Čínská literatura

Starověké písemnictví - klasické knihy

Klasické knihy

Klasickými knihami (jīng 经) se označují tituly datované do období před dynastii Qín (221-207 př.n.l.). Nejčastěji se tak označují knihy, také známé jako Čtyři knihy a pět klasických knih (Sìshū wǔjīng 四书五经), které byly kanonizovány v období dynastie Sòng (宋) neokonfuciánským literátem Zhū Xīm (朱熹, 1130-1200). Tyto knihy se staly nejen základem konfuciánského učení, ale v období dynastií Míng 明 (1368-1644) a Qīng 清 (1644-1912) byly základem císařských úřednických zkoušek.

Kniha písní (Shī jīng 诗经) je soubor 305 písní/básní, které jsou dále rozděleny do čtyř oddílů. Některé písně datují do období dynastie Západní Zhōu (1046-771 př.n.l.). Archeologické nálezy dokazují, že v tomto období písně ještě neměly ustálenou podobu. Autorství básní není zřejmé, i když některé básně z oddílů Malých a Velkých ód obsahují dobová jména. Editorství je přisuzováno Konfuciovi. Od období dynastie Východní Hàn (23-220) se dostává do popředí edice kompilovaná Máo Hēngem (毛亨).

Písně/básně (shī 诗) Knihy písní mají jasnou 4-slabičnou strukturu s cézurou po druhé slabice a staly se základem čínské poetiky.

Nápěvy mnoha krajů (Gúofēng 国风): Obsahuje 160 písní, které jsou rozděleny do krajů známých z období dynastie Zhōu. Některé písně svým literárním stylem připomínají nápisy na bronzových nádobách. Jedná se o lidové písně, které však byly upraveny po potřeby dvora, kde byly přednášeny za hudebního doprovodu. Tématikou se podobají písním lidovým, kde převažuje motiv lásky, odloučení, strasti v armádě, či v zemědělství.

Malé ódy (Xiǎoyǎ 小雅): 74 básní/písní
Velké ódy (Dàyǎ 大雅): 31 básní/písní; podobně jako u Malých ód se předpokládá, že se jedná o dvorskou imitaci lidových písní, které byly předváděny na dvoře za hudebního doprovodu; objevují se náměty z dvorského života: popis banketů, audiencí, ale najde se mezi nimi i politická satira.
Hymny (Sòng 颂): 40 básní/písní oslavující dynastický rod; některé tyto básně mají nepravidelnou strukturu a téměř chybí snaha o okrášlení textu, co vedlo k domněnce, že se jedná o nejstarší vrstvu Knihy písní.

V prvním století vzniká "Velká předmluva ke Knize písní" (shī dà xù 诗大序), která sleduje interpretační linii školy Máo. Ta se svou edicí odvolává k první generaci Konfuciových žáků a, v období na konci Východních Hàn a později, získává navrch oproti jiným školám. Tento spor se pojí s ideologickými rozpory výkladů klasických knih známý jako rozpor škol "Starého textu" a "Nového textu". (→ SŁupski-Lomová 2006, pozn. 10) "Velká předmluva" obsahuje teoretické uvedení díla a jako první text rozebírá otázky podstaty poezie a jejího společenského významu.

Dále viz → SŁupski-Lomová 2006, 34-39;

→ Lomová 1999.

→ Kern 2010.

Překlad:

Ukázky v překladu Bohumila Mathesia a Jarmíra Vochaly najdete zde
Ši-king (1897). Přeložili Rudolf Dvořák a Jaroslav Vrchlický. Praha: J. Otto, 1897.
Link na původní text s překladem Jamese Leggeho (1898) najdete zde. Jedná se o stránku projektu: Chinese Text Project

Ukázka:

Báseň "Guān jū" (关雎) uvádí Knihu písní. Patří do oddílu "Nápěvy mnoha států"

关雎

关关雎鸠，在河之洲。

　　窈窕淑女，君子好逑。

　　参差荇菜，左右流之。

　　窈窕淑女，寤寐求之。

　　求之不得，寤寐思服。

　　悠哉悠哉，辗转反侧。

　　参差荇菜，左右采之。

　　窈窕淑女，琴瑟友之。

　　参差荇菜，左右毛之。

　　窈窕淑女，钟鼓乐之。

Guān jū
Guān guān jū jiū, zài hé zhī zhōu.
Yǎo tiǎo shū nǚ, jūn zǐ hǎo qiú.
Cēn cī xìng cài, zuǒyòu liú zhī.
Yǎo tiǎo shūnǚ, wù mèi qiú zhī.
Qiú zhī bù dé, wù mèi sī fú.
Yōu zāi yōu zāi, niǎn zhuǎn fǎn cè.
Cēn cī xìng cài, zuǒ yòu cǎi zhī.
Yǎo tiǎo shū nǚ, qín sè you zhī.
Cēn cī xìng cài, zuǒ yòu máo zhī.
Yǎo tiǎo shū nǚ, zhōng gǔ yuè zhī.

Prof. Rudolf Dvořák (1860-1920) byl český filolog a orientalista, který českému publiku jako první představil některá díla čínského písemnictví a čínské filozofie.

Více o životě a díle Rudolfa Dvořáka zde

Kniha starých dokumentů (Shū jīng 书经), také známá pod označením Shàngshū (尚书), sestává z 58 kapitol, z kterých 33 je považováno za autentické texty z období Válčících států (475-221 př.n.l.). Jedná se antologii dokumentů a proslovů vládců a významných úředníků z dob před a v raném období dynastie Zhōu. Je možné, že se jedná o nejstarší prozaické a narativní texty v čínském písemnictví, které se datují do 6. st. př. n. l. Editorství je pozdější historiografií opět přisuzováno Konfuciovi. Po zdlouhavých peripetiích "rekonstrukcí" textu, který se ztratil při tzv. pálení knih v roce 213 př.n.l., se v roku 633 ustaluje jeho podoba a stává se jednou z pěti Klasických knih. Jazyk Knihy starých dokumentů je výrazně archaický a liší od textů období Válčících států jak po stránce gramatické tak i lexikální. Nejstarší vrstva, pocházející z doby Západních Zhōu (1046-771 př.n.l.), kterou tvoří pět prohlášení (gào 告), svým literárním stylem připomíná nápisy na bronzových nádobách.

Dále viz → SŁupski-Lomová 2006, 28-34;

Překlad: Link na původní text s překladem Jamese Leggeho (1898) najdete zde. Jedná se o stránku projektu: Chinese Text Project

Kniha obřadů (Lǐjì 礼记) popisuje rity, společenské konvence a dvorské obřady. Kompilace je přisuzována Konfuciovi, ale dochovaný text je pozdějším dílem rekonstruovaným v době dynastie Hàn. Nezaměňovat s Obřady dynastie Zhōu (Zhōu lǐ周礼) a Knihou ceremonií (Yí lǐ 仪礼)

Překlad: Link na původní text s překladem Jamese Leggeho (1898) najdete zde.

Kniha proměn (Yì jīng 易经) představuje manuál sloužící k věšteckým praktikám. Nejstarší vrstvy textu se datují do pozdního období Západních Zhōu (1046-771 př.n.l.). V době Válčících států (475 - 221 př.n.l.) začala být Knihy proměn interpretována jako kosmologický a filozofický text a stala se nedílnou součástí čínské kultury. Tradičně je Kniha proměn spojována s legendárnou postavou Fú Xī (伏羲), který pozorováním běhu přírody vypozoroval řád aplikovatelný i do života člověka. Ten se mu zobrazil v podobě osmi trigramů (bā guà八卦), z kterých se později odvodilo 64 hexagramů. Kniha proměn je považována za jednu z nejdůležitějších klasických knih a byla základem vzniku filozofického učení neokonfucianizmu (Dàoxué 道学) v období dynastie Sòng (宋).

V době Jar a podzimů (722-481 př.n.l.) vznikl komentář Deset křídel (shí yì 十翼), který je přisuzován Konfuciovi. V době vlády císaře Wǔ dynastie Hàn (Hàn Wǔ Dì 漢武帝) byl text Deset křídel známý pod názvem Komentáře ke Knize proměn (yì zhùan 易傳) a spolu se samotnou kanonickou knihou se jmenovaly Proměny Zhōu (Zhōu yì 周易). Poslední úpravy texty byly provedeny, jako u ostatních klasických knih, v době dynastie Hàn.

V nejstarší vrstvě textu je jazyk podobný Knize písní a Knize starých dokumentů.

Dále viz → SŁupski-Lomová 2006, 26-28;

Překlad:

KRÁL, Oldřich. Kniha proměn. Vyd. 1. Praha : Maxima, 1995.

Anály Chūnqiū (春秋) obsahují pravidelné zápisy o důležitých událostech z let 722 - 481 př.n.l., z doby vlády knížat státu Lǔ (鲁), rodiště Konfucia. Revidovaná verze Análů Chūnqiū je připisovaná Konfuciovi. Popis historických událostí a důležitých přírodních jevů odhaluje významné stránky čínské společnosti, zároveň však je podtržen konfuciánským učením. Předpokládá se, že tyto texty měly rituální charakter a byly určeny duchů předků.

Lakonický popis událostí byl doplněn pěti komentáři, z kterých se do současnosti zachovaly pouze tři. Komentáře Gōngyáng zhuàn (公羊传), Gǔliáng zhuàn (毂梁传) odhalují smysl lakonických zápisů. Zuǒ zhuàn (左传) je třetí komentář k Análům Chūnqiū, který odhaluje další souvislosti. Komentář Zuǒ zhuàn je možné chápat jako samostatné dílo. Zuǒ zhuàn je z literárního hlediska zajímavý svým jazykem a dal základ i narativní historiografické tradici, které byla dále rozvíjena například hànským historikem Sīmǎ Qiānem (司马迁).

Dále viz → SŁupski-Lomová 2006, 40-45;

Doporučená literatura:

Cheng, Anne. Dějiny čínského myšlení. Praha: DharmaGaia, 2006.

Kern, Martin. "Early Chinese literature, beginnings through Western Han". In Chang, Kang-I Sun - Owen, Stephen (ed.) The Cambridge History of Chinese Lterature. Cambridge: Cambridge University Press, 2010.

Lomová, Olga. "WEN a krásná literatura v Číně“. In Literatura. Sborník literatur Dálného východu. Praha: Brody, 1999, s. 7–21.

SŁupski, Zbigniew - Lomová, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2006.

SŁupski, Zbigniew - Lomová, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury II: Dynastie Qin a Han. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2009.