167
ccilie (vstává a praví velmi zdvořile): Jste bohužel obětí nějakého nedorozumění. Filip mě požádal o ruku přesně před deseti minutami. (Ukazuje zápis v deníku.)
■ vtndolina (pozorně zkoumá zápis lorňonem): To je divné, protože včera o půl šesté požádal mne, abych se stala jeho ženou. Chcete-li si to ověřit, prosím, račte. (Vytasí se s deníkem.) Nikdy necestuji bez svého deníku. Do vlaku má mít člověk vždycky nějakou senzační četbu. Hrozně mě bude mrzet, drahá Cecilie, jesdi vás zklamu, ale já mám bohužel přednostní právo.
Iccilie: Nevýslovně by mě zarmoutilo, drahá Gvendolino, kdyby vám to způsobilo nějaká duševní nebo tělesná muka, ale musím vás upozornit, že po té včerejší nabídce se Filip zřejmě rozmyslel jinak.
(/. Z. Novák)
Před očima diváka se zde odehrává vysoce stylizova-ni a konvenční hra: „Cecilie i Gvendolina útočí. Provokují jedna druhou tím, jak po sobě opakují poznámky h gesta; obě povstanou a napodobují tón hlasu té druhé; I .i/dá z nich informuje, že se zasnoubila s Filipem, kdy m kde; vymění si deníky; a stejně trvají obě na svém ři dnostním právu . ... Přehnaná zdvořilost ukazuje, že i i livč skrývají své city, ale že jsou přesto rozzuřeny, mi jsou podrážděnější, tím stylizovanější jsou jejich Iiwh: J am afraid you must be under some misconcepti-
n' ....."50 Jazyk této scény je stejně umělý jako pohy-
pvá režie. Odlišit jej od přirozeného hovoru je vlastně iili /iiřjší než přetlumočit některý dílčí význam. Tuto iiiipjiilnu zdvořilost vystihl dobře J. Z. Novák u Cecilie bohužel obětí" nějakého nedorozumění... nevý-|l > ní by mě rmoutilo, drahá Gvendolino"), ale Gvendo-Hllini první replika „To se asi trošinku mýlíte, má zlatá ' 11 i lit*" je spíše srdečná nebo ironická než odměřena, jeli i'iojev by měl být ještě stylizovanější.
kii/dá postava má svůj styl řeči (o tom dále).J Má