ZPT 16.5.2013 PŘEKLAD VĚCNÝCH TEXTŮ

KATEŘINA VODIČKOVÁ 363924

O „krizi umění“

Clair Jean,La responsabilité de l´artiste (Odpovědnost umělce), Paris, Gallimard, 1997, 146 str.,
85 franků

Dagen Philippe, La haine de l´art (Nenávist k umění), Paris, Grasset, 1997, 252 str., 98 franků

Michaud Yves[P1] , La crise de l´art contemporain (Krize současného umění), Paris, PUF, 1997, 288
str., 98 franků


Připustíme-li, že je současné umění v krizi, nemůžeme totéž říci o žurnalistickém[P2]  pozadí,
které fenomén doprovází. Mezi nedávno vyšlými pojednáními na toto téma můžeme jmenovat tři, která
byla již vydána v knižní [P3] podobě v období mezi [P4] zářím a prosincem roku 1997. Jde o díla „La
responsabilité de l´artiste“ (Odpovědnost umělce) od Jeana Claira, „La haine de l´art“ (Nenávist
k umění) od Philippa Dagena a „La crise de l´art contemporain“ (Krize současného umění) z pera
Yvese Michauda. V oblasti, kterou tato díla popisují jako upadající, tak vzniká poměrně vzácná
situace, která si zaslouží být oceněna. Přinejmenším pozornost, kterou čtenáři věnují této debatě,
nasvědčuje skutečnému zájmu.  Dostáváme se tak velmi daleko od lhostejnosti vůči současnému umění,
kterou rádi vyzdvihují různí [P5] autoři.

Oba [P6] postoje zapojené do rozepře jsou dobře známy již od roku 1992, kdy na stránkách revue
Esprit debata propukla. Jednu stranu tvoří ti, kteří ujišťují, že současné umělecké praktiky se
proměnily v nadvládu čehokoli, druhou stranu zastupují obránci současného umění, jež ho hájí proti
pomlouvačům. V této hádce staromilců a modernistů se pojednání Claira, Dagena a Michauda snaží o
odkrytí téměř celé palety názorů, které jsou v debatě zastoupeny. Zajímají se jak o postoj
„odpůrců“, tak o hledisko „příznivců“. A nezapomenou[P7]  se věnovat ani těm, kteří stojí kdesi
uprostřed.


Z
________________________________

 [P1]jména buď oddělit čárkou, nebo křestní+příjmení


 [P2]lépe: publikačním/odborně-kritickém// textech...

 [P3]opakovaně/v dotisku

 [P4]od-do

 [P5]jednotliví

 [P6]ne, jsou přece tři

 [P7]z toho neplyne, že Clair je ten první případ, Dagen druhý atd.