Nicolas
Boileau­
Despreaux
Francouzsky basnfk a teoretik, povazovany predev~fm
za zakonodarce litecamiho klasieismu. Jadro jeho dna
Ivoil Salires (Saliry, I-XII, 1660-1711), Epilres (EpistoIy,
I-XIl, 1669-1698) a smesnohrdinska basen Le Lutrin
UMENI
BAsNICKE
• I. lislopadu 1636
Crosne
tIl. brezna 1711
Paffi
(Pultik, 1683).
Svou estetickou doktrfnu vymezuje v didaktickc basnl
L 'Arl poilique (Umenf basnicke, 1674), podle ktere se
keasa musl ildit lroiiedinym prlkazem rozumu, pilrody
a pravdy. Na rozdn od italsky insplrovaneho barokniho
vkusu, klery Boileau pro jcho pfebujelost odmfta, rna byt
literarni dna poslusno zakonu rozumu. V tom ohlcdu
I. zph
Marne vzhlfZllroufaly autor k Pamasu
v louze dosahnout vysin umeni verM;
k tomu, kdo nevnlmd skeyte hlasy nebes
a u jehoz zrodu nesvitla hvezda,
vychaz{ z Descartova racionalismu. Za druhe jc treba je Foibosl hluchy a Pegasos se mu vzplca.
nasledovat "rozumnou" a "dokonalou" pffrodu v jeji Vy, kdo hoilee tim nebezpeenym zdrem,
nemennosli a v~eobecne platnosti, aniz by aular upadl bezite trnitou cestou pfsemnictvf,
do zachycovanl nahodileho, jedineeneho a podivneho. nestravujte se nad neplodnymi versi,
Jen lak mO~e byt umelecke dno vytvoreno podle provdy,
jak veil trell pravidlo. To vse je zarueeno ndpodobou
nemejle za genia milovnika rymu;
strezte se vabne salby mame pOlechy,
"starych", to jest antickych autoru, kterj majf poslouiit
jako vzor, a podmineno zasadou libosli. Dokonce i Iicenl
osklivosli a hrOzy musl byt libe a odpovidat dobremu
vkusu. Boileauova paetika stojf na dvou pilH:fch: na inspiraci
rozumem podle kartesianskeho pojeti a na smyslu
pro klasicizujiC{, vznescnou a dokonalou knisu.
o skule~nosli, ie ceskii estetika byla zasazcna klasicismem
pomeme maIo nebo takfka vOllec ne, jakkoli je
kazde podobne delenl zoaene umeie, svMel i pozdni
ajediny Tablicuv casomemy pfeklad Umeni bdsnifskeho,
sepsany roku 1827 a vydany v Budlne roku 1832.
dlouho zpytujte sveho ducha a sfly.
Pffroda je plodna na vyleene duchy
a uml delit vlohy mezi autory:
jeden ve versfch Ifel miloslny plamen;
druhy Ilbeznou carou brousl epigram:
Malherbe' mOze chvdlit ciny hrdinovy;
a Racan' Phylis,' pastyre a lesy:
avsak duch, klery se chvalf a sebe ctl,
nepozna sve vlohy ani sebe sarna:
jako ten,' jejz kdysi spatiili u Fareta,'
jak uhlem cmani verse po zdech hoslince,
Umeni bdsnicki! prelozil z francouzskych origindlU nei odeSel nepatricne drzym hlasem
A. PohorskY. opevat triumfalni "Iek Hebrejcu
I Foibos ­ ozna13enf pro Apo1l6na, feck~ho boha lyrick~ho b<1snictv{.
'Fran~ois de Malherbe (1555-1628) - franeouzsky basnlk, zprvu "baroknr', pozdl!ji
proslul uml!fenym klasickym vkusem. Silnl! ovlivnil sv~ sou13asnfky, nicm~nl! Boileauova
chv<11aje ponl!kud nadsazen<1 (SfV. dale).
, Honorat de Bueil, markyz de Rae.n (1589-1670) - francouzsky Msnlk, z~k M.IherMv,
autor miloslne a nabozenske Iyriky.
4 Phylis _ ~ast<1 postava paslor<11 a galanlnf poezie.
~ Antoine Girard de Saint-Amant (1594-1661) - francouzsky b<1snlk, ovlivnen
Malherbem a italskou poezif, autor dna Moyse sauve (Zachr<1nl!ny Mojff~).
6 Nicolas Faret (asi 1596-1646), piftet Saint-Amantuv, autor stanov Francouzsk~
akademie a ve sv~ dabl! obl{ben~ho dna L'Honnete Homme ou l'art de plaire (1630).
184 185
1
186
Nicolas Boileau-Despreaux
a vlekl se napfi~ pou~t! za Moji!~em,
jeni se s Fara6nem v moti utopi!.
Mje mjm~t Ifbezny nebo vzne~eny,
nechi zdravy smysl vidy odpov!da rymu,
neboi navzajem si odporuji darmo;
rym je sluha, prislu~i mu poslouchat.
Kdo se pti jeho hledan! nejdtiv moff,
navylme ducha nalezat jej snaze;
bez namahy se skion! pod jhem rozumu,
nijak mu nebnini, slouZi mu a jej syti.
Je-Ii v~ak ukracen, muie se i vzepfit,
aby jej dostihl, chvata smysl za nim.
Milujte jen rozum: ai vidy vase pero
u n~ho naleza skv~lost i hodnotu.
Kdekdo uchvacen nesmyslnym napadem,
vzdalen pak pf!memu smyslu, hleda jen my~lenku,
jako by se snfiil v svych obludnych verMch;
Kdyby si myslel, co myslel si ui jinY.
Tyto vystrelky prenechme !talii:
tfpylivou blahovost fale~neho lesku.'
V~e mus! spo~fvat na zdravem rozumu,
av~ak cesta k n~mu je kluzka a pflkra;
sotva z n! sejdeme, ui se utopime.
Na sve pouti zna rozum vidy jen jeden sm~r.
Autor n~kdy pffM prostoupen svym pfedmetem
neopustJ Iatku, dokud ji nevy~erpa.
Sotva spatti palac, ui lf~i pni~elf,
pote vas provede po kaide terase,
zde stoupa schodi~t~, tudy vede chodba,
tam balk6n ozdoben zabradlfm ze zlata,
po~fta kulate a ovalne stropy,
"Hie zde jsou festony a tu je perlovec."
Pfesko~im dvacet stran, abych dosp~) k zav~ru,
a taktak, ie zmizim zadem pres zahradu.
Nac je neplodna vyre~nost t~ch autorii,
nezat~iujte se podruinym detailem.
V~e, co je zbytne, je sed', jet budi odpor,
1 NarUka na marinismus. ilalskou varianlu preci6zni poezie.
Urnen! blisnicke
presyceny duch to odmilne vzapeti.

Ten, kdo nezna miru, nenau~i se psat.

V~ak strach z jednoho zla ptina~i zlo hodi,
ver~ ai ptili~ chaby u~inite t~ikym,
nechci byt rozvla~ny a stanu se lemnym,
jeden nen! zdobny, Muza v~akje naha,
druhy, nechteje se plfiil, lape v mlze.
Chcele si vyslouiil naklonnosl publika?
Nuie, menle stale pri psan! svoji re~.
Styl prili~ plochy a slale jednotvamy
zMi marn~, proloie nas ukoleba.
Vidyi malo ~teme ty, klefi jenom nudi,
jednoslejnym t6nem recilujice sve ialmy.
Siaslen, kdo zpiva lehkomyslnym hlasem,
hned strohy, hned vzlelny, mily a zas pr!sny!
Jeho spis je liby ~lenarum i nebi
a byva u Barbina' obklopen kupci.
Muid psat cokoli, nebud' v~ak pffzemni.
Sty) sebemen~ vznosny tada vzndenost.
Pohrdajic vkusem, vlirava burleska
nam omamila zrak, la poutava novola:
ve verMch se hleda prosloduchy vtip.
I Parnas hlaholf jazykem trinice,
rymova licence odloZila zabrany,
z pfevle~eneho Apo1l6na je Tabarin'
a lato nakaza postihla ui venkov,
p!safe, mMiany a take kniiata.
Ten nejhodi zenet je nyn! obdivovan,
ba i d'Assouci 10 na§el si sve ~temite.
Nakonec se v~ak dvoru omrzel ten styl,
odmit! lacine vyslfednosti verM,
odliSil prostotu od plytkych ~a~kovin
a prenechal venkovu obdiv k Typhonovi.1I
Tento slyl ai nikdy neposkvrni vas spis,
I Barbin - pafifsky knihkupec a nakladatel.

9 Jean Salomon, feteny Tabarin (asi 1584-1633) - ;lutor fra~ek.

10 d'Assouci (Dassouci, 1605-1675) - burleskni napodobilel OVidiovych Promln.

" Le Typhon (1644) - b~sei\ Paula Scarrona (1610-1660) 0 v~lce obr~ s bohy.
187
188
Nicolas Boileau-Despreaux
napodobujme Maroluv" nenuceny zert,
burleska vsak paltf kejklifum na Mosh'."
Avsak nae hromadit, jak lo clnf Brebeuf,14
kdyz vrsf na bfezfch ve svojf Farsale
"mrlvych a k srnrli jdoucfch hory plaClive".
Zvolte si lepSf t6n. Bud'te proslf s mfrou,
vznesenf bez pychy, pffjemnf bez false.
Pfedk1<idejle clemifi, co se mu Ifbf,
a kadenci sud'te s nejvelSf pUsnostf;
af vldy ve vers; smysl, jeni clenf slova,
pferuSi kaidy vers na zpOsob pferyvky.
Dbejte, aby ukvapemi samoh1<iska
nenarazela na sve ceste na jinou.
Sfastnaje vzdy jen vOlba libozvucnych slov.
Stfezte se narazu odpudivych zvuku,
vers sebevle hutny, myslenka, byf vznesena,
jsou duchu vzdaleny, zranujf-Ii sluch.
Za prvnfch casu francouzskeho Parnasu
urcoval veskere zakony jen rozmar
a rym na konci bez ladu kupenych slov
slouiil co ozdoba, pocel i cesura.
Villon" prvnf umel v tech hrubych dobach
rozjasnit zmatene umenf basnicke.
Marot" brzy po nem rozvinul baladu
i osmiversf a zrymoval maskarady.
Vazanym refrenum podtfdil rondely,
urCii docela nOve cesty rymu,
at Ronsard17
pozdeji po jinem zpusobu
v~e rovnaje. v.se zmatl, stvofiv sve um~ni.
A pfece dost dlouho pfal mu stastny osud,
11 Clement Marot (1496-1544) - francouzsky humanisticky biisnfk, aulor Epistol,
Epigrama a Elegil.
13 Tj. Ponl-Neuf - nejslarM paffisky most.
14 Georges de Brebeuf (asi 1617-1661) - auloe galantnfch a satirickych del. epigramu.
madrigalu, parodie Aeneidy a pfektadatel Lucanova Farsalskeho pole.
"Franl'ois Villon (143 I-po 1463) - francouzsky b~snlk.
I~ Maret (viz zde pozn. 12) nebyl ani aUlorem balad ci osmiverU ani tvurcem ma~kanld.
Rondely Yznikaly ostaln~ ui. pied Maro[em.
17 Pierre de Ronsard (1524-1585) - francouzsky b<1snfk. Boileau je k RonsardoYi
pon~kud nespravedlivy.
Umeni basnicke
znal amlckou Muzu, jei pela francouzsky,
pote vsak jakymsi prapodivnym zvratem
opadl z jeho slov pedanticky nanos
a ten hrdy basnfk klopyll z vysoka.
Zdrienlivejsf byli Desporles" i Bertaul,l'
ai nakonec Malherbe jako prvnf Francouz
dal naSf poezii len spravny spad,
seznal moe slova vyfceneho v pravy cas
a vymezil Muze leI povinnosl a fad.
Iazyk. jeji napravil ten uoeny autor,
ui hrube neuraif vas peSleny sluch.
S pOvabem sloky pfivykly si plynoul,
jeden vers pfes druhy ui nelroufal se chylil.
Vse zakon Clilo a onen pravy vudce
autorum doposud poslouZf jako vzor.
Idele v jeho slopach, chvalte tu cistotu
a napodobujle jeho Sfaslnou jasnost.
Pokud smysl versu nenf k pochopenf,
pak zahy mOj duch se pocne rozptylovat
a nesleduje loho, kdo se vzdaluje.
Isou duchove, jejichi zatmele myslenf
je napofad zahaleno hustou mlhou,
a svit rozumu je nikdy neprostoupf.
Tedy dffve nezli psat nauete se myslet.
Vzdyf mySienku vfce ci menlO zmatenou
sleduje vyraz nejasny oi zietelnY.
Co dobfe chapeme, jasne vyslovfme
a sarna slova pak pnchazejf snadno.
Pfi vasem psanf nechf uctivany jazyk
pfi sebevetSfch vystfelcich je svaly.
Marne se snaZite 0 libozvucny t6n,
je-Ii vyrok pokroucen a obrat kulha.
Muj duch neuznava pusty barbarismus
ani vysinutou v3zbu v dutem verS:i,
autor, byf boIsky, bez daru jazyka je.
af dela cokoli, vidy spatny spisovatel.
L8 Philippe Desportes (1546-1606) - Ronsarduv rival, epigon Halskych yzoru.
19 Jean Bertau[ (1552-1611) - cfrkevnf hodnos[af, au[or milostne poezie, pokracovatel
Ronsarduv a napodobitel Petrarcuv.
189
190
Nicolas Boileau-Despreaux
Pracujte v poklidu, i kdyz vas tene cas,
a nenechle se stvat v posetilem spechu.
Pero kvapne, bere ve svych rymech padf,
poznamena ducha min net trocha usudku.
Mam radej byslrinu, jez po mekkem pisku
loukou plnou kvetu pomalu se vine,
nez proud, ktery z brehu vylity se vall.
divoky a pIny sterku, blatnym krajem.
Spechejte pomalu a bez umdleni
vzdy <lvacetkrat svoje prehHZejle <lilo
a bez ustanf je stale znovu brusle.
Pfipisujte s mirou, zato hojne mazte,
nestacf, kdyz v dfle, jef se hemzi chybami,
tu a tam zablyskne se duchaplny rys,
vzdyi kama vee v nem musi mit svoje misto
a zacatek i konec odpovidat stredu.
Nechi casti obratnym zpusobem skloubene
tvon jeden celek z ruznorodych dflu.
Ai nikdy ree odchylena od nametu
nezajde daleko za blystivym slovem.
Mate-Ii obavu ze soudu svych versu,
bud'te sami sobe pHsnymi kritiky.
Nevedomost rada obdivuje sebe.
len vasi pratele vas lepe posoudf
a vase vytvory upnmne vyslechnou
jako dusledni protivnfci vasich chyb.
Odlozte pred nimi autorskou nadutost,
avsak vezte, ze pfftel nenf lichotnik.
Tleska yam ten, kdo se yam posmiva.
Davejte pfednost radam, nikoli chvale,
lichotnik se hned pokousi naladit hlas,
katdy vers jej uvadf do vytrfenf,
vse je kouzelne, bOZske, nic mu nevadf,

jen skace radosti a slzi v pohnUlf,

zahrnuje vas bohapustou chvalou.

Pravda nema nikdy takto nadutou tvaf,

moudry pntel, vzdy pffsny a neuprosny,

vas nenecha v klidu s vasimi chybami,

neodpusti yam sebemenSf nedbalost.

Najde spravny spad pro spatne staveny vers,

Urneni b:isnicke
umirni pfehnanosl nadmiru pysnych slov.
Tu jej zarazi smysI, jinde zase veta:
"Vase stavba, zda se, je ponekud lemna,
vyraz je dvojznacny, nulno jej upresnit"takto
k yam hovoil opravdovy pille!.
Avsak casto autor zalvrzely pfflis
brani svoje verse, veden vlastnfm zajmem,
od pocatku chopiv se prava obrany.
"Pravite, ze vyraz pro ten vers je nfzkY.
Ach pane, k tomuto mejte shovivavosl,"
fekne hned. - ''Tohle slovo je pfilis chladne,
vynechal bych je. - To je nejhezcf mfsto!
Ten obratje spalnY. - Ten zas hoden obdivu."
Tak si zachova vzdy nalezity OdSlUp,
kdyby slovo v jeho dfle se vas mohlo dolknout,
je to jen duvod, aby je nevymaza!.
Nicmene zdanlive kriliku si hycka,
mate pry nad jeho versi nesmirnou moe,
avsak ta krasna fee, kterou yam lichoti,
je jen leckou, aby yam je mohl pfednest.
Pak vas opusti a spokojen SVOU Muzou
jde za hlupakem, aby si ho podmanil,
A najde jej snadno, vzdyi hloupych autoru
plodf nas vek dost, i tech, kdo je velebf.
I bez tech, kdo pfisli z mesta ci venkova,
je jich u vevody a knfzete zastup.
U dvofanu dflo sebevfc jalove
melD za vsech casu snazive pfiznivce.
A abychom skoncili jako v salife slehem:
hlupak najde vzdy vetsfho pro svuj obdiv.
II. zpev
Ani pastyfka 0 nejpeknejSim svatku
si neozdobf hlavu skvostnymi rubiny
a neproklada zlato leskem diamantu,
ale natrha na louce krasnych kvetil.
Tak napevem Ilbezna, lee sJohem prosta,
nechi zan bez pompy puvabna idyla,
nechi je bez pffkras jeji nenuceny vzhled
191
192
Nicolas Boileau-Despn!aux
a liS! se od pychy naduteho verse,
jejl sladkost ai lahodl a Ifbl se,
velka slova vsak ai nikdy nedesl sluch.
Casto vsak v tomto fanru bezradny autor
odhazuje zoufale fletnu i hoboj
a velikgsky v nespoutanem zapalu
uprostred eklogy na lrubku hlaholf.
V hruze pred nlm Pan uprchne do nikosl
a nymfy v desu ukryjl se ve vodach.
ling naopak tezkopadnym jazykem
da promlouvat sadum, jak se mluvl na vsi,
jeho vers, plochy, hruby, kouzla zbaveny,
drfl se pfi zemi a smutne se plazl:
jako by Ronsard na sve venkovske salmaji
stale jen broukal svoje goticke'" idyly,
pro neho bez rozdilu t6nu znejl
Lykidas i Pierrot, Phylis a Toinon."
Cesta mezi krajnostmi byva trnita.
Sledujte Theokrita a Vergilia,
jejich lehky styl, jeji. jim vnukly Gracie,
a ve dne v noci se jimi problrejte,
neboi jenom jejich verse vas nautl,
jak bez nlzkosti mufe autor nlf sesloupit,
jak opevovat Flom, pole, Pomonu,
chvalit sladke vabenl radostl lasky,
zmenit Narcise v kvet, pokryt Dafne korou,"
nebo jakym zpusobem mufe ekloga
utinit venkov ti les hodnym konzula,
takova je sila a puvab te basne.
T6nem trochu vysS!m, nikoli vsak smelym,
platlel elegie v havu smutetnlm
se zcuchanou kstiel nafika nad rakvl,
vypravujlc radost a smutek milencu,
ve snaze vystihnout ty stastne stavy
poblzl, hrozl, jitfl, (osl milenku:
20 Gotickl! nebo g6tske, to jest pOdle klasick6ho vkusu barbarske.
21 Jrnena pOSlav, ktere se l:asto vyskytujl v poezii, zvIast~ bukolske.
" Naraika na Ovidia, Metamorphoses (Promeny) 3,339-510: 1,452-567.
Urneo! basoicke
neslati byl basnikem, nulno miloval.
Nenavidlm ty autory, jejichf Muza

Iftl svuj zap.l vZdy studene a chladne,

mofl se umele a sill rozvafne,

let rymujl jak rozdychtenl milenci.

Jejich sladka pohnutl jsou marnou frazl:

umejl se vfdy jen obtezkat felezy,

chvalit svoje muka, opeval svuj falar

a hlasat rozepfi smyslu a rozumu.

Tak tomu dflv nebylo a smesnym t6nem

Amor nekazal, jak rna vZdychat Tibullus

ti nefny Ovidius pet sladkym hlasem,

davaje kouzelne dukazy umenf.

V elegii nechi promlouva sarno srdce.

6da s vet!ilm leskem, nemenSl vsak silou,
stoupajlc k nebi ve ctizadostnem vzletu,
bytuje ve svych versfch nabllzku bohum
a atletum v Pise23
otvfra zlivoru,
opeva vlteze v prachu na konci drah,

vede Achilla v krvi k bfehum Simoeidy"

nebo sklanl Escaut" pod jhem Ludvikovym.

Jindy jako vtela, snafiva v svem dfle,

pili zas kvCiy oslavit na pobfe'll:

vypravi 0 tancfch, hostinach a smfchu,

o polibku uloupenem ze rtu iridy,
jez se tTochu brani a pfitom z rozmaru
jen chabe vzdoruje, nef jl bude odilat.

Casto bujny styl v nl be'll nazdafbuh:

a krasny zmatek je projevem umenf.

Pryc od tech basniku malatneho ducha,

jenf i v zaujetl rna didakticky fad;

ti chvalf hrdinuv skvely postup vpfed,

jak suchy historik Iltfce pouhy dej.

Bojl se na chvfli odklonit od nej zrak:

dfiv nef vezmou zteci Dole, mus] se vzdat Lille26
" Pisa - krajin. v Elide, deji!le olympijskych her.
24 Simoeis - feka v Tr6ad~.

lS Reka Escaut spojuje dne~nl Francii. BeIgH a NizozemC.

"Mesto Lille bylo dobyto Francouzi r. 1667, Dole a rok pozdeji.
193
194
Nicolas Boileau-Despreaux
a svym pfesnym ver§em musi jako Mezeray"

pobofit nejdflv opevneni v Courtrai."

Apo1l6n s ohnem svym byl k nim vzdycky skoupy.

Rflca se, fe jednou pry ten rozmarny buh
si pfedsevzal poplehnout francouzske poety
a vymyslel si strohe zakony sonetu;
chtel, aby ve dvou ctyfver§fch stejne miry
rym s dvema zvuky osmkrat udefil v sluch
a kstice verM umele sestavenych
delila se do dvou trojverM die smyslu.
Zejmena z leto basne vyhostil volnost
a sam zmelil pocet ver§u i kadenei;
zakazal, aby ver§ slaby mel tam pfistup
a slovo vyfcene se smelo opakovat.
Navic jej vybavil i vysostnou krasou:
sonet bez vady sam pfedN dlouhou basen.
Tefko v§ak basn!ci se 0 nej snazi,
tento §iastny fenix neni k nalezen!.
Sotva u Gombaulda, Maynarda ci Mallevilla
lze obdivovat dva nebo tfi z tislee.
Zbytek je tak malo cten jako Pelletier,"
jenf rna od SercyhoJO na krok k hokynan.
Aby se smysl vtesnal do danych mezi,
je mira vMy pffli§ dlouha nebo kratka.
Epigram volnejM v omezenem tvaru
byvajen vtip ozdobeny dvema rymy.
Pointa, jif na§i autoli neznali,
byla z halie plinesena af k nam.
Lid obecny, oslnen jejim pozlatkem,
dychtive behal za jejim novym vabenim.
Pffzen publika lakala jeji smelost
a ten bujny zastup pak zaplavil Parnas.
Nejdfive ji byl nakaren madrigal;
"Fran~ois Eudes de Mezeray (1610-1683) - franeouzsky hislarik, predehOdee
Boileaua v hodnasti kr410vskeho dejepisee.
21 M~slO v dne~nl Belgii. dobyto Francouzi r. 1667.
"lean Ogier Gombauld (asl IS88-1666), Fran~ois Maynard (IS82-1646), Claude
Malleville (asl IS96-1647), laeques Pelletier - mene vyznamnf franeouz!tf bAsnlei.
.. Paflzsky knlhkupec.
Urneni basnicke
pak ji by! hrdy sonet rovnez zasazen,

tragedie sl v ni na§la zalibeni,

elegie ziska!a ozdobu pro svuj bol,

hrdina na scene hledel se ji py§nit,

bez pointy milenec nevyda ani vzdech,

v§ichni pastyfi jsou ve svych novych nafcfch

pointe vernejsi vlee nez svym kraskam;

kazde slovo melD vZdy dye ruzne tvare:

pr6zaji pfija!a stejne jako verse;

obMjce od dvora ji najezil svuj styl,

kazatel pojal ji do Evangelia.

Potupeny rozum koneene vsak prozfel:

aby ji vyhostil navzdy z vazne feci

a vefejne ji prohlasil za bezectnou,

z milosti ji ponechal misto v epigramu,

jen kdyz jeji duvtip pfitom vhodne zazni,

vozi se po myslence, nikoli po slovech.

Tak na vsech stranach nepofadky ustaly,

jen u Turlupinu'l Ize spatTit doposud

nejapne rertefe, ty sa§ky ubohe,

stare" milovniky hrubych slovnich hficek.

Byva to Muza jen nepfili§ zjemnela,

ktera sf pohrava la§kovne se slovem,

aby zneufila pfekrouceny smysl;

stfezte se tohoto smMneho vystfelku

a nesnafte se vzdy lacinou pointou

brousit od ocasu blaznivy epigram.

Kazda basen se skvi jen svou vlastni krasou.

Rondel, puvodu galskeho, rna prostotu.

Balada, podfizena starym maximam,

casto vdeci za svuj lesk rozmaru rymu.

Madrigal, prostM a vzne§enejM spadem,
vydechuje sladkost, nehu, lasku.
Touha uHzat se, avsak neu§kodit,

ozbrojila Pravdu satirickym ver§em.

LuciHus jako prvni ho pouzil,

nefestem RimaOll nastavil zrcadlo,

Jl Henri Legrand, reteny Turlupin (t 1634 neba 1637) - franeauzsky heree.
195
196
Nicolas Boileau-Despreaux
stavel pokornou clnost nad vzpupnou nadutost.

poeestneho chodce nad bohatce v nositkach.

Horatius bfitkost posilil hravosti.

nlkdo nebyl py~ny 01 hloupy beztrestne;

a beda jmenu stiienemu kritikou.

ktere ve ver~i by neruSilo metrum.

Perslus do versu sevrenych. lee temnych.

zamanul sl vtesnat mene slov nei smyslu.

Juvenal. vychovan ve skoln!m lomozu.

dohnal do krajnosti sZiravou nadsazku.

Jeho dfla. jei jsou plna hrozivych pravd.

navzdory tomu jiskn vznesenou krasou:

jednou ve spisu. ktery pochaz! z Capri.

rozbfjl uctfvanou sochu Seiana;"

jlndy pohanf pred radu senatory.

blede pochlebnlky lstlveho tyrana;

nebo popisuje latinskou zhyralost.

kdyi ffmskym nositum proda Messalinu."

jeho ihoucf dopisy oslnlve zan.

Techto starych moudrych mlstru duvtipny iak
Regnier" jedinY. odchovan jejich vzorem.
ve starem stylu rna zase novy puvab.
Jen kdyby jeho ver~ nepohor~ovalstud
a netpel mfsty. jei nav~tevoval autor.
a kdyby smelost! svych cynickych rymu
tak casto nepobufoval ctnostne usi!
Latina ve slovech jen poru~uje cest.
I francouzsky ctemli' chce byt respektovan;
svevolnost necisleho zvuku jej un,il'
pokud cudne slovo nezmlriiuje obraz!
Ja zadam v satire ducha upfimnostl.
prcham vsak pred smelcem. ktery jen kaie mravnost.
Jednlm tahem pera. plodlcfm bonmoty.
Francouz. rodem sprymar. vytvoril vaudeville.
31 Lucius Aelius Seianus (t 31 n. I.) - velitel cfsafske gardy. usmrcen na ptCkaz dsafe
Tiberia pro podezfenf ze spiknutI.
33 Valeria Messalina - manzelka cisafe Claudia, povt!stm1 prostopasnym iivotem.
~ Mathurin Regnier (1573-1613) - francouzsky satirik, humanista, pokratovatel
Michela de Monlaigne.
Urnenl b3snicke
jeni mile dotemy. doprovazen zpevem.

jde od ust k ustum a cestou se stale sifi.

v techto versich kvete francouzska svoboda:

dlte potesenl, jei chce vYrUst pro radost.

Pfesto jako nebezpecny posmevaeek

neberte Boha jako namet lehkovainy.

Nakonec vSechny ty hry. jei hanf Boha.

mohou privezt smlska ai na popraviSte."

V plsnich je nezbytny vkus a zdrava mira,

I kdyi Inspirujl obeas Muzo hrubou.

je;; vnukne chaby kuplet Linierovi."

Pro pouhe stest!, je;; vas svedlo k basnictvf.

,:sak nenechte se opojit hloupou pychou.

Casto autor pysny na svuj popevek

rad by se snad povaioval za basnlka.

A neusne, dokud nevytvoff sonet,
kaiM rano zplod! sest basnl nacisto.

A jaky zazrak ph te posetilosti,

ie hned. co vytiskne svoje hloupe snenl,

se necha zpodobnit na prednl stranu rakve

s vencem z vavnnu, jejf zhotovil sam NanteuilY
III. zpev
Nen! iadny had ani odpoma obluda.
jenz v krasnem havu by nemohl se liblt.
Jemnym tahem stetce libezne umenf
I z veci seredne uclnl vec peknou.
Aby nas zmamila, tragedle v slzach
dala promluvit bolu Oldipa v krvl.
vyjadfila zmatek Oresta otcovraha.
pro nasi potechu dohnala nas k placi.
Nuie vY. kdo horujete pro divadlo.
pojd'te se 0 ne pfit ve vznesenych verSich.
zdali chcete na jeviSti uvest dflo.
3~ Petit byl upalen r. 1665 v PaHfi za basen Paris ridicule (Smesm1 Pariz) ve veku
2Sle!.
36 Liniere - paffisky pisnitkaf.
l1 Robert Nanteuil (1623-1678) - francouzsky malfl. rytec a kresllf.
197
198
Nicolas Boileau-Despreaux
na nez celli PafiZ bude pet svou chvalu
a jez, stale krasne a stale v oblibe,
bude i po dvaceti letech zadano?
Nechl ve va~em dile vasnive pohnutl
jde za srdcem, jez rozpaluje a sZira.
Pokud krasnym hnutim pffjemna zufivost
nas dosti nenapliluje sladkou hrilzou
~i nebudl v du~i kouzelne dojetl,
pak s mamou u~enostl rozvljlte scenu:
va~1 chladnou uvahou se jen odradl
divak, ktery nenl ochoten k potlesku,
a lopotou yaM marne retoriky
znaveny pravem usne nebo vas odsoudf.
Hlavnlm tajemstvlm je Ifbit se a dojmout,
nalezt deje, jez by mne mohly poutat.
Ai promySleny dej od prvnlch versil
nenasilne srovna uvadeny namet.
Je mi k smlchu herec, jenz se vyjadfuje mdle,
nedokaze zkraje hned vylozit svilj zamer,
a rozpletaje pracne spletenou zapletku,
._~potMenl pro mne udela unavu.
IRadeji by mel proste uvest sve jmeno
a flci: "Jsem Orestes ~i Agamemn6n",
nez aby 1f~i1 mnoistvl zmatenych nadher,
nic nefekne k duchu, jen ohlu~uje sluch:
namet nikdy nenl vylozen dost zahy.
Ai je mlsto deje pevne vymezene.
Jeden autor od Pyrenejf" bez studu
do jedineho dne shrnul fadu rokil:
pak ~asto hrdina te neumele hry,
dlte v prvnlm dejstvl, je starcem v poslednlm.
My v~ak, ktere svym zakonem vaze rozum,
chceme, aby dovedne rozvljel se dej,
aby jedno mlsto, jeden dej, jeden cin"
uddely hledi~te do konce pine: r
Divak nepfijme, co nenl hodno vlry,
pravda milze v~ak byt pravdepodobna,
"Tj. Lope de Vega, STV. zde s. 82 sqq.
J'.l Nar:1:lka na pravidlo trijednol. srv. Comeillovu Tfeti rozpravu, we s. 170-182.
Urnenf basnicke
absurdnl div nema pro mne pfitailivost:
duch se nedojme tim, ~emu nelze vefit.
Co nenl na scene videt, nechl se popik
ocima snad byehom snaz uchopili vee,
av~ak jsou pfedmety, jd soudne umenl
pfiblfZi pouze sluchu a vzdalf zraku.
Nechl zapletka stoupa vyjev od vyjevu,
na vrcholu v~ak al rozuzlf se snadno.
Duch necltl se nikdy vice zasazen,
nez kdyz v nametu zahalenem zaplelkou
se zahada promenl v poznanou pravdu
a nakonec dostane ne~ekanou tvaf.
Tragedie zprvu bezlvara a hruba
byla jen pouhy sbor, pfj nemz kaidy tan~il
a na boha vlna prozpevoval chvalu
v louze pfivolat urodne vinobranf.
Tak vino a rozko~ probouzely ducha
a nejlep~imu pevci byl cenou dan kozel.40
Snad prvnl byl Thespis, kdo potfisnen revou
provadel po vsich bujne blllzniviny,
a naloziv pfevle~ene herce na vilz,
bavil zvedavce lou novou podlvanou.
Aischylos do ch6ru uvedl postavy
a pfihodnej~i maskou jim zakryl tvMe,
na prkna divadla usadiv divaky,
pfivedl herce obute do stfevlcil.
Kone~ne Sofokles, rozvinuv genia,
rozmnozil nadheru, povy~il harmonii,
zamestnal zpevaky po ce1y ~as deje,
zjemnil vyraz ver~iI doposud kostrbatych
a vdechl jim tak bozskou feckou vzne~enost,
k nlz nikdy nedospela fimska slabost.
Divadlo, jez zboznl pfedkove haneli,
bylo u nas dlouho neznamou radostf.
Rika se, ze skupina prostych poutnikil
vefejne v Panzi hrala pry poprve;
pfihlouple snaiiva ve sve prostote
i
40 Kozel byl oMtov:1n Bakchovi a nebyl odm!nou pfi dramatickych sout~.f.fch. jak
se domnfv:1 Boileau.
199
Nicolas Boileau-Despreaux
predvadela Pannu i Boha z piety.
Vedenf nakonec premohlo neznalost,
zjevilo nemoudrou zboznost podobnych snah,
zavrhlo ty neutene kazatele.
Vratil se Hekt6r, Andromache, Ilion,"
herci odlozili svou antickou masku,
housle nahradily sbor a take hudbu.
A potom laska s neznymi pohnutkami
ovladla divadlo, jakoz i romany.
Citlive Ifcenf milostnych vzplanutf
je nejjistej~fcestou, jez vede k srdcL
Ukazte tedy zamilovane hrdiny;
nedelejte z nich v~ak pfihlouple pasacky:
Achilles miluje jinak nez Filenos
ti Thyrsis," tez Cyrus nenf Artamenes."
Nechi tedy laska, premozena vycitkami,
se spfs nez jako slabost jevf jako ctnos!.
Strezte se malosti hrdinu z romanu,
velkym srdcfm v~ak doprejte par slabostf.
Achilles bez hnevu by vas jen odradil,
vidfm jej radeji v slzach pro pohanu.
U techto malych chyb, ktere nam vylfci,
duch se pokazde rad skloni pred pfirodou.
Nechi je takto ve vMich spisech urceno:
ai je Agamemn6n hrdy, pysny, chtivy,
ai Aeneas chova k bohum pfisnou uctu.
Ai kaidy zachova si vlastni povahu,
zkoumejte dobovy obycej i kraje,
i podnebf casto menf zalozen!.
Nechtejte tedy davat, jako v Klilii,'"
francouzskou podobu stare \talii;
Rfman ai nenf Ifcen jak nase vlastnf tvar,
Brutus jako floutek a Cato jak elegan."
41 Dramatick6 postavy. Srv. napf. Jean Racine, Andromaque (Andromach6, 1667).
42 Postavy eklog a pastor~1.
4l Naraika na rozsahly roman Madeleine de Scudtry (1607-1701) Arramene ou Ie
Grand Cyrus (1649·1653).
44 Klelie _ rom~n Madeleine de Scud6ry, rovnez velmi rozsahly.
4S CalO Ml. (Uticensis). Marcus lunius Brutus - fim~tf republikani, oba spachali sebevraZdu
z politickych duvodu; v KJelii byli predvedeni jako prostopa~n{ rnilenci.
200
Urneni basnicke
V nemravnem romanu lze leccos odpuslit;
a pri rychle tetbe smy~lenka pobavf;
pifli~na strohost by nebyla na miste:
jevme v~ak ZAda si jen pl'fsny rozum
a nechi se zachovava nalezity rad.
Chcete-li vytvofit puvodnf postavu,
ai tedy ve v~em svemu vzorn odpovida
a ai od potatku do konce je stejna.
Casto samoliby dramatik bezdeky
tvoff sve hrdiny jen sobe podobne:
pro Gaskonce hajf gaskonskou povahu;
Calprenede mluvi stejne jako Juba."
NaSe prirozenost je vsak menliva a moudra,
kazda vasen hovori jinym jazykem:
hnev je hrdy a ZAda si vzletna slova,
skleslost v~ak promlouva reci mene vznosnou.
Pred Tr6jou v plamenech zoufala Hekuba
ai nam nepredvadf sve plattive narky
ani ai nelfcf nicotne, v jake hrozne zemi
sedmi proudy se do Euxinu vleva Tanais."
VSechny ty pfivaly nedbalych vyrazu
jsou jak slova zamilovaneho recnika,
vy vsak se radeji sklanejte v bolestL
Chcete-li mne rozplakat, sami placte!
Velka slova, jichz rna herec plna usta,
nejdou od srdce, jez sklfceno je bedou.
Divadlo, rodicf nedutklive soudce,
je u nas melke pole, obtfzne se ujme:
bud' tu dobude autor snadne vfti!zstvf,
ti najde k piskotu usta vzdy ochotna.
Kdekdo jej narkoe, ze je naduty hlupak;
to pravo se rozdava pri vchodu u dverf.
Kdo se chce zalibit, musi se ohybat,
jednou se napffmf, jindy zas pokofi,
Na city vzne~ene musi byt vzdy plodny,
musf byt rozhodny, pfijemny, hluboky,
46 Hrdinov6 z Kleopatry, dvanaclisvazkov6ho romanu od La Calpren~da (asi 1610­
1663). Juba, numidsky kral, spojenec Pompeiuv, poraten Caesarem r. 46 pr. n. 1.
..., Pontos Euxeinos - Cern6 mofe; Tanais - Don,
201
202
Nicolas Boileau-Despreaux
autor musl stale budit prekvapenl.
vzdy pfechazeje od nadhery k nadhefe,
aby v~e, co fika. podrrela pamei.
aby v~e zanechalo stalou vzpomlnku.
tak se tragedie rozvljl a hraje.
Dechem jeMe ~ir~1 epicka poezie
ve vypravnem pffbehu dlouheho deje
se oplra 0 baj a zije smy~lenkou,
jejlm jedinym cflem je mis okouzlil.
V~echno rna vlastnl telo, du~i, ducha, (vat.
KaMy rys povahy se v nl stava bolstvem:
Minerva - obezfetnost, Venu~e - krasa.
A hrom uf nemetajl shury oblaka,
le~ Jupiter ve zbroji, jenz desl zemi;
boufe. hrilzostra~na v oclch namofnlku.
tof IIty Neptun, kroticf pflvaly vod;
Echo uf nenl zvuk. jenl rozechvlva vzduch,
nybrf nymfa, jef oplakava Narcise.
Nure v tomto umenl svobodnych pfedstav
se basnlk oblra tislcem mipadu,
mobl, vyzveda, kr~1I a zveli~uje,
nalezaje pntom kvety vfdy rozvite.
Aeneovy lodi. ktere odval vltr
a k africkym bfeMm je zavala boufe,
to je oby~ejne, belne dobrodruzstvl
s nepff1i~ pfekvapivym zasahem foTtuny.
Ale Juno, stala ve svem I?rotivenstvl,
jez pronasleduje zbytky Ilionu,
Aiol. ktery je z Italie vyhanl,
otevfev divym vetrum brany aiolske.
nebo IIty Neptun, vzpffmeny na mon,
jen! pouhym slovem zti~1 vodstvo i vltr,
vysvobodf koraby, vyrve je syrtam,"
to veru udivl, uchvati, upouta.
Bez tech ozdob ver~ upada a slabne,
poezie zmfra ~i se chabe plazl,
z basnlka se stane nesmely focnik
nebo mdly vyprav~ nudneho pflbehu.
48 Syrty _ ml:lk6 z~livy pn pobfeif Afriky. nan1fka na Vergiliovu Aeneis.
Vmeo! b3soicke
Tu se myII na~i zklamanl auton,
nehledl-li si tech vyzkou~enych ozdob
v domnenl. fe za ne jedna Buh a svetci,
jako by bozi, vze~1f z pfedstav basniku.
stale jen strkali ~tenare do pekel.
kde str~1 Astarot, Belzebub, Lucifer."
Pro kfesfanskou vlru hrozna mystena
si nepotrpl na ofivle ozdoby.
Evangelium v~ude duchu nablzl
nutnost pokanl a zasloufena muka
a z va~ich smy~lenek je nepffpustna smes.
jef i svym pravdam dava podobu baje.
A jaky pfedmet mohou prediofit o~lm
nef d'abla, ktery povykuje do nebes,
chteje snffit slavu na~eho hrdiny,
a samemu Bohu uplra vitezstvl!
Tasso, feknete. v tom obstal s lispechem."
Nehodlam nikterak se tady 0 to pfft:
cokoli se v~ak zvefejnl k jeho slave,
byl by svym dflem proslavil Italii,
kdyby jeho sJavny hrdina svou feel
nebyl pfivedl k rozumu i Satana
a kdyby Renaud, Argan, Tancrede'l se svou milenkou
nezahnali svym nametem jeho smutek.
Nechci v~ak v kfeslanskem havu vychvalovat
autora pohana, jen! se klanl modiam.
Av~ak ve svetskem a Ilbeznem 1f~enl
neuchylit se k bajeslovnym obrazum
~i vypovedet Trit6ny z vodnf TiSe,
odejmout Panov; !letnu, Parkam nuzky,
zabranit Char6novi v barce osudu,
aby jako pastyf pfevezl vladafe,
to v~e znamena bount se lizkoprse
a chtlt se bez ozdoby Ilbit ~tenafilm.
Brzy pak zakazf zpodobnovat Moudrost.
~ ASlar~t - f6nicke bo1.stvo. Belzebub - modIa Fi1i~tinu, biblickt knife d6rnonu.
Lucifer - vudce vzboufenych andehi.
~ Torquato Tasso (1544-1595) - italsky biisnlk, autar Osvobozeneho JeruzaUma.
Poslavy z Tassova OSvobozfmeho Jeruza/ima.
203
204
Nicolas Boileau-Despreaux
zdobit Themidu pasem nebo vahami,
znazornovat Valku s zeleznou ~elenkou
nebo Cas, jenz prcha s hodinami v ruce.
A v~ude zbudou fe~i modlosluzebn~
z lich~ snahy zapudit alegorii.
Ai tleskajf sv~mu zbozn~mu omy-Iu,
my v~ak zanechme Iieeni mam~ hriizy
jako ti kfesian~, jiz v bajnych smyslenkach
boha pravdy zamenujf s bohem lzf.
Baj potMf ducha tisfcem radostf
a ~iastna jm~na jSOu jak stvorena pro vels:

Odysseus, Orest~s, ldomeneus,

Helena, Menelaos, Paris, Aeneas.

Jak divny plan pojal nevedomy basnik,

jenz z tolika rekii zvolf Hildebrandta!

UZ pouhy zvuk jm~na, tvrdy a podivny,

u~ini celou basen smMnou ei hrubou.

Chcete se jenom Ubi! a nikdy nenudit?
Zvolte si hldinu, ktery nas zaujme,
vfdy ne~im skvel~ho, ctnosti nadhem~ho,
ai v nem, byi s chybami, je v~echno hrdinsk~,
jeho ufasn~ ~iny ai jsou hodny sluchu,
ai je jako Caesar, Alexandr, Ludvik,
ne jak Polyneik~sa jeho lstivy bratr:"
hrub~ ~iny dobyvatele nas nudl.
Nechi vg namet nenf pretfzeny dejem.
Pouhy hnev Achilliiv: umne If~eny,
bohate naplni celou Iliadu.
Premfra hojnosti ochuzuje Iatku.
Bud'te fivf a bysti'i pri vypravenf,

bohati a velkolepf pfi popisu,

musfte rozvinout eleganci verM,

nepredvadejte v~ak nfzk~ okolnosti.

Nebud'te jako ten bloud," jenf If~i more

a popisuje pfitom vprostfed pffvalii

Zida zachraneneho ze jha zlych panii,

davaje pro nazornost ryby do oken,

" Nanl1ka na bratrovraredny boj Pnlyneika a Eteoklea 0 Theby.
~l Anloine Girard de Saint~Amant - viz POz.o. 5 na s. 185.
Urneni basnicke
Iiei pachole, jak beM a skota~i,

"radostne matce podavajic oblazek".

Takto jen na planych vecech ulpiva zrak.

Dejle svemu dilu nalezily rozsah.

Nechi je uvod prosty a bez pfehanenf,
netfeba, abyste v sedle na Pegasu
volali na ~tenafe hlasem hromovym:
"Opevam viteze nad vitezi zeme."'·
Ceho dosahne autor takovym kfikem?
Hora v bolestech nakonec porodi my~.
Spf~e dam pfednost autoru obratnemu,
jenz nedava hned tak velikasske sliby,
sdeli v~ak nenucene, mime, proste, ladne:
"Zpivam 0 bojich a 0 tom zboznem reku,
jenf od frygickych brehii po Ausonii
prvni pak dorazil na pole Lavinia!""
Jeho Muza ihned vsechno neuchvati,
bude davat hodne, slibuje vsak malo,
blZy ji spatnte, jak kona zazraky,
prongejic vestby 0 sudbe Latinii,
li~ic Styx a Acher6n v ~ernem pfivalu
a pak zas cisafe, jiz bloudi v Elyseu.
Neseetnymi obrazy diJo nechi se skvf,
ai v~e rna Ifbeznou podobu pro o~i,
Ize byt zaroven velkolepy a mily,
nenavidim nudnou a ztezkJou nadheru,
mam radeji Ariosta a jeho smMnou baj"
nez ty autory stale chladn~ a teskne,
ktefi v svem zalu by nesnesli tu pohanu,
kdyby jim Gracie snaly vrasky z ~ela.
Aby se Ifbil, jsa pou~en pfirodou,
cozpak by Homer Venu~i odi\al jejf pas?
Vzdyi jeho kniha je bezedny poklad kouzel:
.. Georges de Scudery (1601-1667) - bratr Madeleine de Scudery (viz pozn. 43 na
"s.2(0), autor dna Alaric ou Rome vaincue (Alarich neboli dobytf Rima, 1654).
HJ.edna se 0 valnall parafrazi prvnich versu Vergiliovy Aeneidy. Ausonie - pl1vod~
kraJ u Tyrrhensk6ho mote, zde olnatenf pro ItaJii. Lavinium - mesto. jet zaloi.il
Aeneas v Latiu a dal mu jrneno sve manielky.
"'" Narazka na ArioslIjy cpos Orlando Furioso (Zufivy Roland. 1516-1532).
205
Nicolas Boileau-Despreaux
v~e, ceho se dotkne, v zlato se promeni,

vse v jeho rukou nabyva novy puvab:

v~dy potMi a nikdy neunavuje.

Jen sfastna vrelost ofivuje jeho ree:

neutapt se ve zdlouhavych odbockach,

anii by dodrioval stanoveny rad,

jeho namet se sam tffbt a rozviji,

v~e odviji se nestrojene a volne,

kafdy vers, kaMe slovo se vaie k deji.

Milujte jeho sloh, a laskou upfimnou:

nalezt v nem potechu prinaM uiitek.

Dokonala basen, jei postupuje vpred,
nebyva z t~ch pead, jei: vzniknou z rozmaru:
Mda si cas, peci, to lopotne dllo
nikdy nemohlo byt jen skolnfm cvicenim.
Casto vSak mezi nami neumely basnik,"
jeji krasny oheil nahodou jednou spalil,
nadymaje pak obluzeneho ducha,
py~ne trima v ruce heroickou trubku.
Jeho zchromla Muza v pobloudilych verMch
dal pozveda sejen trhave a zteika
a jeho zapal, bez uceni a ducha,
zmtra pfi kaldem kroku na podvyzivu.

Marne v~ak divak, jeni chte! by jim pohrdat,

vytykal by mu jeho IicM zasluhy,

ncboi on sam, tleskaje chabemu geniu,

udlli si chvalu, ktera je mu uptena:

Vergilius nema tolik invence,

Homer PrY nema smysl pro vznesenost baje,

a bouff-Ii se na~e doba proti nemu,

pak on se tedy odvola k budoucnosti,

oeekavaje, ie snad jednou dobrY vkus

vynese jeho dOo slavne na svetlo,

jeho hromady v~ak v seru u knihkupcu

zoufale zapolf pak s cervy a prachem.

Ponechme je tedy jejich zapolent

a bez otalent sledujme svuj namet.

51 Jean Desmarets de Saint-Sorlin (1595-1676) - francouzsky Msnik. Zastoival 011zor,
ie kfest'ansk~zazraky maj{ sv6 m{sto v hrdinsk6 poezii.
206
.Umen{ basnicke
Ze Uastnych zdarn tragicke podtvane
vzdl~ v AtMnach anticka komedie.
V ni Rek, posmevacek rodem, tisicem iertu
roZJ;usti! jed. svych pomlouvacnych vYpadu."
drzych utoku potmesile radosti,
a moudrost. duch a cest se staly obet!.
Se souhlasem divaku posleze basnik
koristil na ukor svych nepravych z<lsluh,
a S6krates, opevan sborem v Oblac{ch "
ve.sprostem sh!uku Iidu probouzel pokfik.
Az konecne byl zahrazen proud svevole
urednlk utekl se 0 pomoc k zakonu •
a ediktem pfimel basnlky k rozumu
zapoved;;v vyznacovat jmeno a tvai.
D,vadIo pczbylo davnou zarputilost
komedie jala se smat bez ti~klebku '
be;c zluci a jedu se nautHa karat '
a bez hany zahbila Se u Menandra.
Kazdy, mistrn" Iicen v novCrn zrcadle
zfel se v nem rad, anebo se nepoz",jv~l:
tak lakomec" se prvni smeje obrazu
lakomce popsanoho dIe jeho vzoru
a tisickrat nadutec chytfe vylfcen
nerozpoznal podobiznu sebe sarna.
f>!1roda budiz vas vylucny namet.
auton, hledate-Ii pocty v komicnu.
Kdokoli vyzna se v Iidech a do hloubi
pronikl na dno tolika skrytych srdct
kdo vi, co je to mamotramlk, lakom~c,
cestny mul, j~ita. iarlivec. podiv!n,
se z~arem na scene je muZo pfedvadet,
dat JIm Zlt, jednat a mluvit pfed n~lm zrakem.
U,kazuJte v!ude jejich prave obrazy,
at Je kaMy malovan v iivotnych barvach.
Pfiroda, plodna na rozmanite tvate,
~a Tj. Aristofan~s.
stav7te~e~~~~~~t~~~~~~~Oblaka) ptedvildt Artslofanes nepr~vem S6kralajako pled.
IlO Nariitka na MoJierova LAkomce.
207
--------
208
f,

Nicolas Boileau-Despreaux
v kaMe du~i byva pfedslavena jinak,
geslo ji odhali, nicotnosl prozradl:
kazdy duch v~ak nema oei, aby ji poznal.
Cas, kter}' menl v~e, menl i na~ rozmar:
kaidy vek rna sve radosti, ducha i mravy.
Mlady mui, horkokrevny ve svych vzplanutich,
vidy snadno podlehne nallaku nefesti,
je marnivy v feci, pfeletavy v touhach,
vzpumy k zabranam a blaznivy v rozko~ich.
Zralej~1 muiny vek jevl se moudfej~I,
vuei mcicnym zna se prosadit a mlrnil,
ranam osudu doHie odolavat
a dokaie snaze pfedvidat budoucnost.
Rozmrzele staff bez ustanl ~elfi,
uchovava poklady, ne vsak pro sebe,
kraci za svym dIem krokem mdlym, ledovym,
vzdy litujic dne~ka a chvalic veerej~ek,
neschopno radosll, jimii mladl plytva,
kAra v nich potechy, jei mu vek upira.
Nenechle promlouvat sve herce nevhodne,
slarce co mladlka, mladlka jako slarce.
Pozorujte dvur a poznavejle mesto:
obojl hojnou yam poskytne inspiraci.
Kdyby Moliere dodal svemu psanl lesk,
snad by pak jeho umeni slouplo v cene,
kdyby se mene druzil s lidem a v deji
nedovolil svym poslavam se pitvofil,
kvuli !a~kUm nepomljellibe a jemne,
marne Terentia snoubi s Tabarinem:
ve smMnem pytli, do neji se Scapin hali,
nepozmivam ui aulora Misantropa.
Komi~no, nepfilel vzdychanl a pJa~e,
nepfipouW ve verMch tragickou bolesl,
to v~ak neznamena chodil na namesti
a poklelymi fe~mi lam bavil chal'll.
Herci majl veru iertoval vzne~ene,
aby se zaplelky odvljely zlehka,
aby dej spel vidy tam, kam jej rozum vede,
a nikdy nezabloudil na pusle scene,
aby se mimy styl pozvedal pfipadne,
Urneni basnicke
,

aby fe~ plodna na milezita sJova

byla plna vMnl ovladanych s kaznl

a vyjevy vZdy jeden s druhym se vazaly.

K Iljme praveho smyslu chraille se jen bavil:

neni radno odvracet se od pffrody.

Obdivujte, u Terentia jak otcem

zamilovany syn je veden k rozvaze,

jak ten milovnlk nasloucha jeho radam
a beii k milence zfici se svych vyzminl.
To nenl podoba, jen obraz podobny,
hie milenec, syn a opravdovy Olec.
Y divadle mam rAd pfijemneho aulora,
kter}', anii se snlii v oeich divaka
zlskava rozumem, jejz nikdy neza~fe,
",,' avsak pouhy iertef, dvojsmysJny, hruby,
J~ni pro potechu druhych kyda jen ~plnu,
at tahne z p6dia po svych, kam se mu zlIbl,
bavit Ie Pont-Neuf svymi pustymi t1achy
a 10kajUm hnit ty svoje ~aSkoviny.
IV. zpev
~ Ye Florencii iiI kdysi lekaf,6I
ueeny ivanil a prosluly hrdlofez.
Sam tam dlouho pusobil vefejnou zkazu.
Tu sirolek po nem zada navral olce,
lu zas bralr place nad otravenym bralrem
jeden lOmfe bezkrevny, druhy senesem '
z r}'my se v jeho oeich stane zapal plic •
a hlavobol je podle neho ~lIenstvlm.
Kone~ne odejde z mesta, nenaviden,
kdyi ze v~ech mrtvych pmlel jediny, kdo zuslal,
Jej zavede do sveho skveleho domu:
bohaty abbe, oddan stavilelstvi.
Lekaf, hned jako zrozeny v lorn umenl,
61 Claude Perrault (1613-1688) - bratr Charlese Perraulta, aUlora Pohddek. Claude
Pe~aulIt byJ zprvu 16kafem, pozd~ji se zabyval slavilelstvirn. Je autorern sJoupoveho
pruce I pafliskc!ho Louvru.
209
Nicolas Boileau-Despreaux
obratem 0 stavb:ich promlouva jak Mansart:"

sal6nu u stavby odsoudi podobu,

dvorana pry je temna a patfi jinam,

pochvalf schodiste fdene opacne.

Pi'ftel vse uzna a posle pro zednika.

Ten pfijde, vyslechne, pfitaka, opravl.

Zkraime vsak lleeni te podivne veci:

vra!ednik opusli nelidske konani,

a tak s pravitkem a uhelnikem v ruce

vzdal se Galenova pochybneho umu,

spatny lekaf sial se dobrym stavilelem.

Ten pliklad je pro nas vytecnym navodem:
bud'me radej zednikem, marne-Ii talent,
vazenym delnikem v uzitecnem femesle
net aulorem pro daY a blisnikem luzy.··
V ka!dem jinem umeni jsou rnzne stupne,
clovek mute Sfastne stat a! v druhe fade,
avsak v osemetnem svete rymu a psani
nenf !adna stupnice podprnmernosti,
chladny literat je prabidnym umelcem,
Boyer''' ci Pinchene je pro ctenafe totez,
Rampale ci Mesnardiere, zda je vubec nekdo cte?
A co Magnon, Souhait, Corbin, La Morliere?"
B1azen nas mute rozesmat a pobavit,
ale chladny autor dokaze jen nudi!.
Mam radeji Bergeracuv" burleskni elan
net vers Molinuv," upachteny a! hruza,
a nemejte zaIibu v lichotnych lecech,
do nich! daY faldnych obdivovatelu
vas hall v sal6nech ochotnych vtdy chvalit!
6] Fran~ois Mansart (1598-1666) - francouzskj stavitel. Jeho synovec Jules ~ansart
je jednfm z nejslavn~j~fch architekt6 svt doby. PodOel se na dostav~ vers31l1es­
~hodmku.
"Abbt Claude Boyer (1618·1698) - irancouzsky b~snfk, aulor Judity.
611 M6n~ vyznamnf francouz~tf autofi: Pinchene, Rampate (Rampalle), La Mesnardiere,
Magnan (aulor b~sne zvane Encyclopedie), Corbin, Du Souhait (pfekladalel
/Liady) a La Morli~re. 0 kter6m oSlalnl! Boileau pUe, i.e je "mizemy 3utor".
M Savinien de Cyrano de Bergerac (l619-1655) - francouzskj spisovatel, zn~my
z Rostandova dramatu.
.. Pierre Motin (asi 1566-po 1612) - irancouzsky b~snfk, Uk Regnlerov.
210
-~--_._-...-._.~- --==--==::...;.---~----
Umenl basnicke
Spis, jen,- po hlasitem plednesu Ize snest,
je-Ii vytisten a zjevi se na svetle,
neunese pronikavy pohled ocl.
Zname tragickou zkusenost tech autorn:
Tfeba Gombauld, chvaleny, se dosud neprodal.67
Vyslyste karoeho; jako pilny radce
hlupak vyslovi dulezity nazof.
Tech par versu, ktere yam vnukne Apollon,
nemusite prednaset na ka!dem kroku.
Nebud'te jak ten naruzivy versotepec,
ktery hlasitym ctenim svych prazdnych versu
karoeho hned na potkanl obla!uje
a suba kolemjdouci svymi vyplody.
Neni chram ani svetec vzyvany andeli,
ktery by byl pled jeho Muzou v bezpeci.
Jak likam, bud'te vdecni za cizi nazor,
a vedeni rozumem, opravujte bez reptani,
nevzdavejte se vsak vypadum hlupaku.
Ve sve pyse zjemnely ignorant casto
nemislne pohorsen zabije cely kus,
kdy! hani nejkrasnejsich versu nadhemy vzlet.
Lze veru odmitnout jeho sporne zavery:
vzdyi jeho duch si libuje v planych soudech,
jeho chaby rozum si ve sve slepote
myslf, !e jeho kalny zrak vse postfehne;
tyto rady jsou vsak zle: kdo jim uveH
ve snaze vyhnout se uskalfm, narazi.
Vas kritik nechf je pevny a schopny rady,
aby veden rozumem, osvicen vedenim,
vladl jistym perem, klere dokaze nalezt
slabiny, jet bychom si chteli zastirat;
jen on osvetli vaSe blahove pochyby,

uvoln! zavory nejistl!ho ducha.

Jen on yam muze ffci, jakym Siastnym vzmachem

duch naplneny silou ve svem mocnem vzletu,

stisneny pravidly, opusti predpisy

a prekroc! meze znameho umeni.

Tak dokonaly radce vsak byva vzacny:

61 Viz pozn. 29 na s. 194.
211
212
Nicolas Boileau-Despreaux
jeden vynik~ v rymech, avsak saudi chabe,
druhy zas, jehot verse chvali cele mesto,
nepozn~ Lucana ad Vergilia.
Venujle pozornosl mym radam, aUlofi:
chcete-li, aby v~s pffbeh byl uspesny,
nechf Muza vzdelan~ a poutena tetbou
snoubi naporad pffjemne s ufitetnym.
Moudry ttenar prcha pfed planou zabavou
ve snaze, aby i radost byla k uzitku.
A necht duse a mravy ve vaSem dfle
jsou Iiteny v povznasejicich obrazech.
Nevafim si tech nehoraznych autoru,
kteff ve verSich co mrzci utrhati cti
zrazuji clnost na poskvrnenem papife,
kdyt v otich ttenaru liN nefest libe.
Nejsem nicmene z tech nedutklivych duchu,'"
ktefi vykazuj' lasku z mravnych spisu.
o ten vzacny skvost by pfipravil scenu len,
kdo Rodriga a Chimenu rna za travite."
Ne laska bezuzdna, avsak v cudnem havu,
nevyvolava v nas neplistojna pohnuti,
at Dido" vzdycha a pfedvadi sve vnady,
ja soudim jeji hfich a sdflim jeji slzy.
Ctnostny autor svymi nevinnymi versi
srdce nezkazi, kdyf polichoti smyslum:
a jeho z~ nerozniti zlotinny plamen.
Milujte tedy ctnost a prodchnete ji dusi.
Marne vsak duch usiluje a vznesenost:
z verse vzdy nakonec tiSi nizkost srdce.
Zejmena vsak stfezte se podle zarlivosti
a zhoubneho silenstvi poklesleho ducha,
vzneseny autor nesmi ji byt nakazen,
takovy hlich pochazi vfdy z prumernosti.
Ta temna sokyne skveleho uspechu
proti nemu u mocnych jen pletichafi
a na spicky zpupne se zkousi vypinat,
61 Nar.dfka na jansenisty.
f>'J Kl{~ove postavy ComeiIJova dramatu ~jd. . .
70 ttvrty zp~v Vergiliovy Aeneidy UN ml10stne vzplanutl Dldony k Aeneovl.
Umeni basnicke
ve snaze byt mu rovna hledi se jej snizit.
Nemejme ucast na tech zbabelych piklech:
nespejme k slave hanebnymi uskoky.
Verse at nejsou vasim vylutnym femeslem,
pestujte pfatelstvi, znejte drfet slovo:
nestati byt okouzlujicf jen v knize,
je take tfeba umet rozmlouvat a fit.
Pracujte pro slavu, avsak mrzky penh
at neni zajmem velkeho spisovatele.
Vim, ze vzneseny duch mufe bez pohany
pfijmout za svou praci zaslouzeny dar,
nemohu vsak vystat vehlasne autory,
kteli syti slavy, avsak lacni penez,
prodaJi sveho Apo1l6na knihkupci
a z bofskeho umeni ucini si dul.
Dfiv nez rozum. jenz se vyjadfuje hlasem.
zuslechtillid a obdafil jej zakony,
sledovali vsichni jen hrubou pfirodu,
nazdafbuh po lesich behali za pastvou:
vIoidIa nasili, nikoli pravo a fad,
a vrafdy byly pachany bez potrestani,
az konecne libozvuk a obratnost feci"
zjemnily drsnost onech divokych mravu,
shromafdily lid roztrouseny po lesich,
uzavfely mesta mezi zdi a hradby,
odkazem na trest okliknuly bezpravi
a pod dohled zakonu svefily nevinnost.
Tento fad pry je ovocem prvnfch versu,

v nfeh zaznely hlasy pfejate z vesmiru,

Orfeus jimi rozeznel thracke hory

a any pak zkrotily odvahu tygru,

Amff6n svymi t6ny pohnul skalami,

jef v horach lhebskych stavely se do fady."

Tak zrodil se libozvuk a nastaly zazraky:

ad tech dab verse z nebes hlas daly vestbam

r 71 Boileau se ve shod~ s Horatiem, De arle poetica (0 um~nf basnickem) 391 sqq.
•, domnfv3, ie bl1sniclvi stalo u zrodu civilizace.
" Myticky feck~ pevec AmMn hral lidajne na lyru tak krasne, te se kameny pfi
Slavbe th6bsk~ch hradeb na sebe kladly ,amy od 'ebe.
I
Nicolas Boileau-Despreaux
v nitru knere slizem,ho bOlSkou hnizou.
Apoll6n ver~i vyfkl svuj prorocky bes.
Pote, pfivolav hrdiny ze za~lyeh dob,
Homer olivil slavu udatnych cinu,
Hesiodos rovnez uziteenou radou
zlep~il malou sklizen neurodnych poll.
Moudrost, vlozena v mnozstvl pamatnych vyroku,
byla ver~em zvestovana smrtelnfkum
a v~ude nad poverou pfevladly zasady,
jez vstoupiv~e uchem, ve~ly do srdcl.
Pro to dobrodinl ucllvane Muzy
byly v Reeku slaveny pffslu~nym kadidlem
a umenl. cteno obfadem smrtelnfku,

ke sve slave v~ude budovalo oltaf.

Posh,ze divo~stvl pfivodiJo nlzkost,
Pamas zapomnel na prvotnl vzne~enosl.
Bidna laska k zisku nakazila duchy,
hanebnymi lichotkami poskvmila spisy,
a v~ude plodic poure nicotna dOa,
zneuctila fec a zaprodala slova.
Nepo~pinte sebe nefestl tak nlzkou.
JesUize vas zlato neskonale vabl,
utecte z Mjnych mist, jez vlaZf Permessos,"
na jeho bfezieh bohatstvl nema domov,
dovednym autorum, velkym valecn!kum,
slibuje Apoll6n jen jmeno a vavffn.
preee v~ak hladova Muza v nedostatku
se zajiste nemuze zivit povetflm,
autor, ktery je SUlOVan trapnou nouzl
a slyeMva vecer zpivat lacne utroby,
neoeenl potulky po Helik6nu,
Horae mel vypito, kdyz spatfil Mainady,"
a nemel starosti, jake mel Colletet,"
n Pennessos _ feka v pohofi Helik6n v Boi6tii. zasvl!cenem Apo1l6novi a Muzam.
74 Mainady _ ozna~enl pro Bakchantky, jet os1avovaly boha Bakcha.
" Guillaume Colletet (1598-1659), francouzsky basnfk. tvOrce sonelO VRonsardovt
duchu, prosluly svou lehkomyslnostl. Jeho dUo L 'arr po'rique (Umtnf basnicke,
1658) vyznamn~ inspirovalo Boileaua.
214
,
Umeni basnicke
neeekal vecefi za zdaftly sonet.
To je pravda; avhk ta hrozna nepffzen
malokdy mezi nami sklicuje Pamas.
A ceho se bat ve veku, kdy Umenl
je prodehnuto zill blahosklonne hvezdy
a prozlravost osvfceneho pana
podle zastuhy pOllra nevedomost?
Muzy, vdeehnete jeho slavu svym ditHm:"
jeho jmeno je jim nad va~e poucky.
Pro neho neche Corneille jitff svou odvahu,
mysllm Corneille eida a Horatia,"
a( Racine plodl dal~l nove zazraky
a podle nej tvoff obrazy svyeh reku,
a( jeho jmenem, jez opevujl krasky,
Benserade" rozpty){ pfijlmaci Sine,
a( Segrais" eklogou okouzluje lesy,
a( pro nej epigram brousi svoje ostfi.
Ktery ~(astny autor v~ak v nove Aeneid!
k bfehum tfpytneho Ryna pfivede Alkeida?'O
Ktera umna lyra ozvenou jeho skutku
pohne znovu na~imi skalarni a lesy
a opeva Batavee" zbloudileho v boufi,
jenz sam tona, zas vystoupil z te zaplavy,"
kdo popl~e vojsko pohfbene pod Maastriehtem"
po hroznyeh utocieh za sluneeniho svitu?
Av~ak zallmco mJuvlm, zas nova slava
za na~im vftezem svolava nas k Alpam.
Vzdy( Dole a Salins" uz se skJonily pod jhem,
Besan90n doutna dosud po hromobiti.
76 Tj. basnlkOm.
77 Comeille nesl t!fce lento ver~.

71 Isaac de Benserade (16121-1691) - francouzsky sal6nni basnJk., oblfbenec Mazarina
a Ludvlka XIV.
" Jean Regnaull de Segrais (1624·170I) - francouzsky basnlk, aUlor pasloral.
.. Alkeides - pOvodnl jmena Heraklovo.
II Tj. Holand'ana.

81 NarUka na z;1plavy, jet rn~ly zastavil vft~zny postup Ludvfka XIV,

" Maastricht byl dobyt roku 1673.
14 Mfsta, jicht se zrnocnili Frnncouzi ve Franche-Comle,
215
Nicolas Boileau-Despreaux
Kde jsou rekove, jejichz osudne uklady"
by najeho postupu postavily val?
Doufaj! snad, ie jej zastav! ulekem,
po§etilci, ze se mu dovedli vyhnout?
Tech strienych hradeb! A tech dobytych mest!
A kolik tn! slrtvy cestou vykonanych!
Pri jejich chvrtle pevci pozvednete hlas:
ten nrtmet neMdrt si lopotnou snahu.
H, zamestnany podnes hlavne satirou,
netroufrtm si srthnout po trubce a lyre,'"
a prec mne spatflte na tomto poli slrtvy
posilovat vrts aspon hlasem a pohledem,
psrtt vrtm verk, jet mi z Pamasu Muza
mladrt pfinesla pri cetbe Horatia,
roznlti! va§; horoucnost, zahrrtt ducha
a ukrtzat vrtm zdrtli venec a cenu.
Av§ak odpusite, pokud pin dobre snahy
a vsech vasich krokil bllzky pozorovatel
od praveho zlata oddeIlm fale§ne
a pokud autoril hrubych napadrtm chyby:
lsem soudce trochu strohy, casto v§ak nulny,
v!c maje sklon krtrat net srtm umen! tvori!.
85 Nar:itka na protifrancouzskou smlouvu z c. 1673 uZ3vfenou mezi habsburskou
monarchif, Span~lskem a NizQzemfm.
86 Trubka a lyra ­ syrnboly epopeje a 6dy.
216
JOHN
DRYDEN
Esej
o dramatickem basnictvi