PLÁNOVANÍ A SKLADBA TELEVIZNÍHO PROGRAMU m m -m • ■ • • * 4 • • • • * 1 y.w.v.v i\ i • •»»• •«■ i •"«»»»••■■! .v.v.v.w.v studijní oobw Cs. Tatvizr EDrtNÍ OOOtlENf A. Boreckl j plánovaní a skladba televizního programu Praha 1967 54H40b02 A ... Televize se nevyjadřuje formou jednotlivých program jako kinematografie fitrnem nebo divadlo - představením. V tomto ohledu má televize bii za k tisku. Jako noviny nebo časopis vytvářejí zvláštní formu, které zahrnuje materiály tématicky i žánrové odlišné, tak i televizní program tvoři reálné existujte i formu, jejími prostřednictvím se televize obrací k divákům,, Zvláštní povaha televizní divácké obce, především skutečnost, že je relativné stálá, i to, že televize vstupuje přímo a systematicky do "každé domácnosti", určuje i zvláštní postup při sestavování programu. Po prvé v historii hromadných sdělovacích prostředku odhalila televize /spolu s rozhlasem/ možnost obracet se denně a plánovitě prakticky k témuž diváku /na rozdíl od nepravidelného styku filmu, divadla a tisku s diváky a čtenáři/. A tato možnost je patrni nejsilněji! a nejúčinněji í vlastnost! televizní propagandy* Uvědomíme-li si navíc ještě "vrozenou" schopnost televize přinášet divákům obraz skutečnosti - t.j. reálný jev nebo událost ve chvíli, kdy se odehrává, - a přirozený přímý kontakt a individuální charakter bezprostředního styku "člověka na obrazovce" s divákem, pak můžeme televizi zcela oprávněně pokládat za najdokonalejší a nejperspektivnějií hromadný prostředek šíření informací a vyjadřování myšlenek ve společnosti. Jestliže je systematický styk s diváky přirozenou vlastností televize, pak to předpokládá i systematičnost televizního programu, plánov í t o s t jeho skladby. Vydelení televizního zpravodajství /informací/ do pevného programového celku /což bylo od r.,1965 i organizačně vyřešeno zřízením samostatné hlavní redakce vnitřního a zahraničního televizního zpravodajství/, ohlašuje i nový přístup k terna- 1002115566 Zároveň znatelně vzrůstá i úloha n e p s t i v n í h o plánování. Tematický perspektivní lu} * sestavovaný ne rok /nebo na sezonu, přičemž se sa,*sUt. ne plánuji dvě sezony, záři-květen a červen-srpen} vzniká shrnutím a koordinací plánů hlavních redakcí. Po schválení redakční radou stává se tento plát zákone*, pro organizací veškeré tvorby, ideově tématickou základnou, která určuje hlavní směry televizní propagandy a v maximálni míre realizuje v každodenním programu její společenskou funkci* Perspektivní plán tvoří tedy zaklad a předpoklad plánu kalendářního, sestavovaného podle vysílacího schématu. Jednotlivé pořady připravené v redakcích tvoří vlastně jen stavební materiál, jsou to jakési cihly budoucího prograou. Stavební projekt, jakous. budoucího programu, tvoří vysílací s c n m a o V současné době zůstává jednotkou Pr**™6* plánování týden. To znamená, že se vždyt na. končí a pak znovu opakují základn prograr* tema^ ké cvklvľobracej: se k jednotlivým kategon \m d.vaw proT^^ je 1 vysílací schéma týdenní. Základn. stále ru jtf Í bloky^jsou rozděleny do 3«™""$^ minuty, každého dne'jsou ji« přiděleny určité hod,^ na přikladl vždy ve Čtvrtek v Z1,JU - 3 - vždy v pondělí ve 22,30 - "Branky, body, vteřiny", vždy v sobotu v 18,00 - "Vědění" atd. Kromě toho'stanoví schéma pravidelný vysílací čas, který se dává k dispozicí každé redakci /na př. vždy v pondělí v 19,00 je premiéra hlavní redakce 1 iterárnedramatického vysílání/. Tak má "stavební projekt" dvojí úlohui za prvé organizuje činnost redakcí a realizačních složek /rozdělení času pro zkoušky a vysílání ve studiích, zaměstnanost pomocných dílen, pravidelný rytmus laboratorních prací atd./, za druhé organizuje diváky, seskupuje je podle zájmu a učí je disciplíně při sledování televize, což je obzvláště důležité v době, kdy rozsah vysílání stále vzrůstá a rozvíjí se vysílání na několika programech. x/ Jak se zvyšuje rozsah vysílání a prohlubuje tématic-ká diferenciace, můžeme pozorovat postupný přechod od plánování a skladby podle rubrik k rozsáhlejším formám - blokům. To jsou programové celky spojené bud tématem /"Vědění", •Panoráma uměn?"/, nebo adresované skupině diváků podle věku /"Mládí"/ nebo podle bydliště /"Moskva a Moskvané"/. Blok je forma uspořádání materiálu, která má budoucnost, protože předpokládá zřetelné rozvrstvení diváků podle zájmu, a tím zvyšuje účinnost televizní propagandy. Na druhé straně, stane-li se blok nej-užívanějším prvkem programového plánování, unifikuje "stavbu" programu, zvláště pak jednotnou skladbu vysílání na několika programech. - A - Veškerá Činnost urČuifcí n. koord.nace perspektivního i béinKľ^ ÍKVen;*Jedn0tk* televizní -ví! p1^ini až £*' dušuje a upevňuje běžné kalendářní plánování. J Ústřední tel ev S ze SSSR zatím k takovému týdenní*, schématu pouze směřuje,, /Na příklad sezóna 1964 - 1965 se plánovala podle měsíčního schéma tu, kdy se programová struktura mění nikoliv vždy po týdnu, nýbrž po mest-c?/o Týdenní programové schéma bylo zavedeno v televizi NDRr jedné z nejprofesíonálnějštch televizních organizací na světěo V příloze č o I uvádíme vysílací schéma berlínského studia,, které vysílá denně, na jednom programu, as) 80 hodin týdně* Schéf^ ukazuje základní tématické celky programuo Veškerá informace byla svěřena redakci /Aktuální kamera . Tak se ui ve složení ročního /nebo "J*^ počítá . nejdůležitějším rysem Wň,»« Ä^ÍEál by* do oborových redakcí patří pouze P^é"°v> ™£ a jeho zpracování do hloubky, do kaieryV patří denní zpravodajství s co nejs.rsie » rem Zásadní zákony skladby ^^^l^tr „eteriálu podle obsahu .pod ^J?* J % soilova-lečenského výziami, pUtl i ^ 1^ »raiodij»t»l i l*-cí prostředek, pro rozhlas !^"£?*39 ros-levizio Skladba novin se však ™a!^° vdvou\ Hyř, toru /sloupec nebo číslo jako jednota dvou, šesti sloupců/. Kromě toho není skladba novinového čísla závazná pro čtenáře, který sí přece sam skladbu tvoří a velice často nezačína prvním sloupcem a úvodníkem. Vztah obrazovky a diváka je v tomto směru zcela jiný. Z tohoto vztahu a ze skutečnosti, že televize je prostředek vizuálního působení, vyrůstá složitý problém televizní programové skladby, která má aktivní působit na diváky a pružné i cílevědomé řídit jejich vnímání. Principy a metody skladby televizního programu Jestliže tvoří časovou jednotku plánová-n í v televizi týden /v některých studi ích pak dekáda nebo dokonce měsíc/, jednotku s k 1 a^d by programu, toj. stálou programovou bunku vycházející ze schématu tvoří den„ Přesněji vyjádřeno: z hlediska výroby zůstává relativně definitivním cyklem, opakujícím pravidelně základní složky programu, týden. Pro diváky však byl a vždy bude vysílací jednotkou den /stejně jako v novinách číslo/, z něhož si divák muže vybrat tu část, která ho zajímá. V roce 1955 začala v SSSR přecházet velká studia všeobecně na denní pravidelné vysílán L Zároveň se neustále zvyšoval jeho rozsah a nejprve Ústřední studio a pak i některá studia v jednotlivých republikách začala vysílat dva nebe 5 více programu. Tendence zvyšovat rozsah a počet programů není ukončena ani za deset let. V roce 1967 /x/ dojde zřejmí ke kvalitativnímu skoku v rozvoji televize, kdy jednotlivé x/ V roce 1967, k 50ovýroč( sovětské vlády, zahájí činnost velké televizní středisko v Ostankinu, které má vysílat denně 33 hod S n na pěti černobílých a jednom barevnám programu* Kapacita Všesvazového televizního střediska bude tvořit 50 hodin denně /Šabolovka - 13 hodin, Telodivadlo - 4 hodiny/. - 6 - kvantitetivní přírůstky /rozvoj retranslaci f . tvorení mohutné technické základny, zvládnutí nn 1 Vjr" niky/ umožní vznik jednotného v i . t,c^ roví ho vfceprogramového v 1 * sílání. a tu se nezbytné octne na pořadu d * " otázka kompozice tohoto vysílání,, Tato otázka má 7i stránky? týká se jak vnitřní skladby jednotlivého gram, tak souhrnné skladby tří nebo čtyř paralelnT0* stejnou dobu vysílaných programů. Tady už iádná aneí "V s tískeai neexistuje. Vznikne situace, která nemá mu v praxi svétové televize obdoby„ XXX V televizní skladbě se objevuje vedle prostorové charakteristiky /noviny - sloupec, televize - obrazovka noviny - slovní symbolika, televize - realita optickvch' a akustických obrazů/ cosi kvalitativně nového - charakteristika č a s o v á o Skladba televizního program je tedy vždy prostorově časová, protože program tvoří relativně nepřetržitý, přesně časově ohraničený proud postupně se střídajících materiátf s různým tématem a různého žánru0 A hned při jeho formování je možno určit některé zákonitosti, které musí televizní novinář znát, /♦t U? J5** se MÍ"»1* 0 tom, 2« jednotkou plánování AJ. periodicky se opakujícím programovým cyklem/ jt v te.evozi tyden0 Ve většině evropských zemí, kde lele-Wml dosáhla poměrně vysoké úrovně, rovná se týden 50 - 80 vysílacím hodinám.*/ */ V USA vysílají velké společnosti 15-20 hodín denněo » př„ stanice I70P /patřící společností C8S/ vy*"* «LÍBi2i ?'45° V •'"'opskych zemích máme na myslil J™"'* «*H»*»Í vysílání m jednom programe - 7 - Pro diváka, jak jsme se už zmínili, byl a vidy bud* programovou jednotkou den. Právě ve skladbě denního programu se projevuje profesionální uroven jednotlivých studií. Jaké požadavky musí program vysílacího dne spi* novat? J4 to především tématická rozmanitost, která odpovídá hlavním kategoriím diváků. Za druhé pak žánrová pestrost uvnitř programu,, Za třetí, co nejšitSÍ využití výrazový c h možností televize. Za čtvrté, vzhledem k tomu, že program tvoří poměrně uzavřenou formu vysílání, zachovávání vnitřních proporcí, pokud se týče tempa a r y t m u o Jak se podílejí jednotlivé časti programu na denním vysílání /ve všední den, v sobotu a v neděli/ v různých stanicích, ukazuje tabulka £.2. Můžeme si snadno všimnout, že přes stejný společenský a ekonomický systém projevuje americká a evropská televize různé tendence,, Hlavním charakteristickým rysem programu nejvěl-ší televrzní velmoc f p staníc USA, je malé procento vzdělávacích á kulturních programů a značný podíl pořadů zábavných,. Zároveň tabulka ukazuje, jak důležité místo v programu patří informací a publicistice. Mimochodem poznamenávám, že během posledních pití až sedmi let téměř všude vzrostl jejích podíl z 5-8X na 15-25% vysílacího času o Charakteristika denního programu v procentech dává pouze obecnou představu o souhrnu hlavních druhú programu a umožňuje poznání základních tendencí v programové politice jednotlivých států, tel evi žních společností a studií. Chceme-li se podrobně seznámit - a - s principy a metodami skladby musíme se blíže na jeden programový den, pokud možno nejtypičtěji! dané studloo Úterý Uprosince 1964 byl zcela obyčejný den, v němž »• nestalo nic neočekávaného a nic pozoruhodného co by mohlo mít vliv na skladbu programu. Srovnaní proJ gramu tří studií, SSSR, NOR a Polska, uvádíme v Ubulc« ČÍS.3* Až se později budeme zabývat konkrétními metodami a postupy při skladbě programu, vrátíme se ještě k analýza této tabulky. Nyní si všimneme jen toho, co je jasné na první pohled. Především tedy počet prograei ve vysílání. Zde je v čele berlínské studio, které má 22 pořadu za necelých 11 hodin vysílání, to znamená, jeden pořad trvá méně než pul hodiny, tedy 0,5 hodiny, v Polsku něco přes pul hodiny, v SSSR - 0,8 hodiny. Přitom je nápadné, ie nezávisle na vnitřním relativním časovém poměru /rytmu/ tvoří i absolutní počet pořadu v denním programu televize NOR v našem případě 22, v prú' běhu celé sezóny minimálně 19» Za druhé si všimneme základních skladebních prvků - rubrik /bloků/. I zde je televize NOR na prvním místě, což svědčí o nejprofesionálnější skladbě. /NOR -14 rubrik, Polsko 6, SSSR 4/. Puideme-li ještě více do hloubky, musíme si, za třetí, všimnout tématické diferenciace programu. A opět vede berlínské studio: informace, publicistika, dětské, mládežnické, ženské, vzdělávací, sportovní a zábavné pořady. Program je složen zřejmě tak, aby zaujal celou diváckou obec o I i i j 1 i f u 1 'V o R 1 j > IN • f o «■■» *^ ■o • Má 1 Kj z-W o o* (B Dl ■ i » W1 r* ■ - • • 1 to *-i 1 t m í r, •s 1 • ma m •t > 1 j í • | m Vi • • ■5» tŕ u 2 1 * r; i •u m* t ■ « U£ o Vty w» i i ■ i i jí L •1 sa m a 11 1! •* 1 I í *** 1 í f M* 1 S 1 i i 1 U* P roh." 'M fi] i i i t i i * 11 i f U t I 1*1 ŕ x. í "t A4 MR sf íjj, tí 2 = 2 i* Si x tfíí í 8 SgH 8. — & 5 5 s? t, y 8~ K Ja 111 >il y; S í L- m i í JÍKlfll lihl S j qiflHťeMillí liíliiir ní ihla j i'm ihišnm ňäfuu j-HI 'UUmliikHlUh I •o >r> Hgfg ft P Si- 8 8 8«P 8 S ÍS- - - . - | b • » • • • - - * ■• » - ■ O es« «^i-O t- J. * UJ "O ^ a s r.ax Za čtvrté s ľ můžeme v5 í mnou t i toho., jak se využívá v denní* programu umeleckých výrazových prostředků, V programu NOR je zastoupena "živá" televize /reportáž/ ! televízni film, vysílání ze studia a složité syntetické formy. V programu druhých dvou zemi se téchto prostředku také využívá, ale přece jen skromněji a s menší pestrostí* Konečně za páté, rozmanitost žánru, která je jednou z najzákladnejších vlastnosti programu, Zde je tendence jednotná** Všechna tři studia se snaž' ukázat divákům různé formy publicistického i estetického pohledu na život,, které jsou televizi dostupnéo Presto však náleží palma vítězství opět berlínskému studiu,. Zde už nejde o množství, o bohatství, které muže být i klamné, nýbrž o absolutní samostatnost, téměř stoprocentní "televiznost" programu. Za 22 pořadu je 18 vlastních a ani jeden není přenesen na obrazovku v hotové, "nedotčené* formé. Polská televize ze 14 pořadů převzala 2 od fjlmup ve 3 případech SI o o přenos. V SSSR z 10 pořadu byly 2 reprízy, 3 přenosy. Vratme se nyní k samotné skladbě televizního programu a pokusme se osvětí31 její základni a charakteristické rysy. Celý proces skladby jednotlivého /a nespeciali-zovaného/ programu začíná jako v novináchj, rozložením materiálu podle společenského a politického významu. Významová skladba /t.j. rozložení materiálu podle obsahu/ tvoří př« sestavování konkrétního programu první stupen. Aktuální zpravodajství a publicistický úvodník, spojující den s epochou, zahajují denní program, obyčejně ve večerních hodinách, pro širokou diváckou obec, což je zvykem ve všech televizích. Nepřetržití posloupnost programu nás vede k t že musíme počítat s psycho fyziologickými zvláštnost - * vnímání se strany televizního diváka. Proud informa přicházející s obrazovky se neustále zvětšuje. Prot • třeba se zamýšlet nad hranicí schopnosti vnímat, nad optimální dobou, po kterou je možno program sledovat nad organizací a výchovou k disciplíně při sladování* programu. Ačkoliv se navenek zdá, že to jsou jen otázky kvantitativní, je třeba k jejich řešení přistupovat už v samém počátku skladby, když se určuje profil program, jeho významové a ideové z a n ě - ' ř e n í , když se konkrétní materiály rozmíaíují podle obsahu, podle stupfeě důležitosti. A jestliže podle zkušeností kinematografie budeme pokládat za optimální dobu sledování televizního programu 90-120 minut /x/; jestliže připočteme přirozený pokles soustředění, který časem vede k rozptýlení pozornosti /stupňovanému ještě domácími podmínkamiis které soustředěnost narušují/; jestliže vezmeme v úvahu poznatky experimentální psychologie, které učí, že při vnímání materiálu, který vyžaduje přemýšleni, postupně klesá aktivita vnímavosti I můžeme bez zvláštních průzkumů, zcela apriorně dojít k tomuto závěru i pořady obsahově nej závažnější /věda a, technika, ekonomika atd./ a tématicky specializované \ x/ Televize dovoluje zvýšit poněkud tuto hranici, protože se sleduje v domácich podmínkách, má poněkud pomalejší rytmus montáže, přímý kontakt s divákem, značné množství relativně statických, "rozhovorových forem. Avšak jednotlivé složky programu /umělecké formy a žánry nevyjímajíc/ nesměji, j*k stanovili experimentální metodou psychologové a sociologové, převyšovat 90 minut, přičemž publicistické a populárně vedecké pořady nemají přesáhnout 30 mmU umělecké a zábavné pak 60-90 minut. - 11 - patří zpravidla na samý počátek vysílání, hned za denní zpravodajství. Další rozložení pořadů se provádí tak, aby byly postupné stále lehčí a aby se častěji střídal předmět pozornosti /to znamená stoupající dynamičnost skladby/. Tento proces se částečně podobá metodě, s níž zkušený pedagog vede lekcí, Když zpozoruje, že žáci začínají být nepozorní, ihned změní směr jejich vnímán! a obrátí jej k novému předmětu* Skladba podle obsahu má ještě druhou stránku* znamená i rozložení pořadů podle zaměření, podle skupin diváků, kteří sledují televizi v určitou denní dobu. Ještě nedávno, do r. 1963-64, tento faktor neexistoval. A se vzrůstajícím objemem vystlání a se zavedením několika programu bude jeho důležitost stála stoupat. Tak na příklad vysílání v časných ranních hodinách má být věnováno celé divácké obci /na př, aktuálni zpravodajství, rady lékaře, ranni gymnastika/. Pak přichází na řadu programový blok pro ženy v domácnost" /vedení domácnosti, kuchařské předpisy, pedagogické rady atd,,/ Později - vysílání pro žáky, kteří mají dopolední vyučování, dále - pro pracující druhé a noční směny -blok, v němž se opakují nejdůležitější pořady včerejšího večera. Večerní program má být už méně diferencován, protože večer sledují televizi prakticky všechny skupiny obyvatelstva. Ale Í v něm je nutno usilovat o tématickou rozmanitost, už proto, že diváci mají různé zájmy a kromě toho nemohou sledovat televizní program nepřetržitě 5 až 6 hodin. Ke konci vysílacího dne je třeba zvyšovat počet diváku uváděním uměleckých zábavných pořadů, adresovaných - jako na počátku vysílání - celé divácké obci. I v tomto ohledu je zajímavý způsob skladby programu berlínského studia, jak vyplývá z tabulky Č.3. Je přesně rozdělena na ranní vysílání /9,50 - 13,00/, adresované především pracujícím ve druhé a třetí směně. - 12 - na detské /16,15 - 18,00/ a večerní /le.OO Večerní vysílení může být vzorem obsahové dobře né skíadty. První třetinu tvoří informace a Duíi?ř0"*i pak je na pořadu zábavná "vložka" /někol íkadílnľS'*11 ní filmový seriál/, a to v nejs led ováné jí í tele • t,k béf ve 20,00 hod. Potom opět diferencovaný ort»Ľlni < pravený také pro ženy, které patrně většinou OH??: Př při vysílání detektivky, poslední třetina je l u Val široké divácké obcí a tvoří jí lehký, zábavný T **** ní blok, který nevyžaduje napjatou pozornost a kt^10 hrnuje tradičně-i noční vydání.televizních.novin * Důležitou pomůckou při sestavování télevi? 'k_ nu mohou být výsledky konkrétního soci-ni Tato tabulka zachycuje ovšem požadavky a nazorv diváku s j.nou společenskou a psycholožkou orI™ř!2 než akounacházíme u našeho divák!* 9j£Íj2 2í ' ko kÍS, " Je Pf^^t za '"cenné pr^Z ^ ^SL"""* >k Mart XXX ^-'ÄľSíiSf «s příbíížné °míu™ inckých I 1 i i ÍB-i f. i I i IR 13 -1 1 : i |j y řl 1 .-řf t H I n nj 5 ä •2 •? "MI 1 i ih * i i 01! ľ t r 1 i j i 4 l E* | 5 4 i r i 4 I 1 i í i ? Program vsak není pouze mnoholéma-' t i c k ý , nýbrž 1 mnohožánrový. Zpravodajská poznámka, revue estrádního typu, portrétní medailón, sportovní magazín, filmový šot, mezinárodní komentář, beseda pro zemědělce, opereta.,,. Všechny tyto žánry - a ještě četné další - se v televizním vysílání střídají,, A opět veriká zcela přirozená otázkai jak sestavovat program se smyslem pro žánrovou rozmanitost zcela nepodobných materiálů, které se zařazují vedle sebe? žánrová skladba je spjata se skladbou obsahovou, je jí podmíněna,. Už jsme hovořili o tom,, že jedním z podstatných znaku žánru je stupen a rozsah zevšeobecněn! a uzávěrů, které ten který žánr obsahuje. Publicistika £ dramat'ické dílo se například zračně odlišují od zpravodajství rozsahem typizace, vysokým stupněm zobecněnís významností uzávěrů. Proto se vážné pořadyvyžadujíc! J asociativního myslení, dráždíc' divákovu fantazii a j vzbuzující silné emoce, mají zařazovat v první třetině f vysílání; a to v dobět kdy je může sledovat maximální počet diváků /18,30 - 20,00/. Pořady lehkého žánru přehled zpravodajství, sportovní reportáže atd„ mohou zaujmout poslední třetinu vysílání /22,00 - 23,00/. Velice důležitý je problém návaznosti /sousedících/ pořadů, tedy významového a žánrového kontextu programu „ Vzhledem k tomu, že program je do určité míry připravován pro nepřetrž* té s ledovanív jeden pořad bu3 tvoří pokračování /podle významu/ druhého, nebo alespoň jeho vnímání určitým způsobem zabarvujeo Sousedství programových složek prakticky nikdy nebývá neutrální,, protože proces vnímání je nepřetržftýo Kení-lí tento faktor A.j° přetržitost vnímání programu a určitá přímá ale častěji nepřímá závislost sousedících programů^ zvláště součástí programového bloku/o doceněn, znamená to nejen chybu v propagandistickém působaní nedbalo na zvláštní špecifickí rľi'i f"'kl* tí. í«to i k nop^n^, na^ f.ur*.p°?ryvi,j: «"«^itu_ uiévíi, v oíííí U ™y-*Hjf snah, tvůrcích Mluvil lckých jsme už o tom, že je třeba měnit pfw vnímání, aby se aktivizovala pozornost diváku, AI t• vení pozornosti a vzbuzení zájmu nedosahujeme'pouu m že změníme obsah, nýbrž - a častěji - tím, U zněn!* žánr. Z toho vyplývá, že bychom se měli vyhýbat střídá, ní žánrově podobných nebo dokonce totožných pořadu ted neuvádět přednášku po přednášce, interview po besedl jtd. Přesvědčili jsme se tedy, že důležitým princip*, ve skladbě programu je } princip různorodosti Žánru, Různorodost? v obsahové i žánrové skladbě programu, která vede k aktivizaci vnímání, můžeme dosáhnout dvojím způsobem, bud sestavujeme program pedle podobnost i /obsahové/ nebo s využitiu kontrastu /obsahu i žánru/o Oba tyto způsoby skladby programu pomáhají StsTlowt, rozvíjet a prohlubovat ideové působení jednotlivých složek prograw a mohou mít silnou kontrapropagandistickou působivost /zvlášté skladba s využitím kontrastu/o Žánrová rozmanitost neznamená jen vj^^.ífV ných propagandistických,, poznávacích a jiných úkolu wr vize. Znamená také rozmanité myslitelské a emoc.onain. zatížení divákovy vnímavosti. Všestranná kvalitativ"' specifičnost žánru se projevuje jak během s]«Jov» pořadu, tak i v souhrnu s předcházející a nás1*^';. složkou programu, v programovém textu. V prvním desetiletí našeho století J*»»iJ]a,noV metoda časově prostorového zobrazení skutečnosti ■ o n t á i . Stala se nejdůležitěji!*, vlastné - 15 - rozhodujícím výrazovým prvkem, styl i s t i k o u v nejširším smyslu toho slova v kinetických uméních /zvláště ve filmu a televizi, ale i v rozhlasu/. Montážje však zároveň prostředek, kterým lze aktivně ovlivňovat divákovo vnímání. Obrazovka, jak jsme už poznamenali, vnucuje divákovi sled vnímání a hotové obrazové asociace, t.j, určuje předem emocionální a logický způsob vnímání./Máme tu přirozeně na mysli zcela obecnou charakteristiku tohoto procesu, při hlubší analýze musíme samozřejmě brát v úvahu I subjektivní stránku vnímání, spočívající v tom, že týž předmět působí při vnímání na různé lidi, lišící se zkušenostmi, vědomostmi, zájmy, věkem atd., různě/. Vracíme so tu k otázce, o které jsme už hovořili, proto, že montáž je metoda, která muže být východiskem pro stanovení nejdůležitějších principů časově prostorové, rytmické skladby televizního materiálu, přičemž tato skladba přímo určuje způsob divákova vnímání,. Vzpomeňme si, co napsal o montáži Cjzenštejn ve své známé práci "Dickens, Grifflth a my": "Montáž je přerůstání konfliktu /t.j. protikladu/ vloženého do záběru, nejdříve v konflikt dvou vedla sebe stojících úseků..o Potom - rozbíhání konfliktu do celého systému plánů, jejichž prostřednictvím opět sbíráme dohroma-d y rozloženou událost, ale už ve vlastním aspektu. Ve svém vlastním stanovisku k zobrazenému jevu... /Podtrženo R.B./ To je pro nás velice závažná myšlenka! Podobá se matematickému vzorci, do kterého můžeme miste určitých hodnot dosadit druhé, a dostaneme všeobecné platný výsledek, mající své oprávnění i v televizi. Musíme jen bez jakýchkoli výhrad uznat, že program /nebo jeho ucelená, tématicky uzavřená součást - blok/ je forma, pro kterou je charakteristická vnitř-| "í dialektická jednota /nebo protiklad/. Pak •konfliktem - 16 - XKÍru" rozumíme konkrétní materiál v UPti i s.nvm do z*bér^Jint. "konfliktem dvou vedle »eh« S* ľrovém -S^SL v.4j-né působení dvou Xifcleh úseku rozum programu; "rozb.hání 1 ! ředne pe ^^.íS systému" je nezbytné,, předem sU^ niktTdo celého sf T£n ^Ožok programu /bloku/, íľnľ x*>é ^fJTe konečný logický efekt vnikni pregramu M*^?^- Ä*11 němž nezbytně následuje syntéza jednotlivých částí, jestliže střetnutí nebo srovnání dvou sousedních mato-riáľu je jednoduchým pr"íkladet^syntézy /bud s využitie příbuznost t: po medailonku režiséra uvedeme jeho nej-lepší fStmo nebo s využitím kontrastu? po pomlouvařné "reportáži! amerického povedu o tom,, že Leninova třídí je ulicí aristokracie* uvedeme přímou reportáž z donu v této ulici,, interview s jeho dělnickým? obyvateli/, pak složitá dialektická syntéza je •hlavním úkolem" celého programu /bloku/s vyjadřuje jeho celkový ideový zámer a vytváří v divákově vědomi "mozaiku", dejme tom široký a bohatý obraz života naši planety se všemi jeho důležitými, základními a nezbytnými projevy. Ale program je nepřetržitá podívaná,, která se odehrává v čase. Divák se podobá krasobruslaři nebo gymnastovi,, kterého hudba neustále žene kupředu a vnucuje nu svůj rytmus. Skladba programu je právě onou hudbou, která udává rytmus, rytmus vnímání. Není možné se zastavit, promyslit, co jame viděl i, vrátit se k to-«uB co nám ušlo nebe co jsme nepochopili,, Skladba je tvrdá,, nesmiřitelná a panovat uí/m^"1* Vavo" televizního diváka případně vyjádřil JuUan Tuwim* "Rozhlas a televize, te je znameni - 17 - vynález* jediný pohyb ruky a všechno zmizli" Beze stepy zmizí práce scénáristy, režisérů,, kameramanů, výtvarníků. Ale další stočení knoflíkm na přijímači dá diváku totéž, vrátí ho tam, odkud pravé odešel. Dá mu tétéi, nic jiného* Jen několik epizod možné nenávratní zatím uplynule a v divákevl vjemu vznikla mezera. Redakčním tajemníkům, kteří zodpovídají za plánování, skladbu a vnější vzhled novinového čísla, říkáme někdy "dirigenti novinových sloupců". Jestliže však v no vinách je to titul zcmte obrazný, v televizi je konkrétní a absolutně přesný. Redaktor programu musl být jene dirigentem, tvůrcem jeho harmonické jednoty, musí vědomě a se znalostí věci využívat tématické, žánrové a rytmické polyfonie k tomu, aby organizoval a řídil divákove vnímání. Rytmická skladba programu tedy předpokládá využito výrazových prostředků /film, živé vysílání atd./, vnitřního tempa /dynamičnost filmové montáže nebo relativní statičnost "hovorových" forem/, konkrétních složek, které se neustále střídají a rozvíjejí za tím účelem, aby vznikl určitý pevný, proporcionálně vyvážený rytmus programu /nebe bloku/ vcelku. Peruií-li se zákony rytmická skladby, nebije to ovšem tak do ocí, jaké nedbá-li se pravidel skladby obsahové nebo žánrové. "Pravda" na příklad správně kritizovala obsahovou nevy-váženest programu /V.opři různých příležitostech uvedli třikrát za sebot operu "Rusalka* nebo úryvky z nf».."/« Ale ani v jednom kritickém rozboru televizních programů se nemluvilo o nevyváženost i žánrové nebo rytmické. Dva filmy po sobě a pak ještě filmové zpravodajství - to už je chyba. Nebe "proud fnformací"p řineucí se z obrazovky na diváka, nepřetržitý, dynamický, s prudkým střídáním detailních záběrů, takový proud prostě nemůže lidské ústrojí prs logické a emocionálni vnímání v plné míře pojmout. Zřejmé by by Jo možno experimentálni zjistit - 18 - - 19 - a k^tnUt*"*"1 "kazatel itréi# Alt'1 , M, tfího 1j« í' ^ To immTÁ, "proud" mu* f být. r* kov*«» ('''f*j* 7,r4ruUn r/l«u" N1"0** záběry chvít! iootí-"* j* r l(i|c|,y klidnou, pomalejší vlolkeu, Z príklad b*o*deu *• »tg _ . /-ÍITJldA intervlem zo etudla /"»• »^o/ H /.love/ ^l'|d*%o;alJ#„ /op*t tlovo/. To vše může *t\ ! ».!• Ala « hledieka rytmu li to zase chybí, rJ^íaľka vůbec telce ánill zpomalen* tempo a nudnou if/Ilai jwtnid j« ryl,,,u• />• i0b* 3douc,ch *,ožtk V k'» íntarvleo. prednálka /iadnotvárný, Je tím ^iluiSÍStow atvléj, ktarý byl třeba tá«- Základní! principem tady musí být změna tempa po aabi Idauclch eloiok programu /nabo bloku/ která lze ZnZ oMtvIíi rSintri(í«tl vjrtiivi h pPtiVtdkfl • vnitrní nontální dynemičnoetí Jednotlivých komponent, tak lby vznikle optimální rytmická charakteristika, a !!■ I konctntraca divákova vnímání.. /%/ «/ Nychafyildloilcký průzkum Akademíie tolevlxní vády a uPMtni USA atanovil tyto časově Hnity pro lákltdnl »Ulky programu i hovorová formy /beeoda, komontář, Inlarvloa/ - 2 al 15 minuti zpravodajsky • lární film /i g lámat.kou populárni vědeckou/ ti 20 i, publicistický a populárně vědecký blok - al 40 | hrt - al 90 min.) estráda„ sho* - 60 li UC nut iak třeba mít na pomátl, že subjektivní přitom Jo i í^tllvých »lôžok programu /po připadá Setů Wefi-Jich blok nebo mefaxín/. Tady "elze počítat ani tolik I absolutní, nýbrž soíSe s rolativn /subjektivní, oevchologicky danou/ délkou jednotlivých složek pro-ľrímu nebo bloku. Nebol jedna minuta prudce se rozvíjejícího děje /především ve filmu/ se zdaleka nerovná /subjektivně, v divákově představě/ minutové přednášc Lidé zodpovědní za skladbu programu musí mít tady tak vý smysl pro rytmus, jaký má zkušený filmový střihač, který nepracuje pouze so skutečnou délkou záběrů, ale bere v úvahu všechny jejich vlastnosti vcelku, tedy obsah, rozměr, množství,dotailů„ emocionální působen aLd Jako příklad uveďme jodnu hodinu - začátek večerního programu pro dospělé - ve vysílání berlínského studia, 1. prosince 1964. 18,40 10,50 19,00 19,25 19,30 19 „50 televizní reklama /střídají so fotografie, kresby, kreslený film, šoty/ "Sandmännchen" /kreslený film na dobrou noc/ "Myšlenka, zkušenost - a co dál?" /reportáž/ předpověd počasí /pohyblivé diagramy, mapy, komentátor v obrazo/ Aktuální kamera" /především dokumentární filmové šoty/ "Ve středu pozornosti" /politický komentář k nejdú1ožitejš i události dno - 10 min./ - *0 - něco 6 NM * první tretiny ^^W^ľX^l^^ ^ pub icistickéh. s důrazem na aktualit ÄS^» rcvá rozmanitost /šot, reportáž! Mhédka ľ * ilustrovaná beseda .ti./ f mnokt^Ä?^. ku obrazového charakteru. Všimneme si i "hľ li ^ír1-zpravodajsko-publicistické expozici, probij& lém tempu, následují formy sice rozsahem "roíměPn 5$5* alt obsahem zcela janéi 20p00 - seriál detektivních ní ■u, 21,05 - magazín pro ženy atd. Pra) srovnání uvedeme, že v přibližně téže době /18p00 - 19,00/ vysílala Ústřední televize SSSR jen dva pořady//"Afrika hledí do budoucnosti" a reportáž 2 university ve Vilniusu/, polská televize pak tři pořady /18„50 - 20,00/o Je jasné, že rytmická skladba, i když znamená důležitý zpúseb organizace televizního materiálu, nemá přece jen prveřadý význam při sestavováni programu. Je podřízena především obsahu, tématickému zaměření, idw-vému náboji programového dne, a je tedy sp«se jakýms ztvárněním pi samostatným způsobem organ,zace maten u Konkrétní foVma rytmické skladby programe, jav vých případech přímo podmíněna žánrovou charakter iWM Vénevaíích jednotek" i výrazovým, P^t^>, kUjh se přítem používá Přesto v5ak^ na příkladech, nedbáme-1» tempa a rytmu p programu, rnačně tím ochuzujeme j.ho čolkové vvz agyjglCittMá rvav 'I'1'""1' "r"<*1|trc crthžinyciljair "»ntgh Programu „ a „ají Všechny hromadné sdělovaaoby styku jedon hlavní úkol. ^^ZfJ^r^Z^ ce í čtenářem, divákem, posluchačem, shromm - 21 - „bec konzumentů a uspokojovat co nejlépe jejich různé ooiadavky. V tom se konkrétné projevuje účinnost kteréhosi i ergánu pracujícího s informací a publicistikou. Noviny a časopisy zvyšují náklady, zvětšují počet střenek, zpestřují rubriky, zdokonalují skladbu obsahu. Ve snaze dohnat "elektronovou žurnalistiku", rozhias a televizi, vydávají občas ještě i zvláštní vydání. Také kinematografie hledá nové formy styku s divákem a zdokonaluje filmovou distribuci. Televize, která se nemusí heělioa událostmi /vždyt pre její přímé formy je typické, že se právě probíhající událost okamžitě přenáší divákům/, zdokonaluje se dvěma směry: především zvětšuje rozsah vysílání a za druhé zvyšuje počet programů. Ještě nedávno, de reku 1956, vysílala moskevská televize maximálně 3 až 4 hodiny denně, a byla tudíž adresována všeobecné, nediferencované divácké obci a počítala s nepřetržitým sledováním. Dnes, po deseti letech, vysílá první program Ústřední televize sedm až osm hodin denně. Podstatně se však změnil nejen rozsah, nýbrž i adresa vysílání. Hlavní zásadou se stala^diferenciace jednotlivých složek vysílání. Liší se bud podle profese /pro zemědělce, ženy v domácnosti, chemiky, zlepšovatele v průmyslu/, nebo podle zájmu /pro milovníky sportu, čtenáře, zahradníky, filatelisty apod./. J Tisk odpovídá na rostoucí požadavky čtenářů nejen zvyšováním rozsahu /nákladu nebo počtu stránek/. Iw-i^-T Ut?,a- ÍaSapÍS* "Literaturnaja Ress ja", eiSSií i "Rovesnlk"» ^ěva" a jiné, které se během viastn,ch čtenářů. V televizi je to složíiěiší nebol Ä vyhb1rÍtVÍSÍžkaŽdý ^^ " •Ä'Ä obje'? "Líí Ä t8,^" í6kat' až $e « frazovce jehe pořad". Tak vznikla nezbytná potřeba dávat , h H n i a současní 9ft í ViÄ A z teto potref se ^ frf několik! souběžných t J »L ľ z nich programu /víceprogra«ové vJf6 * r Nn v f z n lán í A /*/ ■ -siery fiiw • t T1. -----r-~ "Tlľ r0Za'l Iľí souběžně vysílajícími kanály zanckal, programy kráčely svůj profil. Nakonec zůstale snad jediným kr{. tériem velice pochybné kritériu* kvality* porady, kterí byly určeny pro druhý /moskevsky/ program a mely úsp$ch u diváku, stěhovaly se časté de prvního programu /jak| příklad uvedme stěhovavý programový blok Moskva a Moskvané"/, a tífc zbavovaly vlastní tváře druhý program a jen potvrzovaly samovolné vzniklou a programovou praví neustále dokazovanou pověst, že jde e program "druhořadý*. Jestliže chybí teoreticky zdůvodněný a prakticky vyzkoušený názor, který by určoval rozumné využití vícepregramového vysílání, pak se divák nejen neobohacuje, nýbrž dezorientuje,, Projevuje se to negativně nejen ve výchově diváků /ve výchově k disciplinovanému sledování programu podle zájmu diváka/, nýbrž i v sa-■ í-«t tvorbě programu,, přičemž se snižuje účinnost x/ V Meskvě zahájil druhý televizní program v únoru 1956. xx/ Toto rozdělení byle předurčeno i technicky: první program, spojený retranslátory s několika desítkami studií, tvořil předobraz všesvazové televize, dru-^ program, mající akční rádius 60 km kolem Moskvy, by] ***** jako místní, moskevský. - w - televizní propagandy. Časté se stává, že se důležitý publicistický pořad vysílá ve stejnou dobu jako detektivka na druhém programu, nebe třeba sportovní reportáž se časově shoduje s premiérou televizního filmu, V tomto případě a v celé řadě podobných, kterých je mnoho, nepotřebujeme ani sociologický rozbor, abychom vyslovili oprávněný předpoklad, že divák hromadně -odejde" z premiéry nebo politického programu a přepojí na druhý kanál. Propaganda se stane formální, její koeficient účinnosti prudce klesne. Zavádění několika souběžných programu tvoří dnes |ednu z nejdůležitějších tendencí televize na celém světě. Po USA započal na prahu šedesátých let hromadný přechod k vysílání na několika kanálech i v fvropě. Anglie, Itálie, Francie, NSR už mají vícepregramové vysílání. Dvoukanálové vysílání chystá NDR, Polsko, Československo. Je zřejmép že kvantitativní růst denního vysílání přechází všude v novou kvalitativní situaci, kdy jediný program^ třebas dosahující 10-15 hodin A/, třebas dokonale roztříděný v rubrikách a blocích pro různé kategorie d j vaků, nemůže diváckou obec uspokojit, nemůže sloužit jako pružný a účinný nástroj informace, výchovy, vzdělání a organizace volného času, cei všechno má televize plnit. Rok 1967, rok padesátého výročí Říjnové revoluce a socialistického státu, bude významným datem ve vývoji sovětské televize, která vstoupí do kvalitativně nového stadia. K tomuto datu má být uveden do prove-zujiový technický komplex Ústřední televize SSSR. x/ Televize NDR vysílá na příklad 10 hodin ve všední dny a 14-15 hodin v sobotu a v neděli. - 14 - - 25 - ^'''^'fľc^Vs'Äa, ani otázky tvArifhS^Jlfe tU S 5 JoíS ve vysílání, nýbrž pravě zaměř , na několika kani^.| JJoííl jednotlivých programu. Televize se šestí Pro6*ramy,Du „ováná na Této 1967 - 68, se stane samostatným prob^' Iv oílasti propagandy, estetiky i výroby. Ié~ V tomto ohledu neexistuje v dějinách televi2e H svět? žádný předchůdce, /x/A zkušenosti téměř živelné desetileté koexistence dveu programů námznevu vel,,} názorně ukazují, s jakými potížemi se mu zeme při re^ni téte otázky setkat a jakjnále bylo uděláno pře ti, aby. chem měli po ruce alespoň nějaké seriozní experimental, ní předpoklady. Je nespornej, že definitivně rozhodna • těchto otázkách praxe. Přesto však je nezbytné nit nějaké logicky zdůvodněné stanovisko, teoretickou plat. formu, na níž se bude všesvazové víceprogramové vysílí ní budovat. Otázek je mnohé: spojení ústředních programů s místním? /jednak uvnitř vlesvazovéh© vysílání samotného, jednak ve víceprogramevém vysílání jako celku/, x/ Živelná konkurence komerčních televizních společností y USA nám nemůže peskytnout žádné užitečné analogie, protože cíle, úkoly a charakter vztahu uvnitř trojúhelníku reklana-televize-dtvák vyrůsUj vysloveně z kapitalistické půdy a nemohou nám s la* zlt za příklad. ... •jjpětná vazba", t.j. místo a rozsah účasti ústředně vysílání v republikovém, krajském atd. a konečně ľztah k Intervizi, t.j. cílevědomé a plánovité vysílání Dro zahraničí, o němž už v r. 1925 "Pravda" napsala: "Budeme se usilovně připravovat na to, abychom umožnili proletářům všech zorní vidět a slyšet celý svět, vidět slyšet a rozumět si navzájem." To znamená, že tu máme na mysli kvalitativně novou organizaci vysílání pro zahraničí, přechod od vysílání zajímavostí a pořadů náhodného charakteru k systematická politické a estetické propagandě. Ale základním^ najpodstatnejší m a prvořadým problémem v'ceprogramové televize zůstává časová souběžnost vysílání, a tedy otázka individuálního charakteru, profilu jednotlivých programů. Není obtížné pochopit, že právě tento problém je spjat se všemi ostatními, asi tak, jake souvisí příčina se všemi následky, které z ní vyplývají. Při vysílání jednoho programu řídí se působení na diváka, organizace jeho času, věnovaného sledování televize, vedle tématického zaměření i žánrovou a rytmickou skladbou /t.j. uspořádáním materiálu u v n i t ř programu/. Při sestavování víceprogramovéhe vysílání, tedy při skladbě několika souběžných programů, vychází uspořádání současného vysílání především z obsahu. Existuje tu ovšem několik možností. A žádné definitivní rady, které by si dělaly nárok na všeobecnou platnest, tu nejsou na místěo Ale o jednom univerzálním principu, který ovšem nesmi zbavit programové plánováni propagandis-tfcké pružnosti, aktivnosti a tvůrčí vynalézavosti, se "»injt musíme. Je to princip tématické diferenciace pořadu,, které se ve stejnou dobu vysílají na různých «*ltch, zásada, že se vzájemně vylučují /Ujo že mají víceméně přesně ohraničený okruh diváků/. - 26 - t u „ravidla se samozrejmé týká jednotífvosif ^uTylnéní jednetlivých programů vce,ku I Ä Ähí «měření, Jejich prof.lu. Kdybychom však tuto všeobecnou zásadu nekonkre. iľTniftřísořli bychom téměř ničím praxi, proto*. DS k^^se soubížné vysílané složky progratf0 ^ JestKžo vysíláme na príklad na jed nem programu fS^ ,00 veselohru, na druhém diskusi účastníku semináře pr, zlepšovatele, na třetím přednášku o polymerech, můžeme , jistotou předpokládat, že zdruhého a třetího progra-n "••ejdou" i jejích stálí věrní diváci - pracovníci ve výrobe a chemici. •Odejdou", aby se díval? na |J|^ vau veselohru. Mají-li se programy tématicky vzájemně vylučovat musí se tak dít na společném zakladeš všechny programy ' musí být v daný moment diferencovány podle zájmu divákúo Nebude zpravidla možné, aby se pořad jednoho programu obracel k celé divácké obcí Araný film, hra, estrádní pořad atd./a ostatní k diferencovaným skupinám A zahradníkům, chemikům, ženám v domácností a ped0/0 Hlavní zpravidla umělecký pořad dne A/ se může časově shodo- ' vat s podobnými, žánrově a dokonce i tématicky blízkýmS /tedy také zpravidla uměleckými/ pořady na ostatních kanálech. Tedy na pří klad t na prvním programu - televizní hra na druhém - rtprizz filmu, na třetím - přenos opery, na čtvrtém - symfonický kencert s výkladem, * uLľľŽ? Síí *? b-]ok ^"kého a zábavného vysí-SJ55 V*-? I?"9*0 Pr«6™~ překročit 120 - vysílán? - ' !?aín«d,B b* Wř1a b*1 délka ***** 7 obo TJinálnÍ m mlmt> v neděir a zvláště -27 - «ř; takovém uspořádání víceprogramového vysílání ľ*MrS«Soŕít o tom, že si divák může skutečně vybrat Jad který ho zajímá. Jednou z prvních, základních l^d skladby víceprogramové televize jo tedy poíada- k aby pořady, které počítají s hromadným sledováním divácké obce, byly tématicky podobné a umělecky pokud možno rovnocennéo jinými slovy řečeno, pořady, vysílané ve stejnou dobu na různých kanálech a adresované veškeré /nebo přinejmenším přesně nediferencované/ divácké obci soieiUi^ť podle principu podobnosti /žánrové, tématické atd,A Naproti tomu pořady, adresované přesně ohraničené kategorii diváků /podle profese, záj-inj nebo věku/, sestavují se podle principu rozdílnosti /na př.t první - pro zemědělce, druhý - reportáž z fyzikální laboratoře, třetí - utkání ve vodním pólu, čtvrtý - kuchařské předpisy atd./ Jo jasné, že nikdy nelze dosáhnout naprosté vzájemné výlučnosti programů vícekanálovéhe vysílání, stejně jako nenajdeme úplnou výlučnost v zájmech a zálibách 15df„ Je tedy nesporné, že se programy budou do určité míry překrývat* Ale přednostní zájem a hlavní záliba existuje u každého člověka,, A široký výběr, který může vícekanálové vysílání poskytnout, měl by být bezesporu zaměřen tak, aby uspokojil požadavky každého diváka. Je však důležité, aby skladba několika programů probíhala promyšleně, cílevědomě a tvůrčím způsobem. Uvedené příklady ovšem nevyčerpávají celou ob-ast otázek, které klade skladba vícekanálovéhe vysílám na příslušné pracovníky televize. Všimli jsme si ajkonce jen jediného, zajisté nejdůležitějšího, ale Přece jen^vnitřního a dílčího problému - charakteru z2Sľ?ÄWJ!ch Sl0Žek v*síía"ých na několika kanálech wreven. Jo zcela jasné, že řešením tohoto problému - 28 - lafcol Ml "wrcíw pro™, l.j. zěkladn. zaměření, íit aÄlnf neplň jednotlivých programů. V tomto omU 2*> být tak! onoho variant a různých způsobí rašení. Je zřejmé, ie programové politika nemůže vycházet ze zájmů jednotlivého geografického celku /města a okolí, kraje, skupiny krajů, republiky/, jak tomu bylo d»- É4*.VW to jaštS'na mnohých místech rozsáhlého nedávna a ja*. « j k se postupne slévají Sť Vt£*v** jS« neu televízni síl, mění se ľí^ír nHÄt UUv~í charakteristika, nýbrž 2 tXiíňlh. vysílání. Tak na příklad téměř lívelté /z hlediska programu, nikoli techniky/ vznikly "kosmický most" Moskva-Vladivostok okamžite postavil nové programové úkoly jak před Ústřední televizi, tak před studie Dálný Východ. A/ Ale tato skutečnost s! vyžádala přece jen pouze místní, lokální přestavbu programu. Jakmile však bude uvedena de provozu stálá retranslační sil na celém území státu, musí ihned nás'i ZIS01^' tiských a městských/ televizních •rgamzacá, které se octnou "pod záštitou" velkého ľ.lľ. ^li^;^ ^ifické složení ^cializované pořady VyV°lal> v **** nové. - 29 - Opakuji, ie může existovat mnoho variant programové skladby, která by odpovídala situaci naší televize v r. 1967. Vybereme však jeden z nich, přičemž si vezmeme za základ výše uvedené úvahy a apl'kujeme je na vysílání na šesti programech. Podle toho by struktura programu /především z hlediska tématického/ v televizi SSSR mohla vypadat takto: První, základní, všesvazový program s bohatě rozmanitou tématikou /typu politického a literárně uměleckého časopisu/. Důležité prograrové složky, tvořící jeho profil, se obracejí k nejširsí divácké obci. Patří semi všestranné domácí i zahraničn! zpravodajství; publicistika s nepružnější tématikou; veškeré bohatství žánrů a forem umelecké a zábavné tvorby dostupné televizi na dnešním stupni vývoje. Diferenciace programu se řídí zájmem převládající skupiny diváků v určitou denní dobu. Všesvazový program připravuje převážně Ústřední televize v Moskvě /spolu s přenosy Intervize a ve výjimečných případech se vstupem místních studií SSSR/. Druhý, místní program /analogický s místním tiskem nebo rozhlasem/. Jeho problematika je výhradně vnitřní /život republiky, kraje, města; v Moskvě - program městské redakce/. Formy propagandy, především zpravodajství a publicistika. Rozsah vyslání je omezen na 60 až 180 minut /městský program je asi hodinový, republikánský dvou až tříhodinový/. Třetí - program spočívající na přenosech. Byl by zřejmě také všesvazový, ale nebyl by to mechanický soucit místních programů, jejich živelné, eUfctricka shrnutí. Byl by to specielně plánovaný program, který by měl systematicky zachycovat š.reky obraz hospodářského a politického života zeme JiypípJ'-nými znaky mnohanárodního vlivu v otázkách denního života, kultury, umění atd. - 30 - á ž n f program. hradní využití "2»Vé* » , r«P*r 1 Čtvrtý, Hlavním úkolem by 'divíte* p* celé zemŕ •t . Hlavni zanry - reportáž, iffisU^K^Wt Při traktování skul ÍSI?*- Přa$Z S ákUální charakter vysílání bud. !* ? ^Mestf výběr materiálu. I tento pro-c^kttr ^res,é raeerenf a určení. *r**W$ožné, je f mecha ni zátory, rr^'iTSiíl* -větové* zábavné a jíné, !íľ« ie b7 to měl být program, který by kréme toho Z va vších% záklídní tématické celky bral by v ^ Cl věkové rozdíly, ale obracel by se na přesnou adre-au, měl by jasně propagandistické zaměřen i a našel by účinné cesty k vytvořeni pevného dvoustranného kontaktu s diváky. Uvedené schéma vicepregramové televize vypadá docela přijatelně /jsou v něm podle našeho názoru brány v úvahu nejen požadavky diváků, ale jseu v něm dešti dobře zachyceny i specifické výrazové možností televiza a zdůrazněny její základní společenské funkce/, opakujeme však znovu, že pre určení náplně jednotlivých programů můžeme nalézt mnahe jiných variant, /x/ Je jenem svya, zájmy blízke, dezorientoval by ostatní diváky a *!l9t Se * Přík^ «*áat nezbyt- tva SStt í""lglfíck4 ^"eristika obyvatelova SSSR - ^ 50% bude tvořit mládež. porušil by plynulý rytmus televizní výroby. Mohla by pak vzniknout situace, vzdáleno připomínající praxi vícekanálevé televize v USA. A/ Víceprogramevé televizní vysílání je zatím ještě nevyřešená řevnice o mnoha neznámých. Ale budoucnost televize spočívá právě v něm, protože víceprogramevé vysílání se štrokým dosahem je přirozenou farmou existence tehote posledního prostředku hromadného šíření a vyjadřování myšlenek, který zatím lidský génius vytvoř í 1. xxx x/ To znamená živelná konkurence, snaha přetáhnout jakýmikoliv prostředky diváka od sousedního kanálu. Následek je jasný: úpadek vkusu, laciné podbízení d « vakům. R.A. B o r e c k i j « PLÁNOVÁ A SKLADBA TaEVlZMÍHO PROGRAMU Přílohu I. publikace OSNOVY TELEVIZIONNOJ ŽURNALISTIKI autorů A.Ja. Jurovského a R.A. Boreckého vyd. v Moskvě /Izdatělstvo Moskovskogo univers i teta/ 1966 2 ruštiny přeložila Rúžeha Seydlerová Jako 28. svazek EDICE CS. TELEVIZE vydal pro vnitřní potřebu Studijní odbor Cs. televize za redakce Dr.V.Pa-tavové v listopadu 1967. Rozmnoženo v rozmnožovacím oddělení £s. filmu