Nejdůležitéjší zmény v pravopisu středověké latiny
ve vokalismu:
ae/oe <-> e: equus; Sic non mireris, nam tunc ibi fur erit eris (Chxon. Aulae regiae);
hyperurbanismem naopak
i«-» y: phylosophus.ymago, Ysaias;
i *-* e: lancia;
au —* a: auscultare —* ascultare, auctor —*■ actor\
au —> o: autumnus —» otumnus (v bohemikálních rukopisech zřídka)
- o «-> u: mondus (v bohemikálních rukopisech zřídka)
v konsonaníismu:
ti <-> ci: milícia, precium; tocius;fatio, Gretia; hyperurbanismem naopak
ct *-* tt: znzYro —■> mzc/o
ph <-» f: nephas, filosofus, prophanus
w    v <-> u: euangelium/ewangelium
c «-» k «-> qu <-> g <-» ch: cotidie, secuntur
- ztráta aspirace nebo její nadbytečné užívání aspirace u hlásek ph, th, ch: sepulcrum, pulcer, Cristus; meum pectus sauciat puellarum decorj et quas tactu nequeo, saltem corde mecor (Conf. Archipoete);
- kolísání některých znělých a neznělých hlásek: d <-> t na konci slov: set, capud; s <-> z: zophye; asina —» ozm; zona —» sowa; zejm. v rukopisech německých: verecundia —> ferecundia, severus —* sepherus, diffidenti —> dividend:.
tvorba přechodových hlásek, např. ve skupinách mn, mt a ms: sompnus, dampnum:
- zjednodušování geminátů a skupin některých souhlásek: ///era, appostolus; spíše v rukopisech cizí provenience: sc —» c/s (sceptrum —* ceptrum/septrum), ps —> s (psalmus —> salmus); s <-> x *-> sc {Alexander —* Alesander, iuxta —* iusta, discipulum —* disipulum); dia —> za: diabolus —> zabolus;
vsouvání nadbytečného n nebo vynechávání náležitého n: lingnum, singnum, ligwam:
- záměna g/j: negligit —* negliit, iniuria —» ingurgia, ait —» ogi/; h uprostřed slov se mění v ch: michi, nichil;
- kolísání náslovného h: mizí, kde má být hortus —> orzto, /zoc/ze —> o<#e; objevuje se, kde nemá být oí&o —* /zodzo, os/za —> /zosrz'a (Klaret: £>er clausa hostia); řada slov se u nás vyskytovala v dubletní formě, např. Hus: oneratam i honeratam;
- h mohlo být užíváno (u písařů, v jejichž jazyce nebylo fonémem) také mechanicky pro oddělení dvou samohlásek, které neměly splynout ve výslovnosti: Ihesus: též co žere (Rud. 244) —> cohiere, cohere (it. rkp.), ale také např. (s uplatněním záměny g/j) cogere.