Severu17, v Melanésii a Mikronésii15. Všude jinde, v Africe, Polynésii, v Jižní Americe, ve zbytku Severní Ameriky podle nás základ směny mezi rody a rodinami zůstává u primitivnějšího typu totálních závazků. Nicméně některé důkladnější výzkumy nyní objevují poměrně značné množství přechodných forem mezi těmito výměnami, které se vyznačují vypjatým soupeřením a ničením bohatství, s jakým se setkáváme na americkém Severozápadě a v Melanésii, a dalšími, vyznačujícími se umírněným soupeřením, při němž se smluvní strany předhánějí v tom, kdo dá větší dar. I my soupeříme v rozdávaní dárků, předháníme se, kdo vystrojí okázalejší hostinu či svatbu, i v tom, kdo si pozve víc hostí, a stále cítíme povinnost revanšovat se (revanchiererí)19, jak praví Němci. Takovéto přechodné formy jsme zjistili i v indoevropském starověku, zvláště u Thráků20.
Tento typ práva a hospodaření zahrnuje různá témata — pravidla a ideje. Nej důležitější z morálních pravidel je zjevně to, které nutí výměnou za přijatý dar nabídnout jiný. Nikde však není mravní a náboženská pohnutka tohoto nátlaku tak zřejmá jako v Polynésii. Budeme-li ji studovat podrobně, jasné uvidíme, jaká síla nutí dar opětovat a obecně naplňovat věcné smlouvy.
Kapitola první
VÝMĚNA DARŮ a POVINNOST OPLÁCET JE (POLYNÉSIE)
TOTÁLNÍ ZÁVAZKY. MATEŘSKÝ MAJETEK PROTI MAJETKU OTCOVSKÉMU (SAMOA)
Při výzkumech o rozšíření systému smluvních darů se dlouho zdálo, že v Polynésii potlač v pravém slova smyslu neexistuje. Polynéské společnosti, jejichž instituce se mu zdánlivě blížily nejvíce, nepřekračovaly systém „totálních závazků", kdy trvalé smlouvy mezi rody činí společnými ženy, muže, děti, obřady atd. Nepřipadalo nám, že by praktiky, které jsme tehdy studovali zvláště na Samoi — pozoruhodný zvyk mezi náčelníky spočívající v tom, že si při příležitostí svatby vyměňují rohož se svým rodovým znakem, tuto úroveň překračovaly.1 Zdálo se, že zde chybí prvek soupeření, ničení, boje, zatímco v Melanésii je přítomen. Nicméně měli jsme k dispozici příliš málo faktů. Dnes bychom byli méně kritičtí.
Předně se systém smluvních darů na Samoi nevztahuje pouze na manželství; dary provázejí i narození dítěte2, obřízku3, nemoc4, dívčí pubertu5, pohřební obřady6, obchodování7.
17 Oblast potlače ve skutečnosti přesahuje hranice severozápadních kmenů. Zejména nutno vzít v potaz „asklng festival" aljašských Eskymáků, který je něco jiného než výpůjčka od sousedních indiánských kmenů: viz dále, s. 28, pozn. 45.
18 Viz naše poznámky v Année Sociologique, d. XI, s. 101 a d. XIÍ, s. 372—374, a Anthropologie. 1920 (zprava ze zasedáni Francouzského antropologického institutu). R- LENOIR zaznamenal dva poměrně čisté typy potlače v Jižní Americe [Expéditions maritimes en Mélanésie v Anthropologie, září 1924).
™9 Toto slovo používá M. THURNWALD. Forschungen auf den Satomo Inseln, 1912, d. III, s. 8.
20 Revue des Études grecques, d. XXXTV, 1921.
1 G. DAVY, FotJurée, s. 140, studoval tyto výměny v souvislosti se sňatkem a jeho vztahy ke smlouvě. Uvidíme, že se liší rozšířením.
2 TURNER, Nineteen years in Polynesia, s. 178; Samoa, s. 82 n.; J. B. STAIR, Old Samoa, s. 175.
3 KRÄMER, Samoaínseín, d. II, s. 52—63.
4 J. B, STAIR. Old Samoa, s. 180; TURNER, Nineteen years, s. 225[Samoa, s. 142.
5 TURNER. Nineteen years, str. 184; Samoa str. 91.
6 KRAMER. Samoa Inseln, d. II, s, 105; TURNER, Samoa, s. 146.
7 KRAMER, Samoa Inseln, d. II. str. 96 a 363. Obchodní výprava, .malaga" Isrov. ..walaga". Nová Guinea), má vlastne blízko k potlač), který je príznačný pro výpravy na sousední melanéské souostroví. Kramer pro směnu „oloa" za „tonga", o kterých budeme mluvit, užívá slova Gegensclienk [protldar). I když nechceme přehánět v duchu anglických etnologů školy Riverse a E. Smitha ani amerických následovníků Boase, kteří v celém
16
17
Dále jsou zde jasně doloženy dva základní prvky pravého potlače: prvek cti, prestiže, „many", litery plyne z bohat-; ství8, a prvek bezpodmínečné povinnosti opětovat dary,; nechceme-li tuto „manu", tuto autoritu, tento talisman a zdroj bohatství, jímž je autorita sama9, ztratit.
Na jedné straně nám Turner říká: „Po oslavách naroze- j ní, poté co muž a žena přijali a oplatili oloa a tonga — neboli statky mužské a statky ženské —, nebyli bohatší ncžá dříve. Dostalo se jim však uspokojení v tom smyslu, žel viděli to, co považovali za velkou poctu — množství stat- j ků, nahromaděných u příležitosti narození jejich syna.'101 Na druhé straně tyto dary mohou být povinné, stálé, bez ■ jakékoli jiné protislužby než právní stav, z kterého vyplý-: vají. Tak se dítěti, které sestra a švagr, mateřský strýc, dostávají na výchovu od svého bratra a švagra, rovněž říká tonga, ženský statek11. Je totiž „kanálem, jímž statky domácí povahy12, tonga, dále proudí z rodiny dítěte do
systému amerického potlače vidi řadu výpůjček, přesto musíme putováni těchto institucí věnovat zvýšenou pozornost, zvláště pak v případě, kdy kvetoucí obchod mezi ostrovy a přístavy musel už v pradávných dobách přenášet na velmi velké vzdálenosti nejen věci, nýbrž i způsob jejich smeny, B, Malinowski měl v pracích, jež citujeme dále, v tomto ohledu pravdu. Viz studii o několika z těchto institucí (severozápadní Melanésie) v R. LENOIR. Expéditions marííťmes en Melanésie. Anthropologie, září 1924. 8 Soupeření mezi maorskými klany je v každém případě zmiňováno poměrně často, zvláště pak v souvislosti se slavnostmi, př. S. P. P. SMITH. Journal oj the Polynesian Society (dále J. P. S.) XV, s. 87, viz dále, s. 34, pozn. 78.
Důvod, proč neříkáme, že v tomto případě jde v pravém slova smyslu o potlač, je ten, že postrádá líchvářský charakter protidaru. Presto však. jak uvidíme v maorském právu, neopětovaný dar vede ke ztrátě „many , „tváře", jak praví Číňané, a na Samoi se pod týmž trestem musí dávat a dar oplácet.
10 TURNER Nineteen years, s. 178; Samoa, s. 52. Téma zkázy a cti je ústředním tématem potlače na americkém Severozápadě, viz př. V PORTER.
11 th Census, s. 34.
11 TURNER, Nineteen years, s. 178; Samoa, s. 83, nazývá tohoto mladíka „adoptovaným". Mýlí se, Obyčej tkví přesně ve Josterage (pěstounství), výchově poskytované mimo vlastní rodinu, s tím upřesněním, že/os(erageje svého druhu návratem do matčiny rodiny, neboť dítě je vychováváno v rodině sestry svého otce, tedy u mateřského strýce, jejího manžela, Nesmime zapomínat, že v Polynésii se užívá dvojí příbuzenská klasifikace: mužská a ženská: viz náš posudek práce E. BEST, Maori Nomenclature, Année Sociologique, d. VII, s. 420. a připomínky E. Durkheima, Année Soclologi-que. d. V, s. 37. TURNER, Nineteen years, s. 179; Samoa, s. 83.
té to rodiny. Na druhé straně je dítě pro rodiče prostředkem k získání statků cizí povahy {oloa} od rodičů, kteří je osvojili, a to vše po celou dobu života dítěte". „...Toto obětování [přirozených vazeb] soustavně usnadňuje přesun domácího a cizího majetku." Stručně řečeno dítě, ženský statek, je prostředkem, kterým se statky z matčiny rodiny vyměňují za statky z otcovy rodiny. Stačí konstatovat, že dítě žijící u mateřského strýce má jistě právo tam žít a tudíž i celkové právo na jeho majetek, a hned vynikne přímá příbuznost tohoto systému „fosterage" (pěstounství) s všeobecně uznávaným melanéským právem sestřina syna na strýcův majetek13. Chybí jen prvek soupeření, boje, ničeni, aby to byl „potlač".
Všimneme si dvou terminů: oloa, tonga; čí se spíše zdržíme u toho druhého. Tonga označují trvalá parafernália*, zvláště pak svatební rohože14, jež podědí dívky vzešlé z tohoto manželství, ozdoby, talismany, jež se ženiným prostřednictvím dostávají do nově založené rodiny, která je má oplatit15; svým určením jsou to vlastně nemovitosti. Oloa16 označují předměty, převážně nástroje, které náležejí výhradně manželovi; jsou to v podstatě movitosti. Téhož výrazu se dnes používá i pro věci pocházející od bělochů17. K tomuto rozšíření významu došlo zjevně nedávno. Nemusíme tudíž dbát na Turnérův překlad; ořoa —Jo-reign (cizí); tonga — naríue (domácí). Je to překlad nepřesný a nedostatečný, i když není nezajímavý, neboť do-
Viz naše poznámky o fidžijském uasu v Proces vcrbale de ľ [. F. A. V Anthropologie, 1921.
" KRÄMER, Samoa ínseín, heslo toga. d. I, s. 482; d. II, s. 90.
Tam., d. 11, s. 296; srov. s. 90 (toga = Mttgift. věno); s. 94, směna oloa za toga.
16 Tam., d. I. s. 477. P. L. VIOLETTE, Dictionnaii-e Samoan-Fran(;ais, heslo ..toga" výslovně praví; ..bohatství země spočívající v jemných rohožích a o-!oa, bohatství, jako jsou domy, plavidla, látky, pušky" (s, 194, sloupec 2); a odkazuje k oa, bohatstvím, statkům, které zahrnují veškeré cizí zboží. 11 TURNER. Nineteen years, s. 179, srov. s. 186. E. TREGEAR (k slovu toga, heslo taonga), Maori Comparatíve Díctionary, s. 468, zaměňuje takto označovaný majetek s majetkem označovaným jako oloa. To je ovšem nedbalost.
18
19
kazuje, že některé statky, zvané tonga, se více pojí k pů-| dě18, k rodu, k rodině a ke konkrétní osobě než statky ji-j né, zvané oloa. , Rozšíříme-li však své zorné pole, pojem tonga okamžitě nabývá jiného významu. V maorštině, tahitštině, tongálistině a mangarevanštině označuje vše, co je majetek jakoj takový, vše, co přináší bohatství, moc, vliv, vše, co lze; směnit, co může být předmětem vyrovnání19. Jsou to vy-; hradně cennosti, talismany, štíty, rohože a posvätnej modly, někdy i tradice, kulty a magické rituály. Dospívá-: me zde k pojmu majetek-talisman, o němž jsme si jisti, zel platí obecně v celém malajsko-polynéském světě, neřkuli p v celém Tichomoří20. 5Í
H.
DUCH DAROVANÉ VĚCI (MAOROVÉ)
Zmíněné pozorování nás vede k jednomu velmi důležitému zjištění. Taonga jsou, alespoň v teorii práva a náboženství Maorú, pevně spjata s osobou, rodem, půdou: jsou nositeli „many", magické, náboženské a duchovni síly. V přísloví, které naštěstí zaznamenal sir G. Grey31 a C, O, Davis22, jsou taonga žádána, aby zničila jedince, který je přijal. Znamená to tedy, že v sobě mají sílu ničit v případech, kdy by se nebral ohled na právo, a zvláště pak na povinnost dar oplatit.
Náš zesnulý přítel Hertz postřehl důležitost těchto
faktů; s dojemnou nezištností si na lístek s pripíšem „pro rjavyho a Mausse" poznamenal: Colenso říká23: „Měli určitý systém směňování či spíše dávání darů, které musí byt později směněny nebo oplaceny." Směňuje se například sušená ryba za naloženou drůbež či rohože24. Směna probíhá mezi kmeny či „spřátelenými rodinami bez jakékoli smluvní podmínky".
Hertz si však ještě zapsal text — našel jsem jej mezi jeho poznámkami —, který jsem znal i já a jehož závažnost unikla nám oběma.
Klíč k otázce hau, ducha věcí a zvláště pak ducha lesa a zvěře, která v něm žije, nám zcela náhodně a bez jakéhokoli předběžného upozornění dává Tamati Ranaipiri, jeden z nejlepších maorských informátorů Elsdona Bes-ta25. „Budu vám vyprávět o hau... Hau není vítr, který vane. Kdepak. Předpokládejme, že máte určitou věc (taonga) a že mi tu věc dáte; dáte mi ji bez stanovené ceny26. Nesmlouváme o ní. Jenže já tu věc dám nějaké třetí osobě, která se po určité době rozhodne, že mi něco poskytne jako úhradu [utúf7, něčím mě podaruje [taonga). A taonga, které mí dává, je duch (hau) toho taonga, které jsem dostal od vás a daroval jemu. Taonga, která jsem dostal za taonga pocházející od vás, vám musím vrátit. Nebylo by ode mě správné (tika), kdybych st tato taonga ponechal, ať už jde o věci žádoucí [rawe] či nepříjemné (řcino). Musím vám je dát, protože jsou hau28 taonga, které jste mi dal. Pokud bych si druhé taonga nechal pro sebe,
18 KRAMER, Samoa lnseln. d. II. s. 90. 93
19 Viz E. TREGEAR, Maori Comparative Dictionary, ad verb. taonga: (tahit-sky), tataaa, dát majetek, faataoa, kompenzovat, dávat daiy (Markézy): A. LESSON, Polynésíeíís, d. II, s, 232. taetae; srov. ..přitahuje dary". ítau too-toe. poskytnuté dary, „dary, statky z jejich země, poskytnuté s cílem získat statky cizí'*; M. RADIGUET. Demíers Sauvages. s. 157. Kořen slova je tahu. atd.
50 Viz M. MAUSS, Orígines de la notion de monnaíe. Anthropologic, 1914 (zprávy FAI), kde téměř všechny uváděné skutečnosti — s výjimkou těch, které se vztahují k iiegritským a americkým populacím — patři do této oblasti.
21 E. GREY, Proverbs, s. 103.
22 C. O. DAVIS. Maori Mementoes, s. 21.
33 V Ti-arisactions aj New-Zealand Institute, d. I, s. 354.
24 Novozélandské kmeny se podle tradice samotných Maorů teoreticky dělí na rybaře, zemědělce a lovce a jsou nuceny si mezi sebou neustále vyměňovat své produkty; srov. E. BEST, Forest-Lore, Transactions of New-Zealand Institute, sv. XL1I, s. 435.
25 ram., s. 431 (maorský text, prekl. s. 439).
28 Slovo hau označuje, tak jako latinské spiritus, současně dech a duši, přesněji vzato — alespoň v některých případech — duši a moc neživých věci a rostlin; slovo mana je vyhrazeno pro lidi a duchy a k označeni věcí se používá měně často než v melaněských jazycích.
Slovo uřu vyjadřuje uspokojení z vykonání krevní msty, odškodnění, vyrovnáni, odpovědnost; atd. Označuje též cenu. Je to komplexní pojem z oblastj morálky, práva, náboženství a ekonomiky. 8 He hau. Překlad těchto dvou vět E. Best zkrátil, presto se jím řídím.
20
21
mohlo by se mi stát něco velmi zlého, mohl bych i umřifcj Takové je hau, hau osobního majetku, hau taonga, han lesa. Kati ena. (Dost k tomuto tématu.)"
Tento zásadní text si zaslouží několik komentářů. Spea cificky maorský text, prodchnutý oním dosud neurčitými teologickým a právním duchem, duchem učení o „domel tajemství", místy však překvapivě jasný, obsahuje jerif jedno temné místo: zásah třetí osoby. Abychom všaki správně pochopili maorského juristu, stačí říci: „Taonga cm veškerý majetek považovaný za ryze osobní maji hau, ur-j čitou duchovní sílu. Vy mi dáte nějaké taonga, já ho dám] někomu třetímu: ten mi oplatí jiným, protože ho k tomul pudí hau mého daru; a já jsem povinován vám tuto věci vrátit, protože vám musím vrátit to, co je ve skutečnosti! plodem hau vašeho taonga." I Tímto výkladem se pojem nejen ujasňuje, ale také sel hned jeví jako jeden z ústředních pojmů maorského pra-j va. Přijatý, vyměněný dar zavazuje tím, že přijatá věc není] pouhým nezúčastněným objektem. Třebaže už nepatri 1 dárci, nadále si z něho něco uchovává. Jejím prostřed-1 nictvím je obdarovaný napojen na dárce, stejně tak jako I zloděj je napojen na jejího vlastníka29. V taonga totiž žije I hau jeho lesa, jeho kraje, jeho země; je skutečně „nati-1 ve"30: hau pronásleduje každého držitele. i
Nepronásleduje pouze prvního obdarovaného, popřípadě nějakou třetí osobu, ale každého jedince, kterému je taonga prostě předáno31. To se vlastně hau chce vrátit na místo svého vzniku, na rodové posvátné místo v lese, ke svému majiteli. Taonga či hau —jež samo o sobě představuje určitou individualitu32 —, ulpí na této řadě uživatelů, dokud oni sami ze svých vlastních taong, z vlastního majetku či dokonce z vlastní práce či obchodu v podobě hostin, slavností a darů neposkytnou rovnocennou či vyšší náhradu. Ta přinese dárcům autoritu a moc nad prvním dárcem, který se stal posledním obdarovaným. To je zjevně ústřední myšlenka, jíž se na Samoi a na Novém Zélandu řídí povinný oběh statků, daní a darů.
Tento fakt osvětluje dva důležité systémy společenských jevů v Polynésii, ba i mimo ni. Především pochopíme povahu právní vazby, která se vytváří předáním nějaké věci. Záhy se k tomuto boáxt vrátíme. Ukážeme, jak
29 Velké množství průkazného materiálu k tomuto poslednímu bodu shromáždil R. HERTZ, a to k jednomu oddílu své práce Le Péché et VExpiation. Materiál dokazuje, že postih za krádež je jenom magické a náboženské působeni many, moci, již si majitel uchovává nad ukradenou věcí, a že tato věc, obklopená různými tabu a označená známkami vlastnictví, je navíc celá nabita duchovní silou zvanou hau. A je to právě hau, kdo pomstí okradeného, zmocni se 2loděje a očaruje ho až k smrti anebo donutí, aby věc vrátil. Tyto údaje čtenář najde v Hertzově knize, kterou x"ydáme, v oddílech věnovaných hau,
V Hertzově práci najdeme doklady o mauři, na která zde narážíme. Tato mauři jsou zároveň talismany, ochranné předměty a posvátná místa, kde sídlí duše klanu, hapu, jeho maňas, tou jeho půdy.
Doklady E. Besta k tomuto bodu vyžadují komentář a diskusi, zvláště pak ty. které sc týkají pozoruhodných výrazů hau whitia a kai hau. Jde hlavně o pasáže Spirituál Concepts, Journal of the Polynesian Society, d. X, s. 10 (maorský text) a d. IX, s. 198. Nemůžeme-li o nich pojednat tak, jak by si zasluhovaly, předkládáme alespoň jejich výklad: „hau whiha, averted (odvráceně) hau", praví E. Best a jeho překlad se zdá přesný. Prohřešit se kTádeží, nezaplatit či neposkytnout protidar znamená zneuctít .
duši, hau, jako v případech (směšovaných s krádeží], kdy se odmítne uskutečnit nějaký obchod či poskytnout dar: kai hau je naopak přeloženo chybně, je-li pokládáno za pouhý ekvivalent hau whitia. Ve skutečnosti označuje akt pojídání duše a je synonymem výrazu whanga hau. Srov. E. TREGEAR. Maori Comparative Dictionnary, heslo ícaí a whangai; ale nejde
0 pouhou synonymitu. Typický dar totiž mívá podobu potravy, kai, a slovo naráží na tento systém přijímáni potravin a na prohřešek, jehož se dopustíte, zůstanete-li dlužníkem. Do této myšlenkové sféry kromě toho spadá
1 samo slovo nou: T. WILLIAMS, Maori Dictionnary, s. 23, heslo hau, praví; „dar, kterým se revanšujeme na znamení vděku za dar přijatý".
31 Upozorňujeme i na pozoruhodný výraz kai-hau-kal, E. TREGEAR, Maori Comparative Dictionnary. s. 116: „vrátit potravinový dar jednoho kmene druhému; oslava (Jižní ostrov)". Znamená to, že tento opětovaný dar a oslava jsou ve skutečnosti duši prvního daru, která se vrací do •výchozího bodu: „jídlo, které je řiau jídla". V těchto institucích a představách splývají nejrůznější zásady, jež se naše evropské slovníky naopak snaží co nejpečlivěji rozlišit.
32 Zdá se, že taonga. jsou skutečně nadána osobitostí, dokonce i mimo hau, které vyplývá ze vztahu s jejich majitelem. Maji jména. Podle nejlep-šího výčtu (E. TREGEAR, cit. místo, s. 360, heslo pounamu. vytaženo z Colensových rukopisů) jmenovité zahrnují jen tyto kategorie: pounamu, pověstné nefrity, posvátné vlastnictví náčelníků a rodů, zpravidla nadmíru vzácné, jedinečně a skvěle vyřezávané tílri, pak rozličné druhy rohoží, z nichž jedna, nesporně malovaná jako na Samoi, nese jméno ícorouwi (což je jediné maorské slovo, které nám připomíná samojské slovo oloa, jehož ekvivalent jsme v maorštině mamě hledali).
V jednom maorském dokumentu jsou názvem taonga označena Karakia, individuálně nazývané čarovné formule, považované za přenosné osobní talismany: Journal of Polynesian Society, d. IX, s. 126.
22
23
tyto skutečnosti mohou přispět k obecné teorii závazků.. Pro tuto chvíli je jasné, že v maorském právu je právní vazba, zprostředkovaná věcmi, vazbou duchovní, neboť: i věc má duši, je oduševnělá. Z toho vyplývá, že tím, coj nabízíme, dáváme něco ze sebe sama. Lépe tak pochoJ píme samu podstatu výměny darů, všeho toho, čemu říkáme totální závazky, a mezi nimi i „potlače". Z daného myšlenkového systému jasně a logicky vyplývá, že jeden: musí druhému vrátit to, co je ve skutečnosti součástí; jeho povahy a podstaty, neboť přijmout něco od někoho znamená přijmout něco z jeho duchovní podstaty, z jeho duše. Ponechat si danou věc by bylo životu nebezpečné, a to nejen proto, že je to zakázané, ale i proto, že ta věc pochází od jiné osoby nejen právně, ale též fyzicky a du
smlouvy mezi polynéskými kmeny. Pro tuto chvíli může-jne pouze načrtnout způsob, jakým budeme o daném tématu pojednávat.
Značný počet faktů týkajících se povinnosti přijímat najdeme snadno, neboť kmen, domácnost, společenství, host nejsou osvobozeni od nutnosti žádat o pohostinství3'1, přijímat dary, obchodovat35, uzavírat svazky s příbuznými či prostřednictvím sňatku. Dajakové dokonce vyvinuli celý právní a morální systém týkající se povinnosti nechybět u jídla, které pomáhali připravovat nebo jehož přípravě přihlíželi36.
Povinnost dávat není o nic méně důležitá: z jejího studia by mohlo vyplynout, jak se lidé stali účastníky směnné smlouvy. My můžeme jen uvést několik skutečností.
cnovne — tato podstata, tento pokrm33, tyto movité c: j»   odmítnout dát, opomenout pozvat37, stejně tak jako od
nemovité statky, tyto ženy či děti, rituály či svazky dávají druhému nad vámi magickou a duchovní moc. Darovaná věc není prostým neživým předmětem. Je oduševnělá, často individualizovaná a snaží se vrátit tam, co Hertz nazývá jejím „původním domovem", anebo vytvont pro rod a půdu, ze které vzešla, rovnocennou protihodnotu.
III.
DALŠÍ TÉMATA: POVINNOST DÁVAT, POVINNOST PŘIJÍMAT
Abychom cele pochopili instituci totálních závazků a potlače, zbývá nám najít výklad dvou dalších momentů, které ji doplňují; totální závazek totiž nezahrnuje pouze povinnost oplácet přijaté dary, ale předpokládá ještě dve další, neméně důležité: na jedné straně povinnost darv poskytovat, na straně druhé povinnost dary přijímat. Souhrnná teorie těchto tří povinností, těchto tří témal z téhož souboru by dala zásadní, uspokojivý výklad formy
1
1 E. BEST, Forest Loře, tam., s. 449.
31 Sem by patřilo studium celé soustavy skutečností. Jež Maorové označují citové zabarveným výrazem .pohrdání Tahu", Hlavni dokument obsahuje E. BEST. MaoTi Mythology v Journal of Polynesian Mythology, d. IX, s. 113. Tahu je ..symbolický" název pro potravu vůbec, je jejím ztělesněním. Výraz „Kaua e tokahí ia Tahu:', ..nepohrdej Tahu" se používá ve vztahu k osobě, která odmítla potravu, jíž ji předložili. Studium představ týkajících se jídla v maorské zemi by nás zavedlo příliš daleko. Spokojme se s tvrzením, že tento bůh, tato hypostaze potravy, je totožný s Rongem, bohem rosllin a míru. a lépe pochopíme myšlenkově asociace, jako je pohostinnost, potrava, přijímám, mír. směna, právo.
35 Viz E. BEST, Spirituál Concepts. Journal of Polynesian Society, d. IX. s. 196.
36 Viz HARDELAND, Dayak Wôrterbuch, hesío iivijok, irek, pohani, d. I, s. 190, 397a. Komparativní studium těchto institucí lze rozšířit na celou oblast malajské, indonéské a polynéské civilizace. Jediná nesnáz tkví v tom, jak příslušnou instituci rozpoznat. Příklad: Spenccr Sasnt-John pod názvem ..vynucený obchod" popisuje způsob, jakým v Brunejském státě (Borneo) urozenci vybírali tribut od Bisajů. Napřed je obdarovali tkaninami a Bisajově je. pak po léta s líchvářským úrokem spláceli (Life in ths Jorests of the Jar East, d. II, s. 42), Omyl pochází už od samotných civilizovaných Malajců, kteří těžili ze zvyklosti svých méně civilizovaných bratří a už jim nerozuměli. Nebudeme zde vypočítávat veškeré údaje tohoto typu z indonéské oblasti (viz dále hodnocení práce KRUYT, Koopen in Midden Celebes}.
37 Opomenout přizvání k válečnému tanci je hřích, chyba, která má na Jižním ostrově označení púha. H. T. DE CROISILLES, Shoří Traditions of the South Island, JPS, d. X, s. 76 (k povšimnutí: tahua, gift offood, potravinový dar).
Obřad maorské pohostinnosti zahrnuje povinné pozváni, které příchozí nemůže odmítnout, ale jehož se nemůže ani domáhat; musí zamířit k přijímacímu domu (který se liší podle kast) a nerozhlížet se kolem; hostitel pro něho musí nechat připravit zvláštní jídlo a pokorně asistovat při jeho
24
25
mítnout si vzít38 je totéž jako vyhlásit válku, jako odmítnout spojenectví a přátelství.36 Člověk dává, protože )a k tomu nucen, neboť obdarovaný má svým způsobem vlastnické právo na vše, co patří dárci40. Toto právo se vyjadřuje a chápe jako jisté duchovní pouto. Tak v Aus-< trálii zeť, který je povinen veškeré úlovky odvést tchánovi' a tchyni, nemůže nic sníst v jejich přítomnosti ze stra-; chu, že pouhý jejich dech by mohl potravu otrávit45. Výše! jsme se už setkali s právy tohoto druhu, která má mateř-j ský synovec [taonga) na Samoi a jež jsou zcela srovnáte! -j
pojídání; na odchodu cizinec dostane dar na cestu (E. TREGEAR, Maon-iJ Roce, s. 29), via dále identické obřady indické pohostinnosti. 38 Ve skutečnosti obě pravidla neodíučitelně splývají, stejně Jako protichůdné a oboustranné závazky, jež stanovuji, Tuto směsici vyjadřuje přísloví: E. TAYLOR [Te ilea a maui, s. 132, přísloví č. 60) je přibližně překládat jako: „When raw ťř ts seert, when cooked, it is taken." „Lepší jíst jídlo nedo-: vařené (než čekat, až přijdou cizinci), než aby bylo uvařené a museli jste: se s nimi o ně dělit."
38 Náčelník Hekemaru (Maruův prohřešek) podle legendy odmítal přijmout | ..jídlo", pokud ho napřed neviděla a nepřijala cizí vesnice. Jestliže jeho í průvod prošel nepozorován a vysílali za ním posly, kteří jeho i jeho druzi- i nu prosili, aby se vrátili po vlastních stopách a pojedli s nimi, odpovídal í jim, že ..jídlo nebude následovat jeho záda". Chtěl tím říci, žc pokrm nabí-: zený „posvátnému pozadí jeho hlavy" (tj. když už byl dávno mimo vesnici)'; by byl nebezpečný pro ty, kdo by mu jej poskytli. Odtud pochází přísloví: í „Jídlo nebude následovat Hekemarova záda" (E. TREGEAR, Maori Race, s. ř, 79).
40 U kraene Turhuú E. BESTOV1 (Maori Mythology, J. P. S., d. VIII, s. 113) komentovali tyto mytologické a právní zásady takto: „Kdykolt má kraj navštívit nějaký slavný náčelník, předchází ho jeho mana." Lidé z kraje zač- ; nou lovit zvěř a ryby, aby měli dobré jídlo. Nic neuloví, „to proto, že naše : mana odešla napřed a učinila všechna zvířata a ryby neviditelnými"; „naše i; mana je vypudila"..,, atd. (Následuje výklad o mrazu a sněhu, Whai lín [hříchu proti voděj, který zadržuje stravu daleko od lidí.) Tento poněkud nejasný komentář ve skutečnosti popisuje stav, v jakém by se nacházelo á území loveckého hapu, jehož členové by neučinili vše potřebné k tomu, aby přivítal: náčelníka jiného kmene. Dopustili by se tak prečinu, jemuž > se říká „kaipapa, hřích proti jídlu", a přivodili si tak újmu na úrodě, zvěři ;i i na rybách, jimiž se živí. i
41 Př. Aruntové, Unmadžerové, Kaítišovč; viz B. SPENCER a F. J. GILLEN, Ji Northern Tribes qf Central Austrália, s. 610.
ná s právy mateřského synovce (vasu) na Fidžť12.
V tom všem je obsažena celá řada práv a povinností konzumovaí: a oplácet, odpovídajících právům a povinnostem nabízet a přijímat. Tato směsice symetrických a protichůdných práv a povinností se však přestává jevit jako rozporuplná, vezmeme-lí v potaz, že je to především směsice duchovních vazeb mezi věcmi blízkými duši a jednotlivci či skupinami považovanými do jisté míry za věci.
A všechny tyto instituce vyjadřují pouze-jedinou skutečnost, jedno společenské zřízení či jednu určitou mentalitu, to znamená, že vše — potrava, ženy, děti, statky, talismany, půda, práce, služby, kněžské úřady a hodnosti
__je předmětem dáváni a splácení. Vše obíhá tam a zpět,
jako kdyby šlo o neustalou výměnu jakési duchovní materie zahrnující věci i lidi, o výměnu mezi rody a jednotlivci, rozdělenými podle společenského postavení, pohlaví a generaci.
IV.
POZNÁMKA
DAR VĚNOVANÝ LIDEM a DAR VENOVANÝ BOHŮM
Čtvrté téma, které hraje v ekonomice a morálce darů určitou úlohu, je téma daru věnovaného lidem pro bohy a přírodu. Nepodnikli jsme shrnující bádání nutné k tomu. aby vyplynula jeho závažnost. Kromě toho ne všechna fakta, jež máme k dispozici, patří do oblastí, na které jsme se omezili. Konečně mytologický prvek, kterému dosud příliš nerozumíme. Je v nich zastoupen tak silně, že jej nelze pominout. Omezíme se tedy jen na několik údajů.
Ve všech společnostech severovýchodní Sibiře43 a u Eskymáků na
42 0 uosu viz zejména starý spis T. WILLIAMSE, W and the FXjians, 1858, d 1 s 34 n. Srov. STEINMETZ, Entwickelung der Strafe, d. II, s. 241 n. Právo mateřského synovce se vztahuje pouze k rodinnému spoluvlastnictví, umožňuje mu však prokázat se i jinými právy, jako jsou pravá založená na příbuzenství vzniklém sňatkem, kterým se obecně nka ..legální kra-
^Viz BOGORAS, The Chukchee (Jesup North Pacific Expedition; Mem. of the American Museum of Natural History, New York), sv. VII. Povinnosti
26
27
západní Aljašce44 a na asijském břehu Behringovy úžiny působí potlač nejen na lidi, kteří se předhánějí v štědrosti, nejen na věci, jež se předá vají
a spotřebovávají, na duše mrtvých, které přihlížejí či se přímo na udá lostech podílejí a jejichž jména lidé nosí, ale i na přírodu. Výměna daryi mezi lidmi, namesakes. jmenovci duchů, podněcují duchy mrtvých, bo\ hy, věci, zvířata, přírodu k tomu, aby „k ním byli štedrí"46. Výměna da tak prý přináší hojnost. Pánové Neison47 a Porter48 nám podali zevrubný popis těchto slavnosti i toho, jak působí na mrtvé, na zvěř, kytovc a ryby, jež Eskymáci lovi. V hantýrce angloíonních lovců kožešin bývaj:
poskytovat, přijímat a opětovat dary a pohostinnost jsou výraznější u Přímořských Cukčů než Sobích Čukču. Víz Sociál Organization. tam., s. 634, 637. Srov. pravidlo obětování a porážky soba. Religion, tam., d. II, s. 375: povinnost zvát, právo hosta požadovat cokoli, jeho povinnost poskytnout nějaký dar.
44 Téma povinnosti dávat je příznačné pro Eskymáky. Viz naši práci Vana-tions saisonniěres dans les socíétés eskímo, s. 121. Jeden z posledních; vydaných eskymáckých sborníků obsahuje další zkazky tohoto typu učici štědrosti, E. W. HAWKES, The Labrador Eskimos, Canadian Geologicai; Survey, Anthropologícal Series, s. 159.
46 My jsme slavnosti aljašských Eskymáků považovali za spojem domácích prvků s prvky vypůjčenými z vlastního indiánského potluče (Variaiiotvs saisonniěres dans les sociétés eskimo, Année Saciologique, d. IX, s. 121). Ale potě. co jsme studii napsali, byl potlač i zvyk obdarovávat zjištěn u sibiřských Čukčů a Korjaků, jak uvidíme dále. Vypůjčené prvky tedy mohou; stejně tak dobře jako od amerických indiánů pocházet od nich. Kromě to-, ho musíme přihlédnout ke skvělým a věrohodným Sauvagetovým hypote- i zäm {Journal des Américamstes, 1924} o asijském původu eskymáckých' jazyků, jež potvrzují neměnné představy archeologů a antropologů týkající; se původu Eskymáků a jejich civilizace. Vše nakonec ukazuje, že Esky-: máci ze západu, místo aby byli spíše degenerovaní ve srovnáni s Eskymáky z východu a středu, jsou jazykově i etnologicky blíže základu. Nyní to . zjevně prokázal W. Thalbitzer.
2a těchto okolností musíme být rozhodnější a říci, že u východních Eskymáků existuje potlač, a to už od dávných dob. Nicméně najdeme zde i totemy a masky, které jsou pro slavnosti na západě dosti vzácné a z nichž některé jsou zjevně indiánského původu. Skutečnost, že na východe '. a ve středu arktické Ameriky eskymácký potlač vymizel, si lze vysvětlit jen '} tím, že eskymácké společnosti na východě se zmenšila.
46 H. U. HALL, Life with the Esquimaux, d. II. s. 320. Je nanejvýš pozoru- ' hodné, že tento výraz nám byl dán nikoli v souvislosti s poznámkami : k aljašskému potlačí, ale k Eskymákům obývajícím centrální oblast, kteří , znají pouze společně zimní slavnosti a výměny darů. To dokazuje, že;' představa přesahuje hranice instituce potiače jako takového.
Eskimos about Behring Strats, XVlIIth Annual Report of Bureau of ^ American Ethnology, s. 303 n.
48 PORTER, Alaskan, Xlth Census, s. 138 a 141, a zejména WRANGEIX. SíaíistischeSrgebnisse atd., s. 132.
LJ,presjvně nazývány Asking Festivaŕ9 či Inuiting-in FestiuaL Zpravidla překračují hranice zimních osad. Toto působení na přírodu je zdůrazněno v jedné z posledních prací o těchto Eskymácích50.
Asijští Eskymáci dokonce vynalezli určité mechanické zařízeni, kolo ozdobené zásobami všeho druhu, nesené na jakémsi stožáru na způsob májky, zakončeném mroži hlavou. Tato část stožáru čni nad obřadním stanem, jehož osu tvoří. Stožár je ovládán ze stanu pomocí jiného kola a roztáčí se po směru slunce. Spojitost mezi všemi těmito tématy ani nelze lépe vyjadriť1.
Ta je stejně tak zřejmá u Cukčů62 a Korjaků na severovýchodním okraji Sibiře. Oba tyto národy mají potlač. Ale. Přímořští Čukčové, podobně jako jejích sousedé, asijští Eskymáci (Inuit), o nichž jsme se před chvílí zmiňovali, nejvíce praktikují povinné i dobrovolné výměny darů během dlouhých obřadů díkůvzdání, Thanksgiving Ceremonies53, které se hojně pořádají v každé domácnosti především v zimě. Zbytky z obětní hostiny se vyhodí do moře či rozptýlí ve větru; vracejí se do země původu a odvádějí s sebou toho roku ulovenou zvěř, která sc napřesrok vrátí. Jocbelson se zmiňuje o podobných slavnostech u Korjaků, avšak kromě slavnosti velryby nebyl jejich očitým svědkem,54
49 E. W. NELSON, srov. asfcřng stick [zvací hůlka, kolík) v E. W. HAWKES, The ínutfing-in Feast of the Alaskan Eskinws. Geoioglcal Survey, sborník č. 45. Anthropologícal Series II, s. 7.
50 E. W. HAWKES, cit. místo, s. 3, 7, 9, popis jedné z těchto slavnosti: Unaíaktit proti Malemiutovi. Jedním z nejpříznačnějších rysů tohoto souboru je komický sled darů první den a protidarů, které vyvolávají. Kmen, který dokáže rozesmát druhý kmen, po něm může žádat cokoli. Nejlepší tanečníci dostávají hodnotné dary, s. 12—14, Je to zcela jasný a vzácný příklad (další příklady znám pouze z Austrálie a Ameriky) rituálního ztvárnění tématu, které je naopak dosti běžné v mytologii: téma žárlivého ducha, který když se zasměje, uvolni věc, již střeží.
Obřad [nviting in Festival konči ostatně tím, že angekok (šaman) navštíví lidské duchy „inua", jejichž masku nosí a které ho vyrozumějí o tom, že našly v tancích zalíbení, a pošlou za ně zvěř. Srov. dar tuleňům. D. JENNES, Life of the Copper Eskimos, Report of the Canadian Arctic Expe-ditlon, 1922, sv. XII, s. 178, pozn. 2.
Ostatní témata „dárkového práva" jsou také velmi rozvinuta, například náčelník „náskuk" nemá právo odmítnout žádný dar ani pokrm, at je jakkoli vzácný, jinak jím budou navždy pohrdat, HAWKES, tam., s. 9.
Hawkes se zcela právem domnívá (s. 19), že slavnost Deneů (Anvik), popisovanou Chapmanem (Congrás des Américanistes de Québec, 1907. d. II) převzali Eskymáci od indiánů.
51 Viz obr. V Chukchee, d. Vil (1!), s. 403.
52 BOGORAS, fam.. s. 399—401.
53 JOCHELSON, TheKoryak, Jesup Nortli Pacific Expeditlon. VI. s. 64. ^Tairi.. s. 90.
28
U Korjakú je systém oběttn zjevně velmi rozvinut.65
Bogoras56 právem srovnává tyto zvyklosti s ruskou kdtjadou (koledou): přestrojené děti chodí od domu k domu koledovat o vejce a mouku a nikdo se neodváži je odmítnout. Jak známo, tento zvyk je v Evropé notné rozšířen57.
Vztahy těchto smluv a výměn mezi lidmi a smluv n výmen mezi lidmi a bohy významně osvětlují teorii Oběti. Především je dokonal.; chápeme zvláště ve společnostech, kde se tyto smluvní a ekonomické rituály praktikují mezi lidmi, kteří jsou vé; skutečností; maskovaným,, často šaman-ským vtělením ducha, jenž je ovládá a jeho/ jni<-no nosí. Tito lidé vlastně jednají pouze jako zástupci duchú5"5. Výměny a smlouvy todž strhávají do svého vint nejen lidi a věci,: ale i posváuié bytosil. které jsou s nim; více či méně spjaty59. Typickým příkladem je tlingitský pollač, jedeni ze dvou druhů potlače haidského i potlače eskymáckého.
Tento vývoj byl urirnzuný. .Jednou z prvních skupin bytosti, š nimiž Udě museli uzavírat smlouvu a které tu koneckonců byly od toho. aby s lidmi smlouvu uzavíraly, byli především duchově mrtvých a bohové. To oni jsou totiž slmicriiými vlastníky vezdejších věci a statků", Právě s nimi bylo
Srov. s. 98, Thls^rTruJé.^-ť1^ 6B Chukchee, str, 400
57 O zvycích tohoto druhu viz FRAZEK, Golderi DougJt (3. vyd.l. d. III, s. 78—85, 91 n.; d. X. s. U59 n. (Česky Zlatá ratolest. Mladá fronta. Praha 1994.) Viz dále.. • ':Ny^:-::'.>:,^
58 O ilineitském pullaéi viz dále. s. 68, 76. Tento základní tys je společný všem potlačům na americkém Severozápade. Přesto není zcela zjevný, protože obřad je příliš totemlstický. aby jeho působení na přírodu bylo výraznější než působení ua duchy. Mnohem jasnější je zvláště u potlrséc. který se pořádá u Cukčú a Eskymáků na ostrově Svatého Vavřince v Be-hringově úžině.:      [v-:
59 Víz mýtus o potlačí v BOOORAS, Chulcchee Hfytholocjy, s. 14. ř. 2. Dva šamani se dají do řeči: ..What will you aiiswcr?" („Co odpovíš?"), to jest ..gi-ve as retura present" („dej dar na oplátku"). Dialog končí sottpeřeniiii. pak se oba šamani dohodnou, vymění si mezi sebou svůj kouzelný nůž a náhrdelník, posléze duchý (magické pomocníky) a nakonec i (čin (s. 15. ř. 2). Let a přistání se jim však úplně nevydaří, protože si zapomněli vyměřili náramky a tassels (slřapec).. my guide in mcAirm (svého průvodce v pohybu); s. 16, ř. 10. Nakonec se jim však jejich kousek podaří. Je videi, že veškeré věci mají tnréž duchovní hodnotu jako duch sám. jsou ledy duchy. ::V:yM':'::.rí=;MĚK
60 Viz JOCHELSON. Konjak Religion. Jcsup Expedilion, sv. VI, s. 30. Téma komentuje jeden kvakiullský zpěv při tanci duchů (šamnnismus pij zimních obřadech); •
Posíláte nám vše;: onoho světa, vy duchové, kteři zbavujete lidi mnystií. Zaslechli jste, že máme hlad, duchověl
nejpotřebnější směňovat a nejnebezpečnější nesměňovat. Ale na druhou stranu směňovat s nimi bylo též nejsnadnější a nejjistější. Rituální ničeni obětin má za stoj vlastní cíl poskytnout dar, který bude bezpodmínečně oplacen. Veškeré formy potlače na americkém Severozápadě a asijském severovýchodě téma ničení znají61. Otroci se posílají na smrt, pálí se vzácné oleje, do moře se hází měděné předměty a dokonce se zapaluji knížecí příbytky nejen proto, aby se dokázala moc, bohatství a nezištnost, ale též proto, aby se obětovalo duchům a bohům, kteří vlastně splývají se svými živými vtěleními, nositeli jejich titulů, se svými zasvěcenými spojenci.
Objevuje se však další téma, které už nepotřebuje lidskou podporu a které je možná stejně staré jako potlač sám: má se za to, že se musí nakupovat pro bohy a že bohové mní cenu věcí oplácet. Patrně nikde tato představa není vyjádřena tak jasně jako u Toradžů na Celebesu. Kruyt62 praví, „že majitel tam musí od duchů .odkoupit' právo určitým způsobem nakládat se ,svým', vlastně jejich' majetkem." Než začnou kácet „svůj" les, orat ..svou" půdu, než zapustí nosný sloup svého obydlí, musí zaplatit bohům. Zatímco pojem koupě se zdá ve společenských a obchodních zvycích Toradžů83 vehni málo rozvinut, pojem koupě pro duchy a bohy je naopak trvale přítomen,
Pokud jde o formy směny, které budeme vzápětí popisovat, B. Mali-nowski zaznamenává podobné skutečnosti it obyvatel Trobriandských ostrovů. Ti zažehnávají zlého ducha, tauvau, jehož mrtvolu (v podobě hada či suchozemského kraba) našli, tím, že mu nabídnou jeden z vaygua. cenných předmětů, ozdobu, talisman a bohatství zároveň, které slouží k výměnám kula. Dar působí přímo na mysl tohoto ducha64. Jinak jsou o slavnostech mila-mllaei, potlačí k poctě mrtvých, oba druhy vaygiťa, z Jculu a ty, které Malinowski poprvé nazval „trvalá vaygu'a"m, vystaveny a nabídnuty duchům na témž podnose Jako náčelníkovi. Jejich duchové se dary udobří a odnesou si s sebou stín těch cenných věcí do země mrt-
Mrtoho toho od vás získáme! atd.
F. BOAS, Secret Societies and Social Organization of the Kwakiuti Indians, s. 483.
BI Viz G. DAVY, Foijwěe, s. 224 n. A viz dále, s. 64.
B2 Koopen in midden Celebes, Meded. d. Konink. Akad. v. Wet., Afd. let-terk. 56. řada B, č. 5, s. 163—168, 158—159.
63 Tam., s. 3 a 5 separátu.
64 B. MALINOWSKI, Argonauts of the Western Pacific, s. 511.
65 Tarn., s. 72. 184.
06 S. 512 (ty, jež nejsou předmětem povinné směny). Srov. BALOMA. Spirits of the Dead. Journal of the Royal Anthropological Institute, 1917.
30
31
vých67, kde soupeři v bohatství, tak jako soupeří živi lidé, když se vracejí ze slavnostního obchodu řcukr8.
Van Ossenbruggen, který je nejen teoretikem, ale též znamenitým pozorovatelem, a který žil mezi domorodci v Nizozemské Indii postřehl další rys těchto instituci69. Dary lidem a bohům mají vykoupit mír s jedněmi i druhými. Člověk tak zapudí zlé duchy, obecněji vzato všechny neblahé vlivy, a to i ty nezosobněné; neboť lidské proklínání žárlivým duchům umožňuje, aby do vás pronikli a zabili vás, umožňuje působení neblahých vlivů, a prohřešky proti lidem činí viníka slabým vůči duchům a zlým silám. Van Ossenbruggen tím zejména vysvětluje, proč svatební průvod v Cínč rozhazuje peníze, i proč má nevěsta svou kupní cenu. Je to zajímavý podnět, od něhož se dá odvíjet zkoumání celého řetězce faktů70.
Vidíme, že odsud se může odvodit celá teorie a historie oběti coby smlouvy. Ta popisované instituce předpokládá a na nejvyššim stupni je naopak vytváří, neboť bohové, kteří dávají a oplácejí, jsou zde od toho. aby dali výmčnou za maličkost něco velkého.
Není patrně dílem pouhé náhody, že obě slavnostní formule smlouvy: latinsky do ut des, sanskrtsky dadami se, dehi me", se uchovaly i v náboženských textech,
Další poznámka, almužna
— Později se však ve vývoji práva a náboženství znovu objevují lidé.
67 Maorský mýtus o Tc Kanavovi, E. GREY. Polynesian Mythology, nakl. Routledge, s. 213, vypráví o tom, jak duchové a víly vzali stín pounamu (nefrity atd., alias taonga), vystaveným na jejich počest. Naprosto stejná báj v Mangaji. W. GILL. Myths and Songs from the South Pacific, s. 257, vypraví totéž o náhrdelnících z kotoučků z červené perleti, a líčí. jak získaly přízeň krásné Manapy.
m S. 513. B. Maltnowskl trochu přehání, Argonauts of the Western Pacific, s. 510 n., pokud jde o jedinečnost těchto skutečností, naprosto stejných |ako při tlingitském a haidském potlačí.
Het Primitieve Denken, voom. in Pokkengebniiken... Bijdr. tot de Taal-. Land-, en Votkenk. v, Nederl. Indie, sv. 71, s. 245—246.
70 A. E. CRAWLEY, Mystic Rose, s. 386. hypotézu tohoto druhu už vyslovil a E. WESTERMARCK problém vytušil a začína jej řešit. Viz zejména History of Human Marriage. 2. vyd.. d. I, s. 394 n. Neviděl však jasně a do hloubky, udělal chybu tím, že ztotožnil soustavu totálních závazků a rozvinutější systém potlače. jehož jsou všechny tyto výměny, a zvláště výměna žen a manželství, pouze součástí. O plodnosti manželství zajišťované dary manželům viz dále.
71 Vádžasanejísamhitá. viz H. HUBERT a M. MAUSS, Essal sur Is Sacrifice, Anněe Sociologique, d. II, s. 105.
kteří se opět stávají zástupci bohů a mrtvých, pokud jimi vůbec kdy přestali být. U súdánských Hausů se kupříkladu stává, že když je „guinejská pšenice" zralá, šiří se horečky; jediný způsob, jak se jich vyvarovat, je po-darovat z této pšenice chudé72. U týchž Hausů (tentokrát tripoliských) při Velké modlitbě (Baban Salla) navštěvují děti domy (jde o zvyky stredomorské a evropské): ..Mám jit dál.,.?" „Ó zajíci s velkýma ušima!" odpovídá se jim, ..budeš sloužit za jedinou kost." (Chudák je šťasten, že pracuje pro bohaté.) Tyto dary dětem a chudým se líbí mrtvým73. Možná jsou tyto zvyklosti u Hausů muslimského původu74, nebo muslimského, černošského a evropského současně, a také i berberského.
V každém případě jsme svědky toho, jak zde vzniká teorie almužny. Almužna je plodem mravního pojetí daru a majetku75 na jedné straně, a pojetí oběti na straně druhé. Štědrost je povinná, protože Nemesis msti chudé a bohy za přemíru štěstí a bohatství některých lidí. kteří se musejí tohoto přebytku zbavit. Taková je stará morálka daru, která se stala zásadou spravedlnosti; bohové a duchové souhlasí s tím, aby podíl, který jim náleží a který byl promrháván ve zbytečných obětech, posloužil chudým a dětem76. Vlastně zde líčíme historii mravního učení Semitů. Arabská sadaqa77, stejně tak jako židovská cedaka, původně znamenala výhradně spravedlnost, a teprve pak se z ní stala almužna. Vznik učení o dobročinnosti a almužně, které obešlo svět s křesťanstvím a islámem, můžeme dokonce časově zařadit do mišnaistického období, kdy došlo k vítězství „Chudých" v Jeruzalémě. Je to doba, kdy slovo cedaka mění smysl, neboť v Bibli almužnu neznamená.
Vraťme se však k našemu hlavnímu námětu: daru a povinnosti jej oplácet.
Tyto dokumenty a komentáře nemají pouze místní etnografický význam. Jsou to údaje, které lze srovnáváním
72 A. J. N. TREMEARNE, HaussaSuperstitions and Customs, 1913, s. 55.
73 A. J. N. TREMEARNE. TheBan oftheBori, 1915, s. 239.
74 R. SMITH, Religion of the Semííes, s. 283. „Chudí jsou božími hosty."
75 Madagaskarstí Betsimisarakově vyprávějí, že byli dva náčelnici; jeden rozdával vše, co měl, druhý nedával nic a všechno si nechával. Bůh obdaroval štědrého a lakomce přivedl na mizinu (A. A G. GRANDINER, Eíhno-graphie de Madagaskar, d. II, s, 67, pozn. a).
76 O pojmech almužna, štědrost a štědrý dar víz faktografickou sbírku E. WESTMARCKA OriginandDevelopmentofMoralldeas. I. kap. XXII!.
77 O stále aktuální magické moci sadaqy viz dále.
32
33
rozšířit a prohloubit.
Základní prvky potlače78 tak nacházíme v Polynésii, třebaže se zde nesetkáme s touto Institucí v její celistvosti79; v každém případě tam směna ve formě daru tvoří
78 Nemohli Jsme si dát tu práci a znovu přečíst veškerou literaturu. Existují otázky, které vyvstanou, až když je bádání ukončeno. Nepochybujeme však o tom, že kdybychom zrekonstruovali soubory faktů rozptýlené etno-grafy, nalezli bychom v Polynésii ještě další důležité stopy po potlačí. Například během hakari, slavnosti vystavování potravy v Polynésii, viz E. TREGEAR, Maori Roce, s. 113, jsou potraviny vyloženy, nakupeny a rozdělovány stejným způsobem jako během hekaiai, týchž slavností téhož jména u Melanésanů z Koity. Viz C. G. SELIGMAN, The Melanesians. s. 141—145 a přílohy. O hakari viz též R. TAYLOR, Te íka a Nauú s. 13; YEATS, ňi\ account o/New Zealand, 1835. s. 139. Srov. E. TREGEAR, Maori Comparative Dicttonnary, heslo hakari Srov. mýtus v E. GREY, Poiyne-sían Mythology, s. 213 (vyd. Z roku 1855), s. 189 (Routledgeovo lidové vyd.), popisuje hakari zasvěcené bohu války Maruoví; slavnostní vyhlášení obdarovaných je stejné jako pří podobných slavnostech v Nové Kaledonii, na Fidží a na Nové Guineji. Uvádíme i promluvu představující Umu taonga (pec na taonga) pro hífcairo (rozdělování jídla), která se dochovala v jednom zpěvu (sir E. GREY, Konga Moteatea, Mythology and TradiOons, v New-Zealand, 1853, s. 132) a kterou se pokusím přeložit (2. sloka): Dej mi odtud taonga
dej mi má taonga, ať je dám na hromadu ať je dám na hromadu k zemi ať je dám na hromadu směrem k moři atd.... směrem v východu
dej mi má taonga.
První sloka nepochybně naráží na kamenná taonga. Je vidět, do Jaké míry je sám pojem taonga vlastní obřadu slavnosti jídla. Srov. P. SMITH, Wars ofthe Nothein against the Southers Tribes, J. P. S., d. VIII, s. 156 {Halcarí z Te Toko).
79 I když předpokládáme, že v současných polynéských společnostech potlač neexistuje, je možné, že existoval v civilizacích a společnostech, které pohltila či nahradila imigrace z Polynésie, a je také možné, že u Polynésa-nů potlač existoval před jejich migrací. Vlastně známe důvod, proč v části této oblasti zanikl. Spočívá v íom, že kmeny na téměř všech ostrovech se jednou provždy hierarchizovaly, ba dokonce soustředily kolem jedné monarchie; chybí tu tedy jedna ze základních podmínek pro potlač, nestálost hierarchie, již má právě soupeření mezi jednotlivými kmenovými náčelníky za cíl dočasně upevnit. Stejně tak nalezneme-li více stop (možná druhotných) u Maorů, než na kterémkoli jiném ostrově, znamená to, že se obnovila instituce klanových náčelníků a izolované klany mezi sebou začaly soupeřit.
K ničení bohatství melanéského či amerického typu na Samoi viz KRAMER, Samoa Jnsein, d. I. s. 375. Viz rejstřík, heslo ijbga. Maorské múru, ničení statků kvůli nějakému prohřešku, lze z tohoto hlediska rovněž dobře studovat. Na Madagaskaru jsou vztahy mezí Lohatentj — kteří musí mezi sebou obchodovat, mohou se urážet, navzájem si všechno ničit — rovněž stopami někdejších potlačil. Viz A. A G. GRAND1DIER, Ethnograp-hie de Madagascar, d. II, s. 131 a pozn. s. 132—133. Kapitola II.
pravidlo. Bylo by však pustým vědátorstvím toto právní téma zdůrazňovat, kdyby bylo pouze maorskou, popřípadě polynéskou záležitostí. Přistupme tedy k tématu z jiné strany. Můžeme ukázat, alespoň pokud jde o povinnost oplácet, jak je rozšířena. Ukážeme si rovněž, jak jsou rozšířeny další povinnosti, a doložíme, že naše interpretace platí pro mnoho dalších společenských skupin.
34
35
Kapitola druhá
ROZŠÍŘENÍ SYSTÉMU ŠTĚDRÉ DARY, ČEST, PLATIDLA
i.
PRAVIDLA ŠTĚDROSTI, ANDAMANCI (N. B.)
Podle otce Schmidta1 najdeme tyto obyčeje také u Pyg-mejů, těch nejprimitivnějších z lidí. Brown si už v roce 1906 všiml podobných jevů mezi Andamanci (na Severním ostrově) a výstižně popsal, jak jsou jednotlivé skupiny domorodců vůči druhým pohostinné a jak se navzájem navštěvují, popsal svátky, trhy, jež slouží k dobrovolně povinným směnám (směna perleti a plodů moře za lesní plody atd.): „Přes důležitost této směny, a protože sociální skupina či rodina si za jiných okolností dokáže vystačit, pokud jde o různé náčiní apod., neslouží tyto dary témuž účelu jako obchod a směna v pokročilejších společnostech. Jejich účel je především morální, předmět má vytvořit pocit přátelství mezi dvěma osobami, které jsou ve hře, a jestliže akce nepřinese tento výsledek, pak Je vše ztraceno..."2
N. B. Veškerá tato fakta, jakož i fakta následující, jsou vytěžena z etnograficky dosti různorodých oblastí, jejichž vzájemnou propojenost studovat nehodláme. Z etnologickěho hlediska nemůže být ani stín pochyb a tom, že existuje tichomorská civilizace, což částečně vysvětluje společné rysy, například melanéského a amerického potíače, jakož i totožnost po-tlače severoasijskcho a severoamerického. Na druhé straně jsou však jeho počátky u Pygmejů velmi pozoruhodné. Stopy potlače indoevropského.
0 nichž budeme hovořit dále, rovněž. Zdržíme se tedy jakýchkoli módních připomínek k přenosu institucí. V našem případě Je příliš snadné a příliš nebezpečné mluvit o výpůjčce a neméně nebezpečné hovořit o nezávislých vynálezech. Navíc vše, co stavíme na odiv, jen dokazuje naše chabé znalosti čí současnou nevědomost. Pro tuto chvíli nechť nám postačí ukázat povahu a široké zastoupení jednoho právního tématu; jeho dějiny ať sepíši jiní, jestli to svedou.
1 Die Stellung der Pygmäenvälker, 1910. V tomto bodě se Schmidtem nesouhlasíme. Viz Année Sociologique, díl XII, s. 65 n.
2 Andaman IsUxnders, 1922, s. 83: „I když na íyto předměty pohlíželi jako na dary, očekávali, že dostanou věc téže hodnoty, a zlobili se, pokud dar na oplátku tomuto očekávání neodpovídal."
37
„Nikdo nemá volbu odmítnout nabízený dar. Všichni, muži i ženy, se předhánějí v štědrosti. Soupeří v tom, kdo dá nejvíce cennějších předmětů."3 Dary se pečetí manželství, utvářejí vztahy přízně mezi oběma páry příbuzných. Dávají oběma „stranám" stejný ráz a tato povahová identita se projevuje zákazem, jenž bude už od prvního oznámení zásnub až do konce života navzájem tabuizovat obě skupiny příbuzných, které se už neuvidí, nepromluví spolu, ale neustále si budou vyměňovat dary.4 Tento zákaz ve skutečností vyjadřuje důvěrnost i strach, jež panují mezi tímto druhem vzájemných věřitelů a dlužníků. Že je to obecná zásada, dokazuje skutečnost, že totéž tabu, vyznačující se důvěrností a odtažitostí zároveň, se ustavuje už mezi mladými lidmi obou pohlaví, kteří spolu prodělali obřad „pojídání želvy a pojídání vepře"5 a kteří jsou rovněž na celý život zavázáni k vzájemné výměně darů, S podobnými jevy se setkáme i v Austrálii.6 Brown nás ještě upozorňuje na obřady setkání po dlouhém odloučení, obřady objímání a uslzených pozdravů, a ukazuje, že výměny darů jsou k těmto obřadům ekvivalentní7 a jakým způsobem se do toho mísí city a osoby8.
V zásadě se směšuje všechno. Duchové splývají s věcmi, věci s duchy. Spojují se životy, spojuji se osoby a věci, opouštějí každá svou sféru a splývají — v tom přesně tkví smlouva a směna.
3 Tam., s. 73, 81; Brown sl všímá. Jak je tato smluvní činnost nestála a vede k náhlým rozepřím, i když často měla za cíl je zmírnit. " Tam., s. 237. 5 Tam., s. 81.
E Tento jev je dokonale srovnatelný se vztahy kaldulse a ngia-ngiampe u Narrinyerriů a jučin uDšeriů; k tomuto tématu se ještě vrátíme. 7 Tam,', s. 237.
" Tam., s. 245—246. Brown podává skvělou sociologickou teorii těchto projevů jednoty, shody pocitů, povinného a zároveň svobodného rázu jejich projevů. Vyvstává zde další otázka, ostatně úzce související, na kterou jsme již upozornili: Expression obiťgatoire des sentiments, Journal de Psychologie, 1921.
38
n.
ZÁSADY, DŮVODY a INTENZITA VÝMĚNY DARŮ (MELANÉSIE)
U Melanésanů se zachoval a rozvinul potlač více než u Polynésanů.9 To však není předmětem našeho zájmu.
V každém případě se u nich na jedné straně zachoval a na druhé rozvinul celý systém darů a této formy směny. A protože se v Melanésii mnohem jasněji než v Polynésii objevuje pojem platidla10, systém se částečně komplikuje, ale též upřesňuje.
NOVÁ KALEDONIE. — Nejen představy, kterými se chceme zabývat, ale i jejich vyjádření nacházíme v dokumentech, které k tomuto tématu shromáždil Leenhardt. Začal popisovat pilu-pilu* a systém slavností, darů, závazků všeho druhu, včetně peněžních11, systém, jejž můžeme bez váhání označit za potlač. Právní odkazy ve slavnostních proslovech obřadníka jsou v tomto ohledu typické. Tak při slavnostním podávání jamů12 během hostiny říká: „Je-li nějaké staré pilu, před nímž jsme u Wi... atd. nestáli, tento jam tam spěchá, jako kdysi podobný jam přišel od nich k nám..."13 To se vrací věc sama,
V temže proslovu duch předků nechává „sestoupit... na tuto část potravin ohlas jejich působení a síly." „Výsledek činu, který jste vykonali, se projeví ještě dnes. Všechna pokolení se zjevila v jeho ústech." a zde máme jiný, neméně výrazný způsob, jak znázornit právní vazbu: „Naše slavnosti jsou pohyb jehly, kterou se sešívají jednotlivé části slaměné střechy, aby z nich byla střecha jediná, je-
9 Viz výše, s. 34, pozn. 79.
10 Bylo by na místě znovu se zabývat otázkou platidla v Polynésii. Viz výše, s. 19, pozn. 17, Ellův citát o samojských rohožích. Platidlem jsou nesporně velké sekery, výrobky z nefritu, tiki, vorvaní zuby, jakož i celá rada mušlí a krystalů.
11 LEENHARDT, La monnaie něa-calédonienne, 1922, s. 328, zvlášť co se týče platidel o pohřbu a jejích principu, s. 332. La Féte du Pilou en Nou-veUe-Calédonie, Anthropologie, s. 226 n.
12 Tam., s. 236—237; srov. s. 250 a 251.
13 S. 247; srov. 250—251.
39
k
diné slovo."14 Vracejí se stále stejné věci, provléká se totéž vlákno.15 Tyto skutečnosti zaznamenávají i jiní autoři.16
TROBRIANDSKÉ OSTROVY. — Novokaledonskému systému odpovídá jiný velice rozvinutý systém na druhém konci melanéského světa. Obyvatelé Trobriandských ostrovů patří mezi těmito národy k nejcivilizovanějším. Dnes bohatí lovci perel a před příchodem Evropanů bohatí výrobci hrnčířského zboží, platidel z mušlí, kamenných seker a vzácných věcí, byli vždy dobrými obchodníky a smělými moreplavci. B. Malinowski je nazývá skutečně pravým jménem, srovnává-li je s Jásonovými společníky: „Argonauty západního Pacifiku". V knize, jež patří v oboru deskriptívni sociologie k nejlepším, se omezil téměř výhradně na téma, které nás zajímá, a popsal skoro celý systém mezikmenového a vnitrokmenového obchodu, který se nazývá kula.17 Očekáváme, že ještě popíše všechny instituce, kde převládají tytéž právní a hospodářské zásady: sňatek, slavnost mrtvých, iniciace atd., a tudíž popis, který zde podáme, je zatím pouze provizorní. Fakta však jsou to podstatná a zjevná.18
Kala je svého druhu velký potlač, který podněcuje rozsáhlý rnezikmenový obchod. Zahrnuje všechny Trobri-andské ostrovy, části ďEntrecasteauxových ostrovů a ostrovů Amphlett. Na všech těchto územích nepřímo zasahuje všechny kmeny a přímo několik velkých kmenů: kmeny Dobu na Amphlettech, Kiriwina, Sinaketa a Kitava na Trobriandech, Vakuty na ostrově Woodlark. Malinowski nám neposkytuje překlad tohoto slova, jež bezesporu znamená kruh; a vskutku je to tak, jako kdyby veškeré tyto kmeny, jejich výpravy na moře, jejich cennosti i předměty běžné spotřeby, strava a slavnosti, obřady všeho druhu, kultovní i sexuální, muži i ženy byli chyceni do nějakého kruhu19 a vykonávali kolem něj v čase i prostom pravidelný pohyb.
Obchod kula je svou povahou aristokratický20. Zdá se, že je vyhrazen náčelníkům, kteří jsou zároveň veliteli lodí a člunů, obchodníky a též příjemci darů od svých vazalů, svých dětí a švagrů, kteří jsou také jejich poddanými a současně náčelníky různých podřízených vesnic. Probíhá vznešeným způsobem, zdánlivě zcela nezištným a prostým21. Domorodci jej pečlivě odlišují od pouhé ekono-
14 Pilou, s. 263. Srov. Monnaie, s. 332.
15 TaLo formule je zjevně součástí polynéské právní symboliky. Na poloa-tolu Mangaia (Cookovy ostrovy) mír symbolizoval „dobře zastřešený dům"; pod ..dobře spletenou" střechou se shromažďovali bohové a celé rodiny. W. GILL. Myths andSongs oj the South Pacific, s. 294.
16 Otec H. A. LAMBERT, Moews des Sauvages néo-caledoniens, 1900, popisuje četně potlače; jeden z rokli 1856 na s. 116; řadu smutečních slavnosti, s. 234—233; potlač při druhém pohřbívání, s. 240—246; vyrozuměl, že ponížení či dokonce vypuzení poraženého náčelníka byl postili za neopětovaný dar a potlač, s. 53. a pochopil, že „každý dar vyžaduje na oplátku jiný dar", s. 116; používá lidového výrazu oplátka; dary na oplátku jsou vystaveny v chýši bohatých, s, 125, Jdeme-li k někomu na návštěvu, dary jsou povinné. Jsou též podmínkou uzavření sňatku, s. 10, 93—94; nemohou být staženy a „oplácejí se i s úrokem", zvláště pak bengamoui, bratranci z druhého kolena, s. 215. Trianda, tanec darů, s. 158, je skvělým příkladem toho, jak zde splývá lpěni na formě, obřadnictvi a právní estetika.
17 Viz Kula, Man, červenec 1920, č. 51, s. 90 n. Argonaute oj the Western Pacific, London 1922. Veškeré odkazy v tomto oddíle, nejsou-li označeny jinak, se týkají této knihy.
8 Malinowski nicméně přehání v tom smyslu, že popisované skutečnosti jsou úplné novum (s. 513 a 515). Předně kuta není v podstatě nic jiného
než rnezikmenový potlač, v Melančsil dosti rozšířený, k němuž se poji výpravy popisované otcem Lambertem v Nové Kalcdonii, velké výpravy olo-olo Fidžijců atd. Viz M. MAUSS, Extensíon du pottach en Mélanésie, v Proces verbaux de 1'I.F.A., Anthropologie, 1920. Význam slova /čutaje podle mne spjat s významem jiných slov téhož typu, například idu-ulii. Viz RIVERS", History oj the Melanesian Society, d. II, s. 415 a 485, d. I, s. 160. Ale ani kula. není v mnoha ohledech tak charakteristická jako americký potlač, neboť ostrovy jsou menší a ostrovní společnosti nejsou tak bohaté a mocné jako společnosti na pobřeží Britské Kolumbie, kde nalezneme veškeré rysy mezikmenových potlačů. Setkáme se tu dokonce se skutečnými mezinárodními potlačí; například Haidové proti Tlingitům (Sítka bylo vlastně společným městem a Nass River trvalým místem setkání), Kvaki-utlové proti Bellakolům, proti Heiltsukům, Haidové proti Cimšjanům atd.; to je ostatně v povaze včcí: formy směny se mohou rozvinout a stát se mezinárodními; zde 1 jinde bezpochyby využívaly a zároveň razily obchodní cesty mezi bohatými přímořskými kmeny. 13 Malinowski si oblíbil výraz Jaita ring". 30 Tam., „urozenost zavazuje".
21 Tam., výrazy skromnosti; „vezmi si, co mi zbylo z jídla na dnešní den; už ti to nesu", a přitom se předává vzácný náhrdelník.
40
41
mické směny potřebného zboží, jež se nazývá gimwali . Ta vskutku probíhá vedle laily při velkých primitivních trzích, jimiž jsou mezikmenová shromáždění kula, či při malých trzích vnitřního obchodu kula; vyznačuje se urputným smlouváním z obou stran, což je postup kuly nehodný. O jedinci, který nevede obchod kula s patřičnou velkomyslností, se říká, že jej „vede jako gimwalľ. Kula alespoň zdánlivě — podobně jako severoamerický potlač — spočívá v tom, že jedna strana dává a druhá dostává23, přičemž ti, kdo dnes dávají, jsou budoucími obdarovanými. I v té nejcelistvější, nejslavnostnější, nejhonosnější, nejsoutěživější podobě kury24, při velkých námořních výpravách uvalaku, bývá pravidlem vyplout a nebrat s sebou nic ke směně, ba ani to. co by bylo možno darovat, třeba výměnou za potraviny, o které výprava dokonce odmítá požádat. Předstírá, že jen bere. Až bude navštěvující kmen příštího roku hostit příslušníky navštíveného kmene, budou dary splaceny i s úrokem.
Existuje však i kula menšího rozsahu, kdy se využívá cesty po moři k výměně nákladů a obchodují sami náčelníci a představení kmene. Jde o složité rituály, pro které mají domorodci ustálená pravidla a teoretická zdůvodnění. Je požadována25, poptávána a směňována spousta věcí a mimo kulu se navazují vztahy všeho druhu; kula však vždycky zůstává cílem, rozhodným okamžikem těchto vztahů.
Sám akt darování má velice slavnostní podobu: přijatou věcí se pohrdá, lidé se před ní mají na pozoru, berou ji do ruky jen na okamžik a vzápětí ji odhazují na zem.
22 Tam. Malinowski řadí kulu mezi „slavnostní druh směny s platbou" [se zpětným darováním), s. 187, z důvodů ryze didaktických, aby to Evropané pochopili.
3 Viz Primitive Economics oj the Trobriand Islanders, Economic Journal, březen 1921.
24 Obřad tanarere, vystavení produktů pocházejících z výpravy na břeh ostrova Muwa, s. 374—375. Srov. Uvalaku na. Dobu, s. 381 (20.—21. duben). Ten, kdo byl nejkrásnější, rozuměj kdo měl největší štěstí, je určen za nejlepšího obchodníka.
25 Obřad wawoylo, s. 353—354; magie k němu se pojící, s. 360—363.
Dárce zase předstírá přehnanou skromnost : když slavnostně a za troubení na lasturu dar přinese, omlouvá se, že nabízí jen zbytky, a hodí k nohám soupeře a partnera darovanou věc27. Nicméně troubení lastury a obřadník ohlašují všem slavnostní předaní. Tím vším se má prokázat štědrost, svoboda, nezávislost a zároveň důstojnost28. A přesto to jsou ve své podstatě závazné mechanismy, kdy se člověk zavazuje věcně.
Hlavním předmětem směny-darování jsou vaygu'a, svého druhu platidla.29 Jsou dvojího druhu: mwali. vyře-
26 Viz výše, s. 41, pozn. 21.
21S. 471. Viz frantispis a fotografie ilustrací.
28 Jako výjimku ukážeme, že tato mravní ponaučeni jsou srovnatelná s nejkrásnějšími paragrafy z Etifcy JVí/comacřiouy o velkorysosti [tnegalopre-pla.) a štědrosti [eleuthería).
23 ZÁKLADNÍ POZNÁMKA o POUŽITÍ POJMU PLATIDLO. Přes námitky B. Malinowského (Primitiue Currency, Economic Joumal, 1923) trváme na užití tohoto pojmu. Malinowski předem protestoval proti jeho nadužívaní [Argonauts, s. 499, pozn. 2) a kritizuje Scligmanovu terminologii. Pojem platidla vyhrazuje předmětům, které slouží nejen jako prostředek směny, ale i jako" základna míra hodnoty. Podobné námitky vůči používání siova hodnota ve společnostech daného typu proti mně vznesl i Simiand. Oba vědci maji ze svého hlediska jistě pravdu; pojmy platidlo a hodnota chápou v úzkém slova smyslu. V tomto pojetí ekonomická hodnota existuje pouze tehdy, existuje-li platidlo, a platidlo existuje pouze tehdy, když cenné věci, které v sobě samy soustřeďují bohatství a zároveň jsou jeho znakem, byly skutečné přeměněny v platidlo, staly se platidlem. To znamená, že byiy označeny, odosobněny a zbaveny veškerých vazeb s jakoukoli právnickou osobou, ať už kolektivní či individuální, kromě státního úřadu, který platidlo razí. Je-li ovšem otázka položena takto, neznamená nic Jiného než svévolně omezení, vnucené při užívání toho slova, Podle mého mínění lze takto definovat pouze druhý typ platidla: ten náš.
Ve všech společnostech předcházejících ty, kde se staly platidlem zlaté, bronzové a stříbrné mince, se jako prostředku směny a platidla používalo různých kamenů, mušlí a hlavně cenných kovů. Tento systém v mnoha společnostech, jež nás dosud obklopuji, skutečně funguje, a právě ten popisujeme.
Je pravda, že tyto cenné předměty se od toho, co si obvykle představujeme jako nástroj zprošťující závazku, liší. Předně mají kromě své ekonomické povahy, své hodnoty, spiše povahu magickou a jsou především ta-lísmany: Ufe gtuers (dárci života), jak říkal Rivers a jak praví pánové Perry a Jackson. Navíc slouží jako zavedené oběživo uvnitř jedné společnosti či několika společností, zůstávají však spjaty s osobami či rody (první římské mince razily gentes), s individualitou svých někdejších vlastníků a se smlouvami mezi právnickými osobami. Jejich hodnota je ještě subjektivní a osobní. Například platidlo z navlečených mušli se v Melanésíí dosud odměřuje na pídě, podle rozpětí dárcova palce a malíčku. RTVERS, History oj the Melanesían Society, d. 11, s. 527; d. 1, s. 64, 71. 101, 160 n. Srov. výraz Schutterfaden (M. THURNWALD, Forsckungen atd., d. III, s. 41 n.,
42
43
r
závane a hlazené mušlové náramky, které nosí při slavnostních příležitostech jejich majitelé či příbuzní, a sula-va, náhrdelníky vyrobené zručnými řemeslníky ze Sina-kety z krásné perleti červené ostnovky. Nosí je při slav-
sv. I, s. 189, v. 15; Hüfischnur, d. I, s. 263, ř. 6, atd. Všimneme si i dalších zajímavých příkladů takovýchto institucí. Tyto hodnoty jsou ovšem dosud nestálé, nejsou zatím takové povahy, aby se mohly stát základní mírou hodnoty: jejich cena kupříkladu roste a klesá s počtem a rozsahem transakcí, při nichž jsou použity. Malinowski velice pěkně srovnává vaygu'a Trobrianďanů, nabývající hodnoty během jejích cest, s korunovačními klenoty. Také hodnota měděných předmětů s rodovými znaky na americkém Severozápadě a hodnota samojských rohoží vzrůstají při každém potlačí, při každé směně.
Na druhé straně však tyto cenné věci mají z dvojího hlediska tytéž funkce jako peníze v našich společnostech a v důsledku toho si zaslouží, abychom je přiřadili alespoň k témuž druhu, Mají určitou kupní silu a tato síla se dá číselně vyjádřit. Za takovou americkou „měď" se musí vydat, tolik a tolik přikrývek, takovému vaygu'a odpovídá tolik a tolik košů jamu. Představa množství existuje, třebaže je to množství stanovené jinak než úředně a liší se od jednoho obchodu Jculači potlače k druhému. Navíc tato kupní síla skutečně zprošťuje záväzku. I tehdy, je-li daná věc uznávána jako prostředek směny pouze mezi určitými jedinci, rody a kmeny, a výhradně mezi společníky, neznamená to, že její kupní síla není uznávána obecně, že neru předem dána. nemá pevný podklad. Brudo. přítel B. Mali-nowskěho, který podobně jako on dlouhá pobýval na Trobriandských ostrovech, platil své lovce perel ve vaygu'a, stejné tak jako v evropských penězích či ve zboží s pevně daným směnným kursem. Přechod od jednoho systému k druhému se odehrával plynule, byl tedy možný. — ARMSTRONG nám k platidlu na ostrove Rossel, sousedícímu s Trobriand-skými ostrovy, podává velice jasné informace a setrvává ve stejném omylu jako my, pokud se v tomto směru myli: a unique monetary systém, Economic Journal, 1Ö24.
Podle nás lidé dlouho tápali. V první fázi napřed zjistili, že některé věci, vesměs magické a vzácné povahy, se užíváním neničí, a přisoudili jim kupní sílu; viz M. MAUSS, Orfmrces de la notlon de Monnaie. Anthropologie, 1914, v Proces verbal de 1'I.F.A. (Tehdy jsme znali jenom vzdálený původ peněz.) Ve druhé fázi, když se podařilo uvést věci do oběhu v rámci kmene i mimo něj, lidé zjistili, že tyto kupní nástroje by mohly sloužit i jako prostředek počítání a oběhu bohatství. To je právě ono stadium, které popisujeme. A teprve potom, v poměrně dávné době v semitských společnostech, avšak dost možná ne zase tak dávné, bezpochyby vynalezli prostředek — to Je ta třetí fáze —, jak tyto cenné věci oddělit od skupin a od lidi. učinit z nich trvalé nástroje měřeni hodnoty, nástroje univerzální, neřkuli účelové.
Podle našeho soudu tedy existovala určitá forma platidel, jež předcházela ty naše. A to ani neberu v potaz užitné předměty, například ještě dnes v Asii a Africe používané měděné, železné aj. destičky či pruty, a nepočítám dobytek, používaný jako míra hodnoty v naších starověkých a současných afrických společnostech (o dobytku viz dále, s. 103n.).
Omlouváme se, že jsme byli nuceni zúčastnit se těchto příliš širokých debat. Dotýkají se však úzce našeho tématu a museli jsme si udělat jasno.
nostních příležitostech ženy , výjimečně je navlékají i muži, například při umírání31. Oba dva druhy jsou povětšinou tezaurovány, člověk je má proto, aby se těšil z jejich vlastnictví. Výroba náramků, výlov a klenotnícke zpracování lastur a směňování těchto prestižních předmětů jsou spolu s jinými, méně obřadnými a všednějšími obchody zdrojem úspěchu Trobrianďanů.
Podle B. Malinowského vykonávají tato vaygu'a určitý kruhový pohyb: mwalí náramky, se pravidelně předávají ze západu na východ, a sulava putují vždycky z východu na západ.32 Oba tyto protichůdné pohyby probíhají mezi všemi Trobriandskými ostrovy, mezi ostrovy d'Entre-casteauxovými, Amphlett i osamocenými ostrovy Wood-lark, Marshail Bennett, Tube-tube a konečně nejvzdále-nější částí jihovýchodního pobřeží Nové Guineje, odkud pocházejí neopracované náramky. Zde se tento obchod střetává s podobnými velkými výpravami přicházejícími z Nové Guineje (Massim, jih)33, které popsal Seligman.
Oběh těchto znaků bohatství je v zásadě nepřetržitý a neodvratný. Člověk je nesmí držet příliš dlouho, nesmí postupovat příliš pomalu ani příliš vehementně34, když se jich zbavuje, ani jimi poctít někoho jiného než předem určené partnery v určitém směru, ve „směru náramku", ve „směru náhrdelníku".35 Musí a smí si je ponechat od
30 Obr. XIX. Zdá se, že žena na Trobriandských ostrovech, podobně jako „princezny" na americkém Severozápadě a několik dalších osob jsou svým způsobem využívány k tomu, aby stavěly na odiv ozdobné předměty..., a to pomíjíme skutečnost, že tímto způsobem jsou i „očarovávány". Srov. H. THURNWALD, Forsch. Salomo Jnsein, d. I, s. 138, 159, 192, v. 7.
31 Viz dále.
32 Viz mapa na s. 82. Srov Kula, v Man, 1920, s. 101. Malinowski prý nenašel, jak nám sám říká, mytické důvody ani jiný smysl tohoto oběhu. Bylo by velice důležité je znát. Je-li totiž oběh motivován směrováním těchto předmětů, které se mají vrátit do výchozího bodu a sledují určitou trasu mytického původu, pak je to zcela totéž jako polynéské, maorské hau,
33 O této civilizaci a jejím obchodu viz C. G. SELIGMAN, The Melanesians ofBrittsh New-Guinea. kap. XXXIII n. Srov. Année Sociologique, d. XII, s. 374; B. MALINOWSKI. Argortouts qfthe Western Pacific, s. 96.
34 Lidé z Dobu jsou „při obchodě kula tvrdí", Argonauts qf the Western Pacific, s. 94.
44
45
jednoho obřadu kula k druhému a celé společenství se pyšni předměty vayqu'a, které obdržel jeden z jeho náčelníků. Za určitých okolností, jako je příprava smutečních obřadů, velkých s'oi, je dokonce povoleno brát a nic za to nedávať6. Ale pouze do obřadu, během něhož má být opět všechno vráceno a vydáno. Existuje tedy vlastnické právo, které má člověk na přijatý dar. Je to však právo určitého typu. Dalo by se říci, že je součástí všech právních zásad, jež jsme my, lidé moderní doby. pečlivě vzájemně izolovali. Je to vlastnictví i držba, zástava i pronajatá věc, věc prodaná í koupená a současně uložená, poukázaná a odkázaná třetí osobě, neboť vám ji dají pouze za podmínky, že ji využijete pro druhého nebo předáte třetí osobě, „vzdálenému partneru" zvanému muri muri37. Takový je ekonomický, právní a etický komplex, který Malinowski dokázal objevit, vysledovat, pozorovat a popsat.
Zmíněná instituce má rovněž svou mytickou, náboženskou a magickou stránku. Vaygu'a nejsou žádné netečné předměty, pouhá platidla. Každé, alespoň ta nejdražší a nejžádanější — a téže vážnosti se těší i jiné předměty38 — má vlastní jméno39, osobnost, historii, legendy, takže jim dokonce někteří jedinci propůjčují své jméno. Nelze říci, že jsou skutečným předmětem kultu, protože Trobri-anďané jsou svým způsobem pozitivisté. Nelze jim však upřít výjimečnost a posvátnost. Mít některé z nich „samo o sobě rozveseluje, osvěžuje, konejší".40 Majitelé je ohmatávají a dívají se na ně celé hodiny. Pouhým dote-
36 S. 502, s. 492,
37 ..Remote partner" [muri muri, srov. muri C. G. SELSGMAN, Melanesians. s. 505, 752), je znám alespoň části z celé řady „partners", jako jsou známi naši obchodní partneři v bankách.
33 Viz oprávněné poznámky obecného dosahu, s. 89 a 90, o obřadních předmětech.
39 S. 504, párové názvy, s. 89, 271. Viz mýtus, s. 323: způsob, jakým je zmíziována sulaua.
40 S. 512.
kem přebírají jejich vlastnosti. Vaygu'a se kladou na čelo, na hruď umírajícího, třou mu jimi břicho, komíhají mu jimi před nosem. Přinášejí nešťastníkovi největší úlevu.
Ale je tu ještě něco. Povaha platidel vaygu'a ovlivňuje i samu smlouvu. Nejen náramky a náhrdelníky, ale všechny statky, ozdoby, zbraně, vše, co patří partnerovi, je natolik oživeno cítěním, ne-li vlastni duší, že se také podílí na smlouvě.42 Velice hezká průpověď, „čarování s lasturou"43, slouží napřed k vzývaní, poté k zaříkávání a přičarování věcí44 „potenciálnímu partnerovi", věcí, které má žádat a získat.
[Stav vzrušenu5 se zmocňuje mého partnera46,] Stát; vzrušení se zmocňuje jeho psa, Stav vzrušení se zmocňuje jeho opasku...
41 s. 513.
42 S. 340. komentář, s. 341.
43 O použiti lastury viz s. 340, 387, 471. Srov. obr. LXI. Lastura je nástroj, na nějž se troubí při každé transakci, při každém slavnostním okamžiku společné hostiny atd. O rozšíření a historii užívání lastury viz J. W. JACK-SON, Peails and Shells (Univ. Manchester Series, 1921).
S využitím trumpet a bubnů o slavnostech a při uzavírání smluv se setkáme ve velkém počtu společností černošských (guinejských a bantus-kých), asijských, amerických, indoevropských atd. Je spojeno s tématem práva a ekonomie, které zde studujeme, a zasluhuje si zvláštní studii, jak kvůli sobě samému, tak kvůli své historii.
44 S. 340. Mwanita, mwanita, Srov. text obou prvních veršů (podle našeho míněni druhého a třetího) v lórlwlnštině, s. 448. Tímto slovem se označuji dlouzí červi s černými prstenci, s nimiž jsou ztotožňovány náhrdelníky z ostnovky, s. 341. Následuje toto zaklínání-vzývám: „Přijďte tam společně. Přivolám vás tam společně. Přijďte tam společně. Přivolám vás tam společně. Objeví se tam duha. Objeví se tu duha. Přivolám sem duhu." Malinowski podle vzoru domorodců považuje duhu za pouhou předzvěst. Může však také označovat mnohonásobné odlesky perleti. Výraz: „Přijďte tam společně" je určen cenným věcem, které budou pojaty do smlouvy. Pohrávání se slovy „sem" a „tam" zde nahrazují pouhé zvuky m a u>. jakési formanty; tyto zvuky jsou velmi časté v magii.
Následuje druhá část úvodu: „Jsem jedinečný muž, jedinečný náčelník" atd. Ta je však zajímavá z Jiných hledisek, hlavně z hlediska poÚače.
45 Slovo, jež je tu takto přeloženo, je — srov. s. 449 — munumwaijnise-, vzniklo zdvojením výrazů mwana či mwayna vyjadřujících tiching (svědění) či state ofexcitement (vzrušení).
46 Předpokládám, že tam podobný verš být musel, protože Malinowski na s. 340 výslovně říká, že toto ústřední slovo kouzla označuje duševní rozpoložení, které se zmocni partnera a jež ho vede k tomu, aby poskytl štědré dary.
46
47
A tak dále: ...jeho gwara (tabu týkající se kokosových ořechů a betelu]47..., jeho náhrdelníku bagido'u.... jeho náhrdelníku bagiriku..., jeho náhrdelníku bagidudu48 atd.
Tutéž myšlenku vyjadřuje jiná průpověď, mytičtější49, podivnější, avšak typově běžnější. Partner v kula má pomocné zvíře, krokodýla, jejž vzývá a který mu musí přinášet náhrdelníky (na Kltavě tzv. mwali).
spjato s nenávistí a válkou, a co je třeba zažehnat, aby obchod mohl být zahájen jako mezi přáteli.
Tvá zlost, pes čenichá,
Tvá válečná kresba, pes čenichá
Atd.
Jiné verze praví :
Krokodýle, vpadni na něho, přines svého člověka, ulož ho pod gebobo (do skladovacího prostoru v člunu).
Krokodýle, přines mi náhrdelník, přines mi bagido'u, bagiriku atd.
Jedna z předchozích formulí téhož rituálu vzývá dravého ptáka50.
Poslední zaříkávači formule společníků a účastníků smlouvy (na Dobu či na Kitavě pronášená lidmi z Kiriwi-ny) obsahuje strofu51, která se interpretuje dvojím způsobem. Obřad je velice dlouhý a nesčíslněkrát se opakuje. Má za cíl vyjmenovat vše, co kula zapovídá, vše, co je
Obecně předepsané v případě obchodu kala a s'oi smutečních slavnosti, s cílem nahromadit nutné potraviny a arekově ořechy, jakož i cenné předměty. Srov. s. 347 a 350. Kouzlo se vztahuje i na potraviny. 3 Různé názvy pro náhrdelníky, jež v tomto díle nerozebíráme. Názvy se skládají z výrazu bagi, náhrdelník (s. 351) a různých dalších slov. Následují další zvláštní názvy pro náhrdelníky, rovněž očarované.
Jelikož tato průpověď se pojí ke Jcute na Sinaketě, kde se žádají náhrdelníky a nabízejí náramky, je řeč jen o náhrdelnících. Táž průpověd" se používá při kale na Kiriwině, ale v tomto případě, jelikož se požadují náramky, se uvádějí různé názvy náramků, jinak se formule v ničem neliší.
Zajímavý je i závěr průpovědi, ale opět jen z hlediska potlače: .Já jdu kala' (obchodovat), oklamu svého Jcula (partnera). Okradu svého kala, oloupím svého kala, budu kula, až se má loď potopí... Má pověst, to je hrom. Můj krok, zemětřesení." Klauzule působí podivně americky. Podobné najdeme i na Šalamounových ostrovech, Viz dále.
49 S. 344, komentář, s. 345. Konec formule je stejný jako ten, který jsme právě citovali: „Budu Jcula'" atd.
Q S. 343. Srov, s. 449, znění prvního verše s mluvnickým komentářem. 51 S. 348. Tato strofa přichází po sledu veršů (s. 347). „Tvá zlost, člověče z Dobu, ustupuje (jako moře)." Pak přijde týž sled s „ženou z Dobu". Srov. dále. Ženy z Dobu jsou tabu, zatímco kiriwinské ženy se prostituují návštěvníkům. Druhá část zaříkávání je téhož typu.
Tvá zlost, pes je poslušný, atd. nebo:
Tvá zlost ustupuje jako odliv, pes si hraje, Tvůj hněv ustupuje jako odliv, pes si hraje Atd.
Tomu je třeba rozumět: „Z tvé zlosti se stává hravý pes". Podstatná je metafora psa, který vstane a jde pánovi olízat ruku. Tak má jednat muž nebo i žena z Dobu. Druhá verze, poněkud vyumělkovaná, scholastická, jak praví Malinowski, ale zjevně domácího původu, uvádí jiný výklad, který se lépe shoduje s tím, co víme: „Psi si hrají čenich na čenichu. Když se pronese slovo pes, jak je předepsáno z dávných dob, přijdou (si hrát) i cenné věci. Věnovali jsme náramky, vrátí se nám náhrdelníky a při tom se spolu setkají (jako psi, když se očichávají)." Jako výraz podobenství je to hezké. Vyjadřuje se jím naráz celý soubor kolektivních pocitů: možná nenávist společníků, izolovanost platidel vaygu'a, která se ruší zařfkáváním, lidé a cenné věci shlukující se jako psi, kteří si hrají a přibíhají na zavolanou.
Dalším symbohckým vyjádřením je spojení náramků mwali, ženských symbolů, a náhrdelníků sukwa, symbolů mužských, které k sobě tíhnou jako samec k samici.53
S. 348, 349.
48
49
Tyto různé metafory znamenají přesně totéž, co jinými slovy vyjadřuje mytické zvykové právo Maorů. Sociologicky vzato je to opět směs věcí, hodnot, smluv a lidí.54
Právní řád, kterým se tyto transakce řídí, nám není bohužel dostatečné znám. Anebo si jej informátoři B. Ma-linowského, lidé z Kiriwlny, neuvědomují či jej špatně formulují. Anebo je jasný Trobrianďanům a jako takový by měl být předmětem nového výzkumu. My máme k dispozici jen jednotlivosti. První dar vaygu'a, kterým se transakce zahajuje, se nazývá vaga, opening gift (vstupní dar)55. Nezvratně zavazuje příjemce k tomu, aby poskytl nějaký dar na oplátku, tzv. yoíile56, což Malinowski skvěle přeložil jako clinching gift, dar stvrzující transakci. Jiný název tohoto daru je kudu, zub, který kouše, který doopravdy řeže, ukrajuje a uvolňuje57. Je povinný, očekávaný a musí být rovnocenný daru prvnímu. Za jistých okolností je možno si jej vzít silou anebo využít momentu překvapení58; v případě neodpovídajícího yotile se lze59 mstít60 pomocí magie nebo alespoň urážkou či nevraživostí. Pokud obdarovaný nemá možnost dar opětovat, může v nejhorším poskytnout jisté basi, jež kůži pouze „prorazí", ale neukousne, tudíž nezavršuje obchod. Je to jakýsi přípravný dar, úrok z prodlení, jenž má na dobu
53 S. 356, možná že zde jde o jakýsi mýtus směrovaní.
54 Mohli bychom zde použít výrazu, který obyčejně používá Lěvy-Bruhl: ..účast". Jenomže tento termín je neujasněný a nejednoznačný, vychází z právních klasifikací a identifikací takového typu, jako jsou ty, jež tu právě popisujeme.
Držíme se zde určité zásady a je zbytečné zabývat se jejími důsledky.
55 S. 345 n. 58 S. 98.
57 Ve slově je možná obsažena narážka na staré platidlo z kancích zubů, s. 353.
58 O užití íebuviz s. 319. Srov. Mythe, s. 313.
58 Důrazný protest (injurrct), s. 357 (viz mnoho zpěvů tohoto typu v M. THURNWALD, Forscřiungen, I).
60 S. 359. O jednom slavném vaygu'a se praví: „Mnoho lidí pro něj zemřelo." Zdá se, alespoň v případě Dobu (s. 356), že yoíile bývá vždycky mwali, náramek, ženský princip transakce: „We do notkwaypolu orpokala íhem, thsy are woman." Na Dobu je však poptávka pouze po náramcích a Je dost možné, že tato skutečnost nemá žádný zvláštní význam.
50
určitou zrušit dané závazky; uklidní věřitele, minulého dárce; dlužníka61, budoucího dárce, však povinností nezbavuje. Veškeré tyto jednotlivosti jsou zvláštní a celek je ve svých výrazech zarážející; trestní postih však nemáme. Je ryze morální62 a magický? Cožpak Je jedinec, který projeví při obchodu ícuía „tvrdost", vystaven jen pohrdání a případně i kouzlům? Neztrácí zrádný protějšek něco jiného — své vznešené postavení či alespoň místo mezi náčelníky? To ještě musíme zjistit.
Na druhé straně však je to systém typický. Vyjma starého germánského práva, o kterém budeme mluvit dále, by bylo za současného stavu pozorování, našich historických, právních a ekonomických znalostí těžké setkat se s výraznější, úplnější, vědomější praxí „dar-směna" a současně praxí lépe chápanou pozorovatelem, než je ta, s níž se Malinowski setkal na Trobriandecli33.
Kula, její základní forma, je pouze jedním, nejslavnost-nějším momentem širokého systému darů a protidarů, jež ve skutečnosti postihuje patrně veškerý ekonomický a společenský život Trobrianďanů. Kula se jeví pouze jako vrcholový bod tohoto života, zvláště pak ícuía mezinárodní a mezikmenová; sice je jedním z cílů života a velkých cest, ale vesměs se jí zúčastňují pouze náčelníci, a to ještě náčelníci přímořských kmenů či spíše jen několika přímořských kmenů. Kula jen konkretizuje, sdružuje mnoho dalších institucí.
81 Zdá se, že zde existuje povícero systémů různých vzájemně se prolina-jích transakcí. Basi může být náhrdelník, srov. s. 98, či náramek nevalné hodnoty. Jako basi se však mohou dávat i jiné předměty, které přísně vzato ani k obchodu ícuía nepatří: stěrky na vápno (na betel), neopracované náhrdelníky, velké hlazené sekery [beku), s. 358, 481; ty všechny mohou zastávat úlohu platidla.
62 5. 157, 359.
63 Malinowského kniha podobně jako kniha Thurnwaldova ukazuje, jak výjimečným pozorovatelem je skutečný sociolog. Na stopu těchto skutečností nás ostatně přivedly Thurnwaldovy postřehy o mamoku, d. III, s. 40, atd., „Trostgahe" na Buínu.
51
r
Předně je sama směna vaygu'a během obchodu kula součástí přepestré škály různých druhů směny, od smlouvání po mzdu, od žádosti po ryzí zdvořilost, od dokonalé pohostinnosti k zdrženlivosti a studu. Kromě velkých slavnostních výprav ryze obřadního a soutěživého rázu64, zvaných uvalaku, jsou veškerá kula hlavně příležitostí ke gimwáli, běžné směně, jež nemusí nutně probíhat mezi partnery65. Vedle užšího sdružování dochází mezi jednotlivými příslušníky spojeneckých kmenů k volné směně. Mezi partnery v obchodě kula rovněž dochází k nepřetržitému toku dodatečně přijímaných a předávaných darů i k povinným obchodním výměnám. Jsou dokonce předpokladem kuly. Společenství, které kula vytváří a které je jejím principem66, začíná prvním dárkem {uaga}, jehož se „žadatelé" mermomocí domáhají; kvůli tomuto prvnímu daru se snaží získat přízeň budoucího, dosud nezávislého partnera, kterého uplácejí první řadou dárků67. Zatímco jsme si jisti, že vaygu'a bude jako opětovaný dar (yotile, „závora") vrácen, nejsme si jisti, zda vaga bude dána a „žadatelé" vůbec přijati. Tento způsob požadování a přijímání daru je pravidlem; každý z řady nabídnutých dárků má zvláštní název a před vydáním je vystaven; v takovém případě se mu říká paň.eB Jiné dary mají název označující vzneše-
61 S. 211,
65 S. 189. Srov. obr. XXXVII. Srov. s. 100, „secondary írade". 68 Srov. s. 93.
87 Zdá se, že tyto dary mají druhově jméno wawoyla, s. 353—354; srov. s. 360—361. Srov., Woyla, „kula courting" (kuiská dvomost), s. 439, v magické formuli, kde jsou přesně vyčísleny všechny předměty, jež může vlastnit budoucí partner a o jejichž ..vření" musí rozhodnout dárce. Mezi těmito věcmi je právě řada darů.
68 Je to obecnější termín: „presentation goods" (prezentační zboží), s. 439, 205 a 350. Slovo uatďi označuje tytéž dárky od lidí z Dobu. Srov. s. 391. Tyto „arrival gifts" (přivezené dary) jsou v průpovědí vypočítávány; „Můj hrnec na vápno, ten vře, má lžíce, ta vře, můj košíček, ten vře atd." (totéž téma a tytéž výrazy, s. 200).
Kromě těchto druhových názvů existují ještě zvláštní názvy pro různé dárky při různých příležitostech. Potravinové dary, jež lidé ze Sinakety přinášejí na Dobu (a ne vice versa), hrnčířské výrobky, rohože atd., mají prostý název pokala, jenž celkem dobře odpovídá pojmu odměna, obětína atd. Existují též pokala, gugu'a, „personál belongtngs" (osobní náležitosti),
nou a magickou povahu věnovaného předmětu. Přijmout však některý z těchto darů znamená dát najevo, -} že jsme ochotni zasáhnout do hry, případně se jí dál
činně účastnit. Některé názvy darů odrážejí právní stav, který s sebou přináší jejich přijetí70: tentokrát je obchod považován za uzavřený. Darem bývá zpravidla nějaká cenná věc — například velká sekera z hlazeného kamene či lžíce z velrybí kosti. Kdo jej přijme, zavazuje se, že poskytne vaga, první požadovaný dar. Prozatím je však pouze polovičním partnerem. Teprve tradice slavnostního předání ho zavazuje definitivně. Důležitost a povaha těchto darů vyplývá z nebývalé soupeřivosti, k níž do-I chází mezi možnými partnery z přijíždějící výpravy. Ti
1 vyhledávají nejlepšího partnera z protivníkova kmene.
| Věc je vážná,  neboť společenství, které tu postupně
| vzniká, vytváří mezi partnery něco na způsob klanu71.
:f Při výběru příhodného partnera je tedy nutno svádět,
| oslňovat72.   Žadatel  sice  musí  brát zřetel  ke spole-
| čenskému postavení73, ale snaží se dospět k cíli před
J ostatními, uspět lépe než oni a zahájit tak hojnější smě-
I nu dražších předmětů, jež jsou přirozeně majetkem nej-
! bohatších lidí. Pohnutkami, z nichž veškeré toto počí-
] nání prameni, jsou soutěživost, řevnivost, touha před-
ij vádět se, snaha být slavný a důležitý74.
s. 501, srov. s. 313, 270, jichž se jednotlivec vzdává ve snaze přilákat (po-íca-polcala) svého budoucího partnera, srov. s. 369. V těchto společnostech se projevuje velice vyhraněný cit pro rozlišování věcí osobní potřeby od věcí, jež jsou „properties" (majetek), věci trvalé, patřící celé rodině a určené k oběhu.
69 Př. na s. 313, hana.
70 Př. karíbiítu, s. 344 a 358.
71 Malinowskému bylo řečeno: „Můj partner je totéž co příslušník mého klanu {kakaveyogiii. Mohl by proti mně bojovat. Můj skutečný příbuzný je totéž co pupeční šňůra, vždy bude na mé straně" (s. 276).
72 Tak se projevuje kouzlo kuly, tzv. mujasíla.
73 Velitelé výpravy a velitelé člunů mají ve skutečnosti přednost.
74 Jeden zábavný mýtus, háj o Kasabwaybwayretovi, s. 342, sdružuje všechny tyto pohnutky. Jsme svědky toho, jak hrdina získal pověstný náhrdelník Gumakarakedakeda, jak překonal všechny své partnery při kule, atd. Viz též mýtus o Takasikunovi, s. 307.
52
53
Takže tu máme přivezené dary; těm pak odpovídají a vyrovnají se dary odvezené (na Sinaketě nazývané ta-ío'ť)75, věnované před odplutím, které rovněž svým bohatstvím vždy převyšují dary přivezené, Vedle obchodu kula se zde už uzavřel cyklus služeb a protislužeb s úrokem.
Po celou tu dobu, co transakce probíhají, se návštěvníkům poskytuje pohostinství, jídlo a na Sinaketě i ženy,76 Kromě toho po celý ten čas dochází k předávání dalších, dodatečných darů, jež jsou pravidelně opětovány. Dokonce nám připadá, že výměna těchto darů, zvaných koro-tunma, je primitivní podobou kuly neboť rovněž spočívá ve směně kamenných seker77 a zahnutých prasečích klů78.
Jinak je celý mezikmenový obchod kula podle našeho mínění jen nejkrajnějším, nejslavnostnějším a nejdrama-tičtějším případem v rámci obecnějšího systému. Vyvádí celý kmen z úzkého okruhu jeho hranic, ba i jeho zájmů a práv; uvnitř něj jsou však rody a vesnice běžně spjaty pouty téhož druhu. Tentokrát jsou to jenom místní a domácí skupiny se svými náčelníky, kdo vycházejí ven, navštěvují se, obchodují spolu a uzavírají vzájemné sňatky. Tomu už se asi kula neříká. Nicméně Malinowski v protikladu k „přímořské kule" mluví právem „o kule vnitrozemské" a o „společenstvích kury", která vybavují náčelníka směnnými předměty. Není však přehnané mluvit v takovýchto případech o potlačí v pravém slova smyslu. Například účast lidí z Kiriwiny na smutečních obřadech s oi   na Kitavě zahrnuje zcela jiné věci než směnu vay-
Str. 390. Na Dobu, s. 362. 365 atd. TB Na Sinaketě, ne na Dobu.
77 O obchodě s kamennými sekerami viz C. G. SELIGMAN, Melanesians atd., s. 350 a 353. Tzv. fcorotumna, Argonauts of Western Pacific, s. 365, 358, jsou zpravidla malované lžíce z velrybí kosti, malované lopatky, jež také slouží jako basi. Existují i další zprostředkovatelské dary. 7S Doga, dogina.
S. 486—491. O rozšíření těchto zvyků ve všech civilizacích tzv. severního Masimu viz C. G. SELIGMAN. Melanesians, s. 584. Popis walaga, s. 594 a 603; srov, Argonauts of Western Pacific, s. 486—487.
gu'a; jsme svědky předstíraného útoku [youlawada)80, rozdělování potravy spojené s výstavou prasat a jamů.
Na druhé straně vaygu'a a všechny zmíněné předměty nezískávají, nevyrábějí a nesměňují vždy sami náčelníci81 a dá se říci, že je náčelníci ani nevyrábějí82, ani nesměňují pro sebe. Většinou je získají jako dary od příbuzných v nižším společenském postavení, zvláště od švagrů, kteří jsou zároveň jejich vazaly83, nebo od synů, kteří jsou obdařeni každý zvláštním lénem. Když se výprava vrátí, bývají vaygu'a slavnostně předána náčelníkům vesnic, stařešinům rodů, ba i rozdělena mezi obyčejné lidi ze sdružených rodů; zkrátka všem, kdo se přímo či nepřímo, a často velice nepřímo, na výpravě podíleli84. Všichni jsou takto odměněni.
Konečně vedle tohoto systému vnitřního obchodu ícuřa, či chcete-li nad ním, pod ním, všude kolem něj a podle nás i v jeho pozadí ovládá veškerý hospodářský, kmenový a morální život Trobrianďanů systém směňovaných darů. Jejich život je jím přímo „prosycen", jak velmi správně říká Malinowski. Je to neustálé „dávání a braní"85. Jako by jejich životem všemi směry procházel nepřetržitý proud darů, předávaných, přijímaných, opětovaných z povinnosti či ze ziskuchtivosti, pro slávu či nějakou protislužbu, jako výzva či zástava. Nemůžeme teď popsat vše, co sám Malinowski nestihl ještě uveřejnit. Pozastavme se napřed u dvou základních skutečností.
80 S. 479.
81 S. 472.
82 Výroba a darování muiali švagry se nazývá youlo, s. 503, 280.
83 S. 171 n.; srov. s. 98 n.
84 Týká se například výstavby člunů, shromažďování hrnčířských výrobků či dodávek potravin.
35 S. 167: „Veškerý kmenový život není nic jiného než ustavičné .dávat a přijímat'; žádný obřad, žádný právní či zvyklostní úkon se neobejde bez hmotného daru a protidaru, které jej provázejí; dávané a přijímané statky jsou Jedním z hlavních nástrojů uspořádání společnosti, náčelníkovy moci, příbuzenských pokrevních pout i příbuzenských pout vznikajících na základě sňatku." Srov. s. 175—176 a porůznu (viz rejstřík: Give and Také).
54
55
Zcela analogický vztah ke kule vytváří wasč6. Stanovuje pravidelnou, povinnou směnu mezi partnery z řad zemědělských kmenů na jedné straně a kmenů přímořských na straně druhé. Zemědělský společník skládá své výrobky před domem svého partnera rybáře. Ten zase po úspěšném rybolovu vrátí 1 s úrokem zemědělské vesnici výtěžek ze své práce.87 Je to týž systém dělby práce, jaký jsme zjistili na Novém Zélandě.
Další důležitá forma směny má podobu výstav88. Je to sagali, velké rozdělování89 potravy, které se koná u několika příležitostí, jako jsou žně, stavba chýše pro náčelníka, výroba nových člunů, pohřební slavnosti80. Potraviny se rozdělují skupinám, jež poskytly nějakou službu náčelníkovi a jeho rodu91: zemědělské práce, přeprava velkých kmenů stromů na místo, kde se z nich vydlabávají čluny nebo otesávají trámy, služby při smutečním obřadu, poskytované příslušníky kmene mrtvého atd. Takovéto rozdělování se zcela vyrovná tlingitskému potlačí, neboť i zde se objevuje téma boje a soupeření. Střetávají se při něm rody a bratrstva, spřízněné rodiny a vzhledem k tomu, že se při něm neprosazuje náčelníkova individualita, jde patrně o skupinové akce.
Ale kromě těchto skupinových práv a kolektivní ekonomiky, které už mají ke kule dosti daleko, všechny ostatní individuální směnné vztahy jsou podle našeho mínění tohoto typu. Snad jen některé z nich mají povahu prostého směnného obchodu. Avšak vzhledem k tomu, že tento obchod probíhá pouze mezi příbuznými, spřízněnci
Bývá totožná s kulou, partneři bývají často tíž, s. 193; popis wasi viz s. 187—188. Srov obr. XXXVI.
87 Tato povinnost trvá ještě dnes navzdory obtížím a ztrátám, Jež postihují lovce perel, nucených pouštět se do rybolovu a přijít o podstatné zisky kvůli ryze společenské povinnosti. 38 Viz obr. XXXII a XXXIII.
Slovo sagali znamená rozdělování, distribuci (jako polynéské hakari), s. 491, Popis s. 147—150; s. 170, 182—183. 90 Viz s. 491.
81 To je obzvlášť zřejmé v případě smutečních slavností. Srov. C. G. SELIGMAN, Melanesians, s. 594—603.
či partnery v kule či wasi, se zdá, že nejde o skutečně volný směnný obchod. Dokonce to, co člověk přijímá á nabývá tak do svého vlastnictví — lhostejno jakým způsobem —, si nenechává pro sebe až na případy, kdy se bez toho nemůže obejít; zpravidla to předá někomu dalšímu, například švagrovi92. Stává se, že tytéž věci, které jste získali a dali dál, se k vám ještě téhož dne vrátí.
Do tohoto rámce spadají veškeré náhrady za poskytované věci nebo služby. Bez nároku na nějakou hierarchi-zaci zde uvádíme ty nejdůležitější.
Pokala93 a /carťburu94, sollicitory gifts (výprosné dary), se kterými jsme se setkali pří kule, jsou případy mnohem širšího jevu, který bychom mohli označit naším pojmem ! mzda. Ta se poskytuje bohům a duchům. Jiným přípa-
| dem mzdy jsou vakapula95, mapula96, jež jsou projevem
j vděku a příznivého přijetí a musí být nabídnuty na oplát-
| ku. V této souvislosti učinil97 podle nás Malinowski velký
1 objev, který osvětluje všechny ekonomické a právní vzta-
,| hy mezi pohlavími uvnitř manželství: služby všehu druhu
■j poskytované manželem manželce se považují za odměnu-
•i
!:|
-1 _
,:g -—-
I 82 S. 175
4 93 S. 323, jiný výraz ícujaypoiu, s. 356.
94 S. 378—379, 354.
96 S. 163, 373. Vakapula má podskupiny, které mají zvláštní názvy, např. ueujouío (imfťal gijt, zahajujíc: dar) a yamelu [ftnal gift, uzavírající dar) (což dokazuje totožnost s kulou, srov. vztah yotile vaga). Zvláštní název má i jistý počet plateb: karibudaboda označuje odměnu těch, kdo pracuji na člunech, a obecně těch. kdo pracují, např. na polích, a především označuje konečné platby za úrodu [urigubu, v případě ročních dávek z úrody poskytovaných švagrem, s. 63—65, 181) a platby za výrobu náhrdelníků, s, 394 a 183. Nazývá se rovněž sousaio, je-li dostatečně velká (výroba kotoučů na Kalomě, s. 373. 183). Youlo je název platby za výrobu náramku, Puwayu za jídlo dané na povzbuzení partě drvoštěpů. Viz pěknou písničku, s. 129:
Vepřové, coco (pití) i jamy už došly a my pořád... dřeme.
93 Obě slova, valcapula a mapula, jsou nižnými mody slovesa pula, přičemž uafcuje zřejmě kauzativní formant. O výrazu mapula viz s, 178 n„ i 182 n. Malinowski jej často překládá jako repayment (splacení). Obecně
j bývá srovnáván s „náplastí", neboť tiší bolest a únavu z prokázané služby,
:; vyvažuje ztrátu předaného předmětu či tajemství, postoupeného titulu či
3 výsady.
i 9 S. 179. Název ..darů za sexuální služby" je také buwana a sebuuiana.
56
57
dar za službu, jíž žena prokazuje, když mu poskytuje to, co Korán nazývá „polem".
Poněkud dětský právní jazyk Trobrianďanů rozmnožil kritéria pro rozlišení různých typů protislužeb podle názvu vynahrazované služby98, darované věci", podle okolností100 atd. Některé názvy zohledňují veškeré ryto zřetele, například dar kouzelníkovi nebo dar určený k získaní nějakého titulu se nazývá loga101. Je neuvěřitelné, do jaké míry se celá tato slovní zásoba komplikuje kvůli zvláštní neschopnosti rozdělovat a definovat i podivným výstřelkům v názvosloví.
JINÉ MELANÉSKÉ SPOLEČNOSTI
Rozšiřovat srovnání o další místa v Melanésii není nutné. Nicméně některé detaily sebrané na různých místech posílí naše přesvědčení a dokáží, že Trobrianďané a No-vokaledonci nerozvinuli žádný abnormální princip, který bychom nenašli u jim příbuzných národů.
Na jižní výspě Melanésie, Fidžijských ostrovech, kde jsme identifikovali potlač, fungují jiné pozoruhodné instituce patřící k systému darů. Existuje období kere-kere, během něhož nelze nikomu nic odmítnout102: vyměňují se dary mezi dvěma rodinami pří uzavírání sňatku103 atd. Fidžijské platidlo z vorvaních zubů je navíc přesně téhož druhu jako u Trobrianďanů. Nazývá se tambua1(yi; jako platidlo se též užívá kamenů — „matek zubů" a ozdob,
Viz předchozí poznámky: také Kabigidoya, s. 164, označuje obřad spojený s předváděním nového člunu, lidi, kteří jej provádějí, akt, který vykonávají („rozbít hlavu nového člunu"), atd.. a dary, které se ostatně vrací i s úrokem. Další výrazy označují pronajmutí člunu, s. 186, dary na uvítanou, s. 232, atd.
99 Buna dary big cowiie sheU, (velké mušle kauri), s. 317.
100 Youioje vaygiTa dané jako odměna za práci při sklizni, s. 280.
101 S. 186, 426 atd. zjevně označuje jakýkoli závazek s úrokem. Existuje totiž další výraz, ula-ula, používaný k označení prosté koupě magických formulí ísousala, jsou-li ceny-dárky značné, s. 183). Ula-ula se rovněž říká, jsou-li dary poskytované jak živým, tak mrtvým, (s. 183), atd.
102 BREWSTER, HíliTrťbes qfFijt, 1922, s. 91—92.
103 Tam., s. 191.
101 Tam., s. 23. Poznáváme slovo tabu, tambu.
jakož i různých maskotů, talismanů a kmenových amuletů. Fidžijci chovají ke svým tambua stejné city, jaké jsme popsali výše: „Zacházejí s nimi jako s panenkami; vyndávají je z košíků, obdivují je a mluví o tom, jak jsou krásná, potírají olejem a leští jejich ,matku"'105. Jejich vystavování představuje žádost, přijmout je znamená zavá-zat se .
Melanésané z Nové Guineje a někteří jimi ovlivnění Papuánci nazývají svá platidla tau-tau107; jsou téže povahy a pojí se k nim tytéž představy jako k platidlu Trobrianďanů108. Avšak i tento název musíme přirovnat k výrazu řahu-rahu109. který znamená „zápůjčka prasat" (ostrovy Motu a Koita). Název110 je nám ovšem dobře známý. Je to dokonce polynéský výraz, kořen slova taonga, jež na Samoi a na Novém Zélandu znamená klenot a rodinný majetek. Slova sama, tak jako označované věci, jsou poly-néská111.
Je známo, že Melanésané a novoguinejští Papuánci mají potlač113.
Průkazné dokumenty o kmenech Buin113 a o Baná-rech114, které nám zanechal Thurnwald, poskytují množství srovnávacího materiálu. Je v nich zjevná náboženská povaha směňovaných věcí, zvláště pak v případě platidla
105 Tam., s. 24. 10e Tam., s. 26.
107 Ch. G. SEL1GMAN, The Melanesians (glosář, s. 754 a 77, 93. 94. 109, 204).
108 Viz popis doa. tam., s. 89, 71, 91 atd. 103 Tam., s. 95 a 146.
110 Platidla nejsou jediná véc z tohoto systému darů, kterou kmeny z Papuánskeho zálivu nazývají stejně jako Polynésané. Již výše jsme sl všimli toho, že novozélandské hakarí je totožné s hekarai, slavnostním vystavováním potravin, popsaným SELIGMANEM na Nově Guineji (Matu a Koita), víz The Melanesians, s. 144—145, obr. XVI—XVIII.
111 Viz výše. Je pozoruhodné, že slovo tun, v motském dialektu (Banksovy ostrovy) — zjevně totožné s taonga — má význam kupovat (zvláště pak ženu). R. H. CODRINGTON, v báji o gatovi kupujícím sl noc [Melanesien Languages, s. 307—308, pozn. 9), překládá: „koupit za vysokou cenu". Ve skutečnosti jde o koupí uskutečňovanou podle pravidel potlače, v této části Melanésie široce doloženého.
112 Viz dokumenty citované v Année Sociologique, XII, s. 372.
113 Viz zvláště Forschungen. Iii, s. 38—41.
114 Zeitschrift für Ethnologie, 1922.
58
59
a ve způsobu, jakým se jím odměňuje zpěv, ženy, láska, různé služby; podobně jako u Trobrlanďanů je platidlo jakousi zástavou. Konečně Thurnwald na Jednom zvláštním, zevrubné studovaném případě115 rozebral skutečnosti, jež nejlépe ilustrují, v čem spočívá systém vzájemných darů, a to, čemu se nesprávně říká koupené manželství. To ve skutečnosti zahrnuje dary putující všemi směry včetně darů od nevěstiny rodiny; žena, jejíž rodina neposkytla dostatek darů za dary přijaté, je poslána zpátky k rodičům.
Zkrátka celý ostrovní svět a patrně i část obyvatel jižní Asie, kteří jsou s nim spřízněni, zná týž právní a ekonomický systém.
Představa, kterou si o těchto melanéských kmenech, ještě bohatších a obchodně zdatnějších, než jsou kmeny polynéské, musíme udělat, se tedy od naší běžné představy značně liší. Tito lidé mají ekonomiku přesahující rámec svého území a velmi rozvinutý systém směny, možná mnohem výkonnější a intenzivnější, než jaký znali naši rolnici či rybářské vesnice na našem pobřeží ještě asi před necelými sto lety. Mají bohatý hospodářský život a rozsáhlý obchod, přesahující hranice ostrovů a dialektů. Systémem přijímaných a nabízených darů tak zdatně nahrazují systém koupě a prodeje.
Tento právní systém — a uvidíme, že stejně tomu tak bylo i s právem germánským — uvázl na jejich neschopnosti zobecňovat a rozlišovat mezi ekonomickými a právními pojmy. Vlastně to ani neměli zapotřebí. V těchto společnostech mezi sebou nedokáží rozlišovat klany ani rodiny a nedokáží dělat rozdíly mezi svými činy; ani jednotlivci, jakkoli jsou vlivní a uvědomělí, nedokáží pochopit, že se mají vzepřít jedni druhým a že mezi jednotlivými svými činy musí umět rozlišovat. Náčelník splývá se svým kmenem a kmen s ním; jednotlivci dokáží jednat jen na jeden způsob. Holmes trefně poznamenává, že oba jazyky
Forsch. III, obr. 2. pozn. 3.
_jeden papuánsky, druhý melanéský — kmenů, které
poznal při ústí řeky Finke (Toaripiové a Namauové), mají pouze jediný výraz pro označení koupě a prodeje, braní půjčky a její poskytování". „Týmž slovem jsou vyjádřeny protichůdné operace116". „Přesně vzato neuměli poskytovat a brát si půjčky v tom smyslu, v jakém tyto výrazy používáme my, ale vždy získali na oplátku za poskytnutou půjčku nějaký dar, který vrátili, když byla vrácena půjčka"117. Tito lidé nemají ponětí o prodeji či o úvěru, a přesto provádějí právní a ekonomické úkony, jež mají tutéž funkci.
Ani pojem smény není pro Melanésany přirozenější než pro Polynésany.
Jeden z nejlepších etnografii, Kruyt, slova prodej používá a popisuje přesně118 tento stav mysli u obyvatel středního Celebesu (Sulawesi). Je to zvláštní, vždyť tamní původní obyvatelé, Toradžové, jsou přece odedávna ve spojení s Malajci, velkými obchodníky.
Jedna poměrně bohatá a pracovitá část lidstva, vytvářející nezanedbatelné přebytky, tak dokázala a dokáže ve velkém směňovat věcí jinými formami směny a z jiných pohnutek, než jsou ty, jež známe my.
ni.
AMERICKÝ SEVEROZÁPAD ČEST a ÚVĚR
Z těchto úvah o několika melanéských a polynéských národech si již lze udělat o systému darů jasnou předsta-
115 In primitive New-Guinea. 1924, s. 294.
117 Holmes nám vlastně popisuje systém zprostředkovatelských darů dosti špatně, viz výše, basi
Viz práci citovanou výše. Nejistota stran významu některých slov, Jež nepřesně překládáme jako .koupit, prodat", není vlastní jen tichomorským společnostem. Dále se k tomuto tématu ještě vrátíme, už teď jšak připomínáme, že i v běžné francouzštině slovo vente označuje stejně tak prodej {vente} jako koupi [achat] a že v čínštině mezi oběma jednoslabičnými slovy, jež označují akt prodeje i akt koupě, existuje pouze rozdíl v tónu.
60
61
vu. Materiální i duchovní život a směna v něm fungují v nestranné a přitom závazné podobě. Závazek se navíc vyjadřuje mytickým, obrazným či chcete-li symbolickým a kolektivním způsobem, neboť nabývá podoby zájmu o směňované věci, které nejsou nikdy zcela odloučeny od svých směnitelů; jednota a spojenectví, jež nastolují, jsou relativné nerozlučitelné. Ve skutečnosti tento symbol společenského života — trvalý vliv směňovaných věcí — pouze poměrně přímo vyjadřuje způsob, jakým jsou podskupiny těchto rozčleněných společnosti archaického typu na sobě navzájem závislé a cítí, čím vším jsou si povinovány.
Indiánské společnosti z amerického Severozápadu vykazují tytéž instituce. V jejich případě však jsou ještě zřetelnější a důraznější. Nejprve dlužno říci, že směna je u nich neznámá. Ani po dlouhém styku s Evropany119 se nezdá, že by nějaký význačnější převod majetku120, k ně- '4 muž tam trvale dochází, probíhal jinak než ve slavnostní J podobě potlače121. Popíšeme tuto instituci z našeho hle- ;| diska. .;i
Pozn.: Ještě předtím je však nezbytné tyto společnosti stručně popsat. . |
Kmeny, národy či spiše kmenová uskupení122, o nichž budeme mluvit, I
119 S Rusy od osmnáctého století a s frankokanadskýmt trapery od počátku století devatenáctého.
120 Přesto viz prodeje otroků: J. R. SWANTON, Haida Texts and Myths, v Bur. Am. Ethn. Bull., 29, s. 410.
121 Základní bibliografie teoretických prací o potlačí je uvedena výše.
522 Tento stručný přehled je podán bez jakéhokoli odůvodnění, je však nutný. Upozorňujeme na to, že není vyčerpávající ani z hlediska množství a názvů kmenů, ani z hlediska jejích institucí.
Stranou zůstal velký počet kmenů, zvláště pák tyto: 1. Nutkové (wakas-ská čí kvakiu tiská jazyková skupina), Bellakolové (sousední), 2. Sališové (Ploskohlavci) z jižního pobřeží. Na druhé straně výzkumy týkající se rozšířeni potlače by měly pokračovat dá! na jih. až do Kalifornie. Tam — což je pozoruhodné z jiných hledisek ■— se instituce potlače podle všeho rozšířila ve společnostech etnických skupin Penutiů a Hoka-lndiánú: viz např. POWERS, Trrbes of Califomia (Contribution to North American Ethnology, 1IÍ), s. 153 (Pomové), s. 238 (Wintunové), s. 303, 311 (Maiduové); srov. s. 247, 325, 332, 333 k ostatním kmenům; obecné poznámky s. 411.
Instituce a umělecká řemesla, která zde popisujeme jen několika slovy, jsou jinak nekonečně složité a nepřítomnost určitých prvků je zde stejně zajímavá jako přítomnost jiných. Neznají například hrnčiřstvi jako v poslední civilizační vrstvě v jižním Pacifiku.
sídlí na severozápadním pobřeží Ameriky, na Aljašce {Tlingitové a Haldové)
123
a v Britské Kolumbii (hlavně Haidové, Cimšjanové a Kvaktutiové) . ! ony žijí spíše z říčního či mořského rybolovu než z lovu, ale na rozdíl od Mela-nčsanů a Polynésanů nemají zemědělství. Presto jsou velmi bohaté, protože i dnes jím 2 rybolovu a lovu kožešinové zvěře zůstávají značné přebytky, počítáme-li je v evropských cenách. Ze všech amerických kmenů mají nej-bytelnější obydlí a velice rozvinuté zpracování cedrového dřeva. Mají í dobré čluny, a třebaže se nepouštějí na širé moře, dokáží se plavit mezi ostrovy a kolem pobřeží. Jejich hmotná kultura je na velmi vysoké úrovni. Ješté než se k ním v 18. století dostalo železo, uměli získávat, tavit, odlévat a kovat měď, která se nalézá v přírodním stavu na území Cimšjanů a Tlingítů. Některé z těchto měděných předmětů, skutečné mince s rodovým znakem, jim sloužily jako určité platidlo. Jiným druhem platidla jistě
123 Prameny, jež umožňují studirtm těchto společností, jsou rozsáhlé; jsou velmi hodnověrné, oplývají filologickými údaji a zahrnuji přepisy i překlady textů. Viz základní bibliografie v DAVY, Fot jurée, s. 21, 171 a 215. K nim se pojí hlavně: F. BOAS a G. HUNT, Ethnology of the KwaltiutL (dále Ethn. Kura.), 35ll,An. Rep. of the Buř. of Amer. Ethnology, 1921, viz posudek dále; F. BOAS. Tstmshian Mythology, 31" An. Rep. of the Buř. ofňmer. Ethn., 1916, vydaný 1923 (dále Tsťm. Myth.). Všechny tyto prameny mají přesto jednu nevýhodu: buď staré prameny nedostačují, anebo nové. navzdory své detailností a hloubce, nejsou z hlediska toho, co nás zajímá, dostatečně ucelené. Pozornost F. Boase a jeho spolupracovníků z Jesup Expedition se upírala k hmotné kultuře, k jazykovědě a mytologické literatuře. Podobně zaměřené jsou i práce profesionálních etnografů, ať už starších (Krause, Jacobsen) či mladších (E. Sapir, Hill Tout atd.). Zbývá ne-li provést, tedy alespoň dokončit právní, ekonomickou a demografickou analýzu. (Studium sociální morfologie bylo nicméně zahájeno prostřednictvím různých censů z Aljašky a Britské Kolumbie.) Barbeau nám slibuje vyčerpávající monografii o Cimšjanech. Očekáváme tuto nepostradatelnou informaci a přáli bychom si, aby tohoto příkladu záhy následovali další badatelé, dokud je ještě čas. V mnoha bodech týkajících se ekonomiky a práva jsou staré dokumenty — dokumenty ruských cestovatelů. A. KRAUSEHO (Tlinfcítíndianer), G. M. DAWSONA (o Haldech, Kvakiutlech. Bcllakolech atd.), vesměs vydané v bulletinu kanadského geologického výzkumu (Geological Survey ) či v kanadských Proceedings of the Royal Society, J. G. SWANA (Nutkové), índťans ofCape Flattery, Smiths. Contrib. to Knowledge, 1870; R. Ch. MAYNEA. Fouryears inBrittsh Columbia, London 1862. pořád nejlepší a údaje v nich obsažené jim udělují trvalou váhu.
Při pojmenovávání těchto kmenů vyvstává potíž. Kvaktutiové tvoří kmen, ale týmž jménem nazývají i několik dalších, přidružených kmenů, jež spolu s nimi tvoří skutečný národ toho jména. Pokaždé se budeme snažit uvést, o kterém kvaklutlském kmeni právě mluvíme. Nebude-li dále upřesněno, půjde o Kvakiutly v pravém slova smyslu. Slovo kvaklutl ostatně znamená jenom bohatý, „dým světa", a samo o sobě už ukazuje na závažnost ekonomických skutečnosti, jež budeme popisovat.
Nebudeme reprodukovat veškeré pravopisné detaily slov z těchto jazyků.
62
63
byly těž tzv. chllkatskě . nádherně zdobené přikrývky, jež dosud slouží na okrasu, přičemž některé z nich mají značnou hodnotu. Tyto národy mají vynikající řezbáre a profesionální kreslíře. Dýmky, kyje a hole, vyřezávané lžíce z rohoviny atd. jsou ozdobou naších etnografických sbírek. Veškerá tato kultura je na poměrně širokém prostoru pozoruhodně jednotná. Zmíněná společenství se ovšem už odpradávna vzájemně prolínala, ačkoli jazykově náleží k nejméně třem rozdílným etnickým skupinám125. Jejich život se v zimě, i pokud jde o kmeny sídlící nejjižněji, podstatně liší od života v létě. Kmeny mají dvojí morfologii: od sklonku jara jsou rozptýleny na lovu, na sběru kořenů a šťavnatých bobulí v horách, na rybolovu lososů u řeky a s příchodem zimy se opět soustřeďuji v osadách, které nazývají „městy". A tehdy, po celou dobu soustředění, jsou ve stavu trvalého vzruchu. Žije se čilým společenským životem, ještě íntezivnějším než na kmenových shromážděních, která mohou vznikat v létě. Spočívá v ustavičném shonu, kdy se neustále vzájemně navštěvují celé kmeny, rody a rodiny. Je to období opakovaných, na sebe navazujících oslav, z nichž každá trvá často velice dlouho. U příležitosti sňatku, různých obřadů, společenského povýšení se bez ohledu na množství spotřebuje vše, co se na jednom z nejbohatších pobřeží světa umně nashromáždilo za celé léto a podzim. Podřizuje se tomu i soukromý život; když se uloví tuleň, když se otevře nádoba s bobulemi či konzervovanými kořínky, jsou zváni příslušníci téhož klanu: když na břehu uvázne velryba, jsou zváni všichni.
Duchovni kultura je rovněž pozoruhodně jednotná, i když způsob organizace společnosti kolísá mezi režimem frátrie (Tlingitové a Haídové) matrilmeární a volnějším rodovým svazem patrilrneárním u Kvakiutlů. obecné charakteristiky uspořádáni společnosti, zvláště pak v případě to-temismu, jsou téměř u všech kmenů stejné. Podobně jako v Melanésii na Banksových ostrovech zde maji bratrstva, nevhodně nazývaná tajné společnosti, často mezinárodní, v nichž však společnost mužů a u Kvakiutlů rozhodně společnost žen jde napříč rodovým uspořádáním. Část darů a protldarů, o nichž budeme mluvit, je jako v Melanésiii2" určena k plat-
124 O chilkatských přikrývkách víz EMMONS, The Chilkat Blanket, Mem. of theAmer. Mus. ojnat. Jííst, III.
115 Viz Rivet v A. MEILLET a COHEN, Langues du. Monde. s. 616 n. Jazyky tlingit a haida s konečnou platností přiřadil k rodině athabaska E. SAPIR, Na-Déné Languages, American Anthropologist. 1915.
126 O těchto platbách, jimiž se vykupuje postavení, viz DAVY, Foijurée, s. 300—305. Pokud jde o Melanésii. víz příklady v R. H. CODRINGTON, Me-
bě za povýšení a hierarchický vzestup v těchto bratrstvech. Rituály bratrstev a rodových svazů provázejí sňatek náčelníků, „prodej měděných předmětů", zasvěcování, šamanské obřady i obřady smuteční, které jsou rozvinutější u Haidů a Tkngitů. To vše se uskutečňuje v průběhu nekonečných „potlačů". Pořádají se potlače všemi možnými směry, které jsou odpovědí na jiné potlače z různých stran. Tak jako v Melanésii existuje i zde ono trvalé gíve and taíce, .dávat a brát."
Potlač sám, tak typický jako sociální fakt a zároveň tak příznačný pro tyto kmeny, není nic jiného než systém vyměňovaných darů128. Liší se jenom prudkostí, přeháněním, nevraživostí, jež vyvolává na jedné i na druhé straně, určitým nedostatkem právních pojmů, jednodušší, primitivnější strukturou než v Melanésii, zvláště u obou severních národů, Tlingitů a Haidů129. Kolektivní povaha smlouvy130 je zde zjevnější než v Melanésii a Poly-nésii. Tyto společnosti, i když to tak na první pohled nevypadá, jsou v zásadě blíže tomu, čemu říkáme totální prosté závazky. Stejně tak právní a ekonomické pojmy jsou zde méně výrazné a vědomě propracované. V praxi však jsou tyto principy kategorické a dostatečně jasné.
f lanesians, s. 106 n., atd.; RTVERS, History ojthe Melanesian Society, I, s.
í 70 n.
I 127 Slovo vzestup je nutno brát ve vlastním i přeneseném slova smyslu.
i Tak jako pozdně védské slovo vádžapeja zahrnuje výstup po žebříku,
íj i melanéské rituály spočívají v tom, že se mladý náčelník vysadí na jakou-
i si plošinu. Snahnajmukové a Šusvapové ze Severozápadu znají stejné le-
šení, odkud náčelník rozděluje svůj potlač. F. BOAS, 9th Report on the ij Trifaes ojNorth-Western Canada. Brit. Ass. Adv. Se, 1891, s. 39; 9th Re-
port (Brit. Ass. Adv. Se, 1894), s. 459. Ostatní kmeny znají pouze plošinu, : na které usedají náčelníci a zástupci kmenových bratrstev.
128 Takto popisují Jeho mechanismus staří autoři. Mayne, Dawson, Krause atd, Viz zejména A. KRAUSE, Tlinkit índicmer, s. 187 n„ sbírka dokumentů starých autorů.
123 Je-li hypotéza jazykovědců přesná a jsou-li Tlingitové a Haidové pouhými Athabasky, kteří přejali severozápadní kulturu (hypotéza, k níž má I ostatně blízko í Boas), hrubý ráz tlingitského a haidského potlače se tím
■\ vysvětluje sám o sobě. Je rovněž možné, že drsnost severoamerického po-
; tlače je zapříčiněna tím, že se v této civilizaci střetávají dvě skupiny náro-
s dů. které jej také měly: civilizace přicházející z jižní Kalifornie a civilizace
i původem z Asie (o té viz výše s. 28 n.).
i "" Víz G. DAVY. Foijurée, s. 247 n.
64
65
íl :2
Dva pojmy jsou na americkém Severozápadě přesto i mnohem patrnější než v melanéském potlačí nebo v pokročilejších či rozrůzněné]ších institucích v Polynésii: je to pojem úvěru, termínu a též pojem cti131. ;
Jak již jsme viděli, dary v Melanésii a Polynésii kolují s jistotou, že budou vráceny, přičemž tato „jistota" tkvi v moci darované věci, jež je sama o sobě touto „jistotou". Ale v kterékoli společnosti zavazuje dar k určitému ter- \ mínu. Je už v povaze věci, že společné jídlo, rozdílení kávy, talisman, který si dotyčný odnáší, nemohou být opětovány okamžitě. Jakýkoli protidar vyžaduje „čas". Logicky zde tedy vyvstává pojem termínu, jedná-li se o opěto- | vání návštěv, dojednání sňatku, spojenectví, nastolení míru, o pravidelnou účast na hrách a zápasech, o postupné slavení svátků, o poskytovaní rituálních či čest-
131 To nejlepši, co Boas napsal o potlačí, se nachází na této stránce: J2£h j Report on the North-Westem Tribes qf Canada, Brit. Ass. Adv. Se. 1898, J st._54—55 (srov. Ftfth Report, s. 38): .Ekonomický systém indiánů z brít- 1 ské kolonie se plně zakládá na úvěru, jako je tomu u civilizovaných náro- 1 dů. Ve všem, co indián podniká, se spoléhá na pomoc přátel. Slibuje, že | jim tuto pomoc později splatí. Jde-li o věcnou pomoc, jejíž hodnotu pomě- j řují indiáni přikrývkami, jako my ji poměřujeme penězi, slibuje, že jim 1 vrátí hodnotu půjčky i s úrokem. Indián nemá písmo, a tak transakce I probíhá veřejně, aby jí dodal záruky. Nadělat si dluhy na jedné straně, za- ! platit dluhy na straně druhé — to je potlač. Tento ekonomický systém se 1 natolik rozvinul, že kapitál, který vlastní všichni jedinci sdruženi v kmeni i výrazně přesahuje množství existujících hodnot, které jsou k dispozici; Ji- 1 nak řečeno, podmínky Jsou naprosto analogické těm, jež převládají v naší j společnosti: kdybychom si práh, aby nám splatili všechny naše pohledav- | ky, zjistili bychom, že vlastně není dostatek peněz. Výsledkem pokusu I všech věřitelů získat zpět veškeré půjčky by byla strašná panika, z které I by se společnost ještě dlouho vzpamatovávala. I
„Je třeba chápat, že indián, který pozve všechny své přátele a sousedy na velký potlač, kde zdánlivě promrhá veškeré plody své mnohaleté práce, sleduje dvě věci, jimž nelze upřít, že jsou moudré a chvályhodné. Jeho prvním cílem je splatit dluhy. Děje se tak veřejně, s velkou dávkou obřad-nosti a jako při notářském ověřování. Druhým cílem je umístit plody své práce tak, aby z nich vytěžil co největši zisk pro sebe i pro své děti. Ti, kdo o této slavnosti dostanou dary, je berou jako půjčku, již použijí ve svém současném podnikáni, ale po několika letech Je musí í s úrokem vrátit dárci či jeho dědicovi. Tak je potlač nakonec indiány považován za prostředek, jak zajistit blahobyt svým dětem, osiří-li, když jsou ještě malé..."
Opravime-li výrazy „dluh, platba, splátka, půjčka" a nahradíme je výrazy dary poskytnuté a dary vrácené, jež Boas nakonec používal, máme poměrně přesnou představu o tom, jak funguje pojem úvěru při potlačí.
O pojmu čest viz F, BOAS, Seuenth Report on the N. W. Tríbes, s. 57.
ných služeb, o vzájemné „prokazování úcty" , o vše, co se mezi jednotlivci směňuje, podobně jako předměty, stále početnější a cennější, jak dané společnosti bohatnou.
Současná ekonomická a právní historie se v tomto bodě velice mýlí. Nasákla moderními myšlenkami, a tak si dělá apriorní představu o vývoji133, přičemž se řídí takzvaně nutnou logikou; v zásadě se však drží starých tradic. Není nic nebezpečnějšího než tato „neuvědomělá sociologie", jak ji nazval Simiand. Cuq například ještě praví: „V primitivních společnostech znají jen režim směny; v pokročilejších se praktikuje prodej za hotové. Prodej na úvěr je charakteristický pro nej vyšší stupeň civilizace; zprvu se objevuje v zastřené podobě jako kombinace prodeje za hotové a půjčky134." Východisko je ve skutečnosti jinde. Bylo dáno v právní kategorii, již právnici a ekonomové, kteří se o daný problém nezajímají, ponechávají stranou. Je jí dar — komplexní jev, zvláště pak ve své nejstarší podobě, v podobě totálního závazku, jejž v této rozpravě nestudujeme — a k daru se nutně váže pojem úvěru. Vývoj nepřivodil přechod práva ekonomiky naturální směny k prodeji a přechod prodeje za hotové k prodeji na úvěr. Ze systému věnovaných a k jistému terminu vracených darů na jedné straně vznikla — zjednodušením, přiblížením dříve oddělených časových úseků — naturální směna, na straně druhé koupě a prodej na úvěr nebo za hotové, a také půjčka. Nic totiž nedokazuje, že by některý z právních systémů, jež překonaly fázi, kterou zde popisujeme (babylónské právo především) nepoznal úvěr •— znají jej všechny archaické společnosti, přežívající kolem nás. To je jiný prostý a realistický způsob, jak ro-
132 Tlingitský výraz: J. R, SWANTON, Tliglit Indians, s. 421 atd.
133 Nikdo si nevšiml, že pojem termín je nejen stejně starý, ale i stejně prostý, a chcete-li, stejně složitý jako pojem hotovost,
"4 Studie o smlouvách z údobí první babylónské dynastie, Nouvelle Revue de ľHistoire du Droit, 1910, s, 477.
66
67
zŕešit problém dvou „časových momentů", jež sjednocuje smlouva a které studoval už Davy.135
Nemenší úlohu v transakcích mezi indiány hraje pojem cti.
Nikde jinde není osobní prestiž náčelníka a jeho kmene tak spjata s utrácením a s důsledností, s jakou musí i s úrokem vracet přijaté dary, se způsobem, jak přeměnit v dlužníky ty, kteří jsou mu zavázáni. Spotřeba a ničeni zde neznají mezí. Při některých potiacich musí člověk vydat všechno, co má, a nic si nenechat136. Vítězí ten, kdo je nejbohatší a kdo též nejbezuzdněji plýtvá. Vše se zakládá na principu nevraživosti a soupeřivosti. Politický status jednotlivců v bratrstvech a rodech, postavení v hierarchii se získává „válkou majetku"137, podobně jako válčením, dílem štěstěny, dědictvím, spojenectvím nebo sňatkem. Všechno je však pojato tak, jako by šlo o „zápas bohatství"138. Sňatku dětí, postavení v bratrstvech se do-
135 G. DAVY. Foijurée, s. 207.
135 Rozdání veškerého majetku: Kvaklutlové, F. BOAS, Secret Societies and Sociál Organization of the Kwakiutl Indians, Rep. Amer. Nat. Mus., 1895 (dále jen Sec. Soc), s. 469. V případě iniciace novice, tam., s. 551; Koski-mové, Susvapové: přerozdělení, F. BOAS, 7th Report, 1890, s. 91; J. R. SWANTON, Tímgíí indians, 21th An. Rep. Bur. of Amer. Ethn. (dále Tlín-git), s. 442 (v proslovu); ..Utratil vše, aby ho bylo vidět" (jeho synovce). Přerozděleni všeho, co se získalo ve hře, J. R. SWANTON, Texts and Muths oj the Tlingit Indians, Bull. č. 39, Bur. of Ain. Ethn. (dál Tlingit T. M.), s. 139.
137 O válce majetku víz zpěv Maů, Sec. Soc, s. 577, 602; .Bijeme se s majetkem." Protiklad, válka bohatství — krvavá válka najdeme v proslovu předneseném na tomtéž potlačí roku 1895 ve Fort Rupert. Viz F. BOAS a G. HUNT, Kwakiutl Texts, 1. řada, Jesup Expeditlon, d. III (dále Kwa, d. III), s. 485, 482; srov. Sec. Soc, s. 668 a 673.
138 Viz zejména mýtus o Haiyasovi [Haida Texts, Jesup, VI, č. 83, Masset). který ztratil „tvář", při hře a zemřel. Jeho sestry a synovci drží smutek, uspořádají na revanš potlač a on vstane z mrtvých.
V této souvislosti by bylo na místě studovat hru, která ani u nás není považována za smlouvu, ale za situaci, do niž se zapojuje čest a při které se vydávají statky, které by celkem vzato vydány být nemusely. Hra je jednou z forem potlače a systému dam. Jc pozoruhodné, jak se rozšířila až na americký Severozápad. Třebaže Je Kvaklutíům známa (viz Ethn. Kwa., s. 1394, heslo ebayu.: kostky (?), heslo lepa, s. 1435, srov. lep. s. 1448, „druhý potlač, tanec"; srov. s. 1423, heslo maqwacte). Zdá se, že u nich nehraje úlohu srovnatelnou s úlohou, jakou hraje u Haldu, Tlin-gitů a Cimšjanů. Ti jsou nenapravitelnými a věčnými hráči. Viz popisy .hry s hůlkami u Haidů: SWANTON. Haida (Jesup Exped., V, I), s. 58 n„ 141
sáhuje pouze při opětovaných potiacich, kdy se obě strany revanšují. Při potlači se prohrává, jako se prohrává ve válce, ve hře, v závodě, v zápase139, V některých případech nejde ani o to dávat a brát, ale ničit140, aby vznikl
i n., kvůli figurám a názvům; tatáž hra u Tlingltů; popis s názvy hůlek: SWANTON, Tlingit, s. 443. Vítězná figura, naq u Tlingltů, se rovná djílu
i uHaidú.
{ Vyprávěni oplývají příběhy o hrách, o náčelnících, kteří ve hře přišli
I o všechno. Jeden cimšjanský náčelník dokonce prohrál své děti a rodiče:
1 Tsim. Myth., s. 207, 101; srov. F. BOAS, tam., s. 409. Jedna haldská po-
■ij věst líčí příběh hry všech Cimšjanů proti Haidům, Viz Haida T. M., s. 322.
1 Srov. tutéž pověst: hry proti Tlingitům, tam., s. 94. Soupis témat tohoto
li druhu najdeme ve F. BOAS, Tsťm. Myth., s. 843 a 847. Etiketa a morálka
:| si vyžadují, aby vítěz ponechal poraženému, jeho ženě a dětem svobodu.
I Tlingit T. M., s. 137. Je zbytečné zdůrazňovat příbuznost tohoto rysu
:| s asijskými pověstmi.
í.| Koneckonců zde najdeme nepopiratelně asijské vlivy. O rozšíření asij-
1 ských hazardních her v Americe viz krásnou práci E. B. TYLORA, On Ame-
í rican Lot-games, as evidence oj Asiate Intercourse, Bastian Festschr.,
I v příl. Jnt. Arch. f. Ethn.. 1896, s. 55 n.
I 139 Téma výzvy, soupeření vyložii Davy. k němu je třeba přičlenit téma
i sázky. Viz např. F. BOAS. Indianische Sagen, s. 203—206. Sázku na žra-
I vost, na zápas, na vzestup atd. v legendách. Srov, tam., s. 363, pro utří-
1 dění témat. Tato práva a morálka v sázce doposud přežívají. Dává všanc
i pouze čest a důvěru, a přesto uvádí do oběhu bohatství.
I 140 O ničivém potlači viz DAVY, Fot jurée, s. 224. k tomu nutno připojit
I následující poznámky. Dát znamená zničit, viz Sec. Soc, s. 334. Určitý
i počet darovacích obřadů zahrnuje ničeni: např. rituál vyplacení věna či —
I jak iej nazývá Boas — „spláceni manželského dluhu", obsahuje výjev, je-
1 muž se říká „potápěni člunu"; Sec. Soc, s. 518, 520. Úkon je to však Jen
;l symbolický. Nicméně při baidském a cimšjanském potlači se čluny ná-
I vštěvníků doopravdy ničí. Cimšjanč je ničí po příjezdu, když svědomitě
I pomáhali vyložit vše, co obsahovaly. Při odjezdu dají hostiím čluny ještě
| hezčí: F. BOAS, Tsim. Myth.. s. 338.
i! Zdá se, že viastní ničení je nejvyšší formou spotřeby. U Cimšjanů
.ji a Tlingitů se tomu říká ..zabíjet majetek". F. BOAS, Tsim. Myth., s. 344; J.
p R. SWANTON, Tlingit, s. 442. Ve skutečností se téhož výrazu používá i při
f rozdílení přikrývek: „tolik přikrývek přišlo nazmar, aby ho viděli", Tlingit,
j tam.
í Do praxe ničení při potlači zasahují ještě dvě pohnutky: 1. téma války:
i| potlač je válka. U Tlingltů se mu říká „válečný tanec", J. R. SWANTON,
:jj Tlirajit. s. 458. Tak jako ve válce se lze zmocnit masek, jmen a výsad jejich
| zabitých majitelů, tak se ve válce majetku zabíjí majetek: buď vlastní, aby
i jej neměli druzí, anebo druhých Um, že se jim dají statky, které budou
;i nuceni vrátit a oni toho nebudou mocni.
:| 2. Druhé téma je téma oběti. Viz výše. Když lze majetek zabít, znamená
4 to, že je živý. Viz dále. Jeden obřadník říká: .Ať náš majetek zůstane při-
1 činěním našeho náčelnika naživu, ať naše měděné předměty zůstanou
:l nedotčené." Ethn. Kwa., s. 1285. ř. 1. Takto lze možná vysvětlit
■}. i význam slova „yäq", ležet mrtev nebo rozdělovat potlač, srov. Kwa. T., Jíl,
% s. 59, ř. 3, a rejstřík, Ethn. Kwa.
i V zásadě však jde jako při běžné oběti o to, předat zničené věcí duchům,
:í v daném případě rodovým předkům. Toto téma je ovšem rozvinutější
68
69
dojem, že si ani nepřejete, aby vám něco vraceli. Pálí se celé bedny rybího [candle-fish, koruška) či velrybího tuku141, spalují se domy a tisíce přikrývek; rozbíjí se nejd-ražší měděné předměty, házejí se do vody, abychom rozdrtili, „umlčeli" svého soupeře142. Tak postupuje na společenském žebříčku nejen jednotlivec sám, ale i jeho rodina. Máme tedy před sebou právní a ekonomický systém, ve kterém se ustavičně vydává a převádí značné bohatství. Chceme-li, můžeme tyto převody nazývat směnou či dokonce obchodem, prodejem143; ale je to obchod vznešený, prodchnutý velkorysostí, a probíhá-li v jiném duchu, s výhledem okamžitého zisku, stává se předmětem značného opovržení144.
u Tlingitů (J. R. SWANTON. TUngit, s. 443, 462), u nichž se předkové nejen účastni potlačů a těží z ničem", ale těží i z darů, které jsou věnovány jejich žíjícim Jmenovcům. Pro toto téma se zdá příznačné ničeni ohněm. Viz velice zajímavý mýtus u Tlingitů, Tlingit T. M., s. 82. Haidové, obětováni ohni (Skidegate); J. R. SWANTON, Haida Texts and Myths, Bull. Bur. Am. Ethn., č. 29 (dále Haida T. M.), s. 36, 28 a 91. Téma nem tak patmé u Kvakiutlů, i když u nich existuje božstvo zvané „Sedící na ohni", jemuž se např. za odměnu obětuje oděv nemocného ditěte: Ethn. Kuta., s. 705, 706.
141 F. BOAS, Sec. Soc., s. 353 atd.
142 Viz dále, v souvislosti se slovem p!Es.
4 Dokonce se zdá, že slova „směna" a ..prodej" jsou kvakiutlštině cizí. Já sám jsem slovo prodej v různých Boasových glosářích našel pouze v souvislosti s prodejem měděného předmětu. Toto dražení však má s prodejem pramálo společného, je to svého druhu sázka, utkáni v štědrosti. A pokud jde o slovo směna, nalezl jsem je pouze ve tvaru Ľay, ale v textu označeném Kwa. T., III, s. 77, ř. 41 se užívá pouze ve spojitosti se změnou jména.
144 Víz výraz „lačný potravy", Ethn. Kwa., s. 1462, „toužící po rychlém zbohatnutí", tam., s. 1394; viz krásné proklínání „malých náčelníků": „Malí, kteří rokují; malí, kteří pracují; [...] kteří jsou poraženi: [..,] kteří slibují, že dají čluny; [...I kteří berou daný majetek; [...] kteří pasou po majetku; [...] kteří pracují jen pro majetek (výraz, překládaný jako proper-ty (majetek), je „maneq, prokázat laskavost, tam., s. 1403), zrádci." Tam., s. 1287. ř. 15—18. srov. jiný proslov, kde je řečeno o náčelníkovi, který uspořádal potlač, a ojeho lidech, kteří berou a nikdy nevracejí: „dal jim najíst, pozval je [...], naložil šíje na hřbet...", tam., s. 1293; srov. 1291. Viz jiné proklínání „malých", tam., s. 1381.
Nemysleme si. že morálka tohoto druhu protiřečí ekonomice či odpovídá komunistické zahálčivosti. Cimšjanové odsuzují lakotu a vyprávějí o ústředním hrdinovi Havranovi (stvořiteli), jak ho Dtec kvůli lakomství zapudil: Tsim. Myth., s. 61, srov, s. 444. Týž mýtus existuje u Tlingitů. Ti odsuzují také zahálku a žebrání hostí a vyprávějí, jak byli potrestáni Havran a jeho lidé, kteří putovali od města k městu a nechávali se zvát: Timgit M.T.,3. 260, srov. 217.
Jak vidíme, pojem cti. který má tak mocný vliv v Poly-nésii, který je stále přítomen v Melanésii, tady způsobuje skutečnou spoušť. V tomto ohledu nevěnují klasické nauky náležitou pozornost silám, jež poháněly lidstvo, ani tomu, zač vděčíme společnostem, jež předcházely tu naši. I tak poučený vědec jako Huvelin považoval za svou povinnost odvodit pojem cti, pokládaný za nepůsobivý, od pojmu magické moci145. Ve cti, vážnosti spatřuje pouze její náhražku. Skutečnost je však složitější. Pojem cti není
. , ...... ^. 146
těmto civilizacím cizí, jako jim není cizí pojem magie . Sama polynéská mana symbolizuje nejen magickou sílu každé bytosti, ale též její čest, a jedním z nejlepších překladů toho slova je autorita, bohatství147. Tlingitský či haidský potlač vychází z toho, že se považuje za čest prokazovat si navzájem úsluhy148. I ve skutečně primitivních kmenech, jako jsou ty australské, jsou lidé neméně citliví
I 145 Injuria, Mélanges Appleton; Magie et Droit índividuel Année Soc. X. s.
1 145 Platí se za čest moci tancovat u Tlingitů: Tt M. T., s. 141. Ohrada ná-
I celníkovi, který tanec složil. U Cimšjanů: „Vše děláme pro čest... Všehcno
I ostatní je bohatství a přehlídka marnivosti": F. BOAS. Fifth Reprot, 1899,
Is. 19, Dunean v MAYNE, Four Years, s. 265, už říkal: „z pouhého chlubení věcmi". Tytéž zásady navíc nacházejí výraz ve velkém počtu rituálů nejen v rituálu vzestupu atd., ale i v těch, které například spočívají v „pozvednutí měděného předmětu" (Kvakiutlové), Kwa. T., III, s. 499, ř. 26, „vzyt-čení kopí" (Tlšngitové) 71 M. T.. s. 117, „vztyčení potlačového sloupu", po-» hřebnmo a totemického, „vztyčení nosného trámu domu" na způosb máje.
I Nesmíme zapomínat, že potlač má za cíl zjistit, která „rodina" je „nejvýše
postavená" (komentáře náčelníka Katišana k báji o Havranovi, Tlingitové t Tt M. T., s. 119, pozn. aut.)
147 E. TREGEAR, Maori Comparative Dictionary, heslo Mana. Bylo by na místě rozebrat si pojem bohatství jako takový. Z hlediska na-, šeho výkladu bohatý člověk je ten, kdo má v Polynésii manu. u Římě auc-
toritas. a ten, kdo je u amerických kmenů „štědrý", walas {Ethn. Kwa., s. ■'i 1396). Musíme poukázat na vztah mezi pojmem bohatství, autority, práva
rozkazovat těm, kdo přijímají dary, a potlačem: je zcela zjevný. Např. u S Kvakiutlů je jedním z nejdůležitějších klanů klan Walasaků (současně
J jméno rodiny, název tance a jednoho bratrstva); to jméno znamená „velcí,
ä kteří přicházejí shůry", kteří rozdávají při potlačí; maiosila znamená nejen
bohatství, ale též „rozdávání přikrývek u příležitosti vydražovaní měděného předmětu". Jiná metafora spočívá v tom, že člověk je považován za „ztěžklého" pořádanými potlačí: Sec. Soc, s. 558, 559. O náčelníkovi se praví, že „pozřel kmeny", jimž rozděluje bohatství: „zvrací majetek" atd. 14S Tlingitská píseň říká o frátrii Havrana: „Ona ěini Vlka valuable (hod-■'i notným)", Tt M. T., s. 398, č. 38. U obou kmenů je jednoznačně stanovena
s zásada, že „vážnost" a „pocty", které se mají vzdávat a opětovat, zahrnují
dary. J. R. SWANTON, Tíingít, s. 451; SWANTON, Haida, s. 162, připouští, i že některé dary nemusejí být opláceny.
70
71
na čest než v těch, jimiž se zabýváme, a prokazují si ji různými službami, vzájemným nabízením potravin, přednostmi, rituály, stejně tak jako dary149. Lidé dokázali ručit ctí a jménem dávno před tím, že se uměli podepsat.
Potlač na americkém Severozápadě byl dostatečně studován ze všech stránek, které se týkají samé formy smlouvy. Přesto je nutné zařadit studii, jež o ní sepsal Davy a L. Adam150, do širšího rámce, v jakém by měla být s ohledem na téma, jež nás zajímá, nahlížena. Potlač je touž něco víc než pouhý právní jev. je jedním z jevů, jež navrhujeme nazývat „totálními". Je to jev náboženský, mytologický a šamanistický, protože náčelníci, kteří se do potlače zapojují, ztělesňují předky a bohy, jejichž jméno nosí, jejichž tance tancují a jejichž duchověje ovládají151. Je to jev ekonomický, a je tedy potřeba změřit jeho hodnotu, důležitost, příčiny a důsledky transakci, obrov-
149 Srov. dále [závěr) s. 136, pozn. 7.
U těchto kmenů se při hostině, při důstojném přejímání daru, který nebyl vyžádán, neobyčejně dbá na etiketu. Uveďme si pouze tři, pro nás velice poučné příklady u Kvakiutlů, Haidů a Cimšjanů: náčelníci a urozenci jedí při hostinách málo, hodně Jedí jejich vazalové a obecný lid: doslova maji ..mlsný jazýček": F. BOAS, Kwa. Ind., Jesup., V, II. s. 427, 430; nebezpečí přejídání. Tsím. Myth., s. 59, 149, 153 atd. (mýty): při hostině zpívají, Kwa, Ind., Jesup Exped., V, II, s. 430, 437. Troubí se na lasturu, .a-by se vědělo, že neumíráme hladem", Kwa. T., III, s. 486. Urozenec nikdy nic naléhavě nežádá. Šaman léčitel si nikdy neřekne cenu, jeho „duch" mu to zapovídá. Ethn. Kwa,, s. 731, 742; Halda T. M., s. 238, 239. Přesto u Kvakiutlů existuje „žebrácké" bratrstvo a tanec. ^ Viz výše uvedená bibliografie, s. 14 n.
151 Tento princip zvláště rozvinul tlingitský a haidský potlač. Srov. Tlingit Indians, s. 443, 462. Srov. rozpravu v TL M. T.. s. 373: duchové kouří, dokud kouří hosté. Srov. s. 385. ř. 9: „My, kteří zde pro vás tančíme, nejsme vlastně my sami. Tančí tu naší dávno mrtví strýcové." Hosty jsou duchové, talismany gona' qadet, tam., s. 119, pozn. a. Ve skutečnosti zde prostě došlo k splynuti dvou principů, oběU a daru; je srovnatelné, snad s výjimkou působeni na přírodu, se všemi případy, které jsme doposud (vyše) uváděli. Dát živým znamená dát mrtvým. V jedné pozoruhodné tlingitské báchorce (71 M. T.. s. 227) stojí, že člověk, který vstane z mrtvých, ví, jak za něho uspořádali potlač; téma duchů, kteří vytýkají živým, že za ně neuspořádali potlač, Je běžné. Kvakiutiové měli dozajista stejné zásady. Př. proslov, Ethn. Kwa., s. 788. Živí u Cimšjanů zastupují mrtvé: Tate píše Boásovi: „Oběttny maji zpravidla podobu darů předaných na nějaké slavnosti." Tsim. Myíři., s. 452 (historické legendy), s. 287. Sbírka témat, F. BOAS, tam., s. 846, ke srovnáni s Haidy, Tlingity a Kvakiutly.
ských i dnes, kdy je převádíme na evropská měřítka . potlač je rovněž jev z oblasti sociální morfologie: shromáždění kmenů, rodů a rodin, ba i národů při něm vyvolává značnou nervozitu a vzrušení; lidé se sbratřují, a přesto si zůstávají cizí, komunikují a soupeří spolu v obrovském obchodě a trvalém zápolení153. Dostáváme se k estetickým jevům, které jsou neobyčejně početné. Konečně je třeba doplnit poznámku i k právnímu hledisku, k tomu, co již bylo řečeno o formě těchto smluv a co bychom mohli nazvat lidským předmětem smlouvy, a k právnímu statutu smluvních stran. I hmotné předměty smlouvy, věci, které se při jejich uzavírání směňují, mají totiž zvláštní moc, jež způsobuje, že jsou dávány a hlavně vraceny.
Bylo by prospěšné — kdybychom měli dostatek místa —, pro náš výklad rozlišovat na americkém Severozápadě čtyři formy potlače: 1. potlač, jehož se zúčastňuji výhradně či téměř výhradně frátrie a rodiny náčelníků (Ttingitové); 2. potlač, při kterém hrají téměř stejnou úlohu frátrie, rody. náčelníci a rodiny; 3. potlač mezi náčelníky soupeřících rodů (Cimšjano-vé): 4. potlač náčelníků a bratrstev (Kvakiutiové). Zabralo by nám však
příliš mnoho času, kdybychom takto postupovali, a kromě toho rozlišení
154
tří forem (chybí ta cimšjanská) už předložil Davy . Koneckonců pro potřeby naší studie, týkající se tří aspektů daru, povinnosti dávat, povinnosti přijímat a povinností oplácet, jsou všechny čtyři formy potlače téměř totožné.
I5a Viz dále několik příkladů hodnoty měděných předmětů, s. 93, pozn. 242.
163 A. KRAUSE, Tííngiř Indianer, s. 240, dobře popisuje způsob, jakým k sobě tlingitské kmeny vzájemně přistupuji.
164 G. DAVY, Foijurée, s. 171 n., 251 n. Cimšjanská forma se znatelně neliší od formy haidské. Úloha rodu je snad výraznější.
72
73
TROJÍ POVINNOST: DÁVAT, PŘIJÍMAT, OPLÁCET
Základem potlače je povinnost dávat. Náčelník musí uspořádat potlač za sebe, za svého syna, zetě či dceru155 a za své mrtvé156. Zachová si autoritu vůči svému kmenu a své vesnici, potažmo vůči vlastní rodině, udrží si své
postavení mezi náčelníky
!57
z hlediska národního i me-
zinárodního — jen tehdy, dokáže-li, že obcuje s duchy, kteří jsou mu — podobně jako majetek158 — příznivě nakloněni, že se ho majetek drží a on se drží jeho159. Velikost majetku může dokázat jen tím, že jej prohýří, rozdělí a poníží tím druhé, neboť je „zastíní svým jménem"160.
155 Je zbytečné rekapítulovat Davyho výklad o vztahu mezi potlačem a politickým statusem, zvláště pak mezi zetěm a synem. Je rovněž zbytečné vyjadřovat se k významu hostiny a směny z hlediska utužování spojenectví. Například výměna člunů mezi dvěma lidmi způsobí, že pak mají „jen jedno srdce", Jeden je tchánem a druhý zetěm: Sec. Soc. s. 387. Text, Kwa. T.. III. s. 274, dodává: „Bylo to, jako kdyby si byli vyměnili jména." Viz též tam., III. s. 23: v jednom mýtu o slavnosti Nimkišň (dalšího kvaki-ullského kmene) má svatební hostina za cíl uvést dívku do vsi, „kde bude jíst poprvé".
Pohřební potlač je doložen a dostatečně prostudován u Haidů a Tlin-gitů; u Cimšjanů je patrně více spjat s ukončením smutku, se vztyčením totemového stoupu a se zpopelněním: Tsim. Myth.. s. 534 n. Boas nás na pohřební potlač u Kvakluílů neupozorňuje, avšak popis takovéhoto potlače nalezneme v Jednom mýtu: Kwa. T., III, s. 407.
157 Potlač k zachováni práva na rodový znak, J. R. SWANTON. Haida, s. 107. Viz příběh I.eg.eka, Tsim. Myth., s. 3S6. Leg.ek je titul hlavního cimšjanského náčelníka. Viz též tam., s. 364, příběhy o náčelníku Nesba-lasovi, což je další honosný titul cimšjanského náčelníka, a způsob, jakým se vysmíval náčelníku Haimasovi. Jedním z nejdůležitějších titulů u Kva-kiutlů (Lewikilaq) je Dabend (Kujo. T.. III, s. 19, ř. 22; srov. dabend-gaľala, Ethn. Kwa., s. 1406, sloupec 1), který má před potlačem jméno, jež znamená „neschopen dosáhnout svého cíle" a po potlačí získává jméno, jež znamená .schopen dosáhnout svého cíle".
58 Jistý kvakiutlský náčelník pravil; „Na čem si zakládám: na jménu, na kořenech své rodiny, všichni mí předkové byli..." (a zde udává své jméno, které je zároveň titulem a jménem obecným) „pořadateli maxvy" (velkého potlače): Ethn, Kwa., s. 887, ř. 64; srov. s. 843, ř. 70.
69 Viz dále (v proslovu): „Jsem ověnčen majetkem. Jsem bohatý na majetek. Jsem měřič majetku." Ethn. Kwa., s. 1280. ř. 18.
160 Koupit si měděný předmět znamená zanést jej „pod jméno" kupujícího, F. BOAS, Sec. Soc, s. 345. Další metafora je v tom, že jméno pořadatele potlače uspořádaným potlačem „nabývá na váze". Sec. Soc, s. 349; „ztrácí na váze" přijatým potlačem, Sec. Soc, s. 345. Táž idea. idea nadřazenosti dárce nad obdarovaným, je vyjádřena různě: zahrnuje představu, že obda-
Vznešený Kvakiutl a Haida mají přesně tutéž představu o tom, co je to „tvář", jako čínský vzdělanec či důstojník161. O jednom z velkých bájných náčelníků, který nepořádal potlač, se praví, že měl „prohnilou tvář"162. Tento výraz je zde ještě přesnější než v Číně, Na americkém Severozápadě totiž ztratit vážnost znamená ztratit duši. Je to „tvář", taneční maska, právo ztělesnit nějakého ducha, nosit štít, totem, persona sama, které jsou takto ve hře, o něž lze přijít při potlači163, při hře o dary164, tak jako o ně lze přijít ve válce165 či důsledkem nějakého prohřeš-
rovaný jc svým způsobem otrokem, dokud se nevykoupí (tehdy „je jméno špatné", říkají Haídové, J. R. SWANTON, Haida, s. 70; srov. dále): Tlingi-tové říkají, že „házejí dary na hřbet těm, kdo je přijímají", J, R. SWANTON, Tlingit, s. 428. Haidové pro to mají dva příznačné výrazy: „uvést do pohybu". ..rozkmitat" svou jehlu (srov. novokaledonský výraz výše, s. 39), jež patrně znamenají „porazit někoho druhořadého", J. R. SWANTON. Haida, s. 162.
161 Viz příběh o Haimasovi, který ztratil svou svobodu, své výsady, masky a všechno ostatní, své pomocné duchy, rodinu a majetek, Tsim. Mythology, s. 361, 362.
Ethn. Kwa., s. 805; Hunt, kvakiutlský spolupracovník Boase, napsal: „Nevím, proč náčelník Maxuyalidze (vlastně, .pořadatel potlače') nikdy neuspořádal žádnou slavnost. To Je vše. Tak ho nazvali Qelsem. tedy Prohnilá tvář." Tam., ř. 13—15.
163 Potlač je ve skutečnosti nebezpečná věc; nebezpečné je při něm nedat, stejně jako přijmout. Osoby, které sc dostavily na mytický potlač, z toho měly smrt (.HaidaT.. Jesup,. VI, s, 626; srov. s. 667. týž mýtus, Cimšjané). Srov. též B. BOAS, índiamsche Sagert, s. 356, č. 58. Je nebezpečné mít něco z hmotného základu toho, kdo potlač pořádá: např. požít něco na potlači duchů v zásvětí. Kvakiutlská legenda (Awikenoq), Ind. Sagen, s. 239. Viz krásnou báj o Havranovi, jenž vytahuje ze svého těla potraviny (několik variant), Ctatloq, Ind. Sagen, s. 76; Nutkové, tam., s. 106. Srovnáni v F. BOAS, Tsim. Myth., s. 694, 695.
164 Potlač je vlastně hra a zkouška. Tato zkouška spočívá např. v tom, nedostat v průběhu hostiny škytavku. „Raději zemřít než mít škytavku," říká se. F. BOAS, Kwakíutl Indians. Jesup Expedítion, v. V, část II. s. 428. Viz znění výzvy: „Pokusme se je vyprázdnit prostřednictvím našich hostů (misky)..." Etivi. Kwa., s. 991, ř. 43; srov. s. 992. O významové nejednoznačnosti u slov, jež znamenají dát někomu najíst, oplatit někomu jídlo a revanšovat se, viz glosář ÍEthn. Kwa.. heslo yenesa, yenka: dát najíst, odměnit se, oplatit něco někomu).
163 Viz výše rovnítko mezi potlačem a válkou. Symbolem kvakiutiského potlače je nůž připevněný na konci hole, Kwa. T., III, s. 483. U Tlingitů je to vztyčené kopí. Tlingií M. T., s. 117. Viz rituály kompenzačního potlače u Tlingitů. Válka kmene Kloo proti Cimšjanům, Tttng. T. M.. s. 432, 433, po-zn. 34; tance kvůli tomu, že byl někdo zotročen; potlač bez tance za to, že byl někdo zabit. Srov. dále obřad darování měděného předmětu, s. 221. pozn. 6.
74
75
ku při rituálu . Ve všech těchto společnostech se předhánějí v darech. Neexistuje okamžik vymykající se běžnému životu, ani při slavnostech a zimních shromážděních, aby člověk nebyl povinován zvát přátele, dělit se s nimi o výtěžek z lovu či ze sběru plodů, pocházející od bohů a totemů167; aby nebyl povinován dále rozdělit vše, co mu připadlo z potlače, jehož byl podílníkem168; aby nebyl nucen projevit darem uznaní za jakoukoli službu169 ze strany náčelníků170, vazalů či příbuzných171; to vše
166 O rituálních prohřešcích u Kvakiutlů viz F. BOAS, Sec. Soc, s. 433, 507 atd. Odčinit vinu lze právě tím, že uspořádáme potlač či alespoň předáme nějaký dar.
V těchto společnostech existuje jedna velice důležitá právní a rituální zásada. Rozdělování bohatství hraje úlohu pokuty, obětí k usmířeni duchů a k obnoveni porozuměni mezi lidmi. Otec H. A. LAMBERT, Moeurs des sauvages néo-calédoniens, s. 66, už u Kanaků zaznamenal právo mateřských příbuzných požadovat odškodněni v případě, že někdo z nich prolije krev v rodině svého otce. Přesně tutéž instituci najdeme u Cimšja-nů, Duncan v R. Ch. MAYNE, Four Years. s. 265; srov. s. 296 (potlač v případě prolití synovy krve). Ta by patrně měla být přirovnávána k ma-orské instituci múru.
Stejným způsobem dlužno interpretovat potlače určené k vykoupení zajatců. Rodina, která nechala zotročit svého příbuzného, totiž musí uspořádat potlač nejen kvůli převzetí zajatce, ale též kvůli obnoveni „jména". Viz příběh o Dzebasoví, Tsim. Myth., s. 388. Totéž pravidlo platí u Tlingitů, A. KRAUSE, Tlinkit Indianer, s. 245; PORTER, Xlth Census, s. 54; J. R. SWANTON, Ttingit. s. 449.
Kvakiutlských potlačů k vykoupení prohřešků proti obřadům je mnoho. Za povšimnuti stojí potlač k odčinění viny rodičů dvojčat chodících pracovat, Ettm. Kwcl, s. 691. Potlač k znovuzískání manželky dlužíte tchánovi v případě, že vás — prokazatelně vaší vinou — opustila. Viz slovník, tam., s. 1423, sl, 1 dole. Tuto zásadu lze uplatňovat i neopodstatněně: když chce mít náčelník příležitost k potlačí, odešle svou ženu k tchánovi, aby měl záminku k novému rozdílení bohatství, F. BOAS, 5thReport, s. 42.
167 Dlouhý seznam těchto povinností o slavnostech, po rybolovu, sběru, lovu, otevření konzerv je uveden v Ethn. Kwa,, 1, s. 757 n.; srov. s. 607 n.. o etiketě, atd.
168 Viz výše, s. 68, pozn. 136.
lss> Viz Tsťm. Myth., s. 512, 439; srov. s. 534, o placení služeb. U Kvakiutlů přiklad platby odpočítávači přikrývek, Sec. Soc, s. 614. 629 (Nimkišové, letní slavnost).
170 Címšjanové mají pozoruhodnou instituci, která předepisuje náčelníkům a vazalům podělit se vzájemně o statky ze svých potlačů, aby na každého připadl podíl, který mu náleží. Ačkoli se soupeři střetávají uvnitř různých feudálních tříd dělicích se na klany a frátrie, existují práva, která se uplatňují od třídy ke třídě, F, BOAS, Tsim. Myth., s. 539. 1,1 Platba rodičům, Tsim. Myth., s. 534; srov. G. DAVY, Foi jurée, o protichůdných systémech u Tlingitů a Haídů, dělení potlače mezi rodiny, s. 196.
s vidinou trestu, alespoň pokud jde o lidi urozené, kteří, když poruší pravidla společenského chování, ztratí své
'172
postaveni .
Povinnost zvát je naprosto zjevná, jde-li o vzájemné pozvání mezi rody nebo kmeny. Pozvání má dokonce smysl pouze tehdy, je-li určeno lidem mimo vlastní rodinu, rod či frátrii173. Náleží se pozvat každého, kdo se může174 a chce175 anebo kdo se jde zúčastnit176 slavnosti, potlače177. Opomenutí má neblahé důsledky178. Významný
172 Haidský mýtus zaznamenaný MASSETEM {Haida Texts, Jesup. VI, č. 43) vypraví, jak jeden starý náčelník nepořádá dost potlačů: ostatní ho nezvou, on kvůli tomu zemře, jeho synovci mu postaví sochu, vystrojí jeho jménem slavnost, deset slavností, a on tak znovu ožije. V jiném mýtu u MASSETA, tam, s. 727, osloví náčelníka duch: „Máš přespříliš majetku, budeš z něj muset vystrojit potlač" (ujal = rozdělováni, srov. slovo wálgai potlač). Náčelník postaví dům a zaplatí stavebníky. V jiném mýtu, tam., s. 723, ř. 34, náčelník říká: „Nenechám si nic pro sebe", srov. dále: „Uspořádám desetkrát potlač" (mai).
173 O tom, Jak se kmeny pravidelně setkávají (Kvakiutlové), F. BOAS, Sec. Soc, s. 343; (Gimšjanové), F. BOAS, Tsim. Myth., s. 497. Přirozená věc je to v kraji obývaném frátriemi, viz J. R. SWANTON, Haida, s. 162; Tííngiř, s. 424. Tato zásada je pozoruhodně vyložena v mýtu o Havranovi, Tlingíí T. M., s. 115 n.
174 Obejdeme se ovšem bez těch, kdo nedostáli zvyklostem, nepořádali slavnosti, nemají jména získaná během slavností, G. HUNT, v Ethn. Kwa., s. 707; bez těch, kdo neoplatili potlač, srov. tam., rejstřík, heslo Waya a Wayapo Lela, s. 1395; srov. s. 358, ř. 25,
175 Odtud i příběh, který je vlastní i našemu evropskému a asijskému folkloru, příběh o nebezpečí, jemuž se vystavujeme, nepozveme-li sirotka, opuštěného člověka či chudého pocestného. Př. Indťanische Sagert, s. 301, 303; viz Tsim. Myth., s. 295, 292: žebrák, který je totemem, totemovým bohem. Soupis témat, F. BOAS, Tsim Myth., s. 784 n.
176 Tlingitové pro to mají skvělý výraz: o hostech se předpokládá, že „plují", jejich čluny „bloudí po moři", totemový sloup, jejž přinášejí, je vydán na pospas proudu, zastaví je až pozvání, potlač, TI. M. T., s. 394, č. 22; s. 395, č. 24 (v proslovech). Jedním z poměrně běžných titulů kvakiutlského náčelníka je „ten, ke kterému se pádluje", „místo, kam se směřuje", př. Ethn. Kwa., s. 187, ř. 10 a 15.
177 Urážka, jež spočívá v tom, že se na někoho zapomene, způsobí, že se účasti na potlačí zdrží i příbuzní. Vjednom cimšjanskéirt mýtu se duchové nedostaví proto, že nebyl pozván Velký duch, a přijdou v plném počtu, až když je pozván i on, Tsim. Myth., s. 277. V dalším příběhu se vypráví o tom, že když nepozvali velkého náčelníka Nesbalase, nepřišli ani ostatní cimšjanští náčelníci; říkali: „Je to náčelník, nemůžeme se s ním rozkmot-řit." Tam., s. 357.
173 Urážka mívá politické důsledky. Například potlač Tlingitů vůči východním Athabaskům, J. R. SWANTON, Tlíngíí, s. 435. Srov. Tling. T. M.. s. 117.
76
77
cimšjanský mýtus179 ukazuje, z jakého duchovního podloží vzešlo základní téma evropského folkloru, téma zlé vily, kterou zapomněli pozvat na krtiny či na svatbu. Jasně zde vyvstává osnova institucí, na níž je téma vet-káno; je vidět, v jakých civilizacích fungovalo. Princezna z jedné z cimšjanských vesnic otěhotněla v „zemi vyder" a jako zázrakem porodila „Malou Vydru". Vrací se s dítětem do vsi svého otce náčelníka. „Malá Vydra" naloví velké kambaly a její děd z nich vystrojí hostinu pro všechny spolubratry, náčelníky všech kmenů. Všem Vydru představí a klade jim na srdce, aby ji nezabíjeli, narazí-li na ni při lovu ve zvířecí podobě: „Zde mé vnouče vám přineslo potravu, již jsem vám, svým hostům, podal." Děd pak zbohatne z nejrůznějších darů, které mu přinášejí, kdykoli k němu zajdou pojíst masa velryb, tuleňů a čerstvých ryb, jež Malá Vydra nosila v období zimního hladu. Jistého náčelníka však zapomněli pozvat. A tak se stalo, že jednoho dne, když posádka člunu opomenutého kmene narazila na moři na Malou Vydru držící v tlamě velkého tuleně, lučištnik z člunu Malou Vydru zabil a tuleně jí sebral. Děd a příslušníci všech kmenů pak Malou Vydru hledali, až zjistili, co se stalo opomenutému kmeni. Ten se omlouval, že nevěděl, kdo Malá Vydra je. Její matka princezna zemřela žalem; náčelník, který se nechtěně provinil, přinesl starému náčelníkovi všemožné dary na usmířenou. A báj se uzavírá takto180: „Proto národy pořádaly velké slavnosti, narodil-li se některému náčelníkovi syn a dostal jméno, aby se nestalo, že o tom někdo nebude vědět." Potlač, rozdávání statků je základním aktem vojenského, právního, ekonomického, náboženského „uznání", ve všech významech toho slova. Náčelník či jeho syn jsou takto „uznáni" a lidé jsou mu „vděčni "1S1.
179 Tsím. Myth., s. 170 a 171.
180 Boas zařadil do poznámky včtu z textu svého domorodého sepisovatele Tatea, tam., s. 171, pozn. a. Moralitu z mýtu je naopak třeba spájet s mýtem samým.
181 Srov. tento detail z cimšjanského mýtu o Negunaksovi, tam., s. 287 n. a poznámky na s. 846 o ekvivalentech tohoto tématu.
Rituál slavností182 Kvakiutlů a dalších kmenů této skupiny někdy vyjadřuje tuto zásadu povinného zvaní. Stává se, že část zmíněných slavností začíná slavností Psů. Ty zpodobňují muži v maskách, kteří vyrážejí z jednoho domu, aby násilně vtrhli do domu druhého. Slavnost připomíná událost, kdy lidé z dalších tří klanů kmene vlastních Kvakiutlů opomněli pozvat Guetely, nejvýše postavený klan mezi nimi183. Ti nechtěli zůstat „nezasvěcení", vtrhli do domu tanců a všechno zničili.
Stejně zavazující je povinnost přijímat Člověk nemá právo dar nebo potlač odmítnout184. Učinit tak znamená projevit obavu, že budete muset oplácet, že budete „umlčen", dokud vše nevrátíte. „Umlčen" jste vlastně už teď. Znamená to, že vaše jméno „ztratilo váhu"185, že předem přiznáváte porážku186, nebo se naopak v některých případech prohlašujete za vítěze a neporazitelného187. Skutečně se zdá, alespoň u Kvakiutlů, že uznávané postavení v hierarchii či vítězství při předchozích potiacich umožňují pozvání odmítnout nebo dokonce — účastníte-li se potlače — odmítnout dar, aniž kvůli tomu vznikne válka. Ale ten, kdo odmítne, se zavazuje k uspořádaní potlače; zvláště pak musí vystrojit bohatší slavnost tuku, při níž lze tento obřad odmítnutí konkrétně sledovat188. Náčel-
182 Př.: pozvání na slavnost černého rybízu, kdy obřadnik říká: „Zveme vás, vás, kteří jste nepřišlí." Ethn. Kwa., s. 752. 133 F. BOAS, Sec. Soc., s. 543.
i8i y Tlingitů se pozvaným, kteří otáleli dva roky. než přišli na potlač, říká „ženy". T. M. Ti, s. 119, pozn. a. 1BS F. BOAS, Sec. Soc, s. 345.
laB U Kvakiutlů musíte přijít na slavnost tuleňů, 1 když se vám z jejich tuku zvedá žaludek, Ethn. Kwa., s. 1046; srov. s. 1048: „pokus se sníst všechno".
187 Proto se někdy obracejí k hostům s obavou; odmítnou-li totiž nabídku, je tomu tak proto, že se považují za nadřazené. Jistý kvakiutlský náčelník říká koskimoskému náčelníku (kmenově příslušejícímu k témuž národu): ..Neodmítejte mou laskavou nabídku, nebo budu zahanben, neodvrhujte mé srdce, atd. Já nejsem z těch, kdo si činí nějaké nároky, z těch, kdo dají jenom těm, kteří od nich nakoupí (= dají jim). Tak je to, přátelé." F. BOAS, Sec. Soc, s. 546. 1BS F. BOAS. Sec. Soc, s. 355.
78
79
nik, který se považuje za nadřazeného, odmítne lžíci plnou tuku, kterou mu podají; vyjde ven, vyhledá svůj „měděný předmět" a vrátí se s ním „uhasit oheň" (živený tukem). Následuje řada formalit, které znamenají výzvu a zavazují náčelníka, který odmítl, aby sám uspořádal další potlač, další slavnost tuku189. V zásadě je však každý dar vždycky přijat a pochválen190. Člověk musí hlasitě ocenit jídlo, které pro něho připravili191. Je si však vědom toho, že když je přijme, zavazuje se tím192, že přebírá dar „břemeno"193. Nepřijal totiž pouze nějakou věc či účast na slavnosti, přijal i výzvu, a to si mohl dovolit jen proto, že si je jist, že se bude moci revanšovat194, dokázat, že si s dárcem v ničem nezadá195. Při takovýchto střetech se náčelníci dostávají do komických situací, které jsou i jako takové pociťovány. Jako ve staré Galii či Germanii, jako při našich studentských, vojenských či vesnických zábavách se hosté oddávají obžerství, aby tímto groteskním způsobem „vzdali hold" tomu, kdo je pozval. Uctít hosty musíte i tehdy, jste-li jen vyzyvatelovým potomkem196.
Nedat či nepřijmout197 znamená zadat si — podobně jako neoplácet .
Povinnost oplácet199 prostupuje celý potlač, pokud ovšem nespočívá v pouhém ničení. Takovéto ničení, které má začasté úlohu obětování duchům, zřejmě nemusí být bezpodmínečně opláceno, zvláště pak je-li dílem nejvyšší-ho náčelníka klanu či náčelníka klanu, který je uznán za nadřazený200- Běžně však má být potlač oplácen i s úrokem a totéž platí i o každém daru. Úrok se vesměs pohybuje od třiceti do sta procent ročně. 1 když příslušník kmene dostane od svého náčelníka za prokázanou službu přikrývku, u příležitosti svatby v náčelníkově rodině, synova nástupnictví atd. mu za ni vrátí dvě. Je ovšem pravda, že náčelník se s ním zase podělí o všechny dary, které získá při příštích potiacich, kde mu budou soupeřící klany oplácet prokázané dobrodiní.
Viz Ethn. Kwa.. s. 774 n.. jiný popis slavnosti oleje a salátových bobuli; je to popis Huntův a zdá se lepší; rovněž se zdá, že tohoto rituálu se používá v případě, kdy se nezve a nedává. Rituál o slavnosti téhož druhu, pořádané jako výraz pohrdání vůči soupeři, zahrnuje zpěvy a bubnováni [tam., s. 770; srov. s. 764), jako u Eskymáků.
190 Haidská průpověď: .Udělej to co já a dej mi dobré jídlo" (v mýtu), Hnida Texts. Jesup VI, s. 685, 686; (Kvakiutlové), Eíhn. Kwa,, s. 767, ř. 39' s 738, ř. 32; s. 770), příběh PoLelasy.
191 Zpěvy projevující nespokojenost jsou velice přesně dané (Tlingštově). TlingitM. T, s. 396. č. 26, 29.
192 Náčelníci u Cimšjanů zpravidla vysílají posla, aby prověřil dary, které jim přinášejí pozvaní na potlač. Tsim. Myth., s. 184; srov. s. 430 a 434. Podle kapitulního řádu z roku 803 byl na dvoře Karla Velikého úředník pověřený podobnou inspekci. Tento fakt, uvedený Dčmeunierem, mí sdělil Mauner.
193 Viz výše. Srov. latinský výraz oere oboeratus, zatížený dluhy.
194 Mýtus o Havranovi u Tlingitů vypráví o tom, jak Havran se nezúčastňuje slavnosti, protože ti druzi (soupeřící frátrie: špatně přeloženo J. P. Swantonem, který měl napsat frátrie soupeřící s Havranem), se projevovali příliš hlučně a přestoupili středovou čáru, jež v domě tance obě frátrie od sebe odděluje. Havran se obával, že jsou neporazitelní, 71 M. T, s. 118.
195 Nerovnost, která je důsledkem toho, že Jste něco přijali, je dobře vyložena v kvakiutlských proslovech, Sec. Soc. s. 355, 667, ř. 17, atd.; srov s 669, ř. 9.
196 Př. Tlngitové, J. R. SWANTON, Ttingit, s. 440, 441.
| 197 Jistý rituál u Tlingitů umožňuje nechat si zaplatit více a hostiteli zase
I na druhé straně umožňuje donutit hosta převzít dárek; nespokojený host
Í naznačí, že se má k odchodu; tehdy mu dárce nabídne dar dvojnásobné
j hodnoty a uvede jméno zemřelého příbuzného, J. R. SWANTON. Tlingit In-
l dians, s. 442. Tento rituál se pravděpodobně pojí k oprávněním obou
t smluvních stran zastupovat duchy svých předků.
f 198 Viz proslovy, Ethn. Kwa., s. 1281: „Kmenoví náčelníci nikdy neopiácejí
í [...], oni sami se uvedli v nemilost, a ty čníš jako velký náčelník mezi těmi.
I kteří upadli v nemilost."
I 199 Viz proslov (historické vyprávění) při potlači velkého náčelníka Legeka
I (titul cimšjanského prince), Tsim. Myth., s. 386; ten praví k Haidům: „Bu-
I dete poslední z náčelníků, protože nejste s to hodit do moře měděné
I předměty, jak to udělal velký náčelník."
f 200 Ideální by bylo uspořádat potlač, který nebude oplacen. Viz v jednom
1 proslovu: ..Přeješ si dát to, co nebude oplaceno." Etřin. Kwa., s. 1282, ř.
I 63. Člověk, který uspořádal potlač, je přirovnáván ke stromu, k hoře:
| „Jsem velký náčelník, velký strom, vy jste pode mnou [...] má palisáda
i| [...], rozdám vám majetek." Tam., s. 1290, 1. sloka. „Vztyčte nedotknutel-
| ný potlačový sloup, to je jediný silný strom, jediný silný kořen..." Tam., 2.
j sloka. Haidové totéž vyjadřují metaforou kopí. Lidé, kteří něco přijmou, žiji
I „z jeho kopí" (náčelníkova), MASSET, Haida Texts. s. 486. Je to ostatně
I takový druh mýtů.
80
81
Povinnost důstojně oplácet je bezpodmínečná201. Člověk ztratí navěky „tvář", neoplácí-li či neničí-li odpovídající hodnoty202.
Trestem za porušení povinnosti oplácet je otroctví kvůli dluhům. Uplatňuje se alespoň u Kvakiutlů, Haidů a Cimšjanů. Je to instituce, jež je svou povahou i funkcí vpravdě srovnatelná s římským nexem*. Jednotlivec, který nemohl vrátit půjčku či oplatit potlač, ztrácí své společenské postavení i status svobodného člověka. Když sl u Kvakiutlů nedůvěryhodný jedinec vypůjčí, říká se, „prodává se jako otrok". Je zbytečné dále zdůrazňovat, že tento výraz je totožný s výrazem římským203.
Haidové204 — jako kdyby sami od sebe přišli na latinský výraz — o matce, která při příležitosti zásnub svého dítěte dává dar matce mladého náčelníka, dokonce říkají, že „na něho hází síť".
Ale tak jako „kula" u Trobrianďanů není nic jiného než krajní případ výměny darů, i potlač ve společnostech na americkém Severozápadě není nic jiného než svého druhu zvrhlý produkt systému darů. Alespoň v oblastech frátrií, u Haidů a Tlingitů, přetrvávají důležité pozůstatky někdejšího totálního závazku, koneckonců velice příznačného pro Athabasky, významnou skupinu spřízněných kmenů. Dary se vyměňují při každé příležitosti, kdykoli se poskytuje nějaká „služba", a všechno se později či neprodleně vrací, aby to bylo vzápětí opět někomu
Viz příběh o urážce kvůli nedostatečně oplacenému potlačí, Tsim. Myíh., s. 314. Cimšjanové stále vzpomínají na dva měděné předměty, které jim dluží Wutsenalukově, tam., s. 364.
202 „Jméno" zůstává pošramocené, dokud se nerozbije měděný předmět téže hodnoty, jakou měl ten, který byl předmětem výzvy, F. BOAS. Sec. Soc, s. 543.
203 Když si takto znevážený jedinec půjčí, aby mohl poskytnout povinný dar či dar opětovat, „dává své jméno všanc", a synonymní výraz zni: ..prodává se za otroka", F. BOAS, Sec. Soc, s. 341; srov. Ethn. Kwa.. s. 1424, 1451, heslo: kelgsígená. srov. s. 1420.
204 Budoucí nevěsta se třeba ještě nenarodila, a mladý muž už je smluvně zavázán, J. R. SWANTON, Haida, s. 50.
přiděleno205. Téměř stejná pravidla si uchovali Cimšja-né206 a u Kvakiutlů v mnoha případech fungují i mimo potlač207. Nebudeme se tímto zjevným případem dále zabývat: staří autoři nepopisují potlač jinak, takže vyvstává otázka, tvoři-lí vůbec odlišnou instituci208. Připomeňme si. že u Činuků, jednoho z nejméně známých kmenů, kte-
205 výše. Zvláště usmiřovací rituály u Haidů, Cimšjanů a Tlingitů spočívají ve službách a okamžitých protislužbách; v podstatě jde o výměnu zástav (zdobených měděných předmětů) a rukojmích, otroků a žen. Př. ve válce Cimšjanů proti Haidům, Haida T. M., s. 395: „Jelikož na každé ze zúčastněných stran si brali ženy z protivníkova tábora a byla obava, aby se znovu nerozkmotřili, byl sjednán mír." Za války Haidů proti Tlingitúm viz kompenzační potlač, tam., s. 396. w Viz výše a zvláště F. BOAS, Tsrm. Myíh,, s. 511, 512. 307 (Kvakiutiové): postupné rozdělováni majetku oběma směry, F. BOAS, Sec. Soc., s. 418; příští rok placení pokut za prohřešky proti rituálu, tam., s. 596; přeplaceni kupní ceny nevěsty, tam., 365, 366, s. 518—520, 563. s. 423, ř. 1.
208 O slovu potlač viz výše, s. 14, pozn. 13. Zdá se, že ani idea, ani názvosloví předpokládající použití tohoto výrazu nemají v jazycích amerického Severozápadu onu přesnost, jakou jim dává anglo-indiánský „sabir" na základě činučtiny.
V každém případě cimšjanština rozlišuje mezi yaokem. velkým mezi-kmenovým potlačem (F. BOAS [Tate], Tsim. Myíh., s. 537: srov. s. 511; srov. s. 968, nevhodně přeloženým jako potlač) a ostatními. Haidové činí rozdíl mezi „walgalem" a „sitkou", J. R. SWANTON. Haida, s. 35, 178, 179, s. 68 (Massetův text), smutečním potlačem a potlačem pořádaným z jiných důvodů.
V kvakiutlštině slovo „poLď (nasytit), společné Kvakiutlům a Činukům [Kwa. T„ III, s. 211, ř. 13, PoL — nasycen, tam. III, s. 25, ř. 7) zjevně označuje nikoli potlač, ale hostinu či její účinek. Slovo „poLas" označuje pořadatele hostiny [Kma. T., 2. řada; Jesup, sv. X, s. 79. r. 14; s. 43. ř. 2) a rovněž misto, kde se účastníci nasytili. (Legenda o jménu Jednoho z náčelníků Dzawadaenoxu.) Srov. Eířin. Kwa., s. 770, ř. 30). Nejobecnější název v kvakiutlštině je „p!Es~ „zničit, umlčet" (jméno soupeře) (rejstřík, Ethn. Kwa, heslo) nebo koše pri vysypávaní {Kwa. T., III, s. 93, ř. 1; s. 451, ř. 4). Velké kmenové a mezikmenové potlače mají zřejmě vlastni jméno, mazwa (Kwa. T., III, s. 451. ř. 15): BOAS odvozuje od kořene madvě další slova způsobem dosti nepravděpodobným: jedno z meh je mawil, iniciační místnost, a drahé název pro kosatku [Ethn. Kwa., rejstřík, heslo). — u Kvakiutlů vskutku nalezneme množství odborných výrazů pro označeni všech druhů potlače. Totéž platí pro označení nejrůznějších plateb a odškodnění či spíše darů a protidarů: svatebních darů, náhrad šamanům, záloh, úroků z prodlení, slovem všech druhů výdajů a přerozdělování. Př. .menia), „piek up". Ethn. Kwa.. s. 218: malý potlač, při kterém jsou divčí šaty předhozeny lidu, aby si je rozebral; „payo!", ..darovat měděný předmět"; jiný výraz pro darování člunu, Ethn. Kwa., s. 1448. Mnohé z těchto výrazů, konkréta, jsou rozkolísané a významově se překrývají, jak tomu v archaickém názvosloví bývá.
82
83
rý však patří k těm, jež by bylo skutečně záhodno studovat, slovo potlač znamená dar209.
SÍLA VĚCÍ
Můžeme jít ve své analýze ještě dále a dokázat, že předměty vyměňované při potlačí mají schopnost donutit dary obíhat, být dávány a opláceny.
Předně alespoň Kvakiutlové a Čimšjanové rozlišují mezi různými druhy majetku stejně tak jako Římané či Trobrí-and'ané a Samojci. Na jedné straně pro ně existují spotřební předměty a předměty, které se běžně rozdávají210 (Stopy po směně jsem však nenašel.) Na straně druhé jsou rodinné cennosti211, talismany, zdobené měděné
21B Viz C. M. BARBEAU, Le Potlatch, Bull. Soc. Géorg., Québec 1911, sv. lit, s. 278, pazn. 3, kvůli významu a odkazům. 210 Možná i prodávají.
2!1 Mezi majetkem a zásobami je v cimšjanštině jasný rozdíl, Tsim. Myth.. s. 435. Boas tvrdí, nesporně podle Tatea, svého dopisovatele: ..Vlastnictví toho. čemu se říká .richfooď, bohatá strava (srov. tam., s. 406), bylo základním předpokladem uchování rodinně vážnosti. Zásoby však nebyly považovány za součást bohatství. Bohatství se dosahuje prodejem Srny bychom řekli ve skutečnosti výměnou darů) zásob či jiných statků, které se napřed shromažďují a pak rozdávají na potlačí." (Srov. výše s. 59. pozn. 111, Meianésie).
Kvakiutlové rovněž rozlišují mezi prostými zásobami a bohatstvírn--majetkem. Poslední dvě slova jsou souznačná. Používají se pro ně zjevně dvě označení, Ethn. Kwa., s, 1454. První je ydq či yäq (jazykovedné pokulhávání B. Boase), srov. rejstřík, heslo, s. 1393 (srov. yůgu, rozdávat, rozdělovat). Slovo má dvč odvozeniny, ,.yeqala", majetek, a „yäxuíu" (talismany a parafemální jmění), srov. slova odvozená od yä, taní s. 1406. Další slovo je „dadekas", srov. rejstřík v Kwa. TI, III, s. 519; srov. tam., s. 473, č. 31; v newetteeskěm nářečí daoma, dedemala (rejstřík v Ethn. Kukl, heslo). Kořenem tohoto slova je dá. Ten zvláštní shodou okolností znamená přesně totéž jako indoevropský kořen „dá"; přijímat, brát, nést v ruce, ohmatávat atd. Symptomatické jsou í odvozeniny. Jedna znamená 1 „sebrat kus oděvu nepřítele a očarovat jej", druhá „vložit do ruky", „donést domů" (významově blízké výrazům mamis ajamilia, viz dále) (o přikrývkách daných jako záloha pří koupi měděných předmětů, tj. přikrývkách, které se mají i s úrokem vrátit); jiné slovo znamená „složit určitý počet přikrývek na soupeřovu hromadu, přijmout je", když tak bylo učiněno. Jiná odvozenina od téhož kořene Je ještě podivnější: dadeka, „závidět jeden druhému", Kwa. T., s. 133, ř. 22; původní význam určitě byl: ..přijatá věc, která vzbuzuje závist"; srov. dadego, „zápasit", nepochybně zápasit s majetkem.
Týž význam, ale přesnější, maji jiná slova. Např. „majetek v domě", ma-mekas. Kwa. T., III, s. 169, ř. 20,
předměty, pokrývky z kůží či tkané přikrývky ozdobené rodovým znakem. Tento druh předmětů se předává stejně slavnostně, jako se předávají ženy do manželství, „výsady" zeti, jména a hodnosti dětem a zeťům212. Bylo by dokonce nepřesné mluvit v jejich případě o zcizení. Jsou to předměty určené spíše k zapůjčení než k prodeji a skutečnému postoupení. U Kvakiutlů nemůže být jistý počet z nich postoupen, třebaže se objevují na potlačí. Tento „majetek" vlastně tvoří sacra, jichž se rodina nikdy nezbavuje, anebo jen velmi nerada.
Pozornější sledování vede ke zjištění, že stejně jsou věci rozděleny u Haidů. Ti vlastně pojem vlastnictví, majetku dokonce zbožštili na způsob starých Řeků a Římanů. V oblasti mytologie a náboženství vyvinuli úsilí v Americe
212 Viz početné proslovy u příležitosti převodu statků, F. BOAS a G. HUNT, Ethn. Kwa,, s. 706 n.
Neexistuje téměř nic duchovně ani hmotně cenného (záměrně neužíváme slova užitečného), aby se k tomu nepojily podobné představy. Duchovní statky jsou vlastně věcmi, majetkem, předmětem darováni a směny. Stejné jako v primitivnějších civilizacích, kupříkladu autralských. je na kmeni, na nějž se nějaká věc převedla, aby po poUači stvrdil, předvedl, že s ní byl obeznámen; také u Tlingitů se po potlačí lidem, kteří potlač uspořádali, „ponechává" výměnou tanec, J. R. SWANTON, Tíťngit Indians, s. 442. Základním, nejnedotknutelnějším majetkem, který vzbuzuje u lidi závist, je jméno a totemový znak. Tam., s. 416 atd.; pro Tlingily je to ostatně majetek, který činí lidi šťastnými a bohatými.
Totemové znaky, slavnosti a potlače, jména získaná při těchto potiacich, dary, které vám druzí musí oplatit a které jsou s pořádanými potlačí spjaty, to vše na sebe navazuje: př. Kvakiutlové v jedné promluvě: „A teď má slavnost přechází na něho" (ukáže na zetě. Sec. Soc, s. 356). Takto se předávají a oplácejí „křesla" a těž „duchové" tajných společností (viz proslov o společenském postaveni majetku a majetku pojícího se se společenským postavením), Ethn. Kwa., s. 472. Srov. íam., s. 708, jiný proslov: „To je váš zimní zpěv, váš zimní tanec, všichni na ní budou brát majetek, na zimní přikrývku; toto je váš zpěv, toto je váš tanec." Jediné slovo v kvaki-utlštině označuje talismany urozeně rodiny a její výsady: slovo „klezo", ..znak, výsada", př. Kwa. T.. III, s. 122, ř. 32'"
U Cimšjanů se maskám a zdobeným kloboukům k tanci a slavnostním příležitostem říká „určité množství majetku" podle množství rozdaného pří potlačí (podle darů, které náčelníkovy tety z matčiny strany rozdaly „ženám kmene"): Tate ve F. BOAS, Tsim. Myth., s, 541.
Naproti tomu napr. u Kvakiutlů jsou věci pojímány duchovně, zvláště pak dvě cenné věci, základní talismany, „smrtonosný" íhalayu) a „živá voda" (kterými je zřejmé jediný krystal křemene), přikrývky atd., o nichž jsme mluvili, V jednom podivném kvakiutiskem pořekadle jsou ryty para-íemálie ztotožňovány s dědem, což je přirozené, neboť se půjčují zeti jen proto, aby je předal vnukům, F. BOAS, Sec. Soc, s. 507.
34
85
často nevídané, vzepnuli se natolik, že zhmotnili abstrakci: „Pani vlastnictví" (anglicky píšící autoři ji nazývají Property Woman). Vypráví se o ní v bájích a dochovaly se její popisy213. Pro Haidy je přímo matkou, bohyní, jež založila hlavní frátrii, frátrii Orlů. Na druhé straně je však zvláštní to, že ji zjevně ztotožňují s „královnou"214, ústřední figurou hry s hůlkami, která bere vše a jejíž jméno částečně nosí, což vyvolává velmi vzdálené reminiscence na asijský a antický svět. S touto bohyní se rovněž setkáme opět v kraji Tlingitů215 a její mýtus, neřkuli kult, se objevuje i u Cimšjanů316 a Kvakiutlů217.
213 Mýtus o Džíiaqonsovi najdeme v J. R, SWANTON, Haida, s. 92, 95, 171. MASSETOVA verze je obsažena v Haida T., Jesup, VI, s 94 98-SKIDEGATEOVA v Haida T. M., s. 458. Jeho jméno figuruje v určitém počtu rodných jmen Haidů patřících k frátrii Orlů/ Viz J. R. SWANTON, Haida. s. 282, 283, 292 a 293. Podle Masseta jméno bohyně bohatství je spíše Skil, Haida T., Jesup VI, s. 665, ř. 28, s. 306; srov. rejstřík, s. 805. Srov. pták Ski!, Skirl (J. R. SWANTON, Haído, s. 120). Skíltagos znamená měď-majetek a k témuž jménu se pojí bájný příběh o tom, jak nalézt „měděné předměty", srov. s. 146, obr. 4. Vyřezávaný sloup zpodobňuje Džil-qadu, jeho měděný předmět, sloup a znaky, J. R, SWANTON, Haida. s. 125; srov. prii. 3, obr. 3. Viz popisy u Newcomba, tam., s. 46. Srov. přetištěné obrázky, tam., obr. 4. Jeho fetiš musi být přeplněn kradenými věcmi a sám být kradený.
Přesný název bohyně zní, tam., s. 92, „majetek působící rozruch". Kromě toho má čtyři dodatečná jména, tam., s. 95. Má syna zvaného ..Kamenná žebra" (ve skutečnosti měděná, tam., s. 110, 112). Kdo jí potká, ji nebo jejího syna či dceru, má štěstí ve hře. Bohyně má čarovnou rostlinu: kdo ji pojí, ten zbohatne a zbohatne rovněž ten, kdo se dotkne části její přikrývky, kdo nalezne mušli, kterou ona navlékala, atd., íora, s. 29. 109.
Jedním z jejích jmen je „Majetek se drží v domě". Velmi mnoho jedinců má složená jména obsahující Skíl: „Kdo čeká Skíľ, „cesta ke Skii". Viz v haidských genealogických soupisech, E. 13, E. 14 a ve frátrii Havrana R, 14, R. 15, R. 16.
2" O haidskéin cižííu a tlingftském näqu viz výše, s. 68, pozn. 138.
215 Mýtus najdeme v nezměněné podobě též u Tlingitů, TI. M. T., s. 173. 292, 368. Srov. J. R. SWANTON, Tlíngit, s. 450. U Sitky se Skíl bezpochyby jmenuje Lenaxxidek. Je to žena, která má dítě. Je slyšet hluk, jejž dítě způsobuje, když saje; lidé se za ním rozběhnou, a jestli děcko někoho po-škrábe a zůstanou mu jizvy, strupy ze škrábanců učiní druhé lidi šťastnými.
216 Cimšjanský mýtus není celý. Tsím. Mytřt., s. 154, 197. Srovnat s poznámkami F. BOASE, íam., s. 746, 760. Boas neurčil její totožnost, ale ta |e_zřejmá. Cimšjanská bohyně nosí „šat bohatství" ígarment of weaUh).
17 Mýtus, jehož hlavní postavou je Qominoqa, „bohatá" {žena), je možná téhož původu. Zdá se, že je předmětem kultu vyhrazeného některým klanům u Kvakiutlů; př. Ethn. Ktua., s. 862. Jeden hrdina goexsotenoqů má
Výše uvedené cennosti ve svém celku tvoří magické dědictví; je totožné s dárcem i s příjemcem, a také s duchem, který obdařil rod těmito talismany, nebo s hrdinou — zakladatelem klanu, kterému je duch předal218. V každém případě soubor takovýchto předmětů bývá u všech těchto kmenů duchovního původu a povahy219. Přechovává se v bedně či spíše velké, rodovými znaky zdobené
sama nadána osobitou mocí    — mluví, lne k svému majiteli, obsahuje jeho duši, atd.222
truhle220, jež je
jméno „tělo z kamene" a stává se „vlastnictvím nad těly", Kwa. T., III, s. 187: srov. s. 247.
218 Viz např. mýtus o klanu Kosatek, F. BOAS, Handbook of American Languages, I, s. 554—559. Hrdina, zakladatel klanu, je sám příslušníkem klanu Kosatek. „Snažim se najít hgwa od vás" (talisman. srov. s. 554, ř. 49), říká duchovi, jehož potká; má tvář člověka, ale je kosatkou, s. 557, ř. 122. Duch v něm pozná příslušníka svého klanu, daruje mu harpunu s měděným hrotem, který zabíjí velryby (v textu, s. 557, opomenuto): kosatky jsou „JriUer-ujhales" (zabíječi velryb). Dá mu rovněž jméno (potlačové). Hrdina se bude jmenovat „místo nasycené bytosti", „ten, kdo se cítí nasycen". Jeho dům bude „dům kosatky", s „kosatkou namalovanou v průčelí". „A kosatka bude tvou miskou v domě (miska bude mít tvar kosatky) a talismanem halayu (smrtonosným) a 'živou vodou' a nožem se zuby z křemene (i zuby budou z kosatek)", s. 559.
318 Zázračná truhla, obsahující velrybu, která dala své jméno hrdinovi, se nazývá ..bohatství přicházející na břeh", F. BOAS, Sec. Soc, s . 374. Srov. ..majetek unášený ke mně", tam., s. 247. 414. Majetek „budí rozruch", viz výše. Jméno jednoho z hlavních náčelníků u Masseta zní: „Ten, jehož majetek budí rozruch", Haida Texts, Jesup VI, s. 684. Majetek žije (Kvaki-utlové): ,Ať náš majetek zůstane jeho přičiněním naživu, ať naše měděné předměty zůstanou nerozbity," zpívají Maamtagilové, Ethn. Kwa., s. 1285, ř. 1.
220 Rodinné parafemálie*. které obíhaji mezi muži, jejich dcerami či zetí a vracejí se k synům, když jsou nově zasvěceni nebo se ožení, bývají uloženy ve zdobené, značené truhle či bedně, jejíž úprava, výroba a použití jsdu pro tuto civilizaci na severozápadě Ameriky (od kalifornských Juroků po Behringovu úžinu) příznačné. Na této truhle jsou vesměs znázorněny tváře a oči totemů nebo duchů, jejichž atributy obsahuje; jsou to zdobené přikrývky, talismany „života" a „smrti", masky, masky-klobouky, klobouky a věnce, luk. Mýtus často zaměňuje ducha s touto truhlou a jejím obsahem. Př. Tlingít M. T., s. 173: gonaqadet, který je totéž co truhla, měděný předmět, klobouk a chrastítko s rolničkami.
Předání, darování této truhly, jak na počátku, tak při každé nové iniciaci či při příležitosti svatby, mění příjemce v „nadpřirozenou" bytost, v zasvěcence, šamana, kouzelníka, urozence, tanečníka a držitele míst v bratrstvu. Viz promluvy v příbězích kvakiutlských rodin, Ethn. Kwa.. s. 965, 966; srov. s. 1012.
222 Zázračná skříňka je vždycky obestřena tajemstvím a patří mezi rodinné tajnosti. Mohou existovat skříňky ve skříňkách, uzavřené ve velkém počtu jedny v druhých (u Haidů), MASSET, Haida Texís, Jesup, VI, s. 395. Obsahuje duchy, např. „ženu myš" '*• " T »*  - ""n rí u^^t,*
(tt Haidů), H, T. M., s. 340, či Havrana,
86
87
Každý z těchto cenných předmětů, každý z těchto znaků bohatství má — jako na Trobriandských ostrovech — svou osobitost, své jméno223, své vlastnosti, svou moc224. Jsou to velké mušle abalone (ušeň)225, štíty, které jsou
který nevěrnému majiteli vyklove oči. Viz soupis těchto témat ve F. BOAS, Tsim. Myth., s. 851, 854. Mezi nejrozšířenější patři mýtus o Slunci uzavřeném v plovoucí skříňce (soupis ve F. BOAS, Tsim. Myth., s. 549, 641). Je známo, že podobné báje byly rozšířeny i ve Starém světě.
Jednou z nejběžnějšich epizod hrdinských příběhů je epizoda s malinkou skřínkou, poměrně lehkou pro hrdinu, příliš těžkou pro ostatní, neboť je v ní velryba. F. BOAS. Sec. Soc, s. 374; Kwa. T., 2. řada, Jesup, X, s. 171; jejíž potrava se nevyčerpáva, tam., s. 223. Skříňka je živá a sama od sebe pluje, Sec. Soc. s. 374. Katlíanova skříňka přináší bohatství, J. R. SWANTON, Tlingít Indians, s. 448: srov. s. 446. Kvétiny, „sluneční mrva", „vejce z dřiví na otop", „které čini bohatým", jinými slovy talismany, jež obsahuje, bohatství samo, je také nutno živit.
Jedna ze skříněk obsahuje ducha „příliš silného k tomu, aby byl při-svojen", jehož maska svého nositele zabije VTlingit M. T. s. 341).
Tyto skříňky mívají jména podle toho. jak se používají při potlačí. U Haidů se velké schránce na tuk říká matka (MASSET, Haida Texts, Jesup, V, s. 758). „Skříňka s červeným dnem" (Slunce) „rozlévá vodu" v ..moři Kmenů" (voda jsou přikrývky, které rozdává náčelník), F. BOAS, Sec. Soc, s. 551 apozn. 1, s. 564.
Mýty o zázračné skříňce jsou rovněž charakteristické pro společnosti v severoasijském Tichomoří. Pěkný přiklad srovnatelného mýtu najdeme v PILSUDSKÍ, Materiál Jor the Study of the Ainu Languages, Kraków 1913, s. 124 a 125. Skříňku daroval medvěd a hrdina musí dbát na různá tabu; je plná předmětů ze zlata a stříbra, talismanů, jež přinášejí bohatství. — Technika skříňky je ostatně táž v celém severním Tichomoří. 523 „Jednotlivé rodinné věci mají svá vlastní jména" (Haidové), J. R. SWANTON, Haida. s. 117: jména maji domy, dveře, jídelní misky, vyřezávané lžíce, čluny, pasti na lososy. Srov. výraz „netřetržitý řetěz majetku", J. R. SWANTON, Haida, s. 15. — Máme seznam věcí pojmenovaných Kva-kiudy nezávisle na titulech, urozencích, mužích, ženách i jejich výsadách: tancích, potiacich atd., které jsou rovněž majetkem. Věcmi, kterým říkáme movitosti a které jsou za týchž okolností pojmenovávány a personifikovány, jsou: jídelní misky, dům, pes a člun. Viz Ethn. Kwa.. s. 793 n. Na tomto seznamu Hunt opomněl uvést Jména měděných předmětů, velkých mušli abalone. dveří. — Lžíce zavěšené na provaze uvázaném na jakémsi pomyslném člunu se nazývají „kotevní provaz lžic" (viz F. BOAS, Sec. Soc, s. 422, při obřadu placení svatebních dluhů). U Cimšjanů mají svá jmčna čluny, měděné předměty, lžíce, kameninové hrnce, kamenné nože, misky náčelníkovy ženy, F. BOAS, Tsim. Myth., s. 506. Cennými statky a bytostmi přijatými do rodiny jsou i otroci a psi.
Jediným domácím zvířetem těchto kmenů je pes. Má různá jména podie jednotlivých klanů (pravděpodobně v rodině náčelníka) a nemůže být prodán. „Jsou to lidé jako my," říkají Kvakíutlové, Ethn, Kwa,, s. 1260. „Hlídají rodinu" před čarami a útoky nepřátel. Jedna báj líčí, jak koskimoský náčelník a jeho pes Waned se proměnili jeden v druhého a nesli totéž jméno, tam., s. 835; srov. výše (Celebes). Srov. fantastický mýtus o čtyřech psech Lewiqilaquových, Kwa, T„ III, s. 18 a 20. 22 .Abalone" je totéž co čínucké slovo „sabir", označující velké mušle „ha-
jiiiii pokryté, opasky a přikrývky, jež jsou jimi zdobené, samostatné přikrývky s rodovými znaky, s vetkanými či vyšitými vzory očí, lidských i zvířecích hlav226. Bytostmi
ííotis" (ušeň), které slouží na ozdobu a jako přívěsky do nosu (F. BOAS, Kwa. indians, Jesup, V, I, s. 484), náušnice (u Tlingitů a Haidů, viz J. R. SWANTON, Haida, s. 146). Dávají se též na zdobené přikrývky, na opasky, na klobouky. Př. (u Kvakiutlů), Eífm. Kwa,. s. 1069. U Awikenoqů a Lasi-qoalů (kmenů z kvakiutlské skupiny} je mušlemi abalone obložen štít podivně evropského tvaru, F. BOAS, 5th Report, s. 43. Tento štít patrně představuje původní či rovnocennou podobu štítů měděných, jež rovněž maji podivně středověký tvar.
IMušle abalone se patrně dříve používaly jako platidlo, tak jako se v současné době používají měděné předměty. Mýtus Ctadolqň (jižních Sa-lišů) spojuje postavy K'oboise („mědi") a Teadjas („abalone") ; jejich syn a dcera se vezmou a vnuk sebere medvědovi „kovovou skříňku", zmocní se jeho masky a jeho potlače, mdtanische Sagen, s. 84. Jeden avikenocký mýtus spojuje jména mušli i veškerých měděných předmětů s „dívkami z Měsíce", tam., s. 218—219, Tyto mušle mají u Haidů každá své jméno, alespoň tehdy, mají-li značnou hodnotu a jsou známé, přesně jako v Melanésii, J. R- SWANTON, í Haida, s. 146. Jinde slouží k pojmenování osob či duchů. Př. u Cimšjanů,
f rejstřík vlastních jmen, F. BOAS, Tsim. Myth., s. 960. Srov. u Kvakiutlů
ř „abalonová jména" podle klanů, Ethn. Kwa., s. 1261—1275, pro Avikeno-
!qy, Naqoatoky a Gwasely. Bylo to jistě zvykem v mezinárodním měřítku. — Sama abalonová truhla Bellakolů (skříňka zdobená mušlemi) je zmíněna a přesně popsána v avlkenockém mýtu; navíc je v ní uložena abalonová přikrývka, a jak truhla, tak přikrývka září jako slunce. Náčelník, jehož příběh báj zahrnuje, se jmenuje Legek, B. BOAS, Ind. Sag., s. 218 n. Tak i se však tituluje vrchní náčelník Cimšjanů. Z toho lze vyvodit, že báj kolo-
I vala zároveň s předmětem. — v jednom haidském mýtu zaznamenaném
t Massetem, mýtu o samém „Havranu stvořiteli", dává ústřední postava své
i ženě Slunce, kterým je mušle abalone, J. R. SWANTON, Haida Texts, Je-
I sup, VI. s. 227, 313. Ke jménům bájných hrdinů nesoucím titul „abalone",
i viz příklady v Kwa. T.„ III. s. 50, 222 atd.
I U Tlingitů bývaly tyto lastury spojovány se žraločími zuby, 71 M. T., s.
I 129. (Srov. výše. využití vorvaních zubů v Melanésii.)
f Pro všechny tyto kmeny jsou navíc předmětem kultu náhrdelníky
I z kelnatek (mušliček dentalia). Viz zejména A. KRAUSE, Tlingit Indianer, s.
5, 186, Celkem vzato zde najdeme přesně tytéž formy platidel, ke kterým se
pojí tytéž představy a které slouží témuž použití jako v Melanésii a v Ti-i chomorí vůbec.
f Tyto rozličné druhy mušli byly ostatně předmětem obchodu, který pro-
1 vozovali i Rusové v době, kdy měli obsazenou Aljašku: a tento obchod byl
veden oběma směry, od Kalifornského zálivu po Behringovu úžinu, J. R.
' SWANTON, ŕíaida Texts, Jesup VI, s. 313.
2ZB Přikrývky mají tutéž figurální výzdobu jako truhly; často dokonce napodobují výzdobu truhel (viz obr. v A. KRAUSE, Tlingit indianer, s. 200). Mají v sobě vždy něco duchovního, srov. výrazy (Haidové), „duchovní pá-
j sy", roztrhané přikrývky, J. R. SWANTON, Haida, Jesup Exped., V, I, s.
I 165; srov. s. 174. Určitý počet bájných plášťů jsou „pláště světa": (Lilueto-
vé) mýtus o Qälsovi, B. BOAS, Ind. Sagen, s. 19—20; (Bellakolové) „pláště slunce", Ind. Sagen, s. 260; plášť s rybami: (Heiltsuqové). Ind. Sagen, s.
' 248; srovnání příkladů na toto téma, B. BOAS, tam., s. 359, č. 113.
88
89
jsou i domy a trámy, zdobené stěny227. Vše mluví, střecha, oheň, sošky, malby, neboť magický dům je zbudován228 nejen náčelníkem a jeho lidmi či lidmi ze sousední frátrie, nýbrž i bohy a předky; tento magický dům zároveň přijímá a vyvrhuje duchy a mladé zasvěcence.
Každá z těchto cenností229 má ostatně tvořivou moc230. Není jen znakem a zárukou; je i znakem a zárukou bohatství, magickým a náboženským principem společenského postaveni a hojnosti231. Oživenými věcmi jsou i ma-
Srov. mluvicí rohož, Haida Texts; MASSET, Jesup Expedition VI, s. 430, 432. Kulí přikrývek, rohoží, kožešin upravených na přikrývky se zjevně blíží kultu zdobených rohoží v Polynésii.
227 Tlingitové připouštějí, že v domě vše mluví, že duchové mluví k trámům a krovům a z trámů a krovů a že i ty promlouvají, a že hovory mezi sebou vedou i totemická zvířata, duchově, lidé a věci v domě; na této zásadě stojí tlingitské náboženství. Př. J. R. SWANTON, Tlingit, s. 458, 459. U Kvákiutlů dům poslouchá a mluví, Kwa. Ethn., s. 1279, ř. 15. 28 Dům je pojímán jako svého druhu movitost. (Víme, že ták tomu nadlouho zůstalo v germánském právu.) Člověk jej přenáší a on sám se přenáší. Viz přečetné mýty □ „čarovném domě", vybudovaném v jediném o-kamžiku, zvláště pak ty, jež poskytl děd (soupis ve F. 80AS, Tsim. Myth., s. 852, 853). Viz příklady u Kvákiutlů, F. BOAS, Sec. Soc, s, 376, a obrázky a přílohy, s. 376, 380.
Cennými, čarovnými a náboženskými předměty jsou také: 1. orlí pera, často ztotožňována s deštěm, s potravou, s křemenem či s „dobrým lékem". Př. Tlingit T. M„ s. 128, 383, 128 atd.; Haidové (MASSET), Haida Texts, Jesup, VI, s. 292; 2. hole a hřebeny, Tlinm'í T. M., s. 385. Haidové, J. R. SWANTON, Halda, s. 38; F. BOAS, Kwakiutl Indians, Jesup, V, část II, s. 455; 3. náramky, př. kmen z Lower Fraser, B. BOAS, Indianische Sa-gen, s. 36; (Kvakiutlové) F. BOAS. Kwa. Ind., Jesup V, II, s. 454.
230 Xšechny fyto Pfcdměty, včetně lžic, jídelních mlsek a měděných předmětů, mají v kvakiutlštíně druhové Jméno togwa, což přesně znamená ta-lisman, nadpřirozená věc. (Viz připomínky k tomuto slovu v naší práci Origines de la notion de monnaie a v naši předmluvě, H. HUBERT a M. MAUSS, Mélanges ďhistoire des Religions.) Pojem „logwa" odpovídá přesně pojmu mana. Ale v tomto daném případě a z hlediska toho, co nás zajímá, Je to „moc" bohatství a potravy, která vytváří bohatství a potravu. V jednom projevu se mluví o talismanu „logwa", který je „velkým, bývalým rozmnožitelem majetku'*, Ethn. Kwa., s . 1280, ř. 18. Jistý mýtus vypráví o tom, jak jeden „logwa" byl „rád, že může získat majetek", a jak čtyři „íoguja" (opasky atd.) ho sebraly. Jeden z nich se nazývai „věc. která způsobuje hromadění majetku", Kwa, T., III, s. 108. Ve skutečnosti bohatství dělá bohatství. V jedné haidské báchorce se v souvislosti v mušlemi aba-!one, které nosí dospívající dívka, přímo říká, že „majetek činí bohatým", J. R. SWANTON, Haida, s. 48.
231 Jedné masce se říká „získávajíc: potravu". Srov. „a budete bohatí na potravu" (nimkišský mýtus), Kwa., T, III. s. 36, ř. 8. Jeden z nejdůležitěj-ších urozenců u Kvákiutlů má titul „Zvoucí", „dárce potravy", „dárce prachového orlího peří". Srov. F. BOAS, Sec. Soc., s. 415.
90
lované, totemem rodu či symbolem společenského posta-
t    939        t -' 233
vení zdobené vyřezávané misky^ a lžíce , s nimrz se stoluje při slavnostních příležitostech. Jsou replikami nevyčerpatelného náčiní, tvůrců pokrmů, jež duchové darovali předkům. Samy jsou považovány za zázračné. Předměty se tak zaměňují s duchy, jejich původci, jídelní náčiní s potravou. Rovněž kvakiutlské jídelní misky a haidské lžíce jsou základními statky s velmi omezeným oběhem a jsou pečlivě rozděleny mezi rody a rodiny náčelní-
ků^
„PLATIDLO DOBRÉ POVĚSTI''
Předmětem důležitých věr, ba i kultu236, však jsou hlavně měděné předměty zdobené rodovými znaky237, zá-
Figurálně zdobeně koše a bedny (napr. ty, které slouží ke sběru bobulí) Jsou rovněž kouzelné; př. haidský mýtus (MASSET), Haida T., Jesup, VI, s. 404; ve významném mýtu o Qälsovi se směšuje štika, losos, buřňák a koš. který pouhé plivnutí tohoto ptáka naplní bobulemi. (Kmen od Lower Fraser River) Ind. Sag., s. 34; obdobný mýtus u Avtkenoqů, 5th Report, s. 28; koš se zde nazývá „nikdy prázdný".
232 Jídelní misky jsou nazývány podle toho, co řezba na nich představuje, U Kvákiutlů zpodobňují „vůdce zvířat". Srov. výše, s. 88, pozn. 223. Jedna z nich se jmenuje „miska, která je stále plná", F. BOAS, Kwakiutl Tales (Columbia University), s. 264, ř. 11. Ty které pocházejí od určitého klanu, jsou „logwa"; mluvily s předkem. Zvoucím (viz předchozí poznámka) a řekly mu, aby si je vzal, Ethn. Kwa., s. 809. Srov. mýtus o Kanlqilakuo-vi. Ind. Sag., s. 198; srov. Kum. T., 2. řada, Jesup, X, s. 205: jak ten, kdo dokáže přeměňovat, dal svému tchánovi (který ho trápil) pojíst bobulí z čarovného koše. Ty se proměnily v ostružiní a vyrazily mu z celého těla.
233 Viz výše.
234 Viz výše, tam.
236 Výraz je převzat z německého Rennomiergeld a byl použit Krickeber-gem. Velice přesně popisuje použití těchto rodových štítků-peněz, kotoučků, jež slouží jako platidlo a především jako předměty, jimiž se honosí o potiacich náčelníci či ti, v jejichž prospěch se potlač pořádá. 236 Chápeme se příležitosti, abychom napravili omyl. jehož jsme se dopustili ve studii Note sw Vorigine de la notion de monnaie. Spletli jsme si slovo Laga, Laqwa (Boas používá oba způsoby psaní) se slovem logwa. Omluvou nám budiž to, že Boas tou dobou často psal obě slova stejně. Ale pak bylo zřejmé, že jedno znamená červeň, měď, a druhé pouze něco nadpřirozeného, cennost, talisman atd. Přesto jsou všechny měděné předměty logwa. takže náš výklad platí, V daném případě však má slovo vlastně platnost adjektívní a synonymickou. Př. Kw. T., III, s. 108, dva názvy „logwa". jimiž jsou měděné předměty: ten, který „rád nabývá majetek", „ten, který
91
kladní statky při potlači. Predne u všech uvedených kmenů existuje kult a mýtus mědi238 jako živé bytosti. Měď je, alespoň u Haldu a Kvakiutlů, ztotožňována s lososem, který je sám předmětem kultu239. Ale kromě to-
způsobuje hromadění majetku". Všechna logwa však nejsou měděnými predmety.
I když se o výrobě měděných předmětů na americkém Severozápadě hojně diskutovalo, mnoho se toho o ní dosud neví. RIVET ve své pozoruhodné práci o zpracování drahých kovů v predkolumbovské Americe [Or-Jěurerte précolombienne, Journal des Américanistes, 1923) Je úmyslně ponechal stranou. V každém případě se zdá jisté, že toto umění vzkvétalo již před příchodem Evropanů. Tlingltové a Cimšjanové, kmeny ze severu, vyhledávali, těžší! a získává! měď z Copper River. Srov. staré autory a A. KRAUSE. Tlinkit Indkmer, s. 186. Veškeré tyto kmeny mluví o „velké měděné hoře": (Tlingitové) TI M. T., s. 160; (Haidové), J. R. SWANTON, Hai-da, Jesup, V, s. 130: (Cimšjanové), Tsim. Myth., s. 299.
238 Měď je živoucí věc; její důl, její hora jsou čarovné, plné „rostlin bohatství", MASSET, Haida Texts, Jesup,-VI, s. 681, 692. Srov. J. R. SWANTON, Haida, s. 146, jiný mýtus. Je pravda, že voní, Kwa. T., III, s. 64, ř. 8. O výsadě zpracovávat měď pojednává důležitý cyklus pověstí u Cimšjanů: mýtus o Tsaudovi a Gaoví, Tsím. Myth., s. 306 n. k soupisu obdobných témat viz F. BOAS, Tsím. Myth., s. 856. Měď je zjevně personalizována u Bellakolů, Ind. Sagen, s. 261; srov. F. BOAS, Mythology ofthe Bella Coala. Indians, Jesup Exp., I, část 2, s. 71. kde se mýtus o mědi pojí s mýtem o mušlích abalane. Cimšjanská báj o Tsaudovi se váže k mýtu o lososovi, o němž se ještě zmíníme.
239 Pro svou červenou barvu je měď ztotožňována: se Sluncem, př. Tíírtgír T. M., č. 39, č, 81; s „ohněm spadlým s nebe" (název jednoho měděného předmětu), F. BOAS, Tsimshtan Texts and Myths. s. 467, a ve všech uvedených případech s lososem. Toto ztotožnění je obzvlášť jednoznačné v případě kultu dvojčat u Kvakiutlů, Udí lososa a mědi, Ethn. Kwa., s. 685 n. Mytická posloupnost se jeví takto; jaro, tah lososa, nové slunce, červená barva, měď. Ztotožňovat měď s lososem Je příznačnější pro národy ze severu (viz Soupis obdobných cyklů, F. BOAS, Tsím. Myth., s. 856). Př. haidský mýtus v MASSET, Haida Texts, Jesup, VI, s. 689, 691, ř. 6 n.. pozn. 1; srov. s. 692, mýtus č. 73. Najdeme zde přesnou obdobu pověsti o Polykratově prstenu: pověst o lososovi, který spolkl předmět z mědi, SK1DEGATE (H.T.M., s. 82). Tlingltové (a po nich Haidové) mají mýtus o bytostí, jejíž jméno se překládá do angličtiny jako Mouldy-end (jméno lososa); viz mýtus u Sítky: měděné řetězy a lososi. Tí. M. T., s. 307. Losos v truhle se mění v člověka, jiná verze u Wrangela, tam., č. 5. Obdoby mýtu viz F. BOAS, Tsim. Myth., s. 857. Jednomu měděnému předmětu u Cimšjanů se říká „měď plující proti proudu řeky", což je zjevná narážka na lososa, F. BOAS, Tsim. Myth,, s. 857.
Bylo by záhodno vyzkoumat, co přibližuje kult mědi ke kultu křemene, viz výše. Př. mýtus o křemenové hoře, Kwa. T., 2. řada, Jesup X, s. 111.
Ke kultu mědi je rovněž nutno přirovnat kult nefritu, alespoň u Tlingitů: nefrit-losos mluví, TI. M. T„ s. 5. Nefritový kámen mluví a pojmenovává, SITKA, 71 M. T., s. 416. Nakonec nutno připomenout kult mušlí a co jej spojuje s kultem mědi.
hoto mytologicko-metafýzického a technického prvku jsou všechny měděné výrobky, každý zvlášť, předmětem individuálních speciálních věr. Každý nejcennější měděný předmět v rodinách náčelníků klanů má své jméno241, vlastní osobitost, svou vlastní hodnotu242 v pravém smyslu toho slova, hodnotu magickou i ekonomickou, která je trvalá, věčná navzdory proměnám — někdy
240 Viděli jsme, že u Cimšjanů je rodina Tsaudova patrně rodinou zakladatelskou a uchovává tajemství médi. Zdá se, že téhož druhu je báj o vládnoucí rodině Dzawadaenoquů u Kvakiutlů. Sdružuje Laqwagílu, tvůrce mědi. s Qomqomgilou, Bohatým, a Qomoqoou, „Bohatou", která vyrábí měděné předměty. Kwa. T., III, s. 50; a celek propojuje s bílým ptákem (sluncem), synem buřňáka, který cítí měď a proměňuje se v ženu. Ta porodí dvojčata, jež také cítí měď, Kwa. T., III, s. 61—67.
241 Každý měděný předmět má své jméno. ..Velké předměty z mědi, jež mají jména", praví se v kvakiutlských proslovech, F. BOAS, Sec. Soc, s. 348—350. Soupis názvů měděných předmětů, bohužel bez udání kmene, který je trvale vlastní, tam., s. 344. Jsme poměrně dobře informování o názvech velkých měděných předmětů u Kvakiutlů. Ukazují, jaký kult a víra se k nim pojí. Jeden z nich se nazývá „Měsíc" (kmen Niska), Ethn. Kwa., s. 856, Jiné nesou Jméno ducha, jejž ztělesňují, a který je daroval, Př.. Dzonoqoa, Ethn, Kwa.. s. 1421; dokonce reprodukuji jejich tvář. Další mají jména duchů, kteří založili totemy: jeden předmět se nazývá „tvář bobra", Ethn. Kwa.. s. 1427; jiný „mořský lev", tam., s. 894. Další jména pouze narážejí na jejich tvar, „měděný předmět do T" či „dlouhá horní část", tam., s. 862. Jiné se jmenují prostě „Velký měděný předmět", lam., s. 1289, „předmět, který zvoní", tam,, s. 962 (rovněž jméno náčelníka). Další jména narážejí na potlač, který ztělesňuji a jehož hodnotu v sobě soustřeďují. Název měděného předmětu Maxtoselem je „ten, kterého se ostatní stydí". Srov. Kujo. T., III, s. 452, pozn. 1: „stydí se za své dluhy" (dluhy: gagim). Další jméno, „vyvolává hádky", Ethn. Kwa,, s. 893, 1026 atd.
O názvech měděných předmětů u Tlingitů viz J. R. SWANTON, TUngit, s. 405, 421. Jména jsou to vesměs totemická. Pokud jde o názvy měděných předmětů u Haidů a Cimšjanů, známe pouze ty, jež mají totéž jméno jako náčelníci, jejích vlastníci.
242 Hodnota měděných předmětů u Tlingitů se lišila podle velikosti a vyjadřovala se v počtu otroků, Ti. M. T., s. 131, 260, 337 (Sitka a Sktdegate, atd., Cimšjanové), Tate v F. BOAS, Tsim. Myth. s. 540; srov. tam., s. 436. Obdobná zásada: (Haidové), J. R. SWANTON, Haida, s. 146.
Boas zkoumal, jak vzrůstá hodnota každého měděného předmětu na každém novém potlači. Např. hodnota měděného předmětu Lesaxalayo byla někdy v letech 1906—1910 9000 vlněných přikrývek, každá v hodnotě 4 dolarů, 50 člunů, 6000 zapínacích přikrývek, 260 stříbrných náramků, 60 zlatých náramků, 70 zlatých náušnic, 40 šicích strojů, 25 gramofonů. 50 masek. Ohradník říká: „Za prince Laqwagilu dám všechny tyhle ubohé věci." Ethn. Kwa., s. 1352; srov. tam., ř. 28, kde je předmět přirovnáván k „tělu velryby".
92
93
i částečnému či úplnému zničení243 —, jimž je předmět vystaven při potlači.
Mají ještě jednu vlastnost: přitahují další měděné předměty, tak jako bohatství přitahuje další bohatství, vysoká hodnost pocty, vládu nad duchy, výhodné svazky244, a naopak. Žijí a pohybují se po svém245 a strhávají s sebou246 další měděné předměty. Jednomu z nich247 se
2Í' O principu ničení viz výše. Přesto se zdá, že ničeni měděných předmětů je zvláštního rázu. U Kvakiutlů probíhá po částech, při každém potlači se ulomí jedna čtvrtina. Pokus získat na dalších potiacich všechny části zpátky a znovu je snýtovat do původní podoby je věcí cti. Takovýto předmět pak má vyšší hodnotu, F. BOAS, Sec. Soc. s. 334.
V každém případě vydat je, rozbít znamená zabit je. Ethn. Kwa., s. 1285, ř. 8 a 9. Obecný výraz „hodit je do moře" je znám i u Tlingitů, Ti. M. T., s. 63; s. 399, zpěv č. 43. Pokud se tyto předměty nepotopí, neuváznou na mělčině, nezemřou, znamená to, že jsou falešné, dřevěné a udrží se na hladině. (Příběh jednoho potlače Cimšjanů proti Haidům, Tsim. Myíh., s. 369.) Jakmile jsou rozbité, říká se, že „umřely na písčitém břehu" (Kvakiutiové), F. BOAS. Sec. Soc, s. 564 a pozn. 5.
244 Zdá se, že u Kvakiutlů měli dva druhy měděných předmětů: ty nejdů-ležiíější neopouštěly rodinu a bylo možné je rozbit jen proto, aby se daly znovu roztavit; ostatní, ne tak hodnotné, kolovaly bez úhony a zdá se, že byly souputníky těch prvních. Př. F. BOAS, Sec. Soc, s. 564, 579. Vlastnictví těchto druhořadých předmětů u Kvakiutlů bezpochyby odpovídá šlechtickým titulům a společenskému postaveni druhého řádu, s nimiž cestují od náčelníka k náčelníkovi, od rodiny k rodině, mezi pokoleními a pohlavími. Zdá se, že velké tituly a velké měděné předměty zůstávají trvale uvnitř klanů a kmenů (přinejmenším). Těžko by tomu bylo ostatně jinak.
245 Jeden haidský mýtus o potlači náčelníka Hayase líčí, jak jistý měděný předmět zpíval: ..To Je velice špatné. Přestaň, Gomsiwo (název města a jméno hrdiny), kolem tohohle, malého měděného předmětu je mnoho dalších méděných předmětů," Haida Text s, Jesup, VI, s. 760. Jedná se o „malý měděný předmět", který se stane sám od sebe „velkým" a kolem nějž se ostatní seskupují. Srov. výše vztah měď a losos.
248 V dětské písničce, Eřhn. Kuja., s. 1312, ř. 3, ř. 14, „se kol něho shromáždi měděné předměty se slavnými jmény kmenových náčelníků". Má se za to. že předměty „padají samy od sebe do náčelníkova domu" (Jméno jednoho haidského náčelníka, J. R. SWANTON, Haida, s. 274. E). „Setkávají se v domě", jsou „plochými věcmi, které se tam scházejí", Ethn. Kwa., s. 701.
547 Viz mýtus o „přinašeči měděných předmětů" v mýtu o „Zvoucím" (Qo-exsoťenox), Kwa. T., III, s. 248. ř. 25, 26. Týž předmět je nazýván „pňna-šeč majetku". F. BOAS, Sec. Soc, s. 415. Tajný zpěv urozence, který má titul Zvoucího, zni:
„Mé jméno bude .majetek směřující ke mně' díky mému .přinašeči majetku'".
„Měděné předměty ke mně směřují diky .přinašeči měděných předmětů'". V kvakiutiskem textu přesné stoji „aqwagíla", „tvůrce měděných předmětů", a ne pouhý „přinašeč".
94
u Kvakiutlů říká „vůdce měděných předmětů", což již samo o sobě vypovídá o tom, jak se kolem něj měděné předměny seskupují a jeho majitel přitom přebírá jméno „majetek plynoucí ke mně". U Haidů a Tlingitů měděné předměty vytvářejí „opevnění" kolem princezny, která je přináší248; náčelník, který je vlastní249, se stává neporazitelným. Jsou to domácí „placaté božské věci"250. V mýtu často splývají v jedno duchové-dárci měděných předmětů251, majitelé těchto předmětů a předměty samy252. Nedokážeme rozlišit, v čem je síla ducha jednoho a bohatství druhého: měděný předmět mluví, nespokojeně mručí253; požaduje, aby byl darován či zničen. Zahalují jej do
2+8 Př. v proslovu na tlingitském potlači, TL M. T., s. 379; (Cimšjanové) měděný předmět je „štít". Tsim. Myíh., s. 385.
249 V proslovu o darování měděných předmětů k poctě nově zasvěceného syna „jsou darované předměty .krunýřem'", „krunýřem majetku", F, BOAS, Sec. Soc, s. 557. (Narážka na měděné přívěsky kolem krku.) Titul mladého muže je ostatně Yaqoís, „přinašeč majetku".
260 Tyto představy se jasně projevují v důležitém rituálu, provozovaném v době, kdy jsou dospívající kvakiutlské princezny odloučeny od světa: nosí předměty z mědi a mušle abaíone a v danou chvíli samy přejímají titul měděných předmětů, „placatých a božských věcí vyskytujících se v domé". Tehdy se řfká, že „ony a jejich manželé snadno nabudou měděné předměty", Ethn. Kwa., s. 701. „Měděné předměty v domě" je titul sestry jednoho awikenockěho hrdiny. Kwa. T., III, s. 430. Zpěv vznešené kvakiutlské dívky, předjímající něco na způsob indické suó/amuáry, výběr ženicha, patři patrně k témuž rituálu a vyjadřuje se takto: „Sedím na měděných předmětech. Matka mi tká pás na dobu, až budu mít jídelní misky v domě'", atd., Ethn. Kwa.. s. 1314.
261 Měděné předměty bývají ztotožňovány s duchy. Je to předobře známé téma štítu a oživeného heraldického znaku. Totožnost mědi a „Dzonoqoy" a ..Qominoqy," Eířin. Kwa., s. 860, 1421. Měděné předměty jsou totemická zvířata, F. BOAS, Tsim. Myth.. s. 460. V jiných případech jsou pouhými atributy některých bájných zvířat. Při kvakiutlských letních slavnostech hrají svou úlohu „měděný daněk" a jeho „měděné výsady" (paroží), F. BOAS, Sec. Soc, s. 630, 631: srov. s. 729: „Velkolepost na jeho těle" {doslova bohatství na jeho těle). Cimšjanové považují měděné předměty za ..vlasy duchů", F. BOAS, Sec. Soc. s. 326, za „výměšky duchů" (soupis témat, F. BOAS, Tsim. Myth, s. 837). za „drápy ženy-říční vydry", tam., s. 563. Měděné předměty užívají duchové při potiacich, jež pořádají mezi sebou, Tsim. Myíh., s. 285; Tíťngtt T. M., s. 51. Měděné předměty „se jím líbí". Co se srovnání týče, viz F. BOAS, Tsim. Myth,, s. 846; viz výše. s. 30—31.
252 Zpěv Neqapenkema (Tvář zvíci deset loktů): „Sestávám z kusů mědi a kmenoví náčelnici jsou rozbité měděné předměty." F. BOAS, Sec. Soc, s. 482; srov. s. 667, text a jeho doslovný překlad.
253 Měděný předmět Dandalayu „mručí v domě", aby byl darován, F. BOAS, Sec. Soc, s. 622 (projev). Měděný předmět Maxtoslem „si stěžoval,
95
í
přikrývek, aby byl v teple, tak jako zabalují náčelníka do přikrývek, které má rozdělit254.
Na druhé straně se však spolu s hmotnými statky255 předává i bohatství a štěstí. Měděné předměty a talisma-ny, které jsou samy o sobě prostředky k získání měděných předmětů, bohatství, postavení i duchů (vše má ostatně stejnou hodnotu) předává zasvěcenci jeho duch, jeho pomocní duchové. Vezmeme-li v potaz veškeré měděné výrobky a další trvalé formy bohatství, které jsou rovněž předmětem tezaurace a potlače (masky, talismany atd.), zjistíme, že vlastně u všech těchto předmětů splývá hmotná podstata s jejich určením a účinností256. Jejich
že jej nerozbili". Přikrývky, kterými zaň zaplatí, .jej udržují v teple". F. BOAS, Sec. Soc, s. 572. Připomeňme si, že se nazývá ..Ten, na nějž se o-statní měděné předmět stydí podívat". Další měděný předmět se zúčastní potlače a ..stydí se". Ethn. Kwa., s. 882, ř. 32.
Jeden měděný předmět u Haldu (MASSET), Haida Texts, Jesup, VI. s. 689, majetek náčelníka „Toho, jehož majetek vyvolává rozruch", zpívá, když byl rozbit: ..Shniju tady, strhl jsem s sebou hodně lidí" [do smrti, kvůli potlačí).
254 Oba rituály dárce či obdarovaného pohřbených pod horou přikrývek či chodících po nich jsou rovnocenné: v jednom případě je člověk nadřazen, ve druhém podřazen svému vlastnímu bohatství.
255 Všeobecná připomínka: Poměrně dobře víme, jak a proč, při Jakých obřadech se na americkém Severozápadě předávají, spotřebovávají a ničí různé statky. Zatím jsme však špatně informováni o formách samého aktu předávání věcí, zvláště těch měděných. Tato otázka by měla být předmětem zvláštního šetření. To málo, co víme, je kromohyčejně zajímavé a dozajista poukazuje na vazbu mezi majetkem a vlastníky. Nejen tomu, co odpovídá postoupení měděného předmětu, se říká „uložit měděný předmět do stínu jména" toho a toho, a získat měděný předmět dodává u Kvakiutlů novému majiteli „na váze", F. BOAS, Sec. Soc, s. 349; u Haidů nejenže se vztyčuje nějaký měděný předmět na znamení toho, že se kupuje půda, Haida T. M., s. 86, ale měděných předmětů se používá i k stvrzování poklepem jako v římském právu: udeří se jimi o lidi. kterým se předají. Tento obřad je doložen i v jednom příběhu (Skidegate), tam., s. 432. V tomto případě předměty, kterých se měděný předmět dotkne, jsou k němu připojeny a zabity; takový jc ostatně rituál „smíru" a „daru".
Kvakiutlové si zachovali, alespoň v jednom mýtu (F. BOAS, Sec. Soc. s. 383 a 385: srov. s. 677, ř. 10). vzpomínku na obřad převodu, jaký najdeme i u Eskymáků: hrdina kouše do všeho, co dává. Jeden haidský mýtus popisuje, jak Paní Myš „olizovala" vše, co dávala, Haida Texts, Jesup, VI, s. 191.
™ Při jednom svatebním rituálu (rozbít symbolický člun) se zpívá:
„Půjdu a rozbijú na kusy horu Stevens. Udělám si z ní (jejích úlomků)
kameny na ohniště.
Půjdu a roztluču horu gatsaj. Udělám si z ní kameny na ohniště. Od velkých náčelníků se k němu odevšad hme bohatství.
prostřednictvím člověk dosahuje společenského postavení: získá-li bohatství, získá i ducha a ten má zase moc nad hrdinou zdolávajícím překážky; a tento hrdina si dává platit za komunikaci s duchy, za rituální tance, za služby svým vůdcům. Vše spolu souvisí a splývá; věci mají svou osobnost a osobnosti jsou svým způsobem věcně připoutány k rodu. Tituly, talismany, měděné předměty a duchové náčelníků jsou homonyma a synonyma257 téže povahy a funkce. Oběh hmotných statků se řídí pohybem mužů, žen a dětí. sledem hostin, obřadů, slavností a tanců, ba i kolováním žertů a nadávek. V podstatě s ním splývá. Pokud si lidé dávají a oplácejí věci, je tomu tak proto, že si tím prokazují a oplácejí „úctu" — a my bychom dodali — prokazují „zdvořilosti". A člověk tím, že dává, dává i sebe, a to, že dává sebe, znamená, že „dluží" — sebe i svůj majetek — ostatním.
PRVNÍ ZÁVĚR
Ve čtyřech důležitých skupinách obyvatelstva jsme tedy shledali: u dvou či tří skupin nejprve potlač, pak hlavní účel a běžnou formu potlače jako takového; kromě to-
Ze všech stran se k němu hrne bohatství; Všichni velcí náčelníci se jim nechají ochraňovat."
257 Bývají ostatně totožné, alespoň u Kvakiutlů. Některé urozence ztotožňují s jejich potlačeni. Nejdůležitějšim titulem hlavního náčelníka je prostě Maxva, což znamená „velký potlač", Ethn. Kwa., s. 972, 976. 805. Srov. v témž klanu jména „pořadatelů potiače", atd. U jiného kmene téhož národa, u Dzawadinoxuů, je jedním z hlavních titulů „Polas". Viz výše, s. 83, pozn. 208; viz Kwa. T., III, s. 43, k jeho genealogii. Hlavní náčelník Hešlt-suqů je ve styku s duchem „Qominoqou", „Bohatou", a má jméno „Strůjce bohatství", tam., s. 424, 427. Princové gaqtsenoqu mají „letní jména", tj. jména klanů, jež označují výhradně „majetek", jména na „yaq": „majetek na těle", „velký majetek", „vlastník majetku", „místo majetku", Kwa T., III, s. 191; srov. s. 187, ř. 14. Jiný kvakiutlský kmen, Naqoatoqově, udílí svému náčelníkovi titul „Maxva" a „Yaxlem", „potlač" a „majetek"; toto Jméno se vyskytuje v mýtu o „Kamenném těle". (Srov. Kamenná žebra, syn Paní Majetku u Haidů.) Duch k němu praví: ..Tvé jméno bude .Majetek', Yaxiem.,, Kwa. T., III, s. 215, ř. 39.
Rovněž u Haidů má náčelník jméno: „Ten, jehož si nelze koupit" (měděný předmět, který si sok nemůže koupit), J. R. SWANTON. Haida, s. 294, XVI. í. Týž náčelník má také titul: „Vše dohromady", tj. „shromáždění k potlači", tam., č. 4. Srov. výše tituly „Majetek v domě".
96
97
ho ve všech čtyřech skupinách archaickou formu směny — věnovaných a oplácených darů. Dále jsme zjistili, že oběh věcí v těchto společnostech odpovídá pohybu práv a osob. Zde bychom se mohli v nejhorším případě zastavit. Množství, široký výskyt a význam těchto skutečností nás bez nadsázky opravňuji stanovit režim, který nutně platil pro velkou část lidstva po velice dlouhé přechodné období a který jinak přežívá pouze u národů, o nichž jsme se tu rozepisovali. Umožňují nám zformulovat tezi, že princip výměny darů byl vlastní společnostem, jež překonaly fázi „totálních závazků" (od klanu ke klanu, od rodiny k rodině) a zatím se ještě nedopracovaly k čisté individuální smlouvě, k trhu, kde obíhají peníze, k prodeji v pravém smyslu toho slova a zvláště pak k pojmu ceny vyjádřené v penězích.
Kapitola třetí
PŘEŽÍVÁNÍ TĚCHTO PRINCIPŮ VE STARÝCH PRÁVNÍCH SYSTÉMECH A EKONOMIKÁCH
Všechna výše uvedená fakta pocházejí z oblasti, již nazýváme etnografií. Navíc jsou lokalizována do společností, jež obývají břehy Tichého oceánu1. Takováto fakta se zpravidla používají jako kuriozity, nebo nanejvýš pro srovnání, abychom změřili, nakolik se naše společnost vzdaluje či přibližuje institucím, jež nazýváme „primitivními".
Jsou to však fakta, která mají obecnou sociologickou hodnotu, neboť nám umožňují pochopit určitý moment společenského vývoje. Ba co víc, maji význam i pro sociální historii. Instituce tohoto typu skutečně umožnily přechod k našim právním a ekonomickým formám. Mohou nám historicky ozřejmit naše vlastní společnosti. Morálka a směnná praxe obvyklé ve společnostech, jež bezprostředně předcházely ty naše, si dosud uchovávají více či méně důležité stopy veškerých principů, které jsme zde analyzovali. Domníváme se, že budeme moci dokázat, že naše právo a ekonomie se vlastně zrodily z institucí podobných těm předchozím2.
Žijeme ve společnostech, jež činí výrazný rozdíl (tento protiklad dnes kritizuji i sami právníci) mezi věcnými právy a právem osob, mezi osobami a věcmi. Je to rozdělení zásadní, neboť přímo podmiňuje určitou část našeho systému vlastnictví, jeho převodů a směny. Je tedy cizí
1 Přirozeně víme, že oblast jejich výskytu je širší (viz dále, s. 150. pozn. 38} a že výzkum se omezil na tato území jen provizorně.
2 A. Meillet a H. Lévy-Bruhl, Jakož i náš zesnulý přítel P. Huvelin, nám laskavě poskytli cenné rady k odstavci, jenž bude následovat.
98
99