OD MÍN. Š N*H.J£VfiT l
ročník xxxiv. (1939) ČESKA MATICE TECHNICKÁ.     spisů číslo ,
--'—=^ IA      J_L -■
M©TIW"atŤJ KOVÉ
SROVNÁVACÍ 5TL1DÍE ARCHITEKTONICKÁ.
napsal
ARCH. ANTONÍN BALŠÁNEK.
II. NEZMĚNĚNÉ VYDANÍ REDAKCÍ ARCH. DR. ALOiSE_Č£NSKÉHO.
s «1 původním vyobrazením,
v prazr 1939.
nákladem  české matice technické s podporou rady hlavního města prahy
v komisi knihkupectví frant     ivmače
r i
p0>
,"-.lte   ikjdř-inm vH J umím * (.rtkťiw Í™MUU "*
H
Úvodní slovo k II. vydání.
Více jak čtvrt století uplynulo od I. vydaní Balšánkova spisu „S f í ty a motivy atikové v české renaissanci". Mnoho se změnilo za tu dobu v názorech na současnou architektonickou tvorbu, jak ji mél na mysli autor spisu. Autor sám dlouho již nedlí mezi námi, a dodnes zůstala nepovšimnuta jeho výzva v úvodním slově tlumočená, aby jiné, povolanější síly dokončili dílo jím započaté, o němž předpokládal, že se na jeho základe bude naše domácí architektura budovatt a vyvíjet! dále v duchu našem vlastním za novými cíly a novými cestami. Tím méně splnily se Balšánkovy tužby a naděje, v tehdejším i dnešním přívalu internacionalismu jistě oprávněné, aby tato práce vykonala „své poslání v našem dorostu, jemuž připadne úloha, b u-dovati novou Prahu a zachovali její historický r á z", a přispěla tak k znovuzrození české renaissance, tak slibné započatému Wiehlem, Vejrychem, Koulou, Zeyerem a jinými.
Přes to dílo, které vzešlo z revoluční snahy, z odporu proti cizí, zejména vídenské secesi, hrozící tehdy „záplavou mladému osení české architektury", zachycuje systematicky tolik našich rázovitých, historicky i umělecky cenných památek, z nichž mnohé jsou dnes již zbourány, že mu nelze upříti velikou cenu kulturní a vědeckou ani dnes, kdy naše architektonická tvorba sleduje po vertšinř cíle mezinárodni architektury konstruktivní.
Výbor České matice technické, uvedomuje si tento význam literárních děl předčasně zesnulého architekta Antonína Baišánka, který později byl povolán za profesora architektury na českém vysokém učení technickém v Praze, a jeho úsilí o správné hodnocení domácí architektury a o síření znalosti našich uměleckých, stavitelských památek, rozhodl se uspořádati II, vydání jeho spisů „Štíty a motivy atikové v české renaissanci" a „Architektura střech doby barokov é", dnes již úplné rozebraných. Snahy výboru v tomto smeru nalezly vzácně pochopení talrf u rady hlavního města Prahy, která na nové vydání obou Balšánkových spisu poskytla větší peněžitou podporu,
ľ
A lak přikročil jt- výbor i'Yskr matici' t -í ■ 11 c l L i k ■ ■ nejdříve k lí. vydaní první jmeum-ané srovnávací architektonické studie a domnívá se, že i v dnešní realistické dobé, tak chudé na kritická díla podobného druhu, najdou se nicméné přemnozí jednotlivci i mezi mladou nasí generací, kteří dovedou oceniti tuto Balsánkovu práci, i opravdovost a nadšení, které se v ni projevují. Je určena hlavně pro ty, kdož se chtějí blíže seznámili s tímto obdobím české architektury, které je zajímavě i tímr že úzce souvisí se soudobým vývojem architektury v jiných slovanských zemích, tedy s vývojem slovanské architektury vůbec.
Tolik pokládal jsem za nutné povédéti k 11. vydání tohoto Balsánkova spisu, jehož redakcí mne poveril výbor České matice technické. Obsah spisu zůstává celkem nezměněn až na menší úpravy v tekstu po stránce formální a jazykové.
V Praze, dne I. června lítiíl).
Arch Dr. Atots Čínský.
Preface á la 11« Edition.
Plus ďun quart de siěcle sest écoulé depuis qua paru la premiére edition de 1'ceuvre de Balšánek: „Les pignvns H les motifs attiquts dans la renaissance tchčquč". Bien de choses ont change depuis cette époque en ce qui concerns les creations de larchitecture contemporaine qui avaient été entrevues par 1'auteur de cette ceuvre. II est mort depuis longtemps et jusqu'a ce jour le eri ďapppel qui retentit dans son livre était reste sans echo. Cet appel s'adressait aux autres écrivains plus instruits que lui les conjurant de parachever l 'ceuvre qu'il avait commencée et qu'il supposait pouvoir servir de base a I 'edification de notre architecture actuelle, esperant que cette architecture ferait de plus en plus des progres dans le style et 1'esprit de notre pays pour atteindrc de nouveaux buts en suivant de nouvelles voies.
Mais panni les désirs et les espérances de Balšánek, bien peu ont été realises dans cette époque ou dans la precedente bien qu'ils eussent du voir le jour dans ce temps ďinternationalisme. Ces désirs et ces espérances étaient que cette ceuvre eut de 1'influence sur la jeune generation á laqueUe il appartiendra ďédifier la nouvelle ville de Prague et de lui conserver son ca-racterc historique tout en concourant au renouveau de la renaissance tchéque si bien commencée par VViehl. Vejrych, Koula, Zeyer et tant dautres.
Malgré tout, cette ceuvre, provoquée par la tendance révolutionnaire, par Toppositton contre la secession étrangére surtout viennoise, menacant alors ďinonder les semences de Tarchitecture tchéque, embrasse systé-iti Ltiquement tant de nos monuments caractéristiques ayant une valeur urtistique et historique bien que beaucoup d'entre eux soient aujourd'hui déjá démolis, qu'on ne pent pas lui dénier sa grande valeur scientifique attestée, méme aujourd'hui, oů notre architecture poursuit la plus part du temps le but de l'architecture constructive internationnale.
Le comité de la Federation de 1'alliance technique tchéque (,,Česká Matice technická"), se rendant compte de Timportance des oeuvres litté-raires de lřarchitecte A. Balšánek (mort prématurément, et qui avait été professeur á TÉcole IJplytechnique tchéque á Prague) et son effort pour apprécier u sa juste valeur rarchitecture de notre pays et řaire con na i tře
SLOVUTNÝM MISTRŮM,
panu arch. JANU KOULOVI,
radnímu  profesoru  při  české vysoké   škole technické v praze,
a
panu  ANTONÍNU WIEHLOVI,
architektu a  stavebnímu  radovi v praze,
kteří mají zásluhu, že oživili tradice  památek  domácích ve  výtvorech vlastních, razíce tak cestu  svéráznému slohu  domácímu,  onen jakožto učitel a  umělec výtvarný,  tknto jakožto  architekt výkonný,
skrovný   pokus tento připisuje
ANT. B A LS ANEK
Slovo ú vod e m.
Studie tato jest pouhým úlomkem. Sbíraje po léta materiál ke studiu domácích památek, choval jsem myšlenku, že bude možno za součinnosti ■ některých kolegu v povolání vydati jakousi nauku o formách renaissance, ! u,        tak jak vykvetla na naší české pudě s tím zbarvením lokálním, který tvorí . / J  jejínrážrznačně odchylný od soudobých slohů v Nemecku, Holandsku
V    a FrancíT-
Dnes vidím arci, že myšlenku tuto, vnuknutou nadšením mládí, nelze uskutečniti, že ruce mé jsou slabé na takové velké dílo; přináším tedy místo bohaté žně pouze hrst klasu, nasbíraných cestou ve volné chvíli a zůstavuji vykonání zamýšleného díla silám povolanějším.
Zdálo by se, že i tento úlomek přichází dnes pozdě, kdy tak zy. moderna, zejména vídeňská, hrozí záplavou mladému osení české architektury, kterou vypěstili naši domácí učitelé. Nedotknu se dále poměrů těchto, které jistě nesvědčí o pevnosti naší národní povahy; budoucnost rozhodne.
Vytýká se pěstitelům t. zv. české renaissance, že lpí na určitých motivech, které s opakují do omrzení. Výčitka tato jest do jisté míry oprávněna, a jest velmi Htovati, že ti, kdož šli po ceste Wiehlem zahájené* skutečně sledovali jediný směr, nevyhledávajíce jiných obzorů a jiných působišť, Není to výtka zahanbující,
Há-li umělecké tvoření nabyvati hloubky a šírky, musí se opírati o jistý fond, bohatství a rozmanitost forem, jinak vznikne jednotvárnost, suchopár, v kterém i dobré símě zajde. Není to vinou tvořících architektů, že tohoto fondu nebylo; nemáme děl o památkách domácích, studia konají se jen v nej bližšiu i okolí, čímž se vysvětlí do jisté míry dnešní poměry v české architektuře. To bylo i pohnutkou, že jsem se odhodlal, vydati tuto studii, mnohým snad pozdě, jiným právě včas.
Štít jest tak význačnou známkou naší domácí renaissance a vfínaleb-Cj^^rr   nosti naší Prahy tak důležitým činitelem, opravňující naději, že stu*
tato vykoná své poslání v našem dorostu, jemuž připadne úloha, budovati novou Prahu a zachovati její historický ráz. Nepodávám jen snůšku mo-
v
tivú, kterých možno tolikrát a tolikrát užiti, nýbrž podávám přehledný obraz tohor co se u nás vytvorilo. Našim úkolem jest na tomto základě budovati dále.
Příklady v této sbírce obsažené jsou vzaty z památek v Cechách; bylo by ovsem třeba rozšířiti studium toto na Moravu i na Slezsko, dále pak i na Lužici a pruské Slezsko, které v dobách těch ještě patřily ke koruné české, a kde jest zajisté mnoho příbuzného, co s dobrým svědomím považovati můžeme za své; to však budiž zůstaveno pracovníkům po-zdejším.
Kresby tuto obsažené nejsou podány ani „secesionisticky" ani „moderně" ; mnohdy jsou to prosté črty „a la minuté," zachycující jen schéma. Kde k tomu bylo času, jsou kresby vice propracovány. Snaží v se, být i pokud možno úplným, pojal jsem do sbírky leccos důležitého pro archeo-l] loga, co vsak jako umělec byl bych pominul; odůvodňuji to tím, ze za 50 let zbude z památek těchto velice málo
Fotografii a starých kreseb užil jsem po většině pri památkách, jichž už není, lož vidy uvedeno pod čarou.
Pokud jde o seřaděni předmětu, přišel jsem po zralé úvaze k tomu, že nej vhodnejší bude seřaděni analytické, t. j. podle společných známek; to také nejlépe vyhovuje záměru této práce jakožto architektonické studie.
Seřadéní chronologické nebylo možno z nedostatku přesných údajů, a seřadění geografickému vadilo, že typy štítů nejsou u nás omezeny podle měst neb kraju, nýbrž jsou promíchány. Proto jsem se pokusil o to, roztřídili látku podle známek slohových, podřídiv zájem historický.
Přeji si. aby práce tato vykonala své poslání zejména u mladší generace. Těm, kdo pro běžnou tvorbu v denním zápasu hledají vzorů, budiž spolehlivým rádcem; těm pak, kdo tvůrčí silou dařeni, povoláni jsou vtisknouti současné tvorbě svůj ráz, ukazujž, kterak v duchu našem vlastním za novými cti i, novými cestami jiti možno!
V  Praze, dne 1. února 1902.
Antonín Balšánek.
Připomenutí, 5 povděkem přijmu upozornění na nedostatky a možné
doplňky.
'i
1 Úvod,
Štít je forma tektonická, z konstrukce odvozená. Počíná typem nejjednodušším, klasickým tympanonem, monumentálním svými liniemi, tvořícím hrdé čelo antických chrámů; jednoduchá silueta jeho jest v architektuře řecké a římské motivem nej vznešenějším a nej velebnějším. Týž význam má tympanon středověký vedle motivu věže, a to v dotě romantické i gotické. Stejný princip, jako při chrámech antických, vidíme i při gotických katedrálách: Štít jakožto ukončení střechy, zde ovsem ostroúhlý, oživený ozdobou figurální aneb architektonicko-ornamentální.
Sloh byzancký přinesl nový element: štít z motivu půlkruhových kombinovaný, fantasticky pro nejbohatší výzdobu určený (chrám sv. Marka v Benátkách). Motiv tento, zprvu jen chrámový, přenesl se i na architekturu svetskou, dům měšťanský, na němž došel štít v době gotické i renaissanční nej většího rozšířeni a vyvinutí.
Určitě stanovití dobu, kdy se po prvé štít u nás vyskytl, sotva je možno; nechybíme však, řekneme-li, že tu byl již v dobách nej starších jako součást nej podstatnej ši, ve formě ovšem primitivní. O důkazech netřeba se rozepisovat i: drsné klíma donutilo naše praotce, aby dřevěné srubové stavby své opatřovali střechami, a tím byl dán vznik štítu.
Jako jinde i tu přenesla se forma zprvu dřevěná na stavby zděné, počala se zdokonalovati, nabývat i poměrů a vyzdobovati různým způsobem.
Důležitosti nemalé a svého nej většího vývoje nabyla pak zakládáním mést.
11
II. Ráz mést středo vék vel i
Mesta středověká, [mdlo určitého planu zakládaná, mívají tyto známky společné, poměrům terénu při /.působené: opevnení hradbami, vedeni ulic podle hlavních směru a seskupení domů podle náměstí. M55ta na rovině založená, s námestím pravidelným, uzavřeným, jsou i u nás typická: Plzeň, Budějovice, Litomérice, Nové Město n. ML Jičín, Trutnov a j.
Námestí bylo místem nej významnějším a zpravidla tržištěm; tu stávala radnice, chrám a domy čelných zámožných měšťanů.
Aby se místo dané námestím, pokud možno, využilo, byly stavěny domy úzké a hluboké; bývaly tu též domy nej vyšší a štíty jejich, podle sklonu střechy upravené, obráceny do náměstí. Ráz jejich byl různý, podle zámožnosti maj etnika a podle látky stavební. 2 počátku byly řfizo-vány ovšem jen stavby dřevěné, srabové a hrázděné. a teprve později zděné; kryt střech nebyl nespalný, neboť převládal šindel.
Venkov kráčel za Prahou; i tu vznikají domy zděné, kamennými zvané. V Litoměřicích teprve r, 1541 usnesla se rada. aby štíty domovní nerobily se -nadále ze dřeva, nýbrž z cihel; je prý v tom lepší bezpečnost, zvláště strany příhody ohněS tudíž také pro citlivost a ozdobu města, když cihelní štítové se dělají a proto slibuje ouřad všem sousedům, kteří pro nedostatek a nedůležřtost statku svého nemohou takové stavení koná ti r že jim na pomoc polovici cihel i obecné cihelny dají*).
Pochopi t elno, že při tomto způsobu stavění, kde domy byly odděleny od sebe pouze střešními žlaby, bylo veliké nebezpečí požárů, zejména byly-li střechy šindelové. Požáry bývaly a jsou dosud tam, kde způsob stredoveký se udržel tak zhoubné, že celé město neb osada jim padá za obéf; proto Často spatřujeme mezi domy uličky, uzavřené vrátky, jež bránily rozšiřování požáru, ale obyčejné bývaly skladištěm nečistoty a zdrojem sváru mezi sousedy. Nebylo-H uličky, byl mezi střechami jediný žlab na společných pozednicích, a k nejstarším smlouvám i hádkám sou^ sedským náležejí smlouvy a hádky o žlaby; když žlab zanesl se sněhem,
*) Winter, Kulturní obraz českých mést L, stí. 351,
byla hádka, kdo má jej vyklidit! a čístiti; kdy/ £lab uhnil, byla kdo má p la ti t i na kladeni, u vlečení a způsobeni nového a kolik.
Obr. 1 — Praha — Staromfetiké nám* — Východní a. jizni Ironta.
teprve později sváděna troubami dolů, kde při chodníku vytékala. Výtoky žlabové byly mnohdy umelecky řešeny; na pŕ. chrlíce, tepané z měděného plechu, na pražském Belvederu a v Loun ech na domě č, 57.
Obr. I — Praha — Staromestské uim. s vyústením MeJaatrichovy ulice.
Ráz stredovekých náměstí se téměř nikde nezachoval neporušený, poněvadž domy sešly věkem, a při obnovách neb přestavbách byly stavěny střechy jinak, totiž s okapem na náměstí nebo ulici; tím ovsem vzalo za své
■■2
typické st i to vň ní, ustupujíc modernímu rázu. horizontálám střech, které se jeví v své nejohyzdněji Formu jako zubováni ríms s nestejnými výškami, ŕ tím vzata za své i svrchována malebnost našich náměstí, o nit dnes již st^ži sobě 7lovedeme učinit přecistavu.
"ľak za našich dnů zmizel ráz velkého Staromestského námestí na severním průčelí, kdežto strana jižní posud r;iz svůj uchovala, bohužel ne nadlouho (obr. 1 a 2).-
Na českém venkově najdeme spiše jesté zbytky rázu našich starých náměstí, ac i zde nové stavbv téměř v kačdém prip^íě jej porušuji.
Obr .'} — Pardubice — Námfotí.
Pardubice snad nejvíce zachovaly malebnost svého náměstí, a£ i nová radnice, třeba krásná, svým měřítkem harmonii obrysů porušila (obr. 8).
V Plzni je udrženo dosud mnoho starých domú a přestavby dosti šťastně starému rázu se přizpůsobují. Nejcelistvěji zachovala se severní strana náměstí (obr. 4) a východní (obr. 5*).
Táborské náměstí, plné zajímavých motivů, porušeno jest všední stavbou spořitelny**}; totéž vidíme v P r a c h a t i c í c h.
Jest želit i. že nedoceňujeme náležité své krásné památky, dopouštějíce v sousedství jejich nové stavby nej ba náhlejšího rázu.
Jak malebný celek dovede vytvoíiti element štítu, treba všední a mnohokráte se opakující, je patrno v Telči na Moravě.
•) Potllf íuUigrnfii C, Hrbka v Pí/ni.
Průčelí jeji bylo pwtwfo&m a pít*působeno okolí po r  UHu. Pozvi. ml.
Obr. 4 _      Plzeň -   Severní -zranit rámésti.
Obr. 5 — Pbien — Východní struna náměti.
1 \
Na Sadelerově wlkěm pohlo In m Prahu vidmu* zívla dobiv matebm-Štítování náměstí Malostranského, ulice Mostecko, velkého námestí Staromestského, Václavského a Karlova.
Pozdější rytiny zachovaly nám rovněž mnoho, čeho dnes jíž neni. Sbírka pohledů pražských v museu hlavního města Prahy chová v tom směru matr-riál velice ccnnv.
Pro panoramatické pohledy naskli měst melo Štítování wdlc hradel*, líran a věži důležitost nemalou. Dnes arci po většině bývalá nádhera zmizelá ai na malé zbytky, ale ze starých rytin utvoříme si o ní zcela jasny pojem.
Na prvním místě jmenuji opět Sade lení v pohled na Prahu z t 1606, dále pak Wiltenbergovy pohledy na mesta česká r. 160*2, vydané v krásně publikaci Dr. Ant. Podlahy*)- Z této sbírky připomínáme zejména pohledy na Kutnou Horu, Hradec Králové. Pardubice, Mladou Boleslav, Žatec, Plzeň, Horažďovice. Budějovice a Klatovy,
Ve všech těchto případech vidíme, jak sc těšilo neobyčejné oblibě štítování domu u našich předku, a jak svrchované malebná musila naše města být i.
Příčinu rychlého mizení této malebné krásy musíme hledati ve. zhoubných požárech; ponich staví se j iž jinakľ Okľäp překládá se na ulici neb na náměstí, stavějí se požární stity, a tak dospíváme k pohledům dnešním.
Niimébti pozbyla své typické ozdoby, aé disposice půdorysná, ba i procházející podloubí se udržuji {Kolín, Nové Město n. m., ztatec, Jičín, Trutnov, Hostinné a j.).
*) Jaru WiUenbéíírra Pohledy na místu, hrady a památné stavby král. Ceskéhn / tt£d&« XV [ í. Htok Výdívftjti J>r. Amt. Podlaha ;i Dr. J, Zahnwlnfk. V Praze lnou
111. Historický přehled
Pohlédneme trochu do historie. Z gotické doby zachovalo se nám několik krásných, typických štítu.
Tak v Praze: Zubovitv štít staronové synagogy v režném (ne-omítaném) zdivu, stavénO v letech 133Ä- 1350*), a stupňovitý štít týnské fary dnes ovsem v zlém stavu. Stity bývalé novomestské radm<***]' snad renaissanení ve formách, ale jthak vyvinuty zcela v qucdu gotiky. se^trrŕTvhrSKlôTieTfl a vnitrním delením, pŕipominujícím živě štitovani na jiné památce n a S i. radnici ve Vratislaví***), kterou musíme cítati mezi nejkrásněji! své památky z doby vladislavské (z r. 1470).
Štíty na radnici staromestské jsou z doby novější.
V Kutné Hoře zachoval se skvostný štít kamenného dom u s bohatou figurálni a ornamentální ozdobou*).
V Tábore jest několik krásných štítů gotických: trojí zubovitv štít na radnici, bohaté élánkované štíty na domě č. '22 vedle radnice (obr. 6) a na domě Ctiborově (obr. 7)
V Chebu pamatuji se na náměstí na cihelný zubovitý stí t s plochou ě lán kovanou podobné jako u kostela sv. Apolináře v Praze
Ne j většího rozkvětu doznalo však štítování u nás za renaissance. Kdv počalo, nelze s určitostí stanovití.
Na štítu domu „V koníčka' v Třeboni, jenž se svými třemi patry, cimbuřím, s věžičkami a střílnami zcela náleží ještě gotice, jest letopočet 1544 (poslední dum na obr. 8).
Z nejranějších štítů letopočtem opatřených, jest štít nad vladislavským sálem z r. 1546tí), jenž však jest zcela zazděn v pudě kostela u Všech svatých; formami sice nevyniká, za to však honosí se krásnou ozdobou sgraíi-
*) J. Neuwirth, Prag. Berühmte Kuiit&&tätten. Nr. 8. Str. 50, Viz obr. ISO    190. ^—> ■•♦) H. Lutsch a O. F, Probst ,,Breslau'* Malerische Architekturen."
\\ Xou dobou se obnovuje:-^-^^^^v^y*—
ff) Za seznáni jetím děkuji laskavosti pp. konservátora Herainu a stavitele aufíiřikn, litery mne provedl f>o ptole kostelu n Všech svatých a poskytl potřebně vysvětlivky.
tovou, bez pigmentu, velmi jemní pra^yano* Dílo Pavla Stelly, který po požáru hradu £ 1MI řídil obnovovací práce?),
Období lôôti-lGno jest plno rozkvětu; jest co doba vlašského vlivu, a to stavbami ivoiouvmi bod přímo Vlachy nébó domácími mistry pod
vlivem vlašským. r —> _
Přiliv vlaských mistru počíná zä ľcrdinanda I. a trvá až do války třicetileté; v dobr barokové, která přišla potom, opakuje se tentýž úkaz v míře nc/menšené.
Že nuže památky, klima, l^turaji^ měly n_a vlašské mistr\-_/nacnv ^   1 , v]iv jest nepopiratelné: z toho vzájem nenařízení Ruljjär vyvinula se ve
.........ä
jest riepnpiraceine : z tonu vr^jt-umL-n^ m i/.i.-m imh>hi vv»nnn«» ylaštřnafli, právě1 tak jako v Xémcich, Francii, Bélgíf. Nizozemí a Polsku, yäsovitá odrůda sloTm rfrnals&ál^ty která sice^á^spoMnčL-ZJlánUty |
Obr  j — Třeboii — Niuně?ii.
slohu prvotního i odrůd v zemích jmenovaných, ale přece jest tak oso-bit á Tvlastni, že__u smime nazývati r e n a i s s a_n c í £ e s k oji.
JisioďYferatu a nezkaženosjŕ forem mají naše památky společné s památkami bavorskými í Tra usni cz! :l poškvrni: vliv vlašský Jtót tu pŕiméjši.
Neni úkolem této stati vvpočítávati jména jednotlivých mistrů italských, přišlých k nám nejvíce z Lombardie a Benátska; jsou to vesměs mistři druhého řádu. Koho zprávy toho druhu zajímají, nalezne v spise Z. Wintra*) zajímavé dokumenty.
Jak jinak ani být i nemůže, byla to vedle Prahy hlavné vétší mesta venkovská, která vábila cizi mistry, aby se tam usazovali: Plzeň, Pardubice. Jindřichův Hradec, Krumlov a j,
') Z. Winter: Kulturní obraz českých měst, >tr. 358—3tStt.
Ift
Nebude od mista, ačkoli to není v rozvrhu této práce, potia U krátkou
charakteristiku české renaissance. - —
Jsem dalek toho, nazyvati li slohem. Jest to pouze odrůda slohu, jakési nářečí, avšak  naše  vlastní.  Nťní mrminumtAlnf a schází jí to, co tvoři .Vlastni podstatu slohu; schopnost řešení nových prphlánjaijVv^ cistě vnější, dekorativní, K tvořivosti
naznačenéldospél u nás teprve'barok ve službách vítězné protireformace. Teprve doba obou Dienzenhofferů znáči u nás dobu velkého tvoření architektonického. Stavby kostelu a paláců poskytly jí k tomu potřebnou pudu; tě renaissance nemela. Jako přinesený k nám sloh se ujala a zdomácnila. Nedostávalo se jí však velkých úkolu. Přišla pozdé, když v Itálii vrcholná renaissance docela již uzrála, a zhasla počátkem třicetileté války.
Snahu o dosaženi velikého dojmu, velikolepé rozvrženi hmot a harmonii poměru, co vyznačuje renaissanci italskou, u nás p.i najderrje. Renaissance nase je-stohem malebný m.^j
Zachované pärnatKyJtase, jako zámky, radnice, kostely, brány, domy občanské, nemají převážnou většinou pravé monumentálnosti, jsou však za to malebné, řekli bychom, intímnejší.
Nedostatkem vnitrní hloubky jeví se" ráz slohu vně pojetím Oiste dekorativním.
Vedle toho vyvinovala se u nás renaissance jako sloh, přizpůsobující se domácímu materiálu^ Jest známo, že nej výbornější naše stavivo jest vápno; anfkámen. ani terakota u nás nemohly pusobiti k vytvoření slohu, poněvadž jich nemáme. ftekl jsem již jinde, že renaissance jest omítkovým slohem par excellence; v tom spořívá její velký význam. Jinde, kde nemají iak \ vtečnéhcrvápna, nemohlo bvti v tak rozsáhlé míre užíváno sgrafita jako u nás.
Častá součinnost obou sesterských uměn, architektury a malířství, prispela značné k malebnému rázu našich mést, po němž zůstaly dnes arci jen malé. ojedin/lé zbytky.
Vedlo by daleko, kdybych měl nváděti, co značí pro Prahu sam malebnost jejích památek. Přesné vzato, u nás se veškeré slohy za tímto cílem braly a budou se brati: nutí k tomu přírodní poloha a prostředky, které jsou po ruce. __—
5 EíC vť* a "sgrafito isou tťjzákladní tónv. na nichž u nás spor íya harmonie-památolwrtaissaňcních. Štít jest onen element, který se vyskytuje jak na kostelích. tak na sídle velmože i na domé zámožného měšťana: odtud ta bohatost forem a ten malebný účinek.
Možno říci, že se ai dor, 1500 udržely formy štítu čisté; za Rudolfa 11 do vypuknutí války třicetileté mísiti začaly se vlivy nemecké a nizozemské. Vo válce třicetileté ai do začátku barokové doby převládá vliv trn zcela systém nízkých polí s kládím ustupuje motivům větším ; voluty stávají se těžšími, ztrácejí pružnost linie, kládí se lomí, motivy pozbývají jednoduchosti; stávají se bohatšími, avšak z dálky nepůsobí.
v
1!»
h
Barok přijal motiv Atitu. avšak zmenil jej podstatné; vyvinuje K něho vi k v ř, ktorému při střechách mansardových nastává nový úkol, osvětlovat! podkrovní obydlí. V tétú nové úloze, ve spojení s atikou, vyvinu! barok, zejména pražský, tolik zajímavých motivu, ú by bylo vděčno sledovali tento vvvoj až clo jeho plného vyčerpání; zůstavuji však úlohu tu pracovníkům pozdějším.
Několika slovy vracím se ještě k příbuzenským vztahům našeho slohu S renaissand v Polsku mame mnoho společného, jak štít tak i ma- i I lehnou AtflnrtTmemiji pouze některé známé příklady": Sukiefltce vKrakově.■ i^i radíiicPv'TärnopoTú'T. zámek tiarsuióu> VMfZfTy&ňnfc Krasiczyn/
[1 (153-8) s karakteristickými motivy v rovine Satm**^ .radnici v Poznani, ^í{1550) a j. v.
Také v německé renaissand najděme motivy príbuzné, jmenovitě v zemích sousedních. Sasku, Pruském Slezsku á Braniborsku.
Spokřnvch známek s renaissanci v Belgii. Nizozemí a Francii jest pramálo. Zejména bohatství plastiky štítů francouzských u nás nenajdeme vůbec.
*) Zl. Pťah? r. is.vi. str. im **) 2. Odrtywobki. Heukissanif v I\>l>.. eŕ,