Kateřina Šabršulová

O krizi umění

Jean Clair, La responsabilité de l’artiste (Zodpovědnost umělce), Paris, Gallimard, 1997, 146
stran.

Philippe Dagen, La haine de l’art (Nenávist k umění), Paris, Grasset, 1997, 252 stran.

Yves Michaud, La crise de l’art contemporain (Krize současného umění), Paris, PUF, 1997, 288 stran.

Přesto, že se současné umění nachází[P1]  v krizi, totéž se nedá říci o vydavatelské aktivitě,
která tento jev doprovází. Z esejů, které se v poslední době této tematice věnují, byly od září do
prosince 1997 už tři opětovně vydány. Jsou to: La responsabilité de l’artiste  od Jeana Claira, La
haine de l’art od Philippa Dagena a La crise de l’art contemporain  od Yvese Michauda. V oblasti,
kterou tato díla popisují jako zasaženou krizí, jde o hodně ojedinělou okolnost na to, aby se dala
nějak hodnotit.  [P2] Zdá se[P3] , že pozornost čtenářů, kterou debata přitáhla, dokazuje skutečný
zájem - hodně vzdálený lhostejnosti k současnému umění, kterou s oblibou zdůrazňují různí
[P4] autoři.

Jednotlivá stanoviska jsou od otevření diskuze v roce 1992 ve sloupcích [P5] časopisu Esprit dobře
známa. Na jedné straně jsou to ta, která tvrdí, že současná umělecká tvorba se stala doménou
bůhvíčeho, na druhé straně ta, která obhajují současné umění proti jeho nactiutrhačům. V prostředí
tohoto S[P6] poru starých a moderních ukazují Clairovy, Dagenovy a Michaudovy eseje zájem rozkrýt
téměř kompletní škálu stanovisek této debaty, za prvé stanovisko „proti“, za druhé stanovisko „pro“
a konečně za třetí neutrální pohled na věc.


Z
________________________________

 [P1]snad/údajně

 [P2]ji někdo docenil

 [P3]ale/rozhodně

 [P4]jednotliví

 [P5]na stránkách

 [P6]malé pís., případně uvozovky