Etnografie a národnostní politika ČLR Národnostní politika do roku 1976 19. století Zlom v chápání čínské identity •Zánik sinocentrického uspořádání univerza –střet se západními velmocemi –regionální přeskupení moci – Japonsko –zánik dynastického impéria, vznik republiky, formování národního státu •Moderní koncepty: stát, občan, národ, rasa, •Nové čínské koncepty minzu 民族, Hanzu 汉族 (vymezení a potlačení rozdílů) •Zhonghua minzu 中华民族 – čínský (občanský) národ •Zhongguo ren 中国人 – Číňané (občané Číny) • → narýsováno na hranicích zaniklé qingské říše •Yuan Shikai po odtržení Vnějšího Mongolska (1912): • „Vnější Mongolsko a jeho lid je součástí Čínského národa a po staletí byly součástí jedné společné rodiny." (外蒙同為中華民族，數百年來儼如一家) Čínský vs. evropské národy •V Evropě existoval ideál státu vytvářeného na národním principu (v USA na občanském principu) •Čínský stát vzniká v roce 1912 v hranicích zaniklé qingské říše a čínský národ je vytvářen shora •Teorie státu bez národa („Nationless state“, John Fitzerald) – stát existoval, národ se musel vytvořit •Ernst Gellner: „Na každý národ, který vytvoří vlastní národní stát připadá devět podobně nenaplněných aspirací“ • NP Čínské republiky 1912-49 (1927-37) •中华民族 Zhonghua minzu •五族共和 – „Pět národů pod jednou politickou unií“ •Čínské národnostní menšiny vnímány jako společní potomci mytického prapředka Žlutého císaře 黄帝 •Národnostní politika = politika udržení vlivu v pohraničních oblastech (Tibet, Xinjiang, Mongolsko, Mandžusko) –Výbor pro Mongolsko-tibetské záležitosti (蒙藏委員會 Měng Zàng Wěiyuánhuì) –Čínská muslimská asociace (中國回教協會 Zhōngguó Huíjiào Xiéhuì –Xinjiang, Qinghai, Gansu, Ningxia pod správou členů Kuomintangu z národnostních menšin (Kazaši, Ujguři, Huiové - 西北三马) –Vzdělávací systém, stipendia pro muslimy – Al-azhar •Etnickou politiku musí řešit KMT i na Taiwanu Japonská okupace - Mandžukuo Japonci (červená) Hanové (modrá) Mongolové (bílá) Korejci (černá) Mandžuové (žlutá) Dříve: Hanové (červená) Mongolové(modrá) Huiové (bílá) Tibeťané (černá) Mandžuové (žlutá) Národnostní politika Komunistické strany 1921-49 •Koncept shaoshu minzu (少数民族) nahrazuje koncept pěti národů/ras (民族/族) •empirická zkušenost komunistů z tzv. Dlouhého pochodu •pragmatická politika (koalice s menšinami) •komunistická ideologie (právo na sebeurčení) •Identifikace národnostních menšin na základě 4 kritérií (Stalin): –společné území / společný jazyk / společná ekonomická základna / společná psychologická povaha •Od čtyřicátých let posun od sebeurčení (自决 zìjué) k autonomii (自治 zìzhì) •Národnostní politika realizována na základě určení autonomních oblastí (自治区), autonomních krajů (自治州), autonomních okresů (自治县) → 5/30/117 Dlouhý pochod (长征 chángzhēng) jako etnická exkurze po Číně Národnostní politika nové Čínské lidové republiky •Obecný program (proto-ústava 29.9.1949), články 50-53 věnovány národnostní politice: 1.Všechny národnosti jsou si rovné 2.ČLR je společná rodina všech těchto národností spolupracující proti vnějším i vnitřním nepřátelům 3.Nacionalismus a etnický šovinismu musí být potírán 4.Platí zákaz národnostní diskriminace, útlaku a separatismu 5.Národnostním menšinám je v místě jejich lokální koncentrace zajištěna regionální autonomie 6.Je zaručeno právo na rozvoj vlastního jazyka, dialektů, ochrana kultury, zvyků a vlastních náboženských tradic •Prvotní potřeba sociální revoluce v minoritních oblastech: •Feudální systémy •Teokratické systémy (Tibet) •Otrokářské systémy (Nuosu/Lolo – uznáni jako součást etnika Yi) • • – Národnostní politika po 1949 •Identifikace menšin (dle sčítání): •1953 – 41 národností •1964 – 53 národností •1982 + 1990 – 56 národností •Zavádění autonomních administrativních celků •AO Neimengu (1947) •AO Xinjiang (1955) •AO Guangxi a AO Ningxia (1958) •AO Xizang (1965) •Autonomní principy: •Autonomie administrativních orgánů •Autonomie jazyková •Menšinová původ místních kádrů (úředníci KS) •1950 založen Centrální národnostní institut (dnes Univerzita 中央民族大学) •Reálný stav přijímání národnostní politiky: •Xinjiang – limitovaná autonomie, strach z separatistických tendencí •Mandžuové, Korejci, Mongolové – dobrá spolupráce s KS a v rámci ČLR •Jih a západ - nezájem o komunistický program a spolupráci s orgány ČLR Národnostní politika během Velkého skoku •Ještě v roce 1956 Mao kritizuje hanský šovinismus (汉沙文主义 Hàn shāwén zhǔyì) •Velký skok vpřed 1958-61 (大跃进 dàyuèjìn) •radikálními politickými a ekonomickými opatřeními skokově zvýšit čínskou produkci •během 15 let ekonomicky dohnat vyspělý svět •Opozice ze strany národnostních menšin kritizována jako lokální nacionalismus (地方民族主义 dìfāng mínzú zhǔyì) •Projekt Velkého skoku vyvolal gigantický hladomor (20-40 miliónů obětí) z velké části i mezi národnostními menšinami • nejvíce zasažené oblasti Gansu, Sichuan, Guizhou, Hunan, Guangxi, Anhui • Teritoriální jednota ČLR •Tibet, Xinjiang, Mongolsko •30. léta – KS zastává program národnostní sebeurčení pro všechny minority •Změna od 40. let → ústava z 1954 zaručuje nedělitelnost území ČLR •V Tibetu reálný vliv čínských státních orgánů v letech 1912-50 minimální •1950 vojenské obsazení západního Tibetu •1951 jednání se zástupci tibetské vlády → uzavření 17 bodové smlouva (vysoká míra autonomie) •1955 příprava AO s 10. Pančenlamou v čele •1959 proti-čínské povstání, odchod 14. dalajlámy • Národnostní politika během Kulturní revoluce •Politika národnostní homogenizace (民族融合 Mínzú rónghé) –Navazuje na politiku Velkého skoku, opozice k lokální nacionalismus –ztráta důvěry etnických menšin (Tibeťané, Ujguři, Huiové) •Kampaň „Zničit čtyři staré, vztyčit čtyři nové (破四旧立四新 Pò sì jiù lì sì xīn) –staré obyčeje, kultura, návyky, myšlení → nové –cílem náboženské tradice a kultura národ. menšin