TVARUJETE
'l 'A/vtl?
Milena Bartlová, Hynek Látal (eds)
Sborník 3. sjezdu historiků umění
25.-26.. září 2OO8
St'to".oooTEL,sTvl LIDovÉNovlNy
in ContemporaryÁt, Attfirut, č.7,September 1982, s. 43-16, přetištěno in;
Albcrro - Sabeth BuchírLar'í (ed,,), Á?t,ýd CO ceptfual Art, Cambtidge - London
s.27_J3,
9 lbidem, s. 29.
10 Douglas Crimp, Appropfiating
^pproptiation,
in: Peula Marin coía (ed.), Ina4t
gefi: Ph|tagfdpb EX}'. Cat., Institute oť contemporary Art, Philadelphia 1982. Přr
ini idetn, On the Museum's (pozn. 2), s. 12ó-137.
11 Ctimpovi je třeba přižnat, žetoto pojetl apropriace později sám rcvidoval. \^z
Ctimp, Photographs at the End of Modernism, ini idem, On the Museumt (pozn,
s. ?_31.
12 Toto odlišcnímezi ,dobrou" a,špatnou" aproptiacívedlo dokonce k nezařazcní díll
noho z pěti účastníkůCrimpo.r.y expozice Pictures z roku 1977 PhilipaSmithe do
výst^\y Tbe Pirt&ffi cenefutiort, 1974_1984 ý Metropolitníín muzeu v New Yotku. K
srov Barty Schwabsky, A Million little Pictufes: The Pictures Genetation Revisitcd,
Ndti|lr,Mey 73,2009, http://Ýww.thenation. c om/d,oc/20090607/schwabsky (1!. 2. 20l
13 vtéto kitice se shoduji s dílčímitextyJohanny Buftonové, kteíá v současnosti
disettačníptáci k epropriaci na Ptincetonské univerzitě. sfov Johanna Buftoít,
Re.yisioĎ,At,tfrrr?lr, č.2, October 2004, s.218-2ó2, přetištěnoin: David Evans (ed.
liatiorr, Cafibtídge - London 2009, s. 20J-213.
14 Zřejmě nejnovějíviz Evans (pozn. 13).
15 Ctaig owens, Bqand Retognition: Repramtatian, Paloel and, c ltrlra, Berkeley - Los
1992.
16 Craig Owens, The Állcgoricrl Impulse: Tilwards Á Theory of Postmodernism,
č.12, Spring 1980, s. i8-80. Přetištěno inI idem, Beyond (pozn. 1r), s.
'9-69.17 walter Benjamin, Dějinně filosofické teze, in: idem, Dílo(pozn,6), s.10.
18 Cit. dle Evans (pozn. 13), s.211.
19 Craig Owens, The Discourse of Othcts: Feminists and Postmodernism, in: Hal
(ed.), The Árrti.Aeýheti^ seattle - washington 1983, s. 73.
20 Na tuto pasáž poukazuje i Isebelle Graw, lascination, Subversion and Dispossesiotl
ÁpptopriatioítÁJt, in: Evans (pozn. 13), s. 217.
21 Giorgio Agamben, Tvá|, íal idem, hoňedfo be7, iťeh, Ptaha 2M3, s- 80-81.
il.
Stavebně-historiclý
růzkum a dějiny umění
úvod
P§TR MAcEK
ptostředí nám většinou nepostačuje vnímat pouze atmoOdborníky
i laiky ptoto spo_juje téměř vždy soubor poměrně
otázek. Jsem přesvědčen, žehledání odpovědí se v podzaměří
- pochopitelně mimo jiné - do těchto oblastí:
, -Jakje objekt staý
- Kdo je autolem, případně objednavatelem?
tovině pak přistoupí dalšíokruh dotazů:
- Nakolik se dochoval objekt ve svéprvotní podobě a pokud ne,
části byly proměněny a v jakém duchu? Opakují, čireflektují
čipřinášejínový au tonomnívýtaz?
řešili a řešívjistém smyslu všichni, kt eři se zajímajíohistorické staa
dějiny architektury. V řadě zavedených a konsolidovaných oborů
otázky sloužímnohdy spíšejako vstupní, činaopak doplňu,
bý,vá nastolen obecnější problém nebo teze a ptůzkum konkrétpak
přinášíona potřebná fakta, která vstupují do široce, činaúzce
vymezeného badatelského prostředí. Není zde dokonce
rozlišovat humanitní směry od technick}ch. Určitý objekt přinázptávy
o dobovém stavitelswí a užitých technologiích, například
konstrukcí krolů, čidispozičnímiřešenímizachycené dobové
vztzhy, ale zároveň i sdělení qísostně umělecká.
20. století to byli architekti, kteří pocítili hlubokou potřepamátku,
uvědomit si její kvality, aby následně zvolili adekvátní
Jak se jim to následně podařilo, je jlžjiní otázka. Odrážela se zde
změna přístupu k obnově památek, většírespekt k jejich
podobě, včetněhmory poznamenané stopou věki. Zejména
Kamil Hilben si lypracoval postup, ktery tato data přinášel. Nepodstatyvěci
o konkrétně vymezené dllěípozníní,zle o co nejšir,
faktů napomáhající přesně a komplexně charakterizovat ylzr'aíír
Tím byl nesporně založen směr zkoumání, kteqý v současnédobě
pod názvem stavebně-historický průzkum.
doby přispěla k vývoji i zásadnějším proměnám metody řada
odborníkůrůzných profesí. Zmínit lze zejménaV Birnbauma,
,
Jeho podstatou
1ení l.ak bylo jižzdůtazněno, výběr informací sloužl.
crcn K zodpovězení předem r,ymezených problémů,ale komplexní po.
znání objektu sama o sobě. NěĚdy je ,t"t.i"e oltrZ"é ,".r.o"uiotl.ktrnt
přístup z zabýaat se vedle nálezů,-příslušejícíchk samo*e poárt",e .r"si.t.,
vědeckých představ, sLejně podtotně i oLaouimi ,|"ár.riiiiiitrrrrn" cr
wíazne íusíRallzovanéhoprojevu, Je to ale nezbytn é.Závěrečné hodn<>.
: :]^l:.1l"::'|""
objektu musí nutně. reagovat nejen na etapy umělecky
zzsaonl, a|e steJně podrobně i na první pohled zcela bezwýznáÁné, čipii
Ťl|.:i:ld"l:l Pro dejiny,uměni n"p'"o,,o
"ká;Ú
;;#;že byt pxl
sledovanou stavbu a její celkor.1, obraz naprosto určujíci.
Během oněch sta let se oostuplě lýasnily dnes jii pevně dané zí.1;lar)y
bádáni. Každý objekt je nuino st.aourire ai,.", pálii'jiňht"dů,
"
u,
nerdílVe saínostatně. v závěrečnéerapě pak v maximálním prápojení. První
dvojice pohledů se vztahuje k objekru ,r-o,nen.u..1lJna r.i'jájouen i.,.u.
by_jako dí,lazmáhajícíhogiavitaci i dalSí prírodnípáámí""Ň. g;d;u" ,ouer,.
ně rl.tváří prostře:lí adekvátní pro zvotenY ueet. Oiurrou ..á,t"..r"Zr...lsamozřejmé umělec§í projev včetně esreiického působ"nr. Ňesporne s" ,a.pfoje*Je vztah ke klasicke. trvale platné Vtru viově ttiádě: finitas, atilitt.t,
uenustas. Nezbytná třeď složka samozřejmě obsahuje vše, co ÚýtollZ o ot_;"l.
ly 1§:.::;
Daleko podscatnější je ale v iomro ko
"ré"rur,pr^iáriitkomple
r.
n_i á,fch lvn í
,rešerše.
zab5ivajicí se shodně iako u vlastní stivby všemietaiami
T]r,:l:Ť_*:".*ý s5avby od,doby jejr'ho vzniku ažpo současnosr. Zde ;c
::1^"_:1!1",
na,Jeden z nejbližšíchoborů - archeologii - s její definicí
pfam€nú hmotnych, rovnocenně doplněných prameny přemnými.
"|o;1un 1t9lry{nt by měl býr samozřejmé á .q",i.'"ii.[iiuni, oltiu.urclteho období, činadšenínad jednotlir.7m objevem práii spíšeztéžuje,
i
|{vZ;9 ii1 pochopitelně nelze
"cela
r,yÉno;:\č;;ň;;ši;ťpamátko.
í:}*"|ríi_"r:rc,vznikla p":."|lý.,i-,r"a"r* pi*i'r,ii?-, pr"r..Y.
:::T ]:,il.:.llrn.inspřová,ním. čipopíráním. kdy jédnorlivéetapy spoiu
:"::_?" ]:ll_y,rn'r"ý.
jindy velice vyhrocený diaIog, K romu přistupujeiada
vllvu. mnohdy zcela zásadaě formujícich r{sledek. které'bychom mohIi
označitjako mimoumělecké. Ze|ména histoiicke p.a-..,ý ,,iohou pti.rert
:1|"_Yi: ?|_1r".á}
které někdy až
""-il"..d;r;e;;; i"l.i* n",tya logrcky q/stavěné předstzw.
,^IŤ!::r:",,|:j:lravic
přes veškerédobově dané obecnější znaky originálem,
ktery sl ne;ednou q,žádá specifický postup. Z rady možných měrod,
O, §tefana. V Mencla. J. Radovou-Štikovou, D. Líbala, M. \4límkovc
L., Lancmgela
.čiJ.^
M.uka. Dnes, v době odpovídalíclzhruba sto letů
od prvních počátků,dospěla metoa^ ao t" ,iro"nJ, 'Z"
lr.;lZL".li, .mostatném oboru.
ořístupů, případně nucné užšíspolupráce s dalšímiobory je proto
i.rtit trk.,uou skladbu. která zkoumaného dílu nejlépe odpovídá,
íziprůzkumu,1e pfoto nutné s€ objektem nechat vést a přizpůsobit
práce prozatíÁ nejasně se rysujícímuobrysu našeho vždy limitovahistotik
ptoto musí zv|ádzt celé dějiny architektury i stavitel,
obecné znalosti, je třebabtátv potazregionální zvyklosti 1 12]íc
se *t,rpy j"d"otli".Íi, které lze někdyjen velice obtížně.předvídat,
émoháuiYt velmi í^zanln|. Pfávě tzto komplexnost,.kombin-ace
tkůze zcela odlišných oborůi úhlůpohledu lm9žnl3ískív_at
které jsou jinak doiažitelnévelice obtížně,pokud vůbec,,Nad
r,u"rr" n"á l.Sé"ímneoslohového sttopu přinese inťotmzce, čizá,
ilrspitaci směřujícík podobě gotického_zaklenutí;plánfunkcionalis,".hyií
.1i.,"t nero z§ozna-telný pnek renesančníhočlenění
rníka jako experta přizval.
pi,:rti"-".;á"",livé stavby navíc neustále ověřuje me elllný, in:ldJ
zažíténormy, tendence a představy. Například určitézobecňutrendy
jsou při téro práci opakovanč podrobovány ověřování
,",*i" r.Ó"Ue,.r realitou. Vzájemný r,zrah teoretiků zaby"vajících
jšímicrendy a badatelů přinášejících drobná, zato však zcela konfakía,
ie proto iedinečnýa pro obě strany nesporně přínosný
o*ho druh činnosti můžeptinést až nečekaně obsáhlý soubor dat,
u# pra." na průzkumu neimí končit, Jak textová, tak obnzová čt
n.ra tárt .ilrt otrahovat i hodnocení. To je ostatně součást elaborátu,
lu čeká nejen architekt, ale i památkář, případně kultivovaný staNezbytněle
však nutné oddělit částfaktografickou, snad můžeme
tivistickoÚ, od závětů, jejíchžnutnou součástíje tvorba hypotéz
podmíněqich soudů. Ňěkdyse objevovaly předstalry, žeobecnější
irir,"o.b.,i ňirtorik neměl čiňita měl by je přenechat příslušnému
líioul. t., se ale nikdy neseznámí s konkrétnímobjektem _do
té
i"ko ,orn.ount.l průzkúnu.Jsem proto přesvědčen, žeje dokonce
Íiorltni pooinností se o shrnujícíkapitolu alespoň pokusit, protože
írloha v piocesu poznání je jedinečn á z lezastupitelná
.t"áÁa p.e." by bak melá Éýtzpřístupněna dalším.badatelům,keří
ni mohli objevit i dalSí, proŽatím skry,té obsahy a {znamy, Současně
ě-historictcý průzkum jako základní
heuristická metoda dějin umění
JAN BERÁNEK
liěemž zaktfuzjl zejména svou materiálovou podstatu, _
id dějiny uměnt vsiupují na půdu dějin atchitektury pak tak powětu'obj"ktů
,,oyrokého umění", tj. zej ména staveb se.symbolickým
Dřé výsostně formalisticky a typologicky, na zákl,|ě _sloholé
wchízeiícíz morfologie archiiektonic§ich prvků stavebního díla,
,řáevším se zameřeníÁ na ikonologii a qýklad stavby v kulturně hisčisociálním
kontextu, chápajíČlatchitekturu jako výtaz soctá|,
b (odtud zájem o objednavatele, problematiku dvorské,_worby
íenomény),Přiiom se všák zájem dějin umění stále.upírá. spíšel< es,
mu, ménÉpakjiž k typologickému aspektu stavebního dí|a,zztímco
funkeni a zejména konstrukčnístrán ka zistává nezííd,
osti, Možná tó souvisí i se skutečností,že boom kulturně
a kultutně teofetického vlkladu, na němž jsou postaveny,
nt Úo," dilr.r, že architekrura jako celek.je v poslední době výsost,
joÁé.rou především technický orientovaných věd, přičemžzejmé,
worby staišíchslohorach období dějiny umění postupně vyklízej_í
réúměře s nárůstem dochovaných písemných pramenů od noo
období, možná htaje roli i efekt dříve nesaturované vlny zá,
novodobou architekturu. Paradoxně více než kvlastnímu dílu jako
rnímu prameni dějin umění se ohnisko zájmu. přesouvá t, ,:|91složkám,
q,svétlújícímarchitektonickou tvofbu z pozic stojících
o dí1o samotné.
nutné dodat, žez hlediska novodobých staveb aurbanistických soubo,
iento přístup pochopitelný, Nicméně u děl pocházejících z mnohem
ho obáobí hisioricýh slohů vede k jistému interpretačnímu vakuu,
kultutně historicĚý kontext většinou nelze dostatečně spolehlivě
Práve v tuto chvili nabywá stavebně-historícký průzkum zásadního herr,
rrstlcKeno \ryznamu, neboť zkoumá stavbu čikomplex staveb _jako ce|ck
p.o sttánce matetiálové, konstrukční,morfologické, iypotá!i.-Ě, rymSoti,
_Výsledkem
precizního průzkumu, jenž neopomine žádnou ze znti
:::i:!, :,:r::,k,
je nejenom nastíněnístavebnd" ,yro;" ,,"rřy,
"r"
t.t.pfa]<tlcka aplrkace poznatků oro potřeby památkoié jéčea sále častt1l
rovněž uméleckohistorická inierpretace. je však třeba áodat, že z hledis.
l1,::)*:_.. | ",:ricke
ho průzkumu neni poslednl zcela nezbyLne. V p,,Ir
::ll1,1..l' se však q'sledky prŮzkumu v této iíři sráuají základnou, hcLr
rlstlcKym fundamenLem prace umčleckéhohisrorika zaÚy.vaiicího se arcIlr
tekturou. Oákážr-\i k definicím z oblasti mzte matirq,,'L'. i,1,.'rt","tr".',
r|^,"J !],:|:T žejde,o pod m ín ku nu tnou. n l lot i,s"[ aár,re uji cí. Z tl l
1roto nledrska lze stavebně-historic\ý průzkum charakterizovat iaké jaklr
pomocnou vědu dějin umění.
,-
")i,,1:n_.,:,:.1"y
|. "Y.,
l,"9ky stavebně historického průzkumu stávl j
í
::::::T_ .u:,Ť*
koh is toric képráce, neboť historikové umění mají čas a l
re.noencl zamčiovat se pouze n a uíeiréz naky. r hodné pro in terpreraci d rllr,
Metoda stavebně historického průzkumu ir*"- , p.Jr",y-Í"al,1" uS.,
čímžse srává zpernym. korekt ive m. i kdl z ,a .en u jisriňo o-á^. i rnor".no (avsaK touzeneho i) inrerpreLačniho rozleLu.
^..I: ::iqllk",
konkreLních príkladech chci ukázar. jakým zpúsoberlr
ovllvnuJí lTslednou u měleckoh is torickou interpretaci arcÁirekronickeh,l
díla poznatky získanéstavebně-rr,rtori.kY- |.izř.... ti rri."Or.""Y",
|:.:r,k^"1:1,!9.frontuiicr
dílo,1ako ,"elý,"1; -"i.rlar"ip."á"ř, , pir"",nyml
a oDrazovýmr plameny.
Prvnim piíkladem je chrám sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem. Detailnt_a
dlouhodobě koncipovaný prŮzkum se opírá nejenom o pomětně nc,oavno zpfacovaný elaborát, ale rovněž o dílčípoznaiky z ní]e)ových sítu,t.
cí, které,se objevují v průběhu dlouhodobě probíh";'iJr.r, ,i""""U"r.}r p*.ina exteriéru i v intefiétu stavby.t
1) Katín nad Laba. Pohled na chriu st, Bart\lafiřje adjibu, Nlzil h_n\ld tJn?!0li&d^0
ir'řrii|rii"nriira"' jrour,4o,5, yiiai, lonilastilt l tjtsín chi;en, tau?n;jn ad rnhu
Paá Paribrn t Faro.rrhil NPlJ, jn,t, ř0]l])')
Tcnto známý architektonický skvost českéstředověké architekturyje d,á-k;;
á;;;l.;;;. iti z;t laanich st"vebních etap, zahrneme_li do rlývoje
,*""ř.i ,. itr."ku 19. století, Síňovétroj'lodí s dvojicí^západních
"
'ň.r,rr.il
p.ái"Zích osmibokých, náIežído raně gotické fáze, zatím,
",r.Wl.nÝ.hór
ie díLem Per.ra Parléře. 1obr, 1)
ŠŇé"á;l.áiiuk.",,o"^no"
širšísďední
':9í
!y]: tů":9Ť11-nl.Ý1
-106j;k;;ilř;iJ
pl i pani čwerco{ch polí užšíchbočnílodí, což
dokládá nefunkčnlpřipota,
hajíc1 po severní obvodové
mezi qýchodním párem o
(obr. 2) Avšak ještě v
stavby byl qlchodní pár pil
vlpuštěn, čímžse východní
značně rozšířilo - pole
Iodi se stzlo črvefcové,v boční
lodích pak obdélné,s podéJ
otientací, To je však důsl
zámétu předřadit
s bočnímichóry tfansept, jaký
nachází spíševe starším
horizontu českéraně gotic
architektury (Tišnov, Ždár n
Obx 2) Kolín rud lzben, n Baxakměj. Pobled
od uítfunébo obloxka do qlcbld,fiíha llk ser)afií lldiPo
seuenístěně sbílá licbá příplra, kteú na?lóčýja
|e qjňodnípátpiltřů nelikdxíth lrkád bl IDOíl§ěft.
wikk tak širšíúíhadnípzle, dlrze tra lQir.
Tbrrrr|to &sp|řldáú nasela Qýt nískdxě phplisobeno
kbneb?rísíhéftd(Fatl: M. MicÉa,2Cút)
Sázavoq Humpolec).2
je omezen původníbl
dispozicí sině, a proto je kon
néřešenípouze názíakoyé,
uplatnění hmotového
lodí. Z ryše řečeného
žebylo popřeno původní
gresivní prostorové
ní,jehož východisko pro Kol
lze hledat v sasku z
na základě znalogií v
a užitímklas ického watos loví. Zá.o""ň ;" lxt ?:Tr:Tl:"y:,
a dobové podmíněnosti ufčitéhoarchitektonického typu v konkrétn
pfostředÍ.
Detailní ptůzkum z průběhu oprar,y lodi však přinesl i něktetá
nová zjištění.Lešenír,ystavěné aždo vrcholu klenéb umožnilo zko
hlavice pilířůa přízedníchpřípor. Kromě podrobné měřické a foto1
ké dokumenrace hlavic byI zdokumentován početnýsoubor kameni
značek. Podle představy rozšířenév uměleckohistórické literatuře
!řanégeodaické 7aněení. rJujslem bjk lgstaaět chrán ba7ilikálnl ditpo7ice s kated,rálnín
a
wáa;híw ý4rýb0 funě gotickébo dtoutlě|ouéh| průlelí.Dast lýh bl pou7e cbót s ocho7elt
IaPlí. Tbar a qýška sřecl11 juu diskxtabilní (náuth P Mncha xa 7ákladě 7aněeúfmj
ó0l. r./0., uprd,,,ila Lacie Cbotěborská)
Je zíejmé,žeobvodové zdi lodi a pilíře stavěla jedna atáž staýeb,
lhem jediné celiswé stavební akce, přičemždo druhé fáze náležl
zaklenutí trojlodí, odlišujícíse zásadně jak moffologicky, tak
ými kamenickými značk^mi. Disparátnost kamenosochařshých
z něhož jsou hlavice zhotoveny a zjevně i fozdílnými schopnostmi,
ím" a generačním východiskem kameníkůzastoupených v huti stanad
labeu, su Bdttok r}ěj, Reka ýrakci zírrěru přestarb §aršíb| kortela P Paťléřer,}
-l08-
chrám.
Obx 4) Krltná HOtd. Plhled na cbr&t su, Jakuba
adJihozápadu. sMťasfiOa sihcta ud,luá xi|šíualbouá
třec ha k ks icistn ího p ůa,dr. Jižníu q záý.rd,níh a
pnxčelínefuk dakončna (FOta: J. Berá eh, 2008)
Ovšem nejenom raně goliclt
část je pestrou paletou dostl(|
stále otevřených probIémů.Rrlv
něž parléřovský chór, v literatrril
mnohokfát zmiňovaný a intcr
píetovan]ý, nabízípři detai]nírlr
pohledu nová a překvapivá zliš
tění. Předně jde o otázku pii
vodní koncepce novostavby,
započatéPetrem Parléřem. Dis
pozičnífozvfh podpofuje d(l
mněnku, žestávajícíchór nčl
jako bazlltkální dispozice plyn tl
le pokračovat až k raně středov(
kému západnímu průčelí,jehrr)
věže snad měly být zachovány,
(obr, 3) Této hypotéze odpoví
dá rozvrh okenních os i foztcť
vnějšíchopěráků. Dále je zprl.
chybněn názor historiků umční,
podle něhož woří ptosvětletly
parléřovský chór katedrálníhrr
ťypu jakýsi pfotipól k tmavén]ll
prostoru faně gotického síň().
véhotro.jlodí. Zámětem bylo
staršístavbu postupně odbourlLt
ve ptospěch bazilikální novrl
-Ii předchozí, pak je možno konstatovat, že vnímánístavby na zá,
stylové analýzyje s tce jednlm ze základních nástrojů při interpretact
ické architektury, avšak nástrojem toliko dílčím.Komplexně pojatou
nabízíprávě metoda stavebněhistolického průzkumu, i když
cnormně vzrůstajíčasovénároky m eziobotově založenéhopřístupu.
|ruhým příkladem je chrám sv. Jakuba v Kutné Hoře (obr. 4).'Vtomto
chci zmíct zcela specifickou, pto podstatnou část uměIeckohisobce
na první pohled zcela okrajovou záIežttost, totiž historické
. Pří průzkumu bylyv podkroví lodi zjištěny fragmenty středověkého
u, jenžbyl na základě dendrochronologické analýzy postavenv loce
. PÚdorys a podobu ktovu známe z nákresu, který vznikl až v souvislosjcho
výměnou za stáyúícíklaslc|stníktov nízkévalbové střechy po poKutné
Hory v roce 1823.
in byl mylně označen za nákres nového klasicistního krovu lodi a presJil
při prvním pohledu však bylo zj€vné, žejde o středověkou kon.
Při průzkumu kostela
navíc zjíštěno,že tozestupy
bývalých plných vazeb zce,
přcsně odpovídajílokalizaci
vazeb v dochovaném pláZ
předchozlho ryplynulo, že
krov s valbovou střechou,
jej kupříkladu zzchycuje
rytina z počátku
století, existoval na kostele
od roku 1459 do roku
, kdy byl lryměněn za stáva(obr.
5). Tato skutečnostryobecně
přijímané míněže
kostel měl na počátku 90.
1J. století stanovou střechu,
v miniatuře kutnograduáIu
(obr, 6).í
ZdíIo by se tedy, že problém
je r,yřešen a jde o fiksymbolické
zobtazení
zejména když se na,
u tradičníhotextu ke svátposvěcení
chrámu, ve statrukopisech
tohoto druhu
stžvby, Tento atrtbicl6zní ptojekt nebyl dokončen, nejspíšez důvodu nc.
jenom dobově běžnéhojevu, nedostačujícíchfinančníchpfostředků. Pii
kladů nedokončených, jen zčástítealizovaných přestaveb staršíchkoste|íi
nalezneme v širšímstředoevfopském prostoru více.
Dalšíma překvapil]m zjištěnímbyl objev odsekaných 1ýběhů žebcr
klenby chóru, nasazených asi o 1,6m níženež byla nakonec uskutečněnl,i
Netřeba zdůrazňovat důsledky, které tato změnaznamenala pro geome tltt
a pfostofovou pointaci i,ysokého chóru, jehož neprovedená varianta s přcrýšenouklenbou
woří ptotipól stávajícínestoupavé klenby, typické pr.rr
dalšístavby karlovského období. Vprvním případě by převládala prostoro.
vá individuace jednotliqích k]enebních polí, qfsledkem je však prostorov11
homogenizace klenby kolínskéhochóru, byť samozřejmě nikoliv takovéhrl
řádu jako u síťovéhoobrazce klenby v chóru pražskékatedrály sv Víta.
oh )) Kutná Hara, \Qbled hastela su. Jakaba, jak
Llpóddl ! fOWeš/ let 11J9 - 1824. Rekonsrukci
anožlil docbouaxj plán, kteú bl pařízen před
adsffaněním krouu u race 1824. Plán se nacháxí
u artbitu SOkA Kutná hora a dasad l2I pouatouán
?p klasiciítnínákre, ýáuajícího knuu (Foto a úptaua:
J. Bnánek, 2009)
- l1l -
doprovázeného schemaric kl nt
zobrazením. Avsak jdenLifi kacc
kostela díky specifické podobč
západního průčelís nedosriL.
věnou jižnípolygonální véžíic
celkem jednoznačná. Vodirkeilr
jsou zde především hrano]oví
severní véža polygonem zakončená
horní částjižnínedosLavénc
věže, v nárožíchmezi hranolovou
spodní éásría navazuiicínl
polygonem opatiená frálaÁ, ic|.
se zde nacházely ještě ve 2. poiovině
19. století. Podoba kosteh
na pozdně gotické miniatuře již
proto není obecné rypizovanýnt
zobrazením užívanýmv období
raného a po většíčástvrcholnéhcr
stiedovéku, ale naopak zachycením
jeho konkrétníhovzhledu,
Ovšem lyjma jeho lysoké stanové
střechy zakončenéšpicí,která
v tétodobě iistě neexistova]a.
Řada datšíchindicií vede také
k závětu, žestanová střecha nebyla
původnímzastřešením kostela
z přelomu 14. a 15. století.
Stále otevřená pfoto zůstáví
ledním příkladem je bazimekv
zehuslclcn popllz
(obr. 7).? V Žehušicich
dochovala dvě panská
Staršíwrz, pozdčji upra,
nz zámek a raně batokní
nově pditavený rodem
ůněkdy kolem íoků7ó79.
zámek sloužilpro jednu
olných kratochvílíživota
šlechty, spojenou s velkýslavnostmi,
s hony.
vnašem prostředí atypice
proto byla záměrně
od staršíhosídla, sio
spolu s hospodářshýuprostřed
inttavl|á,
Novostavba byla postavena
okraji velké obory která se
Obr 7) Žebušice (o, Kutná Horu) Tnjro7němj
nodel solčaméhastaua 4ímb fol Pracaaáx
fia základě ??l ňení ýduebněhistotického
průzkattu. Hmara zát ku u dnešnípad7bě rčila
xikladn rant barokní han.1ft. čisťeť poxneaěna
u obdabí arcbohébo baroka pndloafmín tbodiště.
Korcťlxaa pldabfu t)četně členěnífasád 7ílkal 7áuek
p0 uelké klasic^tlxí pře$aubě u 1. haftině 1r. ýOletí
(Model: L. Chotěbotskáa M. Kro ík)
obx 6) Kutxí Hota, Mi iatard K tx\bLr§kéb|
grad.uálu nafol, 116u (óNB MaJ.Hs.D J01)
zp,čátkfu g0. let 1r, ýalcti 7acblcxje kolte!
su. Jak&b,1 0d jib|západu. \,|bkd kostek
! frepřebléd tel aa dLnind t0& rtan\ué střechJ
7aÉončnéujsokljm saxkfusníkémje ušak
'
zjea ér, faKPafu s rekl71strrlua?raa pldabaa
kraí u sfume ualb\ué §tř?rb} jehol;fragnentj bllj
d.a rotbronalogkkj datoúry do raki t+ti. Smlou
ualbotau střetbu 7arl5caji i nlar!š, uťd,lúm?sta,
7 nicb|y ta do Tacbjcel í deta ilk nej Dřčsll?išíuťdk ta
J. villelberya (phdle E, Le/rix8é11 Irvělecké řefuesk
u Kllt xé Haře. habá 1926)
ína okra.ji intravilánu a je
jižrenesančního původu, Pokud bychom,,rycháze|i z ptrvotní funkce
pakjej 1ze charaktefizoyatjako lovecký zámek v podobě venkovské
ve funkci přechodného letního sídla, obsahujícího řadu reprezen:h
a v podstatě dlouhodoběji neob}-mých prostotů' odpovídá i ziL,
skladba zámku, kterou woří hlavní střední blok, obsahujícívestt
ti.dějin umění: Ja l<ý tlp zobrazenío,"d,,'jfrřťfrŤjiJÍ;Ť,*,l'#;Půvabnéa myslím , žei příznačné,býlo,žeřaázkonzultací tohoto problémurr
průběhu průzkumu rozděIila oslovené badatele na dvě skupiny; první,kerá
považuje zobrazení za qpizovzné a symbolické zoiiizenr chú.
mu Páně, náležídělinám umění, druhá, která naopak miniaturu považujc
za zachycení konkrétni stavby kostela sv. Jakuba,'r,ychází z řaJ historikťr
2rchltektury a specialisLů na historické konstrukce.
Ať tak čionak, při průzkumu kostelase ukázalo, žejakákoliv interpretace
byť ditčíhojer,-u mlsí placovat s pfameny různéhodiuhu, v tomto případe
mateílalo\T;mi. obrazoqimi z plánovýmí, přičemžv každémmomentl]
Je třeba každou informaci a zjišrěnípodrobovat dů5lednékritice.
salu teffenu, v patře halu a navazujícívětšímístnost. střední blok je
ltalách dopíoy^zen nižšímidvoupodlažními trakty, z nichžv tozích
írrzality, obsahujícív obou podlažíchpo jedné čwercovémístnosedkem
jsou dva ,,čestnédvory", které se však neobracejí k příchozí,
ale do méně qiznamných bočníchstran - na sevef a k jihu. Jde proto
)ubkoll, tfojtl;kt s dominantním středním blokem, doplněný koncodtobnými
risality. Podélná osazámku je navlečena na osu s nástupem
rku z intravilánu (vestibul) a z obory (do saly tefreny). Italské před,
zámku v Žehušicích, kterédosud nebylyv našíliteratuře zmíněny, lze
t z benátského okruhu a říms\ých realizací tohoto stavebního typu.
průzkumu objektu doš1o k překvapivému objelr: pomocných koni
původně zamýšIeného, nakonec však nerealizovaného za_střešení
bloku. Stávajícízastřešení, pocházejlcí z poslední ťáze do,
-ll2raně
barokního zámku, 4evně dokládá provádění stavby místníml
ozí přlkl,ady možná
příčinujižzmiňova,
že zkoumání hiseíchitektury
s€ stává stále
technicky ofientověd.
Prvořadá je otázka
historika :6chitektury,
šířebadatelského záběru
nejenom histotaké
technic\ý xpekt
ckého dílalstavby.
v metodologii humavěd,
znalost specifického
dějin umění a zátoyeň
technické stránce
(která musí ,,stát"), mateskladbě,
podobě a vývoji
Obf, 9) Žeb&šire (0. Krlná Hora). Tiojro1něm,í
rek ox x r uk ce p ůuo dn íb o 7ám ěra, j eb o| 7nk ladn í
iflrpiraťníZdt|j k sJ tao& ítaršícbíJil bé?t ltskéha
okraba a přítnjcb řím&jch pldj,ětů, č^teůrě
red.ukouax;ý ?íalpskau stauebfií lmd keí 16- §t|létí
(Model: L, Cbotěbarská a M. Kroulík)
o.b.r, 8) Žebultce (a. Kutfui HOrá). ťn-čn:jsuislj ř<zánken s D?taiaún bůí|dn? ?anirk léb|
§kla,stře.hnadsák,,4ubllnl.htŤakte.bJlřťdníbokotpa*.idiaitakkéba7astietoi'ilh7trl,
p,př.na k1nc?na ftalizací kla! k sll?dlťarLpskéb|tJpu. jťnz spLj it srřei irattnu nad yiiet a batnt,ltt
tlakb. lakž€ hnala bíaúš.?láastřcdníbo bloku r7bled*ka en.riáa urzaá|ié neaphnuje
(Zanďení: J. Bnánek, t4jkres: L. Cbotěborrhi)
středoewopskými silami (obr. 8). Krov střechy byl zhotoven tesařem, jenl
vycházel ze stafšímístnítradice. Původníkoncept s přeqlšeným, hmotrr,
vě akcentovaným středním ttaktem domínantnino tioltáktoueho bloku
počítals ryze italskou střechou velmi nízkéhosklonu. Efekt italské vily
byl v závěru dostavby potlačen v důsledku splynutí střech botních trak.
tů
,s
touto.střechou nad přer4ýšenou střední haiou v patře. Důsledkem jc
zqišeníspádu střech a znejasnění hmotového řešenípůvodníhoprojektu,
I když r{sledná po doba zastřešení zámku původnízáměr zcela népoiřela,
utváření štítů,sklon střech 2 siině naddiménzovaná konstrukce krol,u tfoj.
taktu dokládají, žepůvodnízámět s italsky uwářenou střešnísiluetou zů.
stal nepochopen, pjípadně byl dokonce vědomě odmítnut a přizpůsoben
středoevropské tradici. Vtomto případě lze hovořit o střetu viie (importu)
a středoevfopské tf zdice.
. .Tento ávčrvyplynul z podrobného průzkumu podkrovních částíob,
].ektu a z do|"3.1',1.: nálezových situacl, jejichžsmysl se zpočátku jevil
JaKo nejasn)i -tunkčnl interpfetaci umoŽnila tepfve prostofová anzlýza
pťostře dnjctv'ím_trojrozměrného modelu zámku (obr. 9), z niž následne,
za poažitídalšíchindicií, bylo možnépostihnout v komplexním pohledu
fenomén změny původníhozáměru
náfoky.
ofnédovednosti se zrryšujípřirozeně především ptaxí, nejenom
načtenéodborné literatury všeho dfuhu, nýbfž i četnostíproprůzkumů.Množswínoaich
informací, kteréposkltují stavební
:né s opravami atchitektonických děl, je dnes reflektováno přev
oblasti památkové péče.Průzkum památek, nebo v šitšímslova
souboru tulturního dědicwí, sice sloužíprimárně jzko základní
konstrukcí klade na badatele zabyvalícího se architektutou
rozsáhlou heuristickou základnu,
lka, pokud chce b adzte| zabývajlcí se histofií afchitektury posunout
poznání, musí trpělivělyčkat případných stavebních p rac1, pílpad,,
oáhodlaně pustit do průzkumu památek, z níchžŤada se nachází
ém stupni distrukce. Nesmí propást ony vzácné momenty, kdyjsou
ny (nibo se samovolně odkrývají) novéa častozávažnénál,ezové
Ásence zá.jmu o ,,tefén", chápaný nezřldka v pejorativním slova
-1l5-
Poznání, proměna, budoucnost
MIcH-aJ, PlrnNÝ
z hIavních a rhčujícíchdůvodůzpracovávání stavebně-historického
(dáIe SHP) je po7nání - pozníní,kteté má smysl pro vědu i prakteré
se snažímezískat proto, že ve většině případůpředchází
Ať užfunkční,nebo celkové. \ýznam SHP pro praxi architektů
ntůje nespotný - přináší mnohé praktické informace o podo,
o její struktuře, složenízdiva, konstrukci krolů a podobně. Nás
Bude asi nejlépe, pokusíme - li se tuto problematlku znáaotnít
vyraznými přík|ady.
1
}aic|l
Patrlý_
,Jan lJ
tb.ar.,_Děkatkli cbrám sú.Baftlllrřfle Aloštalt a Kolíně nad Labe7i,
^
dard.ní tlau?bBě-hirlOri.4j průzkhn, nepvblikoýaný sLrojopis, NPÚ Praha 2004.
' lil|.|.:l1^ ^:h,,jktura
v lremyslorském s*,árr. sioi.tt. in, iae
^tZi.l,
Ů.u a,l:,l.dnr.b íŤemJrlaud,Rozrolq u PúhY i982, s, 238.
3, id;m, Ůská ór.bikktua u diběpwkinítb Přcnjsloucl,:Vrmperk 1994, s.)01.
4 Michal P2trný Nolá zjištění ke §tavebntmrivYvoji zaHénuti lt aro'áii"n,telo to,tar
w. Bartoloměje v Kolí §ě, SuOníkU 2007 , s. lCts'- í06.
1
]an B,eráne|, et aL, Atadt*alskj úrin n^ Jahlba u Kriné HOřc, ýarldard,lí staucbně
prkzkrlrj, nepublíkovlílýscroiopis, NPU Praha 2009.
ó Helena Stroblold - BlankaAJtová (ed.). Kz tná Hora, Praha 2000, s, 32|.
ude nynl zajlmat předevšímlTužitíSHP v práci uměleckého histoti
zde bychom rádi poukázali na několik příkladů,kteté nám je mohou
PozuÁuxy
Nouá Paka, kostel PauLinů7 Jan Beíánek - Petr Vacek - Pavel Zahrad,nlk, hhuticc (a. rrna Ári), ,a.rP_
rlaucbně birlori.b' pňzkuz. nepublikovaný stroiop;s, Pratr" IÓÓá.
- -' -'' "-"--^'
paulánů v Nové Pace, vybudovaný v letech 1709,7724, náIežído výskupiny
vrcholně batokních dynamichých staveb; autofswí b]fuá
K. L Di€ntzenhofetovi, za autota této pozotuhodné architekněkdy
považován i stavitel kostelaJakub Blažejovský. Rozhodně se
jeden z vrcholů barokního stavitelswí na našem územívůbec,
zaméřenlm klenby kostela paulánů v Nové Pace se podařilo
doposud zcela nezn má fakta. Při zkoumánl rubu kleneb kostela
r,7čištěnéhopůdníhopf ostofu. Použita byla nová zaměíova,
- tzv. mfačno bodů, technicky poměrně náročný typ zaměření
ve 3D, cožumožňuje
a na*4ce nízvý t az ňuj 1cí
tvary na místě v podsta-
1,5lwoři1 se
noli pohled nz podo,
najejich war, skladbu
Mastně se zde nejedtradičníplackovou
klenbu
ve skutečnosti v podstatě obr 1) Někdajší kl,ílteftíkortel PóaMnů í) Noaé
Pafe, prortlftuj 3D irlael kbxeb, tlwo{ňxjící
iitaýúacijejicb stdob
-117-
ale o klenby sklá-
-1lóKlenební
pole woří styk
ku, kted neprodleně zahajuje rekonsúukci. Dům byl roku 2003 důkladně
vyklizen a je započato z jeho ,,čištěním".
Pncovníc.i parnítkovépéčebyli na místo povoláni v okamžiku, kdy bylo
v interiérech domu otlučeno ažnz zdivo 90% omítek, Bylo ziíštěno, žc
v domě byly aždo rekonstrukce dochovány pod mladšímiomíikami jedi.
nečnéstředoťké intetiéry, včetně pozoruhodných nástěnných mzleb. Ná.
sledně provedeným SHPa bylo powrzeno, žedrtivávětšina původnímalíř.
skévýzdoby byla pod interiérolými omítkami dochována i zničena až pll
jejich nynějšímotlr;.čení.Zachtínénáa později restau rovanátotza nástěn.
ných maleb jížzůstanou navždyjen torzy. Vzhledem k tomu ževPraze za.
tím neznáme jiný takto rozsáhle dochovaný pozdně středovělcý měšťanský
interiér, moh] být dům U Pelikána památkou vskutku jedinečnou.Mohl
- kdyby byl jeho důkladný průzkum proveden včas,
Co zbývá dodat na závěr? Na těchto několika málo příkladech snad
mohl_o být demonsff ováno, žepf ovádění stavebně-histofiabých průzkumů
(SHP) není včcísamoúčelnou,sloužícíčistě jen úzkémuoÉruhuzájemců
o tuto problematiku. Výstupy poctivě a odborně zpracovzných SHP mo.
hou jako prameny sloužit nejširšíuměleckohistotické, arČhitektonické
a pzmátkářské obci, To je také nezpochybnitelný důvod jejich existencc
a jejich budoucího tozvíjeníavšestrannéhozdokonalováni.
PozNÁuxy
1 Výzkum v terénu provedl a nepublikovanou r{zkumnou zprár,rr zptacoval Mgr. Ing. Jan
Beránek.
2 JiIíí^MnkoýáL,Jq
'tská
kolej a Katxé Hoře, standl,rdqí §dpebně-biýOňckli ptů7kam, nepubli.
kovaný strojopis, NPÚ Pra]ba1999.
3 Kamil Hilbeft - Karel ch}Ťil, Dům
^ndé]ské
koleje na Starém m ěsEě, ín:zpráu khlkise pft
soup* stauebxích, aměleck_ýcb a bistoricpýrb panátck krát. hlau ih\ 8éýdkabJ. *"r"t v- p."t o
1913.
4 Michael Rykl -Jan Beránek - Petr Štoncnel,Dút/ U Pelikáxa ť.p, 234 u Jibké fulici a hdz€ 1,
stóndatd?rí §tauebně-h jýaňca prizk n, neplblikovaný stro|opis, NPÚ Ptaha 1999 a 2004,
Dějiny umění a stavebně-historickl
prŮzkum
RlcHano BItcsL
(.
roku 2009 s€ v rámci valné hromady Uměleckohistotické společo
setkání historiků umění s architekty, na němž jsme si pozávažnou
oí^zk:u: me historik umění odpovědnost za pamiltkoyou
Myslím, že přednesené feferáty i průběh setkání tehdy ukázaly, že
ldpovědnost z histoíika umění, a tedy i z dějin umění jako oboru,
nesejme, leda bychom zcela rczígnovali na zzchovánl toho, o čem
ci umění s neskqfuzným potěšenímbádáme a píšeme.Takovou
;t by však našemu oboru jistě vyčítaljenmálokdo.
našísekce je stavebně-historický průzkum. Předchozí přGpěvš
demonstfovely jeho roli i yíznam, kt ery při poznáváníjednotlir,}ch
i širšíchsouvislostí má. V analogii ke zmíněnému"památkovému"
si proto dovolím položit obdobnou otázku: mají dějiny umění od,
osi za stavebně historic\ý průzkum? Nebo možná lép e,. je vztah - al
čisoučasný - mezi dějinami umění a m€todou stavebně-histoprůzkumu
natolik silný abychom mohli hovořit o wájemné pfová,
nebo dokonce závislosti? Tímto krátkým diskusním příspěvkem se
prokázat, že tyto otázky ne.jsou ani řečnické,ani samoúčelné.Pro
d&kladné zváženlse však n€jpfve musíme trochu vrátit do historie.
seriózních pfůzkumůpamátek, kterése u významných historic§tayeb
snťily fozpoznatjednotlivé stalební fáze,Ize zasadit v českém
do 19. století, kdy tozpoznánívýNoje stavby sloužilo puristiclcým
m jako podklad pro její neoslohovou obnovu. Za skutečného
e moderních průzkumůpemátek můžemeoznzčitposledni
tele pražskésvatovítskékatedrály Kamila Hilberta, v jehož pojetí
rie stavby postupně stáyala samostatným oddílem, jehož,lýznam
ě přetostl kategorii pouhé,,předptojektové dokumentace." Z pttt,
L jédnotlilých staveb se stávala samos tatná pojednání, která Hilbett
publikoval, jak dokládá například rozsáblá studie o mělnickém
;lev Památkách arcbeologicklch z rokt:1976.
historiků umění se o novou metodu průzkumu histofic\ých staveb sys,
cl<y zajímal zejména Vojtěch Birnbaum, jehož studie o chrámu sv. Jiří
na PražskémHradě čitrifofiu svatovítskékatedrályjsou založeny naexaktti
analýze 1ednotlilrtch fází stavby, kteréjsou dle možnostívztaženy k dochrl,
vaným dobolým pramenům. Z Birnbaumoqy'ch žákůbyli metodou systc.
matického stavebně-historického poznáni nejuce zaujat| Víclav Menc|
a oldřich stefan, kteří měli - vedle uměleckohistoríckého - i technické
vzdéláníu oboru architektury. Jestliže Václav Mencl se při průzkumech
zaměřoval na širšíarchitektonické celky a položil tak vlastné základ poz.
deji systematicky rozvtjeného zkoumání historiclrych měst (příklad mónrr.
grafie_ města Čes§l Krumlov). Oldřich Stefan se ,1iko historik architektury
soustředil na lypracování metody komplexního poznání konkrétnístavby
s důkladnou a exaktní dokumentací jednotlilých stavebních prvků. Vrán.
ci tohoto přístupu postupně vedl průzkumy Karolina, Sázavslého klášterl,
Anežskéhoklášte račiváIkou těžce zasaženéhoklášter av Emauzlch,
Klíčovouosobností pro poválečný rozvoj metody starrebně-historickéhrr
průzkumu byl Dobroslav Líb al. Zůstane historickým patadoxem, že .jeho
systematichý_zájem o průzkum histotických staveb v támci Stavoprojéktu
a SURPMO byl způsoben nuceným přerušením jeho akademické dráhy,
které zapříčinilkomunisticlqy' převrat v roce 1948. Pod Líbalor.l,m vedeníňr
byly systematicky prozkoumávány jednotlivé stavby i celé urbanistické cc|,
ky, přičemžna zpracování ptůzkumůse rovným dilem podílely historickó
i architektonicko-technické profese. Tvůrčídialog jednótIiqých specializl,
cí vedl k r.lwoření samostatné ,,školy," kterou od 60. do 80. iet piošla řlrl,r
wýznamných historiků architektury. Líbalova metoda Ffmové mezioboxr.
vé práce tak byla úzcepropojena s vlastními dějinami Ůměni a její 1islccl.
ky radikálně posunuly povědomí o historickém architektonicúém řonclrt
v čes\ých zemích. Lavinovité rozšířenípoznání se projevilo jak v syntetic,
stavebně-historických průzkumů,kteří byli původně soui
v SÚRPMO, byli pojeho zfušenínuceni odejít do fůzných,více či
příbuzných oborůa profesí. Zátoveň dorostla dalšígenerace badaoboru
stavebně-historických průzkumů,jejímžpozn ávzcím znakem
ou prohloubený zájem o stavební konstrukce, původnířemeslné
detailůčipodrobnou technickoudokumentaci,Stavebníboom
1990 navic přinesl nutnost,,opefativních" stavebně-histofických
rů,kterébe více než na historii stavby zaměřujl na její průzkum
histotiků architektury Vrámci Líbalova ateliétu docházelo k určié
tnímistavebními změnami. Přestože podobu standatdního staickéhoprůzkumu
definovala jižv roce 1997 podrobná metoMacka,
která shtnovala dosavadníyfuoj a reagovala dle možností
situaci, docházelo čímdále častěji k tomu, žese za
"průzkum"
vydávaly elabotáty, které s ustálenou podobou stavebně-historickéu
měly pramálo společnéhoa které byly ve sqých závětech časzáměrné
zkt eslovány. Těžištězpracování skutečnýchstavebně,
průzkumůse v této nepřehledné situaci postupně přesouvalo
ke stavebně-technické analfue, která se soustředila na pochopení
konstrukcí a postupů s tím, žeumělecko-historický aspekt se
odsouval do pozadí. Ve zpracován{ průzkumůpochopitelně pokrai
mnozí historici umění. Vzhledem k nápotu jiných aktivit se však už
nejednalo o systematický ziýem,který byl vlastní badatelské gene-80.1et.
Děliny umění jakoby v posledních dvou desetiletich zttáce,
ě-historický pdzku m zájem,ktery jimbyl vIastní po téměř celé
Jedním z důsledkůtohoto stavu je i skutečnost, žepomyslné
mezi ,,technickým" a uměleckohistoriclqý,m přístupem k poznání
staveb se po desetiletích úzkéspolu práce začínajíoper pováž,
ou kapitoloujsou archivní rešerše,kterébyly od počátku jedpilířůstavebně-historicIcých
průzkumů.]edním z důvodůvzniku
historika s historikem umění byla skutečnost, žejen málokterý
umění dokáže skutečně kvalifikovaně vyhledat a kíticky interpreprameny
předcházející modefní 20. století. V pojetí qýji
osobností (ako je Luboš Lancinger, Pavel Zahtaďnik čiMartin
zátoveň ktítická pláce s pfzmeny věnovanými architektuře stala
samostatnou disciplínou, ktetá je pro dějiny umění fovnocenným
paftnerem. O to více zaráŽÍ skuteČnost, Že lato yice
spolupráce je čímdál vzácnějšL Ve stejné době se však v mi
zpracované stavebně-historické průzklmy stávaj1 unlkátním zdrohistorických
poznatků, které jsou shromážděny v archivních
kých pracích věnovaných dějinám umění v českýcLzemích, tak v monrr.
gtafrcbých studiích jednotlivých badatelů. Důkúdnépoznání jednotlivó
stavbyjako c€lku najedné sttaně a mezioboroqy' dialog na druhéstranč, s6
tak staly určiqy'm p oznávacím znamením značnéčásticelé jedné generac6
alizaci jednotlivých badatelů, díky ktefým se vypfofilovalo několik
qy'ch a v principu se vzájemně doplňujícíchsměrů, které charakt,
napřiklzd zájem o filosoflcko-teologické souvislosti architektury (M
|Ioryna), analýza konsttukčníchprincipů a struktufu stavby jiko t,
fan Muk) čidůležirýzálem o historické konstrukce a půvo-dnířemesl
prvky (Jiří Škabrada).Společnýmprvk em zdevšakvždyŽůstalo silné po,
domí ucelenosti tématu i role dějin umění jako_|eho jeánotícíhoeleme n
Rok 1989 přinesl zásadní změny, které z hlediska stavebnč-histolic
ho průzkumu v jistém srnyslu znamenaly uzavření jedné dlouhé Postavení stavebně-historického ptůzkumu jako autotského díla
je přitom - překvapivě - stále spoíné.Původníautorské poznatky u
té ve stovkách strojopisných svazků nejsou chráněny autotským
a rozhodně ne vždy jsou dalšímiautory poctivě citovány.
průzkumy navíc nejsou nikde centrálně evidovány ajediný seriózní pok
o jejich archivaci v Národním archivu ztfoskotal na nedostatku finančn
pfostředkŮ,
předpisech. Vzhledem k absenci dostatečnéhozákonného fámnu
licencí, kteréznáme například z oblasti restaurátorslcých ptů,
nelze zaručitkvalitu ptováděných průzkumůanijejich objektivitu,
lní otázka týkajlcíse odpovědnosti dějin umění za stavebně-histotak
musim odpovědět: ano, dějepis lméníza stavebně-his,
Má toto všechno nějakou souvislost s dnešnímdějepisem umění?
vznik, rozvoj a dnešníústupodbotného stavebně-histofického průz
a dokázal je dát do hietarchiclqých souvislostí jak v úmcijednotliých s
veb, tak celých uměIechých souborů, Na oplátku se mu za to dostalo dos
mu považovat za přirozený historický proces, nebo se to našeho
nějalcým způsobem bytostně r,ýká? Myslím, žeodpověďle nasnadě. Ději
umění výmzně pomohly při formování metody stavebního průzkumu h
torických staveb srlím teoretickým základem a proptacovaností s\ých
tod. Celostní umělecko-historický pohIed zastřešil všechny dílčí
průzkum odpovědnost má. Ne snad proto, žeby průzkum bez. něj
i ilnC poaobe nepřežil, ale proto, žezttálou,komplexního pohlemu-dějifty
umění po d€setiletí poslq,,tovaly, by se snadno mohl
v pouÍrý pozitivistichý soubor informací bez vnitřní hierarchie
osti zapojeÁí do širšíchsouvislostí. Á pročby tato - pro mnohé
historicky logická - ptoměna měla vlastně dějepisu umění vadit?
,bez neuitálého přísunu informací a podnětů, kteréz interdisciplirhy
průzkumu plynou, by se dějiny archítektury mohly snadno
v LÓlovrátek tal čionak opakovaných informací, které budou
času opentleny izolovaným objevem čišťastnýmarchivním nílenakonec
- neŽapomínejme, že přlpadný nezájem dějepisu umění
historický průzkum by mimo jiné z namenz| rczignaci na.jeden
-rhodně.jšich fenoménů,kted metodologie českýchdějln 9m§století
spoiuvywořila a který můžebýt směIe postaven po bok obi
současných iendencí v Evropě. Neřekl bych, že si tento smutný
nebývalého přísunu poznatků a unikátního interdisciplinárního
který jej z hlediska dějin architektury v česhíchzemích posunul na
novou kvalitativní úroveň.Dějepis umění v Českusi tak bez dějin
ně-historického průzkumu vlastně nelze vůbec představit.
Netřeba také říkat, co by přerušenítohoto plodného dialogu pro ději
umění znamenalo. Po r.yčetpánípoznatků ,,uložených" v jižzptzcovzných můženáš obor dovolit.
průzkumech by nutně došlo k celkovému poklesu úrovně bádání o arc|-1t,
tektuře, ze kterého by - tak jako vdobě před průzkumy - r,yčnívaloněkolik
osamělých solitérníchosobností, jejichž pozofnost by se logicky upína|1
jen na aktuální problémy bez možn osti jejtch zaszzení do širšíhoobdobnč
probádaného celku. Nemenšívliv by opuštěnímetody stavebně-histofic.
kého ptůzkumu mělo i na samotné badatele: kdo někdy nějalý průzkurn
zptacovával,ví dobře, nakolik mu nutnost komplexního pohledu nepřímo
objasnila ot6nky, které by při úzkémpohledu na jediný aspekt problému
zodpovědět nedokázzl. Poctivé zptacovÁí prizkumů vede i toho nejteo.
fetičtějíhohistorika architektury k obezřetnosti při rywáření smělých kon.
struktů, které nemají skutečnou oporu v realitě. Provádění stavebně-his,
torického průzkumu má íak zcelz zásadní vliv na formování badatele jako
takového, s čímž- troufám si směle říci - budou tozhodně nesouhlasit
pouze li, kteřl žádný průzkum nikdy nedělali.
Stavebně-historický průzkum není jedna z mnoha metod, které se mo.
hou střídat dle módních trendů: je to univerzální klíčk'pochopení histo,
rickéatchitektury, bez nějž se dějiny umění jednoduše neobejdou. O ttl
vlce alatmujícíje jejich současný n ezájem o vyvoj tohoto oboru, který jc
čímdálvíce atomizován a kteqý nemá žádnou skutečnou oporu v zákonech