Příčestí minulé a) užití v přísudku – Ich habe einen Brief geschrieben. b) užití v přívlastku – Der geschriebene Brief liegt jetzt auf dem Tisch. SKLOŇUJE SE! - činný nebo trpný význam Příčestí přítomné INFINITIV + -d - činný význam - užití většinou v přívlastku – SKLOŇUJE SE! Bsp.: auf der folgenden Seite infinitiv koncovka pro příčestí koncovka pro skloňování Závislý infinitiv 1. Na podstatném a přídavném jménu) Bsp.: Sie hat die Möglichkeit, nach Deutschland zu fahren. Es ist notwendig, es ihm zu sagen. Es war unangenehm, so früh aufzustehen. Hast du Lust, mit uns ins Kino zu gehen? - u zvratných sloves se zvratné sloveso shoduje s podmětem věty, na které je infinitiv závislý Hast du Zeit, es dir anzuhören? 2. Na slovesu a) infinitiv závislý na významovém slovesu Bsp.: Er beginnt Englisch zu lernen. Vergiss nicht das Fenster aufzumachen. Es lohnt sich nicht mehr hinzufahren. - částice „zu“ se přidává k infinitivu, pokud je závislý na jiném významovém slovesu !!! po způsobových slovesech, po slovesech vyjadřujících pohyb, po slovesech vnímání (sehen, hören) a po některých dalších slovesech (bleiben, lassen, schicken) následuje prostý infinitiv bez „zu“!!! - u sloves helfen, lernen, lehren užití částice „zu“ kolísá Bsp.: Er hilft ihr einkaufen. Er hilft ihr Weihnachtsgeschenke einzukaufen. - u závislého infinitivu dochází zpravidla k porušení větného rámce, tzn., že infinitiv s „zu“ stojí až za základní větou. Bsp.: Er sagt, dass er angefangen hat Deutsch zu lernen. - infinitiv oddělujeme čárkami vždy, pokud by mohlo dojít k nedorozumění Bsp.: Er rät, ihm zu helfen. Radí, aby se mu pomohlo. Er rät ihm, zu helfen. Radí mu, aby pomohl. b) infinitiv závislý na slovesech haben a sein - vazby slovesa „sein + infinitiv s zu“ a „haben + infinitiv s zu“ vyjadřuje možnost, nutnost nebo povinnost - ve vazbě „haben + infinitiv s zu“ je nositel děje konkrétně označen Bsp.: Du hast den Brief zu schreiben. Ty musíš ten dopis napsat. X Der Brief ist noch zu schreiben. Ten dopis se ještě musí napsat.