Vendula Mařasová Překlad věcných textů O „KRIZI UMĚNÍ“ Clair Jean, Odpovědnost umělce (La responsabilité de l’artiste), Paříž, Gallimard, 1997, 146 s. Dagen Philippe, Nenávist k umění (La haine de l’art), Paříž, Grasset, 1997, 252 s. Michaud Yves[P1] , Krize současného umění (La crise de l’art contemporain), Paříž, PUF, 1997, 288 s. Jakkoli je současné[P2] umění v krizi, přece jen to neplatí pro redakční[P3] korpus, který se pojí s tímto fenoménem. Tři z nedávno publikovaných esejů, které se věnují této problematice, už byly, mezi[P4] zářím a prosincem roku 1997, znovu vydány[P5] . Jedná se o následující díla: Odpovědnost umělce od Jeana Claira, Nenávist k umění od Philippa Dagena a Krize současného umění od Yvese Michauda. Je to dostatečně neobvyklá situace, kterou je třeba ocenit v oblasti, kterou tato díla popisují jako nešťastnou. Alespoň pozornost, kterou čtenáři věnují této diskusi, nasvědčuje na [P6] skutečný zájem, který nemá nic společného [P7] s lhostejností k současnému umění, kterou různí [P8] autoři s oblibou zdůrazňují. Podmínky diskuse jsou dobře známé, a to od jejího zahájení v roce 1992 ve sloupcích [P9] revue Mysl (Esprit). Na jedné straně se nachází ti, kteří tvrdí, že současná umělecká praxe se stala říší hlouposti, na straně druhé se nachází ti, kteří brání současné umění proti jeho hanobitelům. V tomto prostředí, kde probíhá spor mezi Starými a Novými[P10] , Clairovy, Dagenovy i Michaudovy eseje hrají důležitou roli, neboť pokrývají téměř celé spektrum postojů v této debatě – Clair se řadí na stranu „starých[P11] “, Dagen na stranu „profesionálů“ [P12] a nakonec Michaud zaujímá jakési střední postavení. Z (až na P12...) ________________________________ [P1]jména buď oddělit čárkou, nebo křestní+příjmení [P2]snad [P3]lépe vydavatelský [P4]od-do [P5]přesně jde o „dotisk“ [P6]špatná vazba – 3. pád nebo „svědčí o“ [P7]dobře! [P8]jednotliví [P9]na stránkách [P10]malá pís. nebo uvozovky [P11]lépe „proti“ [P12]ne! „pro“ = zastánců