Benoît Cohen: Dospět

Marie-Elisabeth Rouchyová, 14. května 2013

Dvacetiletý Théo[P1]  (Jules Sagot) překonává ošklivé časy. Nemá rodiče, je bez peněz a se
svou dívkou cestuje [P2] do divadelní školy v cizím městě. Ani desetiletý Léo (Aurélio Cohen) na
tom není nejlépe. Navzdory tomu, že má bohatého, extrémně ochranářského otce, se cítí osamoceně a
uzavírá se před světem do knih. [P3] Théo začne malému chlapci dělat baby-sittera a rovnýma nohama
se tak vrhá do rodinného světa, opředeného tajemstvím a plného zákazů. Přestože Léo vypadá zdravě,
je pro něj následkem nehody nemožné účastnit se činností, které jsou pro děti v jeho věku běžné.
Léova křehká a nervově slabá matka žije v odloučení v podkrovním pokoji. Otec je zavalený prací a
neustále působí dojmem, že je na pokraji zhroucení. Zdá se, že silné přátelství, které mezi
baby-sitterem a dítětem brzy vzniká, v jednu chvíli překonává děsivá pravidla, která v domě
vládnou. Avšak pouze do chvíle, než začne vztah znepokojovat otce, který Théa posílá zpět na dno
prázdnoty. [P4] Benoît Cohen, režisér filmů Naše drahé děti (Nos enfants chéris) nebo Miluješ-li
mě, následuj mě (Qui m’aime me suive), opět prozkoumává témata dětství a rozdílů, které [P5] se
vyskytují napříč[P6]  jeho tvorbou. Citlivě si klade otázky o našich možnostech překonávat své
vlastní obavy. Postupně uplatňuje prvky detektivky, dramatu a road-movie, a nastíní velmi
pěkný[P7]  proces dospívání, jež [P8] je zprostředkován mladými herci.


C
________________________________

 [P1]Theo, Leo

 [P2]ne, ona mu odjíždí

 [P3]to nejde, „utíká se ke/ před světem dává přednost...“

 [P4]D

 [P5]která

 [P6]v celé jeho tvorbě

 [P7]pěkně

 [P8]jenž