MICHEL FOUCAULT DOHLÍŽET A TRESTAT KNIHA O ZRODU VEZENÍ 1 ! 181 1!!»»=-™' 4 ■ 111111 KAPITOLA 1 POSLUŠNÁ TĚLA 'yejn1'" ge na ídeáliií postavu vojáka, tak jak byla popiso-, a ještě na počátku 17. století. Voják je především někdo, ^{zé-již z dáiky rozeznat; nese určité znaky: přirozené vvívp zdatnosti a odvahy a také znamení své cti; jeho tě-já*Lr vývěsním štítem síly a udatnosti; a ačkoli je pravda, že ' Sínus' postupně naučit zacházení se zbraněmi - v podstatě Hl ' lorriLi uď až v boji - manévry jako pochodováni čí posto-^ držení hlavy jsou z velké Části projevem tělesné réto-í ^ ct! „znamení pro rozpoznání těch nejzpůsobilejších pro : pyvoianí jsou znamením živých a bystrých lidí, hlava ni j /yklenutý hrudník, široké plece, dlouhé paže, sility, malé břicho, mocná stehna, štíhlé nohy a suchá chodidla, neboť muž takové postavy nemůže zklamat ve své ímrätnosti a síle"; stane-li se píkařem, voják „bude muset při >vání držet krok, aby budil dojem takové gra-Iffenosti a vážnosti, jak by jen bylo možné, neboť píka je ctihodná zbraň, jež si zasluhuje, aby byla nošena směle a důstojné"1' V druhé polovině "18. století se voják stává věcí, se vyrábí; z neforemného těsta, z nevhodného těla je 'vyráběn stroj, jehož je třeba; krok za krokem jsou opravovány postoje; vykalkulované donucení zasahuje pomalu kaž-doučást těía, ovládá je, podrobuje si celek, činí jej nepřetrži- li L de Montgommery, Ui Milice fraucnisc, vydání z roku 1636, s. ó a 7. 199 tě disponovatelným a v tichosti se proměňuje v "í/*! tismus návyků; z muže je tu.zkrátka „vypuzen \n,n ^^^^ mu dodán „duch vojáka".2' Rekruti jsou vedeni k tum"^ „nosili hlavu hrdě vztyčenou; aby se drželi /přinm, Jn -T^ hrbili, aby zatáhli břicho, aby vypjali hrud a srovnal a konečně, aby v tom získali návyk, zaujíma |i li VHn, uplíl»va řízen0' telné. Poslušné je takové tělo, které může být které může být využito, které může být iraÉgavánó a zdokonaleno. Proslulé automaty tak na 1||||aně nebyly pouze způsobem, jak ilustrovat organis-^VJ to rovněž politické loutky, zmenšené modely mo-«Éřich II-/ svědomitý král malých strojků, dobře vycvi-^^jggimentů a dlouhých cvičení, byl jimi posedlý Fj^jgna těchto schématech poslušnosti, jimž věnovalo Joíetí takový zájem, nové? Jistě to nebylo poprvé, kdy se -stalo objektem tak panovačného a dotěrného obklíčení; jwté sp°lecnosři Je P°laPeno uvnitř příliš těsných mo-tteré mu ukládají omezení, zákazy či povinnosti. V těch-' |ini|các h je nicméně několik nových momentů. Přede-d'rozsah kontroly: nešlo o to zacházet s tělem vcelku, jurubýchi rysech, jako kdyby bylo nedělitelnou jednotou, lili zpracovat jej v detailu; vystavovat jej mírnému donu-ajišťovat jeho ovládání na samé rovině mechaniky -{ . : .', gesta, postoje, rychlost: infinitezimální moc nad ak-5%ním-télein- Dálej?redmét kontroly: ta se netýká nebo se již ^íjtrvýznačných prvků chování či jazyka, těla, ale ekono-^efektivity pohybů, jejich vnitřní organizace; nátlak míří íjjjš nä síly než na znaky; jediná ceremonie, která má do-^přavdý význam, je ceremonie výcviku. A konečně modali-|; fa zahrnuje nepřetržité, soustavné donucování, které bdí ř|ínad postupy činnosti než nad jejich výsledky a které se jrovádí podle kodifikace, jež rozčleňuje co nejjemněji čas, íffislor, pohyb. Tyto metody, které umožňují pečlivou kon-jmfoi tělesných činností, které zajišťují nepřetržité podrobo-jého sil a uvádějí je do vztahu poslušnosti-užitečnosti, když stojí opřeni ,o zeď tak, že se jí dotýkají patami meny a pasem stejně jako hřbety rukou, když jsou; obráceny vně, aniž by se odchýlily od těla... Rovně měli učit, aby nikdy neupírali oči k zemi, nýbrž jé měřili na ty, kdo procházejí kolem... aby spočinu" v očekávání rozkazu, bez pohybu hlavy, rukou č a konečně, aby pochodovali jistým krokem, s napja ny a stehny, se skloněnými a ven vytočenými špicl Během klasického věku tak došlo k objevu těla j tu a terče moci. Snadno bychom nalezli znaky tétc zornosti věnované tělu - tělu, jímž se manipuluje; ruje, jež se cvičí, jež poslouchá, jež odpovídá, je obratným či jehož síly se rozmnožují. Veliká kniha Člověk byla psána současně ve dvou zápisech; v anatomie! n-me zickém, jehož první stránky napsal již Descartes a a ni rti7 kračovali lékaři a filozofové; a v technicko-politickém,' byl sestaven z celého souboru vojenských, školskýi íi neim ničních nařízení a empirickými a promyšlenvmi meto<Ítfíf kontroly a nápravy činností těla. Dva zápisy, jež jsou dostg^ ně odlišené, protože zde šlo o podřízení a využiti, tam?o%. gování a výklad: tělo užitečné a tělo poznatelné. Á:přesto té byly body, v nichž se protínala. UHomme-machine [Členil -stroj] od La Mettriea je současně materialistickouiiredti^ duše a obecnou teorií výcviku, v jejímž centru vladne,pojeK^ :můžeme nazvat „disciplíny". Mnoho disciplinárních proce-poslušnosti", jenž připojuje k analýzovatelnemu tělulStj Arjiz dávno existovalo - v klášterech, v armádách i v díl- rácii. Avšak během 17. a 18. století se disciplíny staly obec-jjTiii formani! ovládání. Odlišovaly se od otroctví, protože se nezakládaly na vztahu přivlastnění těla; elegance disciplí- 2) Nařízeni z 20. března 1764. 3) Tamtéž. 200 201 3fc 1 m ■ IhHhHI imUI ny spočívá právě ve faktu, že se obejde bez toho háj i, a násilného vztahu při dosahování přinejmenším množství užitečných výsledků. Odlišovaly se rovní/ n žebnictví, které je v neustálém, všeobecném, m,\i\ neanalytickém, neomezeném vztahu ovládání,'jež si > je ve formě jedinečné vůle pána, jeho „rozmaru" OJb se od vazalství, jež je vysoce kodifikovaným, nícrňeněa tým vztahem podřízenosti, který směřuje méně k telí činnostem a spíš k výsledkům práce a k rituálmrťi 7r poslušnosti. Odlišovaly se i od asketismu a „disciplín terního typu, jejichž funkcí bylo zajišťovat spíš ode\ a .než zvyšování užitečnosti a které, ačkoli v sobě zahrty poslušnost druhému, měly za svůj hlavní cíl panství j každého nad svým vlastním tělem. Dějinný moment lín byl moment zrodu umění lidského těla, které nensifo pouze o zvýšení jeho zručností, ani jen o upevnení pi nosti, nýbrž o formování vztahu, jenž v samotném: \<_m chanismu činí tělo o to poslušnější, o co je užitečnější opak. Formuje se také politika různých donucení, spočívají v zpracování těla, v prokalkulované manrpulai ho prvků, jeho pohybů, jeho chování. Lidské tělo vstúpi mašinérie moci, která jej prohledává, rozmontováva a znovu skládá. Tak se rodí „politická anatomie", která je vě tak „mechanikou moci"; ta definuje, jak lze působit u druhých nikoli pouze proto, aby dělali to, co se od meb; ale proto, aby jednali tak, jak se po nich chce, spolu stec! kami, jimiž se určuje rychlost a účinnost. Disciplína tak bí podřízená a vycvičená těla, těla „poslušná". Disciphi těla zvyšuje (v ekonomickém smyslu užitečnosti) a tyté zmenšuje (v politickém smyslu poslušnosti). Jedním sto rozpouští moc těla; na jedné straně přetváří jeho „způsi lost", jeho „kapacitu", jež se snaží posílit; na slranědru^ převrací jeho energii, sílu, již by mohlo vyvíjet, a uvádí jedí striktního vztahu podrobení. Jestliže ekonomické vykobfe 202 "'"páruje pracovní sílu a výsledek její práce, můžeme ří-51 ^cjp]inární donucení ustavuje vtěle donucovací spo-A-'^jzvyšováním způsobilosti a růatemovládání. ŕ" yv[ialezení" této nové politické anatomie by nemělo být ," x0 jako nějaký náhlý objev. Spíš šlo o množství často híivóh procesu rozličného původu a roztroušeného vý-7\u 'yxeré se protínají, opakují se, napodobují se, vzájemně \ " odporují/ rozdělují se podle oblastí svého použití, přibli-iS(>,rvykreslují postupně náčrt obecné metody. Velmi br- 0 ]zé řéž nalézt při práci na nižších středních, o něco po- j^iTna základních školách;.pomalu vstoupily do prostoru ročnice; a v několika desetiletích přebudovaly vojenskou j^Hi/áci. Někdy cirkulovaly velice rychle od jednoho boju k jinému (mezi armádou a technickými školami či mezi jfředriiJTU školami a gymnázii), někdy pomalu a mnohem disketněji (záludná militarizace velkých dílen). Pokaždé či Itfiét pokaždé se vnucovaly jako odpověď jistým požadav-.jjtiflidané situace: tu průmyslové inovaci, tam novému vzplanutí jistých epidemických nemocí, jindy vynálezu puš-}.yci vítězství Pruska. To jim nebránilo, aby se úplně vpisovaly do obecných a zásadních transformací, jež bude nyní Ifeba pokusit se odhalit. Nejde tu o snahu napsat dějiny rozličných disciplinárních instituci, v nichž by každá z těchto institucí měla své jedinečne místo, jde spíš jen o to odhalit na základě řady příkladů některé základní techniky, jež se, jedna za druhou, rozšířily nejsnadněji. Vždy puntičkárske, často drobné techniky mají ípfesto svůj význam: proto, že definovaly určitý druh podrobného apolitického pohlcení těla, novou „mikrofyziku" moci; i;proto, že od 17. století zasahovaly neustále čím dál tím rozlehlejší oblasti, jako by směřovaly k naprostému pokrytí celé-iio společenského těla. Malé lsti vybavené velkou mocí rozptýlení, subtilní, zdánlivě nevinná, avšak hluboce podezřelá uspořádání, dispozitivy, které se podřizovaly nepřiznaným /203 ^Hg ■Hill Bill AS WĚSĚ Silffi SHI ■IhhHI hhhI ■B WSKSim mSBSĚ mmESB ekonomickým vlivům či které prosazovaly nízko hrny^ - to byly nicméně momenty, jež s sebou prmes' llr (ijověku stejně jako člověku opravdově věřícímu ne-^tTv detail mosi:eÍný' avšak méně pro smysl v něm skry-ceni - to oyiy iuuhok --v ' "" ' "*Í8BEC* pro prostředek, který v něm nachází moc, již chce hu dnešní epochy proměnu trestmho systému, jefich ; ^ sf íharakteristický je onen veliký hymnus věnovaný bude vyžadovat, abychom setrvali u detailu a veno, ahpjg •-^ , m„ a jejich věčné dů]ežitosri, pronášený Jeanem-nost maličkostem: pod těmi nejmensirm hgurami )e f ^ i.^ ^ ^ ^ y ^ ^ ^ ^^.^ rfgs ^ dat nikoli smysl/nýbrž předsudek; je treba je kiasl ^%cjvetienneS [Pojednání o povinnostech bratří v křes- jen.ze solidarity k jistému způsobu fungování, alej^l jlS&otec koherenci jisté taktiky. Jsou to lsti ani ne tak z tohon^J ^"n0sti, Jak nebezpečné je přehlížet malé věci, ho důvodu, že pracují ve spánku a davap smysl b, ^ j ^nou F nĚ ' , nýbrž pro svou pozornou „zlomyslnost , je- do váefo* .. . v .} i nemu, strká nos . Disciplína je anatomií politického detadi Abychom se vyvarovali netrpělivosti, vyslechnuT*^ hodná pro veliké činy, pomyšlení, že věrnost malým :jiás může, nepostřehnutelným pochodem, povznést ííěšenější svatosti: neboť malé věci pohybují věcmi vel- T, [tPe konat jen tak veliké, věci, jací jsme my, stvoření to sla- k tomu znali principy. Nepostačuje k tomu mít su^l pň)j.4, fiK ty<*om Je měIi činit? Nedomníváme se snad, že jsou chitekturu. Je nutné vědět, jak se tesají kameny."* Je tfeh« sily7 Male věci co když je Bůh vyslyší a přijímá psat celé dějiny tohoto „tesání kamenů" - dějiny utilita^ cionalizace detailu v morálním účetnictví a politickí t ( 7 j * K , í posuzovat dle zkušenosti? Malé věci - jsme tedy za-Neuvedlaji klasická doba; ta ji pouze urychlila, změnila^ f elfa™, jestli vidouce je takovými je odpíráme? Malé věci škálu, dala jí přesné nástroje a snad pro ni našla i jisté tavK^ $»to racméně onX' co nakonec utvářelo veliké světce! Ano, -• počtu nekonečně malých veličin či v popisu nejjěn fjp věa - avšak velké pohnutky, velké city, velké zanícení, ,kteristik bytostí přírody. V každém případě b ■ W již po dlouhou dobu kategorií teologie a asketismu- ka Mj &jM^ "S> Podr°bnost nařízení, malicherný dohled inspekcí, .....• ■■- ----««r,í *áanS'f.HU^AÍpfeent kontrole i těch nejmenších součástí života a těla br- pedagogiky 4) Maršál de Saxe, Les Merto. 1756, díl I, Předmluva, s. 5. 204 prve maršála de Saxe: „Třebaže ti, kdo se zaobírají „ . vají pokládáni za lidi omezené, přesto se mi zdá,:,»tnt^| 'J* ^é věci ~ řekne se, můj Bože, že naneštěstí můžeme věci je pod sta tná, neboť je základ em, a není možné*i u'u j|uv? ~* ^ "■1 jakoukoli stavbu ani stanovit kteroukoli metodu, amztivA^r1 fa? iiirteíná. Malé věci - jestliže se veliké věci samy nabíze ' déJin>r;1^^řlak jak° 1 Věd Veíké? Malé věci - zakusili jsme je někdy charakteristik bytostí přírody. V každém případě byl „detail í*;záPal a následně velké zásluhy, velké poklady, velké již po dlouhou dobu kategorií teologie a asketismu: ka/dj dí| tail je tu důležitý, neboť v božím pohledu není žádná nekW&airizem Kontroie i tecn nejmensicn & nost více než detailem, ale současně není nic narohkríMle,al^ poskytnou v prostředí školy, kasáren, nemocnice či dílny to nebylo stvořeno z vůle některého z jeho jedinečných pan£ *ty obsah, ekonomickou či technickou racionalitu tomuto V této dlouhé tradici vznešenosti detailu se bez obtíži iuumh j#ckému>alkulu nekonečně malého počtu. A „Dějiny de-všechna pedanterie křesťanské výchovy, školské cr\ojtfc|*''osmnáctého století, mající ve znaku Jeana-Baptistu de •dagoíiiky a konečně i všechny formy výcviku, PiHipliii: p ]-B de La Salle, Trnité su r les obligations des frčna des écoles chrétkmies, áydáni z roku 1783, s. 238-239. 205 í" I ■■».í. „i y i'i1 ľ íi"1 llllljlj: IS ' " Mi k . hlty La Salle, lehce se dotýkající Leibnize a Buffona, i Friedricha 11., vedoucí napříč pedagogikou, medici) skou taktikou a ekonomií, by nás musely dovést áf který snil na konci století o tom, že bude novýrrv !< nikoli Newtonem nekonečností nebes či planeta ti ale Newtonem „malých těl", drobných pohybů; \ činů; k člověku, jenž odpověděl na Mongeho: („Existuje jen jeden svět, který je třeba objevovat. '< to zaslechl? A co svět detailů, kdo o něm někdy m Mni „ I to jiném světě? Já v něj věřím od svých patnácti 1< t OrJtä by jsem se jím'zaměstnával a ta vzpomínka na ni | \. ,nJ je a jako fixní idea mě nikdy neopouští... Tento d f to nejdůiežitější ze všeho, co jsem měl za čest obje lím-li o něm, cítím přitom bolest v duši."'1' Noc ■ ■ i svět; víme však, že se mu jej podařilo zorganizoval, .4 re i jen okolo sebe uspořádat dispozitiv moci, jenž by | val vnímat i ty nejmenší události ve státě, kterému vjaJt n 1 mníval se, že pomocí přísně disciplíny dokáže vlád sáhnout vcelku ten obrovský stroj, aniž by mu imik detail".7^ Pečlivé pozorování detailu a současně polilicl lupg,j té' těchto malých věcí pro kontrolu a využití lidí se objevu} - joMazeno deset stop vysokou zdí, jež povede okolo výše poklasické doby a přinášejí s sebou soubor technik, celý koi , , pých domů ve vzdálenosti třiceti stop po všech stranách" stupů a vědění, popisů, předpisů a údajů. Člověk mo \ -atoproto, aby vojsko dodržovalo „řád a disciplínu a aby dů-humanismu se bezpochyby zrodil právě z těchto inaličl ■ jfojníd odpovídali za tento stav".1(» V roce 1745 již byly ka- Énypřibližně v 320 městech; a odhaduje se, že v roce'1775 fcahovala kapacita kasáren vcelku téměř 200 000 mužů."> 6) E. Geoffroy Saint-Hilaire připisuje toto prahlá?™ (v Úvodu k Notions synthétiques ethistoriqucs de pluhmi 1838). ]. B. Treilhard, Motih dti aide ďinstructian erimmdle, ISO. Zvolím si příklady 7. vojenských, lékařských, vziičLn myslových institucí. Bylo by možné vzít i jiné příklady otroctví či péče v útlém dětství. Umění rozdělení jjciplina přistupuje nejprve k.rozdělení, jedinců v pro-Zayádí při tom několik technických postupů. Njékdy vyžaduje disciplína klauzuru, specifikování mis-jeheterogenní vůči všem ostatním, a jeho uzavření v so-U^rři. Chráněné místo disciplinární jednotvárnosti. Pro-ve!ké „uzavírání" tuláků a chudých; byla tu však i další Iv&ánC mnohem diskrétnější, záludnější a efektivnější. «jní školy (colleges): v nich byl postupně zaváděn klášterní jjgl; internátní škola se ukazovala jako možná ne nejrozší-íši, ale přinejmenším nejdokonalejší model vzdělávání; za [vťka Velikého se i po odchodu jezuitů staly kolejní školy jijftým modelem vzdělávání.1" Kasárny: armádu, tu masu jců, |e třeba držet na jednom místě; je nutné zabránit Iou-f a násilnostem, uklidnit místní obyvatele, kteří spalně iějíokolo procházející vojsko; vyhnout se konfliktům s ei-llpíjlil autoritami; zastavit dezerci, kontrolovat výdaje na ar-ydu. Nařízení z roku 1719 předepisovalo vystavět několik p$Mv,n^J * ^ ^ ní provozy; analyzovat smíšené, masivní či ustupu-století, již skutečné továrny (Chaussadovy železám v iljty. Disciplinární prostor směřuje k tomu, aby byl celý poloostrov v Médine mezi Niěvre a Loirou; Toufa,lp0||j ' ^.^há tolik dílů, kolik je k dispozici těl či prvků k rozvil továrnu Le Creusot v údolí Charbonniěre, jež celépiebg^J ^"Je třeba vyloučit důsledky neurčitého rozvržení, neval, a ubytovny pro zaměstnance umístil přímo do aro%v~ > lilová tejného rozptýlení individuí, jejich rozptýleného 0a, ]eJIcn neuzltecneno a nebezpečného srážení; je to rSj|a zaměřená proti de2erci, proti potulce, proti sesku-■0faú. Cílem tu bylo ustanovit kontrolu prezence a absen-Sŕédetô tom, kde a jak lze znovu nalézt dané jedince, za-Mutilitární způsoby komunikace a přerušit jakékoli jiné, '„^V každý okamžik dohlížet na chování každého jednotná hodnotit jej, sankcionovat jej, měřit jeho kvality či brány opět otevřou.^' Jde tu o to - v té míře, jak se kontem,, -spěšnost. Jsou to tedy procedury, které směřují k vědě-jí výrobní síly - vydobýt z nich maximum výhod a n, ^ jídání a k využívání. Disciplína organizuje analytic- vat potíže (krádeže, přerušování práce, rozruch a „pletichaly i h prostor. ní"); jde o to chránit materiál a nástroje a ovládat prai {' Azde se také setkává se starou archi tektonickou a nábo- „Pořádek a kontrola jeho dodržování, jež musejí být zal _'. I j,ou metodou: s klášterní celou. Ačkoli se jednotlivá od čeny, vyžadují, aby byli všichni dělníci shromážděni poá J**9^ ...... nou střechou tak, aby ten ze společníků, který je pověření ním manufaktury, mohl všem zlořádům, které by se rot mezi dělníky vyvinout, předcházet, potírat je a zastavit? vývoj hned v jejich počátku."13' 2. Avšak princip „klauzury" není ani konstantním^ nevyhnutelným, ani dostačujícím principem disciplinách aparátů. Ty zpracovávají prostor poněkud pružnep a jemnějším způsobem. Především podle principu elě tární lokalizace neboli rozčleněnf [quadrillage]. Každému 12) Projet de rěgiemcnt poitr Yaciérie ďAmboise, Archives natioiufe f, 121301. 13) Královský pamětní spis ohledně výroby plátna na macha v Aňgg v V. Dauphin, Rechcrchc* sur ť industrie textile en Anjou, 1913, s. W. 208 která disciplína přiděluje, stávají čistě ideálními, pro-jor disciplíny je vždy v podstatě celulární. Nezbytná BUjta těla i duše vypovídala o určitém asketismu: musejí, ijnejmenšim v několika okamžicích, sami vzdorovat poku-la možná i přísnosti boží. „Spánek je obrazem smrti, lož-je obrazem hrobu... byť jsou ložnice společné, postele nicméně rozmístěny takovým způsobem a jsou pomocí iéěrt odděleny tak důkladně, že se dívky mohou ukládat Spánku a vstávat, aniž by se viděly."1* To je však teprve líbu hrubá forma. 5e3; Pravidlo funkčních umístění kóduje postupně v discipli-léních institucích prostor, který ponechala architektura pour h communauté des fMes cín Bon Pasteur, v N. Delamare Tmtéde police, 1705, kniha ID, kapitola V, s. 507. Viz těž obr. č. 9. 209 obecně přístupný a připravený k rozmanitému yj il£ h- t Lá místa se definují tak, aby odpovídala nejen pótti.k hledu, aby zpřetrhala nebezpečné komunikační . j brž také proto, aby vytvořila užitný prostor. T-nin pesh^' vyjevuje jasně v nemocnicích, zejména ve vojensk fl k ^ ničích a v nemocnicích námořních sil. Zdá so, ?( ,| sloužil jako experiment i jako model Rocheforl l'ris) ^ jenský .... , « 11J-'------- volné či násilím, naloaujicicn se a vyiouujiunai ^administrativní a politický prostor promítá do pro-"^jpeutického; směřuje k individualizaci těl, chorob, *'r'. ášÁ životů i smrtí; konstituuje skutečnou tabulku ■ 1 3I10Vaných a pečlivě odlišených singularit. Z disciplí-r^^íódi! prostor pro lékařské využití. *" "^V továrnách, jež se" objevily na sklonku 18. století,, se iirip individualizujícího rozčlenění komplikuje, jde o to ■v přístav se svým oběhem zboží, lidí najatýču roztřídit jednotlivce vp^toiu kde je lze izolovat é čít* nalodujících se a vylodujírích ^„Jjf ,rt*», a,e ."T™. ™° dlSl"buCl S Vyr°bmm nemocí a epidemií, je místem dezerce, pašeráctví;) mltaj^ľ | Mt*®m> který má své vlastní požadavky. Bylo třeba pro-křižovatkou nebezpečného smíšení, místem střet Hdnijjjf . ^jt oddělení těl, prostorové uspořádání výrobního apará-zaných cirkulací. Nemocnice vojenského námořní! Wa um -' fi^rézne formy činnosti při rozmístění „stanovišť". Tímto tedy léčit, avšak proto, aby to mohla dělat, musí: k t ■ pnu ipem se řídila manufaktura Oberkampf v Jouy. Je slo- filtrem, dispozitivem, který připichuje věci na mí ::řady dílen specifických pro každý významný typ luje je do příslušných oddílů; je třeba, aby zajišťovala * ^, i-: pro tiskaře, manipulanty, koloristy, pro ruční opra- ní na celou tu mobilitu a hemžení rozkládáním <_ _ zákonnosti a špatnosti. Lékařský dohled nad nemocem i a nákazami tu solidarizuje s celou řadou jiných kw , jenskou kontrolou dezertem, s fiskální kontrolou 3 hnzi, i jí' ministrativní kontrolou léků, nákladů, zběhnutí 1 úmrtí, simulování. Odtud plyne nutnost rozdělovat^ uzavři rat prostor s takovou přísností. První opatření; korunu J přistoupilo v Rochefortu, se týkala spíš věcí než :lidi,-spgl vzácného zboží než nemocných. Zřízení fiskálního a ekoitJ mického dohiedu předcházelo technikám lékařského ^. v.ání: umístění léků do uzamčených skříněk, registra'e lei1! použití; o něco později se zpřesnil systém pro ověrov tečného počtu nemocných, jejich totožnosti, jejich pří I tí k jednotkám; poté se upravují předpisem jejich pnuUi a odchody, jsou nuceni setrvávat ve svých pokojích; ke K dému lůžku je připevněna tabulka se jménem pacienta př zde leží; každý léčený jednotlivec je zanesen do ey.id níž musí lékař nahlížet během vizity; ještě později („Ustanovení továrny v Saint-Mauru". B. N. ms. coll. Delamare Ma- k izolování nakažených pacientů a separaci jejich lů mfaetmes III. itisku, pro leptače, barvíře. Nejrozsáhlejší z takových postavená roku 1791 Toussaintem Barréem, je dlou--B iw metrů a má tři poschodí. Přízemí je určeno z velké Mi pro potisk z bloků; obsahuje 132 stolů uspořádaných .{dvou řadách napříč celou dílnou, do které proniká svět-"P8 okny; každý tiskař pracuje u jednoho stolu se svým Ipbdavačem", který má za úkol připravovat a míchat barvy, ftlkem tu bylo 264 osob. Na okraji každého stolu stál jaký-' •iístojan, na nějž dělník odkládal k usušení již potištěnou jtku Při procházení uličkou uprostřed dílny lze zajišťovat dohled zároveň všeobecný i individuální: kontrolovat přítomnost a pracovitost dělníka, kvalitu jeho práce; porov-iávat dělníky mezi sebou, třídit je podle jejich zručnosti i rychlosti; sledovat po sobě následující stadia výroby, lechna tato seřazení formují permanentní mřížku: veškerý 210 211 zmatek je zde eliminován;"'1 lze říci, že produkci * I(p je a že pracovní proces se člení na jedné straně podj^ fází, stadií či základních operací, na straně druhé poi dinců, kteří jej realizují, podle singulárních tel, která ti využita: každá proměnná této síly - zdatnost, hbilosíw nost, soustavnost - může být pozorována, tedy cluirajjf vána, ohodnocena, započítána a uvedena do vzuhu ý dem. k jednotlivci, který je jejím konkrétním vykonávají Takto, dokonale čitelným způsobem přiřazena k celé] singulárních těl, může být pracovní síla analyzována vl viduálních jednotkách. Při zrodu velkého průnu. slu ,1acť me současné pod rozdělením procesu výroby índivitóf jící rozklad pracovní síly; rozčlenění disciplina^ prostoru často zajišťovalo jedno i druhé. f 4. V disciplíně jsou prvky vzájemně zaměnitelné, j8J vadž každý se definuje místem, které zaujíma \ TaJě, chylkou, která jej odděluje od ostatních. Jednota tu nikď ní jednotou teritoria (jednota ovládání), ani jedrmlmiS (jednota pobytu), ale jednotou postavem: je to mi>to kt«Ji kdo zaujímá v klasifikaci, bod, kde se protínají řidek agy pec, interval v řadě intervalů, skrze nějž lze přejit od jedj k druhým. Disciplína je umění postavení, technika pro til formaci uspořádání. Individualizuje těla prostředniclvíri jich lokalizace, která je nikam nezasazuje, nýbrž rozmísfi a nechává je cirkulovat v síti vztahů. Vezměme si příklad „třídy". V jezuitských kolejích" I ještě možné vidět organizaci současně binární ,1 ma^vri!,! dy, které mohly mít až dvě stě či tři sta žáků, rozdelí .1 1É) Srov. reakci La Métheriea poté, co zhlédl Le Creusof „Budovy|í dobře zařízené a s tak velkým množstvím rozmanitých.pracovití* příležitostí by měly mít dostatečný rozsah, aby zde nidochk k žádnému zmatku mezi dělníky během jejich praa ■ r ■ j siqne, 1787, sv. XXX, s. 66) ' 212 linky P° deseti (dekuríe); každá z těchto skupinek, se ^eJitelem, dekurionem, byla umístěna v táboře, řím-, Jcartaginském; ke každé dekurii existovala dekurie ^Ôuí. Obecná forma byla forma války a rivality; práce, °^ raklasifikace probíhaly ve formě klání, prostřednictvím rifrc>ntace ^vou armád; příspěvek každého jednotlivého ' 'fjjWl vepsán do tohoto obecného duelu; svým dílem za-^írival vítězství či porážku svého tábora; a žákům bylo při-'ävän° takové místo, jež odpovídalo funkci každého ^ijjji'a jeho ceně z hlediska boje sjednocené skupinky dané ^^ge,i7) Můžeme navíc poznamenat, že Lato římská kome-Isolovala spojit, v binárních cvičeních rivality, prosto-^jgpořádání inspirované římskými legiemi s uspořádá-(SirfVé smyslu postavení,"hierarchie, s dohledem podle sdíéSiahi pyramidy. Nezapomínejme, že římský model, řek-j^nfr-Ii to takto obecně, hrál v epoše osvícenství dvojí roli; iesveni republikánském ohledu byl ztělesněním svobody; Ljyyjenskcm ohledu byl ideálním rozvrhem disciplíny. Řím ůsmriáctebo století a Řím revoluce byl Římem senátu, ale ta-. )gft&tém legií, Římem se svým Forem Romanem, ale také jmgft-vojenských táborů. Až do císařství šířil římský odkaz -poněkud nejednoznačným způsobem právní ideál občanství .vjtíAníku disciplinárních postupů. V každém případě to, co •tyloira této antické bajce neustále hrané jezuitskými koleje-idStriktně disciplinárním prvkem, zcela převážilo nad prv-?tem napodobování souboje a války. Krok za krokem - ze-,fnénaíyšak po roce 1762 - se školní prostor uzavírá; třída se .fcvá homogenní, skládá se už jen z individuálních prvků, Itaébyly postaveny jeden vedle druhého pod dohled učiteli '.8. století začíná „postavení" definovat významnou for .rozdělení jednotlivců v rámci školního pořádku: dt-: zařaze- SI^C. de Rochemoníeix, Un collégc au.XVI!' Méde, 1889, sv. III, s. Slu. 213 ní do pozice ve třídě, na chodbách, na dvorech; postav pisované jednotlivému žáku vzhledem ke kařdémt( a zkoušce; postavení, které získával týden co týdťn,-^ měsíc, rok co rok; postupné řazení tříd podle veku nost vyučované látky, otázek probíraných podle v obtížnosti. A v souboru těchto povinných seřazení každý žák v souladu se svým věkem, se svými i i^j svým chováním jednou takové postavení, jednou iipja^, bez ustání se přesouvá touto řadou pozic - z nichž j, ideální, představují hierarchii vědění či schopností, a převádějí tuto distribuci hodnot a zásluh do materiálny jádření v prostoru třídy nebo koleje. Nepřetržily pofy němž jednotlivci nahrazují jedni druhé v prostoru, vymezen seřazenými intervaly. Organizace seriálního prostoru byla jednou .z vep technických proměn základního vzdělávání. UmoziuJ^ konat tradiční systém (žák pracuje s učitelem jen někol nut, zatímco nepokojná skupinka zbývajících zahálí a jř dozoru). Je-li každému přiděleno jednotlivé místo, je kontrolovat současně každého zvlášť i práci všech i statní To organizovalo i novou ekonomii času vyučování.::Zajtšfe| v lavicích nejblíže u zdi a ostatní budou seřa-|0 jje pořadí jejich tříd směrem ke středu místnosti... ^:žáků bude mít své přesně určené místo a žádný ° " o riiíst" neopustí ani si je nevymění s jiným, ledaže jIU bude nařízeno nebo mu bude udělen souhlas školního , ĺ** " Bude třeba vše ust lo to fungování prostoru školy jako vyučovacího staoje,av§$ MjiiZ:velkých operací disciplíny je proto stanovení „živých také jako stroje dohlížecího, hierarchizačního, odměno«#rj| JaÉjilelí? [tableaux vivants), které transformují zmatečné, neho. J.-B. de La Salle snil o třídě, v níž by prostorové rozmj^ ilitečné či nebezpečné množství v uspořádané multiplicity, ní mohlo zajišťovat současně celou řadu rozlišení: podSestujv; ně pokročilosti žáků, podle osobního ohodnocení, poáj^ jejich více či méně dobrého charakteru, podle jejich víceíj méně vydatné píle, podle jejich čistoty a podle jmeni jejichn?^ dičů. Tak by místnost třídy formovala jedinečnou vcIkou>: bulku s rozmanitými položkami pod bedlivým „klasifikujte dm" pohledem učitele: „V každé třídě budou pro každSfo; žáka a každou hodinu vymezena místa tak, aby ti, kleřína« vštěvují jednu hodinu, byli všichni vždy přesné umístěn-v jednom určitém místě.. Žáci navštěvující nejvyšší třídy bií- Bude třeba vše uspořádat,tak, aby „ti, jejichž ro-^uríedbalí, a ti, kteří mají vši, byli odděleni od těch, $ čistotní a nic takového nemají; tak, aby žák vrtkavá neposedný byl umístěn mezi dva rozvážné a způsobné, Lrtjn-nby seděl buď osamoceně, nebo mezi dvěma zbožný- ffí organizování „cel", „umístění" a „pořadí" konstruují fjpííny komplexní prostory: současně architektonickej [Itaonální a hierarchizo vané. Jsou to prostory, které zajiš-|t^|viíé umístění a přitom umožňují cirkulaci; vyčleňují ^všuální segmenty a ustavují operatorní spojení; vyzna-^Jfírífeta a indikují hodnoty; zaručují poslušnost jednotliv-^"gle také lepší ekonomii času a činů. jsou to smíšené jfostory: jsou skutečné, protože disponují budovami, ^ostali, nábytkem, avšak rovněž ideální, protože se pro-oM Skrze uspořádání charakteristik, hodnocení, hierarchií., .j.:B. de La Salie, Conduits des dcoks chretiennes, B. N. ms. TI 759, i 248-249. O něco dříve navrhoval Batencour, aby byly třídy rozdělený, na tři částí: „Nejvznešenější část pro ty, kteří se učí latinu... Mě-lo.by být zdůrazněno, že se tu nachází totik míst u stolu, kolik je zde píšících, aby se zabránilo rušení, jež obvykle způsobují lenoši." V další části jsou ti, kdo se učí číst: jedna lavice pro bohaté, jedna lavice pro chudé, „aby se nemohlo šířit darebáctví". Třetí část je urče-tiapro nově příchozí: „Až když jsou rozpoznány jejich Schopnosti, je tel;přiděleno jejich místo." (M. I. D. B., Instruction méthodique pour "kokparoissiak, 1669, s. 56-57). Viz obr. č. 10 a 11. 214 215 Sestaveni těchto „tabulek" bylo jedním z velk , vědecké, politické i ekonomické technologie | t,^. uspořádat botanické či zoologické zahrady a sun<.ai,n. dovát racionální klasifikace živých bytostí; jak Mulov ■ i* trolovai a regulovat oběh zboží a peněz a zkon truoy i ekonomickou tabulku, která by mohla platit -«;, pri hacování; jak dohlížet na lidi, zjišťovat jejich při ti 'mnoalŕfeíL senci a stanovit generální a nepřetržitý rcgisU ^bixufJrT sil; jak rozmístit nemocné, oddělit jedny od drul^, ^ mJ|* spolu s lékařskou pecí i nemocniční prostor a -'.h'íhteuľľ matické třídění nemocí. Tolik podvojných opi>iau, phiV rých jsou obě složky - distribuce a analýza, 1 "nlrola a ^ zumitelnost - navzájem solidární, V 18. sto ■ současně technikou moci a procedurou věděni klcotoíd, ganizovat množství, poskytnout nástroj, jímž 1 „ , je projít a ovládnout; jde o to přiložit na něj ní ko armádní generál, o němž hovořil Guibert, je i purodi dec, lékař, ekonom „zaslepen nesmírností, omámtri i stvím... nesčíslnými kombinacemi, jež plynou;?. mnol předmětů, a tolik spjatých, zájmů vytváří břemeno; jeho síly. Tím, že se moderní věda o válce zdokonaluje"^ přibližuje pravým principům, se může stávat stálo jed ší a méně složitou"; armády „s jednoduchými, analogii taktikami, schopnými zahrnout všemožné pohyhv \ by bylo mnohem snazší uvádět do pohybu a vést" ' íc tedy prostorové uspořádávání lidí; taxonomie, tedy diš% nární prostor přírodních bytostí; ekonomická tabnlki, ť regulovaný pohyb bohatství. Avšak tabulka nemá v těchto různých registrech s$j| jilcem toho redukovat individuální jedinečnosti) SLvat třídy (tedy vyloučit uvažování o počtu). Ovšem ^disciplinárního rozmístění je oproti tomu funkcí za-do tabulky pracovat se samotnou multiplicitou, distri-^ jj a dobývat z ní co možná největší množství výsled-■ ^TatfiriCO přírodovědná taxonomie se tedy umisťuje na ■■. kter.í vede přes charaktery a kategorie, disciplinární tak-í se umisťuje na ose, jež propojuje jedinečné a mnohé, "^cínuje zároveň charakterizovat jednotlivce jako indivi-ma zapojit jej do řádu dané mnohosti. Je první podmín-pK> kontrolu a využití souboru oddělených prvků: zá-[ au pro mikrafyziku moci, již je možné nazývat , dáíiu" vat pohyby. Ve formě taxonomie má funkci charakterizoval Kontrola tktiviíy I,Rozvrh Lasu je staré dědictví. Jeho striktní model nám jpothybně vsugerovala klášterní společenství. Ten se rychle rozšířil. Jeho tři hlavní postupy - stanovit rytmus, vnutit UJČená zaměstnání, regulovat cykly opakování ~ se \äce brzy objevují v kolejích, dílnách, špitálech. V rámci starých schémat neměly nové disciplíny nejmenší potíže se ťfOSadit, školní komplexy a zařízení pro chudinskou péči B&ŽQyaly dále způsob života a pravidelnost klášterů, je-jrJtžsoučástí často byly. Přísnost průmyslové doby si dlou-jiouchovávala náboženského ducha; v 17. století upřesnilo nfiífcení o velkých manufakturách úkony, jimiž se začala ivtmizovat pracovní doba: „Všechny osoby... poté, co se funkci. V řádu ekonomie dovoluje měřit kvantity a dn%$5 itóvíníno na své místo v dílně, a předtím, než započnou ti tmtným začátkem práce se pomodlí";20) nicméně ještě v 19. 19) J. A. de Guibert, Essai ■ génčral de iaďiijue, J 772, sv. I, s. XXXVI. iu práci, si umyjí ruce, zasvětí své dílo Bohu a před sa- frviu daněk ustanovení továrny v Saint-Mauru. 216 217 století, když bude třeba zaměstnat v průmyslu \. • obyvatelstvo, bude nutné proto, aby si zvykli n.-' .-,-ilcj . nách, sáhnout k vytvoření kongregací; dělníci se jakýchsi „továren-klášterů". Vysoká vojenská dis zformovala v protestantských armádách Maurice OrA ho a Gustava Adolfa díky rytmizovaní času, jehož 1 sazeno prostřednictvím náboženských obřadů; živ dě musí mít, jak prohlásil o něco později Boussaneil^ ji5i0|' „dokonalost vlastní klášternímu životu".211 Círke'Vn'í.jäi staly v průběhu staletí mistry v disciplíně: byh esxglj? v otázce času, dokonalými techniky v otázce rytmu a p&| dělných činností. Avšak disciplíny tyto zděděné -pa^jjjSpg sové n počítat na čtvrthodiny, na minuty, na vteřiny, . . v armádě: Guibert postupoval systematicky v zaváděl ^fe|;.-0/esazení do lavic, 9.04 psaní první tabulky, 9:08 - diktátu, 9-12 psaní druhé tabulky atd.23' Postupné Í$fai0 systému námezdní práce s sebou přinášelo mí rozčlenění času: „jestliže se stane, že se dělníci do-než čtvrt hodiny po zazvonění.. .",2"" „ten z pra-který bude vyžádán během pracovní doby a za-= [;ik více než pět minut..."; „ten, kdo nebude u své ve stanovenou dobu".^> Je tu však i snaha ujis-■g kvalitě využití času: nepřetržitá kontrola, nátlak ze ... dozorců, potlačení všeho, co by mohlo rozptylovat l^rárfět pozornost; jde tu o ustavení dokonale využitelné-|psui .,je výslovně zakázáno během práce gesty či jiným lÉiibém bavit spolupracovníky, hrát jakékoli hry, jíst, ;AvyPrávět si Příběny ei veselé historky";36* dokonce ani s^eríi přestávky na odpočinek „se nebudou vyprávět žád- ření času při střelbách, na něž již dříve pomýšlel Vaut^^Q |jjíistOrký dobrodružství či vést jiné rozpravy, které by od základních školách se rozkouskování času stávalo ;čg|^ tím závaznější; činnosti byly vymezeny stále přesně já^yš . kazy, na něž bylo třeba bezprostředně reagovat: -Erj.^g^ ním úderu hodin jeden z žáků zazvoní na zvon;;rr|i|||| ostatní zaslechnou zvonění, všichni si kleknou, n i l„„lrril zkříží ruce a sklopí oči. Ukončení modlitby budí -1 učitel dá jedním úderem na zvon znamení, že vš vstát, druhý úder znamená, že mají zdravit Ki-^U a íretsrr dává pokyn, aby se posadili."221 Na začátku 19. stoleří;;^ école mutuelle (škola se vzájemným vyučováním.žákfc|i|| sebou) předkládá následující časový rozvrh: 8.45 přírhud struktura, 8:52 výzva instruktora, 8.56 příchod detí a.modiit' _ 21) 1_. de Boussanelle, Ľ Bon Militain>, 1770, s. 2. O náboženské pmte discipliny ve švédske armádo viz Tlu- Swilhi: Discipline,'hor**® 1632- :'■";' 22) |.-B. de La Salle) Conduile iks ftole* chrélieuttcf, 13- N. ms.lt jjply dělníky od jejich práce"; „každému zaměstnanci je lézáno pod jakoukoli záminkou nosit do továrny víno ..popíjet je v dílnách".27' Změřený a zaplacený čas musí být itvněž časem bez kazů a nečistot, časem dobré kvality, bělily nějž zůstává tělo nepřetržitě využíváno k činnosti, jtejiiost a využitelnost jsou spolu s pravidelností funda-^ntálními ctnostmi disciplinárního času. To však není ta 27-2S. iíš SI/Vc/lí iíc rěglaiient pour la fňbrii]MďAmhňsv, článek 4. 218 ■JfMIy, citováno v R. R. Tronchot, L'Eiisciguement mutuel en France, ukopis dizertnční práce, sv. I, s. 221. :ll Hraje! de rcglement pour !n pibriqttc ďAmboifc, článek 2, Archives naíio-naics I. 12 1301, je zde upřesněno těž všechno, co se tyká pracujících >ičástečným úvazkem. ^Předběžně uslaiiovení továrny M. S. Oppenheinu, 180'), článkv 7-8, yj. Hávem, Mčwuii?* e! dnani/cuts pour tvíriar ň 1'hittoiir dít cniu-ilfflf, 1911. i] Ustanovení továrny M. S. Oppenheima, článek 16. 219 mĚĚm wĚĚĚm mm největší novinka. Pro. disciplíny jsou ch a ra k teriM ir^-tÁji. §» , motného úkonu, kontroluje zevnitř jeho průběh a je-postupy. ,-^"S(l'[1^ zde přechod od formy výslovného příkazu, který 2. Časové vypracování úkonu. Existují napřikl t,i d,,, t: 1>TU„ či rytmizuje pohyby, k osnově, jež je omezuje soby, jak kontrolovat pochod jednotky. Jeden z p,vat^ : : ^ibuje v celém průběhu jejich zřetězení. Definuje se tu století: „Navyknout vojáky pochodující v řadě m í'^jjvh anatomicko-chronologického schématu chování, bo v batalionu pochodovat podle rytmu bubnu Kty^ ■ ,e rozložen na své prvky; definuje se pozice těla, kon-bylo dosaženo, je třeba vykročit pravou nohou t ^ ^J* i; ^"^„ubu; každému pohybu je přisouzen směr, rozpětí, celá jednotka shodla zdvihajíc stejnou nohu v ,fejnvT* g ^tívMú; je předepsán pořádek, v jakém mají následovat. mžik."2"1 Uprostřed 18. století tu máme již čtyi Jr.^yj^J £ '„proniká čas a spolu .s ním všechny podrobné způsoby ku: „Délka krátkého kroku bude jedna stopa, J " kontroly, ho, dvojitého a pochodového kroku bude dvě " odtud plyne z, dvojitého a pochodového muma uuut uve měřeno od jedné paty k druhé; pokud jde o dol.n lr\aní, bude u krátkého a řádného kroku činit jednu it.nnu hem níž je třeba učinit dva kroky při kroku d trvání jednoho kroku za pochodu bude o něco U ] . nez^ na vteřina. Šikmý krok se provádí v temže pi Uuiuj^n, vteřiny; bude mít nejvýše osmnáct palců o k druhé... Řádný krok bude prováděn směl. . . „. s hlavou vztyčenou a tělem vzpřímeným, přičemž je udržet se v rovnováze postupně na jedné noze a přesouvat vpřed, podkoíení napjaté, špičku nohy ponM vytočenu vně a dolů, aby nenucené dosedla naterél; Odtud plyne zavedení korelace těla a pohybu. Discipli-Eií kontiola nesestává pouze z naučení či uložení série dělaných pohybů; ukládá i nejlepší provázání mezi pohy-a celkovým postojem těla, jež je zde podmínkou ivnosti a rychlosti. Při správném zapojení těla, které ňuje správné využití času, nesmí nic zahálet či zůstat fužito vše musí být povoláno na podporu požadované-y.konu Dobře disciplinované tělo formuje operační kon-i toho nejmenšího pohybu. Správné psaní například fedpokladá gymnastiku - celou tu rutinu, jejíž přísný kód iivtíŕuje řelo vcelku, od špiček nohou po konečky prstů. Je ť,;držet tělo zpříma, mírně pootočené a uvolněné po le- némž voják musí pochodovat, a klást nohy na zem tájjrjj stráně, lehce skloněné kupředu tak, že je-H loket položený jastole> brada «Ho rozsah pohledu; levá noha musí být pod stolem posunový soubor omezení, jiný stupeň dokonalosti v ro?^ (ft poněkud více dopředu než pravá. Tělo musí být udržo-, _ ..„i..::„.-. „„,„,„„1,™, foi, , ye vzci^ienost-i dvou paiců od stolu; neboť nejenže je | Skmožné psát s větší pohotovostí, ale nic není pro zdraví Éoubnější než osvojit si návyk opírat se žaludkem o stůl; le-Stpaze od lokte až k zápěstí musí být položena na stole, uložený zvnějšku, o určitý „program"; ten zajišťuje v vpraly hva paže musí byl držena podél lěía ve vzdálenosti tří ;lců a vést asi pět palců nad stolem, na nějž musí být kla- 28) L. de Monlgnmmery, la Mihď fmnoúse, vyd. v. i. 16%, s 8h í ku lehce. Učitel seznámí žáky s pozicí těla, kterou musejí. 29) Onimmmx ,lu V ianvkr 1766, tviir ivglcr ľexeráce é 1 mfrtUne i jipMní dodržovat, a když se od ní odchýlí, bude je opra- gest a pohybů, jiný způsob přizpůsobení těla časovynipj kazům. To, co definuje nařízení z roku 1766, není časový rozvt obecný rámec aktivity; jde spíš o kolektivní a po\ ínrw lyhm 220 221 vovat buďto pokynem, anebo jiným nějakvm ?^ Disciplinované tělo je oporou zdatného pohybu. 4. Členění tělo - objekt. Disciplína dehnuje kg^ který musí tělo zaujmout vůči objektu, s nimž mňrt Od jednoho k druhému rýsuje pečlivý mechanici y „Vzdejte čest zbraní kupředu. Ve třech krocích Ve/mfr ku do pravé ruky, přičemž ji tiskněte k tělu tál, av., opřena kolmo k pravému koleni, konec hlavně \ ,' držte ji přitisknutím pravé ruky, přičemž paxe je: dél těla ve výši opasku. Ve druhé fázi přeneste^p rukou svisle před sebou, hlaveň uprostřed rnezi ^ rVle analytického schématu - jako následnosti co byla periodicky podrobována inspekci.^ ^"t. jednodušších prvků, které se kombinují se vzrůs- ŠkolaGobelins je jen příkladem významného fonnm^ ■ htopIexností. To předpokládá, že vyučování opustí rozvoje, ke kterému došlo v klasické době, nové ."tetinky' *Ĺip analogického opakování. V 16. století spočívalo vo-nakládání s časem singulárních existencí; pro regulovány ■ Lu"-'iření Predevším v napodobování celé bitvy nebo je , su, těl a sil; pro zajišťování kumulace doby práce i pro^ i \ ^.vobecné ve zvyšování zručnosti a síly vojáka; ■ vadění plynutí uběhlého času na stále vzrůstající T ' yfse.výcvik „manuálního" řídí principem „elementární- ... T, ------, ^ i», ,1 r * ^ mkoh již „exemplárního": jednoduchá gesta - pozice ~*Äíôr0ÍinuÍ1'nohy' Pohyb Paží - jež jsou nanejvýš základní je- ■4») y lg_ užití. Jak kapítalizovat čas jedinců, jak jej ikiinmi j| v každém z nich, v jejich tělech, v jejich silách u v schopnostech, a to způsobem, jenž by byl přijat inľ\~nm užiti a kontrolu? Jak organizovat pracovní dorjú, riň/lg-y^ výnosné? Disciplíny, které analyzují prostor, kteio a znovu skládají činnosti, musí být také pochopen* jalvôajl ráty pro sčítání a kapitalizování času, a to čtyřmi pôstnej které ve vší jasnosti ukazuje vojenská organizace 1. Rozdělil dobu na segmenty, následující i „ { z nichž každý musí končit ve stanovený okamžil NdpffljjJ oddělit čas pro formování a dobu pro praktické směšovat výuku rekrutů a cvičení veteránů; otevřít odáej^ vojenské školy pro službu v armádě (založení školy v v roce 1764, založení dvanácti škol v provinciích v roceílÄJ rekrutovat vojáky z povolání v co nejmladším věku,-bťäf^H ti, „nechat je adoptovat státem, vychovávat je ve spenalniA školách";38) naučit je postupné postoji, poté pochodovaní, poté zacházení se zbraněmi, poté střelbě a postouj>it od íajrj činnosti k druhé, jen když je ta předcházející dokonal ■ nuta: „jednou z principiálních chyb je ukazoval Makoví všechna cvičení naráz" ;y>) zkrátka rozložit čas do se . ných a přizpůsobených procedur. 2. Organizovat tyto prcK^- I prvky užitečného jednání a které navíc zajišťují obecný ilesíly, zručnosti a poslušnosti, 3. Finalizovat tyto časo-„[jienty, určit pevně termín jejich dokončení vyznačené-■ 7|i(>íiškou, jež má trojí funkci; jednak ukazuje, zda subjekt f předepsané úrovně, jednak zaručuje srovnatelnost je-jřčviku s ostatními a nakonec diferencuje schopnosti 5ho jednotlivého individua. Když četaři, desátníci atd. Irem úkolem vést druhé nabydou přesvědčení, že nepílích dosáhl úrovně vyžadované k tomu, aby postoupil •jjpprvňí třídy, předvedou jej nejprve důstojníkům své roty jtíhS pozorné přezkoušejí; není-li pak ještě dostatečně vy-^njijeho přijetí odmítnou; jestliže se jim naopak přeclsta-íwwy-muž zdá v daném případě způsobilý k přijetí, řečení $tojfiici jej sami navrhnou velícímu důstojníkovi regimen-fektacý jej přijme, uzná-li to za vhodné, a nechá jej přezkou-SKttrtstojníky velitelství. Sebemenší chyby stačí k tomu, aby Jylodmítnut, a nikdo nebude moci postoupit z druhé třídy 4)-první, aniž by podstoupil zkoušku první třídy".41* 37) Viz E. Gerspnch, hi Manufacture des Gobelins, 1892. 38} To byl projekt J. Servaná, Lc Soldát citoycn, 1780, s>. 456. 39) Nařízeni z r. 1743 o pruské iníanterii, Arsenal, ms 4076. f F dela Noue doporučoval na konci 16. století vytvoření vojenských akademií přičemž žádal, aby se zde voják učil „vést koně, užívati kord v-kabátci a, maje dalších zbraní, šermovat, provádět cvičení či dfikat, je-h připojeno i plavání a zápas, jest tak dokonce ještě lépe nebot vseto činí člověka ještě zdatnějším a odol %ws ú miHtaires, vydáni z r. 1614, s. 181-182. 228 229 JF*. F*1 4 I §4 H 4. Uspořádat řady řad; předepsat každému, pod g-', úrovně a podle jeho služebního stáří, odpovídají *|i čení; společná cvičení mají diferencující úlohu a $ renciace s sebou přináší speciální cvičení. Na kor dy začínají řad}' jiné, rozvětvují se a vytvářejí p >| Takto je každé individuum zachyceno v časové i, specificky definuje jeho úroveň či postaveni. Je to ď ní polyfonie cvičení: „Vojáci druhé třídy budou m cvičeni četaři, desátníky, anspessndes, vojáky prvň ,| jáci první třídy budou cvičeni každou nedě 1 družstva... desátníci a nnspessndes budou.cvičeni\ U[| odpoledne seržanty jejich oddílu a ti budou cvič Ji 2., 12. a 22. daného měsíce odpoledne důstoj- . 1 ství."«> ; Tento disciplinární čas je rovněž postupně uj 1 ijJ gogické praxi - specifikuje se čas výcviku a ten se *v\iÚ času dospívání, od času dosažení povolání; znzu | stadia oddělená od sebe postupnými zkouškami; určuji* gramy, jež se musejí odvíjet v souladu s jednotlivýma a které obsahují cvičení vzrůstající obtížnosti, jedno! klasifikují podle způsobu, jimž prošli těmito řadami.' ciační" čas tradičního vyučení (čas obecný, řízeny sa mistrem a završený jedinou zkouškou) dosadil disa] čas své multiplikované a postupné řady. Utváří se cel^ tická pedagogika, velice úzkostlivá ve svém detailu (t^ vyučované předměty až na jejich nejjednoť hierarchizuje v úzkých stupních každou fázi v velmi předčasně vyspělá vesvé historii (široce anlinpujé" tické analýzy ideologů, jimž byla, jak se zdá, technie1*" 41) in^nidiM /vii- ľncracc dc ľiufmnmc, !■!. kvctim 1 /54 42) 7ä».h?ž. {Mspessade - označení pro Šlechto sl-n/iuh-i století u francouzské pechoty. Pivn. pivkD 230 j) Na samém počátku 18. století požadoval Demia, aby fjtf[čtení rozdělila na sedm úrovní: první pro ty, kteří se "^vat písmena, druhá pro ty, kteří se učí je vyslovovat, f0ty, kteří se učí spojovat je do slabik a tvořit tak slova, jpro ty, kteří čtou latinsky celé věty nebo od interpunkce funkci, pátá pro ty, kteří začínají číst francouzsky šestá J letei 1 jsou ve čteni pokročilí, a sedmá pro ty, kteří jsou Šit číst manuskripty. Avšak v případě, že je žáků velký L ,e třeba zavést ještě podrozdělení; první třída by muse-sahovat čtyři pásma: první pro ty, kteří se učí „jednodu-ifemena"; druhé pro ty, kteří se učí písmena složená; třetí y kteri se učí písmena stažená (á, é...); poslední pro ty, se učí písmena zdvojená (ff, ss, tt, st). Druhá třída by by-lělena do tří pásem: první pro ty, kteří „předčítají každé píio zvlášť předtím, než vysloví slabiku D. O., DO"; další v leten „vyslovují ty nejnáročnější slabiky, jako jsou bani, í spnn", atd.43) Každá úroveň v kombinatorice prvků se vepsat do rámce velké časové řady, která je zároveň při-fiým pochodem ducha a kódem vzdělávacích procedur. Jjerazeni" na sebe navazujících aktivit dovoluje úplné ibfcení časového průběhu mocí: je tu možnost detailní kon-äjy a konkrétního zásahu (rozdělení, korekce, potrestání, jmnace) v kterémkoli okamžiku; možnost charakterizovat, tíěay využívat jednotlivce v souladu s úrovní, které dosáhli idách, jimiž prošli; možnost akumulovat čas a činnost, pute k nim vracet, totalizovat je a využívat je v závěreční hodnocení, jež vyjadřuje konečnou schopnost jedince, isove tozdělení se spojuje dohromady, aby bylo dosaženo ' u, a ti m i vlády nad časovým trváním, jež by jinak unika-Mocse člení přesně podle času; zajišťuje přitom jeho kom ' a ručí za jeho využili. SI Cli Di 'i'mi.i, Riylcwcitt fxmr ří-s ťcoři-š dc Ir, villc tk Li/mi, 1716, s 14-2(1. 231 'I, 1 lul ' L lil I M JI II/' l I!!'1'1 li1!1'', i i ,i i i i i i l'll'lnl 1 , l'ľ I' I,1 ,i ': 11 | Disciplinární procedury vedly k odhalení ca.su lit v němž se okamžiky integrují jeden za druhým > orientuje vstříc konečnému a pevnému hodu. Je to v W „evoluční". Je však třeba si připomenout, že ve ■ |i ■, (| *** mžiku objevily administrativní a ekonomické techr 't**'" troly sociální čas řadového, orientovaného a akuniuij ^ typu: šlo o objev evoluce ve smyslu „pokroku". F.)i -npjj^V techniky umožnily, aby se objevily individuální j ^jJ-Zj o objev evoluce ve smyslu „geneze". Tyto dva velké* 18. století, pokrok společností a geneze individui,-by* ve vzájemném vztahu s novými technikami moci, či' s novými způsoby organizace nakládání s časem as: užíváním, prostřednictvím segmentarizace, seřazení! a tofcalizace. Makro- a mikrofyzika moci umožnily vynalezení historie (té nebylo po dlouhou dobu vůbi nýbrž integraci časové, jednotící, spojité, kutnulahvn "jevy lil psnai tuje vstříc konečnému stavu, cvičení umožňuje opa-, u charakterizaci jedince jednak vzhledem k tomuto ému stavu, jednak vzhledem k ostatním jedincům ne-/hledem k určitému typu průběhu. Tak zajišťuje formou miíitý a nátlaku vývoj, pozorování, klasifikaci. Než cvikalo tuto striktně disciplinární formu, mělo svou j historii: nalezneme je ve vojenských, náboženských jrzitních praktikách, ať už jako iniciační rituál, pří-ceremoniál, divadelní generálku či prostě zkoušku, eární organizace, pokroková spojitost, jeho genetické tí v čase jsou přinejmenším v armádě a ve škole uve-tóději, a mají bezpochyby náboženský původ. V kaž-padě se idea školního „programu", který by sledoval io konce jeho vzdělávání a který zahrnoval rok od ro- ... lunet iměsřc po měsíci cvičení vzrůstající komplexností, poprvé ■ jak se zdá, v náboženské komunitě Bratrů společné-ze do provádění kontrol a praxe ovládání. „Evoluční'díjitt. i )<\ života.44* Silně inspirováni Ruysbroekem a porýnskou nost, která se poté ustavila - a to tak důkladně,:že jp j f^tikou transponovali jednu z částí duchovních technik do dnes pro mnohé samozřejmosti -, je spjata s jedním vAfUvárá - a to nejen do vzdělávání mnichů, nýbrž i učite-bem fungování moci. Není pochyb, že vše jako „1 1 jchodníků: téma dokonalosti, k níž příkladný mistr ve- paměť" kronik, genealogií, hrdinských činu, pánování v a jejich činů bylo po dlouhou dobu svázáno sc zcela jií druhem moci. S novými způsoby podrobení má:,řih nanifr lyjpokládal asketický život, se stala úlohami se vzrůstající nost" spojitých evolucí tendenci nahradit „dynasto okázalých událostí. V každém případě se malé časové kontinuum gone^ij dividuality zdá být, jako individuální cela, účinkem a ol*^ tankováni na základě vzájemného vztahu. Byly to patrně tem disciplíny. A v centru tohoto seřazení času nalézáme] ceduru, která je pro něj tím, čím bylo uspořádánrdo tabyfe pro rozdělení jedinců v prostoru a jejich celulární rozčlenení; j nebo dále tím, čím byl „manévr" pro ekonomii jednáníáoř-ganickou kontrolu. Touto procedurou je „cvičení". Cvičení^ technika, skrze niž jsou tělům kladeny úkoly zároveň opjki^ vaně a rozlišené, vždy aie stupňované. Jakmile se chovali- (ftsvého žáka, se u nich stalo tématem autoritářského zdo-(Kiatovam žáků učitelem; čím dál tím přísnější cvičení, jež xností, jež vyznačují-pokroky v dosahování vědění jdftbreho chování; úsilí celého společenství o spasení se stalo kolektivní a nepřetržitou soutěží jednotlivců, kteří jsou proceduiy života ve společenství a úsilí o spasení, jež se stal/prvotním jádrem metod určených k produkování schop-iróindividuálně charakteristických, avšak kolektivně uži- te. G. Codina Meir, Aux sources dc la pedagogic des Jésuitcs. IS ,160ri 232 233 rečných.455. Ve své mystické či asketické formě bvK způsobem organizování pozemského času při doh\t dn j sy. Krok za krokem došlo v průběhu dějin západu k ! cení jeho smyslu, nicméně zachovalo si některé ze , ,t rakteristických rysů: sloužilo k hospodaření s časi-in ž;, k jeho shromažďování v užitečné formě a k vykonávání' nad lidmi pomocí takto uspořádaného času. Poté u> ní stalo prvkem v politické technologii těla a trváni nts - -^vyzbrojeno píkami a mušketami - dlouhými, nepřes-í^které příliš nedovolovaly vyhledat cíl a zamířit - bylo "^"^■'■iiiužstvo používáno jednou jako projektil, jednou ja-*^j^dba či pevnost: „obávaná infanterie španělské armá-^„/jj rozmístění vojáků v této mase docházelo především jejich služebního. stáří a jejich udatnosti; uprostřed, reálem tvořit hmotu a objem, dodávat tělesu hustotu, byíí •«ětší nováčci; vpředu, v rozích a po stranách ti nejstateč- je již mimo tento svět; naopak, směřuje k podrobeni , * j nebo ti, kteří byli vyhlášeni jako nejzručnější vojáci nikde nezastaví. Kompozice 5ll ,,Začněme vyvrácením starého předsudku, podle kfej ypríběhu klasické epochy se odehrál celý soubor jemných pěnění Jednotka - regiment, batalion, oddíl, o něco po-;divize"47) - se stala jakýmsi strojem s množstvím sou- cit ;, které se přesouvají jedny ve vztahu k druhým tak, rjtadospěly do jisté konfigurace a dosáhly specifického cíle. ,4_______ J .........t........ .____ . ylý příčiny této proměny? Některé z nich byly ekono- plati, že l/.c /.vý^it silu vojska posílením jeho hľoubk j ; učinit každého jednotlivce užitečným a výcvik, nv fyzikální zákony se stanou chimérami, pokud.s me přizpůsobit taktice. "4« Od konce 17. století b>b Leeiti| kým problémem infanterie osvobodit se od modelu fyziky 45) Prostřednictvím škol v Liěge, Dwenportu, Zwolle aW , „ něž díky Jeanu Sturmovi a jeho pamětem z roku 1538 o lUirojín gymnázia ve Štrasburku. Viz Bulletin de la socičlé ďh, ianthme, díl XXV, s. 499-505. Poznamenejme, že vztahy mezi armádou, náboženskeu (■ I a pedagogikou jsou velice komplexní. „Dekurie", jednot) ' ■■. »H I armády, se objevuje v benediktinských klášterech jako pra vmtd í notka a nepochybně i jako jednotka dohlížení. Bratři spols í vota si ji vypůjčili a upravili ve své pedagogické orgamzac i. li seskupeni po deseti. Tuto jednotku převzali jezuité dos< I svých kolejí, přičemž zde znovu zavedli vojensky model. , puška, přesnější a rychlejší než muške- ^ k jhodnocovala zručnost vojáka; schopnější zasáhnout vy-Ifaiivcíl dovolovala zužitkovat palebnou sílu na individuální 'ir&vni; a naopak z každého vojáka učinila možný terč njžadovaía tak mnohem větší mobilitu; přivodila tedy vy-|j^ni techniky mas ve prospěch umění, jež rozmisťovalo pnotky a muže podél rozsáhlých, relativně pružných a mo- ■dek" v této otázce bude diskutován mnohem častěji, a to nejen samot-řj/m Guibertem (ale i jeho současníky Folardem, Pirehem, Mesnil-Du-tandem). S} Ve smyslu, v jakém byl tento termín užíván po roce 1759. jUZměny, které vedly k .všeobecnému rozšíření pušky, lze datovat "zhruba bitvou u Steinkerque (1699). 235 bilnich linií. Odtud potřeba objevit celou prokaiku praxi týkající se umístění jednotlivců i kolektivů, nrt, ní skupin i izolovaných prvků, změn pozice, p \ jednoho uspořádání k jinému; zkrátka vynalézt if mus, jehož principem již nebyla mobilní anebo n j sa, nýbrž geometrie oddělitelných segmentů, jejic jednotkou je mobilní voják se svou puškou;4y> a , vojáka samého jsou bezpochyby ješté jeho nejjen i by, čas jeho elementárních činností, fragmenty pí j rý zaujímá nebo kterým prochází. Tytéž problémy se objevují při konstituovaní jejíž účinek musí být vyšší než souhrn eleme ■ z nichž se skládá: „Ať kombinovaný pracovní den vyšší produktivity zmnožením mechanii ; pfů rozšířením činnosti dělníka v prostor nebo ť(-hfHii& '«Unk 1 um«» to vv práce, juí,™uu>.. _________ pole výroby ve vztahu k měřítku produkce, mobil i *.,<_] \titSlú množství práce v kritickém okamžiku..., specifická výrorájyf. la kombinovaného pracovního dne je společenská sii.i pra do svých posledních duí, vyučovali děti, provál s rekruty, předsedali cvičení vojáků, dohlíželi nř by vykonávali veřejně prospěšné práce a konečn vali pořádek v zemi, zatímco vojsko by válčilo 'OfU .---- r Neexistuje jediný okamžik v životě, kdy by neb \ ln ig bývat síly za předpokladu, že je umíme odlišovat ä kombíf vat je s jinými. Stejným způsobem lze odkázat naVtílKrän v nichž jsou zaměstnáni starci a děti; jde o to, že exisUjjrf elementární činnosti, pro něž není nezbytné využívatétéf kteří mají dostatek jiných schopností; nadto představují gpS ně levnou pracovní sílu; a konečně pokud praaijí>tie:rii jižffi ba nikoho, kdo by se o ně staral; ,„Pracovité lidstvo jeden daňový výběrčí ohledně jistého podniku v Angely" věku od deseti let až po úplné stáří, může v teto manufakt nalézt prostředky proti zahálce a proti bídě, která,? ni vyj^Jp,začína poslouchat cokoli, co se mu přikáže- ieho posluš vá.'"™ Bylo to ovšem bezpochyby základní vzdělání, ve %í lotfjr pohotová a slepá; náznak neposlušnosti či drobné rém toto přizpůsobení odlišných chronologií probějp pScíění by byly zločinem".^> Výcvik škožáků musí probí-v nejsubtilnější formě. Od 17. století až po uvedení-Lanca^í^ 1 " vy metody na počátku 19. století byl kolečko po kolečku sestiik je\ní hodinový strojek školy se vzájemným vyučová-»-orVe byl ntíjstarším žákům svěřen úkol prostého dohlí-nozdéji kontrolování práce, ještě později i vyučování; ^ ge tak býl všechen čas všech žáků vyplněn buď vyučo-■ pgjjo učením se. Škola se stala strojem na učení, kde "jcaždé dítě, každá úroveň a každý okamžik, jsou-li kom-^yfay, jak je třeba, nepřetržitě využívány v obecném procesovaní. Jeden z významných obhájců škol se vzájem-vyticováním nám předvádí onen pokrok: „Ve škole, ve j^je3ň0 dětí, by učitel, který by chtěl vést každého žáka jcd-'ivé'v' průběhu tříhodinového vyučování, mohl každému oV,atpouze půl minuty. Pomocí nové metody píše, čte a po-podobu dvou a půl hodiny každý z 360 žáků."541 í Tato pečlivě vyměřená kombinace sil vyžaduje přesný Škola se vzajemj vyučováním si ještě více přisadí v této kontrole chovat i témem signálů, na něž je třeba okamžitě reagovat. DolcoílP i verbální příkazy budou fungovat jako prvky signaliM _ ~..._Jf 56) J.-B. de La Salte, Coiuiuitc dcx ccoks chrétknnes, vydaní 7. r. 18Ž1 s. 137-138. Viz rovněž Ch. Demia, Rcglements pour !cs éu • 1 de Lyon.. 1716, s. 21 .....**' 240 nf; a konečně, aby zajistila kombinaci sil, organizuje Taktika, umění konstruovat s lokalizovanými těly MU,„.ié činnosti a naučené schopnosti, tedy aparáty, lěhž je produkce rozmanitých sil převážena jejich pro-ipjíiiióu kombinací, je bezpochyby nejvyšší formou discip-iiiířní praxe. V tomto poznatku viděli teoretici 18. století. ■vMčný základ veškeré vojenské praxe, počínaje kontrolou ijýovikem jednotlivých těl a konče využitím specifických alitejkomplexnějších množství. Zde je architektura, anato--j, mechanika i ekonomie disciplinárního těla: „V očích 'tímy. vojáků je taktika pouhým odvětvím rozsáhlé válečné raty; v mých očích je základem této vědy; sama je tou vě- pjjMimsřpoiíř- 1'instmction élámentaíre, duben 1816. Viz R. R. Tronchot VEtwigiwment mutucl en France, rukopis dizertační práce, sv. I, kte-i? počítal s tím, že žákům musí být dáno přes 200 příkazů denně (nepočítaje v to výjimečné příkazy); jen pro ráno bylo stanoveno 26 Masových příkazů, 23 znakových, 37 zazvonění a 24 zapískám, což znamená jedno zapískání či zazvonění každé tři minuty. 241 i'.'i. Pí ' JI1,1'I,'1'1 ! II l'1'I I í ^ ■ Pii'1',1' T|ijí 1 ! '' J ' iltk''''1 1 ífii p'...... ......tm \ i,'1 \ i, dou, neboť ukazuje jak konstituovat armádu, přemisťovat, jak ji přimět bojovat; neboť sam pit početnost a ovládat mnohost; a konečně, hu znalost lidí, zbraní, napětí, okolností, proto . všechny tyto znalosti spojené dohromady, jež vat ona hnutí."™ Anebo opět: „Pojem [taktika | lenku postavení, jež se týká všech lidí utváň ju skupinu z těch, které společně tvoří armádu a jejich činností vzhledem k těm, které mají o Lze připustit, že válka jako strategie je pok , tiky. Nesmí se ale zapomínat, že „politika" bý vána za pokračování ne-li přesně a přímo vá menším vojenského modelu jako základního p zabrání civilním potížím. Politika jako technik; ho řádu se pokoušela uplatnit model dokonal plinované masy, poslušného a užitečného mu; v táboře i v poli, na manévrech i při cvičení. Vc 18. století zajišťovala armáda občanský mír ne že byla reálnou silou, věčně hrozícím mečer proto, že byla technikou a věděním, jež umožň jí schéma na sociální tělo. Existuje-li řada politi je zprostředkovaná strategií, pak existuje i řad tika, zprostředkovaná taktikou. Strategie dovnli válce jako způsobu vedení politiky mezi jed taktika dovoluje porozumět armádě jako prii ..... FíSsi "abízíiftys. "h íredku, který' im«lv,4- absence války v občanské společnosti. Klasická doba rx&jjgí ^přinášel tento dvojí rejstřík: občané a legionáři, zákon zrod velké politické a vojenské strategie, podle níž nji$| .manévry Zatímco právníci či filozofové hledali v úmluvě konfrontovaly jeden s druhým své ekonomické a demografii^ ijmitivní model pro konstrukci nebo rekonstrukci těla spo-síly; poznala však také zrod minuciózní vojenské a polÄj ^0sti, vojáci a spolu s nimi technici disciplíny vypracovali taktiky, podle níž byla uvnitř států prováděna kontrola m< duálních těl a sil. „Vojenství" [le militaire] - instituce \ ■ 58) J. A. Guibert, Essfli géndral rfc tactique, 1772, s. 4. 59) P. Joly de Maizeroy, Theorie de h guerre, 1777, s. 2. ,bnost, válečná věda, tak odlišné od toho, co bylo dří-Č^jakterístické pro „válečníky" [komme de guerre] - se bě-* wV> doty sPecifikuíe v bodě střetu mezi válkou a vřavou ia straně jedné a poslušným řádem a tichem míru na i druhé Historici idejí svévolně přičítají filozofům .vnikům 18- století sen o dokonalé společnosti; avšak byl jjté vojenský sen o společnosti; v základě neodkazoval ke přírody, nýbrž k pečlivě podřízeným soukolím stroje, ni-t prvotní smlouvě, ale k nepřetržitému donucování, ne ladním právům, ale k donekonečna se rozvíjejícímu vý- k svrchované vůli, ale k automatické poslušností, jisciplmu je třeba učinit národním statkem," prohlásil •iTTŠtát, který zde popisuji, bude mít jednoduchou, so-t snadno ovladatelnou administrativu. Bude se podobat obrovským strojům, které pomocí nijak zvlášť kompli-ýčífproštředků produkují znamenité výsledky; síla ta-o státu pramení z jeho síly, jeho blahobyt z jeho blaho-Čas, který všechno ničí, bude jeho moc zvětšovat, třvulgární předsudek vedoucí k představě, že impéria odřízena imperiálnímu zákonu úpadku a zániku."'*15 eonský režim byl nedaleko, a s ním forma státu, která le udržovat při životě, a tak nesmíme zapomínat, že ;tát byl založen nejen zákonodárci, nýbrž také vojáky, li poradci i nižšími úředníky, muži zákona i muži tábo-,n 0 disciplíně" jako o umění „správného výcviku" ui-.™ ni moc je totiž moc, která namísto aby vybírala a oct má jako hlavní funkci „vycvičit"; či přesněji vvcvk% aby mohla lépe vybírat a o to více odebírat. Nem i^žÉ proto, aby je omezovala; snaží se je spojit všechny ctol dy takovým způsobem, aby je znásobila a využila. toho, aby uniformně a masově ohýbala všechno coaej| řídí, odděluje, analyzuje, diferencuje, dovádí svépix> kSádání až k nezbytným a postačujícím singularitám „CmbI mobilní, smíšená, neužitečná množství tě! a sil I 7. nich stala muHipheita individuálních prvků -mah.ch lených cel, organických autonomií, genetických uitcl a spojitostí, kombinatorických segmentů. Disciplína„\> jedince; je to specifická technika moci, v níž jsou Jedinci povi-1 žováni současně za předměty i za nástroje její zkušenosí^Jp' ní to moc .triumfující, která se pro vlastní nadbytek můieípfr léhat na svou ,3 velkými formami, přemění jejich mechanismy ^titíí'^ SV^ PostuPy' Právn' aparát této zdánlivě skryté ■ -ouiukne. Úspěch disciplinární moci se odvíjí nepo- je od použití jednoduchých nástrojů: hierarchického fetfóy normalizující sankce a jejich kombinace v procedu-f^'ýgfije pro ni specifická, ve zkoušce. Hierarchický dohled tylcoriávání disciplíny předpokládá dispozitiv, který dotuje působením pohledu; aparát, v němž techniky, které i^oŽňují vidět, zprostředkovávají účinky moci a kde na-^ prostředky donucení činí zřetelně viditelnými ty, na '^řjsou aplikovány. V průběhu klasické doby lze sledovat, se pomalu konstruují tyto „pozorovatelny" lidské mno-i,kterým historie věd věnovala jen málo chvály. V ústra-jpredle velkolepých technologií dalekohledů, čoček a svě-gfných svazků, které tvořily součást základů nové fyziky j kosmologie, existovaly drobné technologie mnohoná-.joHého a provázaného dohlížení, pohledů, které musely vi-řaniž by byly viděny; temné umění světla a vidění potají opravovalo pomocí technik podřízení a návodů na jejich íplžití nové vědění o člověku. Tyto „pozorovatelny" měly téměř ideální model: vojen-tydábor. Dočasné a zcela umělé město, jež se staví a přesta- všemocnost; je to moc zdrženlivá,: podei{^ya«0éméř dle libosti; centrum moci, která musí být co nej-lež pracuje v modu vypočítavé, nicméně nepretržite *rr^ de také co nejutajenější, co nejúčinnější a co ti Jsou to skromné podmínky, nepatrné pochody, srovř^*fe>astražl^í51' nebor Působí na ozbrojené muže. V dokoná- 1) J. j. Walhausen, Ľ Art militaire pour Vinfanterie, 1615, s. 23 244 rneli s majestátními rituály suverénních vládců u \elkydi i táboře by moc působila jedině prostřednictvím přesného státních aparátů. A jsou to právě ony, co krok za krokenvpf| Mžení; a každý pohled by byl součástí globálního fungo-y < nmoci. Starý a tradiční čtvercový plán byl značně vytří- I m podle bezpočtu schémat. Přesně se definovala geometrie iíek, počtu a rozmístění stanů, orientace jejich vchodů, 245 [['i I , I,' ■ ' II i i. lí'l i m ^ -1■ 11...... ii1 Vi 'I l| .