původní práce.
z 6
Majoratní dům knížat Schwarzenbergů na Hradčanech.
F u .U* A J,  KOU LA.
Přícházíme-li ostruhovou ulicí vzhůru ku královským Hradčanům, rozvírá se nám pojednou yeUkolepá vyhlidkaj Čarovný to obraz, který málo sobe rovných ve sväté n*1^-
Zdá se, jakoby tu čásť italského ráje v naAe chladné kraje přičarována byla; sotva se pohledu toho nasycujeme.
Jímá nás to palác Nchwarzenberský s okolím, jenž na terraíovité podnoži, zeleni osvěžené, do ohromné výše se pne a tu energickou římsou a štíty zakončuje.
Podivno, že jen povésti zastupovaly do nedávna jeho historii, kdežto pravý původ i dějiny nikomu známy nebyly. Doba let 40—f o tých, kde Mlkovec a jiní památky české s neobyčejným nadšením studovali, hleděla si více doby románské a gothické, renaissanci pomíjejíc, nestarala se ani o palác tento, aneb nejméně ničeho o něm veřejnosti nepodala.
V nejnovéjšim čase se interess pro stavitelství domácí dob předešlých obnovil, leč studuji Fe doby všechny, neb ani jediné se umělecká odu-ševnělost upríti nedá.
Proto musilo být eminentní povinností naši, když jíž k paláci tomuto, co k representační budově zvláštního našeho slohu poukazujeme, jeho tvary, původ i historii náležitě pp. odborníkům předvésti. Bylo by to úkolem skorém nemožným, kdyby nám celá práce do té míry upravena do rukou se nebyla dostala, ie jen málo jistých výkonů nutno bylo k předvedení hotového díla.
Palác výše řečený má mimo mnoha jiných, též jednoho obdivovatele, který vsak vedle nadšení i k tomu usilovně při hledal, aby ho zachoval a obnovil v téinže leeku, ve kterém se v 16. stolní stkvěl.
Jest to Jeho Jasnost knize Jan Adolf ze Schwarzenbergů, který dal plány a výkresy paláce i jeho rekonstrukce provésti, by dle nich oprava v brzku pro vede; n a býti mohla. Xemůiem* dosti sobe gratulovati, že plány ty, mistrně v knížecím stavebním odboru v Citolibech provedené, milostivé nám půjčeny a svěřeny byly. abychom jich k uverejnení použili.
Musíme tu z plna srdce vzdáti díky jasnému knížeti za čin ten, kde znovu se co mecenáš umění a přítel snah spolku našeho objevil. Uvésti konečně nutno, že materiál historický velice pilně sebraný, dalším dovolením J. J., s příkladnou laskavostí nám p, J. Veselý, registrátor kn. Schwar-^enbertva, propůjčil*
Dle slavného našeho dějepisce W. \V, Tomka jIL Str, qSj nacházelo se na místě nynějších dvou domů Schwarzenberských (č. 1S6 a 1S5) a kláštera Karmetifánek (č, 1S4} pořadí šesti domů, iichž majetníky vypočítává. "Roku 1541 (dle Beckovského kr„ I., pag. 00) Hradčany vSechny shořely z gruntu krom radního domu, který jest nad on vozem pod b v. Benediktem, a vedle nčho šest domů až do posledního domu pana Karla Du-bňnskčho, v celosti zůstalo." Mnozí historikové mínili, že tato zpráva se týče domů výše řečených, leč ukázala se býti nesprávně vykládanou.
Domy zachované byly nad ouvozem, čili jak nyní se říká. na Hluboké cestě, kdežto domy na místě paláce Scřnvarzenberského tehdy shořely.
V tom  čase   zakoupil   pak   Jan Lobkovic mladší časť domů téch a roku 1545  dne  25, záři obdržel ke stavbě povoleni. Tak ukazuje následující výtah z desk zemských, 3, A. 1.: "My, Ferdinand, z boží milosti římský král, po všecky časy rozmnožitel řiše, král český a uherský etc., oznamujeme tímto listem všem, že jsme ponížené prošeni od Jana mladšího z Lobko -ác na Teínie Horšovským koruny české, německých lén hejtmana, věrného našeho milého,  abychom mu dva domy jeho na. Hradčanech vedle sebe ležící, mezi domem urozeného Půtky Švihovského, a domem řečeným Tandorferovým, kteřížto  domové nyní shořeli a pustí jsou a jména maji, jedenKráselovských a druhý duom někdy staré pani sudij Alžběty z Vicztum, po kteréž jej potom Oppl z Ficztum, a na něhož jsou skrze pořádné dáni přišli dedičné, dáti a vy-svoboditi, i do desk   zemských vložiti dopustiti ráčili.   K jehožto prosbie nakloněni súce7 a pro jeho služby, které  jest  nám  vždycky rád činil, činí a tím lépe aby Oiniti mohl,  s dobrým rozmyslem,   naším jistým  vědomím  moci královské v Čechách a s radú věrných našich milých takové dva domy. neboliž to městiště, jemu Janovi mladšímu z Lobkovic, jeho dědicům a budoucím dědičně jsme dáti a ysvoboditi ráčili a timto listem dáváme a osvob u zujeme tak, aby on ty dva domy bud v jeden spojil, vystavěl společné neb rozdílně, dál, prodal, směnil, dskami zemskými postoupil i ujistil a s nimi jako svými vlastními a svobodnými učinil, beze vši naši, dědicův budoucích našich králův českých i jiných všech lidí překážkjr, nejsouc z nich nynějšímu i budoucím purkrabím hradu pražského, purkmistrom a konšelom i obci města Hradčan ničemž mimo svou dobrou vůli povinném
Protož přikazujeme vyšším i menším úřed-nikuom desk zemských, purkrabím hradu prai-
1
ského, purkmistrom a konšelom i obci města Hradčan, nynějším i budoucím, i jiným všem, abyste častopsaného Jana mladšího z Lobkovic, dědice i budoucí jeho a také každého, kdož by sobě právo jich dané, prodané neb jakkoli jinač postoupené miel, při tomto našem dání a osvobozeni domův již jmenovaných mieli, drželi a neporušitelná zachovali, žádných překážek v tém nečinili ani činiti nedopouštěli. A kdyžby koli on Jan 2 Lobkovic tého požádal a k dskám zemským přišel, chceme, aby jemu tento majestát- nás ve dsky vložili a zapsati dali, nejinač než jakobychom na to zvláštního relatora k dskám posiati ráčili, vědouc, že na torr. jistou vůli Xaší Královská naplníte.
Dán na hrade pražském v pátek po sv. Matouši, apoštolu buožim, leta od narozeni Spasitele našeho 1,545 a království našich římské ho patnáctého a jiných devatenáctého-  Ferdinand.«
Z tohoto vkladu se dozvídáme, kdy a kdo palác stavětí dal.
V drženi Jana mladšího z Lobkovic zůstal palác tento po celý čas života jeho a dostal se potom jeho dvěma synům, jak dle závěti v deskách zemských uložené souditi lze (D. Z. 17, A, 2.)
Tito. Kryštof a Vilém, prodali palác v létech J5S0— co Jiřímu z Lobkovic na Chomutově a Libochovicích za 4000 kop grošů českých (vklad z roku 1590. 13. pros. D. Z. 25. N, 10),
Ctižádostivý a penézolačný tento pán český provozoval tu potom své nekalé hospodářství, až konečné ze zemězrady obviněn a 20. ledna 1594 statků svých zbaven byl
Tak skonfiskován připadl palác Rudolfovi II. a používán nejspíše za obydli lovecké družiny královské. Z této doby nacházejí se na štítě západním jelení parohy.
V rukou císařských zůstal palác tento jen do roku 1600, kdy v měsíci záři smlouvou císaři velmi výhodnou se dostal Petru Voku z Rožmberka do vlastnictví, začež týž panství krumlovské s císařem vyměnil. Po vymřeni rodu Rožmberského (9. listopadu 1611) přejal dědictví jejich Jan Jiří ze Švamberka, kterému opětně vše po povstání českém roku 1621 Ferdinandem IL odňato a skonfiskováno bylo.
Roku 1631 daroval výše řečený panovník palác hradčanský Janu Oldřichovi knížeti z Eggeri-berků (D. Z. 144. E. 27), v jehož rodě až do roku 1719 zůstal, kdy jej vdova po posledním, kněžna Maria Ernestina vévodkyné na Krumlově a kněžna z Eggenberků, rozená z knížecího rodu Schwarzen-bergú, poslední svou vůlí Adamovi Fr. kn. Schwar-zenbergovi odkázala (1719 23. dubna), od které doby v majetku této rodiny se nachází.
Doufáme, že pro odborné kruhy naše dostačí přiložené tabulky jak půdorysů, tak pohledů, by obraz paláce co nejostřeji utvořen býti mohl. Nanejvýš snad připojiti nutno, že v souterrainu nacházejí se obrovské konírny, doposud v dobrém stavu a že sila zdí ve výši této obnáší asi 3™«
Dále nutno poukázat! k tomu, že výkresy přiloženét jsou obrazy rekonstrukce, která však od původního stavu se velmi málo liší; tak změněna krytina a přidány vykýřky, dále o h rad ní část zdi s hlavním vchodem mezi palácem a malým domkem, jež jest po způsobu balustrády doplněna; sgraffitována a novými vhodnými vraty opatřena; mimo to přidány na dolejší části některá sgraffka; leč úplně případně řešená a konečně, že palác v letech 70tých částečně opraven byl, při čemž p. prot. J. Schulz, jenž rekonstrukci prováděl, co nejsvědomitěji o to dbal, aby zachováno bylo, co se zachovati dalo.
Veliká nesnáze jest vsak s posouzením, kam palác svým rázem přináleží, zda italské renaissanci neb německému tvoření 16. století, nebo není-li dílem ducha domácího. V tomto ohledu neproneseno dosud platného slova. I my musíme se ome-ziti na řadu pozorováni, aniž b3Tchom konečný úsudek svůj o paláci tomto za neonvylný pokládati chtěli.
Častěji ozývá se nyní [měno "česká renats-sance*. My oprávnenosť názvu toho cítíme, leč nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz staveb podobných záleží. Práva k podobnému výroku měli bychom, kdyby se v Čechách nalezla řada staveb, jež v renaissanci italské svůj původ vzala, která však mimo to duchem i podnebím českým takovou  přeměn ^ykorvl?,—jež jí—dodává -fdgu
zvláštního, nikde mimo české vlasti
i —■
n e o b v y k 1 é h o.
V době, kdy palác tento povstal, sídlil v Praze rod Habsburský, velice umění milovný i vzdělaný; on stavěl celou řadu staveb překrásných, leč vidíme tu. že ani na jediné v nejmenším německého vlivu pozorováci nelze, a ony úplné italskými výtvory zvány býti mohou. Když pak již císařský tento dvůr německý, skorém výhradně uměni italské, španělské a francouzské podporoval, německého až na řídké výjimky pomíjeje, jest snadno k pochopení, že i stavové češti dle nich vkus svůj řídili a v německé renaissanci nestavěli.
Není pak určitě v celém Xémecku podobné stavby jako palác Schwarzenberský provedeno. Větší obtíže poskytuje odůvodnění, že palác tento není ani výlučně italskou stavbou. Pohližíme-li na stavby tehdejší, císařskou rodinou prováděné, jako Hvězdu, Belvedére a Míčovnu, tu uznati musíme, že jsou to stavby výlučně italské s tou celou bravourni technikou i pojetím, a že patří již k počátkům úpadku doby renaissanční, tak jako i jiné stavbv^současné .v Itálii. "\
( Palác Schwarzenbersjiý^nemá se stavbami ténMtouaic spjcJeéaétoTni vzezřeni, ni techniku.
Vzezření jeho ovšem nejvíce nám připomíná paláce florentinské stol. 15. (k detailu nepřihlížeje) a takto ho též většina architektů posoudila, leč na to málo kdo se při úsudku ohlížel, že by byl ke zbudování paláce Schwarzenbergů musil povolán býti architekt ŕlorentinský ze století 15ho — kdežto palác proveden byl o 100 let později.
Zámek v
Paláce florentinské první doby renaissance nevykazují ani římsy podobné, ani štíty jako palác Sc^a««n^rský.
f Štíty podobné se v Itálii vůbec nevyskytují, a máme j*ť6 né jen v Čechách na staré Části hradu, kterou prováděl BeneS Lounský, jakési analogie, mimo to pak celou řadu štítů současných v celých Čechách asi ve ioo případech.
Štíty nemecké na současných stavbách nejsou našim ani z mála podobny, nemajíce dalece té umirněJios*H*mělecké.
/tUmsa lunettová objevuje se v několika případech na italské půdéj^-zjevno, že odtud motiv tento vzat byl, leč není snad článku architektonického, jenž by se byl českým pánům toho století tak zalíbil, jako právě tento. Jest nám možno ke 30 případům podobného římsování v Čechách vypočítati*  Xení tudíž římsa ta znakem italského původu, nýbrž znakem, že stavitel paláce se snad řiditi musjl—vkusem "Svého chlebodárce, českého pána. /Sgraífitování, které tak krásnému dojmu paláce tapoináhá^jÉSt nezručnou rukou pracováno, a porovnáním s výtečným sgraffitem na »Míčovně■ dá se dovoditi, že jí prováděti mohl fen umělec domácí, ornamentiku italskou málo znající.
[Připomínáme zde, že jen v lunettách doposud udrženo jest sgrafitování úplně, kdežto Stity komponovány-jsou. p^rof. Jos. Schulzem.]
Hlavními motivy Jsou tu květy sluneční a haluze jablkové i hruškové; — motivy* jichž v Itálii se málo užívalo!
Půdorys má za to úplně ráz italského paláce a dlužno zde uvésti, že palác snad zůplna pro-
L i t o m y š 1 i.
veden nebyl a že zejména všelicos k tomu poukazuje, že měl být dvůr sloupový do kola zřízen.
Nejzávažnější však důvod pro zvláštní místo staveb rázu tohoto v architektuře světové jest následující:
V dobé, kdy palác Schwarzenbergův stavěn byl, stavěla šlechta česká i měšťanstvo velikou silu paláců, hradů a letních sídel, při všech pak s malými výjimkami prováděn byl tentýž systém, a to ai do té míry, že na první pohled mnohé ani od sebe rozeznati nemůžeme.
Tak jmenujeme tu jen zámek v Xelahozevsi, Jindřichové Hradci, Krumlově, Pardubicích, Litomyšli, Opočně atd., dále mnohé paláce pražské, tak palác pánů z Hradce (Thunúv), Martinicův a mnoho privátních domů ve mnoha městech, Prahu na prvním místépočítaje; pak v Prachaticích, Chrudimi, Lounech, Plzni atd., nehledě ani k památkám moravským. Z tohoto dá se dovoditi, že nestavěl palác náš italský mistr dle svého vkusu (byl by vytVať těfi^)TEo"Ttavljy královské, zůstal osamocen}, a že ať stavěl palác ten kdokoliv, podřiditi sc musil zde v Čechách již ustálenému rázu staveb privátních, kterýžto ráz snad" již od posledního desítiletí 15. století u nás vypěstován byl a po celé století až do pov s tán i__c e -slcého ve veliké oblibo zústaJľ"
< Z toho všeho učímtl se dá závěrek, že palác tento pokládati můžeme za jeden z representantů renaissance české, i budeme hlcdéti znenáhlým uveřejněním ostatních hlavních památek výrok tento dále odúvodňovati. Prosíme tedy v tomto ohledu o největši podporu pp. členů spolku našeho.