«5c ™ ]g*>
pulnw;ni( zc wscch dweří u[[kailt odehnil aa I.omortlne mezi prwninil na radnici w okre b prací, jejž soíwa kdy klení básník wy plnil tak jako l.a-martlne* O rganl snívání a u/crtí, dek rely, promľuwy k lida, j u d s ni ni s cizími mocnostmi a deputacemi, manifesty d neuMálý lakmcř boj proti anarchii a rozpadnutí wscho pořádku, to wšecko honilo jedno druhé w krátkém onom ča&e j i n: / i rozpučením komory dcputnivaných a otowřenfm národního shromáždění. Republika s čcrweným praporcem, republika obecného anmtku, bojů a pIcDČni' byla šťastne zapuzena ncjwice neunaweným působením l.u-maiLinovvým, podiwn hodnou jebo wylrwalastí, wýmluwnoalí a zmužilostí, wítěziří silou slcchclncho zápalu pro dŮHlajnust a blaho ltdat\vah Pořádek po zuchowal. důwěra se wracclu a wdččrtou lásku Francouzů wyjewilu tt.GOQ.OOn občanů, kteří Lamarllna hlasy swými za deputowancho do národního shromážděni zwolili,
Prozaliainj wládě jebo wytvká se mnoho; *n woak newládí ítám a která kouzelná moc byla by dowcdla wyhnouti so w takowd bouří wšemii? WJak co w takuwém náramném přewraťu wywcdT, jest wfco než ae occ-káwuii mchlo : neposkvrněnou odcuziial republiku do rukou zástupců národu, krew msty uuuLekla+ majítek zů&lal nedotčen; weřejný rád, rozum, ivla-rilenttlwí a swoboda, h umo ni [a elawily wcliké wítězfltwf.
Čerwnowé u d i losi? poskytly p. Lotři o wi pííleiilost k sestawcní hlawnčJHtcb scén w jedné lilbo^rafii; prg&lřední pole zaujímají wypulenc mlýny; dokola jest třináctero obrázků z ulic pTaz&kých, List t c ala prodúwá no pod titulem n\Výjcwy w osudný týden swatodusní, w Praze 1848", černě liničn za 20 kr,, barevné tlúLcn za 24 ki\ stř*
*r/> Pan S a tni t ne r (na staroměstském námestí, rob do Železné ulice, c. \.~) pokračuje opčt u wydáwání spisu nyní otvšem bczcjounurniho: „Jen Zizka z Trccimwn a z Kalichu*" Již wyšol 1. acsltck druhého oddělení ; každých 14 dm' má novvý wycházcli.
a^fj Buu\ hrabe Am a d oj, gub, sekretář we Lwowe, nyní w Praze, hodlá éíľ, tasíme w okresu berounskou, o místo depulowanebo k říšskému snemu ucházeli, I múzume toho šlechetného muže jak w ohlodu na politické wzdéláuj tak I aa wlaslcaecká a národní smýšleni co nejlépe poručili,
Přiznáni*
Pícčla oswédčení českých wtastentekých spisowalelů strany smýšlení a snažení národa! česko strany w 5. 75. Kwctu pokládám za swou po-winuost téi k zásadám lam wyjcweným s celou dusí se přihlásili,
Wo Wídui dne 7. eerwcnce 1843. J\ 11. Malý.
K oMWcdéení w cíalo 74. Jíívůíů projcwcnďmu, k národnímu prospechu a k u p ok oj ca í uohÍ w las ti celícímu pripoj a jo se
W. Kl. Klícpora,
c, kr,  Ejumiuitui [jruú-sscr,
O p r n \v a,
W pi ľi'.i-;lini ííbIc Ur, 1T i. 1Ú, íhora misio MdCoru ílí Máconu} alr, Iff, l. 9* i.hnr.i mžilo Sloiilowi tlí Slaelowi; itr, 10. h 10. hliura mísLa Saaratu cli S o c r j L c.
Wydawatel: Jar. l*o*jtíiil — Htdaklor: linrťl R* Stareli*
Týdenník pro wzdělané obecenstwo.
---
Číslo 3. Dne 22. čcrwence
Ca»opÍs irnio s* we iLladn Pospiiilowu w Pr«e Cw ^»Jch aI*J»ch nÄ äohtíid Mfsl* í. i i G) wydA*i jednou u ivdcn, a síce w iobotu. Předplácí sc na ŕlwrl Jeia 1 »1-, n» pft] laa 3 it, »* rc\ý rok 3 íl- 45 Lr, sli.; u c. kŕ. PQÍto*ních ouradú llakuuskěliu riuii-närstwi |n"illelné 5 palrienOU gl^ilkou 2 (L 30 kr-. bci ni 2 »i- 2^ fcr.
Hl^lénky o slowonskťiii malíií*twi. *
Od JViltcrsJher^s.
Co jest oswěla? zdokonalení a w^dél-ítii wuŕkcrýcli schopností člowěka — uiirodu. Jak ol© člowěk Siim jesl organickým Iworcm, u něhož dušewní a telesné wlohy a jejich přcrozmanilé roawélwí a rulo lesti spojeny s sebou w nestejné míre prospiwati a rozwijeti se mohou, jednolliwé od celku odlrženó a nesouwislé wšak Eleny _ mrtwé zůstiwají, tak i oswěla národů a clowĚčenstwa jest něco strojného a w četnjtík směrech uwnitř a zewnitŕ souwislého a spojeného. Abychom si hned z našeho pŕedmótu — plastického umení — slušné porownuní wziili, puwazine^ íe jedna % nejpred-nějsích wfminek krásy u posUiwy tělesné: stejné wywinulí wsech poměrů rozličných částí k souzwučnéinu čolku, též o lidské i národní oswčtě plutí, neboř lato jenom tchdiíž nejwysálho kwítu a možné dokonalosti dosahuje, když národ we wšech jemu možných směrech dušewného a prťi m y siného wzdělání rozmanité swé stly dle možnosti stejně, souwisle a souzwuínÔ wywinuje, cwiéí o zdokonaluje.
Uslrojnost a souwislost clowěka a wzdělanosti jeho ale nejenom dotčené wmihii přiměřeností požaduje, nýbrž i zewnithtL Jako wzdělané schopnosti jediiotliwjch lidi oswělu národní twoŕí, a zas jednollnvý člowčk z národního pokladu umuiii a wzdckinosli pro
* Srovnej w tom ohTctlu í clJntyp^j^^o ítaroíe^ké malbě yr Mu.srjniku 1846. sw, 4. itr. 501, na nŕji ěu-njr-itwo lim wícb potnrna CLnimt poněwadi se Um o mnohých seoi nÁlťicjicieh wŕ«ch obiimrjí m\umi aneb r jinčím stanowišle n* oě pohltit, Mlti ule. W4*lt »b)«Rý phediuěl — kd«SLÍcká umini ftlowauiké _ Inu J a priori fioLvri od jcdootliwce oupliu-ho swil* nabude, pokud roilienvmi drohnrj-iinn tprawami a ikouikumi «su poněkud s« nsprckleili, proeei i já sé neestvrhám in-kLcré inyiltíokv ll3h j tom podali.
sebe prospěchu nabývá, tak celý národ, z pokladnice světoobčanské vzdělanosti čerpaje, obzvláštním pěstováním své míro do individuálne osvěty dle možnosti k vyšší dokonalosti čtowěčensíwa — w jedné z jeho částek — přispívali povinen jest.
Z toho vyškytá se pravé stanoviště pro naše rozjímáni o ma-lírslví slovanském. Jest Jo částka přináležející k celku slovanské osjvěty, kteroužto prevyšovali a_ doplňovali úloha nažichjlnu jest. Jaíto část ale slovanské" vzdelanosti souvisí s veslerou osvětou Evropy, od které něco přijimati, něčím wlaslnlra ale také k ní přispívali pozvolání má. Tomuto povolání posud nestejné se zadost činilo* Mnoho se již stalo u přiuěowánf se pokrokům cizozemského umění; také se nacházejí stopy samostatně činnosti w e starších a novějších dobách, wj osle dní c jlvsak časech nikoli v lé míře, jak toho žjio^^wanshvyod swýcľiyňu~a^c^ j ako sp raw eflíyou obměnu žä hla1íoĚinn^\vzžjemně d ary.
Takowé\jěsl naše polození w devatenáctém století, ze již nejednou musela se potreba, užitečnost ano i spravedlivost íakowých wôcí a počínání, které se ti všech národů samy sebou a priori rozumějí, u nás teprw obšírnými a četnými důvody dokazowati u w dlouhých, urputných hádkách brániti. Jelikož na tomto světě zřídka něco zlého neb dobrého bez nějaké protivné stránky se nalézá, tér, při dotčené obtížnosti, s kteroužto slovanské osvětě Bůh wi jak dlouho jesté zápasili bude, nicméně přece něco dobrého se stáwá. Přinuceni jsouce bedlivě wysetřowati swé síly a prostředky, wypočíláwali a obezřetně pouzí wati veškerých, duševnímu rozvinutí přejících národních zásob, chceme-li jinak w boji lak spravedlivém obstatí, nabudeme w. národní vzdělanosti tím více slrojnosti,; patrného rázu a pewné souvislosti, Necbtějíce tuto pravdu uznáwali musili bychom twrdili, že w uměních a vědomostech ledajaké počíiuitií na zdařbůh lepších plodů vydává nežli soustavné,
důmyslné a důsledné.
Abych jíž o lé větvi slovanského vzdělání, kterou jsem za předmět těchlo řádků wyvolil, zvláště pojednati mohl, nejdříwe při lom se zastavím, zdali se a w jaké míre w národnosti Slovanů nalézají zárodkové plasliekému uaiení příbuzní a přející. Průvodkyněmi při tom musejí hýli nejhlawnější zákony umění, ioMi^vu^ vda, krása a výraz. Tito tři zákonowé jsou ovsem nerozdílní, neb prěsňTlirásyTíěz pravdy a dojímavého výrazu nebude; pro lepíi rozdělení rozprávky můžeme ale zde w užším smyslu pod prawdou rozuměli souhlasování se skutečností, pod krásou lepou chuť a souzvuk w plastických poměrech, a pod výrazem každé živější a jadrnější wystupowání osobních neb národních individuálností.
Nejkrotčeji mohu o prawdě mluvili, neb každý pripustili musí,
že lo co jest, také býti může, a proto nelze ani w slovanské — ani w jiné národnosti — proti tomuto uměleckému pravidlu —: pouhé pravdě — ani ncjmenšilio prohřešení se clomakatu Tím v íee potřebí jest na všecko dobrý pozor dáli, co se v jakémkoli svazku s plastickou krtísou v rozmanitých živlech Slovanstva vypálcali dá, neb tu jest jedině pole, kde jaký spor nastávali, kde nějaká námitka proti slovanskému směru v mnění místo míti může. Nelze arcír neuznávali, že lakových příčin a zárodků k samostatnému vyvinutí plastického umění k velebné výtečnosti jak u starých ftekň u nás nebylo a podnes není; důkazem toho již poněkud může býti, že se tak velkolepý vyjev u nás nepodařil, že se skutkem nevyjevil; však i jiným národům směle říci můžeme, že se u žádného z nich to samo nepodařilo, co se po rozvážení všech okolností skoro jen jednou na světě a sice u dávných ílellenu podařili mohlo, Widíme tupravěěnou vzdělanost Egypťanů a Foničnnů, bez-pochybně na ještě starší asiatské osvětě založenou, od Hellenů nejen přijatou ale i hned samostatně dále pěstovanou, u toho mludobujného, bezmála ideálního národu v čerstvém podivuhodném květu re rozvíjeli; vidíme bájesloví s vyloučením asialských i afrických nestvůr bohy čistolidského, nanejvýš ušlechtilého twarů, podlé nej- í ozdobnějších vzorů z národu samého vzatých tvořili; widíme S národ sám, w ohledu plastické krásy od žádného jiného nepřevý- ( šený a solva od kterého dostižený, bydlící pod mírným, rozkošným 1 nebem-, kdežto krajina, povětří a moře blaze spojeny se zdají I k vypěstování krásného a básnického plemena; vidíme též usleeh- \ lilou prostotu mravů, kteráž dovolila na tělo člověka, tak jak \ stvořeno, často a veřejně bezpečně se dívali, pri čemž nic zlého I nebylo, protože lidé při tom o ničem nepravém a hanebném nemysleli,
čím skvělejším úkazem rozkvět starohellenského plastického umění jest, ježlo po vše časy jediný, ve SAVém způsobu nedostižený-zůstal, tím více musí zpomínka o jeho poklesnutí milovníka všeho krásného zarmoutili. Ten samý národ, jenžto nesmrtelná díla slavných otců neustále před očima měl, nemohl se na jich výšce udržc-ti, imiluže veškera jeho osvěla již byla ochablá a vetchá. Na nmm lepší minulosti povstávalo chatrné byzaulinské umění, jehož liché a schřadlé tvary podobně velikým dilem z opačně pochopených náboženských myšlének pocházely. Neduživý, churavý duch, četné spory ve zkažené řecké církvi vládnoucí sotva mohly v uměni něco důstojného a lepého zbudili, K lakovým nepatrným podobáni arci vkusný souzvuk dávného rasováni oděvů již méně se hodil než marné okázalosti přiwyklé hedbáví a zlatohlav zženštilých
vladařů carihradských n jejich k losi trnem
48K «o SR»
Ewropejská wzdělanost, ač klesaly íiawžtfy přece neklesla. Po utichlé bouři wáooiecuých miř od nich taženi zaslal střední wěk předky nynějších národů Ewropy na tak opozdilém stupni oswéty a plastického umění zwlášf, že byzantinská jižjiž odumírající kráso-umnost přece ještě jako weliký wzor ode wsech jinoch národů se prijmouti musela.
Po stůjme ž 1 a wizme skutky zanedbané národnosti! Podlé zpráw
0 starých [Cellech měli tito jíž před swým podmaněním skrze Římany jakousi wlastní nepříliš nepatrnou wzdělanost, jejížto zárodky ale, ustupujíce mocnějším žiwlům oswéty románské, brzo pod wply-ívĽiii ciziny zmizely. Weliká římská oswěta — a to w době swého horowání — w cellickýck zemích po mnohá století se swítilu a rozprostírala, a hle, tato slawná i mohutná oswěta po míwalu barbarů nejen klesla, ale téměř docela wyhynul a, protože byla we wlastech cellických cizí a nepřirozená, pewného kořene tam nemajíc.
Nedosti wŠak na tom. Když později, w dlouhém a tmawém protahu středního wěku oswěta ew rop s kých národů volným krokem knowému rozkvětu so přibližovala, užívalo se zase cizích řečí w cizím duchu, a následek toho byl, že slaroceltické země, kdež po drahný čas skwělá oswěta ftímanů wltidla, k dosažení dnešní $wé vzdělanosti tolik století potřebovaly, tak žeby ten samý čas při dobře w e děném národním wychowání k podstatnému wzdě-lání Kufrů neb Kamčadalů hojně byl wyslačik
Wzkřlaeni plastického uměni k nowému bujnému žiwolu stalo se na dwojím základu, působením rozličných ewropských národních žiwlů a obnoweným wplywem mistrowských vzorů antiky. Antika xvšalt zajedno vlastní svou lepo tvárností, za druhé tím nowému umění přispěla, že ku skournání a následování přírody. z nífcto samu powslola, cestu zřejmě ukazovala. Nowé plastice pod korouhwí staré klassičnosti se pozdwihující národnost patrně a znamenitě pomáhala, co již z toho zřcjmo jest, že studium přírody samo sebou
1 národnost zahrnouli muselo. Tak pod štětcem Rafaela, Michel Angelu. Da Yimiho :i jiných krasocit italský k nowé wílezosláwě so probudil, lak Albrecht Dürer jadrnou nikou kreslil jarobujné postavy hřmotných bouřiwých německých rytířů, jež podnes wšickní znalelé chwrilí. Jestít k prawTdě podobno, že již časně u nás w Če-| chách pod národním vliwem nějaká pro vzdělanost oněch AvěkňJ dostí zdařilá plastická škola se wywinula, o čem později wíco. 1 slavná nizozemská škola dosti záhy vedle ještě jiných rozkwělla.
Tu jsme již na tom poli, kde se liiä^nostjs tak nazwanou (Jdassjčnosjíjkterouž bychom mohli bez india vtoru samém smyslu iw^te^sU jmenowati, w uměních wůhec a w plastickém zwláslě potkávala, tak že i semolam převaha jednoho neb druhého z těch
4SJ£ S§S*
žiwlů tím spfíe musela příčinu dáti ke mnohým sporům, a ie, nikoli snad z národností anebo klassičuosli samé, nýbrž z-opačného jich užíwání óprawdowě některé nedostatky po ws lávaly. Chlějíco ci> možijém_^XÉJ^ národnosti na plastiku mlu-sviti, dobre7 hmle o následcích lakového působení u jiných národů napřed trochu rozjímali, držíce se prozatím ještě wýhradně i nej-důležitějáí podstaty malírsiwí historického, totiž poslawy lidské.
Přede všemi wynikalo hned po nowém probuzení umění itul-ské, a sice z příčin welmi pochopitelných. Národnost italská od wěkň ouzce příbuzná k národnosti hellenské, s níž jeátô w podnebí a twářnosti kraje u welikó mire souhlasila, ke vzorům starobylé wýlečnosti tak dobře a přirozeně se hodila a připojila, ie z toho žádná disharmonie neb roztržky w umění povstali nemohly, pokud se umělci jenom přirozené a důsledné dráhy porovnávajícího a souzwučného studium antiky a italské národnosti wěrně drželi. Blahý ten souzwuk tak byl zdařilý a potěšitelný, že doma L w cizině díla předních ilalských mistrů do pojmu wýlečnosti se starou klassičností brzo takmer w jeden ícelek zahrnuta byla. Že starší německá škola na délku se neudržela, toho snad nejhlavnější príčina ta jest, že přece tak táze prawoněmeeká nebyla, nýbrž větším dílem za uměním byzanlinskýin p o kulhá w ala.
Posavad jsem toliko mluvil o prospěšném wliwu národnosti nu plastiku, nebo co jsem o přírodě řekl, musí ohledem na postavu lidskou též o národnosli platili, poněvadž se příroda lidská bez nějaké národnosti jewiti přece nemôže. I w slowťitné nizozemské-škole národnost sice bez prospěchu nebyla, o čem později wíco, ale musí se již i m to pozor dáti, jak se neobezřelným čerpáním z národnosti a z obecného žiwola umělecké kráse též škodili mohlo. Největšímu wýtečnfkowi Nizozemců, proslulému Rubensovi, ne bez práva některé neslušné užíwání domácích žiwlů se vytýká^ ku přikladu: že na jeho obrazech ženské i koně nezřídka trochu lirubáí býwají, nožli se s ponětím o hellenských bohyních a o římském jezdectví shoduje. Ještě slušněji jiným Nizozemcům se nu-r mítulo, že z přírody a živobytí luzo prosaické a sprosté predmělv » wybírali, hned rozsekanou weprowinu s ohromnou pilností malovali, hned podivo lidi w takowých činnostech ;l postavách vyobrazovali,, které ovšem pro zdrawí newylinurelné, wsak uicméno na obraze luzo nepotřebné jsou. Takovéto užíwání národnosti w plastice chwáliti nechci, jiná jest ale otázka, zdali toho wina byla w národnosti samé čili na umělcích. Trochu bedlivosti každého snadno přeswědčí že dotčené wady kud z nekritického pomícháni národností od sebe rozdílných, bud z nedostatku náležitého vv boru w užíwání národních pivrfmclú pocházel v.   Staří IleJlenowó
«2 ^>
y.^jisté wopřówiny znali, a o wíech s krásou se neshodujících čín-n o sic cli lidské tělesnosti tak dobře jako Nizozemci w oděl i, a přece nikomu z nich nepřišlo mi mysl dokuzowali, že leckterý řecký dr-wošlěp ano i dobrý počet archontů jsou již hotowí wzorowé An-linoa, Apolla a j. Kdyby ledy byli chtěli Fidies, Apelles, Praxi-leles a kollegowé jejich prosaickó a škaredo předměty wyobrazo-wali, bylí by jich také w krásno řecké národnosti a žiwobylí bez odporu dosti našli. S jakým pilným a swrchowaným wýborem íile s[iiroJie]leiitíf í umělcové z přírody čerpali, o tom jeden toliko pří-klttd uwedu. Měšťané w jistém městě chtějíco sobě od znamenitého řez bii i-e sochu Afrodity neb nějaké jiné bohyně zhotowit dúl i, poslali um na wzor k této jediné bohyni dewět z nejspauilejších kra-soliuek celého mesta, jejichžto weškcré wnady pro swou sochu nu wybranou mel,
Skodilo-Ii to nemotorné přijímání a užísvání národních žlwiŮTJ hkiwiič Ärtismhuíi\ zas jednoslranné a přepiaté následowání klus- 1 sicuosti nejwice wýrazu na ujmu býwalo, pročež o této wěci ilu- * hladněji jednati se wynasnažím. Slepé přenášení klassíckýeh wzorú muže samé kráse poněkud na škoou býtii a sice pro to že umrlec saluuslaliiýHPpokrnkU kíi i i o ti lul ^VTiju^ co pouhý nás létlo wa tel ani k cií\é spumlosti wýtworii starších wýlečníků nedospíwá, a že z weškerěho snažení jeho žádná nowá kořist k pokladu wseobe-cného u mé ní co do čísle krásy nepřibýwá.
Co medle jest ale ta sama krása? Bude to snad mnohému ku podiwu, powím-lí, že kromě souhlasu s přírodou, totiž prawdou, pro jednoho každého to krásné jest, co se mu líbí, a přece jest to čirá prawda. Kdo by na příklad žádal od Kytajců, Ma d aga s Ď a jiných cizích národů, aby se swých pojmů o kráse odřekli a naše přijali, musel by naopak i jim to samo práwo příznáwati, to liž aby mohli swé wlaslní a jiné přcdslawciii o kráse nám Ewropanum k přijeli uuwrhowaťi. Kdo by jim toho chtěl odpírali, odkud pak by jiných duwodťi wzal, nežli ten jediný, že se ty a ty Formy, len a tou wkus ndtt* nelibí? a teulo diíkuz dú se wýborně od kti/.dého proti každému užiwali.
Tedy nemá krasocit žádného určitého prawidla? Tak by tomu bylo. kdyby sám cit náá neorganický, pouze prípadný, w každém individuum odtržený a neodwislý byl — ale tak tomu není. Nalézáme voněli organického krusocilu w jístrojí (organismu) a sou-zwuku IHIždé ji á nul nos t U w duchu národním wúbec. Jak dalece se jeTfiíotlLwec,~W premnohých"ntrtcdoeh a wl as ľn oslech s celým národem swým chtěj neb nechtěj souhlasující, w jisté míre přece ode druhých J id i toho samého národu powahou i posta wou ľsí, tak dalece iná též i práwo, bez odchýlení se od kra sočil u celého národu
mTTTtrlíšlVčTlu f i) temen c js wlOm~wá' zá j i j c st.
Hledíce k národnosti slowanské jako části obrovského celku mdoewropského plemene, widíme ji jak w dušewní a telesné po-waze wůbec tak i w krasocilu k zákonům přirozenosti toíio piómene wázanou. Jelikož ale od uepamátných času, aspoň od historických Job Slowané s národy toho plemene w Ewrope bytujícími daleko wice a blíže sousedowali a s nimi we wzájemnost wcliázíwali nežli s usialskými, a kmen slowanský ode mnoha století u wzdělanosti ewropské wesměs podíl bóře, s nižlo dáwno w oswětě w jeden celek srostl, musela se také slowanská lepochuf w umění spolu se samou slowa nskou národností ku krasocilu wscewropskéinu b líži ti a pvipojowati. Až potud mohJ bych to jen schwáliti, co se w duchu sjednocení s uměleckou lopot wornoslí ewropskou Slowanň dálo a podnes děje, kde wšak slomatiská národní potraha s lak určitým a obzwlášlním rázem se zjewuje, ie ji za románskou, nrmeckou ald. rudli nelze, mjhr% jediné za stowunskou, lam se mcinú možnost, sprarredtnosf i powťnnost osobního slowtinskěho s mór u w wnčni «?ť-směs, tedy i w plastické tvýtečnosfi, klerthoito obzwtdšlrtího sntrrn plody jako doplkujici a roznuiGiujivi přidawek k zásobám treske r é ewropské lepotwornosli plastickú poicazoicány a přijaly bijfi maji.
Držíce se jesle wždy lidské postawy, zapříti nám nelze, že telesná krása mimo wětsí neb menší přednost půwodnícu zárodku jesle mnohým wnojsiin wliwíim podléhá, jakož to jsou přísnost neb mírnost podnebí, lepší neb špatnější zpiisob ziwuoslí a pofrau, sjt;t-djiějsí neb obtížnější a trudnější wšední práce a nesčíslné poměry a Iwary žiwota wubec. Z porownání pak podnebí, žiwota a we-škerých poměru starých Hellenu a Slowanů, pokud nám známy jsou, patrno jest proč mohli a museli ftekowé w plaslidiých formách mnohé jiné sowernější národy předčiti; také se sluší znak a iiwel nějaké osobní slovanské krásy jenom Lam zpvtowalu kde ua tělesnost národu našeho aspoň tuze Lteprízimvé a pollačujieí ze-wnějsí příčiny nedoléhají. To, co se pak osme loj i o bližších znacích obzwlástní slowanské lepotwamosli pronesli, prosím toliko za po-bídnulí powazowaií,, aby sLowansií u pietiewsítv uaši česli mněl-1 cowé mnohonásojmým ji nouuuwným wvšeti-owi'mím s národní phi-stíckou wýteČnoslí sobe i nás lepe a důkladněji sezmmiowaii; já sani beztoho na touto prwní pokus mnoho si nezakládám. Že se w krajích studenějších - ud> tuze horkých - zárodky lidské krá^v méně zhusta nacházejí, nežli pod blaženým nebem egejským tof
I
nemůže hýli dostatečnou příčinou, aby se tyto zárodky, pouze proto
ze jsou rídčejší, lehce wážily.
Pokud mně možná bylo, o krásnějších slowanských twáffch, a sice o českých, moravských, slowenských, polských a malo-ruských se preswědčiti, míwaly sice wesměs mnoho s románskými a germánskými národy společného, s uimižlo seSlowanéjak známo dosti často i mícháwalu Rozdíl kde se okazuje, zakládá se — po-kuwad mne soudili lze — mezi slovanskými a románskými národy, a sice obzwlúště w ohledu na Ŕeky, hlawně na tom, že \v klassi-ckťin řeckém profilu čelo i nos bezmála w jednu přimou čáru se spojují, an we slowanském pro lilu ty samo Částky wíce w lu hodném, slabém, lámaném oblouku se zjewují. Rozdíl mezi slowan-i-skými o germánskými národy záleží, pokud mi známo, u wělšíl měkkosti a jemnosti twáfí slowanských  a w trochu ostřejších,; twrdších tazích germánských, Za osobní znamení prawoslowanské^ krásy, nejhlnwněji u ženského pohlawí, pokládám outlě poměry je-: dnotliwých částí těla wesměs a hlawy zwláště, u príkladu nosu, úst> brody, pak základny obloukowý twar^ který dle mého zdání we slowanských hlawách ještě wíce panuje ňezIT w románských, (Pottr.)
Wyitf-cnváiii w seucrtií Americe,
L
Amerika stala se dwnkrále nowým swětem, jednou po objevení jejím od Kolumba, podruhé po založení seweroamerického soustátí; po obojíkráte spatřila Ewropaúkazy posud newidané, neslýchané* 3ÍU5Í-11 se oko lidského pozorowalele s žalostí obraceli od déje prwního, kde se druhá polowice naší zemsko koule jen proto zrakiim našim odkryla, aby několik zlalochtiwých dobrodružníku národy po Americe žijící zotročilo a wším nejkrutějším barburstwim wvhubilo; s lim wetším polěšcním spočine na ději druhům widoue jak skrowné osady lidí, náboženskou a politickou nesnášcliwoslí z Evvropy wypuzených znenáhla zrůstají, duchem swohody a cwi-kejii samočinnosli otuženi na mocné, k utlačowání jich holowé Britanii neodwisiost swou dobudou, wzděláním swým polowicí pewniny americké zúrodňuj! a rychlým píibýwáním zemí i ohywalelstwa ze slabých státku w mocnou republiku se mění, kteráž nehrubě již od toho wzdálena jest, oby sobô, swé swobodÔ a swému wzdělání celý nowý swé t podrobila. Podiwuhodno-li jest toto přibýwáuí zemí, ohywalelstwa a moci, příbýwání, jakéhož historie posud nezná, zajisté že ješló wětšiho podiwenf zasluhuje příbýwání oswě-ty, kteráž si jindy za celá století tolik půdy ne wy doby la jako w Americe snad za rok.
i r
íl
Mínění o wwerni Americe rozšířená jsou nejrozmaniléjsi; ideál wšeho lidského wywinutl jednomu jest prawou G««>^ Sodomou lidské zkaženosti, aspoň smrdutéhosobec wi a ™ druhému. Kdo do ní loket staré Ewropy měn ko wetchého nri>lo kratismu, ztuhlého řádu a esthelického lelkowám pnnasí, kdo s predsudky srostl a bez těsného jich kabátu pohodlí nezná, pro toho není owsem sewero-ainerický žiwot s neustálou jeho pružností, tato wolnost a napiatost občanské činnosti; muž otewřeného ducha, jare mysli, přítel skutku nabude w ní mnoho příčin ku spokojenost.. Nejhlawnější snad námitka, ježto se Američanům činí, jest materialismus, ne sice materialismus w howění o požíwání, totě mor starých, scslárlých narodil, ale materialismus snahy a činností, we-doucf je jen k neustálému dobýwání orbou, promyslem, obchodem, spekulací a nedopouštějící aby w nich wznikl a wzdělal so cil pro něco wyšsího. Že oni lato námitka na nejpewnějším základe ne-spočíwá, dokazuje péče, již Sewero-Američané wychowání we swém kraji wěnují, péče, již by si mnohý národ Ewropy za přiklad wzíti mohl,
Hlawní ráz weřejného wychowání w Americe jest owsem — jako powaha lidu samého — prakliekij; nikoli wsak w tom ob-mezeném smyslu, jak se w Ewropě na mnoze bére, jakoby se jediné jednalo o použití wědeckých zásad k wěcem obchodním a promyslním s wýhradním ohledem na zisk. Snažení Seweroameri-čunu po užitečném má w sobě mnohem wyšši smysl: jednat se o wzdělání mládeže, mající so priprawiti k budoucí společenské a občanské činnosti. Weřejné wychowání w Americe hledí předewšim k lomu, oby so mladislwó síly wywinuly a utužily, zwlášlě které k samočinnosli w myšlení a jednání wedou. Snnžif se, dušewní moc množili, soudnost ostrili, chut wzděláwati, wždy ole s ohledem nu žiwot o jeho powinnosti, tak aby byl každý wzdělaný 9 to, slowem i skutkem k obecnému blahu co nejwíce příspíwaťi. Nepowažujit se wědomosti co oučel sám pro sebe, nýbri toliko co prostředek, který w potřebách a nehodách žiwota radili a pomáhali má. \Y Americe panuje směr wíce na wenek, k předmětnímu se klonící, což se owsem od ewropejského, obzwlášlě ale německého způsobu wzdčláwání welice liší« Americké wzdělání snaží se pružnost a ho-lowosf w myšlení s pružností a botowostí w činnosti spojili. „Wy-hledáwáme," prawi Američan, k dowršeni swých studií do Němec přišedší, jehož zajímawých zpráw w tomto článku mnoho použito, „wyhledáwáme wšude to,  co jest užitečného, to našim potřebám howí, myslíce při lom, že wěda neméně krásnou zůsiáwá, stone-li se užitečným uměním, že se učenost neponíží, wytkne-li si za oukol, množili štěstí o blaho člowěka, ano naopak máme za lo. že
d e* lá pouta ducha vrátily; lim jsou vám do rukou dáni íi ortel jejich vyřčen; s tmou padne í moc jejich. Mluvením o reakci, stra-chcm před ní n zlorečením jí mnoho času u ohně se zlráví, mnoho zmatku zrustá; nečiňmež jí tak přílišnou čest, zhrdla by naposledy a lolio jícní dokonce třeba; ostražili hudnio pořád, ale nedávejme se mást, vykasejnie si s chutí rukávy a dejme se do vykopávání jejich kořenu — w nevědomostí.
Svoboda má také swé volližéry, lehké vojsko, kteréž flplan-klujea o verbuje, na sliby a chyby, za Falešné peníze. To jest velká chyba; Inkovi volližérové byli by bodni, aby se zpálecníky stali. Nech sí každý pamatuje slarodáwní přísloví; jak nabyl lak pozbyl, a říkají někde, že kdo vítr šije, bouři bude žíti.
Spojenec tento zpátečnictva je lenivá mas s a; tím ohnivější a neusUílejšf jest druhý: přemrstělost, politická vášeň; to jest opravdový vrah svobody a nepadne-li pod jeho ranami, není zajisté jeho zásluhou, nýbrž silou většího počtu rozumnejších, odporem mírumilovnosti velikých mass, dokud vsázce není něco hmotného a hmatavého. Šílenost jejich jest příčinou, 'že zpálečníci mohou říci a prstem ukázali: „Ejhle, ovoce svobody; chraňte se jí, dokud čas.^ Pkjmrslilci překážejí všemu prnvciim poznáni svobo'dy; rozumný moudrý pHtel svobody nepřijde k hlasu, kde oni jsou, „Pryč s lim ^pátečníkem, zrádcem" volají. Zrno svobody, které oni rozsívali chtějí, jest koukol. Jim nejde o pravdu, která na wždy jest nepřemožitelná5 jim jde jen o to, aby naklonili k svým oučeliuu; v lom ohledu nejsou ani o vlas lepší než zpátečníci; přehánění, lei, podwod bývají stejné vítané prostředky. Pro svobodu bojo-watl se domnívajíce nejvíce snad ze všech se na ní prohřešují. Hyř se jim mimo nadání okamžitého wílčzstwi dostalo: což bude po něm následovali? Novnuditi, rozbouřili jest snadno, upokojili., v mirifuvcsli luze těžko; následek hrozí pohltili je i— svobodu. Onir nevědí, jak se zpátečnictví z počínání jejich raduje; „o jen dále, jen dále. horempádem dále,44 myslí si, „líni jistější bude moje vítězství ; jablko zralé padne mi do klína.* Zpátečnictví jim bude stranou chuti dodávali, ono je bude štvát a ku předu hnát, až přijde skok, pak obrátí, sedne si samo k stolu svobody a ostatním dá co od tabule odpadne; včrný pomocník přemršliiost najde mír pod zemi. rozum s lítostí ve chládku čtyř stěn, svobodu — za hranicemi!
Přátelé lidu a svobody, neopouštějte nikdy cesty rozumu a pravdy, cesty moudrosti n opatrnosti; mějte v ošklivosti zoufalou, falešnou hru, ale důvěřujte se vždy v moc pravdy, jejíž wílěz-síwí méně náhlé ale neodolatelné jest. Neočekávali a obdrželi jste w březnu; teif když mátu tolik prostředku svobody w rukou, clitčli
i
t       A winlc nhitelé Iklu u swohoJv, neskljídejle ruce
bv j+jL »«7»;,:,:
g S k boji ještě zoufalejšímu poháněla. Den a noce. léto a zunn obv větší a menší pružnosti střídají se, po namáham nastane doba očľi všude ilve státním živote; vězme to a nebojme se toho. Jíst a píli nemůže se pořád, musí se také iilfgb a co st ve velkém nabylo, musí se do drobná vypracovali. J nulo zako-nem řídí se celý svét a nezkazil se; bude-li w životě nasí svobody nějaké vlnení, nebojme se, že proto zhyne. Osvěta roa velkou moc a moc dobrých lidí je ještě větší; okolo slunce šlo mnoho chmur, ale žádná nezakryla je na vždy: zatím nakapalo z ní trochu úrodného deště. Umíte ubezpečeni, že i z reakcionářu bude kapali dobrý deštíček, ale on nám jen bude kapali, budeme-li moudří, moudřejší než oni. Wždyt musí i čert pro Pána Boha pracovali.
Zpálečníci zapřísáhli by se hrdlem i duší, že zpálečníkťi není. „Ukažte nám je, dokažte nám že jsou* prawí. Svobodou padnou mnohé privíleje, mnohý lesk; moc těch, kteří poroučeli, umenší se: luze mnohý nedovolený prospěch, kterýž vedle ouřádku ležel, odpadne : a kdož spočte všecky ty mulé a větší pány ve vsí a vo městě, kterýmž z jejich dřívější velikosti několik percent upadne-Hub uchovej, abych řekl, tí ie jsou všickni zpátečníci; dost je statečných mužů mezi nimi, přinášejících z celého srdce obět svého prospěchu na oltář vlasti a swobody, a jim ublížili byl by hřích vetiký. Ale mnoho jich jest, kteří se netěší, mnoho kteří zlořečí, a to jsou ti zpálečníci pro ara et foco* vojsko vždy hotové, čekající zdali nepřijde heslo zpáteČníků velkých a podrývající zatím po drobnú kořeny svobody. Tyto zpálečníky nám neupře nikdo n proto — slujme bedlivě o vytrvale na stráži. Zhraň naše proti nim bud ale jen osvěta a ušlechtilé srdce, láska k lidu a pravdě, a U> co zákon a konštituční právo svobody podáwá. Jsmet ještě začátečnici v užívání jeho, nevíme ani co všecko máme w rukou: ohlidněme se dobře a užijme toho odhodlaně a vytrvale. Neuči-níuie-li toho, nač se zpáločníků bát; pak jsme sami zpútečnicL ktei'i si nechají svobodu pod rukama shřadnouti. Woíné slovo, volný tisk a associaee, lo jest mocná trojice; kdo s ní nezvítězí, padne jen proto, že neuměl, že váhal jí použiti. K. Siorch.
myšlénky o slovanském iiialiratwi.
( Pu k ra c'dw á ui.)
Wáeho pozoru hodna jest nějaká rozdílnost postavy mezi Slovany samými, kterouž bych hned místní nnzvvaL protože *e v jednotlivých místech, vesnicích neb krajinkách vyskytuje, hned
wsenbeenou, kdyžto se ji wéude, kde jsem iiraf Slowany bywol ale w nestejné míře dopídili lze. Kdo so již u nás w CechacL na wonkowe trochu ohlédne, spatří, že některá mísla nad jiná, ano wolmi Mízítá na ouhledné a soumĚrné postawy obywatelu daleko ] bohatší jsou, s čímž i leposl a prnwidelnost twáří ouzcc spoíeua * býwa". Ještě patrnější ale*a ráznejší jest týž wýjew mezí halickými Rusíiry* Časem se mohou příčiny takowéhu rozdílu bud z wetsí neb menší úrodnosti pudy, buď z jiných okolností uhodnouti, jakož opra-wdu o příčině schradlosli chudých a wyhladowclých ruských sedláků na mnohých podolských wesuicích žádné pochybnosti není; nicméně musím pripustili,, že příčiny této rozmanitosti mohou býli jťäle mnohé jiné, kteréž mim wyswĚtlUl solwa kdo dowede+ Nesmím pominout] jednu Irochu podiwnou okolnost, která snad nikde w ta-kowé míre se nowyskylá jako ti Malo r usů w r o wi mích bydlí c f cli. Jestif to jakási nepodobnost twáří a p o sta w, příliš obzwldälního rázu, ktorá se w£ak dosti zřídka u mužského, ale tím hojněji u ženského pohlawí jewíwá. Co se tam to liž mezi lidem wenltow-ským w jistém poměru ženštiny něžných a prawidelných twáří, časem i poněkud bujných twara nacházejí, kterážto wšak třída predsUwujíci tak in ér kwět národu, w míst no slechy jež ja jsem wi-de), zřídka prewahu míwá, narážíme tmu opěl na jiný druh ženštin, onom prwé dotčeným, ano mužskému pohlawí wesaiěs tak málo podobných, jakoby b tomu samému národu ani nepřináležely, anebo docela na posmech slowanské ženské krásy se rodily. Zrůst jejich býwá n e wy s oký ale nad míru swalowitý, twár a celé tělo ukazuje nám charakteristický zpor hranatých forem s okrouhlými, při ěem krasochuf zajisté nezískala, neb wypadá to práwě, jak by chtčla w těchto ženských příroda geometrickou olohu kwa dra tury kota rozluštili. Nemysli snad někdo, jakoby takowú" díwka pro nedošla lek plastické wý t e čnosti mdlo ruským hochům w Haliči méně w Ubila; u těchto platí zásada: Což mne po hezké žene* já potřebuji takowou, která by stačila dwě hodné konwe wody najednou zdwihati. 2 této pak příčiny býwa jí děwy oné ětwcrhrauné okrouhlé obdoby ještě nad jiné od ženichů hledány, jsouce nadooyčejne silné, tuhé a w práci wytrwalé.  Jeden z mých přátel, přebýwaw drahný čas w jižní části cárslwí Ruského, ujísTowal mne, že i latu raské ženštiny přeéasto nízkého a hrubého zřůstu býwají. To do nepláli o ruských honících (Iluculíchj ani o polských Goral ich, u nichž obojí pohlawí štíhlým wzrustem a iepotwárncsií slyne. Dotčený wjjew nestejných a sob č proliwných ženských forem, pokud mi známo, u Poláku mnohem méně se wyskytrt, n nás snad nikde.
U mužského oolilawi patrného rozdílu mezirozličnými slovanskými národy se dopídili, nepodařilo mi se w tukowe míre, abych
se o lom jasné wyjádřili mohl ľo.lawy a Iwary Slowant pri ™í onfitil rozmanitou, kfera se aíe bezmála w sfejwjch twarecli wíudy kde jsem býwal, opakuje, nasel jsem wůbec tak welmi podobne jedny k druhým, jako krfenějU Slowanky. Abychom se ale zas ku kráse plastické wrátili, soudil bych, že n Rusů mužské pohlawí w tmhlednosti a leposti Ženské prewyäuje, u Poláků s nfm se sro-wnáwá, u nás pak se obáwám, žebychom museli w Cechách, na MorawĚ i w Slowensku tuto přednost chtěj nechlěj našim krajankám postoupili, co snad i w Lužicích tak bude+
0 Iliřích a Buihanch jíž tile polohy jejich zeme mohlo by se lusltí, že wýtečnost slowanského twaru mezí nimi hojně *e-™-zuje, kdyby nás o lom ani swědedwí cizích nawslčwowalelů jich wlaslí neponaučowalo. O Wdkoruslch sám Cusime — kterému, kdekoli co dobrého o nich iníawf, zajisté wéřiti můžeme — wyprawuje, ze jejich tahy nejakým tenkým rázem wymkají, a že zwláště tam mezi starci wclmí malebné blawy se nacházejí. Zanímnwé pro náš předmět jsou postawy a twářo šlechty polské. Aby mne nikdo ne-obwiňowal, že pochlebowati chci, zapírám hned důmfnhu, jakoby snad polSU pánowé a dámy mohli krásnějších zárodků mezi sebou chowati, nežli weákeren národ polský; powážíme-U ale, že starší šlechtické rodiny w takowých okolnostech ode dáwna žiwy jsou, které wůbec rozwinu tělesné leposti prospíwejí, powážíme-li ještě onu wýiečnost stupne wyášího, klerá se wzděláwáním a pěslowá-nim duěewních schopností a wzdélaneckým wychowáním od mnohého pokolení na twařích oswětou ušlechtilých zjewuje, nebudeme se diwitt, žo w polské šlechtě takowá hojnost wýborných wzorů pro slowanskou plastickou lepotwárnost se naskytuje, žeby z téchto rytířských, prawidelných a ušlechtilých postaw mužů^ z těch nežných a spanilých forem krásného pohlawí celá w$teéná plastická škoía welmi snadno powstati mohla, kdyby jenom malírowé chlélL
A což pak my? — Chceš-li so o tom přeswědčíti, jdi na wen-kow, do takowého okolí, f kde lid n d á ještě zachowalý jest, a wstup w" n nit c li ráno do kostela. Musela by to zajisté tuze nuzná wíska býti% kdo bys we shromážděné obci žádné kořisti pro č esko slowanskou lepolwárnosl nenašel Maje mínění swé o nějakém znaku krásnějších wýjewů české obdoby wyjewiti, pokládám za takowý znak ztepilou postawu a prawidelné tahy spojeny s jakousi tíhoznou pl— nOblí, klcrour se tylo formy zwláště ouhlednýmí stáwajL Hlede' jen trochu pilnů po našich dědinách, a podnes najdeš nejedny Boženy, kterýmž toliko Oldřich schází* Pakli tobě na něžné a prcce bujné ženské kráse záleží, jdi do menších posawad českých měsL, a darmo hlenati nebudeš. Ani kdo by šiky našeho wojska b e dli >v ŕ proMftel, odeprítf by nemohl, ie reobowé na matku přírodu ulo-
wunskou ohlodem okázalosti a jiných wlaslnosli slížnosli wésti nepotřebuji. Ale iu slyáím jižjiž někoho křičeli: Apollo Behedérský a český gramitnfkí Wždyt nedlm, žeby so \v. každém pluku hned hoktwi Apollowé nalézali; ale račte inilostiwě připustili, že při znrt-méiu swrchowuném wýboru, který mezi uejwělsí uásluhy starořeckých umělců patří, snad sto peších wojáků aohajských a padesáte lehkých noh to/.kýeh jezdců se probralo, srownáwnlo a scsln-wowalo, až se z jejich summariokých cností konečně Apollo ííelvedersky \v y d oby L Telesnou lep osli znamenitú předčí Morawauó i a Moravanky, a diw-li, že w kraji tak pěkném též pekné lidi ro- j stou? Jaří a obdobní býwajf též Slowáci, kde jen tak příliš chudí nejsou a sobe přece nějakého pohodlí popřáli mohou.,
Mulou zde ukázku podám, čeho se asi w tom ohledu od cizinců nadití mátne. Byl někdy w Praze arcipoctiwý, o n asi plastiku \ve wšeobecnéru směru sice dosti zasloužilý starý malíř, jenž i wy-skoumauún charakteriky českoslowanské — w nejlépe tm oumyslu — nám se zawděčiti chtě L Jal s o tedy dobráček skoumati, jak se do-mníwel hluboce, a wšak tak prilis hluboce, že se konečně jakéhosi „slovanského tahu* [jlamfcfyev štwslné dopídil A co medle byl ten slovanský lah? nic jiného nežli že bradu i huba daleko před celo i nos strmí, co se zajisté přečasLo nuhozuje — mezi opicemi. Jiný weliký zuatel plastické výtečuosli, před několi lety w Pánu zesnuly jeaierúl X> jednou mezi shromážděnými důstojníky na rynku jistého města — nad nemotornými a nevkusnými postavami Čuchu hodně se rozhorlil anebo snad — rozlitoval, w čem posluchači tím více jeho mínění přiswěděowati museli, že se nikdo ná Čel niko ví protiwíli nechtěl i nesniěL W tom šel mimo kyrysník, který vedle zdaní panu jeuerála všecky potřeby vojenské krásy w sobě s poj o-wai Jeneľíil naň ukazuje hned prawil k důstojníkům: „A vidíte, co to za hezkého chlapíka? jaký zrůst, jaké líce, jaká chůzeI Kdež by se podobný mezi vašimi (Pemáky) nacházel?* Pak na kyrysníka wolul: í)c, ílíivafficv 1 íuaO í|"t c r fúr c in Sanbi&mrtmi? Tento náležitě sululovuw hlasité odpověděl: vPún{£ůněprosim, nerozumím!*
Chtěje později o některých předmětech rozprávěli, které so též wíce méně na krásu plastickou vztahují, zde jen o jedné věci jeálŮ se zmíním, w ohledu malebné wýtcčnosli velmi důležité, totiž o oděvu. W tom ohledu wyšší krasocit posaváde nejwíc obliboval vzory antiky a kroje středowěké západoevropských národu. Od 6isú parukových — slavné paměti — ä copových až na naše dny musela sc esthetická chuť arci zpěčovali, tolik hlouposlí a směsností, zákonem pařížské mody ustanowených a od opičících so Evropanů opakowaných do swatyně bohotwárncho umění připou-aíěti. A wšak míním, že toto odloučení plastického umění od sku-
tečného života k jesle wělsímu klesnutí lepého vkusu w oděwích ewrouejských znamenitě se pričiňovalo, neb ačkoli pravda, zo clowók pohříchu ěaslo před rozumom a krasocitem módnemu bláznovství prednosť dává. přece nebýwá naproti umělecké lepo-tvárnosti tak daleko necitlivý, žeby ona ani w módě někdy svého přirozeného práva dobyli sí nemohla, když jen do módy, tottz do skutečného života sáhati nepřestane, což opět jedině při národním směru uměni možná jest. Mnnie-li pak my někdy svými ne$řasE-_^ nými dwouocasními fraky opovrhnouti, v nichžto jako žiwé sa-tyry na dwouocasého českého lva chodíváme, a máme-li přestali wtom ohledu méně nerozumnými bytí nežli dávrať Čechové, neslané ^ se to zajisté bez pomoci českonHŕóthtikô uměni* a kdyby nám it z Paříže nějaká novôtfí mislo fraků přišla, podlé zkušenosti wěkQ dvou jest se obávali, žehy nebyla mnoho moudřejší než fraky. Mimo (lolěené, takmer výsadní eslhetické kroje jesl jesle některým j iným per accessfitrt umělecké občanství přiznáno, a sice či&tondroduim^ pokud té milosti dle malebné krásy a vkusu hodny jsou, u př. kroji tureckému, arabskému, horu o škótske tu u ano i — nc ne jak by zasloužily — semolam slovanskému. Jelikož se rozmanitost a pcslro-barevnost oděvů dosuwád lepotwárnosti neprotivují, ano jako skn-tečné obohacení umění považována býti sluší, prohlédněme trochu národní kroje Slowanů s ohledem na plastickou krásu.
Slušný a důstojný byl oděw šlechty ruské, až wclikemu Pelni ta weliká myšlénka priala, brady swých Kusy w paruky a copy, slušný pak jejich kroj w oskliwé fraky pro měn i t i. Malebnej si se tedy ukazují ruské dámy weswém oděwu dworském, totiž sLaromoskew-skéin. Národní kroje nižších Iříd w Rusi již wíce jen pro swou charakteristickou nežli čistou krásu pozornost umělcowu zasluhuji. Kroj halickýťh Husími tam, kde lid lak nuzně nežije, onde i onde dosti wkusný a o úhledný. Sličný jest swnlební krti j zámožnějších Huculů*
W ku h ně a s p .mile w y padají prtno>\é polští, kdyi swaj staro-národní kroj ohlekou. Škoda jen že toho wždy méně kde spatřili lze. Krasochututho ženského oděwu někdejších polských paní již newiděli lec časem na diwadle, a jak se měl těmlo dámám kroj jejích pramutek nezoškliwiti, když nebyl pahzs/ijml ľo 1 ský sedláček, když tuze chudý není, dosti zdarilo a malebně se nosí, což mu zajisté lépe sluší než našim sedlákům — i vzdělancům cizinský, ani
U nrts, diky ewropské oswěLe! tehdejší kroj plastickému kra-
9
socilu jenom rány zadnb Dobrodiní ze světoobčanské wzděíunosli pošlých sice nezapírám, ale nač bylo i w lom té blahorečené civiii-saci se podrobovali, w čem jako číří blázni chodíme. Wěrn, není toho la civilisace winna, jestli se zde i onde w kroji ceskoslovnn-ského prostého národu, nejwíce w Slowensku a na Morawo něco zdařilého nachází, Welmi vkusně a pěkně wypadají ku přikladu hlavičky roztomilých Moravanek opravdu krasochulným způsobem pcslrým šátkem žiwých barev ovinuté, jíik to v brněnském a ho-lomouckém okolí widěti lze, Chccme-li českému krasocitu w odé-vích právo swé wrátítí, musíme čerpali z lepší minulosti Ze i méně esthclkké oděwy pod rukou zkušených a nadaných malířů s důstojností tak zwaného historického malírstwi se porownali a znamenitého účinku dosíci mohou, dokázali mezi jinými Wouwer-mans, Iíorace Vernet a we Wídni Krnft. Již sám Wouwermans jest výtečným důkazem užitečnosti národního snažení pro umění plastické ohledem krásy. Ačkoli jeho nizozemské postavy a roucha s idealnoslí netuže se shodují, přece svěžest wypodobňowání, mistrovské wywedení a sama lahodná žiwost těchto dobrosrdečných batavských obličejů, ozdobnost kolmtého roucha, rozkošná hojnost pyšného strom o wť, spanilost šleclielných ořů a nádhera slawilel-ských předmětů zajisté mnoho krásného mim před oči wede, aě tn krása jiného druhu a půwodu jest než řeckoilalská, wedlé které nicméně také ceněna býtí múze a mí,
Tolik o kráse. Že pak ohledem wýrazu národnost uměleckého snažení wšudy a tím s n mým u Slovanů prospěšná býti může, to dlouhého dokazování jak tuším nepotřebuje, hletľme raději, zdali bez národních žíwlft ráznost a jadrná povaha malírstwf vůbec vc-tnoSna není? Wýrazem můžeme hlawně rozuměli vystoupení nějaké patrné bud osobní bud národní individuálnosti, které wšak až do jistého stupně nerozdílné jsou, anebo též wyjádření některého obzvláštního citu. Individuálnost wýrazu, jako snadno pochopiti, při národním snaženi jiouze získali může, a kdybychom i možnost smyšlených, takřka ideálních individuálností připustili, jaké by lo asi býlí mohly? Bez odporu musela by taková individuálnost budto s nějakou skutečností — jestli ne ouplnů s jednotlivou, aspoň Částečně s rozličnými souhlasili čili nic. Patrno že íakowé souhlasení samo sebou od kterékoliv národnosti odwislé jest; jaká by to ale ideální osobnost plastická by In, kteráž by se dni částkami ani cel k c m s nejakým skutečným člowěkem nes rovvná vala? Ale snad se dá nějaký ideální, nenarodili výraz citů w plastice docílili? Doufám že to každým způsobem má býti wýraz citů lidských, totiž leckterého élowěha, a vsak prosím ukázali mně lakového abstraktního pouhého čtowěka bez osobnosti a bez národnosti í
Ačkoli bez rázného wýznamu tvářnosti žádné národnosti nem, přece zapírali nechci, že ten wýraz u rozličných národů i rozličné esthelické ceny do sebe iníti může a že w tom ohledu národowé šlechetnějšího a více básnického wýrazu před jinými pro umělecké wzory lépe se hodí. Dejniež ale i tomu — co prawda není — žeby twářnost Slovanů všeho básnického a šlechetného wýznamu prázdna byla, nelze zapírali, žeby slowanský malíř po nenuroduf cestě sotva k nějaké půwabností, jadrnosti a dokonalosti dospěl, neboí cizích, býí i sebe lepších tělesných wzorů tak dobře jak domácích přece nezná, a již proto nebude s to* docela trefně je wyobraziti. Jeda by docela vlast svou pro cizinu opouštěl a sám cizincem mezi krajany swýini se siní; pak bychom jej mezi prawé Slowany již ovšem wícc počítali nemohli. Komu ale na tom záleží, by o po-waze a wýznamu slovanské tvárnosti se přeswědčil, pro toho zns lepší rady newím, než aby kdekoli může w osadách slowonských na obec w kostele shromážděnou pozor dawah Nenajde-li u našich krajanů výrazu rozumnosti, dobroty a schopnosti rozmanitě a bohatě wyličených, to zajisié zakalenýma očima na ně pohlížel, i komu na malířství nic nezáleží, jdi tam a podívej se pilně w oči svému lidu! luáím, žeby se mohl lim způsobem nejeden lepším vlastencem stáli.
Musím se ještě zmíniti o dwou Welkorusích — jediných to, které si dobře pamatuji — jelikož se mi hned na prwní pohled jako znamenitý wýjew co do slovanského rázu představili. Byli oni z tok uazwaných Filaponců, osady lo ruských wystčhownleů w Bukovině. První, slřfbrowlasý starec, tok welice tvaru hellenskému se blížil, žeby mohl wýborně ke wzoru nějakého Nestora na každém obraze sloužili; druhý, muž dozrálého, wšak ještě jarého veku a slor.ilé postavy, měl tahy více okrouhlé, jakýmž se podobné zhusta mezi Poláky u Cechy vyškytají, a sice welmi rázné, takřka wýmluwné powahy.
Když pak určitého a obzwlášlntho výrazu beze spojení s národností býli nemůžo, hleďme jak daleko as rázná významnost k dokonalému wywinuli plastického umění nevyhnutelná jest, čím samým se potřeba národního směru polwrzuje.
Důležitá jest zajisté okolnost ta, že často obrazy obzvláště jadrného a presného výrazu i bez z nu menil é esthelické krdst/ veliké umělecké ceny míli u silně na cit pozorovatele působili mohou, čeho o pouhé školní kráse bez patrného wýznamu říci nelze. Samá prawidelnosl krasocitu we formách, neoživena duchem jakési básnické neb. filosofické osobnosti na diváka tuze slabě působí, ba i nic. Nejdůmyslněji cestovatelé a skoumatelé národních tvárností w lom se shodují, že pouhá lepost forem plastických, u národů ne-
i-
vzdělaných odloučená od vyvinutého duševního výrazu, kterýž se jen důsledným vypěstováním rozmanitých schopností u citu lidských dociluje, nikoli v závod sstoupili nesmí s krásou spojenou g domyslným významem dokonalejší osvety u národů starší wzdčlniiosli. Zvláště w tomlo ohledu jestit wysoký rozkwět umení bez wliwu národnosti nemožný. Wzory klassické školy, bud nevy-rownané antiky, bud díla z novějšího vzkříšení plastické wýle-čuosli bez odporu vyššího n nežného duševního výrazu nedosla-Lek nemají, dokazujíce pri bcdliwém skoumáuí klassickVch vzoru, že ani jeden veliký umělec pouhým následováním prvnejších mistrů nepovstal, a že bez samostatného čerpání z přírody — toUž národnosti — prawého výtečníka není.
Klassické vzory, jejichžto užitek pri prozřetelném užívání arci nepochybný jest, mají sice tu přednost do sebe, že lepolvárnost porůznu a částečně w přírodě so naskýtající w sobe shromážděnu a spojenu mají. a takořka antologii po celých národech roztroušené malebné krásy představují, owšeni při výborném rázu význam-ností.  Nicméně, kdo se jenom poněkud w umění zná, dobře ví, ^ že i nejmistrnější ruka následováním vždycky o něco za původním -   wzorem pozadu zastává, že ten jest nejwělší umrlec, který w po-,r rovnání s jinými nejvíce leposli z prírody čerpá a nápodobuje, ie \ ale přírodu samu žádný člověk nevyčerpá co swět světem stojí a stáli bude, Nevyhnutelný následek toho jest, že výhradným přidržením se školy třeba nej lepší bez samo statného národního snažení si přičiněni každá škola Čím dál tím hloub klesali musí, poněvadž pudle zákonu přírody každá kopie pod wzorem, druhá pak kopie pod prwní ald. stojí. Dokázali se to dá velmi snadno porownáním školy byzantské se starořeckou.
Ze při lakovém nedostatku samostatnosti sama lepochuf tvaru a poměrů trpěli může. zkušenost učí, nejvíce ale tím musí tratili přesnost výrazu. Obzvláště znamenitý jest tu rozdíl mezi vzory ziwými a neziwými. Jenom neveda v umění plastickém může za to míli, že pouhá výtečnost stejné míry také stejné ceny vzorům dodá wá, budtež ony žiwó čili nic. Pro nezkušeného jestit ovšem snadnější věc, nápodobili vzor nežiwý, protože nepohnutý, ale každý cvičenější malíř wí, že duch a wýraz tvářnosti, a přede vším outlejsf stupně něžnější a ušlechtilejší povahy, náležející mezi hlavní vnady vzdělanějších národů, při nějakém pohybování tahů, při častejším promlouvání a hráni očí daleko zřejměji wystupují a od malíře pozorovány býli mohou, nežli když človek jest beze všelikého hnutí; kde se vsak nalezne tato pro určitější a nežnejší význam tvárností tak welmi důležitá živá hra tahů wc vzorech neoživených?
m m mm
Z lakového slepého modlení se ke vzorům kterékoli školy powslilwaío wáěcko. co umélci privykli nnzývali manýrou. Zawc-děni přednostmi byt sebe skvělejšími nejakého výtečníka následovali ho bez samostatného skoumání v přírodě — což ov sem pohodlné bylo — a nedosáhše výhornosti oblíbených vzorů s v velu I I v lepotwárnosti kleslí a wýraz —ta dušo všeho wyššího umění — i byl ten lam.   Posledním stupněm takového nuzného snažení jsou
i  jisté talířku jariiuirecní anliky, na něž zasvČcencc v plastice bez znamenité hrůzy ani dívali se nemůže.
Mluvil jsem o slovanském odevu v ohledu krásy; všecko pak eôHmnTvyšTrlojTo chuti snad neprospívá, memeně přec semotain • charaMeristlcTHítTi^^ může, neb" hazde ľotlclm, Jak mile se stalo
prawonáľôdnim, budiž více neb méně sličné, vžilycky jiecp rá-žTTctKTílo sebe má, čehož pri uhlazeuostí všeobecných, lakuiér ani docela cizích ani domácích krojů * ujmou plastiky pohřešujeme. Zde nastává ono umelecké pole, ježto obyčejným jménem „genre" sluje. Pod límlo názvem můžeme bez mála takové obrazy zahrnout!, jichýto předměty z vezdejšího života a z místních okolnosti vzaly jsou, při čemž se hlavně k vernosti a ráznosti v líčenu časem i beze slušné péče o plastickou krásu hledčlo. Poněvadž z dotčené příčiny ovšem nezřídka v tom směru více méně lepo-chuti se ubliželo, pádlu tato umelecká včtev rifjenrea zvaná u mnohých soudců, wýtečnosti nade všecko milovnýeh u veliké opovržení, které však často jen za vyvěšený šlíl velikého kritika sloužili musí. ješln při lak řečených ycure-owšvh ú t vorech ne všecko na „genrn", ale přemnoho na tom záletí, kdo a jak je vypodobí]uje. Nenf-li lam přísná eslholická krása iczdycky velikou váhu, přece není z té vetve plastiky fepoebut vyloučena, což jediné malířovi samému zanecháváno bývá. MfwnjíC nčkteré práce toho druhu znamenitou umeleckou cenu, a v ý teč nosí jich někdy tak vysoko so povznáší, že není pokaždé snadno určití kde vlastně »tjenrea přestává a klassičnost nastáva1. Blízko toho sloji humorisliha. Připouštím že za našich dal rozmarnost a náklonnost j k smíchu w uměních a v literatuře nad mim panují, tak že tim ne-
J nasyceným hladem smíchu, tím opravdu v/.leklým bažením po vti-
pech, karikaturách, salyrách nejenom vyšší krasocit a podstatné vzdělání, ale i původnost humoru, svěžest vtipu a bystrost sa-lyry trpí, nicméně nesmíme přece na pravém místě, totiž vedle mínění mého tam, kde bodrý rozmar pomáhá k ráznějšímu a silnějšímu významu, k ostřejšímu účinku charakteristiky, loiuuto živlu umělecké ceny odpírali, a tu opět lepšího zřídla nad národnost
UCHÍ. (Dokopčení.)