182
Jimmy: (jásá): Vítězství! Vítězství tomu statečnýmu mladíkovi! (J. M. Synge: Hrdina Západu — přel. K. Mušek)
Jimmy: Můžou někoho pověsit za to, co o sobě říká? Jeho tátu teď už jistě žerou červi.
Vdova Quinová (křičí): Koukejte, jak „veme" tu ohradu! Tomu se už říká „jízda"!
Philly (zaujatě pozoruje dostihy): Hele! Hele! Tlačí se na něj! Jimmy: Co bych se koukal, stejně vyhraje. Philly: Nech si ty proroctví, Jimmy.
Quinová (křičí): Viděli jste, jak skočil tu překážku? To je, pane! Jimmy (fandí): No, no, přidej, kluku! (Přel. VI. Cejcban)
Zastírání volní intenzity dialogu je zvláště časté u Čechova. Ve Strýčkovi Váňovi dává Soňa chůvě rozkazy zpravidla nepřímo, podmi-ňovacím způsobem; z českých překladatelů zachoval tento rys teprve Fikar:
Sonja: Ty by ložilas, ňaněčka. Uže pozdno! Sonja: Lehni si už, ňaněčko. Je už pozdě. (B. Prusík)
Soňa: Jdi si lehnout, ňáničko. Už je pozdě. (Papáček)
Soňa: Křepeličko, kdyby sis raději lehla, takových hodin. (L. Fikar)
Jelena drží přezíravě Astrová od těla tím, že neurčitě naznačuje, že už cosi slyšela o jeho lásce k lesům; rozhodně se přímo neodvolává na nějaký dřívější hovor s Astrovém, jak by vyplývalo z českého překladu:
Jelena: Mně uže govorili, čto vy očeň ljubitě lesa. Koněčno, možno pri-něsti bolšuju polzu, no razve eto ně mešajet vašemu nastojašče-mu přizvániju? Veď vy doktor.
Jelena: Vzpomínám si, že jste mi kdysi vyprávěl, jak rád máte lesy. Ano, může to být záliba krásná a snad nese i pěkný užitek. Ale nepřekáží to vašemu pravému povolání? Jste přece lékař.