v bojích, a byl proto přebytek žen). Ženy mohou mít najednou pouze jednoho manžela. O rozvod mohou požádat oba patneři, ale obecně platí, že dosáhnout zrušení manželství je snazší pro muže. Muslimové se mohou oženit s nemuslimkami, pokud to jsou příslušnice lidu knihy, tedy židovky nebo křesťanky. Muslimky si ne-muslima vzít nesmějí. Vždy je tu možnost, že muž přestoupí na islám; pokud však konvertuje jen za účelem odstranění právních překážek, je přestup odsuzován. Svatební obřad je prostý, jde v podstatě o sepsání a uzavření smlouvy mezi oběma partnery. K obřadu se neváže žádný zvláštní rituál, tedy alespoň není vyžadován, ale je zvykem, že někdo zarecituje úryvek z Koránu a pronese krátkou řeč. Smlouvu podepisuje ženich a zástupce nevěsty. Na vše často dohlíží vládní úředník, ale nijak nezastupuje kněze; má pouze právní odpovědnost. Skutečná svatební veselice začíná až po podepsání smlouvy. Tyto oslavy probíhají v různých oblastech různě, ale pro všechny muslimy je důležité zahájit manželství oslavou pro příbuzné a další hosty, a to tak velkou, jak to prostředky a okolnosti dovolují. Obvykle je při svatbě dostatek vybraného jídla, hosté mají nové šaty, najatý profesionál recituje z Koránu, je tu hudba, tanec (především lidový, ženy tančí s ženami a muži s muži), světla, ozdoby, divadelní představení (například na Jávě stínové divadlo) a další. Oslavy často trvají několik dní. Hosté někdy novomanžele uličnicky špehují, ale jen z legrace. Na Středním východě se po svatební noci místy ještě vyvěšuje zakrvácené prostěradlo, na důkaz toho, že svazek byl naplněn, ženich je potentní a nevěsta panna. Smrt a obřady s ní spojené Umírající člověk by měl před smrtí obrátit hlavu k Mekce a pronést: „Není božstva kromě Boha", jako přípravu na \, výslech, který podle muslimů provádějí v hrobce andělé ř smrti. Umírajícímu - a také po jeho smrti, na pohřbu a při vzpomínkových obřadech - se často recituje 36. súra Koránu, jelikož velmi barvitě líčí konec života a přechod na onen svět. „,Kdo kosti oživí, když již zpráchni-ví?' Odpověz: ,Oživí je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž : dobře o každém stvoření ví.'" (36:78-79) Po smrti tělo zemřelého musí projít poslední očistou, j \ což je rituální koupel prováděná podle přesných pravidel. Tělo není dovoleno balzamovat, ale před zahalením do prostého bílého rubáše, který mrtvolu zcela zakrývá, ' je možné je navonět. Vkládat tělo do rakve není nutné. - Podle islámského zákona by měl pohřeb proběhnout po- kud možno ve stejný den, kdy člověk zemřel, pohřbívat :se však nesmí po západu slunce. í Zúčastnit se pohřebního průvodu na pohřebiště je po- vinností celé obce, ale stačí, když se dostaví skupina zá-: ?" stupců. U hrobu se vestoje provádí pohřební salát, který má čtyři části a pokaždé se řekne: „Bůh je velký!" Je tu í;- i možnost provést salát v nepřítomnosti mrtvoly. Když pohřební průvod dorazí ke hrobu, recituje se první súra Koránu. Pokud tak ještě neučinili, osoba, která pohřeb i vede, těsně předtím, než začnou zahazovat hrob, zašeptá ;;ĚT\ zemřelému do ucha šahádu, aby mu připomněla pravé f náboženství a správnou odpověď andělům, kteří čekají | na přijetí jeho duše. Správný hrob by měl být asi 1,5 až j; 2 metry hluboký a na jedné straně by měl mít mělkou f. prohlubeň. Mrtvola se umístí na bok do této prohlubně, ; a to hlavou k Mekce. ■ 145 ■ Prorocká tradice obsahuje pádné důkazy pro to, že přílišný smutek a hlasité lkaní působí zemřelému v hrobě utrpení. Nejlepším vyjádřením zármutku a úcty k zemřelému je recitace Koránu, jelikož zásluhy z ní plynoucí se zemřelému přičítají k dobru. Po pohřbu obvykle proběhne přijetí na paměť úmrtí. Například v Egyptě se tento obřad koná čtvrtý den po smrti. Lidé přicházejí vyjádřit soustrast, zapíšou se do knihy hostů a chvíli se zdrží, aby mohli naslouchat recitaci Koránu a usrkávat kávu. Muslimského mučedníka není třeba po smrti omývat, jelikož jeho rány jsou v očích Boha očistou. Bůh padlého bojovníka odměňuje okamžitým přijetím do ráje. Nad pozůstatky mučedníka se dokonce ani nepronáší pohřební modlitba. Zajímavé je, že za mučedníky se nepovažují jen osoby, které zahynou v bitvě na obranu islámu. Mučedníkem je i poutník, který zemře při hadždži, nebo člověk, který zemře při recitaci Koránu nebo provádění jiného zbožného úkonu. Závěry Uvedli jsme zde pouhé základy islámských obřadů životního postupu, spojených s životním cyklem. Další obřady provázejí přijetí do súfijského bratrstva - obvykle vrcholí předáním záplatovaného šatu, symbolu duchovní chudoby súfijského potulného mnicha. Jiné symboly mohou provázet změnu postavení z novice na vyznavače sú-fijské cesty. Jde například o darování čapky nebo o vložení ruky žáka do ruky mistra, čímž může dojít k předání mistrovy baraky a prodloužení linie o další článek. Součástí změny postavení jsou v islámu i tituly. Již jsme se zmínili o přívlastku háážái neboli „poutník". Ti- 146 i: r ■ ■ tul šajch získávají různí muslimové, od mladíka, který se právě naučil nazpaměť Korán, po kteréhokoli staršího muže uctívaného pro zbožnost a náboženské vzdělání, třebaže to není profesionální učenec. V Íránu se titul á/atolláh, což doslova znamená „znamení Boží", v dnešní době uděluje výjimečně zbožným a vzdělaným náboženským učencům, kteří mají značný počet stoupenců. Slavný ájatolláh Chomejní, již zesnulý vůdce islámské revoluční vlády v Íránu, byl jen jedním z tisíců uctívaných náboženských vůdců v současném Íránu obdařených tímto titulem. Na Jávě mnoho muslimských oslav islámských obřadů životního postupu, jako je obřízka nebo svatba, doprovází zaplacené představení klasického stínového loutkového divadla. Stínové divadlo je založeno na pohybu loutek z kůže proti bílému plátnu. Hrají se příběhy, které pocházejí z hinduistických mýtů a eposů, ale mají trvalý smysl a moc v javánském světonázoru, tak jak je vykládán v islámském rámci. V klasických javánských oblastech, jako je Djokjakarta nebo Solo na střední Jávě, většina hostů především od zámožnějších hostitelů očekává, že součástí oslav svatby bude okázalý projev tradiční vysoké kultury, kterou je právě stínové divadlo doprovázené gamelanem, orchestrem z bicích nástrojů. Podstatné také je, že loutkoherec má v javánském systému hodnot vysoké rituální postavení. Když se tedy řádná islámská svatba - při níž, jak jsme řekli, stačí podepsat smlouvu -zapojí do tradiční javánské struktury oslav, vytvoří dynamiku, která splňuje to, co nařídil Bůh a co sami Javánci zdědili jako starodávný odkaz správného života. 147