Dějiny antické literatury IV (LJBcA08) Římská komedie – komedie byla u Římanů oblíbenější než tragédie – velkou roli hrála kultivovanost diváka (podívaná na gladiátora vytlačila drama) Titus Maccius Plautus (255–250 až 184 př. Kr.) : pocházel z Umbrie (střední Itálie) – Plautus je pořímštěná forma umberského jména Plotus : Plautovo rodové jméno Maccius zřejmě vzniklo jako odvozenina jména Maccus = jedna z typických postav atellány (= jihoitalská lidová fraška) < vliv atellány na Plautovo dílo : datum Plautova úmrtí známe přesně – r. 184 př. Kr.; datum jeho narození se odvozuje z Ciceronovy zmínky o tom, že Plautus napsal svou komedii Pseudolus jako stařec (senex) ˃ 255–250 př. Kr. (Plautus byl mladším současníkem Gnaea Naevia) : pracoval v divadle, měl mnoho zaměstnání ˃ velmi pestrý život : pověst o jeho umění byla velká už za jeho života : bylo mu připisováno 130 divadelních her – již ve starověku se objevily pochybnosti o tom, zdali je to vůbec možné : při vydávání Plautova souborného díla zasáhl Varro ˃ Plautovy hry rozdělil do tří kategorií 1) komedie obecně považované za Plautovy – žádné pochyby 2) hry, které Varro sám na základě stylistického rozboru považoval za Plautovy, jiní o nich však pochybovali (tyto komedie Varro nepřipojil k souboru zaručeně pravých Plautových her) 3) hry, které podle jiných odborníků byly Plautovy, ale Varro sám o nich pochyboval – dnes považujeme za Plautovy pouze hry z Varronovy 1. skupiny = Varronae fabulae (21) název doba vzniku řecká předloha autor[1] Amphitruo (Amfitryón) ? střední komedie ? Asinaria (Komedie o oslích penězích / Komedie oslovská) rané obd. Onagos (Honec oslů / Oslař) Démofilos Aulularia (Komedie o hrnci)[2] ? ? Menandros? Bacchides (Dvě Bakchidy) pozd. obd. Dis exapatón (Dvakrát klamající) Menandros Captivi (Zajatci) ? ? ? Casina (jméno dívky) pozd. obd. ? Dífilos Cistellaria (Hra o skříňce) před r. 201 ? ? Curculio (Pilous[3]) stř. obd. ? ? Epidicus (jméno otroka) před Bacchides ? ? Menaechmi (Dva Menaichmové / Dvojčata)[4] ? ? ? Mercator (Kupec) rané obd. Emporos (Kupec) Filémón Miles gloriosus (Chlubný vojín) 205 př. Kr. ? ? Mostellaria (Komedie o strašidle) ? Fasma (strašidlo)? Filémón Persa (Peršan) ? ? ? Poenulus (Kartágiňan) ? ? ? Pseudolus (jméno chytrého otroka) 191 př. Kr. ? ? Rudens (Lano) ? ? Dífilos Stichus (jméno otroka) 200 př. Kr. Adelfoi (Bratři) Menandros Trinnumus (Trojgroš) ? Thésauros (Poklad) Filémón Truculentus (Neotesanec) pozd. obd. ? ? Vidularia (Komedie o vaku[5]): dochována jen ve zlomcích ? ? ? Caecilius Statius (230–220 až 168 př. Kr.) : propuštěnec, současník Plauta a Ennia : skládal výhradně komedie : pocházel pravděpodobně z Milána, byl to insuberský Gal : do Říma se dostal po bitvě u Clastidia : přátelil se s Enniem (byli pohřbeni blízko sebe) : Caeciliova tvorba se dochovala jen ve zlomcích (téměř 300 veršů) : dochovalo se nám ca 40 titulů jeho her (může to být podobné jako u Plauta): názvy komedií jsou buď v řecké, nebo latinské podobě, vyskytují se i názvy v obou jazycích : volně překládal autory nové a střední komedie – Menandra, Filemona, Alexida, Poseidippa : o jeho stylu a jazyce se dovídáme v díle Varrona, Cicerona, Horatia; zmiňuje se o něm také Quintilianus a Gellius Publius Terentius Afer (asi 195–190 až 159 př. Kr.) : Afer = Afričan, Terentius = jméno, které získal po svém pánovi : vystupuje v životopise Suetonia (2. stol. po Kr.), dochovaném v Donatově komentáři ze 4. s stol. po Kr. : pocházel z Kartága, do Říma se dostal v mládí jako otrok : jeho pán – senátor Terentius Lucanus – jej dal vzdělat a později jej propustil na svobodu : přátelil se se Scipionem Mladším (filhelénský kroužek) a Gaiem Laeliem = přátelé jeho pána : když zemřel, měl u sebe mnoho překladů z Menandra ˃ dochováno 6 komedií (v chronologickém pořadí): Andria (Dívka z Andru) Hecyra (Tchýně) Heautontimoroumenos (Sebetrapič) Eunuchus (Kleštěnec) Phormio (jméno parazita) Adelphoe (Bratři) Srovnání Terentiových a Plautových komedií Terentius Plautus více se drží řeckého originálu s řeckými originály zachází dosti volně psal pro vzdělanější publikum ˃ tomu odpovídá i jeho humor znal prostředí nižších společenských vrstev ˃ používá jadrnější humor specifické narážky na řecké prostředí vynechává, ale římské prostředí nevsouvá bližší lidovým vrstvám; Plautovy hry = doklad hovorové latiny (podobně Petronius) ponechává řecké tituly řecké překládá názvy do latiny prolog: líčí své literární cíle, dopředu se hájí před kritiky (proti případným invektivám) prolog: podle řecké předlohy seznamuje diváka s dějem (+ žádá diváka o přízeň) vyzdvihuje humanitu – podle Terentia u lidí převažují kladné rysy ˃ konflikty ve hře spočívají na nedorozumění ˃ dlouhé monology krátké monology Další komické žánry: Fabula togata = komedie s náměty z římského prostředí; rozvinula se v 2. stol. př. Kr. – k dispozici máme jen názvy her a jen málo zlomků ˃ nemáme jasnou představu o námětech a stylu těchto her ˃ neznáme přesné hranice mezi palliátou a togátou atellána a mímos = dva lidové divadelní žánry; pěstovaly se již v předliterárním období ad atellána) – byla přijata od Osků z Kampánie (JZ Itálie); název je odvozen od města Atella – výhradně italický dramatický útvar; náměty z lidového života – typické jsou ustálené postavy (personae Oscae) – Maccus = hlupák a žrout; Bucco = chytrák a žvanil; Pappus = přihlouplý a lakomý stařec; Dossennus = intrikán a břichopásek (= labužník) – ženské úlohy hráli muži – nového rozkvětu se dočkala v 1. stol. př. Kr. – dva autoři „literárních“ atellán –Pomponius, Novius (dochovaly se nám pouze názvy děl a fragmenty); udržela se až do císařského období ad mímos) – řec. mimnesthai = „napodobovat“ ˃ napodobování výjevů z každodenního života – postavy a prostředí v mímu jsou italické nebo řecké – v mimu zpravidla vystupovala jedna hlavní osoba, která rozmlouvala s diváky – v mimu nebyly ustálené postavy, nenosily se v něm masky (personae) a mohly v něm vystupovat i ženy – na oblíbenosti nabyl v době Caesarově, kdy působili dva autoři mímů: Decimus Laberius (římský jezdec, ve svých hrách nešetřil aktuálními politickými narážkami ˃ Caesar Laberia kvůli narážkám na svou osobu přinutil hrát ve vlastní hře = zneuctění) a Publilius Syrus ________________________________ [1] Menandros, Filémón, Dífilos = představitelé nové attické komedie. [2] Zdroj inspirace pro Molièrovu hru Lakomec. [3] Tj. žravý hmyz, který cizopasí na obilí; výstižné jméno pro parazita. [4] Předloha všech „komedií plných omylů“ – Shakespeare (Comedy of Errors). [5] Vidulus = „kožený vak“.