Mar.
Que mon pere s'est mis en tete ce dessein.
185
II est certain
Sans doute
Val.:   Le choix est glorieux, et vaut bien qu'on ľecoute.
Val.:        Počul som, že chcete Tartuffa. Mar.:  Nuž, pravda, otec môj si toto zadúfal.
...Val.:
Zajisté.
To skvelá myšlienka, tú treba poslúchnuť. Mar.: Tiež myslím, poslúchať mám sam.a veľkú chuť.
Zvláště v druhém případě je situace zkreslena: rým totiž doříká teprve v následující replice Marie a tím přebírá Valeriovi pointu. Vcelku se ve veršových dramatech uplatňují tři funkce rýmů, které již r. 1693 v předmluvě ke hře The Rival Ladies uváděl John Dryden: a) ulehčuje herci zapamatování repliky, protože vybavuje v paměti další verše, b) podtrhuje vtip a eleganci rychlých, pohotových odpovědí, c) vede autora k pevnějšímu a úspornějšímu formulování myšlenek než příliš volný blankvers.
Také rytmické řešení může značně ulehčit nebo ztížit práci herci, může dodat myšlence energii nebo ji naopak tříštit. Srovnejte dva úryvky ze Saudkova překladu Hamleta:
se!
Vy, kam vás vedou záliba
a činnost — vždyť každý z nás má zálibu
a činnost, ať je to co chce — a co mne
se týče,
já, já se půjdu modlit.
A proto bez řečí a bez oklik: Stiskněm si pravici a rozejděm
Svatá pravda!
Ten duch to myslí dobře a je to poctivec. Svou
zvědavost — nic naplat, páni — cože
spolu máme, laskavě zkroťte, jak se dá!