Pomocné vědy historické pro medievisty jarní semestr 2013 DIPLOMATIKA • lat. diploma • něm. Diplomatik, Urkundenlehre, příp. Urkundenforschung • zabývá se „studiem písemností úřední provenience, které hodnotí po stránce vnitřní i vnější jako produkty určitého právního, sociálního a kulturního prostředí v souvislosti s dějinami institucí, jež je produkují.“ (Vademecum 2002, s. 179) Z HISTORIE • lis:na jako právní doklad → lis:nné padělky • diplomatický materiál vzniká organizovanou činností úřední povahy → předpisy a návody pro její regulaci (kancelářské instrukce) • bella diplomatica forensia (16./17. stol.) • bella diplomatica litteraria (bollandisté, maurini) POČÁTKY DIPLOMATICKÝCH STUDIÍ • 1675 Daniel Paperbroch, Propylaeum antiquarium circa veri ac falsi discrimen in vetustis membranis • 1681 Jean Mabillon, De re diplomatica libri sex • střediska vědecké práce: – 1821 Paříž, École des Chartes – 1819 Frankfurt nad Mohanem, Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde – 1854 Vídeň, Institut für Österreichische Geschichtsforschung DIPLOMATIKA JAKO VĚDECKÁ DISCIPLÍNA • Theodor von Sickel (1826–1908, Vídeň, Institut für Österreichische Geschichtsforschung) • Julius Ficker (1826–1902, Innsbruck) • 1908 Leipzig, Archiv für Urkundenforschung (Karl Brandi, Harry Breslau, Michael Tangl) • 1970 Commission internationale de diplomatique, Giulio Battelli [http://www.cidipl.eu/] ČLENĚNÍ DIPLOMATICKÉHO MATERIÁLU J. Šebánek – Z. Fiala – Z. Hledíková, Česká diplomatika do roku 1848. Praha 1971, s. 20 – 36; Vademecum 2002, s. 196 – 218: • listina • mandát • listy • aktové písemnosti • úřední knihy LISTINA • diploma, privilegium, charta/carta, instrumentum, praeceptum, littera, scriptum, pagina • dle vztahu k právnímu pořízení se rozlišují listiny: – vysvědčovací (notitiae, deklarativní) – dispozitivní (chartae, konstitutivní) • dělení dle obsahu: privilegia, smlouvy aj. • dělení dle právní autority vydavatele (veřejné, soukromé) • diplomatické dělení: kancelářské a nekancelářské • formule listiny: protokol kontext eschatokol MANDÁT • patent, litterae patentes • obsah má pomíjivou platnost, udělení rozkazu či příkazu apod. • správní záležitosti • ověřovány na rubu či pod textem přitištěnou pečetí, která je neuzavírala • příjemce často odlišný od osoby, v jejíž prospěch byly vydávány LISTY • podávají pouhé sdělení bez právního obsahu • rozmanitý obsah, jednoduchá forma • uzavírány přitištěnou pečetí • missiv (list posélací) – přechodný typ mezi listinou a listem, jednoduchý formulář, intitulace nad textem • nekancelářský význam: soukromé písemné sdělení neformálního rázu AKTOVÉ PÍSEMNOSTI • záznamy z přípravných fází právních jednání vedoucích zpravidla k vydání listiny či mandátu • dochovány převážně až od 16. století • novověká diplomatika (Meisner): akt je každá písemnost úřední povahy, která není listinou • spisy, spisový materiál ÚŘEDNÍ KNIHY • rukopisné knihy vedené u úřadů a institucí • rozlišují se úřední knihy: – pro vnitřní potřebu (knihy správní) – pro vnější potřebu (knihy právní) • různé definice (novověká diplomatika – Meisner; archivářské pojetí aj.) ÚŘEDNÍ KNIHY PRO VNITŘNÍ POTŘEBU • registra • kopiáře • knihy tradiční • formulářové sbírky • pomocné knihy kancelářské (expediční a exhibitní protokoly) • urbáře • katastry ÚŘEDNÍ KNIHY PRO VNĚJŠÍ POTŘEBU • knihy veřejných notářů (imbreviatur) • městské knihy • pozemkové knihy (gruntovnice) • zemské desky (libri citationum, contractuum, obligationum aj.) • dvorské desky (půhonné, trhové, zápisné, volací/l. proclamationum aj.) • lenní knihy olomouckého biskupství • matriky FORMY DOCHOVÁNÍ DIPLOMATICKÉHO MATERIÁLU • originál (originale, autographum, autenticum, mundum) • koncept (nota, notula, minuta, proiectum, copia) • opis (prostý, ověřený – vidimus, konfirmace) LISTINNÉ PADĚLKY Padělek, falsum, je taková písemnost, která nevznikla s vůlí a vědomím svého údajného vydavatele • moderní • staré • kancelářské FORMÁLNÍ ZNAKY DIPLOMATICKÉHO MATERIÁLU • vnější znaky: – psací látka – linkování – hustota řádků – inkoust – písmo – korektury a razury – grafická znamení – složení a uzavření písemnosti GRAFICKÁ ZNAMENÍ • symbolická invokace - kříž, chrismon, labarum • monogram • rekogniční znamení • speciální znamení • bene valete • chirografní znamení • notářská znamení • podpisy a podpisové formule • kancelářské poznámky • příjemecké poznámky FORMÁLNÍ ZNAKY DIPLOMATICKÉHO MATERIÁLU • vnitřní znaky: – jazyk – styl – obsah: • úvodní protokol (invokace, intitulace s devoční formulí, inskripce, salutace) • kontext (arenga, promulgace, narace, dispozice, sankce – benedikce či kominace, koroborace) • eschatokol (podpisy a podpisové formule, formule svědečná, formule datovací, aprekace) HISTORIE KANCELÁŘÍ „Kancelář je úřad sestávající z osob, které z pověření a jménem určité osoby či instituce vyřizují písemnou agendu spojenou s právní a správní mocí svého držitele. Zpočátku byl tento termín používán jen jako označení čestné hodnosti kancléřovy a důchodů s tím spojených (tedy spíš kancléřství). Kanceláře světských činitelů vznikly zpravidla vyčleňováním jednotlivých kaplanů z kaple příslušného činitele, kanceláře městské měly zvláštní genezi. Z úřadu, který původně pouze prováděl příkazy svého pána nebo jím pověřených osob (relátorů), se kancelář postupně stávala institucí s kolísavou vlastní kompetencí. Zpočátku nepatrné kanceláře vrcholného středověku se v následujících dobách zvětšují a původně církevní živel v nich je zatlačován světským. V moderní době jde často o vysoce organizované a specializované úřady s vyhraněnou kompetencí.“ (Vademecum 2002, s. 203) ZÁKLADNÍ EDICE ČESKÉHO DIPLOMATICKÉHO MATERIÁLU • Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB) • Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM) • Codex iuris municipalis regni Bohemiae (CIM) • Archív český čili Staré písemné památky české a moravské • Archivum coronae regni Bohemiae • Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka • Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae • Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV.