4. Sociální skulptura a dialogické umění
Joseph Beuys a současné podoby sociální skulptury. Umění
jako dialog a varianty “dialogického umění”.
LITERATURA
Grant H. Kester, Conversation Pieces. Community + Communication in Modern Art.
University of Callifornia Press, 2004. Kapitola Introduction, s. 1-16.
Miwon Kwon, One Place After Another: Site-Specific Art and Locational Identity. The MIT
Press, 2002. Kapitola 5: The (Un)sitings of Community, s. 138-155.
Claire Doherty (ed.), Situation. Documents of Contemporary Art. Whitechapel Gallery a
The MIT Press, 2009.
- Permaculture - An Interview with Isa Fremeaux and John Jordan. In: Art and Activism in
the age of Globalization (s. 299-307)
- Hannah Arendt, The Public Realm, 1958 (In: Situation, s. 108 - 109)
- Guy Debord, Preliminary Problems in Constructing a Situation, 1958 (In: Situation, s.
110 - 111)
- Krzystof Wodiczko, Strategies of Public Address: Which Media: Which Publics?, 1987
(In: Situation, s. 124 - 127)
- Phillippe Dutartre, Rozhovory s Beuysem. Votobia, 1999
Joseph Beuys
7000 dubů (Zalesnění města namísto
městské administrativy)
● vztah k Beuysovým teoriím sociální
plastiky (soziale Plastik) a rozšířeného
konceptu umění (der erweiterte
Kunstbegriff)
● v rámci výstavy Documenta 7, Kassel,
1982: návrh vysadit ve městě sedm tisíc
dubů, vedle nich čedičové pilíře
● okamžitě vnímané jako politický projekt,
protesty
● financováno dárcovstvím, podpora
kasselské komunity – aktivisté rozšiřují
po městě a sázejí další stromy v Kasselu
● v době, kdy Beuys zemřel, vysazeno
5500 stromů (také javory, kaštany...),
sedmitisící dub zasadil syn Wenzel v
roce 1987
● umění je jedinou formou, v níž lze vyřešit environmentální problémy, sázení
stromů by mělo mít za následek celkové pochopení ekologie
● symbolický akt, 7000 dubů jako socha vztahující se ke každodenním
zájmům lidí – jako rozšířený koncept umění
● dub – symbolické kořeny v antice, odkaz ke kolektivní paměti
● 1962 Beuys profesorem na akademii v
Düsseldorfu – příležitost jednat
veřejně, rozšíření umění do života
● 1967 německá studentská strana
(Deutsche Studentenpartei), program
se později dostal do programu
německé strany zelených: boj za lidská
práva, celkové odzbrojení, sjednocení
Evropy, autonomie práva, kultury a
ekonomiky, nová kritéria pro
vzdělávání a výzkum...
● 1973 – Free International University for
Creativity and Interdisciplinary
Research
● cílem je celková restrukturalizace
společnosti – nové společenství
● 1977 – Documenta 6 – Joseph Beuys
a Free International University:
diskuse, semináře o alternativních
společenských modelech, integrace
umění do společnosti, ekologická
témata a další disciplíny (fyzika,
kultura, politika, ekonomika)
● sociální a kulturní politika tvoří jedinou
teorii sociální plastiky
● již na počátku 70. let první akce:
● 1971 Aktion im Moor – ochrana
vřesoviště u Ostende
●
1971 happening Rettet den Wald
(Zachraňte prales) – zamezit, aby byl
veřejný lesní prostor proměněn v
soukromé sportoviště, shrabování listí,
malba křížů a kruhů na ohrožení
stromy – první úspěšná ekologická
akce (Ökoplastik)
●
1973 Bog Action (Močálová akce)
– ochránit mokřiny podél jezera Zuider
● své umění nazval akce, využití tance,
kostýmů (plstěný plášť, rybářská vesta,
postava šamana a kojota)
● ekologický tanec přežití, jako nástroj
oživení sociálních struktur
Nové materiály v umění a metafora tepla
● čedič – vulkanický původ, proměna
energie z horkého amorfního
chaotického materiálu v kámen, jako
princip tvoření a tvořivosti
● aspekt tepla ve vztahu k transformaci
energie a životu, teplo = energie =
teplo = život
●
tuk a plsť – Fat corner a Felt
corner (1963), Fat-chair (1964)
Felt TV (1970)
● součást televizního pořadu Identifications
● verze pro živé publikum a pro kameru
● obrazovka pokrytá plstí, jen zvuk,
rozřezávání plsti, obraz zbavený informace,
vzájemná neutralizace obrazovky a plsti
Das Rudel (Balík), 1969
● autobus, 24 sání s plstí,
baterkou, tukem (survival kit)
● vyzařuje chaotickou a
dynamickou energii
● odkaz k legendární Beuysově
nehodě za 2. sv.vVálky, kdy
byl zachráněn Tatary, kteří
zabalili jeho tělo do tuku a
plsti
Vosk a med
● vosk – energetický základ života, vosk a tuk
uchovávají teplo, jako potenciální energie,
současně prastarými sochařskými materiály
● med
Honey Pump
● po sto dní vytáčel med, medomed na elektrický
pohon, med proudil systémem plexisklových trubek
v prostoru
● diskuse s návštěvníky, princip Svobodné univerzity,
působící v krevním oběhu společnosti
● inspirován dílem Rudolfa Steinera o společenské
organizaci včel, tepelné vlastnosti (med, vosk, pyl,
nektar) – včela konzumuje části rostlin, jež mají
nejvyšší teplotu, mytologický kontext vnímání včel,
organické stavění zevnitř (transformace ve
voskových žlázách)
Mé sochy jsou také druhem apis kultu, neměly by být chápané pouze jako určité sdělení o
biologických praktikách včel, nýbrž je třeba je rozšířit na apis kult, který například značí
socialismus. (...)
Stejně tak včelař již dnes často nemá smysl pro to, co mám na mysli pod pojmem teplo. Že
je tam teplo a že by včely neměly zmrznout, zjevně ví. Ale již není schopen vytvořit
smysluplné spojení mezi tímto a lidskou bytostí.
Bojovat za každý strom, každou parcelu nezastavěné půdy, každý dosud neotrávený
potok, každé centrum starého města a proti každému bezmyšlenkovitému schématu
rekonstrukce již není považováno za romantické, nýbrž nesmírně realistické. A není již
považováno za romantické mluvit o přírodě.
Stadt-Natur-Skulptur v Hamburku (1983)
- sázení stromů ke zlepšení znečištění půdy
- v rámci programu umělecké dílo ve veřejném
prostoru, vesnice Altenwerder: navrhl vysázet
kruh rychle rostoucích stromů a dalších rostlin
schopných vázat těžké kovy, zamezení
znečištění spodních vod
- nakonec odmítnuto
How to explain Pictures to Dead
Hare (Galerie Schmela, Düsseldorf (1965)
- s hlavou pokrytou medem a zlatými listy
mluvil k mrtvému zajíci – jazyk, myšlení, lidské
a zvířecí vědomí, zajíc jako emblém přírody
- jak komunikují zvířata a rostliny
- zlato a med: transformace lidského mozku,
myšlení a chápání, intuice
Kojot – „I like America and
America likes me“ (Coyote
Action), New York (1974)
● performance v galerii René Block,
týdenní „dialog“ s kojotem
● neverbální a intuitivní komunikace
● do NYC přijel zabalen v plstěné dece,
několik pokrývek v prostoru, hůl, každý
den mu přinášeli Wall Street Journal, pro
Indiány kojot nejmocnějším, obrazem
transformace, jako zajíc a jelen v
euroasijské mytologii se mohl změnit z
fyzického do spirituálního stavu a
naopak, běloši změnili statut kojota v
archetyp šprýmaře či bojovníka
● ztráta vztahu k přírodním prvkům, který
byl základní pro domorodou americkoindiánskou
kulturu, transformace
verbálního dialogu v dialog energií,
nikoliv racionální myšlení
● rozšíření horizontu umění – tradiční pojem umění dosáhl
mrtvého bodu, nutné spojení umění a života
● odmítnutí specializace, jak spojit fyziku, přírodní fenomény s
uměním, politikou, sociální sférou
● sociální plastika – jakýkoliv materiál, celkové přetvoření mezilidské
komunikace - „každý člověk je umělec“
● „Gesamtkunstwerk“ jako transformace a transgrese tradičního
pole umění v sociální a antropologické pole
Canon Club
● Peder Lykke Centre, centrum pro staré lidi v Kodani, 1969-70, součástí širšího komplexu budov
(Urban Plan), kvůli jeho vystavění zničeny některé zahrádkářské osady, členové Kanonklubben
adoptovali rostliny a později je použili v Zahradě
● Kannonklub - katedra na umělecké akademii, bez profesorů, inspirovaná happeningy, hnutím
Fluxus; řada filmů dokumentujících akce skupiny
● flexibilní umělecká forma vycházející ze situací, škola bez profesorů, pravidelná setkávání skupin,
žádají, aby je Akademie uznala stejně jako jiné katedry
● The Garden – pozváni k vytvoření výstavy, místo tradiční výstavy členové klubu přišli s
myšlenkou vytvoření staromódní romantické zahrady s jezírkem, skalkou, pavilonem
„Zatímco základem existujících škol je individuální produkce „děl“ v tichosti a koncentrace v
uzavřených katedrách, kam jsou studenti často umísťováni v rozporu s vlastním přáním, my
chceme vytvořit katedru otevřenou pro všechny, založenou na komunitě zájmu, kde je hlavní
důraz kladen na skupinovou akvititu.“
Mierle Laderman Ukeles
● 1973 – série performancí „maintenance art“
(údržbářské umění), Wadsworth Atheneum,
Hartford, Connecticut – umývá sama celé
náměstí, drhne podlahy ve výstavních
místnostech muzea
● přenesení podřadných domácích prací
většinou spojovaných se ženami – čištění,
praní, otírání prachu... - do roviny estetické
kontemplace, také odhaluje, do jaké míry
sebeprezentace muzea s jeho
nedotknutelnými bílými prostory a neutrálním
postavením závisí na skryté a podceňované
práci úklidové čety
● muzeum jakožto hierarchický systém
pracovních vztahů, podrývá sociální a
genderové rozdělení a otázky veřejného a
soukromého
● součástí pohybu směrem k dematerializaci
umění, proti institucionálním zvyklostem, proti
komodifikaci umění
Mark Dion
● On Tropical Nature (1991) – různé
definice místa: 1/ deštný prales u
pramenů řeky Orinoko ve Venezuele,
kde po tři týdny sbíral druhy rostlin a
hmyzu; 2/ ty doručil do Sala Mendoza
(umělecká instituce v Caracasu); 3/
kde byly rozbaleny a vystaveny jakožto
umělecká díla, v rámci kurátorské
tematické výstavy
● součástí diskurzu o kulturním
znázorňování přírody a globálním
oteplování
● zkoumá institucializované způsoby
znázorňování přírody, jak muzea
ovlivňují naše chápání přírody
The Marvelous Museum
(Oaklandské muzeum Kalifornie, 2011)
– dvouletá expedice sbírkami muzea,
opomíjené objekty a nová spojení
...další podoby sociální plastiky
Rirkrit Tiravanja - „Beuys z Bakgkoku“
● původem z Thajska, žije v New Yorku
Untitled 1992
● do kanceláře newyorské Galerie 303
nainstaloval provizorní „asijskou“
kuchyni, na vernisáži servíroval thajské
curry, každý kdo přišel dostal najíst
● zdoslovnění primitivních funkcí umění:
výživa, uzdravení, pospolitost
● potom často opakoval – vaření pro
návštěvníky galerií, sdílení jídla, čtení,
hraní hudby – mezinárodní úspěch
● díky těmto projektům realizuje sociální
projekty v Thajsku – nadace zaměřená
na rekultivaci malého území
vlastněného komunitou umělců a
farmářů (http://thelandfoundation.org)
(Gordon Matta-Clark – Open House, 1972)
● kontejner proměněn v ubytování pro
bezdomovce
● 1971 – v Soho spoluzaložil restauraci
FOOD – provozovala skupina umělců
na principech anarchistické autonomie,
kuchyně neoddělena od jídelny, vaření
forma představení, během tří let přes
šedesát umělců
● umění jako inspirativní situace,
katalyzátor společenského rozhovoru,
poeticky a sociálně radikální redefinice
moderního města
● každý návštěvník restaurace dostal s
sebou zabalené všechny svoje zbytky
(hnutí Slow Food)
● 1986 - založil italský novinář a
gastronom Carlo Petrini v reakci na
otevření nové pobočky McDonalds na
římském náměstí Piazza di Spagna
● reakce na fast food, průmyslově
vyráběné potraviny, standardizaci
kuchyní, chemické přídavky...
● zakládají sdružení, tzv. Convivia, která
pro své členy organizují různé aktivity
● pomalost je zbraní proti stresu,
možným lékem je zřeknutí se
nadbytku, zpomalení, návrat k
tradičním hodnotám...
Artists' Placement Group
● Barbara Steveni, John Latham, 1966 v Londýně, první velká výstava 1971 v Hayward Gallery
(Art & Economics)
INSPIRACE:
● různé kulturní iniciativy konce 60. let, snažící se rozrušit hierarchii mezi uměním a životem a
vytvořit prostor pro dialog
● umísťování umělců do firem, kde by mohli uplatnit tvůrčí schopnosti, trochu jako rezidenční
program, ale s nejasným přínosem
● souvisí s tzv. pedagogickým obratem v umění (již od J. Beuyse), inspirace: platónská akademie
v Athénách (387 př. n. l.) - diskutující atleti a studenti v parku, řešící otázku: Jak žít?; také
polská Flying University (Varšava konec 19. stol.) či Black Mountain College v USA
● Copenhagen Free University (CFU) – umělecká iniciativa Henrietty Heise a Jakoba
Jakobsena v letech 2001 – 2007, publikace, diskuse, komunitní TV program
● text Anthony Kronmana (vyučuje práva na Yale) Education's End: Why our colleges and
universities have given up on the meaning of life – univerzity by měly vyučovat k hlubšímu
zamyšlení nad tím, jak žít, tzv. Škola života (5 předmětů: práce, hra, roiny, politika, láska)
(z manifestu Artists' Placement Group)
● kontext je polovinou díla; hlavní je proces a úrovně pozornosti, k nimž směřuje
● status umělců v rámci organizace musí být na jedné rovině s dalšími profesionály v
organizaci, je nezávislý, nepodléhá autoritám v organizaci, ale dlouhodobým cílům
společnosti; pro nejlepší výsledky by pozice umělce v organizaci měla jít napříč
odděleními
● rozporuplné přijetí, omezení podpory od Arts Council of England (zabývá se spíš
sociálním inženýrstvím než uměním)
● 1968 – Industrial Negative Symposium, Londýn (také Billy Klüver a Experiments in
Art and Technology)
● 1969 první umístění umělců (ocelářská společnost, britské aerolinie, skotská televize,
univerzity, důlní společnosti, železniční společnost...) - různé konflikty (socha George
Levantise pracujícího pro Ocean Trading and Transport Ltd byla v roce 1974 hozena
přes palubu, neboť nesplnila očekávání)
Oda Projesi („pokojový projekt“)
● od roku 1997 ve čtvrti Galata v Istanbulu,
sídlí v bytě, tři umělkyně (Özge Açıkkol,
Günes Savas and Seçil Yersel), 2000
oficiálně, 2005 opouští místo
● hledání způsobů jak propojit každodenní
život a uměleckou praxi s komunitou –
pikniky, tanec, výměnný obchod, projekt
rádia..., spolupráce se sousedy, dílna pro
děti s malířem, piknik se sochařem...
● otevřený kontext pro výměnu a dialog,
touha propojit se s prostředím, umělci i
neumělci
● otázka estetické hodnoty pro ně nemá
význam, hlavním kritériem rozhodnutí
KDE a s KÝM spolupracovat
● švýcarská kurátorka Maria Lind: jsou
dobrými umělci na základě toho, jaký
status poskytují svým spolupracovníkům,
dialog jako médium
Wochenklausur
● sociální intervence od roku 1993, tým asi 8 umělců sídlících
ve Vídni
● kompetence umělců spočívá v nalézání kreativních řešení
● 1992 – pro výstavu ve Vídeňské secesi pozval Wolfgang
Zinggl 8 umělců, cílem vyřešit problém lidí bez domova
(lékařská pomoc prostřednictvím mobilní kliniky, penzion pro
ženy závislé na drogách...)
● 2001 From Place to Place: spolupráce umění s vědou,
změny v plánování, zemědělské produkci, využití půdy v
několika rakouských komunitách
● pomáhá „mýtus umění“, mediální podpora, neortodoxní
přístup, nekonvenční řešení – naivní a otevřené - , když jsou
aktivity rozpoznány komunitou jako umění, pak jsou uměním
● snaha dosáhnout dlouhodobějších změn, jasně vyřčený
problém
● jednou z funkcí umění vždy byla transformace životních
podmínek (konstruktivisté, Bauhaus, modernistické představy
o „změně sociálních vztahů změnou formy“...)
● dnešní aktivisté už nechtějí změnit svět jako celek, jen mírné
změny a konkrétní strategie k jejich dosažení
Why must a sociopolitical intervention be art?
Can it not simply remain what it is?
„dialogické umění“ - trocha teorie
Claire Bishop
● britská teoretička a kurátorka žijící v New Yorku
● „sociální obrat“ v současném umění: umělci čím dál více role sociálních
pracovníků, městských plánovačů apod.
● etické vs. estetické: často je těžké reagovat jinak než morálním oceněním, na
esetické rovině často opakování vyčerpaných formulí, zajímavější podvratné projekty,
vytvářející situace konfliktu a nejistoty, formáty vyžadující více imaginace
● instrumentalizace umění (používání umění jako nástroje k prosazení určitého
cíle, delegování řešení na někoho jiného)
●
rozlišuje participaci vs. spolupráci (zahrnující spoluautorství a rozhodování o
klíčových rysech díla, dobrá spolupráce neznamená dobré umění)
● dobré záměry by neměly způsobit, že umění bude imunní kritické analýze, nejlepší
kolaborativní praxe posledních let se věnuje tomuto rozporu mezi autonomií a
sociální intervencí, a tuto antinomii reflektují ve struktuře díla
Nicolas Bourriaud
●
termín „relační estetika“ - umění je místo, které produkuje specifickou
společenskost, utužuje prostor vztahů
Jacques Ranciére
● francouzský filozof, zájem o lidská práva, vztah politiky a umění, estetickou teorii
● zavrhování estetiky pomíjí fakt, že systém umění, jak jej chápeme na západě, je
„estetický režim umění“
●
tím, že hledáme pro umění konkrétnější využití, střílíme vedle: estetika =
schopnost myslet protiklady, produktivní protiklad vztahu umění k proměně
společnosti, napětí mezi vírou v autonomii umění a vírou, že umění je nerozpletitelně
svázané se slibem příchodu lepšího světa
● estetiku není nutné obětovat na oltář společenské změny
● estetický režim: v něm mohou veškeré formy koexistovat, staré a nové, ambivalentní –
z estetického režimu vychází nová forma etického myšlení
Jacques Ranciére
● revoluční umění – váhá mezi myšlenkou estetické zkušenosti a uměním, vytvářejícím
nové formy života a potlačujícím sebe sama
● účinné není umění samo o sobě, je součástí rekonfigurace zkušenosti
„Na myšlence, že politické účinky lze lokalizovat v uměleckém díle samotném, a
zejména v záměru umělce, je něco špatně. V estetickém režimu se děje to, že umělci
vytvářejí objekty, unikající jejich vůli. Někdy jejich vůli popírají.“
„Problémem není, co musí umělci udělat, aby byli političtí; otázku je nutné obrátit: co
mají politické subjekty co do činění s uměním?“
/In: Krisis – Journal of contemporary philosophy, Sudeep Dasgupta – Art is going
Elsewhere. And politics has to catch it. An interview with Jacques Ranciére, 2008/1/
● estetická revoluce je myšlenka, že vše je materiálem pro umění, umění může mluvit
stejným způsobem o všem
● umění se definuje právě svou totožností s ne-uměním
● „čisté“ umění je vepsané doprostřed otázek týkajících se konstruování individuálního
či kolektivního uspořádání života, různých utopií komunity...
Grant H. Kester
● kniha Conversation Pieces: Community, and Communication in Modern Art (2004)
● tvůrčí energie participačních praktik zabraňuje odcizení ve společnosti, aktuálnost
tohoto politického úkolu vede k tomu, že jsou podobné kolaborativní praktiky
automaticky vnímané jako stejně důležitá umělecká gesta rezistence: nemůže
existovat žádné nepovedené, neúspěšné, nevyřešené dílo kolaborativního umění
● nutnost diskutovat o tomto umění a analyzovat je jako umění
●
sociální obrat v současném umění vyvolal etický obrat v umělecké kritice,
umělci jsou stále více hodnoceni na základě svého pracovního procesu, podle toho
jak přispívají k dobrým či špatným modelům spolupráce, zdůrazňování procesu nad
produktem
● „dialogické“ umění vyžaduje posun v našem chápání toho, co je umění, směrem
od vizuálního a sensorického k „diskurzívní výměně a vyjednávání“ (M. Bachtin –
termín dialogický, dílo jako určitý druh konverzace, místo protikladných významů,
interpretací a úhlů pohledu, důraz kladen na charakter této interakce
●
je nutné považovat samotnou komunikaci za estetickou formu
● sociálně kolaborativní projekty jsou úspěšné, pokud fungují na rovině sociální
intervence
● „mezi uměním a širším sociálním a politickým světem“ - nutnost nových kritérií!
Miwon Kwon
● One Place After Another. Site-specific Art and Locational Identity. MIT Press, 2004.
●
umění směřuje od estetické funkce k funkci sociální, od místně specifického (sitespecific)
k tematicky specifickému (issue-specific)
● „komunitně-specifické“ dílo (community-specific) vychází z kritiky veřejného
umění, chápe místo spíše jako sociální než jako formální či fenomenologický rámec,
vytváří intersubjektivní prostor
● rozmanité názvy pro tento druh umění: sociálně angažované (socially engaged art),
komunitně založené (community-based), experimentální komunity (experimental
communities), dialogické umění (dialogical art), litorální/pobežní (littoral art),
participační (participatory), intervenční (interventionist), založené na výzkumu
(research-based), kolaborativní (collaborative)
● jedná se o tvůrčí výsledky kolaborativní aktivity, ať již se jedná o předem dané
komunity či ustavující vlastní interdisciplinární síť, dematerializované, anti-tržní,
politicky angažované projekty
...příklady:
Thomas Hirschhorn
● často cituje různé filozofy (Deleuze, Bataille, Foucault),
texty a každodenní objekty – přehršle materiálů, konceptů,
úhlů pohledu, promýšlení estetického a sociálně/politického
současně
● 24th
Foucault (2004) – oslavuje Foucaulta, filozofie je
umění, čtyřiadvacetihodinové auditorium, knihovna a
dokumentační centrum, archiv, výstava, obchod, bar
● Musée Précaire Albinet – přesvědčil Centre Pompidou, aby
mu půjčila díla (malby Mondriana a Légera) – přímý dialog
s neuměleckým publikem
Artur Żmijewski – vyvolává a nahrává obtížné situace
(The Singing Lesson I (2001) – hluší studenti nafilmováni
při zpěvu Kyrie
Culture in Action –
Sculpture Chicago 1992-3
● kurátorka Mary Jane Jacob, klíčové dílo
ve vývoji dialogického umění v USA:
● Iñigo Mangalo-Ovale – systém
venkovních laviček a osvětlení v
mexicko-puertorické středoamerické
čtvrti – tradice tetulia – komunálního
shromažďování sousedů, spolupráce se
školami a komunitními centry
● kolektiv Street Level Video (SLV) –
projekt Tele-Vecindario – rozhovory s
obyvateli čtvrti, imaginativní mapa West
Townu
● Flood – skupina 20-30 lidí, organizace
Haha – hydroponická (vodní) zahrada ve
výklenku v Chicagu, zelenina a byliny
pro pacienty s HIV, vzdělávání,
setkávání, informace o alternativní
terapii, výživě a zemědělství (do 1995)
Suzanne Lacy
The Roof Is on Fire (1994)
● veřejný dialog, zapojuje studenty středních škol – konverzace o rodině, sexualitě,
drogách, hudbě, čtvrti, budoucnosti – ve 100 autech zaparkovaných na střešní
garáži, natáčeno kamerami, hodinový dokument
● umělkyně, spisovatelka, autorka instalací, videí, velkoformátových performancí
● pracuje ve spolupráci od 70. let – série velkých městských instalací o násilí proti
ženám a další témata
● skupina TEAM (Teens + Educators + Artists + Media Makers) – přímá konfrontace s
mladými lidmi a policií, bojuje proti stereotypům v médiích
●
1997 No Blood/No Foul – instalace na
zdech, TV rozhovory, basketbalová hra
mezi mládeží a policií
(ve spolupráci s oaklandskou policií)
● „veřejné umění nového žánru“ - konverzace
nedílnou součástí
Aleksandra Mir – Cinema for the Unemployed (1998)
● narozena 1967 v polské Lublani, žije v
Londýně
● za účasti skupin lidí se věnuje „hraní“
různých společenských norem
● Cinema for the Unemployed
(1998) – v průběhu týdne pouští
katastrofické žánrové filmy, hledá nová
spojení mezi volným časem,
dramatem, kulturní produkcí a
nezaměstnaností, v rámci festivalu
Momentum v Norsku, vydala speciální
„Průvodce po neštěstích“
Francis Alÿs – When Faith Moves Mountains (2002)
● http://www.francisalys.com/public/cuandolafe.html
● belgický umělec, žije od poloviny osmdesátých
let v Mexico City
● ve spolupráci s Cuauhtemocem Medinou a
Rafaelem Ortegou, v rámci Bienále v Limě
● účastníci – 500 dobrovolníků – dostali lopaty,
vytvořili v písečné duně řadu, cílem bylo
„posunout“ dunu o deset centrimetrů
● chápané jako komentář k přechodu Peru od
diktatury Alberta Fujimoriho k formě
demokracie, táže se, zdali změna něco
znamená, pokud se životy lidí nijak zvlášť
nezmění, cynismus co se týče náboženské víry
(víra v boha versus víra v demokracii)
● často přichází s tématy bez jasných obrysů a
odpovědí, poetická a zároveň politická díla
● The Nightwatch (2004) – vypustil lišku na noc
do Národní galerie v Londýně, nechal ji
sledovat galerijními kamerami
Jeanne van Heeswijk
● vytváří kontext pro interakci ve veřejných prostorech, nová místa setkávání, od 1993
sociální projekty ve veřejném prostoru
● jako zprostředkovatelka (mezi situací, prostorem, čtvrtí, lidmi), generuje
„meziprostory“, kontext a vztahy napříč, typ umělce jako „komunitního pracovníka“
(vlastní termín: „městské kurátorství“), komunikační kvality umění (nejen estetické),
může generovat odlišnou dimenzi
Valley Vibes (od 1998) – účast na projektu pro obyvatele londýnské čtvrti Holly Street
Estate, vyvinula tzv. Vibe Detector, trolejbus s profesionálním zvukovým systémem
pro přehrávání CD, také vysílání a nahrávání hlasů, volně k použití
De Strip (2001-2004) – opuštěný nákupní prostor proměňuje v kulturní centrum pro
obyvatele čtvrti Vlaardingen v Rotterdamu, prázdné obchody se mění v zónu kulturní
produkce
Jeanne van Heeswijk
● Het Blauwe Huis (2005-2009) –
čtvrť IJburg v Amesterdamu – model
alternativní organizace, setkávání
umělců, urbanistů, architektů,
spisovatelů, vědců, politiků, sociologů,
členové tu žijí a pracují, platforma pro
kulturu a výzkum
● Face Your World (2002, Ohio) –
platforma pro děti, místní autobus jako
digitální laboratoř
Laboratory of Insurrectionary Imagination (Lab of ii)
● Insurrectionary: 1) vznikající v otevřené rezistenci vůči zavedenému řádu, 2)
nepoznatelná a nečekaná povaha radostné rebélie, Imagination: 1) schopnost
formovat obrazy a ideje dosud nezakoušených či neviděných věcí, 2) užitečný
nástroj přežití
● mass disobedience – jízdní kola během klimatického summitu v Kodani (2009) jako
rebelská klaunská armáda – pozvání od kodaňského centra současného umění
CCAC, projekt pro výstavu RE:THINK (současné umění a klimatická změna)
● umělci, inženýři, aktivisté, cyklo-hackeři – nové nástroje občanské neposlušnosti z
tisíců starých kol (odmítnuti, když prozradili svůj projekt, pozvalo je sociální centrum
Candy Factory sídlící ve staré továrně)
● mezi uměním, aktivismem, poezií a politikou
● umění a aktivismus neoddělitelné života
● práce bez hierarchie, přímá akce
● ekologický způsob života
● aktivisté mají kuráž a radikalitu, kritické myšlení, ale jimi používané formy jsou
často nudné, nepoetické, propagandistické – umění a aktivismus opět dohromady
● inspirace permakulturou – udržitelná a odolná produktivní kultura, na základě
pozorování přírodních systémů: „Ačkoliv je její původ v zemědělství, permakulturu je
možné aplikovat na cokoliv, co lze navrhnout. Také na cokoliv sociálního.“
● spojuje současnou ekologii a „domorodé vědění“, mnoho modelů, může pomoci
politickým hnutím, aby byla experimentálnější, kreativnější, imaginativnější, umělci by
měli aplikovat kreativitu na radikální politiku
● Bike Bloc: jak používat kola v aktech občanské neposlušnosti
● neoddělovat etiku od estetiky, každodenní život od umění
● „přemýšlej jako prales, chovej se jako louka“
● permakultura jako ekologický design, inspirace pro lidský habitat, mísí tradiční znalosti a
současný ekologický výzkum
● ideu napodobování vzorců přírodních systémů lze aplikovat na vše: způsob
organizování performance, organizování aktu kreativního odporu, večírek...
● „Permaculture is one of the many postcapitalist ideas emerging from the margins: it's a
revolution disguised as gardening.“
● 4 etické principy: etika, férové podíly, život s omezováním, starost o druhé
● některé permakulturní projekty stráví rok pozorováním místa či systému předtím, než v
něm začnou jednat, podrobit se pomalosti
Carsten Höller
● narozen v Bruselu, pracuje ve Švédsku, studoval zemědělskou vědu v Německu,
1993 habilitace ve fytopatologii (nemoci rostlin)
● interakce mezi dílem a veřejností zásadní: „skutečný materiál, se kterým pracuji, jsou
zkušenosti lidí“
● The Double Club (2008): restaurace/noční klub v Londýně – šest měsíců,
padesát procent na charitu pomáhající zneužívaným ženám a dětem v Kongu, snaha
vytvářet „vlivná prostředí“, místo střetu západní a konžské kultury
● The Baudouin Experiment: A Deliberate, Non-Fatalistic, Large-Scple
Group Experiment in Deviation – základem událost z roku 1991, belgický král
na den abdikoval, aby umožnil přijetí zákona o potratech, který neschvaloval, byl na
24 hodin prohlášen neschopným řídit zemi – skupina sto lidí v jedné ze stříbrných
koulí bruselského Atomia, žádný kontakt se světem, nenahrávané – NEakce,
„pasivní aktivismus“, odmítnutí každodenní produktivity, odmítnutí instrumentalizovat
umění pro určitý sociální cíl - co se stane, když jsou lidé zbaveni svých obvyklých
zájmů, situace zpochybňující známé formy percepce, připomíná vědecké laboratorní
prostředí
...současné (nejen) venkovské rezidence
Wysing (UK)
● rezidenční pobyty a ateliéry pro umělce
● Mezinárodní kemp nepravděpodobného myšlení –
spolupráce s profesory z Cambridge (hry s tématem
nepravděpodobného, dílna tanga vycházející z
Darwina...); procházka zapomenutými místy blízké
vesnice Bourn, přehrávání místních příběhů a mýtů v
tradičních kostýmech; „alternativní zombie western“
Feature (2007) Shezada Dawooda, v němž účinkují
vesničané, zapojování farmářů z okolí
Gasworks (Londýn, UK)
● Anna Colinová – výstavy s ekologickým zaměřením,
první část série Disclosures věnovaná sdílení zdrojů –
Disclosures II. The Middle Ages – historický a
rurální kontext otevřenosti a propojení mezi metodami
organizace ve farmaření a kultuře, inspirované
myšlenkami open source, systém „otevřeného pole“ v
evropském zemědělství od středověku (2008):
přednášky, diskuse, performance, jídlo...
Littoral
● termín „littoral“ - pobřežní zóna mezi zemí a mořem, kulturní projekty na rozhraní
disciplín a institucí, kombinující prvky umění, aktivismu, politiky
● akce ArtBarns: After Kurt Schwitters – výstava zorganizovaná Projects Environment
(dnešní Littoral) v létě 1999, farmářský okrsek v Lancashire – série kolaborativních
projektů mezi umělci a farmáři
● díla dotýkající se ekonomické a kulturní krize, jíž čelí malí farmáři v EU – redukování
dotací, posun britského venkova k turismu a rekreaci, korporátní farmaření, ,
rádiostanice, webové stránky, sochy, instalace
● vzorem Kurt Schwitters – MerzBarn – na pozemku farmáře, instalace
● Toro Adeniran-Kane (Mama Toro) – nigerijská nástěnná malba
http://www.littoral.org.uk
Grizedale Arts (UK)
● rezidenční prostor v oblasti Lake District, na bývalé farmě
● pohyb v množství „jiných kultur“: vesničané, farmáři, cyklisté, místní kontext a témata,
zodpovědný turismus („škola pro turisty“ vedená detektivem), zemědělství jako
ospravedlnění pobytu, zahrada jako experiment, témata jako divočina, lovectví,
cestování
Juneau Project
● Ben Sandler a Phil Duckworth, první díla v Grizedale Arts: „Zajímalo nás, pohlédnout
na náš vztah ke krajině a na odtržení, jež jsme pociťovali mezi naším životem ve
městě a zromantizovanou ideou krajiny. Většna našeho umění se nějak dotýká této
šedé zóny, kde se tyto dvě věci, často vnímané jako oddělené – příroda a
technologie – prolínají či působí zároveň.“
● propojují tradiční řemesla a zvyky a nové technologie
Marcus Coates
● v Grizedale Arts na rezidenčním pobytu
(1999)
● zkoumá jaké je to být zvířetem, jak se liší
zvířecí od lidského vědomí: video Stoat
(1999) – běhání v lese na divných chůdách
napodobujících krok hranostaje
● fascinace hranicí napůl-člověk napůl-zvíře
(vampíři, vlkodlaci, minotauři, bozi v podobě
labutí a dalších zvířat, žabí princi, mořské
panny...), možnost úniku z fyzických a
sociálních limitů „pouze lidského“, propojuje
lidské a zvířecí „umění“ (ptačí písně a
hnízda...)
● Journey to the Lower World (2004) –
kmenové bubnování, šamanistická
performance, skupina obyvatel z Liverpoolu
bojující proti vysídlování
● Dawn Chorus (2007) – nahrál ptačí písně,
lidé napodobují ve zlomku původní rychlosti,
ve filmu opětovně zrychleno
Kultivator (Švédsko)
● experimentální spolupráce organických farmářů a vizuální kultury, opuštěné farmy
jako setkávací a pracovní místo, film o svatbě mezi uměním a zemědělstvím
● sídlí ve venkovském prostředí na jihovýchodním pobřeží Švédska na ostrově Öland
● akce a film Dinner With Cows (http://kultivator.org/archive/dinner-with-cows/)
MoKS (Estonsko) http://moks.ee
Kateřina Šedá
● společenský prostor venkova, kolektivní
akce s účastí skupin obyvatel, zkoumání
sociálních struktur, stereotypů chování a
možných způsobů jejich narušování
Nic tam není (Ponětovice, 2003) stejný
sobotní režim všech obyvatel vsi
jako „oslava normálnosti“
Furt dokola (2008) – přelézání plotů,
dvacet sousedů na Bienále v Berlíně
Duch Uhystu (2009) – zachycení ducha
hornolužické vesnice Uhyst, obyvatelé
kreslí svůj pohled na zvláštnosti obce
Od nevidím do nevidím (Tate
Modern, londýn, 2011) – oblast velikosti
katastrálního území Bedřichovic u Brna v
Londýně u Tate Modern, 80 obyvatel, kteří
dělají to co v běžný všední den, 80
britských malířů malovalo vesnici podle
fotografií skutečných Bedřichovic