O „KRIZI UMĚNÍ“


Jean Clair, Umělcova odpovědnost (La responsabilité de l’artiste), Paříž, Gallimard, 1997, 146 s.,
85 F.

Philippe Dagen, Nenávist k umění (La haine de l’art), Paříž, Gallimard, 1997, 252 s., 98 F.

Yves Michaud, Krize současného umění (La crise de l’art contemporain), Paříž, PUF, 1997, 288 s., 98
F.


Řekneme-li, že se současné umění nachází v krizi, rozhodně to stejné nemůžeme říci o současné
literatuře, která o tomto fenoménu pojednává. Již tři z nedávno publikovaných esejů na toto téma se
mezi [P1] zářím a prosincem 1997 dočkaly nových vydání[P2] . Řeč je o Umělcově odpovědnosti Jeana
Claira, Nenávisti k umění Philippa Dagena a Krizi současného umění Yves[P3]  Michauda – je to jev
ojedinělý a o to více si tedy v oboru, který sama tato díla označují za „poškozený“, [P4] zasluhují
uznání. Zdá se, že pozornost, kterou čtenáři této debatě věnují, svědčí přinejmenším o upřímném
zájmu, kterému je absolutní nezájem o současné umění zcela cizí, což [P5] někteří autoři rádi
zdůrazňují.


Od roku 1992, kdy sloupky[P6]  v časopise Esprit započaly tuto debatu, jsou jednotlivé názory
vyplývající z bouřlivé rozpravy obecně známy. Jeden myšlenkový tábor zastává názor, že se současná
umělecká praxe nachází pod nadvládou „nesmyslu“ a „hlouposti“, zatím co ten druhý současné umění
před pomluvami brání. Eseje Claira, Dagena a Michauda se s touto debatou ala[P7]  spor mezi „des
Anciens“ a „des Modernes[P8] “ na pozadí pokouší pokrýt téměř všechny postoje účastníků diskuse.
Clair problematiku nahlíží z pohledu „klasiků[P9] “, Dagen uplatňuje pohled „příznivců“, zatímco
Michaud doplňuje toto spektrum o „neutrální“ nacházející se přesně mezi dvěma předešlými proudy.


Z
________________________________

 [P1]od-do

 [P2]přesně: dotisků

 [P3]Yvese/Yvesa

 [P4]lépe např.: ohrožený/upadající

 [P5]ten nezájem jednotliví autoři zdůrazňují

 [P6]na stránkách

 [P7]à la

 [P8]raději česky, není to obecně známé

 [P9]lépe: proti/anti