186
V prvním úryvku pomáhá členění v prvních třech verších vyhrát herci rozhodnost a pádnost Hamletovy repliky, v posledních dvou verších pak zpomalení a přemýšlivé odmlčení. V druhém úryvku naopak je projev zbytečně vsuvkami roztrhán a srozumitelnost ztížena.
Pro způsob, jakým replika „jedná", je důležitý již sám stupeň stylizace; výraznější či zastřenější veršova-nost dialogu má důsledky pro žánr hry. Režisér může zdůrazňovat nebo tlumit fakt, že jde o básnické drama psané veršem, může od herce žádat civilnost až naturalistickou, nebo naopak komorní, spíše „deklamační" styl. Podle toho bude muset volit také překlad. Daktylotro-chejský typ jambu je příznivější civilnímu pojetí než silněji stylizovaný „čistý" jamb lumírovských překladů (zvláště je-li „básnický" styl ještě zesilován slovoslednými inverzemi a lexikálními poetismy). Zvláště výrazně se překladatelé podílejí na určení žánru hry u španělské klasiky, protože tam mají možnost se rozhodnout pro překlad veršem rýmovaným, asonovaným nebo nerýmovaným (o tom podrobněji v II. části).
5. Dl ALOG A POSTAVY
Bylo řečeno, že divadelní dialog je systém významových podnětů, jakási „sématická energie", která řídí i formování ostatních složek divadelního projevu do dramatických útvarů, především postav. Dobrý dialog obsahuje takových významových „řídících momentů" tolik, aby stačily na vytvoření životné postavy, na odůvodnění jejího jednání, a aby herec při dotváření postavy nemusel improvizovat a tápat.
Poměrně snadná je charakterizace dialogem tam, kde se jazyk postavy přímo opírá o nějaký známý stylistický typ, např. o jazyk bible. Wildeův prorok Jochanaan