Poezie raného a vrcholného období:

- tangská poezie a historické předpoklady jejího vzniku

→ Lomová 1995, 6-12;

→ Chang-Owen 2010, 286-293

 

- tangská báseň

• metrum
• zvláštní rysy básnického jazyka
• vizuální podoba básně

Dále viz → Lomová 1999, 65-71

 

- žánry a jejich charakteristika

• shī (诗)
  • pravidelné básně (lǜshī 律诗); básně ve starém stylu (gǔtǐ 古体); čtyřverší (juéjù 绝句), řazená báseň (pái lǜ 排律)
  • formální a jazykové prostředky: zvuková podoba básně, metrum a kompozice, paralelizmus, kompozice

Dále viz → Lomová 1995, 12-3

- témata

• přírodní lyrika a filozofické předpoklady 
• sociální kritika
• příležitostní poezie

Více ve → Lomová 1999, 21-37

 

- Literatura z období vlády císařovny Wu Zetian, 650-412 (→ Chang-Owen 2010, 293-304)

- Literatura vrcholného období 712-755 (→ Chang-Owen 2010, 304-317)

 

---

 

Básníci:

"Wǎn xiào táng zhúzhuāng huà chuán（晩笑堂竹荘畫傳)", publikováno v roce 1921.

Wáng Wéi 王维 (699-759)  "Básník, malíř a hudebník. Jeden z nejznámnějších mistrů tangské poezie. Záhy osiřel, vychovala jej matka, část mládí strávil studiem v buddhistickém klášteře. R. 721 získal titul jìnshì (进士) a byl povolán ke službě u dvora. Sloužil  postupně v různých funkcích a s výjimkou dvou krátkých epizod bylo jeho postavení u dvora pevné. Když mu bylo zhruba třiceti let, ovdověl. Od té doby se začal stranit světu, mnoho času trávil v ústraní, nejčastěji ve svém venkovském sídle ve Wangchuanu, v horách na jih od hlavního města. Později zde založil buddhistický klášter. Přátelil se s významnými buddhistickými mnichy, studoval náboženskou a filozofickou literaturu a uvažoval o definitivním odchodu ze služby (kterou nakonec nikdy neopustil). Svůj příklon k buddhismu vyjádřil mj. také výběrem pseudonymu Mójié 摩诘; celé jméno Wáng Mójié, je čínskou verzí jména Vimalakírti, světce, který zaujímá významné místo v tangském buddhismu.

Wáng Wéi je známý především jako autor meditativní přírodní lyriky. Básník, který pochopil "prázdnotu", iluzorní povahu všech věcí, dává své mysli splynout s přírodou a osvobozen od emocí, nezaujatým pohledem zachycuje krásu krajiny a prchavost okamžiku. Wáng Wéiova přírodní lyrika je obdivována pro svou rafinovanost prostotu a vizuální kvality.

Wáng Wéi je ovšem také autorem reflexivní lyriky, do které se promítá jeho vnitřní spor, zda zůstat ve službě, či definitivně odejít do ústraní. Kromě toho složil množství příležitostních básní (dominuje v nich téma loučení) a tradiční kritikou byl oceněn také jako autor vybroušené dvorské poezie." (Lomová 1995, 73)

- o životě více ve → Lomová 1999, 11-18

   → Lomová 1999, 216-218

- více o poetice tángské poezie a Wáng Wéiovy tvorby

→ Lomová 1999, 176-214

 

Překlady:

Lomová, Olga. Poselství krajiny. Praha: DharmaGaia, 1999.

Lomová, Olga. Čítanka tangské poezie. Praha: Karolinum, 1995.

Wang Wej, Paj Siang-Šan, Meng Chao-Žan. Trojzvuk. Přeložila a editovala Marta Ryšavá. 1. vyd. Praha : Melantrich, 1987.

Mathesius, Bohumil. Zpěvy staré Číny. Souborné [kritické] vydání překladú, parafrází a ohlasů čínské poezie. Verše v úplnosti zařadil, doprovodné citace přiřadil, uspořádal, textově připravil, doslov a ediční poznámky napsal, bibliografii sestavil Jiří Franěk. Praha: Československý spisovatel, 1988.

 

Ukázka:

 

Otázky k zamyšlení

1. Jaká témata jsou charakteristická pro Wáng Wéiovu tvorbu a proč?

2. V čem se liší Wang Weiova tvorba od ostatních velikánů tangské poezie (Li Bai a Du Fu)?

 

---

Liang Kai (1140-1210): "Li Bai"

Lĭ Bái  李白 (701-762), také znám jako Li Bo (Li Po) "Jedna z největších básnických osobností Číny, na Západě nejvíce překládaný čínský básník. O jeho původu existují různé dohady, včetně hypotézy, že po předcích pocházel ze střední Asie. Jisté je, že nebyl potomkem žádného z významných rodů, nicméně v mládí, které strávil v Sìchuānu, získal všestranné vzdělání. Zhruba v pětadvaceti letech se vydal na cestu za slávou. Nejprve nějaký čas putoval po jižní Číně, navštěvoval proslulé kláštery a vyhledával přátelství slavných taoistických mnichů. Budoval si pověst excentrika a svým talentem záhy oslnil vlivné osoby u dvora. Na jejich doporučení byl, aniž by skládal stání zkoušky, r. 742 povolán na císařský dvůr. V Cháng´ānu prožil několik let rozmařilého života, nakonec byl však závistníky ode dvora vyštván. Po odchodu z hlavního města strávil dalších 11 let putováním po Číně. Tehdy vznikla velká část jeho přírodní lyriky. V době Ānlùshānově povstání povstání vstoupil do služeb jednoho z císařských princů, který chtěl využít rozvratu v zemi a uzurpovat moc. Neuspěl a Li Bai byl obviněn ze zrady trůnu a odsouzen do vyhnanství. Krátce na to byl omilostněn, avšak nedlouho na to zemřel. Lĭ Bái proslul jako excentrik, piják a odpůrce konvencí. Originalita a nespoutanost jsou vlastnosti, které charakterizují i jeho poezii. 李白一斗诗百篇 (Li Bái yī dòu shī bǎi piān), "Lĭ Bái [vypije] dou vína a je tu sto básní", psal o svém příteli Dù Fŭ. Slavný je především delšími básněmi o nepravidelném počtu slabik ve stylu yuèfǔ (乐府) a pětislabičnými básněmi ve starém stylu (tzv. gǔfēng 古风)" (Lomová 1995, 94) Lĭ Báie velmi obdivoval český překladatel a básník, Bohumil Mathesius, který jej začal překládat v polovině 20. let 20. století.

Ukázky tvorby:

• "Tři kumpáni" (Mathesius 1942, 47) - jedna z nejznámějších Lĭ Báiových pijáckých básní

(déle viz část věnovanou problematice překladu do češtiny)

 

 

Překlady:

Mathesius, Bohumil. Li Po: Dvacet tři parafráze. Praha: Klub 777 bibliofilů, 1942.

Mathesius, Bohumil. Zpěvy staré Číny. Souborné [kritické] vydání překladú, parafrází a ohlasů čínské poezie. Verše v úplnosti zařadil, doprovodné citace přiřadil, uspořádal, textově připravil, doslov a ediční poznámky napsal, bibliografii sestavil Jiří Franěk. Praha: Československý spisovatel, 1988.

Li Po. Básně. Přel. Augustin Palát. Nový Orient 2-3, 1950/51, 10/1954.
Li Po. Dvacet tři parafráze starého čínského básníka. Přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek. Praha: R. Kmoch, 1942.
---. Ke třem soutěskám. Přel. Hana Třísková. Nový Orient 3/1986.
---. Měsíc nad průsmykem. Přel. Josef Hiršal   a Marta Ryšavá. Praha: Odeon, 1977.
---. Pavilon u zelených vod. Přel. František Hrubín  a Augustin Palát. Praha: Jaroslav Picka, 1947.

Otázky k zamyšlení

1. Jaký je jazyk a tematika  Lĭ Báiových básní?

2. Čím se liší od ostatních básníků své doby?

---

Dù Fŭ 杜甫 (712-770) Pocházel z úřednické rodiny, jeho děd Dù Shěnyán (杜审言) byl významným básníkem raného období. Dù Fŭ v mládí strávil několik let putováním po Číně. Tehdy se spřátelil s Lĭ Báiem, jehož talent velmi obdivoval. Léta 746-756 prožil v hlavním městě Cháng´ānu. Marně se pokoušel uspět u státních zkoušek a nalézt uplatnění v úřadě, jak odpovídalo poslání mužů jeho společenské vrstvy. Byla to léta bídy a ponížení, Dù Fŭ poznal rub nádhery hlavního města a pod vlivem této zkušenosti napsal několik satir a básně, v nichž s neobyčejnou upřímností hovoří o svém životě v chudobě. Ani během Ānlùshānově povstání (756-759) Dù Fŭ nepřestal usilovat o získání úřadu. Během povstání byl krátkou dobu zajatcem vzbouřenců v hlavním městě, později prchal s rodinou přes Qínzhōu (秦州) na severozápadě až na jih, do Sìchuānu. Všechny tyto události zachytil ve svých básních. V Sìchuānu nalezl přítele a mecenáše, guvernéra Chéngdū, a ve své "doškové chatrči" (cǎotáng 草堂) nedaleko Chéngdū prožil osm let relativně poklidného života na venkově. I nadále psal básně naplněné hořkostí nad úpadkem říše a vlastním životním neúspěchem, ale vytvořil také množství křehké lyriky, v níž se projevuje jako zaujatý pozorovatel všech dějů v přírodě. Po smrti svého ochránce opustil "doškovou chýši" a po krátkém putování strávil dva roky na jihovýchodě v provincie Sìchuān, v Kuízhōu (夔州) (básně z Kuízhōu tvoří výraznou skupinu v Dù Fŭově tvorbě). Nakonec Kuízhōu opustil a vydal se dál po řece Yangzi, snad s konečným cílem dostat se oklikou zpět do hlavního města. Cestou jej sužoval hlad a nemoci a po dvouletém putování zemřel vyčerpáním v člunu nedaleko Chángshā.

Kaligrafie Tang Shunzi 唐顺之 (1507-1560): "Dù Fŭova báseň". Příklad kurzivního písma.

Ve svém díle Dù Fŭ přímo zachycuje osobní zážitky, vyznává se ze svých obav, své hořkosti i drobných životních radostí. Jeho básně tvoří svého druhu deník či autobiografii a také byly vždy čteny v kontextu básníkova života. Dù Fŭ byl již za života uznáván jako talentovaný básník, plného docenění se mu však dostalo až po smrti. Prvními velkými obdivovateli Dù Fŭovy poezie se stali básníci středního období, Hán Yù a Bái Jūyì. Za dynastie Sòng byl Dù Fŭ povýšen na "boha poezie" (shī shèng 诗圣). (Lomová 1995, 112-113)

 

Příklady:

•  "V noci na cestě zapisuji, co mám na srdci" (Lomová 1995, 124-127) 

​Je příkladem sociálněkritické básně.

蜀相   祠堂何处寻， 锦官城外柏森森。  映阶碧草自春色， 隔叶黄鹂空好音。  三顾频烦天下计， 两朝开济老臣心。  出师未捷身先死， 长使英雄泪满襟。

Shǔ xiāng    Cítáng hé chù xún,  Jǐn guān chéng wài bǎi sēn sēn.  Yìng jiē bì cǎo zì chūnsè,  Gé yè huánglí kōng hǎo yīn. Sān gù pín fán tiānxià jì, Liǎng cháo kāi jì lǎo chén xīn.  Chūshī wèi jié shēn xiān sǐ, Zhǎng shǐ yīngxióng lèi mǎn jīn.

Ministr ze Shǔ   Památní chrám první ministra, kde jen ho hledat? Za hradbami města Jinguan bují cypřišový háj. Zrcadlící se ve schodišti nefritová tráva skví se jarem. Skrytá listy žlutá vlha marně zpívá.  Třikrát se (Liu Bei) vrátil promyslet si různé plány (jak získat) Podnebesí. Dvě vlády sa opíraly o mysl starého ministra. Vytáhl s vojskem, a dřív než zvítězil, umřel, Vyslanci a hrdinové slzami zmáčeli svůj šat.

V této básni se akcentuje význam Zhūgé Liànga 诸葛亮 (181-234) jako stratéga v období rozpadu říše, tj. v období Tří králoství (220-280). Na jeho umění byli závislí oba vládci státu Shǔ -Hàn (221-263), , mimo jiné i v básni implicitně zmíněný Liú Bèi 刘备 (161-223). Avšak Zhūgé Liàngův cíl na sjednocení říše se kvůli jeho náhlé smrti nezdařil. Zhūgé Liàng se tak stal v čínské kulturře synonymem loajality vůči panovníkovi a státu. Dù Fŭ je známý jako básník ososbní tragedie, neúspěchu a vykořeněnosti a jeho básně, posobně jako jeho život, jsou ovlivněné exilem mimo kulturní centrum hlavního města. Toho důkazem jsou právě básně z provincie Sìchuān, mezi které patří i báseň "Ministr ze Shǔ.

 

Překlady:

Mathesius, Bohumil. Zpěvy staré Číny. Souborné [kritické] vydání překladů, parafrází a ohlasů čínské poezie. Verše v úplnosti zařadil, doprovodné citace přiřadil, uspořádal, textově připravil, doslov a ediční poznámky napsal, bibliografii sestavil Jiří Franěk. Praha: Československý spisovatel, 1988.

Tu Fu. Stokvetá rieka: výber z poézie. Přeložil Karol Strmeň. Bratislava: Petrus, 1998.

 

Otázky k zamyšlení

1. Čím se liší  Dù Fŭova poetika od ostatních básníků své doby?

---

 

 

 

 Problematika překladu:

Problematika možnosti překladu čínské poezie se stala předmětem výrazné diskuze mezi sinologickou a překladatelskou obcí. Problém spočívá ve dvou rovinách: ne jedné straně poučený překladatel pracující s čínským originálem by měl reflektovat všechny sémantické roviny, které čínská báseň díky hojným literárním narážkám přináší. S jistou nadsázkou možno říci, že téměř každé slovo v čínské básni je "obaleno" významy, které k němu přiřadily starší generace básníků. Dobový básník tak i čtenář si byli vědomi těchto významů a báseň i takto četli. Tudíž jestliže poučený překladatel chce českému čtenáři zprostředkovat čínskou báseň tak jak byla a je chápána v čínském kulturním prostředí, neobejde se bez hutného poznámkového aparátu a bezesporu i těžkopádnějšího literárního výrazu.

Druhá alternativa více pracuje s vnímáním čínské básně v českém kulturním prostředí a důraz klade na estetické působení obrazů na čtenáře. Tento přístup, který se spíš než překladu podobá parafrázi, má svoje místo více v české literatuře, protože pracuje s estetikou ale především s očekáváním českého publika. Nereflektuje poetiku a společenskou funkci básně, tak jak je chápána v čínském prostředí.

Tento rozpor se v českém prostředí většinou řešil spoluprací překladatele-sinologa se známým básníkem, který "surový" překlad pomohl přebásnit tak, aby báseň esteticky působila na českého čtenáře. 

      → Lomová, Olga. "Kouzlo čínské básně (O možnosti věrnosti překladu)". In Hrdlička, Milan. 9x o překladech. Praha: Jednota tlumočníků a překladatelů,1995.

•  polemika mezi Ferdinandem Stočesem (překladatelem) a sinologem Lukášem Zádrapou o možnostech překladu čínské poezie do češtiny

 → Zádrapa, Lukáš. „Mathesiovské časy jsou u konce“. In: Tvar 15/2007, s. 6–7.

 → Stočes, Ferdinand. „Znovu k překládání staré čínské poezie: poznámka k odzvánění časů". In Tvar 21/2007, s. 12.

 → Zádrapa, Lukáš. „Odpověď F. Stočesovi." In Tvar 21/2007, s. 12-13.

 

---

Nejvíc překládaný básník v českém prostředí je bezpochyby  Lĭ Bái a nejvíc překládaná báseň je "Jìng yè sī". Dole uvedené příklady různých překladů jsou převzaty z  Franěk (1988, 270-272) 

 

静夜思 床前明月光 疑是地上霜 举头望明月 低头思故乡

Jìng yè sī Chuáng qián míng yuè guāng, yí shì dì shàng shuāng. Jǔ tóu wàng míng yuè, Dī tóu sī gùxiāng

 

 

Myšlenka klidné noci (Jaroslav Pšenička, 1902) Před mé lůžko luna vrhá ostré svoje světlo; chvíli v pochybách jsem, jíní nejiskří-li na zemi se. Zdvihám hlavu, hledím vzhůru k světlé luně, hlavu skláním pak a v rozpomínky nořím se na svůj domov....		Poutník se probouzí v hospodě za noci (Bohumil Mathesius, 1925) Na bílém loži probouzím se tich, svítí to měsíc - či sem napad sníh? Pozvedám hlavu: hledím na měsíc, skláním ji: myslím na zem otců svých.
V cizině (Otakar Žižka, 1942) Daleko v cizí krajině jsem ležel. Světlo měsíční chvělo se před mým lůžkem lesklé, stříbrné. Zvedl jsem hlavu. - Zprvu myslil jsem, že je to jitřní rosa, jež se leskne tam, pak jsem však pochopil, že luna, luna je to jen... A smutně hlavu k zemi nakloniv, na domov vzdálený jsem vzpomínal		Myšlenky za tiché noci (Marta Ryšavá, 1976) Před lůžkem jasné luny zář je tak bílá, že váhám - snad se to jíním zem zatřpytila. Pozvedám hlavu a na jasnou lunu hledím, skláním ji , vzpomínka na domov hlavu nachýlila.
Za tiché noci (František Hrubín, 1978, přeloženo v letech 1945-54) Zas probouzím se do bělostné noci. Není snad celá země pod sněhem? I zvedám hlavu: svítí jasný měsíc. Skláním ji: myslím na svou rodnou zem.

 

 

Tato Lĭ Báiova Báseň a postava samotného básníka je však živá i v současné čínské kultuře. Lĭ Bái je chápán jako esence rafinovanosti čínské tradiční kultury. Při neustále se posilujícím nacionalizmu, který zdůrazňuje velkost čínského národa, jeho starobylost a rozvinutost v jednotlivých obdobích,  je jeho odkaz stále živý. Tyto tři ukázky  

• Adoptace básně do písní, interpretka: Gōng Línnuó odkaz
• Audio nahrávka básně recitované v taiwanském dialektu odkaz

 

 

Doporučená literatura:

Chang, Kang-I Sun - Owen, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature. Vol. 1: To 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010.

Lomová, Olga. Čítanka tangské poezie. Praha: Karolinum, 1995.

Lomová, Olga. Poselství krajiny. Praha: DharmaGaia, 1999.

 

O ohlasu čínské poezie v české kultuře:

Franěk, Jiří F. "Je cosi..." In Mathesius, Bohumil. Zpěvy staré Číny. Souborné [kritické] vydání překladú, parafrází a ohlasů čínské poezie. Verše v úplnosti zařadil, doprovodné citace přiřadil, uspořádal, textově připravil, doslov a ediční poznámky napsal, bibliografii sestavil Jiří Franěk. Praha: Československý spisovatel, 1988.

 

 

Glosář pojmů:

• slovíčka
• link do Drillu (jen pro studenty MU)