Protokol pro zápis kvalitativního dotazníku






    Číslo                        -                                              Datum 19. 1.
2012



Skupina divadla HaDi                             Vaše jméno Dobroslava Vilhanová







     Demografické údaje o respondentovi



            Věk                 21                                Pohlaví ženské



   Studium         student FF MUNI                        Povolání      student






·         Jak trávíte svůj volný čas?

·         Hodně čtením, s přáteli. Převážně asi čtením.

·         A do divadla chodíte pravidelně?

·         Chodila jsem pravidelně. Ale poslední dobou spíš nepravidelně. Spíš když mě něco zaujme.

·         Proč právě HaDi? Proč chodíte tam?

·         Právě proto, že je experimentální.

·         Předkládá nám stále něco, co naznačuje nějaké nové tvary?

·         Určitě.

·         A co Vás konkrétně oslovilo, na tom prostředí HaDi?

·         Kontakt s divákem, to se mi celkem líbí. Líbí se mi to jak májí vytvořené jeviště. Divák
je blízko. S tou komunikací to dělá dobrý celek. Taky témata, kterých se ujímají třeba v „Doma u
Hitlerů“.

·         Co se Ti líbí? Líbí se Ti, že zesměšnili tak vážné téma, v tom „Doma u Hitlerů“?

·         Já bych neřekla, že to bylo až takové zesměšnění. Byly tam zachované určitě nějaké vážné
rysy. Nevidím to jako nějakou satyru.

·         A co to v Tobě vzbuzuje?

·         Konkrétně toto představení, bych řekla, bylo takové jiné než většina představení.
Takže…těžko říct.

·         Mě by zajímalo, jestli toto anebo něco jiné, byl velký zážitek, který si zažila v HaDi?
Můžou být i nějaká zklamání, které si zažila z nějakého představení.

·         Tak to zklamání bylo z představení „Fanouš a prostitutka“. Ale týkalo se ani ne tak
obsazení nebo děje, jako spíš, že to pojali až příliš experimentálně. A přitom představení se
sedělo na schodech. To si myslím, že už je velký experiment.

·         Byly tam i židle, na kterých se nesedělo, které zavazely?

·         Ne, bylo to jenom na schodech.

·         Něco studiové.

·         Jo.

·         Takže tam bylo pravděpodobně i málo diváků?

·         Ano, a každý dostal pod sebe takový malý polštářek. Nebylo se ani o co opřít. Taková
technická stránka. Myslím si, že to už je hodně přehnané. Nemělo to co dělat s tím představením.

·         Jaké bylo to téma?

·         Téma byl muž, který si zavolá prostitutku k sobě do domu. Na konci se ukáže, že on je
jako zavolaný gigolo. Je to naopak.

·         Je to vlastně hra, kterou ona chtěla. Pěkné. Tak by to mělo být. Chodíš kromě divadla i
někam jinam? Jako kromě HaDi, jestli navštěvuješ i jiná divadla?

·         Buranteatr a občas třeba MdB, ale spíš výjimečně. Spíš preferuju ty menší divadla, třeba
Husa.

·         Uměla by si charakterizovat, proč preferuješ menší divadla?

·         Právě díky tomu, že se chytají těch experimentálních úkolů. Není to taková ta klasika,
kterou člověk potká v MdB.

·         Jak často chodíš do HaDi?

·         Tak jednou za měsíc.

·         To je dost často.

·         Je, je. Ale někdy to vyjde, že třeba ne. Je tam delší pauza.

·         Jak se dozvíš o představení v HaDi?

·         Většinou z programu na ulici.

·         Z nalepeného plakátu?

·         Ano, z nalepeného plakátu. A někdy se přímo dívám na divadelní kritiky. Jaké hry jsou
dobře hodnocené nebo, které jsou rozporné.

·         Takže někdy jdeš i na hru, kterou kritici hodnotí různě?

·         Klidně, pokud to není hra, která se týká…je taková povrchní…týká se třeba hádek
v manželství. To je to na co bych nešla. Tu bych si třeba nevybrala.

·         To je téma, které Tě třeba nezajímá na divadle.

·         Já si myslím, že to je taková ta generalizace. Jak si ten herec nebo režisér myslí, že ta
postava vypadá. Takové ty klasické vztahy, jako manželé – tchýně.

·         Takové to povrchně vypracované divadlo.

·         Už jsem pár takových her viděla a to mě moc nezaujalo.

·         A například i něco takové bylo v HaDi?

·         Ne, nemyslím si.

·         Když jsme se bavily o těch malých scénách. Mohla by si říct, jestli si všímáš, jak chodí
lidé oblečení?

·         Určitě.

·         A chodí i na malé scény, podle Tebe, dostatečně slušně oblečení. Anebo na to ty sama
nebereš ohled?

·         Já jsem třeba ten typ, co se raději lépe společensky obleče i na tu malou scénu. Trochu
elegantněji. Ale podle mě to není nutné. Už z té filozofie divadla.

·         Jaké je podle Tebe filozofie HaDi?

·         Zkusit experimentovat, zkusit podat divákovi některé kousky, které by nebyli schopní
zkousnout jako klasiku.

·         Zajímavé.

·         Čechov třeba.

·         Takže si viděla „Jsem Kraftwerk“?

·         Ne, ale tam jsou od něho myslím „Tři sestry“.

·         Ne, tam…

·         Oni jsou podle mě v archivu.

·         Aha, tak to myslíš. Viděla si je tady v Brně?

·         Jo, ale nedokážu to porovnat, protože jsem viděla Tři sestry i v Buranteatru. Takže se mi
to úplně smazalo dohromady.

·         Byly si v něčem podobné?

·         Byla dost jiná ta scéna. V Buranteatru vlastně to jak plyne čas, znázorňovali tak, že
prošli takovýma otáčivýma dveřma. Kdežto v HaDi byla jenom klasická scéna.

·         Takže si všímáš scénografii?

·         Všímám, určitě.

·         Zajímá Tě i prostor. Jak vypadá v HaDi, ten vnitřní prostor? Jestli Tě oslovil a celkově
ten prostor Alfa pasáže?

·         Téměř vůbec neberu zřetel nato, jak to tam vypadá, jak vypadá ta budova. Pokud je dobře
postavené hlediště.

·         Takže hlediště Tě zajímá?

·         Hrozně moc, protože právě u toho HaDi se mi líbí, že divák v první řadě je přímo na
pódiu.

·         Jaké představení si ty viděla v HaDi?

·         Z těch co si pamatuju, tak je to hlavně „Doma u Hitlerů“ a „Fanouš a prostitutka“. Ty
ostatní mi už trochu splývají s Husou a s dalšími divadly. Splývá mi to třeba s tou Husou, ale
nesplývá mi to s Národním. Tam si jasně pamatuju, co je taková ta klasika.

·         Takže Národní nemáš ráda?

·         Vůbec.

·         A do MdB si říkala, že občas jdeš?

·         Většinou mě to zklamalo. A právě jsem to vyzkoušela jenom párkrát a preferuju ty malé
scény jako HaDi.

·         Všímáš si, jak tam chodí lidé oblečení?

·         Tak tam chodí co nejelegantněji oblečení, společensky hodně.

·         A taky se oblečeš do nějakých šatů, když tam jdeš?

·         Určitě, do těch nejlepších co mám.

·         Nechceš vynikat, pro jistotu, nebo tak.

·         Ne. Ale asi bych se nedívala na někoho, kdo tam jde v džínech nebo v nějakých slušnějších
kalhotech. To beru tak, že člověk nikdy neví, kdo je třeba turista. A nejsem typ, který by na výlet
bral nějaké operní šaty. Nemyslím zablácené botasky, ale když je někdo tady na výletě a chce si
zajít do divadla…

·         Neodsuzuješ ho, že je oblečený nějak jinak?

·         Ne.

·         Věnuješ se i nějakým jiným kulturním záležitostem?

·         Téměř ne.

·         Takže divadlo je taková priorita pro Tebe?

·         Ano. Kdybych už měla jmenovat něco jiného, o co se zajímám, tak to jsou třeba přednášky.

·         Jsou konkrétně zaměřené na nějaké téma?

·         Teď jsem byla třeba na přednášce o budhismu. A jinak spíš…může to být cokoli, co mě
zajímá.

·         Testuješ, jak lidé uvažují.

·         Anebo jsem teď byla na přednášce u překladatele. Jaké to je, dostat se do
překladatelství.

·         Myslíš si, že HaDi má nějaké specifikum oproti ostatním divadlům?

·         Oproti ostatním malým scénám nebo…?

·         Například. Můžeš porovnat i s ostatním, jestli chceš.

·         To je těžko říct. Možná, nestálé herecké obsazení bych viděla celkem jako plus. Pro
diváka to pořád přináší něco nového. A vytváří se i takové nové vztahy. Nemusím si představovat, že
ten kdo hrál tuhle roli, hrál někoho úplně protikladného. Takže to si myslím, že je rozdíl, že nemá
trvalé herecké obsazení.

·         Ano. Sleduješ i herce nebo jejich realizace na jiných scénách nebo ve filmu?

·         Ne.

·         S kým chodíš do divadla nejčastěji?

·         S kamarádkami z divadelní vědy, popřípadě se spolužáky nebo s přítelem.

·         Chodíš někdy i sama?

·         Ne, ještě jsem nebyla.

·         Takže je to pro Tebe do jisté míry i společenská událost?

·         Určitě. Já jsem ten typ, co když je na jevišti nějaký vtip nebo akce, tak se dívá po
ostatních a hledá souhlasné pohledy. Jestli je mají a jestli to taky tak chápou. Nemusí to být ani
legrační moment, může to být něco nezvyklého.

·         Ráda vnímáš reakce publika, ráda se k nim přidáš?

·         Ano.

·         Rozhodnete se někdy rychle, že půjdete do divadla, úplně spontánně?

·         Ne, většinou to plánuju a mám objednané lístky dopředu.

·         Máš to někdy i několik týdnů dopředu naplánované?

·         Ne, to ne. Spíš několik dní.

·         Takže si to rezervuješ. Byla si už někdy na nějakém dobročinném večírku?

·         Ne, nebyla.

·         A připravovala ses někdy na divadlo nějak speciálně, jako návštěva u kadeřníka nebo koupí
nových šatů?

·         Ne, zatím ne.

·         Plánuješ to?

·         Ne, nemám to v plánu.

·         Ale mohlo by se to stát, ne?

·         Ale je to spíš nepravděpodobné, ale mohlo.

·         Ale neláká Tě to?

·         Ani ne, já si spíš vyberu na poslední chvíli, v čem půjdu.

·         Jaký byl Tvůj nejsilnější zážitek v HaDi?

·         Nejsilnější…asi by se pojil zase s těma dvěma hrama. Já hodně stavím na tom „Fanoušovi“ a
na tom „Doma u Hitlerů“, ten vztah Hitler Eva Braunová. To byl asi nejsilnější zážitek z divadla.

·         Celkově z divadla, které si kdy viděla anebo v HaDi?

·         Nejsilnější zážitek, jaký jsem kdy viděla. To bylo ve zlínském divadle představení „Šumař
na střeše“. Já jsem měla dva roky předplatné.

·         Ty jsi ze Zlína?

·         Ne, ze Vsetína, takže Zlín mám kousek.

·         A kde tady bydlíš?

·         V Brně na Vinohradech.

·         Je to dost daleko do centra? Nevadí Ti, že HaDi, je tak daleko od Tebe?

·         Ne, tím, že to není návštěva každotýdenní ani každodenní, tak mě to nevadí ani trochu. A
klidně bych dojela i na úplně opačný konec Brna.

·         Mohla bys mi popsat i pocity, které si měla při těch dvou představení, „Doma u Hitlerů“ a
„Fanoušovi a prostitutce“? Jedno je pro Tebe potěšením a druhé zklamáním. Mohla by si popsat
pocity, které u Tebe potom nastaly?

·         Většinou mě ta hra ovlivní nejvíc pár hodin potom, co ji zhlédnu. To se nad tím nejvíc
zamýšlím. Zvlášť když je to něco s takovým těžkým tématem, tak o tom třeba přemýšlím. Ale většinou
to třeba zapomenu. Další den už o tom nepřemýšlím. Myslím, že mě to tolik neovlivní.

·         Je možné, že by ses naštvala, když dáš peníze za nějaké představení, které se opravdu
nelíbilo?

·         Já jsem zatím nic až tak hrozného neviděla. Ale asi by mě určitě naštvalo a mrzelo, kdyby
to byla stovka dvě, za opravdu slabé představení.

·         Jaká je ideální cena vstupenky, pro Tebe?

·         Já si myslím, že nad sto korun by to jít nemělo. Neříkám, že ne třeba padesát, ale nad
sto by to jít nemělo.

·         Jako pro studenta, myslíš.

·         Ano.

·         A HaDi má teď kolik, 150?

·         Jo, okolo 140.

·         Stalo se Ti někdy, že si přišla do divadla, respektive HaDi, v den kdy si měla velmi
špatnou náladu a to divadlo ji změnilo?

·         Ne, to se mi ještě nestalo. Ale stalo se mi, že ta nálada nebyla úplně ideální a pak to
bylo úplně jiné. Změnilo se to k lepšímu potom představení. Nemuselo to být nějaké legrační, ale
když je to představení dobré tak mě to ovlivní, i kdyby to bylo s nějakým smutným tématem.

·         Jsi ta, která v té vaší skupině třeba organizuje to, že jdete večer do divadla?
Přemlouváš je k tomu, že půjdete na to nebo ono představení?

·         Nemusím je ani přemlouvat, oni jsou dost kulturní.

·         A mají rádi HaDi?

·         Oni znají spíš Buranteatr.

·         Co se Ti na Buranteatru líbí nebo proč myslíš, že ho mají kamarádi raději?

·         Dost silná hra byl „Skleněný zvěřinec“. Já jsem teď něco viděla, ale nemůžu si
vzpomenout, jak se to jmenuje.

·         No nic, moc děkuji za rozhovor.

·         Děkuji.