179
muje manželce příjezd krále Duncana, odpoví lady Mac-bethová:
Ten příchozí musí být opatřen!
Q. V. Sládek)
Ten, kdo jde k nám,
si zvláštní péče žádá.
(0. Fischer)
Ten, co jde k nám,
si žádá zvláštní péče.
(E. A. Saudek)
Ironické „zvláštní péče" (tj. zavraždění) u Fischera a Saudka je výstižnější než řešení Sládkovo.
Na počátku 3. jednání zve Macbeth při loučení Banqua na hostinu a Banquo slibuje, že se určitě dostaví. Divák to chápe jako dramatickou ironii, ví, že Banquo bude dříve zavražděn — a současně je to předzvěst zjevení Banquova ducha na hostině. Tuto zlověstnou repliku přeložil lépe Sládek než Fischer:
Macbeth: Jen při hostině nescházejte nám. Banquo: Já, pane, scházet nebudu.
ff. V. Sládek)
Macbeth:
Banquo: Já přijdu, pane.
(0. Fischer)
Leč jistě přijď!
Banquo právě v okamžiku, kdy prochází kolem ukrytých vrahů, mluví'o tom, že bude pršet, „padat déšť"; první vrah na to ironicky naváže výkřikem, ať padne Banquova hlava. Nejlépe je dvojznačnost zachována u Saudka: