Max Herrmann •14. 5. 1865, Berlin – 17. 11. 1942, Theresienstadt •Deutscher Literaturhistoriker und Theaterwissenschaftler •Studierte Germanische Philologie und Geschichte (Freiburg, Göttingen, Berlin) •Engagierte sich in der Gesellschaft für Theatergeschichte •1900: theaterwissenschaftlichen Vorlesungen innerhalb des Germanistischen Instituts an der Berliner Universität •1923: Theaterwissenschaftliche Institut •1942: wurde ins Altersghetto Theresienstadt transportiert • • Werke •Albrecht von Eyb: Ein Bild aus der Zeit der deutschen Frührenaissance (1889) – Dissertation •Leipziger Theater während Goethes Studienzeit (1890) •Forschungen zur deutschen Theatergeschichte des Mittelalters und der Renaissance (1914) •Die Bühne des Hans Sachs. Ein offener Brief an Albert Köster (1928) •Die Entstehung der berufsmässigen Schauspielkunst im Altertum und in der Neuzeit (1962) Forschungen zur deutschen Theatergeschichte des Mittelalters und der Renaissance •Poznatky z německé divadelní historie středověku a renesance •Meistersinger – Hans Sachs •Hlediště a jeviště; Dekorace, rekvizity, kostýmy; Herectví •Věnuje se scénickým poznámkám u Sachse • •Die Entstehung der berufsmässigen Schauspielkunst im Altertum und in der Neuzeit -Postavy u Aischyla – typizace antického dramatu, herectví té doby, tradice římských komedií -Pomponius Laertus – průkopník nového herectví -Cherea – zakladatel nového způsobu herectví Vorlesungen •Über Theaterkunst (1918) – O divadelním umění -dramatik, herec, režisér, divadelní publikum (obecenstvo na prvním místě, pak jeviště, herecké umění a „künstlerische Leitung der Vorstellungen = režie, drama tam chybí) •Geschichte des Theaters in Deutschland •Die Einführung in Theaterwissenschaft und Theatergeschichte • Herrmannův přínos •Vznik divadelní vědy jako vědní oboru – odtržení od literární vědy, historie a germanistiky •Moderní divadelní věda jako univerzitní obor •Začal od sebe odlišovat pojmy das DRAMA a das THEATER •Divadlo jako specifické umění sociálního charakteru – publikum •Divadlo tou dobou „nižší“ umění – Hochkunste jsou Literatur-, Musik- a Bildkunstgeschichte •Postup: nastolit problém, kriticky posoudit shromážděný materiál, provést rekonstrukci divadelní minulost (pozitivistismus) •Das Erlebte, das Erlente, das Ererbte •Theaterwissenschaftliches Institut an der Universität Berlin (1923) •Rozhodující divadelní umění je herectví (Schauspielkunst) – zakladatel novodobého herectví Francesco de Nobili (Cherea) Prožívání divadelního prostoru •„Jevištní umění je umění prostorové.“ – neboť se odehrává v reálném prostoru •Předvádění pohybu lidí v prostoru – Kunstraum=umělecký prostor (prožitek, při němž se prostor jeviště proměňuje v prostor jiný) •A) dramatik: přenesení slovního obrazu do jevištního prostoru •B) herec: herecké umění klíčové – herec si přetvoří prostor jeviště v de facto neexistující reálný prostor (naturalistické x psychologické pojetí role) •C) publikum: skryté vcítění (Nacherleben) •D) režisér: eliminovat rozdílné prožívání prostoru dramatik-herec-publikum •- neexistuje prostorový prožitek, ale prožitky •Jen génius je tajnou silou a mistrovským výkonem schopen proměnit tuto mnohovrstevnatost v jednotu.