T. Zacharová, 361514



O „KRIZI UMĚNÍ“

Clair Jean, Zodpovědnost umělce, Paříž, Gallimard, 1997, 146 s., 85 F.

Dagen Philippe, Nenávist umění[P1] , Paříž, Grasset, 1997, 252 s., 98 F.

Michaud Yves[P2] , Krize současného umění, Paříž, PUF, 1997, 288 s., 98 F.

Jestliže je současné umění v krizi, nemůžeme říci totéž o vydavatelském korpusu, který se tímto
fenoménem zabývá. Mezi nedávno publikovanými esejemi, jež se věnují tomuto tématu, musely být tři
z nich mezi [P3] zářím a prosincem roku 1997 opětovně vydány. Jedná se o Zodpovědnost umělce od
Jeana Claira, Nenávist umění od Philippa Dagena a o dílo Krize současného umění Yvese Michauda.
Vzhledem k faktu, že jde o díla popisující jistou neblahou okolnost, je velmi neobvyklé, že jsou
čtenáři kladně přijaty[P4] . Přinejmenším, svědčí čtenářská pozornost věnovaná této debatě o jejich
skutečném zájmu o tento problém, což je v rozporu s lhostejností k současnému umění, jevem[P5]  tak
často vyzdvihovaným u mnoha [P6] autorů.

Od té doby, co se v roce 1992 ve sloupcích [P7] časopisu Mysl[1] rozpoutala diskuze o těchto
tématech, probírají se velmi často[P8] . Na jedné straně jsou to tedy ti, kteří tvrdí, že současné
umění již v praxi nekraluje[P9] , na druhé straně pak proti těmto hanobitelům stojí obhájci
současného umění. Pohled na tento spor mezi Klasiky a Modernisty přináší eseje Claira, Dagena a
Michauda, v nichž se autoři snaží odkrýt téměř celou škálu postojů v této debatě: zaprvé těch, jež
jsou „proti“, zadruhé těch „pro“ a konečně zatřetí určitý středový postoj.


N
________________________________

[1] Esprit
________________________________

 [P1]k/vůči

 [P2]jména buď oddělit čárkou, nebo křestní+příjmení


 [P3]od-do

 [P4]nepochopeno správně

 [P5]srozumitelnější by bylo : s údajnou lhostejností, již .... – ten « jev » je zpochybnitelný

 [P6]jednotlivých

 [P7]na stránkách

 [P8]to ne, jsou jasně vymezena

 [P9]nepochopeno, hledejte pejor. význam « n´importe quoi »