169
i h i souvislosti s významovou stavbou a mimickým proje-III, jak je Veltruský předpokládá.
„1. Intonace v dominantním postavení. . . stmelu-11< i sousední repliky do značné míry brání rozpadu tex-iii icdnotlivé role ... a jednotlivé subjekty jsou jakoby m/puštěny v dialogu: jsou co nejméně individualizovány .. . Co se týče pohybů, intonace co nejvíce omezuje ľ 'liyby významově samostatné, jednání v hmotném slo-vii smyslu, které by rušilo její volný průběh . . .
2. Timbre v dominantním postavení naproti tomu '.mi'-ľuje svými náhlými radikálními proměnami k co nej-vrišímu rozbití souvislosti jazykového projevu v množ-
imostatných úseků výrazně navzájem oddělených. Kn/liraní mezi sousedními replikami jsou nepřekročitel-n.i .i nadto ještě se každá replika rozpadá v několik samo-M.iinytli úseků, z nichž každý nezávisle na ostatních
i.....kazuje k nějaké duševní vlastnosti osoby. Soudržnost
i unového kontextu zde mizí za prudkým střídáním .mnich citových reakcí. Dialog co chvíli přechází v hmotné jednání, které je zcela nahodilé a nepředvída-fllné, prameníc z čistě emocionálních pohnutek... '     Im subjekt se omezuje na poznámky, které zde jMui velmi četné.
3. Exspirace v dominantním postavení výrazně členi |atykový projev v hierarchicky seskupené úseky. Rozin.nu mezi sousedními replikami v dialogu jsou zdůraz-n> m.i wi.i/nymi klauzulemi, které zakončují téměř kaž-
• I.....epliku. Rozdíly mezi jednotlivými kontexty se co
11 n i/1 m vyhraňují, za každou replikou v dialogu se zřetel-.....Iijfviijc i elý významový kontext, do něhož je zapojenu, ,i vyhraněný noetický postoj nebo trvalý efekt oso-l'\ 1'ohyby . . . zpravidla... jsou silně typizovány ' ......im ke konvenčnosti a lexikalizaci."52 Bylo by třeba