Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku
1989 a polistopadového vývoje1
Daniel Kunštát
Plurality of Memory and the Communist Past: the Czech Public, and Its Reflection of 1989 and PostNovember
Developments
Abstract: The following text presents the results of sociological survey, conducted by Center for
Public Opinion Research, Institute of Sociology of the Academy of Sciences of the Czech Republic, in
september 2009. This extensive field survey mapped attitudes and public opinion on selected topics
and issues that touch the twentieth anniversary of the November revolution in 1989.
Keywords: political systems, public opinion, communism.
Úvod
Následující text představuje výsledky sociologického šetření, které provedlo Centrum pro
výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., (CVVM) ve dnech 31. 8. – 7. 9. 2009.
Toto rozsáhlé terénní šetření mapovalo postoje a mínění veřejnosti k vybraným tématům a otázkám,
které se dotýkaly dvacátého výročí listopadové revoluce v roce 1989.2
Průzkumu se zúčastnilo 1046
respondentů starších patnácti let.
Paměť a rozpad „historického konsensu“
Z pohledu sociologie se historická paměť váže k rozličným identitám, a tudíž základním
životním hodnotám a kognitivním procesům jak sociálních kolektivit, tak jednotlivců, nikoliv k
„národu“ resp. veřejnosti jako celku. Veřejnost je totiž de facto jen mechanicky a obrazně
sjednoceným agregátem jednotlivců a veřejné mínění, které se vzpírá univerzálnímu přetlumočení,
pak můžeme obecně definovat jako rozptýlené a časově determinované stavy vědomí (mínění)
politické obce. Ve veřejnosti se zkrátka vyskytují nejrůznější podoby historické paměti, které se
odvíjejí od rozmanitosti politických a sociálních identit členů příslušné pospolitosti.
Historik Michal Kopeček [2006] trefně upozorňuje, že ani ve vztahu ke komunismu neexistuje
cosi jako závazná, homogenní nebo alespoň konzistentní paměť národa, naopak existuje pluralita
historických pamětí a komunistické období není nezanedbatelnou částí společnosti vnímáno jako
nediferencovaný, jednoznačně uchopitelný celek, nediferencovaná totalita. Veřejné mínění se v této
souvislosti vskutku neprojevuje v dichotomických kategoriích typu totalita versus demokracie,
spravedlnost a nespravedlnost, svoboda a útlak. Veřejnost zkrátka „nemluví“ ostře dualistickým
jazykem, přičemž jakási normativní jednota a integrita národa a jeho paměti je do značné míry
mýtem.
A nejen to: Nejde jen o „tekutost“ struktur mínění na makroúrovni, v rámci veřejnosti nebo
jasně definovaných sociálních entit. Dokonce i myšlení, hodnoty a postoje jednotlivců jsou často
ovlivněny svářícími se „interními“ pamětmi, i jednotlivci si v sobě nesou nestejné, často i protichůdné
narace minulosti, a v různých kontextech minulé děje různě interpretují podle toho, který příběh
právě zastínil příběhy jiné.
Celá řada sociologických výzkumů ukazuje, že symbolická organizace veřejného prostoru se
významně mění ve druhé polovině 90. let. Je spojena s krizí liberální politiky, rozpadem pravicové
koalice a s ekonomickými turbulencemi v letech 1996/97. Všechny tyto procesy přinesly určitou
(obecnou) ztrátu kredibility politických institucí. Jedná se o vývoj, který lze vysledovat ve všech
postkomunistických zemích a který lze shrnout do dvou bodů:
(a) Legitimita režimu založeného na svobodných volbách přestala kompenzovat v očích
veřejného mínění tíživé sociální dopady; začal být pociťován kontrast mezi (souběžnými) procesy,
politickým a ekonomickým přechodem, mezi rychlostí demokratizace a pomalostí zavádění
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
prosperujícího a účinného tržního hospodářství. Došlo k rychlé erozi všeobecně rozšířené důvěry
v lepší budoucnost, k podlomení „transformačního entuziasmu“ připisovaného radikálním reformám
a politickým elitám, které budovaly svůj profil na jejich zavádění.
(b) Program ekonomické transformace začal ohrožovat nejen základní životní zájmy určitých
skupin, ale i jejich samotnou existenci (zaměstnanci státních podniků, družstevníci atd.). Vytvořil
autentickou hrozbu pro životní úroveň mnoha domácností, a to i těch částí společnosti, které se
s komunistickým režimem (přinejmenším) nijak výrazně neidentifikovali. V české společnosti,
podobně jako v ostatních tranzitivních zemích, byl nejméně od poloviny 90. let patrný posun od
vnímání a hodnocení systémové transformace z hlediska hodnot (tzn. že něco je hodnoceno jako
„správné“) k vnímání a hodnocení z hlediska zájmů (jako „výhodnější pro mě a pro lidi jako já“).
Řada sociologů si už na úsvitu 90. let všimla rozporu mezi tzv. socialistickou mentalitou a
svobodným duchem liberální demokracie a tržní ekonomiky. Více svobody (zvláště v ekonomické
oblasti) způsobilo méně rovnosti ve výsledcích, více osobního rizika a odpovědnosti za vlastní osud a
složitější výběr. To vše vyvolalo nostalgické vzpomínky na „staré dobré časy“. Tato socialistická
mentalita je výrazně zakořeněná v primárních skupinách, zvláště pak v domácnostech, které se
potýkají s ekonomickými těžkostmi a nejsou s to přijmout novou strategii kompatibilní s tržním
prostředím.
Některé skupinové zájmy – odvozené od vnímání životní úrovně, sociálního zabezpečení
skupiny, pozice ve statusové hierarchii atd. – tedy zůstaly definovány vzorci starého systému, jeho
institucí a příznačné etatistické sociální struktury. Tyto skupiny pak v prostředí radikální systémové
změny vytvořily přirozenou sociální základnu politických formací, které zachování starého systému
nebo jeho částí obhajují (zejména státem řízenou ekonomiku). Pro celou řadu nemalých
společenských skupin, zvláště lidi s nižším vzděláním a následně s nižší možností uplatnění na trhu
práce, znamenaly důsledky reforem existenční (a koneckonců i existenciální) úzkost a „nesnesitelné
břemeno, které vytváří tužby vzdát se svobody, aby znovu získali pocit bezpečí a redukovaly nejistoty
zítřka, které jsou imanentní součástí svobody“ [Wnuk-Lipiňski 1994].
Jak Češi interpretují systémovou změnu v r. 1989?
Úvodní otázka šetření věnovaného výročí sametové revoluce zjišťovala, odkud dotázaní
čerpají své informace o roce 19893
. Drtivá většina veřejnosti (86 %) je o situaci před dvaceti lety
informována z médií (televize, tisku a rozhlasu). 70 % dotázaných podle vlastních výpovědí čerpá
informace z uměleckých děl (z filmu a literatury) a 68 % získává informace z nejbližšího sociálního
okolí, tj. z vyprávění. Není bez zajímavosti, že pouze dvě třetiny dotázaných (67 %) připouštějí osobní
zkušenost. Zhruba třetina respondentů (34 %) čerpala informace o r. 1989 ve škole.
Tabulka 1: Zdroje informací o událostech v roce 1989 (v %)
Ano Ne Neví
Informace z médií (televize, rozhlasu, tisku) 86 13 1
Informace z filmu a literatury 70 28 2
Informace z vyprávění 68 31 1
Osobní vzpomínky 67 32 1
Informace ze školy 34 64 2
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Pozn.: Položky v tabulce jsou seřazeny sestupně, podle velikosti podílu odpovědi „ano“.
Z hlediska sociodemografických charakteristik respondentů zmiňují osobní vzpomínky častěji
důchodci (91 %), ekonomicky aktivní (71 %), vysokoškolsky vzdělaní (76 %), příznivci KSČM (82 %) a
ČSSD (80 %) a dotázaní starší 45-ti let (podrobněji viz tabulka 2). Méně často osobní vzpomínky na r.
89 uváděli přívrženci SZ (37 %), dotázaní se základním vzděláním (50 %), ekonomicky neaktivní (61 %)
a studenti (1 %) a přirozeně dotázaní mladší 29 let (14 %). Informace z vyprávění mají častěji dotázaní
se subjektivně deklarovanou dobrou životní úrovní (73 %) a studenti (87 %), méně často pak
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
potenciální voliči KSČM (50 %), lidé se špatnou životní úrovní (61 %), důchodci (52 %) a dotázaní starší
45-ti let (54 %). Informace z filmu či literatury nadprůměrně často uváděli vedoucí zaměstnanci (87
%), respondenti s dobrou životní úrovní (78 %), lidé s vysokoškolským vzděláním (80 %), ekonomicky
aktivní (75 %) a přívrženci ODS (80 %). Méně často naopak ekonomicky neaktivní (65 %) dotázaní se
špatnou životní úrovní (56 %), lidé se základním vzděláním (64 %) a stoupenci KSČM (59 %).
Informace ze školy častěji uváděli studenti (90 %), dotázaní s dobrou životní úrovní (41 %), lidé se
základním vzděláním (61 %), respondenti mladší třiceti let (viz tabulka 2) a příznivci Strany zelených
(56 %), méně často pak důchodci (7 %), příznivci KSČM (8 %), dotázaní starší 45-ti let (viz tabulka 2) a
respondenti se špatnou životní úrovní (22 %). Média jako zdroj informací o r. 1989 častěji zmiňovali
respondenti s dobrou životní úrovní (90 %), vysokoškoláci (92 %), ekonomicky aktivní (89 %), vedoucí
zaměstnanci (95 %) a příznivci ODS (91 %). Oproti průměru méně často uvádějí mediální informace
dotázaní se špatnou životní úrovní (78 %), respondenti se základním vzděláním (80 %), ekonomicky
neaktivní (83 %) a potenciální voliči KSČM (77 %).
Tabulka 2: Zdroje informací o událostech v roce 1989 podle věku (v %)
Osobní vzpomínky Vyprávění Film, literatura Média Škola
15 – 19 0 83 72 88 86
20 - 29 14 87 79 86 73
30 - 44 77 78 72 89 38
45 - 59 93 54 67 86 10
60 + 92 53 66 83 7
Celý soubor 67 68 70 86 34
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Pozn.: Dopočet do 100 % u každé kategorie představují odpovědi „ne“ a „neví“.
Následující otevřená otázka zjišťovala, z jakého důvodu podle názorů respondentů došlo
k sametové revoluci4
. Strukturu spontánních odpovědí nabízí přehled v tabulce 3.
Tabulka 3: Proč došlo k sametové revoluci?
Špatná vláda (vláda, které měli lidi dost, odmítnutí zdiskreditovaného
normalizačního vedení KSČ, zprofanované garnitury…)
23 %
Rozklad režimu (režim se vyčerpal, rozpadl sám od sebe, nepružnost a
neschopnost režimu se změnit, reformovat se, obrodit se…)
18 %
Touha po svobodě a demokracii (odstranění totality, diktatury, vlády jedné
strany, změna pol. systému, svobodné volby, svoboda žít, cestovat, mluvit etc.)
17 %
Vnější příčiny (rozpad východního bloku, ztráta zahraniční opory režimu,
Gorbačovovy reformy, dělo se to ve všech okolních zemích…)
13 %
Vzpoura „lidu“ (kvůli lidem, studentům, demonstrantům, lid se vzbouřil, lidi se
přestali bát, vyšli do ulic…)
6 %
Ekonomické důvody (ekonomická a sociální krize, zaostávání za světem, dluhy,
nedostatek zboží, fronty, nutnost ekonomických reforem)
3 %
Dohodnuté divadlo („střídání stráží“, nešlo o revoluci) 2 %
Aktivity disentu 2 %
Obnovení kapitalismu (likvidace socialismu, komunismu v Evropě…) 1 %
Majetkový převrat (změna majetkových poměrů, soukromé vlastnictví,
privatizace…)
1 %
Zájem západních zemí (bylo to řízeno ze Západu…) 1 %
Jiná stanoviska 3 %
Neví 10 %
Celkem 100 %
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Z přehledu v tabulce 3 vyplývá, že důvodem sametové revoluce bylo pro nejvíce občanů
vnitřní vyčerpání a diskreditace předlistopadového režimu – tuto interpretaci zmínily více než dvě
pětiny dotázaných (celkem 41 %). 17 % poukázalo na touhu lidí po svobodě a demokracii, 13 %
vzpomnělo vnější geopolitické změny (rozpad východního bloku), 6 procent si vybavilo „vzporu lidu“
a 3 % respondentů poukázaly na ekonomické příčiny pádu režimu. Ostatní uváděné důvody byly
zastoupeny pouze minimálně a vzhledem k celkově velké rozmanitosti odpovědí nelze u jednotlivých
faktorů nalézt žádné významnější sociodemografické diference.
Série několika dalších otázek mapovala názory českých občanů na tzv. sametovou revoluci na
základě určitých dichotomických kategorií, které byly v uplynulých letech součástí politického a
mediálního diskurzu a rovněž se v různých modifikacích objevovaly i v rozličných sociologických
výzkumech.
První otázka se pokusila rozkrýt postoje respondentů k účelu roku 1989, konkrétně k tomu,
zda hlavním smyslem tehdejších společenských procesů byla reforma komunistického systému anebo
revoluční změna (viz graf 1)5
.
Graf 1: Byl rok 1989 revolucí nebo reformou komunistického systému?
Rozhodně
reforma
komunistického
systému
12%
Rozhodně
revoluční změna
20%
Neví
11%
Spíše revoluční
změna
41%
Spíše reforma
komunistického
systému
16%
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Z grafu 1 je patrné, že většina, 61 % dotázaných, se domnívá, že cílem sametové revoluce
byla revoluční změna, naopak 28 % dotázaných se přiklání k názoru, že se jednalo o reformu
komunistického systému.
Reformu komunistického systému coby účel sametové revoluce častěji uváděli přívrženci
ČSSD (38 %) a dotázaní starší 60-ti let (36 %). K pojetí sametové revoluce jako skutečné revoluční
změny se nadprůměrně často hlásili především sympatizanti ODS (78 %).
Další perspektiva se snažila rozkrýt, nakolik je sametová revoluce vnímána jako záležitost
skupiny disidentů na straně jedné, resp. celospolečenské hnutí na straně druhé (viz graf 2)6
.
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Graf 2: Byla sametová revoluce celospolečenským hnutím nebo záležitostí disidentských skupin?
Neví
8%
Spíše
celospolečenské
hnutí
46%
Spíše záležitost
skupiny disidentů
19%
Rozhodně
záležitost
skupiny disidentů
11%
Rozhodně
celospolečenské
hnutí
16%
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Z grafu 2 plyne, že bezmála dvě třetiny oslovených (62 %) se domnívají, že sametová revoluce
byla celospolečenským hnutím, necelá třetina (30 %) ji považuje spíše za důsledek činnosti
disidentských skupin.
Za celospolečenské hnutí považují sametovou revoluci častěji příznivci ODS a TOP 09 (78 resp.
77 %), dotázaní s dobrou životní úrovní (71 %), lidé s vysokoškolským vzděláním (80 %), ekonomicky
aktivní (67), vedoucí zaměstnanci (79 %) a podnikatelé a OSVČ (81 %). Naproti tomu za záležitost
disidentských skupin je častěji považována mezi příznivci KSČM (62 %) a ČSSD (39 %), dále mezi lidmi
staršími 60-ti let (43 %), oslovenými se špatnou životní úrovní (42 %) a důchodci (41 %).
Následující otázka zkoumala postoje respondentů k tomu, zda cílem sametové revoluce byla
primárně změna politická, nebo změna ekonomická (viz graf 3)7
.
Graf 3: Byla cílem revoluce politická nebo ekonomická změna?
Rozhodně
ekonomická
změna
4%
Spíše
ekonomická
změna
14%
Neví
8%
Spíše politická
změna
39%
Rozhodně
politická změna
35%
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Jak naznačuje graf 3, ve veřejnosti jednoznačně převládá názor, že sametová revoluce měla
dominantně politický charakter. Tento názor sdílejí asi tři čtvrtiny respondentů (74 %), naopak necelá
pětina (18 %) se domnívá, že cílem listopadu byla především ekonomická změna.
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Z hlediska klíčových sociodemografických diferencí je pojetí sametové revoluce jako politické
změny nadprůměrně zastoupeno mezi dotázanými s dobrou životní úrovní a potenciálními voliči ODS
(shodně 83 %). Názor, že sametová revoluce byla především ekonomickou změnou, je častější u
přívrženců KSČM (33 %) a dotázaných se špatnou životní úrovní (26 %).
Závěrečná otázka se zaměřila na to, do jaké míry lidé vnímají sametovou revoluci jako
autentickou revoluci na straně jedné, nebo za prosté zhroucení komunistického režimu na straně
druhé (viz graf 4)8
.
Graf 4: Byl režim „poražen“ revolucí nebo se zhroutil sám?
Spíše šlo o
revoluci
35%
Rozhodně šlo o
revoluci
18%
Neví
10%
Rozhodně se
režim zhroutil
sám
6%
Spíše se režim
zhroutil sám
31%
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Z grafu 4 je patrné, že ve společnosti převažuje názor (53 %), že sametová revoluce byla
skutečnou revolucí, naopak necelé dvě pětiny respondentů (37 %) se přiklánějí k tomu, že se
komunistický režim zhroutil sám.
Názor, že sametová revoluce byla skutečnou revolucí, je charakterističtější především pro
potenciální voliče ODS (67 %). Příznivci ČSSD (46 %) a oslovení starší 60-ti let (45 %) se naproti tomu
častěji domnívají, že se režim zhroutil sám.
Jak již bylo uvedeno, sametová revoluce je většinou populace vnímána jako celospolečenské
hnutí, nikoliv jako exkluzivní záležitost disidentských skupin. Další otázka se v dané souvislosti
pokusila podrobněji rozkrýt, jakou podporu podle veřejnosti politické změny v r. 1989 měly (viz
tabulka 4)9
.
Tabulka 4: Jakou měla změna režimu podporu? (v %)
Celé společnosti 11
Většiny národa 61
Jen mezi některými skupinami lidí 22
Neměla vůbec žádnou podporu 1
Neví 5
Celkem 100
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Více než desetina respondentů (11 %) se domnívá, že listopadová změna měla podporu celé
společnosti, více než tři pětiny (61 %) mají za to, že podporu nacházela u „většiny národa“. 22 %
zastává názor, že sametovou revoluci podporovaly jen některé skupiny lidí a zcela zanedbatelný podíl
respondentů se domnívá, že neměla vůbec žádnou podporu.
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Názor, že sametová revoluce měla většinovou podporu tehdejší společnosti (součet odpovědí
„celé společnosti“ a „většiny národa“) je příznačný pro elektoráty ODS a TOP 09 (shodně 87 %),
dotázané ve věku 30 až 44 let (82 %), respondenty s dobrou životní úrovní (84 %), lidi s vyššími stupni
vzdělání, tj. úplným středoškolským (80 %) a vysokoškolským (89 %), dále ekonomicky aktivní (77 %) a
vedoucí zaměstnance (90 %). Mezi dotázanými, kteří marginalizují společenskou podporu změny
režimu (součet odpovědí „jen mezi některými skupinami lidí“ a „neměla vůbec žádnou podporu“),
jsou častěji zastoupeni zejména příznivci KSČM (65 %) a také dotázaní starší 60-ti let (38 %),
respondenti se špatnou životní úrovní (39 %), ekonomicky neaktivní (27 %), a důchodci (36 %).
Poslední otázka bloku zjišťovala, zda dnes má význam připomínat si události sametové
revoluce (viz graf 5)10
.
Graf 5: Má význam připomínat si dnes události sametové revoluce?
Spíše ne
15%
Neví
8%
Rozhodně ne
4%
Spíše ano
37%
Rozhodně ano
36%
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Přesvědčivá většina veřejnosti (73 %) se přiklání k názoru, že má ještě dnes význam
připomínat si události sametové revoluce, pouze necelá pětina (19 %) se domnívá, že to význam
nemá.
O významu připomínání si listopadových událostí jsou častěji přesvědčeni příznivci ODS a TOP
09 (87 resp. 90 %), lidé ve věku 30 až 44 let (80 %), dotázaní s dobrou životní úrovní (87 %),
respondenti s vyššími stupni vzdělání - středoškoláci s maturitou (79 %) a vysokoškoláci (86 %) - a
vedoucí zaměstnanci (93 %). O významu připomínání si roku 1989 častěji pochybují potenciální voliči
KSČM (46 %), respondenti starší 60-ti let (30 %), dotázaní se špatnou životní úrovní (35 %), lidé se
základním vzděláním (29 %) a důchodci (28 %).
Srovnání dnešního života a života před listopadem 1989
Při obecném hodnocení situace před sametovou revolucí a dnes, po dvaceti letech
demokratické transformace, se největší podíl českých občanů (45 %) přiklání k názoru, že v dnešní
době jsou poměry lepší11
. Další třetina zaujímá nevyhraněný postoj, což znamená, že neurčují, zda je
situace lepší teď nebo před sametovou revolucí, a 14 % obyvatel se domnívá, že situace před
listopadem 1989 byla jednoznačně lepší (viz graf 6).
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Graf 6: Obecné hodnocení poměrů před listopadem a dnes
Dnes lepší
poměry
45%
Před listopadem
1989 lepší
poměry
14%
Neví
9%
Tak napůl, nedá
se říci
32%
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Tato otázka byla formulována obecně a byla pokládána všem respondentům, tedy lidem
starším 15 let. Právě věk je přitom ukazatelem, podle kterého se názory diferencují nejvíce. Mladší
lidé ve věkových kategoriích do 45-ti let zastávají názor, že před listopadem 1989 byly poměry lepší
ve skutečně mizivé míře. Naopak u obyvatel starších 45-ti let již tento podíl není zanedbatelný a
v případě skupiny lidí starších 60-ti let se blíží jedné třetině. Neznamená to však, že by se mladší
ročníky výrazně více klonily k názoru, že situace dnes je lepší, tento názor zastává přibližně stejný
podíl dotázaných ve všech skupinách. U lidí do 30 let je totiž výrazněji zastoupena neznalost poměrů,
neschopnost situaci zhodnotit (odpovědi „neví“).
Tabulka 5: Obecné hodnocení poměrů před listopadem a dnes (podíly podle věku v %)
15 – 19 let 20 – 29 let 30 – 44 let 45 – 59 let 60 a více let
Před listopadem 1989
lepší poměry
1 5 8 17 29
Dnes lepší poměry 43 48 52 45 37
Tak napůl, nedá se říci 21 22 35 37 33
Neví 35 25 5 1 1
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Pozn.: Procenta ve sloupci.
Rozdíly v hodnocení před- a polistopadové situace jsou viditelné také s ohledem na vzdělání.
Lidé s vyšším dosaženým vzděláním, maturitou nebo vysokou školou, ve velmi malé míře zastávají
názor, že by předlistopadové poměry byly lepší. Se vzrůstajícím vzděláním lze také pozorovat
posilování mínění, že situace dnes je příznivější. V kategorii základního vzdělání je patrný vyšší podíl
odpovědí „neví“, což souvisí právě s věkem dotazovaných: jsou to většinou mladí lidé, kteří nemají
ukončené středoškolské vzdělání (viz tabulka 6).
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Tabulka 6: Obecné hodnocení poměrů před listopadem a dnes (podíly podle vzdělání v %)
Základní
vzdělání
Vyučení
Střední
s maturitou
Vysokoškolské
vzdělání
Před listopadem 1989
lepší poměry
21 19 7 3
Dnes lepší poměry 33 44 50 62
Tak napůl, nedá se říci 28 31 36 29
Neví 18 6 7 6
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Pozn.: Procenta ve sloupci.
Také lidé s různou životní úrovní se k této otázce staví odlišně. Občané deklarující dobrou
životní úroveň své domácnosti jsou v mnohem větší míře přesvědčeni, že dnešní poměry jsou lepší,
naopak u obyvatel se špatnou životní úrovní je možné pozorovat značný podíl těch, kteří zastávají
názor, že před revolucí v roce 1989 byla situace lepší (viz tabulka 7).
Tabulka 7: Obecné hodnocení poměrů před listopadem a dnes (podíly podle životní úrovně v %)
Dobrá Ani dobrá, ani špatná Špatná
Před listopadem 1989
lepší poměry
4 15 35
Dnes lepší poměry 63 39 19
Tak napůl, nedá se říci 25 38 35
Neví 8 8 11
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Pozn.: Procenta ve sloupci.
Jisté postojové odlišnosti nalezneme i mezi lidmi se zkušeností a bez zkušenosti s politickou
perzekucí v 70. a 80. letech. Lidé, jejichž blízcí příbuzní byli za normalizace postiženi režimem, jsou ve
větší míře přesvědčeni, že poměry jsou lepší dnes, než ti, kteří tuto zkušenost nedeklarují. Z hlediska
politických postojů jsou to především stoupenci KSČM, kteří označují poměry před listopadem za
lepší a ve velmi malé míře vidí pozitivněji dnešní situaci.
Abychom lépe rozkryli do jisté míry ambivalentní postoje k fundamentální politické změně
před dvaceti lety, podívejme se, jak lidé porovnávají svůj současný život se situací před listopadem
1989 v některých konkrétních vybraných aspektech12
.
Vzhledem k tomu, že obyvatelé České republiky měli posuzovat svou vlastní situaci, byly do
analýzy zahrnuty pouze názory lidí, kterým bylo v roce 1989 15 a více let.
Bezmála konsensuálně jsou hodnoceny jako lepší než před listopadem 1989 taková hlediska
života, která lze spojit s hodnotami svobody a občanských práv: jsou to přístup k informacím (80 %
odpovědí „spíše + rozhodně lépe“), možnost cestovat (77 %), možnost svobodně žít (72 %) a možnost
otevřeně říkat své názory (65 %). Lépe než před sametovou revolucí jsou do značné míry vnímány i
přístup ke kultuře (55 %), životní úroveň (51 %), soukromý život (45 %) a osobní pohoda (44 %).
Ovšem u těchto položek již nalezneme také značný podíl těch, kteří volí neutrální variantu
odpovědi, tedy že jejich situace v konkrétní oblasti není ani lepší, ani horší. Uvedené platí také pro
volný čas, nebo společenské postavení, ale také, a to je velmi důležité, pro možnost ovlivňovat dění
jak v místě bydliště, tak politickou situaci v celé společnosti (u obojího je vidět přibližně dvoupětinový
podíl těch, kteří svou dnešní situaci nevidí ani lépe, ale ani hůře než tu předlistopadovou).
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Graf 7: Srovnání dnešního života a života před listopadem 1989 v různých oblastech
5
5
6
10
13
12
11
12
12
15
20
18
12
17
19
28
29
38
52
43
11
10
14
15
18
20
20
24
23
19
26
33
28
32
27
36
34
25
37
24
26
20
26
19
39
41
24
31
42
33
32
32
35
22
31
22
20
13
14
27
31
32
28
22
13
10
18
21
7
16
17
16
13
17
7
5
4
3
2
27
25
31
21
18
7
8
14
11
5
6
6
6
5
9
4
7
2
1
1
13
11
10
12
8
6
10
4
2
3
1
1
1
1
2
1
3
4
2
4
3
0% 20% 40% 60% 80% 100%
Zabezpečení ve stáří
Mezilidské vztahy
Pocit sociální jistoty
Pocit bezpečí
Pracovní uplatnění
Společenské postavení
Možnost ovlivňovat politický život v naší zemi
Pocit osobní pespektivy
Péče o zdraví
Možnost ovlivňovat život v místě, kde žijete
Volný čas
Osobní pohoda
Váš život celkově
Váš soukromý život
Životní úroveň
Přístup ke kultuře
Možnost otevřeně říkat své názory
Možnost svobodně žít
Možnost cestovat
Přístup k informacím
Rozhodně lépe Spíše lépe Ani lépe, ani hůře Spíše hůře Rozhodně hůře Neví/netýká se
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Pozn.: Názory lidí, kterým bylo v roce 1989 15 a více let, n = 688.
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Převažující záporné hodnocení dnešní doby ve srovnání s komunistickou érou se objevuje
především u oblastí, které jsou spojené se sociálním zabezpečením, jako jsou pracovní uplatnění
(40 % odpovědí „spíše + rozhodně hůře“), pocit sociální jistoty (63 %), zabezpečení ve stáří (53 %), ale
i s obecným pocitem bezpečí (49 %).
Tabulka 8: Srovnání dnešního života a života před listopadem 1989 v různých oblastech - časové
srovnání
Březen 1998 Leden 2002 Říjen 2006 Září 2009
L L/H H L L/H H L L/H H L L/H H
Přístup k informacím 65 23 5 68 21 4 74 17 4 80 14 3
Možnost cestovat 67 14 13 76 13 8 76 13 7 77 13 6
Možnost svobodně žít 63 29 6 66 29 3 64 30 3 72 20 6
Možnost otevřeně říkat své
názory
59 28 10 58 29 12 60 29 8 65 22 9
Přístup ke kultuře 35 36 25 41 37 18 42 35 20 55 31 11
Životní úroveň 28 28 43 36 29 33 38 34 28 51 22 26
Váš soukromý život 31 45 23 37 45 17 37 43 17 45 35 18
Váš život celkově - - - - - - 39 36 25 45 32 22
Osobní pohoda 31 35 32 37 38 24 38 37 24 44 32 23
Volný čas 26 38 29 31 36 28 31 36 26 39 33 22
Možnost ovlivňovat život v
místě, kde žijete
21 45 22 29 48 17 31 48 12 38 42 12
Péče o zdraví 17 36 46 24 39 36 32 39 29 36 31 32
Pocit osobní perspektivy 20 21 44 26 25 37 26 29 31 32 24 32
Možnost ovlivňovat
politický život v naší zemi
21 39 25 22 47 21 23 47 18 31 41 18
Společenské postavení 22 41 24 26 46 20 24 44 21 30 39 20
Pracovní uplatnění 20 24 37 25 22 37 24 24 36 28 19 40
Pocit bezpečí 9 18 72 13 24 62 16 23 61 24 26 49
Pocit sociální jistoty 10 14 74 14 19 66 12 23 64 16 20 63
Mezilidské vztahy - - - - - - - - - 16 26 56
Zabezpečení ve stáří 11 18 61 12 25 56 13 23 56 15 24 54
Zdroj: Výzkumy CVVM. Dopočet do 100 % tvoří odpovědi neví/netýká se.
Pozn.: L = součet podílů odpovědí „rozhodně lépe“ a „spíše lépe“; L/H = podíl odpovědí „ani lépe, ani
hůře“; H = součet podílů odpovědí „rozhodně hůře“ a „spíše hůře“.
Zvýraznění označuje položky, u kterých se zvětšují podíly lidí, kteří je hodnotí jako lepší než před
rokem 1989.
Z hlediska základních sociodemografických charakteristik se v hodnocení jednotlivých oblastí
projevuje tendence mladších lidí ve věku od 35-ti do 45-ti let ve větší míře odpovídat, že dnešní
situace je u nich lepší, u obyvatel starších 60-ti let pozitivní nazírání nalezneme méně často. Podobně
lidé s vyšší formálním vzděláním, zejména vysokoškolským, hodnotí situaci v daných oblastech
v dnešní, polistopadové době jako lepší než lidé s nižším vzděláním. Nejvýraznější jsou však rozdíly
v hodnocení podle životní úrovně, kdy lidé deklarující dobrou životní úroveň ve výrazně vyšší míře
hodnotí dnešní poměry u všech položek pro sebe jako lepší ve srovnání s lidmi se špatnou životní
úrovní. Z hlediska politických postojů jsou to především příznivci KSČM, kteří v mnohem menší míře
vidí svůj dnešní život ve vybraných oblastech jako lepší a kloní se spíše k negativním variantám
odpovědí („spíše hůře“, „rozhodně hůře“).
Z časového srovnání v průběhu posledních cca 10 let plyne, že v názorech lidí, kterým bylo
v roce 1989 15 a více let, postupem času posiluje kladná varianta odpovědí, tedy přesvědčení, že
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
v dnešní době je situace v nejrůznějších oblastech lepší (i když to nutně neznamená, že v dané oblasti
tento názor převažuje – příkladem může být třeba obecný pocit bezpečí).
Poněkud odlišný pohled nabízejí odpovědi na otázku, zda změna společenského systému v r.
1989 „stála za to“13
. Během posledních deseti let zde přitom došlo k posunům ve prospěch
kladného hodnocení. Zatímco v říjnu 1999 bylo o přínosu změny režimu přesvědčeno 56 %
(„rozhodně + spíše ano“), o deset let později se tento podíl zvýšil již na 69 %. Názor, že změna režimu
v roce 1989 stála za to, jde napříč politickým spektrem s výjimkou komunistických voličů, mezi nimiž
tři čtvrtiny hodnotí změnu jako špatnou.
Graf 8: Stála změna v roce 1989 za to? (v %)
34
26
24
35
34
32
16
19
19
7
6
13
8
15
12
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
Září 2009
Únor 2005
Říjen 1999
Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Neví
Zdroj: Výzkumy CVVM.
Postoje k demokracii a komunistickému systému
S hodnocením komunistického režimu úzce souvisí postoj veřejnosti k demokracii. Na základě
opakovaně pokládané otázky14
zkoumající pro či protidemokratickou afinitu veřejnosti (viz tabulku 9)
lze konstatovat, že asi polovina českých občanů považuje demokracii za nejlepší možný způsob vlády.
Názor, že za určitých okolností může být autoritativní způsob vládnutí lepší než demokratický, zastává
čtvrtina až pětina obyvatel naší země. A konečně podobný podíl respondentů si myslí, že pro lidi,
jako jsou oni sami, je jedno, zda máme demokratický nebo nedemokratický režim.
Tabulka 9: Postoj k demokratickému režimu – podíl souhlasících s výroky (srovnání v %)
2004 2007 2008 2009
Demokracie je lepší než jakýkoliv jiný způsob
vlády.
54 49 49 50
Za určitých okolností může být autoritativní
způsob vládnutí lepší než demokratický.
19 24 22 23
Pro lidi, jako jsem já, je jedno, zda máme
demokratický nebo nedemokratický režim.
22 23 24 22
Neví 5 4 5 5
Zdroj: Výzkumy CVVM. Dopočet do 100 % ve sloupci tvoří odpovědi „nevím“.
Z hlediska sociodemografických charakteristik respondentů patří mezi zastánce
demokratického vládnutí zejména lidé ve věku 20 až 44 let, dotázaní s dobrou životní úrovní a
s vyššími stupni vzdělání (středoškolské s maturitou a vysokoškolské), ekonomicky aktivní, studenti,
vedoucí pracovníci, osoby samostatně výdělečně činné a podnikatelé a sympatizanti ODS, TOP 09 a
Strany zelených. Mezi těmi, kteří preferují autoritativní vládu, figurují častěji lidé ve věku 45 až 59 let,
respondenti označující svoji životní úroveň jako „ani dobrou, ani špatnou“, dotázaní se středním
vzděláním bez maturity, kvalifikovaní dělníci a příznivci KSČM a ČSSD. Ve skupině dotázaných, kteří se
přiklonili k variantě, že je jedno, zda máme demokratický nebo nedemokratický režim se častěji
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
objevovali lidé starší 60-ti let, oslovení se špatnou životní úrovní a s nižšími stupni vzdělání (ZŠ,
střední bez maturity), ekonomicky neaktivní, důchodci, nezaměstnaní, nekvalifikovaní dělníci a (opět)
potenciální voliči KSČM a ČSSD.
Z obecného komparativního hodnocení politického systému před rokem 1989, v 90. letech,
současného politického systému a očekávání, jaký bude náš politický systém za 10 let15
vyplývá, že
nejhůře je vnímán politický systém před rokem 1989, který považuje za dobrý („velmi + spíše dobrý“)
pouze 15 % dotázaných. Zajímavé je, že ani mezi příznivci KSČM není hodnocení minulého režimu
zcela jednoznačné. V rámci této skupiny považuje minulý režim za „velmi dobrý“ 12 % a dalších 50 %
za „spíše dobrý“. Naopak nejvíce kriticky se k minulému režimu staví lidé středního věku, lidé s vyšším
vzděláním a voliči pravice. U nejmladší generace je vysoký podíl nerozhodných (mezi respondenty
mladšími 30 let více než třetina „neví“). Současný systém hodnotí lépe příznivci pravice a stran
politického středu. Podobně jsou směrem do budoucna nejoptimističtější stoupenci ODS (54 % „velmi
+ spíše dobrý“) a TOP 09 (51 %). Naopak nejskeptičtěji se vyjadřují voliči KSČM (5 %) a ČSSD (22 %).
Graf 9: Hodnocení politického systému v zemi (v %)
4
1
1
2
26
17
31
13
21
30
36
23
14
32
19
27
8
18
4
23
27
2
9
12
0% 20% 40% 60% 80% 100%
Očekávaný pol. systém
u nás za 10 let
Náš současný pol.
systém
Pol. systém u nás v 90.
letech
Pol. systém u nás před
listopadem 1989
Velmi dobrý Spíše dobrý Ani dobrý, ani špatný Spíše špatný Velmi špatný Neví
Zdroj: Výzkum CVVM (září 2009).
Většina české veřejnosti zároveň nepovažuje obnovení komunistického režimu za příliš
pravděpodobné. Od roku 2005 je podíl respondentů, kteří připouštějí, že se tak v nejbližších pěti
letech může stát, víceméně konstantní a představuje zhruba desetinu respondentů. Naopak drtivá
většina dotázaných nepovažuje návrat komunistického režimu za pravděpodobný: Před deseti lety
činil jejich podíl 81 % („rozhodně + spíše nepravděpodobné“), v roce 2009 tato skupina čítala již 85 %
(viz graf 10).
Graf 10: Pravděpodobnost obnovení komunistického režimu16
(v %)
1
1
2
10
9
12
33
31
35
52
55
46
4
4
5
0% 20% 40% 60% 80% 100%
Září 2009
Únor 2005
Říjen 1999
Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Neví
Zdroj: Výzkumy CVVM.
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Současně si většina lidí návrat komunistického režimu nepřeje: Během posledních deseti let
podíl této „antikomunistické většiny“ osciloval kolem 80 %. S obnovením komunistického panství
souhlasí průběžně 12 až 15 % populace („rozhodně + spíše souhlasí“), častěji se jedná o lidi starší 60
let (v posledním šetření 27 %) a dle očekávání zejména stoupence KSČM (77 %). Údaj u
komunistických voličů ovšem můžeme vnímat také z opačné perspektivy: téměř čtvrtina z nich by si
návrat ke komunismu nepřála.
Graf 11: Souhlas s návratem ke komunistickému režimu17
(v %)
3
4
2
10
11
10
23
23
23
58
58
56
6
4
9
0% 20% 40% 60% 80% 100%
Září 2009
Únor 2005
Říjen 1999
Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Neví
Zdroj: Výzkumy CVVM.
Závěrem
Legitimizační strategie české demokracie a nových politických elit se výrazně opírala o
jednoznačné odmítnutí komunistické minulosti jako celku. Sociologické výzkumy ovšem naznačují, že
pohled veřejnosti je nepoměrně strukturovanější. A určitým viditelným potvrzením tohoto paradoxu
je legální existence a hlavně překvapivá životnost nereformované komunistické strany, tedy
politického subjektu s rodokmenem v totalitní státostraně a se stabilně vysokým počtem „věřících“ i
protestních voličů.
Zkoumání elektorátu českých „antisystémových“ stran (KSČM, v 90. letech také Sládkovi
republikáni) plně potvrzuje předpoklady S. M. Lipseta [1981], že extremistická a netolerantní hnutí
(nejen levicová) nacházejí v moderní společnosti mnohem častěji oporu u lidových vrstev, než u
vyšších, vzdělanějších a bohatších tříd. Výzkumy totiž prokázaly, že sklon k radikálním politickým
tendencím úzce souvisí s nízkým stupněm vzdělání, nezájmem o politiku (typickým za normálních
okolností, v době krize může vést od apatie k extremistickému aktivismu), nedostatkem sociálních
kontaktů mimo své primární skupiny apod.
Tyto charakteristiky určité politické inklinace, která je výrazem hlubokých vrstev osobnosti, se
zároveň opírají o poznatky individuální i sociální psychologie, konkrétně o Adornovo [1993] zkoumání
autoritářské osobnosti nebo vůbec takového jednání, které nemá zájem na smíru ani kompromisu,
ale na tom, vnutit svou vůli a své hodnoty jiným, pouhou existenci odlišných hodnot chápe jako
ohrožení sebe samé. Autoritářská osobnost bývá obecně charakterizována sklonem klást důraz na
potřebu hierarchizované sociální struktury; trváním na přísném přijímání norem; bojem proti
vlastním sklonům, které odsuzuje, a jejich projektováním na jiné a následováním vůdců. Autoritářské
osobnosti (stavějící se – více snad instinktivně než racionálně – proti politickému pluralismu a
občanským svobodám) se vyskytují častěji, jak bylo předesláno, v nižších sociálních vrstvách. Pro lidi
adornovského ražení (dovolíme-li si v dané souvislosti parafrázovat okřídlený výrok o komunistech
jako „lidech zvláštního ražení“) je zkrátka komplikovaný, neukotvený, obtížně čitelný svět pluralitní
demokracie nesnesitelným břemenem. Preferují „spořádaný“ a vskutku „otcovský“ stát před
svobodou a (hlavně) existenciálně i existenčně znejišťující zodpovědností za sebe sama.
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
Literatura
Adorno, Theodor Ludwig. 1993 (1950). The Authoritarian Personality. New York: Norton.
Kopeček, Michal. 2006. Paměť národa new style. Lidové noviny, 18. 11. 2006.
Lipset, Seymour Martin. 1981. Political Man. The Social Bases of Politics. Baltimore: The John
Hopkins University Press.
Wnuk-Lipiňski, Edmund: 1994. „Obrat Polska doleva. Sociologická a politická analýza“. Sociologický
časopis 30 (4): 413-431.
Daniel Kunštát dokončil v roce 2005 postgraduální studium politologie na Fakultě sociáloních věd UK
v Praze. V současné době působí jako analytik Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického
ústavu AV ČR, v.v.i. a vedoucí katedry politologie Vysoké školy CEVRO Institut. Zabývá se
parlamentarismem a stranickým systémem první republiky, vztahem médií a politiky, volebním
chováním, politickými postoji a hodnotami v kontextu aktuálních otázek českého politického
systému.
Lze jej kontaktovat na adrese: daniel.kunstat@soc.cas.cz.
Poznámky
1
Tato stať vznikla s podporou Grantové agentury ČR, výzkumný projekt č. 407/09/P653.
2
Šetření proběhlo v rámci projektu kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM Naše společnost. Na
základě kvótního výběru bylo dotázáno 1046 občanů ČR straších 15-ti let.
3
Znění otázky: „Před 20 lety proběhla tzv. sametová revoluce. Máte na tuto dobu osobní vzpomínky, jste
informován z vyprávění, jste informován z filmu a literatury, jste informován z médií (televize, rozhlasu, tisku),
jste informován ze školy?“
4
Znění otázky: „Proč podle Vás došlo k sametové revoluci?“
5
Znění otázky: „V souvislosti se sametovou revolucí se často vyskytují různé názory na to, co bylo jejím hlavním
účelem. Myslíte si, že hlavním účelem sametové revoluce byla reforma komunistického systému, anebo jejím
cílem byla revoluční změna?“
6
Znění otázky: „Také dochází k neshodám, zda sametová revoluce byla záležitostí skupiny disidentů, nebo byla
celospolečenským hnutím. Podle Vašeho názoru to byla…“
7
Znění otázky: „Co bylo podle Vás hlavním cílem sametové revoluce? Byla to politická změna, nebo ekonomická
změna?“
8
Znění otázky: „Někteří lidé také říkají, že sametová revoluce byla skutečnou revolucí. Jiní říkají, že
komunistický režim se zhroutil sám. Jaký je Váš názor?“
9
Znění otázky: „Domníváte se, že změna politického režimu v roce 1989 měla podporu…“
10
Znění otázky: „Myslíte si, že má význam připomínat si dnes události tzv. sametové revoluce?“
11
Znění otázky: „Pokuste se zhodnotit celkové poměry před listopadem a dnes.“
12
Znění otázky: „Když porovnáte svůj dnešní život se situací před listopadem 1989, řekl byste, že jste na tom
lépe nebo hůře pokud jde o: a) možnost svobodně žít, b) životní úroveň, c) pracovní uplatnění, d) volný čas, e)
možnost cestovat, f) přístup k informacím, g) přístup ke kultuře, h) možnost ovlivňovat život v místě, kde žijete,
i) možnost ovlivňovat politický život v naší zemi, j) Váš soukromý život, k) osobní pohodu, l) pocit bezpečí, m)
pocit sociální jistoty, n) pocit osobní perspektivy, o) možnost otevřeně říkat své názory, p) společenské
postavení, q) péče o zdraví, r) zabezpečení ve stáří, s) mezilidské vztahy, t) Váš život celkově?“ Varianty
odpovědí: rozhodně lépe, spíše lépe, ani lépe, ani hůře, spíše hůře, rozhodně hůře.
13
Znění otázky: „Ohlédnete-li se zpět, myslíte si, že změna společenského systému u nás, k níž došlo v roce
1989, stála za to?“
14
Znění otázky: „Se kterým z následujících výroků nejvíce souhlasíte?“
Naše společnost, časopis Centra pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Kunštát, Daniel. 2010. „Pluralita paměti a komunistická minulost: Česká veřejnost a její reflexe roku 1989 a
polistopadového vývoje“. Naše společnost 8 (1): 29-39.
15
Znění otázky: „Lidé mají různé názory na politický systém ve své zemi. a) Jak byste Vy hodnotil politický
systém u nás před listopadem 1989? b) Jak byste hodnotil politický systém u nás po roce 1989, tj. v 90. letech?
c) Jak byste hodnotil současný politický systém? d) A jaký očekáváte, že bude náš politický systém za 10 let?“
16
Znění otázky: „Jak moc je podle Vás pravděpodobné, že by v nejbližších pěti letech byl obnoven komunistický
systém?“
17
Znění otázky: „Současný politický systém není jediný, který tato země měla. Někteří lidé se domnívají, že by
se nám vedlo mnohem lépe, pokud by se zde vládlo jinak. Co si o tom myslíte Vy? Měli bychom se vrátit ke
komunistickému způsobu vlády?“