O KRIZI V UMĚNÍ

Clair Jean, La responsabilité de l’artiste (Odpovědnost umělce), vydalo nakladatelství Gallimard
v Paříži 1997, 146 stran

Dagen Philippe, La haine de l‘art (Nenávist k umění), vydalo nakladatelství Grasset v Paříži 1997,
252 stran

Michaud Yves[P1] , La crise de l’art (Krize současného umění), vydalo nakladatelství PUF v Paříži
1997, 288 stran

Tvrdí-li se o současném umění, že prochází krizí, rozhodně nelze říci totéž o vydavatelských
počinech, které tento fenomén doprovázejí.  Co se nedávno publikovaných esejí zabývajících se tímto
tématem týká, tak [P2] v období od září do prosince roku 1997 se vydání[P3]  dočkaly dokonce tři:
Odpovědnost umělce od Jeana Claira, Nenávist k umění od Philippa Dagena a Krize současného umění od
Yvese Michauda – přiznejme si, celkem nezvyklá situace v oblasti, kterou její kritická díla
popisují jako trpící úpadkem. [P4] I samotná pozornost, kterou čtenáři této debatě věnují, svědčí o
skutečném zájmu, tedy o stavu značně vzdáleném lhostejnosti k současnému umění, na kterou
někteří[P5]  dotyční autoři s oblibou poukazují.

Vymezení této debaty je nám dobře známé, a to již od jejího počátku v roce 1992 na stránkách
časopisu Esprit. Na jedné straně jsou ti, kteří tvrdí, že současné umění se stalo říší nesmyslů, na
druhé straně ti, kteří současné umění brání proti jeho hanobitelům. Na tomto bitevním poli
Konzervativních a Moderních, nabízejí eseje Claira, Dagena a Michauda pohled na problematiku očima
víceméně všech zúčastněných: první je z tábora „proti“, druhý „pro“, třetí zaujímá pozici někde
uprostřed.


Z
________________________________

 [P1]jména: buď čárka, nebo křestní+příjmení

 [P2]vynechat

 [P3]nových/ dotisků

 [P4]dobře! ještě lépe: ji kritizující díla

 [P5]vynechat, jinak dobře!