razuť, beř sě preč, biednice, nebť v ten čas ošiji líce."
io') Ona přiskočivši k němu Í výtrže kostky jemu. Švec sě rozhněvaje na ni i dá jéj poliček dlaní; tu ji přes stol za vrch skloní,
no div že jéj hlavy neslomi; počě ji tlačiti nohú, ana úpie k živu Bohu. Nabiv sě jé v jeho domu i vece krčmáři tomu:
lis „Hospodáři, Buóh tě žehnaj! 127b       Pro Buóh na | mě sě nehnevaj; Musil sem to učiniti, v tvém domu nekázán být i, to vše pro tuto zlú kóži,
120 jázť jéj toho doma zhozi." A když cěstú spolu jdiesta, v ten čas sě spolu smířiesta. Počě své ženy prošiti řka: „Rač mně to otpustiti."
las Ana jemu otpovědě
řkúci: „Jáz to dobře vědě, že ty velmi zlý obyčej máš, co dobudeš, to vše projhráš. Velechť na trh u pondělí
im řkúc: ,Tuť nají Bóh nadělí,' a ty počě otkládati a chtě do čtvrtka nechá ti; když ty jdeš na trh ve čtvrtek, tehdy v tě vstúpi malý črtek
im i oslepí tvoji oči,
že ot kostek nebudeš moci." On jéj vece: „Milá ženo, jižť jest všechno provrženo.
Ty nerod na to nic tbáti, iM musímť tvú potřebu dáti."
Tu sobě vše otpustista 128 a      a dobrá přietele | bysta.
Tak švec divoce přebývá,
žeť svých peněz v krčmě zbývá; íu i často jmu sě přihodí,
žeť i základov otchodi,
anť zlú plachtu prodra na sě,
uzříš ho z krčmy vytasě;
poběhne jako bez smysla
150 a plachta na něm otvisla. Zatiem naň lidé vzvolají, mnozí naň blátem vzkydají. Přiběhnať do svých katrčf, tu jej žena do nich vstrčí,
151 i svine sě za kamnami
jako zlý pes prostřed slámy. Přěhubené jeho bydlo!; mohl by raději žváti mýdlo než tak hanebně bydlili, ničs dobrého neužiti.
66
t
67