171
přived na mizinu toho u rulety i toho u diabola a vyhrál všechny hlavní ceny? Dostihy, skoky, tancování a bůhví co ještě. Ten chlap je jak čert. (Přel. VI. Čejchan 1961)
Zde nejde jen o vývoj jazyka, ale o odlišné používání sdělovacích prostředků i odlišnou překladatelskou perspektivu. Ve starším překladu postavy „odpovídají celou větou", v novém slovně reagují na situaci co nejúspornějšími prostředky (Neviděl, ale poslal jsem Shawna Keogha s vozíkem ... — Ji ne. Ale Shawna Keogha). Dnešní překladatel podle skutečné hovorové řeči někdy užije spíše klišé a vyjádření obsahově méně přesné (Není to kus chlapa hnusnýho . . . přivedl na mizinu toho n rulety i toho u diabola), starší při vší snaze o mluvnost spíše pojmově definuje a popisuje (Není-li to ostuda . . . chlapíka s ruletou přived na mizinu, zrovna jako toho, co u něj hází kuličky! Budkáři s kohouty rozbil nos . . .). Nový překladatel vychází ze situace a chápe repliku jako celek, proto mnohdy pozměňuje rozdělení významů do vět (bohužel někdy i vynechává):
Mahon: Tak, myslíte? Podívejte se jen tu na tuhle lebku a řekněte, na-jdete-li někde jí podobnou? Je rozkřáplá jedinkou ranou rejčem!
(K. Mušek)
M.ilion: Vy si myslíte, že ne? Račte se pořádně podívat! To je hlava, co? Dostal jsem do ní rejčem a nerozbila se, prosím, jenom napraš kla. (VI. Čejchan)
.'iiniiila se poněkud i jazyková charakteristika postav, a to v souladu vývojem naší společenské struktury: při tlumočení angloirštiny (ang-Iv dialekt, jímž mluví irský venkov) převážil u Cejchana ještě více u Muška spíše obecný až městský slang nad venkovským nářečím.
Phllly: To může bejt i pravda, dyž sem byl ešče kluk, byl za naším domem krchov, a tam byly zbytky člověka, kerej měl stehenní hnaly dlouhý jako tvoje ruka. To ti byl strašnej chlap, povídám, a tak jsem leckerou krásnou neděli ze špásu dal ty kosti dohromady, :i los měl vidět, jak se to lesklo na slunci! Tak pěkný lidi dnes už nepotkáš ani v městech celýho světa. (K. Mtišek)