Morfologie
deklinace: (substantiva, adjektiva zájmena:) změny rodu - vinus místo vinum;
změny Čísla - plurália tantum se vyskytují i singulárně, např. divitia; plurál neuter se chápe jako sg. feminina chronica, ae místo chronica, orum; klasický singulár přechází do plurálu caeli, orum místo caelum, i; podvojnost skloňování: oltáre, is, n, i altarium, ii; diaconus, i i diacon, is zájmena gen. a dat. podle druhé deklinace místo podle třetí: //// místo illius. illo místo Mi zaměňování is a es v 1. sg. (sedis, cives) a v abl. sg. e a i (altare, regi maiore/maiori apod.),
mnohá vlastní jména, zejména starozákonní, se neskloňují {seraphim, Balaam gen.), řecká
slova mají řecké koncovky;
stupňování adjektiv: hojné opisné stupňování pomoci plus, magis, maxime; pravidelné stupňování místo nepravidelného: bonissimus
stupňuje se pomocí předložek, oblíbené jsou také složeniny s per-, pre-: permaximus tvoření adverbií:
směšují se způsoby pravidelného tvoření od adjektiv e u 1. a 2. dekl., er/iter u 3. a 4.: breve místo breviter, pleniier místo plene; slovesa:
změny konjugace: iuvavi místo iuvi, cadére místo cadere
kolísá deponence: miras místo miraris, patiebat místo patiebatur, lacrimari místo lacrimare;
infinitiv far e se užívá místo esse; oblíbené je v perfektu užití fui místo sum
hojné užití opisných konjugací, i tvořených z hlediska KL nekorektními tvary: dicturus
sum místo dicam, dicens sum místo dico, laudatus fuerat/fuerit; gerundivum se stupňuje, superlativ má základ part. préz. aktiva amandus - amantissimus,
reverendus — reverentissimus (ale i reverendissimus) složeniny mají stejný význam jako základní slovesa: invenio — adinvenio, placeo —
complaceo
neosobních sloves se užívá jako osobních: paenitemus, pigeam
Syntax
pádoslovné odchylky od klasické normy: Deus adiuva michi, miserere nobis, uti librum, fungi magistrátům; odchylky ohledně významu druhů slov: o zájmena:
zaměňování navzájem: is, hic, ille, iste, idem, ipse - ipse se objevuje ve všech funkcích místo ukazovacích zájmen se užívá participií: praesens, dictus, infrascriptus: per
praesentes (litteras) - touto listinou, zněním této listiny zvratné zájmeno se neužívá jen ve vztahu k 3. os. v podmetu, sibi se zaměňuje s ei, suus
s eius;
přivlastňovací zájmena (meus, tuus..) jsou nahrazována slůvkemproprius: manupropria u zájmenných adjektiv posuny významové toti místo omneš (celí všichni), tanti a tot u dvojic: unus alter se objevuje místo obvyklého alter-alter o adjektiva:
zaměňuje se význam stupňů, zvláště často se užívá komparativ místo superlativu i pozitivu: melior de omnibus
místo obvyklých vazeb srovnávacích se objevují jiné, např. míst abl. srov. genitiv a nebo a, např. humilior omni creaturae, maior a te; o adverbia:
často jsou spojována s předložkami, pokud se stanou jedním slovem, utvoří spřežku (vznik spřežek - význam adverbií byl již v pozdní latině posilován předložkami, z nichž se staly předpony a vznikne adverbium - spřežka: in antea, de post);
změny významu: modo místo nunc, satis místo nimis
o slovesa:
významy časů se nerozlišují již tak přísně, ani užití konjunktivů v hlavních a vedlejších
větách již není normativně závazné; participium prézenta může znamenat i předčasnost, jeho funkci zčásti přejímá ablativ
gerundia;
častěji než v KL se užívají infinitivy po předložkách a místo gerundia: ad suum velle, místo gen. gerundia licentia abire; o spojky:
spojky jiných poměrů se užívají jako slučovací např. sed, nam;
důvodové spojky quod, quia, quoniam bývají nahrazovány spojkami eoquod, quatenus: vedle quod se ve významu že užívá také quia, quoniam (zejména při nahrazování
infmitivních vazeb) dum místo cum a naopak, mox ubi místo postquam
tázací částice ne, nonne bývají nahrazovány spojkou si: interrogo, si venias Slovní zásoba
obohacena řadou zdrojů (již jsme o nich mluvili, takže stručněji):
o lidovou latinou: např. bucca (os), caballus (equus), těsta (capui), také užívání zdrobnelín
o křesťanskou latinou: slova řeckého a hebrejského původu gehenna, baptisma, eucharistia; posun významů u klasických výrazů confessio zpověď, communio přijímání, virtus zázrak; podobně nové reálie feudálního a rytířského prostředí působí na nový význam výrazů comes hrabě, princeps kníže, dux vévoda, civitas město;
o národní jazyky: germánské bar o pán, guerra válka, feudum léno; keltský cerevisia; slovanský berná (daň), robota;
nová vlna tvoření slov učených a literárních přichází od 12. století: v době vrcholného středověku, v důsledku objevu aristotelských spisů a rozvoje filozofie, rozvoje beletrie, návratu k antice (humanismus 12. století)
o   užívání složenin časté: omnicreator, cunctipotens, mellifluus;
o tvoří se substantiva se suffixem -mentum místo -men: conamentum - úsilí, námaha;
o   slovesa hojně se sufixem (původně řeckým) -izo, -izare: neronizare o  personifikace vzniklé z historické, literární, mythologické nebo historické metonymie - Philomena slavík, Brune Hus osel místo asinus; altitonans, tonans - přívlastky Jova se stávají pod vlivem antické literatury synonymem výrazu Deus;
Brunellus - osel, hlavní hrdina satirického eposu Speculum stultorum Nigella z Canterbury, namířeného proti nerozumnému zakládání nových řeholních řádů. Osel je blázen a snílek s absurdními nápady - chce si nechat prodloužit ocas, aby jej měl stejně dlouhý jako uši, chce se stát biskupem, ale to se mu nepovede, kritizuje špatnost světa, hlavně nenasytnost římské kurie.
o filozofická terminologie si žádá nových výrazů, především substantiv a adjektiv: ens, essentia, quidditas, individualitas, quodlibetalis;
o   adjektiva se tvoří od sufixu bilis: emptibilis;