takto stanovené stavební a umělecké úlohy se posléze odvíjí především četné formální rysy palácové stavby, které byly dosud v moravské historiografii dějin umění nevysvětleny a které zůstaly nepochopeny i tvůrcům, novodobého rekonstrukčního pasticcia. Fasáda, zvláště její nezvyklá barevnost i formální detaily a především ostentativní významo-vost portálu korunovaného původně mohutným rodovým erbem, to vše úzce souvisí s novou definicí stavební úlohy. Přestavba paláce na největším městském náměstí byla však zjevným organizačním oříškem. Dietrich-steinský inspektor Josef Žabský v jedné ze svých relací uvedl, že organizace i cena jsou vyšší než obvykle, neboť se nejedná aní tak o zcela novou stavbu jako spíše o důkladnou přestavbu. Naproti tomu však právě díky této nutnosti koordinace všech lidí, kteří se na přestavbě podíleli, máme zachován prvotřídní pramen - zprávy a korespondenci o stavbě, kterou si vyměňoval kníže Karel Maxmilián z Dietrichsteina se svými správci.26 Dietrichsteínský archivář (a pozdější hlavní hospodářský inspektor u Diecrichsteinů) Jo-sefŽabský zahájil svou korespondenci 14. ledna 1740. 11/ Luáwig Sebastian Koitner - jan Stránský portál Dietrichsteinského paláce,1741 (stav před rekonstrukcí) Forot archiv Semináře déjitt itméni MU u BrnS vat podle měsíčních vyúčtování stavebního materiálu a řemeslníků. Stavbu prováděl kníže Dietrichstein ve vlastní režii, proto se na ní objevovali pouze dolnokouničtí vrchnostenští mistři, zedník Václav Krawaný-Krawo-nia a tesař Václav Haška. Tato skutečnost však vyvolala zášť brněnských zednických mistrů, kteří se snažili výstavbu nového paláce zabrzdit.27 Týdenní výkazy podepisovali zednický polír Adam Sturmberger a tesařský polírjohaunes Drober. Poměrné značné množství cihel dodávat měšťanský zednický mistr brněnského cechu Johann Georg Läa. Jak lze z vyúčtování vysledovat, od ledna do listopadu roku 1740 proběhla zřejmě hlavní výstavba hrubé stavby, jejíž výdaje činily kolem 13200 zl. Z vyúčtování je nadto patrné, že se současně se stavbou hodně bouralo; např. v květnu 1740 bylo ze staveniště odvezeno 1500 fůr kamenné sutě a v několika dnech bylo vyžádáno povolení nechat pro odvoz ze stavby otevřenou městskou bránu přes večer. Poté v zimě došlo ke stavební přestávce a stavělo se opět v měsících květnu až listopadu roku 1741. V té době byla prostavěna již celkově menší suma 5300 zl.: především se pokrývala střecha a dokončoval se portál s fasádou. Výkazy opět podepisovali políři, tentokrát zedník Melchior Wagner a tesař Jacob Zirkl. Máme ovšem dochováno vyúčrováni pouze za zednickou a tesařskou práci. Ostatní řemeslníky máme zmíněné jen sporadicky a celkové náklady byly tedy jeŠte o něco vyšší. Na stavbě se stále objevoval brnenský zednický mistr Johann Georg Laa, ten však byl pouze dodavatelem cihel ze své cihelny. Kamenické práce zhotovil brněnský kamenický mistr Johann Stránský, šcukatérské práce sochař Johann Georg Schauberger, štafírerské a pozlačovačské prá- JiM Kroupa ■ DIETRICHSTEÍNSKÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A LT N E R ce na fasádě malíř Wenzl Weíntritt a celá stavba byla dokončena vydlážděním vstupního vestibulu a prostoru před palácem, kam posléze zasadil měšťanský dlaždičský mistr Johann Joseph Stangl sedm kame-nů-patníků. Zatímco správce budovy Warmuschka v Brně vykonával do značné míry funkce stavebního dozoru, projektantskou stránku mel na starost archivář Joseph Žabský, jenž ve své korespondenci jmenuje jako autora výkresů a hlavního poradce při stavbě Ludwiga Sebastiana Kaltnera. >tKaltner arebitecte" (jak se sám francouzsky podepisoval) nebyl ovšem ua stavbě přítomen stále. Žabský se zmiňuje o jeho pobytu ve Slezsku (leden a únor 1740), v Mikulově, ve Vídni. Není však pochyb o jeho roli na stavbě: přiváží plány, vyměřuje nové obytné místnosti pro knížete a kněžnu, rozhoduje o podobě kamenného schodiště, přiváží model dřevěného táflování a oken, domlouvá na místě jejich změny, apod Zřetelné to byl tedy on, kdo projektoval přesravbu Dietrichsteinského paláce. Provedeni této modernizace prošlo přinejmenším dvěma projekčními stádii. Především máme zachovány dva půdorysy Dietrichsteinského paláce, dosud nepublikované.38[6, 8] Tyto plány zcela symptomaticky představují pouze půdorys přízemí a prvního patra. Co je na nich především pozoruhodné, je to, že ukazují mnohem rozsáhlejší projekt přesravby, než jaký byl ve skutečnosti proveden. Dostavěno zde nemělo být pouze křídlo vlevo nad původní kočárov-nou, ale bylo navíc projektováno zcela nové spojovací křídlo v zadní části paláce proti petrovskému kopci. Toto křídlo bylo posunuto dále do svahu a vnitřní dvůr paláce mohl být rak zvéršen. Do přízemí tohoto křídla byla projektována ftsala terrena" s kašnou, v patře byla umístěna již druhá kuchyně v paláci. Poměrně větší prostor interiérů umožnil na jedné straně zvětšit počet knížecích místností proti Biskupskému dvorti, na druhé straně byla projektována na konci křídla do ulice kaple se segmentově Likončeným závěrem. V hlavní budově mely být (a byly posléze i uskutečněny) dva typické barokní byty o třech panských pokojích ve sledu antekamera - kabinet - ložnice. Bývalá „Tafelsutbe" byla rozdělena příčkou na vestibul a hlavní sál, který byl prodloužen o jednu okenní osu: měl mít nyní na Šířku čtyři okenní osy. Prohlédneme-li si ryto projekty, neujde nám, že se zde v souladu snovou úlohou nejedná pouze o městskou stavbu, ale mnohem spíše o jejím propojení se stavbou venkovského paláce. Specifikou Dietrichsteinského paláce, jak si již povšiml Václav Richter, byla totiž zjevná jeho souvislost s architektonickou úlohou „vilapseudourbana" - „palazzo in viRa". Stalo se tak ovšem práve až ve čtyřicátých letech 18. století; nikoli dříve. Svým prostorovým schématem palác zřejmě navazoval na již dříve stavěný Fischerův Palais Traursohn ve Vídni. Podobně jako Trautsohn ve Vídni i nový kníže Dietrichstein si v Brně stavěl nejen městský palác, ale mel na mysli především reprezentaci rodu a vybudování sídla rozsáhlého majetku, jak by o tom svědčilo i pozdější umístění dietrichstein-ských správních úřadů do budovy. Projektovat takovou stavbu bylo ovšem možné díky rozlehlé stavební parcele, která umožňovala zahrnout do celého plánu také zahradu a konírny s letni jízdárnou. Tento pů- vodní, velkorysý projekt však uskutečněn v plném rozsahu nebyl. Především nedošlo ke stavbě zadního, uzavírajícího křídla se sálou cerrenou. Zjevně se tak stalo z úsporných důvodů.w Ostatní tři křídla majorátního paláce si však ponechala v půdorysu projektovaný vzhled. Proměna k ještě větší reprezentativnosti paláce však zasáhla hlavní trakt. V této druhé projekční etapě byl totiž ještě jednou zvětšen hlavní sál. Mél být nyní sklenutý a měl rozsah v šíři pěti okenních os, přičemž však oba původně projekcované vrchnostenské byty zůstaly zachovány. V ose pod sálem byl do fasády vestavěn trojdílný klasicizující portál, který byl předsazen před již existující trojdílný vstupní vestibul. V jeho středu byl hlavní průjezd, jenž byl korunován výraznou sochařskou výzdobou, symbolicky oslavující dietrichsteínský knížecí rod. Průjezd byl sledován po obou stranách menšími vstupy v horní části s oválnými světlíky, v nichž byly umístěny dekorativní vázy. Rovněž interiér vestibulu byl štukatérsky nově dekorován girlandami s maskarony (roční období), které sledují francouzskou vzorníkovou literaturu. Podle zachovaného vyúčtování byl kamenicky upraven v této době rovněž „srarý portál", na nějž byla připevněna mušle ze štuku a nový dietrichsteínský erb. Umístění tohoto portálu nám vysvětluje přesný popis paláce s jeho dalším okolím, vypracovaný roku 1810 zednickým mistrem Lorenzem Creschlou a tesařským mistrem Václavem Eitelbergeremi0 Tento popis nám současné umožňuje udělat si dokonalejší představu o dietrichsteinském typu „vilh pseudourbana". Za horní terasou paláce, v níž byla ohrazená ovocná zahrada, totiž probíhala cesta od boční Petrské ulice. Přicházelo se k ní průjezdem a brankou, společně užívaných brněnskou dómskou kapitulou i knížetem Dietríchsteinem. Vlevo od průjezdu stával původně malý zahradní domek se vchodem do zahrady (je zakreslen ještě na plánech Brna z počátku 19. stol.) a za ním následoval onen „starý portál", který je dodnes uchován i s původním malým dietrichsteinským erbem v horní části. Nemá však již výraznější štukovou dekorací. Za portálem se rozšiřoval trojúhelný prostor přiléhající k městským hradbám. Zde bylajíz-dárna s trojicí stájí, celkem pro pětašedesát koní. Obě boční stáje byly patrové, mezi nimi stála menší stáj pro hosty. Celý komplex Dietrichsteinského paláce byl tedy v 18. století mnohem rozsáhlejší, než se nám dnes jeví, a v podstatě obepínal kolem dokola pozemky Biskupského dvora. Pokusme se nyní jednotlivé Částí druhého Kalt-nerova projektu ješrě jednou přesněji charakterizovat na základě korespondence archiváře Josefa Žabského a správce domu Andrease Warmuschky. Nová obnova a přestavba paláce z lec 1740 a 1741 obsahovala zejména tři výrazné uměleckohisrorické akcenty: a) Důležitá funkce byla přikládána zejména novému vytvoření dvou bytů pro kněžnu a knížete kolem ústředního hlavního sálu a vybudování dvojího schodiště do těchto bytů. Na počátku ledna roku Í740 přijel Ludwig Sebastian Kaltner do Brna a vyměřil hlavní sál l}mit sich gehrachten Rissge.mäss"'. Posléze, 14. ledna, podle Žabského zprávy „Kaltner bat in Briinn mitdem Abbrecben den Anfanggemacbt..." Kníže si v této době přál, aby přestavba interiérů byla co možná nej-levnější; domníval se, že bude možné pouze vyzdít 532 U III ŕ 11 í X LVI / 1 998 x lvi / 1 99 8 u m ě n í 533 j i f I Kroupa I 6 T R 1 CHSTEINSKÍ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A L T N ER nové příčky v hlavním patře a rovněž tak se ponechají dřevěné části obou schodíšŕcto knížecího i kněžnina traktu. Proti tomu Kaltner spolu se Zabským upozorňovali, že je třeba hlavní patro po celé jeho délce nově překlenout mohutnými trámy a vystavět nové stropy. Tato skutečnost souvisela bezpochyby s rozšířením a zaklenutím hlavního sálu. Kakner podle archivářovy zprávy z 9. února 1740 rovněž trval na zhotovení obou schodišť z kamene Kaltner beständig darauf beharret, dass die Schneckenstiegm unentberlicb von Stein sein muss, auch bey der Haabstiegen die Einsetz -und dermahlen einer Wiederausbrecbung deren hölzernen Staffeln doppelte Mühe und Unkosten verursacht wurden". 31 Hlavní schodiště bylo skutečně nově zhotoveno do výše prvního patra kamenné a teprve horní část do druhého patra byla zhotovena z nového dřeva podobně jako celá balustráda na schodišti b) Vybudování nového palácového křídla při Biskupském dvoře a rekonstrukce stájí. V nádvoří paláce stávala na přelomu 17. a 18. století pří zdi Biskupského dvora dřevěná kočárovna. Podle Kaltnerova projektu mela být nyní přestavena na třetí křídlo paláce, o němž se v pramenech hovoří jako o tzv. „neue Gebätť. Zatímco v přízemí hlavního křídla byla pří přestavbě schodiště nove vybudována klenutá kuchyně se samostatnou chodbou, směřující sem ze vstupního vestibulu, za ní byly vybudovány namísto staré dřevěné kočárovny tři klenuté místnosti, První dvě byly přístupné dvěma velkými půlkruhově završenými vstupy, třetí mela vstup jediný. Nad těmito místnostmi, určenými pro umístění kočárů a jako skladiště, bylo nově přistavěno horní patro. Do něho byly umístěny další prostory knížecího bytu včetně nové průchozí chodby vedoucí na terasu se zahradou. Původní rané barokní půdorys ve tvaru písmene L byl touto dostavbou změněn na půdorysný tvar písmene U. c) Nový reprezentativní portál a výrazově akcentovaná fasáda paláce. Kamenické práce pro Dietrich-steinský palác zhotovoval brněnský kamenický mistr Johann Stránský, v té době nejzaměstnanější kameník ve městě a autor většiny dosud zachovaných brněnských barokních portálů oné doby. Podle svého dosvědčení zhotovil Stránský celé hlavní schodiště, 12/ FrantíSek Antonín Crimm projekt domácí kaple v Dietrichsteinském patáci prvaiverze, 1743-1745 kresba perem, lavírována taíí, 28,3 x 37,3 cm Moravská galerie v Erni Foto: Irena Armiitidisova stupně točitého schodiště, různé práce v „nové budově", a. zejména pak nový hlavní portál do paláce/^Bé-hem roku 1740 byla hrubá stavba paláce skoro hotova. V září roku 1740 píše knížeti dopis Josef Žabský a uvádí pro dějiny paláce poměrně pozoruhodnou zprávu. Oznamuje, že fasáda je již téměř hotova až na spodní patro a dodává: „... allein die Facáada will vielen Brünnern nicht gefaÜen, weilen die Vüllungen bey Quadraten zu schwartz scheinen, ich babe zwar deswegen mit Herr Kaltner gesprochen, allein er bleibt beständig darauf dass solche dem furstl Auerspergischen gleich seye, will auch ehen-dersollche nicht abändern, bis nicht Euer Hochfursd. Gnaden das Werckb selbster gnädigst besichtigen, und ein anderer resoluteren?." Kdo byli oni „Brňané" lze jen těžko říci. Nejpravděpodobněji se zdá, že to byli zejména brněnští zedničtí mistři, kteří od počátku sledovali stavbu s nedůvěroUj a nová fasáda se zcela zjevně odlišovala od tehdejší brněnské stavební produkce. Není však ani zcela jasná zmínka o Auersperském paláci, ktetý byl asi pro brněnský palác určitým vzorem a mohl by znamenat klíč k objasnění stylové podstaty fasády, která se orientuje na „plošný styť vycházející z díla Josefa Emanuel Fischera von Erlach ml. Budoucí dietrichsteinský inspektor Josef Žabský byl s pojetím fasády také málo spokojen, neboť nezůstal pouze u zběžného konstatování, ale sám navrhoval řešení: aIchi meiner einfältigen Vernunft glaubte, die Sachankunft leicht geholfen worden, wenn das Scbwartze nun wenig illuminiert - und leicht Steinfarb gemacht -werden möchte, so dürfte die Facciada besser ins Gesicht fallen, und der Leitreden ein End nehmen.n Autorem sochařských a štukatérských prací na paláci byl brněnský sochat Johann Georg Schauber-ger. Jeho prací zde byly nejen štuky ve vestibulu, byl autorem také girlánd na fasádě a zejména zhotovil sochařské práce pro hlavní portál. Jak je patrné z dobových vedut, jednalo se o velký knížecí erb, jenž byl z obou stran přidržován rozměrnými vznášejícími se putti, čtyři velké vázy na portálovou římsu a dvě malé vázy do světlíků nad bočními vchody. Následujícího roku 1741 byla zahájena práce na stavbě poněkud později. Týkala se zejména prací v interiérech a teprve 1. listopadu 1741 byla uzavřena smlouva 13/ FranťiSek Antonín Crimm projekt domácí kapie v Dietrichsteinském paláci drubáverze, 1743-174S kraba perem, lavírováno tuší, 33,5 x 46,6 cm Moravika galerie v Brně Fota; Irena Armatidisová sbudišovským malířem - štafírerem Václavem Wein-trittem. Ten se zavázal natřít olejem celý portál paláce i se stávající sochařskou výzdobou, dále natřít všechny lizény na fasádě stříbrně šedou barvou (Steinfarb) a pozlatit knížecí erb a knížecí čapku nad ním." Díky těmto úpravám fasáda získala zřetelný reprezentativní a emblematický charakter a celá stavba působila klasicizujícím, streotypním detailem i střízlivou barevností nepochybně ušlechtile a současné na brněnské poměry neobvykle. Další postup prací na Dietrichsteinském paláci dozajista ovlivnily války o rakouské dědictví, a zejména pruská blokáda Brna od února do dubna 1742. V době blokády byla v horním patře ubytována městská milice a údajně po ní zbyl poškozený nábytek a různé nápisy na zdech. Po skončení blokády přijel do Brna princ Karel Lotrinský a byl v knížecím patře nově vybudovaného paláce ubytován. Teprve poté byl palác zcela dokončen. Když totiž kníže Karel Maxmilián z Dietrichsteina rezignoval na výstavbu paláce podle původního „čtyřkřídlého" projektu, musel se vzdát i myšlenky na výstavbu velké palácové kaple v bočním palácovém křídle. Přibližné mezi lety 1743 a 1745 se proto rozhodl, že vybuduje malou domácí kapli v hlavní budově paláce. V této době se na dietrichsteinském dvoře pohyboval již nový knížecí architekt František Antonín Gtimm. V jeho pozůstalosti se nacházejí dvé varianty kaple, která měla být přistavena k předpokoji hlavního patra.34 Z před-pokoje směrem do nádvoří byl nad průjezdem přistaven jednoosý arkýř na konzolách. Do něho byl vestavěn reliéfní oltář. Kaple již dnes neexistuje; byla zrušena ve druhé polovině 19. století v souvislosti s adaptací paláce pro potřeby justiční správy. Z popisů paláce z konce 18. století a z počátku 19. staletí však bezpečně víme, že stavba kaple byla opravdu uskutečněna. O její výzdobě však nemáme přesnější zprávy. S velkou ptavděpodobností v ní byl umístěn sochařský oltár s reliéfem sv. Josefa s Ježíškem, Janem Nepomuckým ajanem Sarkandrem, jenž je dnes umístěn na schodišti muzejní budovy Biskupského dvora. Jeho autorem je dle stylového připsání Miloše Stehlíka Johann Georg Schauberger, který ovšem roku 1744 zemřel. Potom by toto datum mohlo být zřejmě „terminus ad quem", k němuž byla kaple budována. Se závěrečnými pracemi v hlavním patře by snad mohla souviset i zpráva Františka Antonína Grimma, který ještě na počátku roku 1746 zmiňuje nedokončenost prací v předpokoji hlavního patra.35 Opravy a úpravy paláce ve druhé polovině 18. století Kníže Karel Maxmilián byl důležitou osobností působící na „mladém dvoře" Marie Terezie, a i proto pobýval hlavně ve Vídni a v Mikulově. V přestavbě svého paláce a zejména v jeho fasádě spiše spatřoval vizuální prostředek rodové reprezentace a symboliky. Avšak i jeho původní architektonická idea byla posléze proměněna. Již v dubnu roku 1746 byl celý palác (kromě bytu správce domu a konferenční místnosti pro dietrichsteinského inspektora v době jeho pobytu v Brně) pronajat olomouckému biskupovi, kardinálu Ferdinandu Troyerovi za 1100 zlatých ročně. 36 Po kardinálové smrti kníže svůj palác opět pronajal - tentokrát jej dal k dispozici svému bratranci, hraběti Quidobaldoví z Dietríchsteina na Napajedlech a posléze palác pronajímal i nadále. Tato proměna funkce stavby se přirozeně projevila i na dalších osudech paláce, především na jeho úpravách v sedmdesátých letech 18. století. Když roku 1773 zemřel Quidobald z Dietríchsteina, byla zahájena další rekonstrukce paláce. V prvé řade došlo k výměně části střechy směrem do nádvoří a k opravě dřevěných srájí. Na opravy dohlížel tehdejší dietrichsteinský inženýr Karel Jan Hromádko, práci prováděl tesařský mistr Václav Eitelberger a pokrývač Václav Jindrzich, za drobné zednické zásahy dostal zaplaceno zednický mistr Valentin Stiebock.37 Práce se protáhly ještě do následujícího roku, poněvadž v květnu 1774 vyšlo dvorské nařízení zakazující volné stékání vody z chr-ličů městských budov na veřejná prostranství, ale naopak byla zdůrazněna povinnost svádět vodu okapy až k zemi. Proto musel Stiebock vyměnit okapy kolem hlavního portálu a současně opravit i hlavní římsu. Při té příležitosti byl zjednodušen hlavní portál 534 n mení x lvi / 199 s XLVi / 1998 u m £ li í 535 Jiří Kroupa ■ D I E T R I C H S T E I N S K Ý PALÁC V B R N E A l U D W l G SEBASTIAN K A L T N E R 14/ Pian/metrická zámecká fasáda (zámek Tanfay, detail průieií) Piem le Mstct, Maniěrc de bastir pour tautes sortes de pccsonnes, 1647 Fůto; Irena Armut a sochařská výzdoba rámující knížecí erb byla odstraněna. Konečné roku 1776 opravil Valentin Stiebock kašnu na nádvoří a vyměnil horní část edikuly, rámující niku s kašnou. Tyco úpravy jsou dodnes patrné a drobný klenák v horní části nad nikou je takřka typickým Stiebockovým formálním detailem.38 Rozhodnout však o bližším autorství není asi možné. Zacímco nékteré formální detaily můžeme považovat za práci Sriebockovou, inženýr Karel Jan Hromádko byl asi autorem celého zjednodušeného pojetí fasádového zrcadla. Při té příležitosti byla totiž odstraněna i černošedá kontrastní fasáda a nahrazena odstíny lomene bílé barvy. Shodou okolností tuto úpravu udělal Hromádko v téže době rovněž na fasádě v Zidlo-chovicích. Zjednodušená fasáda zmírnila původní expresivní hodnotu palácového průčelí a světlá barevnost podtrhávala nyní spíše naopak tektonické prvky fasádového obrazce. V této podobě zachycují Diet-ňchsteinský palác brněnské veduty ze sedmdesátých let 18. století, které ukazují zejména odlišné řešení horního patra paláce. Nelze vykmčir, že toto zjednodušení bychom mohli spojovat s novým projektem fasády Karla Jana Hromádka. Roku 1788 zhotovil Václav Eírelberger nové dřevěné dveře hlavního portálu, nové se pracovalo na stájích a do konce 1S. století byl palác ještě nově omítnut v nádvoří a obnovován v interiérech. Jistou pozoruhodností doby osvícenství byl snad nový pronájem Diecrichsteinského paláce vletech 1786-1790. Palác touž získala osvícenská, opavská Jiucbdruckergesell-schäfť't v jejímž čele stál Anton Schrämbl a Josef CTrasslet. Všechny zmiňované pronájmy ovšem definitivně proměnily funkci brněnského fideikomis-ního paláce. Nakonec i moravský zemský guvernér, hrabě Josef Maria z Dietrichsteina neužíval paláce svých příbuzných, ale bydlel ve svém úřade v Dikaste-riálním paláci u sv. Tomáše. Roku 1806 se stal Diet-richsteinský majorární palác sídlem ředitelství všech dierrichsteinských panství. Hospodářský rada Andre-as Karl Hitschmann obýval celé hlavní patro až k hlav- nímu sálu, zatímco místnosti horního patra byly i nadále pronajímány. V hlavním patře zůstal volný pouze hlavní „klenuly sdľ. Ten spolu se zbývajícími místnostmi směrem k Biskupskému dvoru byl tehdy prázdný a funkci této obytné čásri Hitschmann symptomaticky popsal jako vrchnostenský „Ab-steig-quaräer".^ V této podobě zůstal palác až do zrušení fideikomísu vymřením rodu, kdy ho získal do vlastnictví stát. Pro účely Vrchního soudu byl adaptován v šedesátých letech 19. stol. patrně brněnským stavitelem Josef Arnoldem, jenž vklasicizujícím historismu rozčlenil fasádu na armované přízemí a hladkou omítku obou horních pater. Ke zdůraznění axiality stavby zvětšil rozměry pěti oken hlavního sálu, vyboural kapli v předsálí a vestavěl místo ní nové okno stejné velikosti, jako měla okna hlavního sálu. Protože použil historizujících forem, mohlo se pozdějším historikům umění zdát, že se jedná o původně zachovaná barokní okna. Píanimetrismus tektonický a stereotomnf Zjištění všech archivních dat je přirozeně pouze jen základním předpokladem pro pokus o umeleckohistorickou rekonstrukci celé budovy v její podobě v polovině 18. století a o její historické objasnění. Jak však bylo již v úvodu řečeno, máme dnes před sebou ,gasticcio"> i když vytvořené na základě dobově podmíněných znalostí a závěrů umeleckohistorické analýzy. Dietrichsreinský palác v průběhu dějin měnil svou funkci a spolu s tím někdy částečně, někdy podstatněji i svou podobu. Zastavme se proto ještě jednou u nejvýznamnljáí etapy v budování knížecího majorátního paláce, v reprezentaci umělecké úlohy „villa pseudourbana" a povšimněme si rěch výrazových formálních prvků, které nám mohou objasnit řešení oné úlohy. Přesnější podoba fasády Díetrichsteinské-ho paláce po roce 1742 je známa ze dvou dobových vedut. Jako primární pramen nám tu poslouží zejme- na obraz Františka Vavřince Korompaye zachycující pobyt Marie Terezie a Františka Lotrinského s dvorským doprovodem v Brně roku 1748.I0[10] Protože císařský pár bydlel v Dietrichsteinském palád jako host knížete Dietrichsteina a biskupa Troyera, je logické, že původní podoba paláce je v části obrazu zdůrazněna. Z doby kolem roku 1768 potom máme zachovánu kvašovou vedutu horní části Zelného trhu pravděpodobně však již s tou podobou paláce, která prošla Hromádkovou zjednodušenou úpravou fasády. Obě veduty ukazují přízemí členěné rustikova-nými lizénami ve světle šedé barvě (srv. „Steinfarbe" písemných pramenů), mezi nimiž je v ose zdůrazněn vstupní portál s výraznou sochařskou výzdobou. Obě horní patra jsou provázána sítí horizontálních kor-donových říms a vertikálních článků. Jednak tu jsou okenní šambrány s nadokenními římsamij jednak ploché desky s rámujícími výplněmi mezi nimi. Jak je patrné z Richterovy studie (a rovněž z interpretace tvůrců stavební rekonstrukce v osmdesátých letech), byly tyto formální Články považovány za lizénové rámy, které měly rámovat plošné výplně ve zdivu. Václav Richter přirovnal toto fasádové řešení k nádvor-ním fasádám slavkovského zámku a mohl se potom jen urvrdit ve své Martinelliovské atribuci. Ze znění pramenů a odtud též po určitém jiném nastavení pohledu však na vyobrazení veduty zjišťujeme opačný stav: }tFiilíungen bei Quadraten" byly totiž nesporně tmavé výplně rámující světle šedé, ploché desky nalepené na fasádě (!). Okenní šambrány byly umístěny na velmi široké Uzeny, které byly jako by zavěšeny na kordonové římsy. Nad trojúhelnými frontony oken spodního patra byly tyto široké lizény stereotomne vybrány a obohaceny drobnými růžicemi, nad segmentovými frontony oken horního patra byly zavěšeny zlaté girlandy. Kromě toho na vyobrazení (a rovněž i dnes na fasádě) nalezneme ješrě jeden pozoruhodný prvek. Okenní šambrány prvního patra totiž nasedají na kordonovou úzkou římsu a přecházejí skrze ní do konzol s pěticí kapek. Protože okenní Šambrány byly původně natřeny „kamennou barvou", vytvářely spolu s těmito částmi pod kordonovou římsou jednotnou šambránu římsu přetínající. Tento prvek byl při rekonstrukci rovněž nesprávně interpretován: kamenné šambrány jsou nyní očištěny a odděleny od samostatných šrukových bílých konzolových útvarů pod kordonovou římsou. Pokusme se po těchto kritických úvahách rekonstruovat původní vzhled fasády. Nebude to nijak příliš složité. Výskyt horizontálně tažených kordono-vých říms rozdílného profilu, Kvýplnikohm kvadrátů11, oken s trojúhelnými frontony na zavěšených Širokých lizénách apod. - to vše nás vede do těsné blízkosri zahradní fasády židi och ovického zámku. Koneckonců nelze se ani divit, neboť právě zámek v Židlocho-vicích fasádoval týž Ludwig Sebastian Kaltner (!). Položíme-lí nákresy obou fasád vedle sebe, zjistíme nápadnou blízkost v jejich stereotomním způsobu ztvárnění. Můžeme tedy v tomto kroku uzavřít, že původní fasáda Diecrichsteinského paláce byla do jisté míry zjednodušeným vyústěním logiky „plošného stylu" žídlochovické fasády. Z pramenů je ovšem zcela zřejmé, že ,Jírríané" (tj. nepochybně brněnští architekti a zedníci) byli konsternování rmavo-světlým kontrastem Černých vpadlých polí a světlých ploch. Rovněž zlacé pojednání části portálu a girlánd ve druhém parře působila nesporně velmi nezvykle. Naproti tomu bylo zcela zjevně v souladu s úlohou reprezentace a symbolického zpřítomnění dietrichsteinského rodu v hlavním městě na Moravě. Na tomto místě se ovšem musíme zastavit a položit si do jisté míry teoretickou otázku. Je opravdu naše charakteristika palácové fasády zcela jasná? Jak je možné, že došlo k oné falešné interpretaci fasády a posléze k vytvoření „antihistorického pa-sticcia"? Jak je patrné z Richterovy analýzy, brněnský badatel fasádové členění brněnského paláce charakterizoval jako planimetricky stereotomní. Pojetí stereotomní fasádové struktury současně považoval za jistý druh „ne-barokního" projevu, jak by o tom mohl svědčit rovněž 536 ít in é n i x lvi / 199 8 XLVI / 1 99 8 il 111 O li 537 J i K Křoupl □ I ETftICHSTEl N S K "ŕ PALÁC V BRNÉ A LUDWIG SEflASTIAN K A L T N ER j i Fl Kroupa D I ET R I C H S TE J N S K Ý PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A LT N E R výrok jeho přímého žáka Zdenka Kudélky vyřčený in margine některých drobných projektu pozdního 18. století: „... jde nepochybně o historismus rané Jaze klasicismu... toto úsilí o oproštěný, klidný tvar ho přivedlo k pUtnimetrické soustavě stereotomních forem 17 století. To znamená, že nastupujícímu klasicismu se jevila perioda pokročilého a pozdního 17. století za nebaroknt..."41 Oba brněnští historikové umění spojovali scereo-tomní pojetí fasády především s italským planimet-rismem 16. a 17 století. Tento termín pro středoevropskou architekturu 17. století použil poptvé Oldřich Stefanjiž ve dvacátých letech k označení „ne-tektonického" ztvárnění fasády. Domnívám se však, že onu zdánlivě logicky jasnou pojmovou definici můžeme ještě více upřesnit. Právě žák obou brněnských historiků umění Petr Fídler totiž nedávno poukázal na vztah planimetrismu italského a pozoruhodně rovněž francouzského, který mohl být podle jeho názoru příkladem pro některé severoitalské stavitele seicenta.42 Pokusím se jeho inspirativní úvahy dále rozvinout, a to v tom smysluj že se podle mého mínění zřejmě dostaneme při teoretické charakteristice baroka 17. a 18. století dále jen tehdy, jestliže rozlišíme dva styly-mody v barokním planimetrismu, a to: tektonický planimetrismus a stereotomni'planhnetris-mus. Takové rozlišení může znít jako určitý paradox. Nepůjde mi zde však o kririku necek tonického pojetí planimetrismu, ale spíše o sledování jeho původu. Stejně paradoxně by totiž mohlo nakonec znír teoretické stanovisko tak zjevného přívržence římského akademického stylu, jakým byl Domenico Martinel-li, vyjádřené v sousloví „Ze fasce che servono come pilast-riK* Co může znamenat zřejmá teoretická konfúze stereotomni lizény která má sloužit jako tektonický pilastr? Nepochybně tu skutečnost (na níž ostatně upozornil také Helimut Lorenz), že lizéna tu je chápána jako redukce pilastru řádové architektury. Tektonický řád stavebních fasád je možné stlačit do plošného schématu, aniž se vytrarí kompoziční skladba tektonických elementů této fasády. Dobrým příkladem tu budiž srovnání Carattiho fasády Černínského paláce s fasádou téhož architekta pro Dietrichsteinský palác v Praze. Základní schéma je tu podobné, ačkoli v prvém případě je užit monumentální řád polo-sloupů, ve druhém případe plošný řád pilasttů. Raně barokní stavitelství orientované na severoitalské prostředí jen dále logicky převádí tektonickou soustavu do planimetrické textury. Proro si např. můžeme středoevropskou fasádu představit jako pozvolna na sebe kladené sítě původně „tektonických" elementů (sloup a polosloup, pilastr, lizénový rám, výplně, různé druhy římsy, apod.). Podobně vznikají i vysoké „okenní rády "šambrán spojených do vertikálních os.'"'11 pouze drobná rekonstrukční změna hloubky takového tektonického článku (napr. o několik centimetrů) může důsledně proměnit charakter celé této textury. Proti tomuto systému textury jako fasádového schématu, v němž můžeme ovšem koneckonců spatřovat stále redukovaný tektonický řád, lze postavit typický prvek francouzské „klasiky" - planimetrismus stereotomni. Francouzský historik umění Werner Szambien při své úvaze o francouzské architektuře nabídl několik možností její definice:45 je to údajně zvláštní architektonický jazyk projevující se ve všech stavebních strukturách; racionalizovaná adaptace italsko-antické architektury; výraz specifického národního charakreru ve stavitelství anebo „dílo, v němž stereotomie hraje prvořadou roli". Francouzský planimetrismus je již svým původem zcela odlišný od italského způsobu „tektonického". Jeho povaha je totiž opravdu svým původem stereotomni, přičemž vytváří na fasádě nikoli texturu, ale strukturu článků. Tento způsob se prosadil ve středoevropském prostředí zejména díky francouzským teoretickým a vzorníkovým publikacím. Základem jeho fasádového schématu bylo zřetelné oddělení pater horizontálními kordonovými římsami. Vertikály potom tvoří ploché šambrány okenních os, mezi nimiž jsou vystupující ploché obdélníkové čí čtvercové desky, vymezené rámy vytvořenými úzkými výplněmi. Fasáda tak bývá členěna v plochách. Jednotlivé části fasády jsou od sebe oddělovány zarámováním a v nárožích se objevují armované Iizény, jež svým utvářením zcela záměrně vystupují proti představě lízény jako zjednodušeného pilastru. Blondelův termín „ordre absenŕ, chybějící řád, názorné označuje teoretický model tohoto strukturního řešení. NejjednodušŠím atypickým projevem stereo-comního planimetrismu ve francouzském architektonickém prostředí je členění zdi nebo pevnostních bastionů vystupujícími plochými deskami. Zjevně proto se s tímto způsobem planimetrismu setkáváme především v inženýrské architektuře. Do střední Evropy se dostává ve dvacátých letech tento planimetrismus jako „Plattenstil" prostřednictvím nové „francouzské" architektonické orientace a současně (nikoli pouhou náhodou) prací vojenských inženýrů a stavitelů, Vojenská architektura a teorie Vaubanova se stávala ovšem stejně tak základem, kterému se učili mladí aristokraté a důstojníci ve vojenských školách. Poněvadž součásti odvětví „architectum militariŕ byla i stavba kasáren a městských zbrojnic, setkáváme se zpočátku se specifickými rysy architektury,,^ la jhmcaise" zejména na těchto místech. Brněnský příklad (byt dosud anonymní) publikoval Zdeněk Ku-dělka."*6 V pozůstalosti wurttemberského generála (a pozdějšího ministra) Ferdinanda Friedricha von Ni-colai se nalézá nesignovaný plán na zbrojnici v Brně a na věž jezuitského chrámu z roku 1740. Zejména projekt zbrojnice je nesporně kvalitní a její fasáda se blíží spíše fasádě některého francouzského venkovského paláce. Fasáda je totiž akcentována trojbokým rizalicem se vstupem do zvýšeného přízemí. V nárožích jsou ploché rizality ukončené trojúhelnýmí frontony. Hlavní i boční rizali ty jsou zdůrazněny pásovou rustikou, struktura fasády sestává z několika vrstev (zvýšené nebo naopak vpadlé obdélné plochy, dvě vrstvy okenních šambrán). Pokud k tomu přidáme jasné oddělení přízemí a patra kordonovou římsou, jsou to vše jednoznačné rysy odvolávající se na inženýrskou, francouzskou architektutu. Plán je sice nesignován, ale z kontextu generálovy pozůstalosti je zřejmé, že se jedná o plán některého z vojenských inženýrů v té době pracujících v Brně. Přitom jistá affi-nita s plošným projektem fasády Dietrichsceinského paláce je tu zcela zřejmá. Není ovšem divu, protože právě na Moravě se podobně francouzsky orientovaný „ingenieur" pohyboval již v dřívějších letech. 538 tl iii í' ii 1 X lvi / 1998 Ludwig Sebastian Kaitner a Morava Stavitel Ludwig Sebastian Kaitner, s jehož jménem jsme se setkali jako s autorem fasády Dietrich-steinského paláce, zůstávádosudneznámou v dějinách středoevropského baroku. Protože se chci zabývat jeho tvorbou na jiném místě, omezím se nyní jen na základní údaje o jeho činnosti na Moravě, pokud by ty mohly přispět k porozumění fasádě Dietrichsceinského paláce. Dosud byl v moravském dějepisu umění znám především jako provádějící stavitel zámku v Ži d locho vících.'*7 Původní projekt pro novostavbu sintzendorfského zámku Zidlochovice zhotovil jako korespondenční projekt francouzský královský architekt Robert de Cotte. Konkrétní průběh stavby zámku můžeme posléze sledovat jednak na základe materiálu, který publikoval z arcivévodského archivu ve Vídni August Prokop, jednak z plánového materiálu uloženého v brněnské Grimmově sbírce. Prokop zveřejnil dopisy, jež posílal Ludwig Sebastian Kaitner hraběti Sintzendorfovi do Bratislavy vletech 1722-1729. Z těchto dopisů lze upřesnit první etapu přestavby starého zámku v Žídlochovicích, která probíhala pod jeho vedením. Nejprve se v letech 1722- 172S stavěly valy vodního příkopu se čtyřmi bastiony v nároží. Na sklonku roku 1725 Kaitner navrhl stavební činnost pro příští rok: pokračování ve stavbě zámeckého nároží směrem k oranžérií, výstavbu salonu v přízemí a sálu v patře a zámeckou kapli v oranžérii. Podle tohoto návrhu se skutečně stavělo, a tak mohl Kaitner v červnu 1727 napsat, že se „hlásídobrý sochař, který zhotoví šest soch do nik zahradní fasády*'. Fasáda byla toho roku postavena a podle Kaltnera měla v sobe něco velkolepého („ein Magnifíqites"). V dubnu označil za „inženýra a stavebního dohlíiitele u hraběte Sintzendorfa". Nepochybně však již v Žídlochovicích projektoval, např. konírny a stáj v židlochovickém dvoře {červenec 1725), židlochovickou radnici, výzdobu salonu a sálu v patře (září 1725), terasu před zámkem (srpen 1727), avšak i kamna v interiérech (leden 1728) a kapli v oranžérii (duben 1728). Podle textu dopisů rovněž nelze pochybovat o tom, že Kaitner upravil jinak dosud neznámý projekt zahradní fasády židlochovického zámku. Můžeme předpokládat, že její původní rozvrh zřejmě vznikl ještě v pařížském ateliéru De Cottově, ale základní francouzské fasádové schéma bylo dále obohaceno o systém rámujících lizén, širokých íizénových pruhů a vpadlých orámování. Podstata takového členění byla ovšem dána stále ještě „francouzským" stereotomním principem zpracování hmoty. Tento systém byl i barevně odlišen šedými výplněmi kolem kvadratických světlých polí, jak to ukazuje jeden z nesignovaných plánů fasády z Grimmovy sbírky.*8 Nápadný je však na fasádě zejména jev, který můžeme popsat jako „zavěšování" okenních šambrán. U oken prvního patra jsou okna vsazena do íizénových rámů, které visí na oběžné li-zéně a ty jsou odděleny od oken přízemí. Okna přízemí jsou přitom svázána s kordonovou římsou, nestojí na parapetech, ale jsou zavěšena na svých nadoken-ních římsách. Toto Členění je natolik cha takte rístic-ké, že bychom snad na jeho základě mohli dospět k autorství i jiných, podobných fasád. Dosud byly spojovány spíše s dobovým stylem kolem mladšího Josefa Emanuela Fischera von Erlach ml., ale naše znalost především vídeňské stavitelské produkce dvacátých a třicátých let 18. století je dosud stále ještě velmi malá. 15/ Josef Arnold(?) pohled na Dietrichsteinský palác před 1904 fotografie Foto: Archiv Seinindřc dčjirt umění MU ľ Brně roku 1728 se hovoří o plánech k „nové kaph v oranžérii", kdyžjiž v předchozím roce bylaoranžerie ukončena výstavbou bočního pavilonu. V následujícím období byla ukončena stavba obou sálů v ose budovy (1728-1729) a roku 1730 bylo hotovo pět panských pokojů v prvním patře. Kaitner byl - jak vidno z korespondence - často až příliš sebevědomý a získal díky Sintzendorfově protekci ve Vídni titul „hofbefreiter Baumeistet", jenž mu umožňoval vést stavební podnikání na různých místech bez schválení místních zednických cechů. Ve své žádosti o tento titul se sám Titul „hoßtjreite Baumeister" umožnil ovšem Kaltnerovi volné se pohybovat v provinciích, kde mohl být zaměstnán především na stavbách významnějších objednavatelů. Právě v době stavby v Žídlochovicích uvažoval o získání měšťanského práva, a tedy i o stavební živnosti v BrnĚ, kde chtěl pracovat opět příznačně zejména na fortifikačních pracích. Vedle své činnosti na židlochovickém zámku byl jinak Kaitner roku 1734 autorem dnes neznámých plánů pro úpravu renesančního zámku v Bruntále a modernizoval v téže době průčelí chrámu na sv. Kopečku XLvi / 1 9 98 u m é n í 539 DlETRICHSTEINSKÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN KALTNER u Olomouce. Dosud málo povšimnuta v literatuře však zůstala jeho práce pro Hradisko u Olomouce právě v době, kdy ram byla zahájena stavba nové prelatury. Zde bychom mohli upozornit zejména na obě boční křídla prelatury, jež jsou členěna nikoli tektonickým řádem pilastrú jako ostatní klášterní křídla, ale mají výrazně stereotomní strukturu díky vystupujícím obdélným plochám, jež jsou rámovány vpadlými výplněmi. Právě tyto formální prvky jsem na jiném místě nazval architekturou „inženýrskou" a spojil jsem ji s termínem „neo-manýristický" způsob. Původ tohoto proudu středoevropské architekniry není dosud ještě zcela jasný. Vznikl zjevně ve vídeňském prostředí a byl obvykle spojován s návratem mladšího Fischera z Francie roku 1722.45 Zatímco však Josef Emanuel Fischer von Erlach spojoval francouzskou klasiku s prostředím císařského dvora, jiní zedničtí mistři Donato Felice d'Allio a Anton Ospel připravili svým vystoupením, jež se točí kolem stylového termínu „Plactenstil", nástup pozdější tereziánské architektuře. Můžeme ovšem ukázat, že se v tomto případě jednalo o dobový styl, neboť ke shodnému plošnému planimetrismu se přikláněli raké další domácí následovní c i Johanna Bemharda Fischera von Erlach ajo-hanna Lucase von Hildebrandt, apod. Ostatně na Moravu Kaltner údajně přišel z okruhu stavitelské firmy Antona Erharda Martinelliho ve Vídni. Ludwig Sebastian Kaltner byl nepochybně jeden z řady stavitelů, kteří se pozvolna vynořují ze zapomnění v rámci tohoto nového „plošného" stylového proudu. Jeho pozdní práce na Moravě souvisejí především s tvorbou pro moravské Dietrichsteiny, neboť vletech 1739-1741 byl zaměstnán na dietrichstein-ských stavbách v Mikulově, v Brně a v Kupařovidch opět především jako inženýr-stavební dohlížitel.50 Jeho fasáda židlochovického zámku i původní fasáda Dietrichsteinského paláce v Brně byly však poměrně kvalitním dokladem onoho stylového proudu, který nově vytvářel plošný styl stereotomním zpracováním fasádové struktury. Když Václav Richter charakterizoval židlochovíckou fasádu, zcela příznačně dodal: „ ...podstata pročuměnifasád židlocbovickéko zámku je dána stereotomním principem vytvářeni hmoty, jehož možnosti jsou zde bohatě rozvinuty a využity uvolněně ve složitých kombinacích. Příznačnáje takélineárně ostrá profilace prvku. "Sl Nové poznatky o Kalmerově inženýrské činnosti naMaravé tak nepochybně vrhají nové svědo na původní kořeny klasicizujícího směřováni moravské barokní architektury. Kaltnera totiž vystřídal u Díetrich-steinů František Antonín Grimm, jenž po Kaltneroví řešil mimo jiné t dostavbu žídlochovického zámku a stal se posléze hlavním představitelem „francouzského" architektonického modu v polovině 18. století na Moravě. Pět tezľ k dějinám architektury Na tomto místě by bylo možné pokus o umeleckohistorickou rekonstrukci Dietrichsteinského paláce v Brně ukončit Je přirozené, že jsem tak mohl učinit pouze díky nesmírně dobře zachovalému archivnímu materiálu. Právě tento materiál by nás však měl přimět se zamyslet, zda snad podobně bohaté nebyly stavební dejiny i dalších sraveb v minulosti, u nichž nemáme tak kvalitně dochované archivní prameny. Budiž mi rozuměno: vůbec snad nechci rozviřovai skepticismus k možnostem umeleckohistorického poznání ph sledování dějin architektury. Závěry z dějin zkoumáni brněnského Dietrichsteinského paláce jsou totiž zcela zjevné. Umeleckohistorická, pouze stylově krirická analýza zde vedla k vytvoření pasticcia, které se ovsem od historické skutečnosti podstatně odlišuje. Dnešní fasáda Dietrichsteinského paláce se totiž hlásí formou do konce 17. století, ale právě v té době palác svou hladkou fasádou ajednoduchými okenními ostěními vyhlížel zcela odlišne. Hlavní sál má dnes vysoká, historizující okna; avšak přesto, že tato okna se formou opět hlásí k formě oken ostatních, na pů vodní fasádě v 18. století vůbec nebyla, etc.52 Ve skutečnosti nejsou přirozeně ani písemné prameny pro historika umění všemocné, ale mohou nám pouze pomoci v objasnění otázek, které bychom si měli položit po pečlivé systémové analýze. Proto je možné zdůraznit, že zejména v těch případech, kdy nemáme před sebou písemné prameny, bychom měli co možná nejpečlivěji sledovat a analyzovar možný konkrétní vztah mezi formálními prvky a proměnou umělecké úlohy, stavebního typu či autorské arribu-ce. Takový metodologický postulát není ovšem vůbec tak zcela nový. Jíž před časem Günther Passavant předložil v metodické části své poněkud neprávem opomíjené práce o Domenicu Egidiu Rossim „seznam otázek"r jejichž zodpovězení je nezbytné pro historika barokního architektonického díla: „jaká všeobecná orientace určovala představy a požadavky stavebníkovy; z jakého ideového okruhu čerpal architekt; jaké předlohy a koncepty jiných stavitelů zpracoval architekt ve svém návrhu; a jaké zvláštní, dílčí otázky při osobním jednaní architekta a stavebníka měly význam pro výsledný projekt?"" Z tohoto seznamu otázek vyplynula pro něj nezbytnost studia kreseb a archivních dokumentů. Pokud roto studium chybí (Či chybí tyto archiválie), chybí podle Passavanta „dttležitá vodítka pro analýzu architektonického díla vůbec". V oblasti výzkumu barokní architektury však Passavantova studie dlouho neměla odpovídající ohlas. Bylo to snad způsobeno tím, že své významné metodické poznatky Günther Passavant ukryl jakoby in margine studie o barokním dekoratérovi Avšak nepochybně rovněž jistou roli zde tehdy hrála převážně formálně analytická a stylo-vě-kritická orientace předních specialistů na středoevropskou barokní architekturu. Na Passavanta v jistém slova smyslu navázala dnešní generace převážně rakouských historiků architektury, z nichž někteří (např. Wilhelm Georg Riz-zi, Hellmut Lorenz, Richard Bösel) se začali více zaměřovat na výsledky archivního studia a konfrontovat je se systémovou analýzou architektonického díla V jistém slova smyslu programovým spisem této nové orientace se stala studie Hellmuta Lorenze „Kunstgeschichte oder Kunstlergeschichteľ' Vídeňský badatel zde právě v intencích Passavantových upozornil na roli stavebníka, na rolí stavební úlohy v barokní architektuře a v neposlední řadě na „mnohovrstevnatosť1 architektonického plánování. V takových souvislostech je hledání jediného autora stavby vlastně otázka a priori falešně postavená. Lorenz přitom navrhuje, aby se 540 tu V U I XLVI / 1 998 DlETRICHSTEINSKÝ P A L Ä C V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN KALTNER komplexní struktura mnohovrstevnatého plánování předpokládala jako přinejmenším pracovní hypotéza u všech analyzovaných architektonických děl, aby tak mohla být tato díla lépe poznána a definována v souvislosti se stylem jejich tvůrců. V tradici české umeleckohistorické literatury je ovšem stále často zafixován obraz dějin architektury bud' jako jednoznačného vývoje změny forem (srv, např. vývoj forem středověkého umění), nebo jako by měl historicky konkrétněji rekonstruovat umělecké díla a postup jeho tvůrce. Výsledkem takového receptivně funkčního přístupu jsou jíž dnes zpracované dějiny moravských zámků v Kroměříži, Slavkově, Valticích apod., které se pokoušejí objasnit zejména konkrétní proměny formálního detailu uměleckého díla jako nositele vizuální komunikace. Dovolím si tedy na závěr vyslovit pět tezí, které z uvedené tradice „brněnské školy dějin uméní" zjev- ný Ludwig Sebastian Kaítner(?) zámek Židlochovice projekt zahradní fa^ddy kolem 1720 kresba perem, lavírováno tuší, 40,8 x 54 cm Moravská galerie v Brně Foto: Irena Armutidisovd m 111 MM ■ li dějinného střídání velkých tvůrčích osobností jako nositelů autorských, opět progresivně se měnících forem. Stavební díla jsou takřka vždy nazírána především prismatem jména velkých architektů. Takový přístup je pro historika uměni samozřejmý a přirozený a těžko může být podstatněji změněn. Je však otázkou, zda se snad s prvořadým autorským výkonem nevyrovnáme lépe, pokud neurčíme všechny okolnosti, s nimiž se musel ve svém projektu tvůrce vyrovnat, anebo snad zjistíme, že někdo z jeho následovníků pozměnil jeho koncept, ale přitom ponechal zachován původně jím navržený formální detail. Není bez zajímavosti, že jistým způsobem „nový" výzkum (a to rovněž v rakouských poměrech) provádí již řadu let v Innsbrucku Petr Fidler, příznačně sám žák „brněnské školy dějin umění"55 V jeho přistupuje spojen výzkum architektonických osobností právě ve vztahu k jejich osobnímu přínosu při řešeni stavební úlohy. Podobně na brněnském Semináři dějin umění usilujeme v posledních letech o určitou „revizi" metodologie zkoumání uměleckých dél na Moravě.56 Slovo revize zde není asi zcela nejpřesnejší termín. Znamená spíše užití poněkud odlišného „vidění" uměleckých děl, které vsak zcela přirozeně vychází z dvojího zaměření brněnské tradice, tj. z metodicky přesné a přísné analýzy architektonické formy Zdeňka Kudělky a z pozapo-menuté teze Václava Richtera o sravební úloze jako ekvivalenru ikonograficko-ikonologického výzkumu v dějepisu umění. Jde nám totiž skutečně o „revizi" ve smyslu jiného nastavení zkoumajícího pohledu, který ně vycházejí a které rovněž vyplývají z dnes již provedených umeleckohistorických analýz některých významnějších staveb na Moravě. Základem těchto tezí je cosi, co bych nazval úsilím o interdiscipltnaritu uvnitř dějin umění jako oboru. Oborová specializace tak, jak se praktikuje v dějinách umění nejen u nás, je zcela přirozeně nutná. V současnosti se ovšem objevují různé nové přísrupy v dílčích oborech dějin uméní, např. v malířském znalectví a znalectví kresby, proměny v pohledu na tradiční ikonologické bádání či nové pohledy na současnou architekturu a fotografii. Tyto dílčím způsobem aplikované přístupy celý obor jakoby partikularizují. Mohly by však nepochybné nově obnovit metodologickou diskusi při studiu i jiných oborů dějin umění. Nejde mi jen o zdánlivou „novost" metod, ale spíše o možnost jejich volby při zkoumání konkrétně položených problémů. Mé teze proto plédují nejspíše pro mulriparadigmatický pohled podobný přístupům jiných „posthisEorizujících" historiků umění, přičemž nezastírám, že mi je nejbližší pohled }>recepúvně-funkČnť. Přitom se domnívám, že by následující teze mohly být v jistém smyslu zajímavé také pro badatele v oboru architektury nejen barokní. Zjevně totiž mohou platit pro odlišné „nastavení pohledu" jak na oblast středověké architektury, tak i pro dějiny raně moderní archítekury. Proč se tak může dít ? Václav Richter kdysi poukázal na skutečnost, že náš způsob dívání se na historické umělecké dílo je determinován prožitkem umění současného. Není proto divu, jestliže „komplexnost XLVI / 1 998 LI ÍH é ti í 541 DIETRICHSTEINSKÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A LT N ER a konttadikčnost" současné architektury (po nástin pu postmoderny dekonstrukce a nové sensuality) nás zcela přímo vybízí ke stejně komplexnímu akontra-dikčnímu pohledu na architektonická díla minulosti. 1) Předpokladem umeleckohistorického pochopení architektonického díla je rozlišení a uchopení jeho vnější a vnitřní struktury. Takové rozpoznání nevzniká ani abstrakcí, ani pouhým dojmem. Dosáhneme jej přísnými znaleckými postupy za všestranného využití archivního a projektového materiálu. Při realizaci každého architektonického projektu je totiž klíčovou osobností sice architekt, ale výsledek spolu-urěuje objednavatel a jeho požadavky, provádějící stavitelé a další umělci {kameníci; sochaři, štukatéři aj.). Ti všichni mohou výsledný obraz původního projet tu-konceptu korigovat. Nakonec i architekt jako tvůrce může použít formální detail doporučený mu stavebníkem, může použít starší architektonické formy, apod. Podstatné však je, zda tyto formální detaily jsou v souladu s architektovým konceptem-ideou, anebo '-_. II . II. II 1.1 II.,...;. .......... ..... ,..... .,..:,,-?) 17/ Dietrichsteinský palác detail fasády (současný stav) Foto: Irena ArmtitidisovÁ jsou naopak použity zednickým mistrem (jakoby dodatečně) do odlišného konceptuálního schématu, je proto pro historika umení důležité všímat si nejen vnější struktury uměleckého díla ftj. vnějších formálních znaků), ale především vnitřní struktury (cj. musí se snažit rekonstruovat původní architektův koncept). Střídavý pohled historika „zblízka" i „zdálí" je (podobně jako ve zualectví obrazových umění) při zkoumání architektonického díla zcela nezbytný. Pokud znalecky připisujeme kupř. malířské dílo některému, z autorů, můžeme sledovat odlišné ruce pracující na obrazu, případně konkrétní autorské korektury. Tvůrčí čin stavitele múze podobně spočívat v tonu když pro svůj autorský koncept použije jiný, např. starší formální detail, anebo formální prvek odlišného autora. Vysvědit takové konkrétní „vystavění" díla v minulosd je základní povinností uměleckého historika37 2) „Forma sleduje funkci" - toto Sullivanovo heslo platí zcela přirozeně pro dějiny architektury ne však v pojetí těch historiků, které E. Hubala označoval za „funkcionalisty" v oboru. Podobně jako to učinil již Leon Bat. Alberti, je totiž zapotřebí rozlišit „utilitasfí jednak ve smyslu základní užitkovosti architektury, jednak jako architektonickou úlohu a její možné proměny. Definice úlohy a její vztah k použitým fotmám a prostorovým vztahům umožní interpretovat mnohem přesněji význam uměleckého díla a jeho proměny, zvláště tehdy, když nalezneme na stavbě určité pevné formální ideje (Formgedanken), které původně odpovídaly zcela odlišné úloze. Zjištění estetic-ky-etického „decura", případně intence (uměleckého díla, nikoli umělce!) pomůže historicky konkrétnějšímu porozumění řešení architektonické úlohy. Jestliže architekt řešil v raném novověku určitou architektonickou úlohu, nesnažil se do detailů napodobovat starší formy (jako tomu bylo v éře přísného historismu), ani tuto původně stanovenou úlohu nepopíral (jako v klasické moderně), Jeho tvůrčí činnost byla takřka vždy zaměřena na vyjádření „ konvence v novém". sa 3) Architektonická forma je v historické době téměř vždy nositelkou vizuální komunikace. Je proto nutné provést duchovně historickou (ve smyslu geistesge-scbichtlich) rekonstrukci architektova uměleckého pojetí, tj.: jak při řešení úkolu využil konkrétní stavební úlohy, jakého stavebního typu použil, jak dodržoval teoretický koncept „decora", případně přání sraveř> nika apod., a současně přitom sledovat použité formy stylové v modálním slova smyslu. Autorská arri-buce, která nebere v potaz specifický architektův přístup k řešeni umělecké úlohy, nemůže být zcela dostatečná. Pokud se totiž při určování autora v analýze architektonického díla příliš zabýváme především srovnáváním detailuj můžeme se lehce stát obětí omylu. Velmi snadno lze totiž zaměnit typ za výraz, připadne dobový jíyi za styl osobní.55 4) Badatelská disciplína, se kterou se běžně setkáváme - a to nejen na školách technického a uměleckého typu - sleduje nejčastěji „vývoj uměleckých forem" („stylový vývoj architektury"); měli bychom však přejít ke skutečným „dějinám umění". Již na počátku úsilí o vytvoření dějin umění jako vědecké disciplíny napsal Franz Wíckhoff Aloisi Rieglovi: „...pokud se nám nepodaří ony posvátné umelecké ideály a stylové pojmy porazit, zůstane vše v našem oboru pouhou DIETRICHSTEINSKÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A L T N ER hříčkou." Ačkoli kritická analýza stylových fotem je pro historika umění zřetelně primární, měla by se stát především pouhým předpokladem k porozumění dějínnosd konkrétního uměleckého díla. To, co je především na architektonickém díle pro jeho následnou charakteristiku významné, je zejména objasnění, zda konkrétně použitá forma není snad vyjádřením „formy vznešenosti" (Hoheitsform) - aproto je natolik výlučná ve struktuře tohoto dík; opačnou stránkou téže mince bude potom vyšetření toho, jak architekt využil specifickou funkčně podmíněnou „příležitost k formě" (Formgelegenheit), aby zdůraznil či nadsadil určitý formální prvek, apod. Cestou k historickému porozumení uměleckého díla by dnes mohl být asi především receptivně-funkční přístup.™ 5) Rada současných historiků umění směřuje dnes ke „kritické ikonologiť a k historickému objasně- ní uměleckého díla. Přístup, který se objevuje v mnohých současných umeleckohistorických publikacích, je inspirující také pro historiky architektury a bude jej nepochybně třeba rozpracovat i v této oblasti. Kritická ikonologie „usiluje nejen o komplexnější objasnění uměleckého díla, ale rovněž užívá citlivější oko a přesnější formálníanalýzu. Cílem veškerého systematického objasnění architektonického díla je zřejmě pojem intence uměleckého díla, neboŕ i dnes platí Richterova výzva, že historikovým úkolem }je pochopit historické umělecké dílo". Vyplatí se proto stále znovu sledovat klasické stanovisko Rumohrovo a Semperovo a v současnosti úvahy Michaela Baxandalla: „...pokud totiž nedokážeme objasnit divákovi všechny okolnosti, z nichž a za nichž konkrétní stavba (sochai malba, apod.) vznikala a odvodila odtud své kvality jako umělecké dílo} je naše práce Poznámky 1. Všechny důležité prameny jsou in: Moravský zemsky archiv (dále MZA), Brno, F 18 - Hlavní registratura Ditrich^ ĚCejnŮ V Mikulově, kartony Z, 11, 12.Tyto prameny jsou ovšem dlouho známé, proro udivuje zdůrazňování jejkh neexistence v Uměleckých památkách Moravy a Slezska. Jzite před rekonstrukcí palice prováděl průzkum fasády Jan Muk, jenž svůj výzkum žel nepublikoval. Na výsledky jeho výzkumu, které upozornily na existenci plochých desek na fasáde, však pozdější rekonstrukce nebrala zřetel. Rovněž Milada Vilímkova měla asi v téže době brněnský archivní materiál k dispozici, jak o tom svědčí její upozorněni na existenci Bayerových planá pra Die-eriebsteínský palác v Praze. 2. Václav Richter, Neue Zuschreibungen in der Batockar-chitektur Mährens. Sborník pracífilosofické fakultybrněníké university (dálzSPFFÔirf, P 12. Brno 1963, s. 49-58- nové atribuce představují oba dietrkhsteínské paláce v Brně a zámek v Jemnici, které Richter rebdy připsal architektu Doincnku Martine Hunu. 3. K připsaní Tencallavj: Pete Fidler, Architektur da Sekanto. Baumeister, Architekten und Lauten des Wiener Hnjkreises. Innsbruck (DissJ 1990. -Týž, Giovanni Giacomo Tencalla. SPFFBU, F 37-39. Brno 1995, s. 85-104. K připsáni Martmel-limu: Jiří Kroupa, Rokoko-klasicismus jako výraz senzMityaristokracie ve 2. palovinS 18, stol Netíšténá dfsr práce, Emo 1975: prestavba kolem 1740, dosud nezjištěny architekt. -J. Ranička, Dílo Mořice Grimma. Nerišcéná dipL práce. Brno 1976: přestavba kolem 1730, Mořic Grimm. - HeUmut Lotenz, Domeni-co Maranelti (1650-1718) und die österreichische Barxfotrchitektur. Wien (Diss,) 19S3; tiskem Wien 1991: anonymní následovník Johanna Bernharda Fischera von Erlach. 4. Srv. Bohumil Samek, Umělecké památky Maraty a Slezska I. Praha 1994, s. 140-141: projekt 1614-1620 Giovanni Giacomo Tencalla, za autora projektu portálu byli pokládáni Dani&n.aMam-nelli nebo Christian Alexander Oedd} nejnověji se uvádíMořic Crimm." Kdo je autorem připsáni Oedtíovi se v tmu žel neuvádí 5. Srv. z pozůstalosti publikovanou Richterovu recenzi Obrysů dějin umění A. Matějčka z roku 1943, in: Jiří Kroupa Lubomír Slavíček (eds.), Almanach 1927-1997 - Sedmdesát let Semináře dějin umění Masarykovy univerzity v Brní Brno 1997, s. 50-54. 6. Pavel Balcárek, Kardinál František z Ditrichfajntt (1S70-1636). Kroměříž 1990; autor zde vlastne poprvé na základě pramenů přesněji datuje výstavbu paláce do let 1615-1618. 7. Kupní smlouvy jsou na různých místech in: MZA, Brno, F 18, kartony 2, II. S. Datum ukončení stavby paláce porvrzuje rovněž to, že následujícího roku 1619 zde byl držen kardinál odbojnými stavy v domácím vězení. Roku 1620 bylo v paláci holdováno Friedrichu Falckému, jemuž byl palác í s dalším dietrichscein-ským majetkem darován. Pohledy na palác před skončením Třicetileté války srv.: Hieronymus Benno Bayer - Hanns Jorg Zdsser, Obležení Brna Švédy - pohled z ptačí perspektivy; olej na plátně (1645-1646). Muzeum města Brna Hieronymus Benno Bayer-Hanns Jorg Zeisser, ObUženíBma Švédy - pohled na. město, olej na plátně (1S45). Muzeum města Brna. 9. MZA, Brno, F 18, Plány a mapy, inv. č. 9. 10. Petr Fidler, 1990; i995 (cit. v pozn. 3). 11. Tamtéž cit, údaj podle Thomase Winckelbauera, Reprä-sentationsstreben, Hofstaat und Hofzeremoniell der Herren bzw.Fürsten von Liechtenstein in der ersten Hälfte des 17 Jahrhunderts, Opera Historica 3. České Budějovice 1993, s. 1S6. 12. MZA, Brno, F IS, karton 11 (originál povolení městské rady ze 17.3. 1630). 13- Kardinál podporoval tuto výstavbu i nadále, jak o tom svědčí text jeho závěti, v němž zavazuje své dědice pokračováním sravby v areálu kláštera. Srv. Christian d'Elvert, Schriften der hisL-stat. Sektion der mähr.-schles. Gesellschaft, etc. IX, 1856, S. 411-424: „Wir haben gleichfalls das Coltegttm der SoC- Jesu in der Statt Brünn zubauen, aber bishero noch nit vollendet, als befehlen wir unsem Erben und Nachkomben..." 14. MZA, Brno, F IS, karton 11, Inventář Ferdinanda z Dietrichsteina, ze dne 18. 7. 1656 popisuje pou^e šest místností (zřejmě v hlavní budově}, zařízených koberci. Kníže ovšem 24. října 1656 do Brna přivezl další ,/ú.ts niederländisch? Tapezieren", a dále 10 portrétů, které měly být umíscěny do „sálu"', dalších pět menších portrétů a tří ,$vsse Historie cdtr Lmdschaftsbilder". Toto vybavování interiérů bezpochyby souvisí s opravami paláce pro jeho nový účel. 15. Zdeněk Kudělka, Drobnosti k barokní architektuře Moravy EI. SPFFBU, F 25. Brno 1981, s. 63-64. 16. Skutečnost, že pro zemského hejtmana Kolowrata pracovali riríž řemeslníci na Stavovském domě, srv Jaroslav Dřímal. Zemský dum v Brně. Brno 1947. 17- MZA, Brno, F18, karton 12,rol. 763 E. (21. března 1S92): »Gnädigster Fürst und Herr Herr. Euer Hochjürsttichsn Gnaden und der Herr berichte, dass innerhalb 8 Tagen 2 mal wegen des 542 l! Hl é M í X LVI / 1 998 X LVI / 1 9 98 II Ol Ě Ii f 543 ;1 □ IETRICH5TEINSKÝ PALÄC V B R N É A LUDWIG SEBASTIAN K A LT N E R fürstlichen Haus-Gebau nach Brünn ciiiert wurde, welches dann sehr beschwerlich vorkombt, alles hier zu erlassen, und alda allemahl Leertag zuzubringen, und dieses öfters umb ein Pacatel massen. Er Herr Landeshaubtmann g&nzforchtsamb und in Stressen, das Hans wird ihm erschlagen. Obwohl voretlich noch in der Lakey Stuben ein Gewalb ein neuer Fuss wurde, so ist et noch ohne Schaden oder Gefahr. Ursachen weder in der Gassen noch im Hoff an der Zwermauer nicht zubefragen, noch der geringste Riss zu ishen ausser auf deren Stügen ist. Vor 3 0 and mehrJahren, ich selbst gedenke, es scheint wohl am Ebene der Altana wo Herr Landeshaubtmann sein Cabinet hat, dass alda die Pfeiler nicht recht sicher seind. Er versichert aber der Mauer Meister den versebienen Sommer den Eckpfeiler aussen Grund und Mauerort, dass nichts gejährliches, er auch etwas an dem letzt gebauten mangelbahr wurds, alles auf sein Unkosten zur Bestendi-gkeit richten wolle, nichts destoweniger wird man ehester Tagen alles nach verlangen Herren Landeshauptmanns mit dem Brünner Maurer nochmahls besichtigen, und ist endlich auch die Vermuthung, ob nicht von dem Wasser ein selber Eckb den Auslauf bat, was und was wird, dass man letzlich wird müssen selbtes alles vermauern, und den Auslauf durch die Einfuhr fuhren, werde Euer Hochßirstl. alles ferner gehorsambst relaáonieren, ... Könitz den 21 Marty 1692Jobann KumeV 18. MZA, Brno, F 18, karton 12, dopisy knížete Ferdinanda z Dietrichsteina: „10. dubna 1692 (Kouniaavi) - Hochgeehrter Herr Schwager Euer Excel! angenehme Zedlen vom 6. dieses hob ich zu recht empfangen. Bedanke mich um die gute Errinerungen. Sie wollen den Baumeister Antonio Riva an Herrn Landtshauptman oder meinem Sohn atestieren. Damit er in meinem Haus den Augenschein einnehmen und bey seiner Anberokunß mir darüber Beriebt erstehen könne." 10. dubna 1692 (synovi Walttu Xaverovi): lieber Walter, der Herr Graf Kaunitz wirdseinen Baumeister Antonio Riva aufBrinn schicken und selbigen, auch H. Landeshaubtmann oder dir adestieren. Du wirst bey seiner Ankunfft selbigen in mein Haus führen, damit er die Rissen beschauen undt alles in Augenschein nehme. Und nur hernacher darüber bey seiner Anhero-kunft auf Wien Relation darüber thuen können, wirst ihn also zu Diensten und an Hand stehen.rr 10. dubna 1692 [správci Otcovi}; „Er wird des Herrn Grafen van Kaunitz Baumeister Antonio Riva aufBrin kommen undt unser Haus in Augenschein nehmen, wie es zureparieren sey. Wir haben unserem Sohn zwar geschrieben, dass er ihme Baumeister hier Gelegenheit machen solle, es konnte aber sein dass er nicht in loco were, dahero müssen sie bey ihnen hören und in desH Grafen Kaunitz Behausung acht haben wirdt, wann gräflicher Baumeister ankommen möchte. Und selbigen hernacher in unserem Haus führen damit er alles besichtige, und bey seiner Anberrokunft auffWien muss er darüber berichten können." 14. dubna 1692 (Kounic Dietrich Steinovi): „Euer Fürsdiebe Gnaden unten lOten hujus an mich erlassen gnädiges Schreiben bediene mir gehors. Antwort, dass der Baumeister Antonio Riva nunmehro zur Wien sieb befindet, undt also Euerr Fürsti. Gnaden mit Ihmo aldorthen, nach dero gnädigen Belieben Befehlen können." 19. Jití Kroupa, Otázky slavkovského zámku: Valmaggini a Slavkov. Umění XXVll, 1979, s, 154-158, K roku 1693 datuje Hellmut Lorenz, Domenko Martinelli (cit. v pozn. 3) skicu průčelí dominikánského chrámu, která se nachází v pozůstalosti architekta Domenica Martinelliho. Není však vyloučeno, že se také v tomto případě stále ještě jednalo o řešení téhož problému, případně snad chtěl Kounic upravit důkladněji celou chrámovou fasádu svým novým architektem. 20. Srv, Sumarischer Extragt was nemblichen die verfertigte Steinmetzarbeit in den Hochjurstl. Dietricbsteinischen Hause zu Brünn, 1691-1694: ,}/ermög Berechnung Lit A betraget diese Steinmetz Arbeit 660fl,, 24 kr., Erstiicben 9 grosse Fenster auf die Gassen in den obem Stack von neuen Steinen verfertiget, messet ein Fenster 60 Schach 9 Zahl, alle 9 zusamben 546 Schuck 9 Zahl Item m das neckst daran gelegene Zimmer von alten und neuen Steinen 4 Fenster verfertiget, in obiger Grosse seindt von neuen Steinen darzukommen, 47 Schuck 6 Zahl bleibt von alten Steinen, 195 Schach 6 Zahl die neuen. Item in die grosse Taffelstube ein Thür von neuen Steinen gemacht. Item von alten Steinen 3 Camin Thür!gemacht bey der Taffeistu-ben. Item im Vorhaus von alten Steinen 3 Fenster gemacht. Item bey der hinterem Stieg von alten Steinen 2 Camm Tbürl gemacht Item ist gemacht worden von neuen Stein ein wällischer Camin. Mehr bey der hinteren Stieg ein grosse Thür gemacht, welche ausmesset 52 Schuck Item 2 Stallthüren gemacht, mafíet ein SS Schuch 6 Zobl. Item, in den unteren Stock van neuen Steinen ein Fenster gemacht, welches ausmasset 52 Schuch. Item zwey Fenster gegen dem Schmiedt gemacht massen beede 105 Schuch, 6 Zobl Item 2 Fenster in den anderen Stuben. Item, en Geweih Fenster. Item, ein Fenster gemacht zu der Eysgruben. Mehr zwey Camin Tbürl bey der Thor gemacht. Stern seindt gemacht worden 32 Staffl van neuen Stein. Item kosten die Valustraden, samt denen Parapeten. Bernhard Hager, bürgert Steinmetz ailhier." 21. MZA, Brno, F 18, karton 12: schematický plánek koníren při zdi Biskupského domu, nesignováno: „Massgebliche Meinung was in der Hochßirstl. Dietrichsteinischen Majoratshaus das Notwendigste anzurichten wahre. Project 1719" (v plánku prípis „approbiert die 15 July 1719, Georgius Glaser SJ"). 22. Práce ve dvacátých a třicátých letech 18. století obsahují následující položky: a) Celkový sumář za rok 1725 v sumě 3 719 fl, 34 xr: „Ausstuckierung des grossen Zimmer SSß. Zimmermeister 183 S fl, 12 Maurermeister 260 Tischler 255 17 Thür in Mitteren Stockh 374 6 Thür in Oberen Stockh 18 270 St Fussiajjetn 243 Schlosser 17 St. 204 Glasser 61 Fenster im ersten Stock 266,26 24 Fenster im mitteren Stock 120 Haffher 6 St 144" b) Soupis práce zednického misrra. Mořice Grimma: „Verzeichniss vor die 6 Zimmer in unteren und 4 Zimmer in oberen Stock vonglaten Stacator Arbeit gemacht sollten werden, nebst Vergrösserung in unteren Stock - 260fl. Mauritz Grimb, Maurer Meister" c) Smlouvy z roku 1733: „Heunt unter gesetzten Dato ist mit dem Herrn Joseph Carl Huck, bürgerl. Tischlermeister in Brünn, folgender Contract geschlossen worden, als lmo Solle derselbe in dem bochßrsdkh-Dietrichsteinischen Brunner Majorat Haus, m den mittleren Stocks die erforderlich doppelte Tbiere von weichen Haitz, und beeder seifiger Verlaydung, 8 Schuch, 8 Zoll Höhe, und 4 Schuch, 10 Zoll m der Breite, dann 2do In dem oberen Stocke einfache Thiere, soviel denn aussen der alten nöthig von dergleichen Haitz, ohne Verkleydung, und 3tio Im erwähnten 2. Stock der bedürftige Fenster Stock und 544 u in Hl X LVI / 1 9 9 8 Jiří Kí-oupi ■ DIETRICHSTEINSKÍ PALÄC V BRNÍ A LUDWIG SEBASTIAN K A L T N E R Fliegl von einfachen Haitz... - und gut verfertigen. Nichtweniger 4to die alten Thieren auf dem mitten, in den oberen Stock einrieb ten, vorgegsn Sto fürsti Seits resohiert und contribuirt worden vor jeden doppelten Thier:, samt beeder seitlich Verkieydungacbt Gulden und 30xr. 6to vor einer einfachen Thier ohne Verkleydung zwey Gulden und 45 xr 7to vor einen neuen Fenster Stock, so wohl in oberen als unteren Stock zwey Gulden und 15 xr zu bezahlen 19. May 1733 Schabský Huck" Téměř shodní smlouva se stejným zněním byla sepsána s kovářským a zámečnickým mistrem Heinrichem Georgern Forste rem, d) Vyúčtováni zámečnického mistra: „Heinrich Gottfried Forster, Schlossermesster, lmo ke dveřím ve středním patře zámečnické práce; 2do ke dveřím v horním patře zámečnické práce; 3ao okenní práce ve spodním a horním patře - 4. July 1733, suma 60fl" 23. Moravská zemská knihovna, sbírka mědirytin brněnských vedur, vydaných v Augsburgu. Srv.: Bohumil Samek - Karel Otto Hrubý, Brno - proměny města. Brno 1982>obr. XIV. Zde je soubor datován do let 1740-1755. Kresebné předlohy vsak nepochybně vznikly před rokem 1740 (!) Srv. Jan Kozák - Marie Mžyková, F. B. Werner a ikonografická inventarizace Cech, Moravy a moravského Slezska. UméníXKXV, 1987, s. 289-303. 24 Jiří Kroupa, Kupařovický dvůr jako typ „maison de plaisance". SPFFBU, F 37-39. Brno, 199S, s. 105-123. Studii lze nyní doplnit o další údaje o Kaltnerově stavební činnosti především na konírnách v letech 1740 a 1741. 25. MZA, Brno, F 16, karton 12: celý svazek je uložen zabalený ve svazku a bude nadále citován bez odkazuj „Correspon-denz wegen des in Brünn zu Bauen kommenden Fideicomiss-Haus mit dem Schabský und Brünnerischen Hausverwalter Warmusebka." 26. V temže svazku: "Werrebnung deren jenige /lOOOfL/, welche ich Endes benandter von dem hoch Fürsd. Dietrichsteinischen Archi-vario Herrn Johann foseph Schabský zur Beyschaffung verschiedener Bau-Materialien, und Zimmerleithen, nichr minder auch deren Handelangern den 20. Janner 1740 empfangen hohe, als Lauth einer obwohlgedachten /TitL/H. Schabský eigenhändingen und wie obder-mal unter 20. Janner 1740 gefertigten Quittung empfangen - 1000 fl Andreas Warmusebka, Verwalter. "Toto vyúčtování se opakuje každý měsíc. Z důležitých položek vyjímáme: „20. Janner \740-den Lazner Bauer lauth Contract für die Tippel-Baume, Ziegeln 7500 (Johann Georg Loa, bürgerl. Maurermeister - pečeť t). SAprilis 1740 - Postports an Herrn Kaltner; Gerüstladen. 19. May 1740-1500 Fuhren Schutt wegführen; 55 450 Ziegeln. 5-13. Juny -Kunstmeister vor eindigung deren Wasser Röhren; 56 300 Ziegeln; Vor Gesimbs austreieben und der forderen Facäada. 17. July 1740 - Stockator - Arbeit an den Fidei-Comisshaus Johann Georg Schauberger) nach Quittung, 50 fl.; SO Fuhr Schutt wegführen; Pflasterarbeit in den kleinen Höfl (Johann Joseph Stangl, Pflastermeister). 11. Augusti 1740-262 Fuhren Schutt; Maurerziegel 50100; Dachziegel 22 000, Ziegeidecker und Steinmetz. 22. Octobris und 19. Novembris 1740-13 neuen Camincn ausgeputzen; vor Anstreichen des Gesimbs; 9 Stuck 2 Clafter längs eichenes Haitz zu denen Stiegen Ballustraden; 6 Stück 2 Clafter langes etwas schwächer eichenes Holtz gleichfalls zu den Ballustraden. 20. May 1741 - Windßckeln zu Illumination; 2 Maas LeinÖhl zu deren Gesimbs Dach-Ziegeln. 23 May - 20. Juny 1741 - Gibs, gelber Wacbs.1-27 Aug. 1741-71 950 Zügel, 1 800 Tachzügeln. Den 31 Octobri - dem Stoccataren von verfertigen der Wappen und Mussei bey den deren alten Portal; den 4ten November von Auszeichnung der Gallerie im Hof. 5-25 Novembris - dem Budischauer Makler Quittung; dem Haffner, Kunstmeister, Pflasterer (Verzeichnis an dem GrautMorck in dem Hoff Einfahrt und vor dero Behausung in der Pflasterarbeith - 225, 5 Klafter, vor dero Behausung 7 Straffstem gesetzet und verpflastert - 3 fl. 30 kr. Johann Joseph Stangl, bürgerl. Pflastermeister)." 27. A. Warmuschka píše knížeti, 31. ledna 1740: „... machen uns die Brünner Maurermeister grosse Confifsion, r,.uns kein Sand zulassen wollen, und das geschiet alles aus Passion der Brünner Meister, die Arbeit nicht haben. Ich erwarte alle Stund die Nachricht, wann der Kaltner aus Schlesien in Brünn ankommt." 28. Moravská galerie Brno, Grimmova sbirka plánů, inv. c.: B IS 402, pero, položeno šedě, papír 42,6 x 61,5 cm, označeno: No. 165 Dietrichsteinisches Haus; B 15 403, pero, položeno šedě, papír 42,4 x 60,8 tm, označeno: No. 166 Dietrichsteinisches Haus, nesígnováno. 29. Ze srovnání popisu DietrichsteinskÉho hrabécího paláce na tehdejší Židovské ulici v Brně s projektem jeho přestavby z roku 1739je zřejmé, že při přestavbě došlo k posunutí polohy bývalé saly terreny. Nebyla tedy nově projektována, ale nahradila sálu terrenu starší a menší. K tomuto druhému brněnskému paláci srv. materiálová studie in: Opuscula historiae artium, F 42, 1998, s. 27-49. 30. Detailní popis majoritního paláce byl vypracován roku Í810 zřejmé jako podklad pro jednání o jeho možném prodeji. O konírnách se v ostatních pramenech hovoří rovněž jako o „horní stavbě". Pozoruhodností je, že když v osmdesátých letech 19. století stavitel Josef Arnold vystavěl tzv. D'Elvertovo křídlo Moravského zemského muzea v Biskupském dvoře, dodal do okenních šambrán tohoto křidla dietrichsteinské erby zjevně jako upomínku na původní stavby v okolí, 31. V korespondenci nalézáme tyco Zabskefcej zprávy: a) o piánech (14. ledna 1740),;,,..,den Riss von Brünner Haus in Untertlsänigkeit übermachen, den Riss von Kupprowitzer Gehau hingegen habe nirgends fünden können. Und soviel ich mich erinnere, so haben Eur Hochfürsd. Gnaden solchen den Kaltner, wie er in Herbst nacher Kupprowitz gang, behandiget, ob er aber seihte wiede-rumben zurückgeben, ist mir unbekannt Werde Ihm denselben bey seiner narigen Anherokunfft von Brünn alles fleisses befragen." b) o pokojích: „Sonntagfrüh habe mich sambt dem Kaltner und Zimmermeister Hasska nacher Brünn verfüget, und das jursthehes Haus durchgehendes in Augensebein genahmen. Ich mein ganztag so gar in comoden Wohnung zw seyn geglaubt: als befunden habe, die 6 Zimmer in unterem Stock vor Euer Hochjurstl. Gnaden, und die gnädigste Fürstin, wie auch den Saal hat der Kaltner, den mit sich gebrachten Riss gemäss, ausgemässen, allein der Boden ist aber sich sehr schlecht, und die Tram fast durchgebend mangelbahr, dass über alle 6 Zimmer und dem Saal nothwendig neue Tippeltram kommen müssen, und ungeacht der Zimmerolster von oberen Stock, so dass grosse Verhaus und Zimmer ist, sa abgedreht - und ..genehmen solle, die Parcken - und sich recht ausgetünketen Tramm zu Tippelboden über grossen Saal nehmen - auch von dem alten, soviel sich wird Ihn lassen." c} o modelech dveří (2. března 1740): „Esseind mir entwichenen Sambstag die gnädigst anverlangte Modellen von Brünn zu kommen, welche auch darauf gefolgten Montag durch den Bernardel gehen unterthänigst übermachet hätte, weillen aber der, derVernehmen nach, er Bernardel weder Brief, noch andere Sachen fehrner hin und nacher Wien nehmen will, noch darauf, als habe es zu Erwegung gegewärtiger Gelegenheit damit zurückhalten müssen. Bey deren Lam bereyen ist mit Genehmgehaltung Ibra Hochgräfl Exc. und des Kait-ners verabredet worden, die in der Mitten eingemachten Lasen auszulassen, auch die Fenster laden mit Füllung den Tiere gleich zu verfertigen, damit alles zusammen wohl aecordiert, mithin ist das Modell der Fenster laden uns in soweit zu aecordieren, wie solche nembl. in die Fenster Stock! eingelassen - und angeschlagen werden sollen, welches alles Euer Hochjurstl. Gnaden der Kaltner, der dem xLvi / 1 998 u ni e n 545 □ IETRICHSTEI N S KÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A LT N E R Accord persohnlicb beygewohnts so unterthänigst wird explicieren kdnnen, sollten aber EM Hochßrsd. Gnaden in Em - und anderen was gnädigst abzuändern gewettet sein, so bitte unterdmnigst durch [hm Kálmer aut die Modell mit Bleyweiss anmerken zu lassen... Hiesiger Tischler bat die Modell von Thieren nach Euer Hochf. Gnaden gnädigst? Angaben schon fertig, und wirdt sollet anjetzo anstreichen, allen er verlangt vor einer Thier statt 11 ß-14 ßK 32. Srv supliku kamenického mistra Jana Stránského knížeti Karlu z Dietrichsteina: „...Solle ich hiemit unterthänigst nicht verhalten, welcher Gestalten nach Innhalt des, weegen in Euer Hoch-fiirsd, Durchl. alihiesiseges Fidetcomiss Haus von mir tieferender Steinmetz arbeith mit mir geschlossenen und von Euer Hochßirsd. Durchlauchtigkeit canfirmierten Contractu, ich bereits schon ein namhafße Anzahl Stein, benandlicb die völlige Haubtstiegen, von der Schneckenstiegen eůich und dreyssig Staffeln, nicht weniger auf einige zu dem Portal und in das neue Gehau gehörige Steiner, in hochhero FideiComtss Haus geliefert habe. Undt obzwahr Euer HochReicbsfürstl Durchlaucht mir ebehin schon die hohe gnade zuthuen, undt mir Verabscblag obegier Arbeith WO ß. gnädigst antizipieren zulassen geruben haben /wofiirr dann auch ich hiemit nocheinmal untertbänigsten Dankh abstatte/Soßnde mich weegen der bereits schon gross erlittenen, und annoch femer er-leydenden ohnentborblkhen Ausgaben dannoch bemüssiget, bey Euer Hoch Reicbsßrsü. Durchleucht umb fernere gnädigste Geldt, 400ß., Anticipation untertbänibst supplicieren." 33. Smlouva s pozlacovačem; „Heunt unter gesetzten Dato ist mit dem Herrn Wenzi Weintritt Vergoldern von Budischau, wegen des zu Brünn bey dem ßirstiiehen Majorat-Haus auszustreichen und zum Theil zu vergolden kommenden Portals folgender Contract errichtet worden; als 1 mo Solle er Wentzl Weintritt das ganze Portal bey dem Fürstiich Brünner Majorat Haus samhtßrstlichen Wappen, Kindein und Vasen wobl mit Ohl getränket, Steinfarb denen an Facciada des Hauses beßndiieben Lasenen gleich anstreichen 2do Das ganze Schild in der Wappen sambt denen Wein-Messem, dann das gantze Herzog Hüttel mit guten feinen Gold standhaftig vergolden, und den Grund dergestalten antragen, damit durch den kräftig darzuschlagenden Regen, das Gold nicht schaden leiden noch weniger absterben - oder sich in künftigen Zeiten ablassen möchte. Wie er dann 3tiv all zu dieser Arbeit nöthigen Ohl, Pleiwaiss Farben, Gold und Pemsel sich derselbe nicht aliein beyfassen, sondern auch 4tio Vor die guttsn und standbaftigten seiner Arbeit ein gantz.es Jahr ...einer extra- eingehenden Reverses, gerecht zu werden, auch all dasjenige, so herangleich, oder expost mangel - und tadlhäßig sich zeigen wurde, gratis ohne fernerer Vergeldungzu ...und zu reparieren schuldig seyn solle. Wegen ihm 5äo Aus die ßrstlichen HoffCassa vor dieser seine in ...Standt gebiihrig gedachte Arbeit fünf und vierzig Gulden bezahle werden sollen. 1. Novembris 1741 Joseph Schabský WentzJ Leopold Weintritt, Mahler von Budischau" 34. Moravská galerie Brno, grafická sbírka, inv. č. B 14 851, Fr. Ant. Grimm, Projekt domácí kaple v paláci, pero, tužka, papír 34,2 x 24,8 cm, ozn. No. 117; inv. t B 14 852. - Fr. Ant. Grimm, Projekt domáci kaple v paláci 1, lavít. kresba perem, papír 23,3 x 37,3 cm, ozn. No. 113; B 14 853. - Fr. Ant, Grimm, Projekt domáci kaple v paláci II., lavír kresba perem, papír 33,5 x 46,6 cm, ozn. No. 119. 35. Josef Žabský, 16. Juny 1746: „So habe ich dieser Tagen nacher Brünn verfuget und in Gegenwart des Grimms und War-muschka das ganze Haus, gnädigst verordneter masse, genau perlus-meret.^ in mitteren Stock ist alles in gutten Stand, ausser in Vorsaal" 36. Pronájem biskupuTroyerovi, 1. April 1746: přenechává mu dům se všemi místnostmi, klenutým sálem, kuchyní, sklepem, půdou, kočárovtiou a stájemi s výjimkou bytů správce a ovdovělé bývalé správcové a „ein Zimmer vür die obrigkeitliche Affaire naht Brünn kommenden Offizier". Od 1759 Quidobaid z Dietrichseeina, od 1773 hrabě Karl Vinzenz Salm-Neuburg. 37. Smlouvy mezi ing. Kadern. Janem Hromádkem a tesařem Václavem Eitelbergerem a pokrývačem Václavem Jindrzi-chem, MZA, F 18, karton 12, fol. 769, 770: 12. July 1773. 38. Práce Valentina Stiebocka: 1773 - „Reparierung des Fen-sterstoeks bey dem Hausverwalter 5 ß. 13 kr.; Reparierung deren Rauchfänge und Gesimbstem. Machung des Pflasters auf dem Boden, In dem Pferdstall bey Fensterstock, 46 ß, 57kr.j 1774 - "...bey Abnehmung der Rinen ober dem Portal und Verbesserung des Ge-simbs"; 1776 - „Consignation was in dem Hocbßrsd. Dietrichsteinischen Haus Anno 1776 an verschieden Maurerarbeit gemacht worden, als versebidene Reparationen bey dem Wasser Brunnen, dem Wassereanal, Pflasterer bey dem Brunn, 18 ß, 7 kr"; 1779 - „Re-staurierung des Wasser Canal auf der Gassen." Vletech 1780-1781 následovala „Velká oprava", srv. „Consigna-tionßr grossen Reinigung und Reparatur des Brünner Majoratshaus, so Herr Ingenieur Hromádko mir übergeben zwei Ziegeidecker von 14. Augusti bis23 Oktabri 1780w (podepsán C_f. Hromádko, Ingenieur): „Haffner, Tischlermeister, Schlossemrbeit, Spenglerarbeit, Kupferschmidtarbeit, Maurerarbeit - Valentin Stieback - 30. Ok-tabris 1780-32 ß.36 Mahlerarbeit: zwey Zimmer in dem oberen Stock gemacht 13 ß., etn Thür völlig mit öhlßtrb angestreichen 2 ß. - 6. Augusti 1780 Frantz Göppertb, ansessiger Mahler in Brünn." Nová vrata ke vchodu do paláce: 1788 - „Wenzl Eytelberger, bürgeri. Zimmermeister, neue Thor und Thür in dem Dietrichstcinis-eben Haus. 21 Decembris 17S8." 39. Raku 1806 hlásí kuratele knížecího majetku hospo-dáfskýrada Andreas Hitschmann, že v horním patře bydli Graf Bombeües, Herr Anwalt Feistmantel und Witwe Jurasebek, ca odstoupí byt jubilejícímu knížecímu účetnímu Kratschmerovi. Po jeho přestěhování zbývají pro hospodářského radu v prvním patře místnosti až k sálu, tj. 7 místností a komora (to je pro hospodářského radu, jeho rodinu, sloužícího, kancelář a kancelisty, včetně malé místnosti pro hosty). Sál a zbývající místnosti smĚrem k bispupskému dvoru jsou prázdné a jsou určeny pro knížecí Absteig Quartier. 40. František Vavřinec Korompay, Procesí Božího těla v Brně roku 1748 za přítomnosti Marie Terezie. Olej na plámě. Muzeum města Brna. - Josef Maserle, Pohled na Zelný trh, kvaš (1768-1773). Moravská galerie Brno. 41. Zdeněk Kudélka, Drobnosti k barokní architektuře Moravy II, SPFF3U, F 21-22. Brno 1977-78, s. 46, pozn. 6 (úvaha o projektu Jana Kreěmeta z roku 1786). 42. Peer Fidler, „.alla moderna gebaut und vom sehr artigen gout... Das Palais Dietrichstein-Lobkowitz in Wien- Acta HistoriasArtiumXXXVll, 1994-1995, s. 145-174. 43. Srv. Hellmur. Lorenz, Domenico MarcineHi in Mähren. SPFFBU, F 30-31. Brno 1986-1987, s. 41-51: zejména s. 49, kde autor dokládá, že i např. drobná odchylka v síle lizény může výrazně pozměnit celkový charakter fasádového schématu. Podobné poznámky vycházející z uměleckohístorického receptivně funkčního přístupu zůstávají žel většinou našich architektů i památkářů nereflektovány. 44. Pavel Vlček, Caractiho neuskutečněný projekt Dietrichsteinského paláce. Staletá Praha XVI, 1986, s. 171-180. 45. Werner Szambien, Symétrie-Gout-Caractere:Théorie et terminologie de Varchitecture a 1'age classique. Paris 1986, s. 47. 46. Zdeněk Kudělka, Drobnosti k barokní architektuře □ IĚTRICHSTEINSKÝ PALÁC V BRNĚ A LUDWIG SEBASTIAN K A L T N E R Moravy V, in: SPFFBU, F 28-29. Srno 1985, s. 42. Ke sbírce „Nicolai" ve Stuttgartu, na níž upozorňoval jižGiinther Passa-vant, srv.: D. Hohtath - R. Henning, Die Bildung des Offiziers in der Aufklärung Ferdinand Friedrich von Nicolai (1730-1814) und seine enzyklopädischen Sammlungen. Stuttgart 1990. 47- Kalcnerovy dopisy k Židlochovicím srv. August Prokop, Markgrafschaß Mahren in kunstgeschichtikber Bezieehung. Wien 1904, Bd. IV, s. 1202-1203. K projektu pro Židlochovi-ce: Hellmut Lorenz, Plumenau - Austerlitz - Seelowitz. Unbekannte Darstellungen mährischer Schlossbauten aus dem frühen 18. Jahrhundert. SPFFBU, F 34-36. Brno, 1990-1992, s. 1ÖS-115, 48. Moravská galerie Brno, Grímmova sbírka plánů , inv. č. B 15 514 (zahradní fasáda), papír40,8 x 54 cm, ozn, No. 247. Sellowitzer Facciada gegen dem Garten. 49. Thomas Zacharias, Josef Emanuel Fischer von Erlach. Wien - München 1960. 50- Pro Dietrichsceiny pracoval L. S. Kalmer, na zámku v Mikulově (konírny a práce v předzámčí), při stavbe letohrádku Kupařovice (konírny a drobné úpravy fasády), na hraběcím Dietrichsteinském paláci v Bmč. Ukazuje se, že Kaltner měl skutečně dosud přesně nezjistenývliv na tvůrčí růst Františka Antonina Grimma, jenž ho u Dietrichstein u kolem roku 1743 definitivně vystřídal. SI. Václav Richter, Neznámý plán židlochovického zámku. UměnílV, 1956, s. 171-174. 52.0 autorovi úpravy fasády paláce pro státní účely v šedesátých letech 19. století nemáme přesnější zprávy. S největší pravděpodobností jim byl brněnský stavitel Josef Arnold. Stavitel vyboural palácovou kapli a zvětšil okna sálu, když celou fasádu nechal nově omítnout bílou omítkou, přičemž ovšem □žil historizujícího tvarosloví původních oken. Tentýž Josef Arnold postavil poblíž pro muzejní účely přístavbu v Biskupském dvoře - tzv. D'Elvertovo křídlo, na němž obdobně použil modelu starších šambrán a pod nadokenní římsy vložil pozoruhodně die-trichsteinské erby (1) již po vymření tohoto rodu. Nelze vyloučit, že na dvoře stály starší budovy, které vystavěl kardinál František, a že tedy Arnold použil rovněž modelu původních okenních šambrán. 53. Günther Passavant, Studien über Domenico Egidio Rossi und seine baukunstlerische Tätigkeit innerhalb des süddeutschen und österreichischen Barock. Karlsruhe 1967 54. Hellmur Lorenz, Kunstgeschichte oder Künstlergeschichte. Bemerkungen zur Forschunkslage der Wiener Barockarchitektur. Artibusethistoriae II/4,1981, s. 99-123: „GajK in Sinne der zunächst so unambitioniert erscheinenden Doktrin Rankes (wie es eigentifch gewesen) wird es also notwendig sein, die Objekte selbst wiederum als primäre Erkentnisquette ernstzunehmen und sich von ihnen - und nicht von aktuellen Trends - die adäquaten Fragestellungen aufzwingen zu lassen." Srv. týž, Ein „exemplum" fürstlichen Mäzenatentums der Barockzeit - Bau und Austat-tung des Gartenpalastes Liechtenstein in Wien. Zeitschriß des Deutschen Vereins für Kunstwissensebaß XLIÍI, 1989, s. 7-24. 55. Petr Fidler v podobné souvislosti považoval za zásadně důležité kritickým tozborem pramenů rekonstruovat uměleckou úlohu, jejíž poznání nám může být měřítkem k posouzení konkrétního uměleckého výkonu architekta Petr Fidler, Zur Barockaujgdbe in der Barockarcbitektur (Das Palais Questen-berg). Innsbruck 1985, zejména s. 8-9. 56. Nový pohled na mnohovtstevnatý vznik některých staveb na Moravě srv.: Jiří Kroupa, Proměny augustiniánského kláštera u sv. Tomáše v Brné v 18. scolerí. 50. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno 1994, s. 49-59. - Ke stavebnímu vývoji Slavkova: týž, Fürst Wenzel Anton Kaunitz-Rietberg. Ein Kunstmäzen und Curieux der Aufklärung, in: Grete Klingenstein - Franz Szabo (ed.), Staatskanzler Wenzel Anton von Kaunitz-Rietberg (1711-1794). Neue Perspektiven zu Politik und Kultur der europäischen Aufklärung. Graz - Esztergom - Paris -New York 1996, s. 360-382. - Jiří Kroupa, Zámek Valtice v baroku: corrigenda k jedné studií. Jižní Morava, 1998, s. 73-89. Ke Kroměříži v 18. stol. srv. pasáže o Janu Antonínu von Grünenberg z habilitační dis. práce: Jiří Kroupa, Lieu de pká-sance a barokní Morava. Brno 1984. Současně je připravována monografie o Mikulovu, renesančních Račicích apod. 57. Klasickým příkladem rozdílu vnitřní a vnějSÍ struktury jsou projekty různých stavitelů při architektonických konkurzech, či ve střední Evropě spor architekta Domenica Marrinel-liho se stavitelem Chr. Al. Oeddem ve Vídni. Do podobné kategorie patří i zjištění Richarda Bosela, že Pozzova „inovace" fasády jezuitského chrámu ve Vídni spočívala zejména v odlišném akcentu její barevnosti, apod. Dodejme, že jisté výhrady k pf iliš rychlému přisuzování autorství znamenají koneckonců také novou cestu k zohlednění konceptu a vnitřní struktury menších mistrů. V českém prostředí lze očekávat především osvětleni Santmiho konceptu prací od Mojmíra Horyny, s nímž sdílimjeho zúženi počtu Santiniho děl. Já osobne jsem ve svých přednáškách pomémě skeptický např. vůči „moravským" Santiniho dílům, stavěným po jeho smrti (srv. např. Rekonstrukce. Poznámka k užití pojmu v dějinách umění a v památkové péči, in: Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou. Příspěvky k dějinám a obnově poutního místa. Příloha časopisu Zprávy památkové péče LVI1,1997, s. 62-66). V našem děje-pisectví je v podobném smyslu velmi instruktivní např. úvaha o autorství kapituly konventu v Plasech Milana Pavlíka (L7nie-m XLV, 1997, s. 530-538). 58. Srv. Erich Hubala, Landschaft und SchloSbau im 18. Jahrhundett, im Život na šlechtickém sídle v 16-18. století, Acta Universitatis Purkynianae, philosophica et historica I. Ústí nad Labem 1992, s. I79-1S9. -Jiří Kroupa, „Decorum" a mentality v 18. století na Moravě, in: Zdeněk Hojda (ed.), Kultura baroka v Čechách a na Moravě. Práce Historického ústavu ČAV, C-6, Praha 1992, s. 111-118. Typickým příkladem může býr budovaná „via triumfalis" významných barokních rezidencí (Valtice, Vtanov nad Dyjí), proměny v prostorové podobě klášterů apod. 59. Stvlové mody uvedl klasickým způsobem do dějin umíní Jan Bialostocki. Z poslední doby uveďme pozoruhodnou studii z oboruklasickáarcheologie: Annalis Leibundgut-Maye, „Gleichzeitigkeit des Ungleichzeitigen". Die Stilebenen in der tra-janischen Kunst und ihre Botschaft (prof. inaugurační přednáška). Mainz 1989. Autorka zde dovodila, že kupř. v portrétním umění jedné epochy jsou „nejen ikonograficky kódované prvky, ale také odlišné způsoby stylu nositelem významu". 60. K recepčně-estetickým či recepčně-funkčním přístupům je dnes již početná literatura, zabývající se ovšem především obrazovým uměním. Klasickou prací je zde stále: Wolfgang Kemp (Hg), Betrachter ist im Bild. Kunstwissenschaft und Rezeptionsästhetik. Berlin 1992 (2.vyd). 61. Ke „kritické ikonologü" Andreas Beyer (Hg.), Die Lesbarkeit der Kunst Zur Geistes-Gegenwart der Ikonologie. Berlin 1992. K pojetí intence uměleckého díla srv.: Michael Baxandall, Ursachen der Bilder. Über das historische Erklären von Kunst Berlin 1990. * Die deutsche Zusammenfassung übersetzt von Peter Zieschang. 546 u ni ě n í x lvi / 199 s X LVI / 1 99 8 u m é 11 í 547