Náboženská situace v českých zemích v 16. století
I. Obecné aspekty
Literatura: J. Válka, Morava reformace, renesance a baroka. Brno 1995; J. Janáček, České dějiny. Doba předbělohorská
I/1-2. Praha 1971 a 1984; J. Macek, Jagellonský věk v českých zemích, I–IV. Praha 1999; Vorel, Petr:
Velké dějiny zemí Koruny české, VII. (1526–1618). Praha – Litomyšl 2005; J. Just a kol., Luteráni v českých
zemích v proměnách staletí. Praha 2009; F. Hrejsa, Česká konfese, její vznik, podstata a dějiny. Praha 1912.
Prameny: K. Borový (ed.), Jednání a dopisy konsistoře katolické i utrakvistické I–II (1868–9); F. Tischer (ed.),
Dopisy konsistoře podobojí z let 1609–1619, 1–3. Praha 1917–1925; R. Říčan a kol. (eds.), Čtyři vyznání
(Augsburské, Bratrské, Helvétské a České). Praha 1951.
Utrakvismus (horní a dolní konsistoř): silná pozice od husitství. Katolická strana nemá až do
poloviny 16. století významné pozice. Utrakvistická církevní organizace: podléhá dohledu
utrakvistických stavů – sekularizace správy; děkanáty a fary obsazovány dle rozhodnutí městských
rad nebo šlechtických vrchností, církevní majetek spravován ve městech městskou samosprávou
(zádušní úředníci) – svrchovanost světské moci nad církevní.
Luterství a jeho vlivy: Luther se později přihlásil k Husovu odkazu, čímž spojil evropskou
reformaci s českým prostředím. První závan luterství: T. Müntzer v Praze (1521). Pevněji ale
uchyceno v Jihlavě – 1522 kazatel Pavel Speratus (Lutherův přítel) se zde stal farářem; rychlý
úspěch reformace ve městě, podobně jako pak ve Znojmě a dalších německých oblastech:
převážně Němci přijali reformaci. Vzhledem k reakci katolické církve (biskup) a panovníka
zůstala Morava konfesně rozdělená. Navíc šlechta si udržela svou křesťanskou, tolerantní
pozici (Válkova „nadkonfesijnost“): zemská obec byla konfesně různorodá.
Věroučné rozpory mezi staroutrakvisty (kališníci – Husův odkaz) a novoutrakvisty (luteráni),
popřípadě jednotou bratrskou. Zhruba od 80. let 16. století ještě rozpory i v rámci novoutrakvistů:
flaciáni (Mitja Vlacić = Flacius Illyricus), kteří trvali na přísném zachování Lutherových
zásad, versus filipisté (Filip Melanchton) s umírněnějším postojem ke katolíkům i kalvinistům
(irénismus). Postupně rostoucí moc katolické strany: v rámci šlechtické obce se do
popředí dvorské politiky dostávají katolíci s kontakty na Španělsko (Vratislav z Pernštejna);
vliv papežských nunciů (obnovení nunciatury v Praze – Bonhomini, Filippo Spinelli).
II. Jednota bratrská
[Text: Dekrety jednoty bratrské]
Literatura: J. Halama, Sociální učení českých bratří 1464-1618. Brno 2003; Jednota bratrská 1457–1957. Praha
1957; F. M. Bartoš, Dějiny Jednoty bratrské. 1923; R. Říčan, Dějiny Jednoty bratrské. 1957; Jaroslav Bidlo,
Jednota bratrská v prvním vyhnanství, 1–4. Praha 1900–1932.
Prameny: A. Gindely (ed.), Dekrety Jednoty bratrské. Praha 1865; J. Just (ed.), Kněžská korespondence Jednoty
bratrské z českých diecézí z let 1610-1618. Praha 2011.
Otázky: Vznik, základní vývoj, učení a význam Jednoty. Církevní organizace: biskupové,
kněží, laici, synody. Každodení život: morální pravidla, řemeslná činnost, negativní postoj
k obchodu. Otázka angažovanosti, vzdělání a otevřenosti jednoty bratrské – rozšíření členské
základny (měšťané, šlechta). Postoje Jednoty k luteránům a utrakvistům. Centra jednoty bratrské
– přesun činnosti na Moravu po r. 1547. Činnost Jednoty: českobratrské školství (významné
školy v Čechách a na Moravě), kancionály, historiografie (Jan Černý-Nigrinus, Matěj
Červenka, Jan Blahoslav). Postoj krále a šlechty: Svatojakubský mandát 1508, důsledky stavovského
odboje po r. 1547, mandát proti Jednotě z r. 1602, definitivní emigrace po r. 1627 –
místa dalšího působení. Významní podporovatelé: Krajířové z Krajku, Žerotínové, Valdštejnové.
Osobnosti: Bratr Řehoř, bratr Lukáš, Jan Augusta, Jan Blahoslav (dílo), Matouš Konečný,
Jan Amos Komenský (dílo).
III. Novokřtěnci aj. skupiny
Literatura: V. Vlnas, Novokřtěnci v Münsteru. Praha 2002.
Radikální reformační odnož: též jako lutherové, anabaptisté či habáni („Haus haben“); vznik
kolem r. 1525 v Zürichu.
Otázky: Učení a život v komunitách, vztah k okolí, každodenní život (řemesla) - Haushabeny,
výroba habánské keramiky, jazyk, přísná pravidla. Působení na Moravě (lichtenštejnský Mikulov),
celkové odhadované počty. Osobnosti: Balthasar Hubmaier, Hans Hutt, Jakob Hutter.
Jejich ochránci a podporovatelé: Liechtenštejnové, Žerotínové, pánové z Lipé a z Boskovic.
Dietrichsteinův patent 1622 a jejich odchod.
Další sekty: Habrovanští (Jan Dubčanský ze Zdenína), Malá stránka (Jan Kalenec), Mikulášenci
(Mikuláš z Vlásenice).