Ctyfi pra!ské ělánky (arlikuly).
tlÍm, a. 'Vy jazyky mluvili5) neroďte8) zapoviedati, neb die Christns:
Což vám pravím ve tmě, pravte na světle, a co v ucho sly.Hte, pravte neb
kažte nad střechami7
) ~Mat. 10, 27)8).
Druhé: aby velebná svátost těla a krve Bož ie-) pod oběma
zpósobo.ma chleba. a. vína všem věrným křesťanuom, jimi.
hřiech smrtedlný nepřekážie, svobodně byla. dávána, podlé
ustavenie a přikázanie Spasitele (Math. 26, 26-28; Marci 14,
22-24; Lucae 22,17-20), jenž die: Vezměte a iezte, to( iest tělo mé, (
a. Píte z toho všichni, to! iest krev má nového porulenstvie2
), ienž za mnohé
J) V. + v zboru Božím ')nechtějte; nechtějte zapoviedati je doslovný
překlad latinského rozkaz. způsobu: nezapovídejte. Tak. se ve staré češtině
překládalo zpravidla. 7) V. nemá posledrrí citá.t.
I) M. neuvádí slov "po království teskóm"; prohlašuje tedy platnost článku
všsobecně. Vedle kněží Páně jmenuje i "způsobilé levíty".
N. se shoduje téměř docela s A.
K. dodává k základnímu znění ,,11. aby bylo ode všeho shromáždění
laiků pilně vykonáváno a naplňováno"; z 1 Kor. 14 uvádi jen v. 39, ale
přidává další doklady: 1 Tes. 5, 19 Ducha neuha.mjte s výkladem GlOB.<;Iy:
;,Jest1iže Duch svatý něco člověku zjevuje. nebraňte mluviti, co mtní"),
neboť Pán, jenž otevřel ústa oslici (4 Moj.22,23'>, často zjevuje menšímu, ..
co je lepší"; pak 4 Moj. 11, 26-29 vrcholící přáním Mojžíšovým, aby pro·
rokoval všechen lid, a z Allegorie historii k slovům (Mat. 25,14'> "Olověk
vycházeje na cestu výrok, jenž činí kázání povinnosti každého křesťana:
"Nestačí, aby si věrný křesťan řekl: .Postaěí, abych se staral sám o sebeza
sebe vydám počet, nechci upadnout do nebezpečí, staraje se o spaseni
bližního. Nejsem vzdělán v Písmu ani pohotový v slovu. Vím málo, ba co
dím, skoro nic". Nebude-li se kázati, Bůh každého obžaluje nebo odsoudí.
Kolika kdo lidem, pokud na něm záleží, může slovem prospěti, při
tolika. působí Bohu škodu mlčením, z tolika no neprávem vydá počet při
soudu. Kdo tedy mnoho zná, ať mnoho řiká; kdo zná málo, ať říká :
málo; a každý ať říká, kolik zná. Kdo vi snad jen jedno evangelium nebo
příklad ctnosti, cokoli ví skrze poznáni, sděluj jiným skrze kázání. Ať
nehledí na pohlaví, na věk, na osobu, na dobu, na místo, ale ať káže
všem a' všude, mužům i ženám, starým i mladým, chudým, bohatým,
v příznivých i nepříznivých okolnostech, ve dne. v noci, ráno, v poledne,
večer, v kostele, na ulici, na cestě, v poli, na zemi, na moři, na všech
místech vždy a všude ať řiká to dobré, co zná, je-li tu, kdo by mohl
naslouchat. Je tedy zbožné a záslužné vraceti zotročené křesťany na
svobodu, které Kristus vykoupil svou krví," Za. citátem následuje odkaz
"XII q. II, 4", ale příslušné, takto běžné oznaěované místo v Dekretu
Gratianově mluví o církevním majetku. Jde patrně o písařskou chybu.
t. se shoduje s A.
• ) V MSL 114, 620 sahá glossa jen sem.
K čl, n. l)V. aby svátost nejsvětější euchari!'<tie(t. í- večeře Páně) I) nové
závěti, smlouvy (u V. lat. testa.menti, čes. zákona)
'0
čI. 2 o přijímáni pod oboji.
'Vylita bude; a. tu přikazuje a.poštolóm řka: To čiňte; a. Výklad (Glossa.
interlinearis) die: "To jest, vezměte a jiným dávajte na mé zpomínaníe'P):
a -Iohannis 6, 53-5(j Spasitel všeeky křesřanv zavazuje ku přijímaní této
svátosti pod smrtí duše, jenž jest hřieoh smrtedlný.š) takto řka: Amen,
amen pravím vám, nebudete·li jiesti těla Syna člověka a píti jeho krve,
nebudete mieti života v sobě; kdo iie mé tělo a pije mú krev, má život
'Věčn.ý... nebo tělo mé jest iistě pokrm a krev má jest iistě nápo]; ktož tehda
iie tělo mé a píie mú krev, ve mně přebývá a já l' něm. Též S. Pavel die
(1. Cor. 11,28): Ale zlc7.t8 sám sebe fw',ěk, a tak z chleba toho jez a z kalicha
pij. A žef miení o posvátném a ustném jedení a pití, i díe potom (v. 29):
Nebo kdož iie a pije nedóstojně, sM sobě jie a pije. Ej v tom že die
..."ned6stojně". miení o posvátném jedení a pití; nebo nižádný nemuož
ned6stojně jiesti a píti, kdož toliko duší a neposvátně jie a pije6). A k témuž
jsú práva a řeholyš) cierkve svatě (de consecr. distinctione II:
Comperírnusř)") a kanon sboru Karthaginenského (XXVI, quaest.
6 Is qui)"), a, BV. nehoř v kázaní velikonočním (de consecr. distínctione
II, Quic:l si.t)b), a, sv. Augustdn (eadem d~tinctione. DIlil frangíI)
Glossa meziřádeění Anselma z Laonu. ') V. nemá. "pod smrti ... smrtedlný"
, což oslabuje závaznost přijímáni podobojí. 5) V. nemá "A žef
miení, .. jie a pije" ') pravidla (regulae) ') V. označuje odkaz plněji jako
kánon pap. Gelasía a cituje jej úplně. Viz níže podle K.
41) Zvěděli jsme pak, že někteří přijímají toliko částku svatého těla a
od kalicha svaté krve se zdTŽUj!,jsouce bezpochyby poutáni kdovíjakým
pověreěným učením. Ti nechť přijímají svátosti celé nebo ať jsou od nich
celých vzdalováni. Neboť děleni jedné a téže svátosti se nemůže díti bez
veliké svátokrádeže. (G e Ia s i u s v Decr, Grat. III De consecratione
(O posvěcení) dist, 2, can, 12 Comperímus; Friedberg 1. 1318.)
b) Co jest krev Beránkova, dobře jste se naučili nejen ze slyšení, ale
z piti. Ta krev se klade nad obojí veřeji <srov. 2 Mojž. 12.7>, když se ssaje
nejen tělesnými ústy. ale i ústy srdce. Na obojí veřeji jest totiž položena
;< krev Reránkova, když se přijímá. ústy k vykoupení a když se také rozvažuje
.!;;, .8 mysli upjatou k následování. A niže: V tom tajemství <toj. v té svátosti>
!.!:!wnirá a jeho tělo se kdekoli přijímá. Jeho tělo se dělí k spasení lidu, jeho
:;Ja.oev se již nevlévá do rukou nevěřících, ale do úst věřících. (Řeh o ř v Decr.
i:. Grat. III De cons, dist. 2 can. 73 Quid sit; Friedberg 1. 1343.)
,i:; e) Když se láme hostie, když se krev z kalicha vlévá do úst věřících,
; .CO jiného se označuje než obětováni těla Páně na křfži a vyliti jeho krve
-. z boku? (Augustin v Prosperově knize sentenci; z Decr. Grat. III De
1/'0008. dist. 2 can. 37 Dum frangitur; Friedberg 1. 1327.) - K. zde ještě
!~,pfifazuje další doklad: Poněvadž jsme byli smrtí Páně osvobozeni, vyzna,.:,iěujeme,
jsouce toho pamětlivi, jedením a pitím tělo a krev, které byly pro
f>,t ilás obětovány. (Aug us t in v knize o Trojici; z Deor, Orat. III De cons .
.:-'·dist. 2 can. 50 Quia morte; Friedberg I. 1332. Ve skutečnosti jde o citát
'z komentáře zvaného Ambrosiaster k 1 Kor. U,26; MSL 17,256.
41
Ctyti pražsk~ články (artikuly).
tur"), ef ca.pitlllo p,iusdem: Quia p8.Mu~)f);a sv. Jeronym mluvě na Sofoniáše
proroka ('J. quaest.T: Sa.l'crdow!()e);a. sV'. Díonysius (libro de eoelesíaatica
(h) ierarchia, eap. de Eukaristía/j}; a sv. Cyprian muěedlník (epiEtola.
XXXVII de Iapsís)"): a sv. Ambrúž8) (de cons. distiuct. II, Hnjus
saeramentíj''}; li, Origenes (XVI omelia super Numeri)CIl); a sv. Augustin
') V. doplňuje citaci: libro de sacrarnentis (v knize o svátostech).
d) Usneseni IV. ksrthaginského koncilu e. 76 připouští, aby se v přípedě
hrozící smrti udělila avátost pokání nernoenému zatímně bez kněze a "ab~
se mu svátost vlila do úst". (Deer, Grat. II causa 26 quaest, 6 ean, 8 Is qUl;
Friedberg I. ]038.) J
e) Kněží, kteří slouží při eucharistii a rozdílejí krev Páně jeho lidu, po'
Čina.jísi bezbožně k zákonu Kristovu domnívajíee se, že eucharistii působí
slova vzývajfcího, nikoli (jeho) život, a že jest nutná jen slavnostnf modlitba
a nikoli zásluhy kněží, o nichž se praví (srov. 3 Mojž. 21.21): Kněz,
jenž by byl nějak poskvrněn, nechť nepfistupuje, aby Bohu přinášel oběti.
(.Teronym na Sof. 3, 4; srov. MSL 25,1375A; v Decr. Grat. II causa 1.
quaest. 1 can. 90 Sa.cerdotes, Friedberg I. 391.)
I) Potom hierarcha, totiž biskup či kněz. žádaje si státi se hodným té
oběti, která se děje, a vykonati bohoslužbu k nápodobě samého krista
a co nejčistěji rozdávati a (žMaje si.) aby ti, kdo se chystajf ůěasmit,
brali úěast tak. jak sluší na svaté ... (níže k pověděnémur) tedy odkrývá
zakrytý a nedělitelný chléb a děli (jej) na mnoho «(lástElk) a. jednotný
obsah kalicha všeehněm děli a tak náznakem rozmnožuje jednotu a.rozdává,
vykonávaje v tom nejsvětější oběť. - Rukopis K. připojuje ~eště výklad
(glossu), jež nesnadný výrok domnělého Dionysia.. opakuje prostšími
slovy, zakoněenými větou: A totéž činí z kalicha tím, že skrze náznak rozděluje
jedno mnohým. [De eocleaiastioa hierarchie (O církevní hierarchii)
kap. 3, 12; řecký text MSG 3,444.]
U) A poněvadž se eucharistie koná proto, aby mohla býti přijímajícím
ochranou, ozbrojujme ty, které chceme vůči protivniku zabezpečit. záštitou
(kterou poskytuje) sycení Páně, Neboť Jak je tu učíme či vybízíme,
aby ve vyznání prolili svou krev, jestliže jim, když se chtějí dát v boj,
odpíráme krev Kristovu T A jak je uzpůsobujeme k poháru mučedlnictvf,
jestliže jim napřed právem obecenstvt nedopouštíme píti v církvi pohár
Páně? A níže: Ať nikdo neříké: ,Kdo podstupuje mučedlnictvf, křtí se svou
(vll18tnf) krví, a. (ujištění) pokoje nepotřebuje od biskupa ten, kdo bude
míti pokoj své slávy a přijme větší mzdu v hodnosti, kterou mu udělí Pán.'
Především nemůže býti způsobilý k mučedlnictvf, kdo noní církví vyzbrojen
k boji. a. klesá mysl, kterou nepozdvihuje a nezaněeuje přijatá eucharistie.
(Cyprian, epist. synodica ad ComeIium paparn de lapsis - synodní
list pa.peži Korneliovi o padlých - MSL 3,883 a 884, resp. CSEL
3,2 str. 652.)
11) Do kalichu se nalévá vino a. voda. Ale povíš: Jak tedy Melchísedech
obětoval chléb a vino (I MoJž. 14,18)T Co {'ro něho znamená přimíšení
vodyT Pili pak z duchovní 8kaly, která za nimt šla; ta pak 8kála byl Kri8tU8
(I Kor, 10,4). Nebyla to nepohnutelná skále; která lid následovala. A ty
pij, aby tě následoval Kristus I Viz tajemstvfl Mojtiě je prorok; MI je
~
'r
O. ! o pfijfmAnfpod obojí.
(libro primo de symbolo.ř) et in sermone quadragesimali, qui inripit:
Praedicaturus vobis, jenž tu d,h'á potom zná.ti Manichejské kaeíeře,
kteříž pravíe, že jedúc pod spósobň chlobnň i nechtie krve Božie z kalicha
· píti)9); a Fulgentíusš) (libro de divinis officiis)lO); a. Remígíus') (super I.
t) Slova ••quí incipit ••• z kalicha. piti" se vztahují k odkazu na. postní
kázání papeže Lva. A. totiž patrně omylem vynechal doklady, které
uvádí plněji V.. jenž po kázání Augul'ltinově zafazuje: ••Ambrož ve
své písni Exultet iam angeliee turba (Vesel se již andélský zástup nebeský),
a v knihách Trojdílné historie, a Beda v kázání na Jana I,
'. a papež Lev v postním kázání, která se počíná Praedicaturus vobis (Maje
·vám kázati)". Zmínka o manichejcíeh však u V. chybí. Příslušné místo
písně pi'ip;;ané Am b ros io vi znělo podle trBktátu husitského poslaného do
Kostnice r. 1417 (Hardt, Rerum concilií oecumenici Constantienais III,
81911): ,.Nehodujme jen při těle Beránkově, ale opájejme se taká (jeho)
krvi. Neboť toliko jeho krev nepůsob I nebezpečí z piti, ale spásu". - Beda
praví v kázání na slova Jan uzřel Ježlěe, an jde k němu (Ja.n 1,29) že Ježíš nás
neumyl svou krvi jen prolitím krve na kříži, ani jen ohmytfm křtu, ale
· ••denně nás omývá od našich hříchů ve své krvi, když se opakuje památka.
jeho blahoslaveného utrpení při oltáři, když se stvoření chleba a vina
nevyslovitelným posvěcením Ducha mění ve svátost jeho těla li krvea tak
se jeho tělo a krev neprolévá a nezabíjí rukama. nevěřících k jejich
. zhoubě, nýbrž přijímá ústy věřících k spa.seni".(Homilip, 14. na 3. ned.
po Zjev.; MSL 94, 75.) - Z kázání pap. Lva uvádějí Prašané v manífestu
z r. 1430 (Bartoš, Manifesty 307) výrok o manichejcích: ••A když
se odvažují účasti na našich shromážděních, aby zastřeli svou nevěru,
zdržují se obecenství při svátoatech tak, že někdy, aby se neprozradili,
pfijimajI nehodnými ústy tělo, odmítají však píti kalich krve našeho
vykoupeni. Oznamujeme to vaší svatosti proto, aby vám byli takoví
lidé zřejmí také podle těchto známek a aby ti, kdo budou přistiženi
pří avatokrádežné přetvářce, byli mocí kněžského ůřadu od společenství
se svatými (nebo: od svátostného společenství) odháněni." (42. kázáni Lva
;r., MSL 54,279n.) .
II) V. + jehož předmluva jest: Ty věci, kteréž přes celý rok (Es quse
;per a.nni circulum)
" ,.
··.elovoBoží. Kněz se slovem Božím dotkne skály a teče voda a.lid Boží pije (2
. ,Mojž. 1;,6). Kněz se tedy dotkne, voda plyne v hojnosti do kalichu a.prýšti
:".k životu věčnému (Jan 4,]4), a pije lid Boží, jenž dosáhl Boži milosti.
:> .Nlle: Kolikrátkoli piješ. přijímáš odpuštěni hříchů a. opájíš se Duchem
:.:;.svatým. [Domnělý Ambrosius v 5. knize o svátostech (De sacramentis)
!;::Jmp. 1; v Decr. Grat. III De cons. dist. 2 CBn. 83 In calice; Friedberg I.
,{:1348n.] - K. zde přiřazuje další doklad': Jestliže se krev Kristova vylévá
;~ odpuštění hříchů, kolikrátkoli se vylévé, mám ji vždy přijímati: já,
Jenž stále hřeším, potřebuji stále léku, (Domnělý Ambrosius ve 4. knize
~ tajemstvích: v Decr. Grst. III De cons. dist. 2. CBn.14 Si quotienscunque,
Rriedberg T. ]319.)
, I cA) Na slova Aj, lid jakožto lvice pov8tane, a jakožto lev vzc~ se; nepolož'
H, lkJ/cuáž by nejedl louPeže a nepil J.,TW zbitých. (4 Mojž. 23,24> praví
4.3
Ctyři ·prabk~ I\1Anlty(o.rtiku1y).
Cor. 10)11);, S sv. Tomáš z Aquinie (snper IV sententiarum quaest.
XLVIII, e1lparte III, quaest. LXXVII, et quaest -, LXXIII articulo II,
et quaest. LXXXII articulo III)m); s Innocentius papež (libro de
11) V. + Kalich, jemužto žehnáme (Calix cui benedicimus)
Origenes: Ať nám tedy řeknou: Kdo jest, tento lid, který pívá krev?
To byly věci, které i v Evangeliu slyšeli ti, kdo ze Židů následovali Pána,
pohoršili se a řekli: Kdo může jisti <jeho) tělo a piti <jeho) krev? <Srov.
Jan 6,52.) Ale věrný křesťanský lid to slyší a přijímá a následuje ho, jenž
praví: Nebudete·li jisti mého těla a piti}crve mé atd. <Jan 6,53). (Origenes
v 16. homilii (kázáni) na 4. knihu MojŽišovu; překlad Rufinúv v MSG 12,
701.) i)
Nikdy jsi Krista nezabil? Nic nad tento hřích horšího, protože nic
není nad Krista lepšího. Jak veliký je hřích zabíti Krista! Židé jej zabili
a pak v něho mnozí uvěřili a pili jeho krev a byl jim odpuštěn hřích,
který spáchali .. (Aug~sti~ v 1. knize o symbolu v kap. Quidquid vis,
feceris - Cokoli chceš, učiníš).
i) A '-J' jste již po oněch, postech, po strastech, po pokoření a potření
'<srdce při pókání) přišli ve Jménu Kristově jakoby ke kalichu" a tu jste
při stole, a jste s námi při kalichu. Spolu totiž to přijímáme, spolu pijeme,
protože spolu žijeme. [Augustinova slova citována v Decr. Grat. III De
consecr. dist. 2 can. 36 Quia passu." (Protože trpěl); Friedberg 1. 1326.]
k) Když pravil veliký nejvyšllí lměz, maje v rukou chléb a vino, to
jest tělo mé, to jest krev má, byl to hlas vtěleného Slova, hlas věčného
Začátku, hlas dávného předsevzetí, Slovo, které přijalo lidskou přirozenost.
On jsa. živ v těle, přijímal podstatu chleba a vína, za svého života
spojoval chléb se svým tělem, víno se svou krví. Tak jako jazyk vstupuje
v tělesných smyslech jako prostředník mezi mysl a hmotný vzduch a spojením
obojího působí jednu řeč a když ta se vpustí do uší, rychle zaniká
a pomíjí to, co je slyšet, smysl řeči však zůstávé, neporupen a nespotřebován
i v mluvicím i ve slyšícím - tak Slovo Otcovo vstupujíci jako
prostředník do těla a krve, které byl pi"ijal ze života Panny, a do chleba
a vína, které 80 bere při oltáři, působí Jednu oběť. Když ji lměz udílí do
úst věřících, chléb a víno se spotřebuje a pomíjí, ale plod ženy se Slovem
Otcovým sobě připojeným zůstává i v nebi i v lidech neporušen a nezmařen.
Ale k člověku, v němž není viry, nedospívá z oběti mimo viditelné
způsoby chleba a vína nic, tak jako krlyž osel zdvihá nechápavě uši ke
zvuku lyry, slyší jakýsi zvuk, ale nevnímá nápěv písně. (Fulgentius
z Ruspe v knize o bohoslužebných úkonech, která však mezi jeho spisy
v MSL 65 uvedena není.)
I) Biskup Remigius čili Haymo praví na text 1 Kor. 10,16: Kalich
dobroiečeni, kterému dobrořečime, zdali neni společnost krve Kristovy?:
Proto jmenoval napřed kalich, že potom chtěl šíře mluvit o chlebu. Kalich
pak se nazývá kalichem dobrořečení, protože se mu dobrořeěí (žehná)
při oltáři. I sám kalich se zve "společnost", jako "účastenství", poněvadž
mnozt na něm berou účast a přijímají částku z krve, kterou <kalich) obsahuje.
(Ve výkladu 1 ep. ke Korintským; MSL 117,564.)
44
L
45
CI. 2 o pfijfmAnf pod obojío
L
~:;:sacramentíe, et in summa sua oap. XXXIX)tI); a. Paschasiua (libro de
t sacramentís cap. X et XVI et XX)O) a Lyra (super iIlo Proverb. 9, 5:
trVenite, comedite panem meum?'), et super 1. Cor. 11 (28)1'); a Gwilhelm
~;"'. ;,
~t m) Ve výkladu ~omášově. na. Čtyři knihy sentencí pojednávě otázka
"',"~8 o manželskýchvecech; stejně 1 ot, 44, na kterou na tomto místě pouka\~'zuje,
zřejmě rovněž mylně, univ. rkp IV H 17. K. cituje pouze z ot. 76
..' ěl. 2: Ačkoli je Krístus.eelý pod obojí způsobou, přece ne zbytečně [se dává
pod obojí způsobou] ... Nebof při užívání této svátosti je na místě, aby se
..věřícím podávalo zvláště tělo Kristovo za pokrm a krev za nápoj ... po,i).ěvadž
se tělo vydává pro spásu těla a krev pro spásu duše. K tomuto místu
'patrně odkazuje i A. chybným poukazem k ot. 77. Správné jsou dam dva
(Odkazy v A.: k ot, 73 ěl, 2, kde jde ~atrně o větu: K tělesnému oběerstve';ni
se vyžaduje dvojí: totiž pokrm, Jenž je výživa suchá a nápoj, jenž je
\:výživa vlhká. A proto se také k úplnosti této svátosti sbíhá dvoji, totiž
ď;duchovní pokrm a duchovní nápoj, podle onoho <slova u) Jana 6,55: Tělo
?mé jest opravdu pokrm a krev má jest opravdu nápoj; a k ot. 82 ěl, 3, kde
,',se čte: Krev znamená vykoupení, které od Krista přelilo na lid; proto se
'..do vína mísí voda, která naznačuje lid. [Tomálí Akvinský, Summa theolo_:gica,
část III.; Paříž 1888 svaz. IV. str. 484,460,537. Srov. čes. překlad,
~.•\ Theologická summit. III. (Olomouc 1937), str. 760,722n,848.]
~~:' ti) Ačkoli je pod obojí způsobou celý Kristus (úplné znění: Ačkoli pod
'r.\ způsobou chleba se přijímá krev s tělem, a pod způsobou vina se přijímá
), tělo s krvi), přece ani se nepije či nejí krev pod způsobou chleba, ani
,j{ tělo pod způsobou vina, protože jako se krev Kristova nejí a tělo nepije,
~<'tak se obojí nepije pod způsobou chleba a nejí pod způsobou vína. [Pa~
pež In noc e nelil, De sacro altarís mysterio (O svaté oltářní svátosti),
.kn. 6 kap. 21; MSL 217,872. - Odkaz k "summě" Innocencově, uvedený
v A. i ve V., se snad týká závěru téže knížky, kde se praví: Nejen že nás
od našich hříchů omyl ve své krvi, když svou krev pro nás vylil na mu.~ěidle
kříže, ale také denně nás od našich hříchů omývá ve své krvi, když
;:,přijímáme jeho krev v poháru kalicha (lm. 4 kap. 44 podle rozdělení
'- isu v MSL 217,885). Jiný ze spisů Innocencových sotva mohl být oznaen
jako "summa".]
" 0) K .. uvádí jen úryvek z 16. kap. (vlastně z konce kap. 15.): Proto,
člověče, kolikrátkoli piješ tento kalich nebo jíš tento chléb, nemysli, že bys
Ijinou krev než tu, která byla pro tebe a pro všecky vylita na odpuštění
1ehů, ani <že bys jedl) jiné tělo, než které bylo pro tebe a pro všecky vydáno
's. viselo na kříži. Neboť Pravda svědčí: To jest tělo mé, které se za vás vydává.
:J'odobně o kalichu: To jest kalich atd. <Luk. 22, 19n). - V kap. 10. jde
;patrně o větu: Tou krvi se opájí všecka Kristova církev; v kap. 20. míněna
~,8si slova: ~ivot, který je skryt !l Bohem <srov. Kol. 3,3) a jímž jsme mu
~l,připodobIlěni. je sycen pokrmem a nápojem, který přijímůme z Písem
r.a 8 oltáře a převádí nás k duchovním věcem, abychom nadále byli živi tam,
:i.ltde se náŘ život zachovává na věčnost. [Paschasius Rad bert us , Liber
t.de,corpore et sanguíne Christi (O těle a krvi Kristově), MSL 120, 1323,
~( 1304, 1330.]
j;',' . P) K slovům Pojďte, jezte chléb můj, a pijte mno, kteréž jsem smisiza
• poznamenává ve své Postile Mi k. z I,.YlY: Pojďte, jezte můj chléb, totiž
~tyfi pra!8ká ělAnky (art.lkuly).
de monte LauduDo (in 8110 sacramentalij"); a Albert Veliký, &zenský
biskup (in tracmtu de oflicio miasa.e)') a. mnoho jiných svatých a doktoruov
jest na. tento kus svědkuov, jichž písmo jest tuto opuštěno pro
krátkost. A kdož nevěří, ten je přečti.12
)
- 11) Tuto větu V. nemá. C
M. uvádi článpk o veěeří Pšně na. 3. místě a. dodávé k němu "a. aby od
nich (t. j. ode všech věrných křesřanů) byla. přijímána". Jinak se shoduje
8 A., leč !e místo "velebná svátost těla. a. krve Božie" klade prostě
"sváto!lt eucharistie",
N. dodává za ••všem věrným kfesťanl'!m" zmírňujíeí slova "kteří toho
žá.dajl". Jinak věcně souhlasí s A. Doklady" z Otců obmezuje na pouhé
odkazy a uvádí je Ia.tinsky souhlasně s V., vynechávaje jen pap, Innoeence.
K. se shoduje skoro docela s A., několik dokladl'! z Otců sice neoznaěuje,
naproti tomu však uvádí ostatní-až na dvě výjimky v témž pořadív
plném znění, takže tento článek zabírá v K. tolik místa co ostatní články
dohromady. Z dokladl'! jedny jsou uvedeny jako svědectví, že ve starší
církvi bylo podáváni světostí pod obojí zp'l'!sobou všemu lidu v církvi 88- A
mozřejmým řádem; jiné přímo zdůvodňují podáváni pod oboji. Překlad
dokladl'! řadíme podle postupu v K. a. označujeme je písmenami od a po s
na str. 41-47.
Ů. klade místo "Božie" "Pána našeho Jesu Krista", za "křesfanuom"
dodává. .,sta.rým i mladým", čímž zajiqté míní husitský zp ••.•sob podávati
večeři Páně i dítkám, bu nemluvňatům, Patrně proto chybí pak v C. výhrada
"jimž hřiech smrtedlný nepřekéžíe",
mé tělo, předložené pod způsobou chleba, a. pijte víno, to jflAt mou krev
pod způsobou vina, do něhož se přiměšuje voda. Za starodávna totiž připřijímali
věřfcí pod oboji způsobou .. (Biblía saora euro ••. Postilla. Nic.
Lirani . . Antverpy 1634, III. ]648n.)
K slovům Zku8i1. tedy 8dm 8we ll.ověk a tak % chleba toho iez a % toho
kalicha pii: Cinl 1'6 tu zmínka o dvoji způsobě. Nebof v prvnl církvi
se tak věřícím podávalo, protože obojí nálež! k dokonalosti sváto=ti, totiž
podoba chleba a. podoba vina. jpdnak poněvadž se obojím zároveň dokonale
vyjadřuje Kristovo utrpení. jednak že oboji vyznačuje dokonalé občerstvení.
(M i k. zLy r y, tamtéž sv. VI. 297. - Obojí místo je v tištěných vydánleh
z r. 1634 a již z r, 1545 [Lyon) doprovozeno, resp. změněno poznámkou,
že se pro nebezpečí rozliti krve podává laikům jen pod způsobou
ehleba.)
') V té svátosti byl Kristus knězem tfm. co vykonal. Byl také oběti tlm. že
obětoval své tělo. Byl dál" služebníkem (vysluhovatelem) Mm. že <své těle)
podal apoštolům. Apoštolé však byli nejprve laiky, přijímajfce svátost jako
laikové. Kristus tu byl dále jako biskup tím, že apoštoly zř'ídil na. kněze,
když jim. řekl: To liňte na mou památku <Luk. 22, 19). - TýŽ tamtéž:
Přijímáním !)Ila přijlmá celou pravdu, byť nikoli celou svátost, Proto Ke na
mnoha místech vysluhuje chlebem a vínem, to jest celou svátostř. (Y iIf, m
z La u d u n u v knize o svátostech, kap. Cum Marthae (Když Martě).
Totéž místo uvádi M, J. Rokyoana v traktátu O přijímaní krve (ed. Fr.
Simek, Věst. Král. čes. spol. nauk 1940, 15n).]
46
l.,
CI. 3 o odnětf 8Větskáho panováni kněžřm,
,,'
r·
Třetí, !e mnozí kněžie a mnišie světským právem pa.nují
nad velikým zbožím tělesným, proti přikázaní Kristovu
a na př íe kaz u svému úřadu kněžskému 8. k veliké škodě
pánóm stavu světského: a by takovým kněžím to neřádné
panovánie odjato a staveno bylo, a aby podlé Čtenie nám
příkladně živi byli 8. navedeni byli k stavu Kristovu
a apoš to lskému.t] Nebo psáno jest ve čtení (Mat. 10, 9): A zavolav
Kristus dvanáct učedlníkuov svých ... poslal je, přikazuje jim a řka:
NerOĎte.vlárlnÚli 8třiebrem, ani zlatem, ani penlzmi v mlBeÍCh.t'OJic";
a (Mat. 20, 25-27) die: Knil'Žala poha7UJkápanují jiným, a kdož moc
mají nad jinými, jich 8lovú dobrodljei2): ale vy ne tak, ale kdož jut % vás
v1m, boo jako 1UJjmenší,a kdož juti vuodci, boo jako 8lůM; a (to)též
die jinde (Ma.rci 10, 42-44). K témuž die sv. Petr (I. Petri kap. 5, 3):
Nepanujíe v žákov8tVU3
), ale z úmyBla jsúc příklad 8tádu; též sv. Pavel
Timoteovi biskupu (I. Tím. kap. 6, 8) die: Majíe pokrm a to, jímž
byckom ee odieli, jměimež na tom dosti; a I. Corinth. 4, 16 (a II, 1)
die: Následovníci moji budte, bratřie, jako já KrÍ8tuov; a (Filipen. 3, 17):
Nás1edovnícimoji buďte a pozorujte těch, "tefU tak chodie, iakož máte
z']IÓ8obnáš. Ale zpósob apoštolský tento bieše4), jenž die sv. Petr
(Actorum 3, 6): Zlato a 8třiehronepřísluBieke mně. K témuž jest Písmo
(Numeri 18, 20): llekl jut Pán k Aronovi6): V zemi jich ničím! nebudete
vládnÚli, ani ~ mieti dielu mezi nimi; já diel tvój a dldictvie tvé
(.·t/
.,,',
f K ěl. m. 1) V. má. ělánek jinak: Aby panovéní světské nad bohatstvfm
a.zbožím časným, které kněžstvo má proti přikázání Krist.ovu ke škodš svého
úfadu a.k újmě světského ramene, bylo mu odňato a. od něho vzdáleno a a.by
knM.stvo bylo vráceno k pravidlu svatého Ctení a k životu apoštolskému,
kterým byl živ Kristus se svými apoštoly. I) Podle Luk, 22,25. Celý tento
:, vel'Řuvédí V. 8)T. j. V kněžstvu, jak Vulgata rozumí tomuto místu. t) byl
: ~",') Clánek se obrací k dokladům starozákonnfm a. vztahuje na současné
:'}-Jměžstvo příkazy pověděné o kněžích z rodu Aronova., resp. o levíteoh,'.~..~
') Každý sva.tý ví, '06 bez těla. a. krve Páně není života milosti a věčné
bJa!enost.i. - Nlže: Tak tedy má 136 v UŽÍ\ránť této milosti přijimati tělo
, Pěně v podobě chleba samo o sobě a.krev Pěně v podobě vina sama o sobě. _
f A níže: Ze všeho toho plyne, že pod jednou způaobou chleba vydal své tělo
a. pod druhou způeobou vlna vydal krev a ustanovil. aby SE' to tak zachovávalo.
A poněvadž každé Kristovo konáni jest nám. naučením. zajisté nám
přikázal, abychom toto oboje zachovávali. A proto podáváme pod jednou
zpl'!sobou tělo a pode druhou krev. [A 1ber t Vel.; jde však o Knihu o svátosti
eueharístia (Liber de sacramento eucharisti8é), dist, III. tract. II.
eap. 4, 1, cap, 4,2 (ke konci I, oap, 5, 1; v lyonském vydáni spisů Albertových
sv. 21 (1'. 1651), str. 60b, 62a a 62b.]
~ 47
Augsbursk~ vyznl\n{.
míšeni četní (falešní křel!ťa.né,] pokrytci a zli Iídé-) - smí se užívati
svátosti, které jsou vysluhovány zlými, podle Krístova výroku: Na
8tolft .• MojžiAově 8edí zákonníc'i a farizeové atd. (Mat. 23,2). I svátosti
i Slovo jsou účinné, i když je podávají zlí [a nepobožní kněží], protože
jsou zřízeny a přikázány od KriBm.2)
2. Odsuzují dona.tovce a podobné, kteří tvrdili, že se v církvi nesmí
užívati služby zlých a kteří soudili, že služba zlých jest neužitečné a ne-
účinná..IX.
O křtu.
1. O křtu učí, že jest nezbytný k spasení, a že se křtem podává Boží
milost, a že mají býti křtěny [i] děti, které jsou křtem podávány Bohu
a přijímány na milost Bočí,
2. [Proto] odsuzují novokřtěnce, kteří zavrhují křest dětí a tvrdí, že
děti dosahují spasení beze křtu.1
)
X. O večeři Páně.*)
O večeři Páně učí, že [pravé] tělo a krev Kristova jsou opravdu ve
.večeři Páně [pod způsobou chleba a vína] přítomny a rozdíleny požívajícím;
a zavrhují ty, kdo učí jinak.1
)
XI. O zpovědi.*)
O zpovědi učí, že soukromé rozhřešení má býti v církvi zachováno
[a nemá se od něho upouštět], ačkoli při zpovědi není nutné vypočítávati
všechny přestupky'). Je to totiž podle 2almu 19, 13 nemožné: (Ale)
poblouzením kdo vyrozumí 1 atd.2
}
8,1 1) N. místo "zH lidé": i zjevní hříšníci S) N. (od pomlčky): jsou svá.tosti
platné, i když kněžt, kteří je podávají, nejsou zbožni, jak totiž Kristus sám
praví: Na 8tolici MojžíAQVě 8edí farizeové atd.
9,2
1) V gotinském textu vypadl řádek (qui improbant) baptismum puerorum
et a.ffirmant sine (ba.ptismo pueros salvos fieri). - N. text: kteří
učí. že křest dětí není správný.
10
*) Viz ještě a. 22. a. 24.
1) Var.: ,,0 večefi Páně učí. že se s chlebem a vínem opravdu rozdílí
~ožívajicím tělo a. krev Kristova. ve večeři Páně." (Věta o zavržení učících
Jinak je vyne~há.na..)
11
*) Viz ještě čI. 25.
1) N. zlé skutky a. hříchy.
teprve o zpovědi.
S) V ar. m.á. napřed článek o pokání a pak
70
•
Ctl\nek 9 - 1S.
XII. O pokání.
1. O pokání učí, že ti, kteří po křtu padli, mohou dojíti odpuštění
hříchů kdykoli, jestliže se obrátí, a že církev má udíletí-) rozhřešení
lidem, kteří se navracejí ku pokánf. Má pak [pravé] pokání vlastně [jen]
tyto dvě části: jedna jest zdrcenostš) aneb hrůzy způsobené svědomí
poznáním hřícha; druhá jest víra, která pochází z evangelia aneb z rozhřešení
a věří, že se pro Krista hříchy odpouštějí [a milost získává, a ta
víra opět] potěšuje svědomí a vysvobozuje z hrůz. Potom mají následovati
dobré skutky, které jsou ovocem pokání.š)
2. Odsuzují novokřtěnce, kteří říkají, že ti, kdo již jednou byli ospravedlněni,
nemohou ztratit Ducha svatého: dále i ty, kdo tvrdí=), že někteří
lidé docházejí v tomto životě takové dokonalosti, že nemohou hřešiti.')
3. [Naproti tomu] se odsuzují také novatianovci, kteří nechtěli rozhřešovati
padlé, vracející se po křtu ku pokání.
4. Zamítají se i ti, kdo neučí, že odpuštění dosahuje hříšník vírou,
nýbrž přikazují, abychom si milost zasluhovali svtni dostičínícímí
<skutky)1).
XIII. O užívání svátostí.
1. O užívání svátostí učí, že svát.osti jsou zřízeny nejen aby byly
známkami <církevní) příslušností-) mezi lidmi, [podle nichž by bylo
možno poznati křesťany na venek], ale spíše jsou ustanoveny, aby byly
znameními a svědectvími vůle Boží vůči nám, ke vzbuzení a utvrzení
víry v těch, kteří jich užívají. Má se tedy užívati svátostí tak, aby k nim
přistupovala víra, která věří zaslíbením, jež se svátostmi podávají a vy-
zna.čujf.2)
12.1
1) N. nemá odepřiti I)N.litost a bolest a) N. místo poslední věty: Potom
má následovati také náprava. (polepšeni) a upuštění od hříchů, neboť to má
býti ovoce pokání podle slov Janových u Matouše 3.8: Protož neste ovoce
hodné pokání. - Val'. nazývá ve 2. větě pokání také "obrácení bezbožného".
12.2
a) Viz heslo Hans Denk ve slovníčku.
1) N. (místo celého odstavce): Tu se zavrhují ti. kdo učí. že ti. kteří se
jednou stali zbožnými, nemohou opět poklesnouti.
12,4
1) N. nýbrž nBŠÚDdostičíněním.
13,1
1) Lat. professionís: zna.menátaké vyznáni, přiznáni. Něm. text opisuje
tento výraz slovy uvedenými nahoře v závorkách. 2) N. místo posl. věty:
Proto také vyžadují víru a správně se jich užívá tehdy, když je přijímáme
ve víře a když tím posilňujeme víru. - Var. dodává: "Touto vírou přijímáme
zaslíbenou milost, kterou svátosti vyznamenávají, a Ducha. svatého."
71
Augsbursk~ vymAnf.
7. Jakousi1) mírnost projevují i církevní zákony") vůči těm, kteří
složili slib před stanoveným věkem"), jak se téměř až dosud zpravidla
děje!).
XXIV. O mší,
1. Neprávem jsou naše církve obviňovány, že prý odstraňují mši.
[Je však zřejmé, a lze bez chvály říci, že] u nás se mše zachovává a [že]
se slouží s největší uctivostí') [a vážností]. Zachovávají se také téměř
všechny obvyklé obřady až na to, že se někde k latinským zpěvům připojují
německé. Ty se přidávají k poučení [a cvičení] lidu; nebot obřadů
jest třeba zejména k poučování nevědomýchš). I Pavel nařízuje, aby se
užívalo jazyka, který je lidu srozumitelný <I Kor. 14,9. 19).3) Lid si
zvyká, aby zároveň užívali svátosti, jsou-li kteří <k ní) způsobilí; i to
zvyšuje vážnost a posvátnost veřejných obřadů. Nepřipouští se k ní
totiž nikdo, kdo nebyl napřed zpytován a vyslechnut. Lidu se také připomíná
důstojnost a užitečnost. svátosti, jak veliké potěšení přináší
bázlivému svědomí, aby se učili Bohu věřiti a všechno dobré od Boha
očekávati a žádati.s) Taková služba se Bohu líbí, takové užívání svátostí
živí zbožnou oddanost k Bohu. Nezdá se tedy, že by se mše sloužily
u <našich) odpůrců s větší nábožností nežli u nás.
2. Je pak známo, že si všichni řádní lidé už dávno veřejně a více než na
co jiného stěžovali také na hanebné znesvěcování mší obrácených v zisk.
Není zajisté tajemstvím, jak široce se tento zlořád rozmohl ve všech
kostelích, jací to lidé slouží mše jen pro mzdu a pro plat, jak mnozí ji
slouží proti zápovědi církevních zákonů. Pavel pak přísně hrozí těm, kdo
nehodně zacházejí s večeří Páně, když praví: Kdokoli jedl by chléb tento,
---
23,7
a) Decr. Grat., II., causa 20. qua.est. 1, e, 13--15. Friedberg I, 846.
1) N. Velikou 2) N. v mládí a) N.jako:le kněží a mniši přišli do tohoto stavu
většinou v mládi z nevědomosti.
24,1
1) N. nábožnostt 2) N. aby se na nich lid učil, co potřebuje věd lit o Kristu.
a) Řada lat.inskýeh rukopisů dodává: ... v cfrkvi, ale také je to ustanoveno
právem lidským. ') N. místo poslednl věty: Lidé se také s nej větší pili ěaató
o svaté svátost.i vyučují. k čemu je ustanovena. a jak se jí má užívat , ~ totiž
k potěšování polekaných svědomí, Lid se tím přivádí ku přijímán! (svaté
Večeře) a ke mši. Při tom se také podávé poučení proti jinému nesprávnému
učeni o svátosti. - Látka je v něm. textu tohoto odstavce poněkud přesku-
pena.
86
L
čI. 23 o ml!nfelstvf kněši. - čI. 2~ o mii.
a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páné (1 Kor. 11, 27).1)
Když proto byli naši kněží na tento hřích upozorněni, přestaly u nás
soukromé mše, poněvadž soukromě mše nebyly skoro nikdy slouženy
jinak než pro zisk.2)
3. O těchto zlořádech biskupově dobře věděli; kdyby'je byli včas
napravili, bylo by nyní méně sporů. Dříve svým nedbáním dopustili,
aby se do církve vloudilo mnoho kazů. Nyní začínají pozdě hořekovati
nad pohromami církve. Vždyť tyto nepokoje mají svůj původ jen v oněch
zlořádech, které <už) byly tak zjevné, že nebylo možno déle je trpěti.
Došlo k velkým různícím o mši, o svátost, snad proto, aby svět nesl
pokutu za tak dlouhé znesvěcová.ní mší, které v církvi po tolik staletí
trpěli ti, kdo je mohli i měli napraviti. Neboť v Desateru jest psáno:
Nenechá bez pom,sty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo
(2 Mojž. 20, 7). Zdá se však, že od počátku světa nebyla žádná božská
věc nikdy tak obracena v zisk, jako mše.')
4. K tomu přistoupila domněnka, která soukromé mše rozmnožila do
nekonečna, že totiž Kristus svým utrpením učinil dosti <jen) za prvotní
hřích a mši že ustanovil, aby v ní bylo obětováno za každodenní, smrtelná
i všední provinění."] Odtud vyplynula ta obecná domněnka, že mše jest
skutek, který zahlazuje hříchy živých i mrtvých prostě tím, že jest
vykonánI).2) Tu pak začali dísputovat, zda jedna mše odříkaná za mnohé
má stejnou platnost jako jednoňívě mše <slonžené) za jednotlivce. Tato
disputace zplodila to nekonečné množství mší, [když tímto skutkem
24,2
1) V gotínském vydání jsou zde přehozeny dva řádky. ')Něm. text tohoto
odstavce praví: Poněvadž pak se mše dříve rozmanitě zneužívalo, jak je na.
bíledni, že se z ni udělal (hotový) trh, že se mše kupovala a prodávala a že ee
většinou ve všech kostel1ch konala pro peníze, byl tento zlořád vícekrát, ji:l
\ i dříve, kárán od učených a zbožných lidi. Když nyní naši kazatelé o tom
kázali a kněžím se připomněla hrozná. odpovědnost (svěI'eného úřadu>,
která má. právem pohnouti každým křesťanem, že totiž je vinen tělem a.krvi
Kristovou, kdo svátosti uživá nehodně, přestaly u nás takové prodejné
a pokoutní mše, které se dosud konaly z nuceni pro peníze a pro obroěí.
24,3
1) Tento odstavec v něm. textu chybí.
24,4
a) Uvedený názor vyjadřuje na. pf. Paschasius Radbertus, De corpore
et sanguine Domini. l\1SL 120, 1293 nn,
1) Lat. ex opereoperato. Srov. výše čl, 13. ')Něm. text od poč. odstavce:
Tím byl také potrestán ohavný blud záležející v učení, jakoby náš Pán Je:liš
Kristus svou smrti učinil dosti jen za. dědičný hřích a že mši ustanovil jako
oběť za. ostatní hříchy 8 tak že učinil mši obětí za živé i za.mrtvé, aby skrze
ni byl hřích sňat a BOh smířen,
. 87
Augsburskll vyznáni.
chtěli u Boha dosáhnout všeho, čeho potřebovali a při tom se zapomnělo
na víru v Krista a na správnou službu Bohu).
5. Naši o těchto domněnkách připomněli, že nesouhlasí se svatými
Písmy a že tupí slávu Kristova utrpení. Nebof Kristovo utrpení bylo
obětí a dostiučiněním netoliko za prvotní hřích, ale i za všechny ostatní
hříchy, jak jest psáno (v listě) k Židům (10, !O): Posvěceni j8me skrze
obětování (těla) J ežíše K rista jednou. A opět (10,14) :Jednou obětí dokonalé
učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.l)
6. Písmo též učí, že býváme před Bohem ospravedlňováni vírou
v Krista, když věříme, že se nám hříchy odpouštějí pro Krista. Jestliže
však mše zahlazuje hříchy živých i mrtvých samotným úkonem, děje se
ospravedlnění mešnímúkonem, nikoli vírou: to však Písmo nepřipouští.ě)
7. Kristus však přikazuje činiti to na jeho památku (Luk. 22,19). Mše
jest tedy ustanovena proto, aby si víra těch, kteří svátosti užívají, připomínala,
jaká dobrodiní skrze Krista. přijímá. a aby pozdvihla a potěšila
bázlivé svědomí. Neboť pamatovati na Krista znamená pamatovati
na jeho dobrodiní a zakoušeti, že se nám opravdu podávají. A nestačí
připomínati si událost (Kristova utrpení), protože tu si mohou připomínati
i Židé a bezbožní lidé. -
8. Mše se tedy má sloužiti proto, aby se tu podávala svátost těm, kdo
potřebují potěšení, jak praví Ambrosíue=): "ProtOže stále hřeším, potřebuji
stále přijímat lék. "1)
24,5
1) Něm, text odstavce: Proto bylo dáno - bez pochyby nezbytné poučení
o tom, jak se má svátosti správně užívat. A to za prvé, že Písmo na
mnoha místech svědili. že není jiné oběti za břich dědičný i za jiné břichy
než jediná smrt Kristova. Neboť tak je psáno (v listě) Židům (9, 26), že se
Kristus obětoval jednou a tím že učinil dosti za všecky hříchy. Je to v církevním
učení neslýchané novota, že by Kristova smrt dostičinila jen za hřích
dědičný a nikoli také za jiné hříchy. Jest tedy naděje, že každý porozumí,
že takový blud nebyl potrestán neprávem,
24,6·
1) Něm, text praví: Za druhé, sv. Pavel učí, že před Bohem dosahujeme
milosti skrze víru a nikoli skrze.skutky. Tomu se zřejmě příčí ten zlořád se
mší, když si lidé myslí, že dosáhnou milosti skrze tento skutek (:mešniho
výkonu); vždyť přece víme, že se mše užívá k zproštění hříchů a k dosažení
milosti a všech dobrých věcí u Boha, nejen pro samého kněze (jenž mši
slouží), ale pro celý svět a pro jiné, živé i mrtvé.
24,7-8
a) Podle Pseudo-Ambrosia, De sacramentis IV 6, 28. MSL 16,464. Cituji
i Pražské články (P 2 hl.
1) Něm, text: Za třetí, svatá Velleře Páně není ustanovena, aby byla
obětí za. hřích - neboť ta oběť se stala. jil prve - nýbrl k probuzeni
88
I,
ClAnek 24 o mšl,
9. Poněvadž jest mše takovéto společné užívání svátosti, zachovává
se u nás jedna (všem) společná mše každý svátek i jiné dny, chce-li kdo
svátosti užívati, a tu se svátost podává těm, kteří si (toho) žádají. Tento
obyčej není v církvi nový. Staří (církevní spisovatelé) před (papežem)
Řehořem (I.) se nezmiňují o soukromé mši; o společné mši však mluví
velmi mnoho. (Jan) Zlatoústý") praví, že kněz denně stoji u oltáře
a jedny k přijímání připouští, jiným brání. Ze starých církevních zákonů
pak jest patrno, že mši sloužil toliko jeden (kněz), od něhož ostatní kněží
a diakoni tělo Páně přijímali. Tak totiž znějí slova Nikajského kánonu''):
"Svatou večeři nechť přijímají diakoni podle řádu po kněžích od biskupa
anebo od kněze". A Pavel o večeři Páně nařizuje, aby jedni na druhé
čekávaZi (1 Kor. Ll-, 33), tak aby byla účast spoleěná.ě)
10. Když se tedy náš (způsob) mše opírá o příklad církve podle Písma
a podle (církevnfch) Otců, doufáme, že nemůže být zavržen, zejména
když se z veliké části zachovávají veřejné obřady stejné jako ty, kterých
se užívalo dříve. Různíme se toliko v počtu mší, a jistě by prospělo
zmenšit jej pro ta.k příliš veliké a. zřejmé zneužívánU) Neboť kdysi se ani
v nejpočetnějších církvích nesloužila všude mše každý den, jak svědčí
Trojdílná. historie, kniha ga): "V Ale.andrii naopak se čtou Písma ve
naši víry a k potěšeni svědomí <lidí), kteří se skrze svátost dovídají, že jim
byla od Krista alíbena milost a odpuštění hříchů. Proto vyžaduje tato svátost
víru a bez víry se jí užívá nada.nno. (Ostatek odstavce 7. a. ani odst. 8. není
v ně~. textu obsa.len.) -
24,9
a) Podle latinského překladu Chrysostoma., Hom. 3 in ep. ad Eph. o, 1.
MSG 62,29. Hom. 17 in ep. ad Hebr. o. 10.MSG 63,132. b) Kánon 18.
1) Něm, text: Poněvadž tedy mše neni oběť za jiné, za živé či za mrtvé, aby
. s nich sňala. hříchy, nýbrž mě býti společným přijímáním, při němž kněz
a ostatní přiji:rna.jí svátost pro sebe, dodržuje se u nás ten způsob, že se
o svátečních dnech - podle potřeby i jindy - koná mše a ti, kteří si toho
žádají, přijímají svátost. Tak u nás zůstává mše ve svém správném užívání,
jak se dříve v církvi konala, jak lze dokázat ze sv. Pavla (1 Kor. 11,20
a něsl.) i ze spisů mnoha Otců. (Doklady jako v lat. textu.)
24,10
a) Magnus Aure1ius Cassiodorus, Historia. ecclesiastica tripartita 9,38.
MSL 69, 1155. Předlohou je Sokrates, Historia ekklésiastiké 5, 22. MSG 67,
636.
1) N. Poněvadž tedy nebyla zavedena žádná novota, která by v církvi
nebyla bývala od starodávna, a také se ve veřejných meěníeh obřadech
neděje žádná patrná změna. leč že přestaly jiné nepotřebné mše, které se
konávaly zneužitím vedle mše farní, jest jistě spravedlivé, aby tento způsob
konání mše nebyl odsuzován jako kacířský a nekřesťanský. (Následuje
doklad z Trojdilné historie jako v lat. textu. )
89
Augsburskě vyznání.
středu a v pátek a doktoři je vykládají a koná se vše kromě slavnostního
obřadu mše"2).
xxv. O zpovědi.*)
l. Zpověď není v našich církvích zrušena. Je totiž zvykem podávati
tělo Páně toliko těm, kteří napřed byli zpytováni a rozhřešeni. A lid
jest co nejsvědomitěji poučován, co má věřiti o rozhřešení.t) o čemž se
v minulosti naprosto mlčelo. Lidé se poučují, aby si rozhřešení velice
[a draze] vážili, protože to [není hlas přítomného člověka, ale] hlas Boží
a prohlašuje Se z Božího rozkazu. Moc klíčů jest [s velikou horlivostí]
velebena a připomíná se, jak veliké [a potřebné] potěšení přináší poděšenému
svědomí a že Bůh žádá víru, abychom tomuto rozhřešení věřili
jako jeho hlasu znějícímu s nebe a že tato víra v Krista skutečně dosahuje
a přijímá odpuštění hříchů. Dříve byly nemírně vynášeny skutky dostičinění;
nebylo ani zmínky o víře, o Kristových zásluhách a o spravedlnosti
z víry.2) A proto nelze po této stránce viniti naše církve ani v nejmenším.
Neboť v tom i naši odpůrci nám musí připustiti, že naši kazatelé
předkládají a objasňují učení o pokání co nejbedlivěji.
2. O zpovědi všal> učí, že není nutné vypočítávati provinění a že
svědomí se nf-mají zatěžovati starostí o výčet všech vin, protože jest nemožné
vypověděti je všechny, jak svědčí Žalm 19,13: PrOltinéním kdo
vyrozumí? a Jeremiáš 17,9: Nejlstivější jest srdce (nade všecko, a nejpřevráceněj.§í).
Kdo vyrozumí jemu? Jestliže by měly býti odpuštěny jen
vypočítané hříchy, pak by se svědomí nikdy nemohlo upokojiti, protože
většinu hříchů ani nevidíme, ani se na ně nemůžeme rozpomenouti.1)
I staří církevní spisovatelé dotvrzují, že toto vypočítávání není nutné.
Neboť v Dekretech [dist. l. o pokání] se uvádějí tato slova (Jana)
2) Doslova: kromě slavnostního obylieje oběti.
25
*) Viz již lil. 11.
25,1
1) N. jaké potěšení je v slově rozhřešení I) Místo této věty má něm. text
až do konce odstavce: O těchto potřebných článcích nebylo dříve ve výkladech
kazatelů. kteří o zpovědi tolik učili, ani slovíčka; oni jen trápili svědomí
dlouhým vypočítáváním hříchů, dostíčíněním, odpustky, poutěmi a podobnými
věcmi. A mnozí z našich odpůrců sami vyznávají, že se s naší strany
o pravém křesťanském pokání píše a pojednává lépe než dlouho předtím.
25,2
1) Mí;;to této věty praví něm. text: Ubohá lidská přirozenost vězí v hříších
tak hluboko, že jich všech nemůže vidět ani znát; a kdybychom měli
býti rozhřešeni jen z těch, které dovedeme vypočítat, bylo by nám málo
pomoženo. Proto není nutné nutit lidi, aby hříchy vypočetli zejména.
90
I,
CI. 24 o di. - CI. 25 o zpovědi. - čt. 26 o roslíšovšní pokrmů,
Zlatoústého"): "Neříkám ti, aby ses veřejně vyzrazoval anebo před jinými
na sebe žaloval; ale chci, abys poslouchal proroka, jenž řekl: Zjev HO.9pOdinu2)
cestu 8'VOU (Žalm 37,5). S modlitbou proto vyznávej své hříchy
před Bohem, pravým soudcem. Svá proviněni nepronášej jazykem, ale
pamětí svého svědomí." [Tu je zřejmé, že 7.latoútltý nenutí vypočítávat
hříchy jmenovitě.] A Glossa o pokání (dis, 5., kap. Ať uváží)") prohlašuje,
že zpověď [není nařízena Písmem, ale ze] jest lidskéš) ustanovení.
Přesto jsme u nás podrželi zpověď jak pro tak veliké dobrodiní, které
přináší rozhřešeni [a to je tu věc hlavní a nejvýznamnější], tak pro
[potěchu a] jiné užitky [zděšenému] svědomí, [čemuž naši kazatelé
pilně učí].
XXVI. O rozlišování pokrmů.*)
l. Nejen v lidu, ale i mezi učiteli v církvích vládlo obecné přesvědčeni,
že rozlišování pokrmů a podobná lidská ustanovení-) jsou skutky užitečné
k tomu, aby si jimi lidé zasluhovali milost a činili dosti za hříchy.") Že
tak svět smýšlel, jest patrné z toho, že byly denně ustanovovány nové
obřady, nové řády, nové svátky, nové posty; a kazateléš) v kostelích
vyžadovali tyto skutky jako bohoslužbu nezbytnou, aby si lidé zasloužili
milost, a velmi děsili svědomí (lidí), [estliže by co z toho zanedbali.
Z toho přesvědčeni o lidských ustanoveních následovalo v církvi mnoho
zlého"),
2. Za prvé bylo zatemněno učení o milosti a o spravedlnosti z víry-),
což jest nejdůležitější část evangelia, která má v církvi co nejpatrněji
vynikati, aby Kristova zásluha byla dobře poznávána a aby víra, která
a) Deor, Grat. II., eausa 33, quaest. 3. - De poenitentia, dist. 1. c. 87.4.
Friedberg I, 1185. Předlohou Chrysostomus, Hom. 31 in ep. ad Hebr.
MSG 63.216. tJ) Glossa Decr. Grat .• sec. p. De poenitentia dist. 5. oap.
Consideret. V lyonském vydáni z 1506 I. 375b: Melius dicitur eam (se. conřessionem)
institutam fuisse a quadam universalis ecelesiae traditione quam
ex novi vel veteris testamenti auctoritate. Tedy: Lépe jest říci, že zpověď
byla ustanovena jakousi tradici obecné církve než na základě Nového či
Starého Zákona.
Z) Kra!. téxt má: Uval na. Hospodina a) N. církevní
26,1
*) Článek mluví vlastně o lidských ustanoveníc~ (tradicích) vůbec.
a) Thomas Aq., Surnma theologica. II. 2., q. 147.
1) Lat. traditiones. Tak v celém článku. I) Doslova: doktoři a) Ni mnoho
škodných bludů.
26,2
1) N. Za prvé se tím zatemňovala nůlostKristova a učení ovíře
91
Helvetské vyznání.
rodiny, ba do dědictví synů Božích, ano že již nyní jest jmenován jménem
Božím, to jest nazván Božím synem, a. také očištěn od špíny hříchů
a obdařen rozličnou Boží milostí k životu novému a. bez vin. Křest tedy
udržuje v paměti a obnovuje nesmírné Boží dobrodiní, prokázané lidskému
pokolení. Rodíme se totiž všichni ve špíně hříchů a jsme synové
hněvu (Ef. 2, 3). ~ůh však, bohatý jsa milosrdenstvím (Ef. 2, 4), nás
očištujo od hříchů zdarma krví svého Syna a v ní nás přijíniá za syny
(Ef. 1,5) a tak nás k sobě váže svatou smlouvou i zahrnuje různými dary,
abychom mohli žít nový život. To vše je zpečeťováno křtem. Nebof
uvnitř jsme znovu rozeni, očišťováni a obnovováni od Boha mocí Ducha
svatého; zevně pak přijímáme zpečetění největších darů prostřednictvím
vody, která též představuje ta největší dobrodiní a jakoby našim očím
k spatřování je předkládá. (Jsme křtěni vodou.) Proto jsme křtěni,
to jest obmýváni či kropeni viditelnou vodou. Voda totiž smývá špínu,
a.oběerstvuje a ochlazuje mdlejíeí a rozpálená těla'). Milost Boží však to
poskytuje duším a to neviditelně či duchovně.
3. (Závaznost křtu.) Bůh nás také odlučuje znakem křtu ode
všech cizích náboženství a. národů a. posvěcuje nás sobě za lid zvláštní
(2 Mojž. 19, 5)2). Proto my při svém křtu vyznáváme svou víru a zavazujeme
se Bohu poslušenstvím, mrtvením těla a novotou života (Řím.
6,4), a tak se zapisujeme do Kristovy svaté služby vojenské, abychom
bojovali po celý běh života proti světu a ďáblu i vlastnímu tělu. Kromě
toho jsme křtěni do jednoho těla církve, abychom byli v krásné shodě se
všemi jejími údy v jednom a. témže náboženství a. ve vzájemných po-
vinnostech.
4. (Způsob křtění.) Věříme, že nejdokonalejší jest způsob křtění,
jímž byl pokřtěn sám Kristus a jímž křtili apoštolé. Proto nemyslíme, že
ke zdokonalení křtu jest nutné, co bylo později lidským výmyslem přidáno
a zavedeno v církvi, jako vymítání ďábla, používání hořící svíce,
oleje, soli, sliny a podobných věcí, jakož i to, že jest křest řadou obřadů
svěcen dvakrát do roka"). My totiž věříme, že jediný křest, který církev
má, byl posvěcen prvním ustanovením, že jest posvěcován Slovem a že
jest dosud účinný pro prvotní Boží požehnání. •
1) Lze přeložit také: zotavuje, co je zemdlelého a vyprahlého, a ochlazuje
těla.
Z) Lat. peculium, vlastnictví, Kraličti kladou tam, kde má lat. Vulgate,
tento výraz, jindy slovo "poklad" (1 Par, 29, 3) a "klínot" (Ms!. 3, 17).
Bullinger mohl míti na mysli také tato místa. -
3) V řím. - kat. církvi se (ve vzpomínce na křestní termíny starověké
církve) světí křestní vodil.na Bílou sobotu II. v sobotu předsvatodušní,
244
ČI. 20 o křfu. - ČI. 21 o večeři Páně,
5. (Služebník křtu.) Učíme, že křest nemají v církvi vysluhovati
ženy nebo porodní bábyt'). Pavel totiž vyloučil ženy ze služeb církevních
(I Kor. 14,34). Křest však náleží k církevním službám.
6. (Novokřtěnci.) Odsuzujeme novokřtěnce, kteří praví, že nemluvňata
novorozená z věřících lidí nemají být křtěna. Nebof podle
učení Evangelia jejich jest království nebeské (Mat. 19, 14) a jsou ve
smlouvě Boží; proč by jim tedy nemělo být dáno znamení Boží smlouvy 1
Proč by neměli být zasvěceni křtem svatým ti, kteří jsou Božím vlastníctvímš)
a v jeho církvi 1 Odsuzujeme novokřtěnce i v jiných jejich
příznačných článcích, které mají proti slovu Božímu. Nejsme tedy novokřtěnci
a nemáme s nimi v jejich věcech nic společného.")
XXI. O SV .A,T~ VEČEŘI P ÁN:fj.
1. (Večeře Páně.) Večeře Páně, která se nazývá i stůl Páně a euoharistie,
to jest díkůěinění, se obecně jmenuje Večeře proto, že byla Kristem
ustanovena při jeho poslední večeři, i (proto,) že ji dosud představuje
a že při ní jsou věřící duchovně syceni a napájeni' (I Kor. II, 23-29;
Mat. 26, 20-30; Mar. 14, 17-26). (Původce a posvětitel večeře
Páně.) Původcem večeře Páně není tudíž ani anděl ani nějaký člověk,
ale sám Syn Boží, Pán náš Ježíš Kristus, který ji prvý posvětil své
církvi. Posvěcení či požehnání to trvá pak dosud u všech, kteří neslaví
jinou večeři, než právě tu, kterou ustanovil Pán, při níž pronášejí slova
(ustanovení) večeře Páně a napořád vzhlížejí pravou vírou k jedinému
Kristu a jako z jeho rukou přijímají, co přijímají službou služebníků
církve.
2. (Painátka Božích dobrodiní.) Tímto svatým úkonem chce
Pán uchovávati v čerstvé paměti největší dobrodiní, prokázané lidskému
pokolení, že nám totiž odpustil všecky naše hříchy, ,tím že vydal své tělo
(na smrt) a vylil svou krev, že nás vykoupil z věčné smrti a z moci
ďáblovy a nyní nás živí svým tělem a napájí svou krví, a přijímáme-li
a) Proti názoru zastávaném v Corpus iuris can, cap. 742 nebo v Summě
Tomáše Akv. III. qua.est. 67 art, 4:.
.) Jak v AV, tak v HV je zřejmá snaha odlišit reformační církev od novokřtěnců,
v očích vládnoucí veřejnosti zkompromitovaných pokusy o radikální
změnu sociálních poměrů. Zásadní význam této snahy novokřtěnců reformace
ve většině svých stoupenců nepostíhla,
24.5
Helvetsk6 vyznánt
to živou vírou duchovně, sytí nás to k životu věčnému. A toto tak veliké
dobrodiní se obnovuje vždy, kdykoli jest slavena večeře Páně. Vzpyt
Pán pravil: To čiňte na mou památku <Luk. 22, 19). Touto svatou večeří
jest také zpečetováno, že tělo Páně za nás bylo opravdu vydáno a krev
jeho na odpuštění našich hříchů vylita, aby naše víra nějak nekolísala.
3. (Znamení a věc <znamením) označená.) A jistě jest vidítelně
touto svátostí služebníkem zevně představováno a jako očím k po·
zorování předkládáno, co uvnitř v duši neviditelně prokazuje sám Duch
svatý. Zevně podává Ilužebník chléb a slyšíme slova Páně: Vezměte,
jezte; to jest tělo mé; Vezměte a dělte mezi sebou; Pijte z toho všichni; To jest
krev má (Mar. 14, 22-24; Luk. 22, 17>. Tak věřící přijímají to, co dává
služebník Páně, jedí chléb Páně a pijí z kalicha Páně, zatím co uvnitř
působením Kristovým požívají skrze Ducha svatého také tělo a krev
Páně a jsou jimi syceni k věčnému životu. Tělo a krev Kristova přece
jest prál7ý pokrm a nápoj k životu věčnému <Jan 6, Mu). A Kristus sám,
pokud jest pro nás vydán <na smrt) a je naším Spasitelem, jest podstata
Večeře; i nedopouštíme, aby se na jeho místo stavělo cokoli jiného.
4. Připojíme však něco málo, aby každý pochopil správněji a zřetelněji,
jakým způsobem jest tělo a krev Kristova pokrmem a nápojem
věřících a jak je věřící požívají k životu věčnému. Jedení nemá jen jeden
způsob. (Tělesně jísti Pána.) Jest totiž jedení tělesné, při němž
člověk bere pokrm do úst, kouše jej zuby a polyká do žaludku. Kdysi
Kafarnaumští rozuměli, že mají jísti tělo Páně tímto způsobem, ale Pán
sám je odmítá u Jana v kap. 6. Neboť jako nelze jísti tělo Kristovo
tělesně bez <hrozné) hanebnosti a zdivočilosti, tak není pokrmem pro
břicho. To jsou nuceni všichni přiznat. A tak zavrhujeme kánon v pa·
pežských dekretech "Já Berengarius", (O svěcení, oddíl 2a).) Vždyť ani
zbožný starověk nevěřil a nevěříme ani my, že se tělo Kristovo pojídá
tělesně a podstatně-) tělesnými ústy.
5. (Duchovně jísti Pána.) Jest i duchovní jedení těla Kristova,
ne sice takové, abychom se domnívali, že se pokrm při něm mění v ducha,
ale takové, že se nám tělo a krev Páně udílejí duchovně, ač zachovávají
svou podstatu i vlastnosti. Neděje se to dozajista tělesným, .ale duchovo
ním způsobem, skrze Ducha svatého, který nám totiž přivla.stňuje a při.
náší to, co nám bylo připraveno vydáním těla a krve Páně za nás na
smrt, to jest samo odpuštění hříchů, osvobození a život věčný tak, že
a) Decr. Gra.t. III. De conseoratíone, dist. 2, o. 42. Friedberg, I, 1328n.
1) La.t. essentia.liter.
246
ČI.21 o večeři Páně.
Kristus žije v nás a my v něm; a působí též, abychom ho pravou vírou
požívali, aby byl pro nás duchovním pokrmem a nápojem, to jest naším
životem.
6. (Kristus jako pokrm zachovává na živu.) Jako totiž
tělesný pokrm a nápoj neosvěžuje pouze a neposiluje naše těla, ale
udržuje je i při životě, tak též tělo Kristovo vydané za nás a jeho krev za
nás vylitá nejen oběerstvují a posilují naše duše, ale také je zachovávají
při životě; ne ovšem jíme-li a pijeme-li je tělesně, nýbrž sdílí- li nám je
Duch svatý duchovně podle slov Páně: A chléb, který já dám, tělo mé jest,
které já dám za život světa <Jan 6, 51). Dále: Duch jest, který obživuje,
tělo (totiž tělesně požívané) nic neprospívá <6, 63). A slova, která já
mluvím k vám, Duch jsou a život jsou (63). (Kristus jest jeden či
požíván vírou.) A jako jest třeba pokrm do sebe přijímati jedením,
mš-Ii v nás působit a účinkovat, a nic nám neprospívá, když leží mimo
nás, tak jest nutno přijímati Krista vírou, aby se stal naším, aby žil
v nás a my v něm. Praví totiž: Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke
mně, nebude nikoli lačněti, a kdo věří ve mne, nebude žízniti nikdy <Jan 6,
35). Nebo: Kdo jí mne, i on živ bude skrze mne; a ve mně přebývá a já
v něm <6, 57. 56).
7. (Duchovní pokrm.) Z toho všeho je jasno, že duchovním chlebem
vůbec nerozumíme kdovíjaký chléb pomyslný, ale samo tělo Páně
za nás vydané, které však nepřijímají věřící tělesně, ale duchovně skrze
víru. V tom následujeme cele učení samého Spasitele Krista Pána
u Jana v 6. kap. (Jedení jest nutné k spáse.) Toto pak jedení
těla a pití krve Páně jest tak nutné k spáse, že bez něho nemůže býti
nikdo spasen. Avšak toto duchovní jedení a pití se děje také mimo
večeři Páně, kdykoliv nebo kdekoliv člověk uvěřil v Krista. K tomu asi
směřuje Augustinovo: "Proč připravuješ zuby a žaludek l Věř a jedl
jsi. "b)
8. (Svátostně jísti Pána.) Kromě zmíněného jedení duchovního
jest i svátostné jedení těla Páně, při němž věřící není ůčasten pravého
těla a krve Páně toliko duchovně a vnitřně, ale též vnějšně přijímá
viditelnou svátost těla a krve Páně, když přistupuje ke stolu Páně. Dříve
sice, když věřící uvěřil, přijal obživující pokrm a nadále ho požívá; ale
proto ještě přijímá něco navíc, přijímá-li nyní též svátost. Neboť dále
pokračuje ve společenství těla a krve Páně, a víra se tak víc a více rozněcuje
a roste i jest občerstvována duchovní výživou. Dokud totiž žijeme,
b) Augustinus, In Joannis Evangelium tractatus 25, 12. MSL 35, 1602.
247
HelveteM vyznAní.
víry ustavičně přibývá. A kdo vnějšně přijímá pravou vírou svátost, ten
nepfijímá pouhé znamení, ale jak řečeno, požívá i věc samu .. Kromě toho
poslouchá ustanovení a rozkazů Páně, radostným duchem vzdává díky
za vykoupení své i všeho lidského pokolení, věrně oslavuje památku
smrti Páně a osvědčuje ji před církví, jejíhož těla jest ůdemš); těm, kteří
přijímají svátost, jest také zpečeťováno, že tělo Páně je vydáno na smrt
a jeho krev vylita nejen všeobecně za lidi, ale zvláště za každého věřícího
účastníka (svEtté Večeře), jemuž je pq,krmem a nápojem k ~ivotu věčnému.
.
9. (Ne věř íc í berou svátost sobě k odsouzení.) Kdo však
přistupuje k tomuto svatému stolu Páně bez víry, je toliko účasten svátosti
a nepřijímá věc evátostiš), z níž pochází život i spása. A takoví jedí
nehodně se stolu Páně. Kdo však nehodně jedí chléb Páně a z jeho
kalicha pijí, jsou vinni tělem akrví Páně a přivodí si jedením a pitím soud
(1 Kor. II, 29). Poněvadž totiž nepřistupují s pravou vírou, vydávají
smrt Kristovu v potupu a tak sami sobě jedí a pijí odsouzení.
10. (Přítomnost Kristova ve Večeři.) Nespojujeme tedy tělo
Páně a jeho krev s chlebem a vínem tak, že bychom říkali, že chléb sám
je tělem Kristovým - leč svátostně - nebo že by pod chlebem bylo
tělesně skryto tělo Kristovo, takže by mělo býti vzýváno též pod způsobami
chleba, anebo že by každý, kdo přijímá znamení, přijímal tím i věc
samu. Tělo Kristovo jest v nebesích, na pravici Otcově (Mar. 16, 19).
Je tedy třeba pozdvihnout srdce vzhůru a neutkvívati na chlebě ani
neuctívati Pána v chlebě. A přece není Pán vzdálen od své církve, když
slaví Večeři. Slunce, vzdálené od nás na nebi, jest nám nicméně účinně
přítomno; čím více slunce spravedlnosti Kristus (Mal. 4, 2), ač tělem
vzdálen od nás na. nebi, přece jest nám přítomen, ne sice tělesně, nýbrž
duchovně, obživujícím působením a podle svého vlastního výkladu při
poslední Večeři, že ná.m bude přítomen, Jan 14. 15. 16. (Mat. 28,20).
Z toho vyplývá, že nemáme V.ečeři bez Krista a při tom přece máme
Večeři nekrvavou a tajemnou, jak ji nazývala stará církev napořád.
11. (Jiné účely večéře Páně.) Kromě toho jsme slavením večeře
Páně napomínáni, abychom pamatovali, kterého těla údy jsme se stali,
a proto abychom byli svomí S6 všemi bratry, abychom žili svatě a neposkvrňovali
se neřestmi a cizími náboženstvími, ale setrvávali až do
konce života v pravé víře a při tom usilovali vynikati svatostí života.
t) Možno pochopiti též: a osvěděuje před církvi, kterého těla jest údem;
srov. níže odst. I 1. '
') Viz výše odst. 8 a. zvl. odst. 3.
248
CI. 21 o večeři Pěně,
12. (Přípra.va. k Večeři.) Chystáme-li se tedy přistoupiti k
(svaté) Večeří, sluší se, ábychom sebe samí podle nařízení Apoštolova
dříve zkusili (I Kor. 11, 28), obzvláště jakou máme víru; zda věříme, že
Kristus přišel pro hříšníky, zachrániti je a volati ku pokání, a. zda každý
věří, že jest v počtu těch, kteří, Kristem osvobozeni, docházejí spasení,
a zda si uložil změniti převrácený život a žíti svatě i setrvati s pomocí
Páně v pravém náboženství i ve svornosti s bratry a vzdávati hodné
chvály Bohu za vysvobození, atd,
13. C~.ád a obojí způsoba.) Za nejprostší a nejvýbornější pokládáme
ten řád, způsob či uspořádání (svaté) Večeře, které se nejvíce blíží
prvotnímu ustanovení Páně a.učení apoštolskému; záleží totiž ve zvěsto- .
vání slova. Božího, ve zbožných modlitbách, ve vlastním úkonu Páně
a v jeho opakování, v jedení těla a pití krve Páně, dále ve spasitelném
přípomínání smrti Páně a v oddaném díkůčinění, ovšem i ve svatém sdružení
v jednotu těla církve.
14. Proto zavrhujeme ty, kdo odňali věřícím druhou způsobu, totiž
kalich Páně"). Nebof ti těžce hřeší proti ustanovení Páně: Pijte z něho
všickni (Mat. 26, 27); tak výslovně nepromluvil Pán ani e chlebě.
15. (Mše.) O mši, jaká byla u starých (křesťanů), zda ji lze trpěti
či nikoli, nyní nejednáme; avšak svobodně pravíme, že mše, jak jest
rozšířena dnes po vší církvi římské, jest v našich církvích zrušena z velmi
, mnoha spravedlivých důvodů, kterých nyní pro stručnost jednotlivě
• nepřipomínáme. Jistě jsme nemohli schváliti, že se ze spasitelného úkonu
udělalo prázdné divadlo, také že se (mše) stala záslužnou nebo že se
slaví za plat a. že prý v ní kněz tvoří samo tělo Páně a že je skutečně
obětuje na. odpuštění hříchů (lidí) živých i mrtvých"), a k tomu i ke cti
a k oslavě svatých v nebi nebo na jejich památku atd!)')
C) Conc. Constantiense (Kostnický koncil), S6SS. XllI. Denzinger ě, 626
(z 15. 6. 1415). d)
Conc. Trident. sess. XXII, 2 can. 3. Denzinger č. 940 a. 950.
~) Tamt. sess. XXII, 3 can. 5. Denzinger č. 941 11.952.
4) Bullingerův rukopis pokračoval v tomto článku ještě odstavcem o šatu
a. o nádobách při večeři Páně: "Učíme, že služebníci mají při večeři Páně
užívat obyčejného šatu a. obyčejných nádob, ovšem čistých a. slušných,
Blahoslavený biskup Ambrosius pravil: "K svátostem není třeba zlata, ani
k nim nepatří, neboť se zlatem nezíakávají." Proto stavíme v našich církvích
chléb Páně na .stůl Páně v pletených košících a roznášíme je lidu se stolu
Páně na dřevěných talířích, nikoli na zlatých patenách. jak se jim tiká. Tak
i krev Páně se neudílí ve zlatých kališích. nýbrž rovněž v dřevěných čiších.
'!;, Učíme totiž, že Bůh neschvaluje přepych, nýbrž umírněnost, a. že se pří
249
Ceské TJ'znánf.
svatého evangelium, & úmluvě 8 námi v Kristu učiněné o ňěastenství
Krista Pána a všech jeho dobrodiní (1 Moj. 17, 11; Řím, 4, 11).
2. A protož o užitcích svátostí velebných to věříme, že poněvadž svátosti
od Krista Pána ustanovené a nařízené jsou netoliko proto, aby
zevnitřně rozeznávaly věrné křesťany od pohanů a jiných jakýchkoli
nšsledovníků rozdílného od pravé církve nábožeaství, ale vlastně proto,
aby byly jistotou a hojným očitým svědectvím zvláštní a milostivé k nám
vůle Pána Boha našeho,")
3. I z té příčiny užitek jich nejpřednější a nejhlavnější jest tento:
Aby, když jich požíváme, vzbuzovaly a utvrzovaly v nás víru
naši C) o zaslíbeních Božských (Mar. 16, 16; .ran 6, 56), totiž že se
nám v svátostech velebných Kristus Pán dává se všemi zásluhami
a dobrodiními svými, abychom tak skrze požívání velebných svátostí
a víru v něho konečně jeho více a více účastni byli, a v něm měli všecka
nám zaslíbená dobrodiní, totiž odpuštění hříchů, vysvobození od smrti
věčné a moci ďábelské, smíření s Bohem, ospravedlnění, účastenství
.Ducha svatého a dědictví života věčného.
4. Druhý hlavní užitek jest ten, aby svátosti velebné nás posilňovaly
a vzbuzovaly k bedlivému a snažnému ostříhání té úmluvy (Řím.
6, 3. 4), podle kteréž tak veliká dobrodiní od Boha přijímáme, a podle
kteréž také my zase Pánu Bohu tím zejména zavázáni [sme=), že přidržíce
se z celého srdce slova jeho svatého, (a) věrně a upřímně chceme
udatný boj vésti proti hříchu, ďáblu, světu a vlastnímu tělu") a (b)
jeho ctíti všelikou od něho přikázanou poctou a poslušenstvím, obzvláště
pak (c) milováním bližního svého, jakožto našeho a Krista
Pána vlastního úda a spoluúčastnika všech věcí nebeských.
5. A protož ti hodně požívají velebných svátostí, kteříž je v pravém
pokání a v pravé víře v Krista Pána tím úmyslem přijímají
(1 Kor. II, 28; 2 Kor. 13,5), aby opravdově účastni byli těch a takových
znamenitých užitků, pro kteréž jest Syn Boží svátosti své naříditi ráčil/},
Nebo kdož jinak a krom takových užitků svátostí velebných užívá
a s nimi se proti ustanovení Kristovu obírá, ten je potupuje, mění a vy.
prazdňuje. A protož v té příčině svátosti velebné nepřinášejí takovým
odpuštění hříchů a spasení, ale hrozný soud a zatracenís] (1 Kor. 11,
22. 29).
b) Podle AV 13,1. 0) Podle AV 13, 1. d) Srov. BV 11, 2; HV 20,3.
-) Srov. Lutherův Malý katechismus ve výkladu 3. a 6. prosby modlitby
Páně. I) Srov. AV 13, 1. 11) Srov. BV H, 4.
296
CI. 13 o svátosteoh . ..., CI. 14 o křtu. - CI. 15 o večeři Páně,
,
XIV. O KATU SVATÉM, PRVNí SVÁTOSTI KRISTOVl1:.
1. Křut svatý jest koupel rození a obnovení Ducha svatého. 2. Křest svatý
přináši člověk,uv Krista v~típenému hfíchů odpwtění a život věčný. 3. Poněvadž
k dítkám královstvi Boží přináleží, tedy i ony křtěny býti mají.
1. O křtu svatém vyznáváme a věříme, že ta svátost, samým Kristem
Pánem ustanovená (Mat. 28, 19), jest koupel rození a obnovení Ducha
svatého (Tit. 3, 5-7), který se na nás hojně vylévá skrze Ježíše Krista
spasitele našeho, abychom ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové
v naději života věčného"].
2. A ten křest, aneb obmytí člověka vodou ve jménu vzývané Trojice
svaté Otce, Syna i Ducha svatého"}, přináší člověku v církev Kristovu
vštípenému odpuštění hříchů a život věčný") (Skutk. 2, 38). Jakož Syn
Boží v evangelium svatého Marka (16, 16) dí: Kdož uvěří a pokřtí se,
spasen bude a kdož pak neuvěří, zatracen bude.
3. Též vyznáváme, že nemluvňátka neb děti (poněvadž k nim království
Boží vedle zaslíbení Božských přináleží a jejich jest, Matouš 19,
14) mají křtěny býti a že ty, jsouce skrze modlitby a křest Bohu obětované,
na milost se přijímají podle mnohých Písma svatého důvodůš)
(Mat. 18, 14; Mar. 10, 16; Skut. 2, 39).
XV. O VECEŘI PÁNĚ, DRUHÉ SVÁTOSTI KRISTOVl1:.
1. Chléb a vlno večeřePáně co jest a nač ee přijimajícím podává. 2. Svátost
veéeřePáně proč ustanovena? a) Pro posilněni a ujištěni viry naši a úéastnosti
Krista Pána skrze n~; b} pro hojnějM den po dni v té účastnosti Krista Pána
prospěch a vzrllst; c) ustavena proto, aby nás jakož k společnému diků činění
Bohu za všecka dobrodiní v Kristu učiněná, tak i k zůstávání v těle Krista
Pána vzbuzovala. 3. K jakému cíli neb proč k tělu Kristovu býváme připojeni.
1. O velebné svátosti kšaftu-) poslední večeře od samého Krista Pána
před utrpením jeho nařízené, věříme a vyznáváme, že ten chléb v též2
)
večeři jest pravé tělo Krista Pána za nás dané a zrazené a víno v kalichu
14
a) Srov. Lutherův 1\1.katechismus (výklad o křtu) a BV 12, 1. 2. b) Srov.
BV 12. 1. C) Srov. opět výklad o křtu v Lutherově M. katechismu. d) Srov.
AV 9, 1; BV 12,4.
15
1) závěti t) téže
297
CesM vyminf.
jest pravá krev Pána našeho Ježí§e Krista za nás vylitá.tJ
) na odpuštění
hříchů a8) přijímajícím se podává, aby jedouce tělo a pijíce krev Krista
Pána, to činili na připomínáni a zvěstovšní smrti jeho nevinné, dokavadž
nepříjde") (Mat. 26, 26; Mar. 14, 22; Luk. 22, 17. 19; 1 Kor. 11, 22).
Jakož to sám Pán Kristus při též poslední večeři a kšaftu svém vlastními
slovy svými tak ustanoviti a vysvětliti ráčil a.svatí evangelistově a apoštols.
Pavel o tom zjevně učí, píší a vyznávají, .• .
2. A taková velebná svátost usta.novená jest (a) předně pro vzbuzení")
a potvrzení víry naší o účastenství Krista Pána a všech jeho dobrodiní
(2 Kor. 13, 5), abychom přijímajíoeduohovně a posvátněš) (Jan 6,
63; 1 Kor. 2, 13), věrou i také ústy v sv~tosti tělo a krev') Pána našeho
Ježí§e Krista, (b) nikoli nepochybovali, ale pevně věřili, že opravdově
jsme a skrze takové užívání večeře Páně vždy víc a víc učiněni býváme
živí údové Krista Pána, kterýž nás k tělu svému svatému tak připojuje
(1 Kor. 6, 17; 10, 17; 12, 12. 13. 27), abychom jak ratolest z svého
kmene (Jan 15, 1. 4), tak i my jeho oudové z těla jeho svatého, jakožto
z jediného pravého pokrmu našeho docházeli a nabývali pravého nasycení
duší svých, živého osvícení, radosti, potěšení a všech dobrodiní, kteréž
nám Kristus Pán smrtí svou a celým poslušenstvím svým zasloužiti a
v svém svatém evangelium každému kajícímu předložiti a zaslíbiti ráčil,
totiž odpuštění hříchů, smíření s Bohem, ospravedlnění, účastenství
Ducha svatého a dědictví života věčného"). Potomně (c) také proto ustanovená
jest svátost večeře Páně, abychom v společném shromáždění
církve Bohu srdečně děkovali za všecka dobrodiní Božská nám v Kristu
Pánu učiněná (1 Kor. 10, 16) a přijímáním svátosti těla a krve Páně
opravdově se vzbuzovali a silniIi k zůstávání v těle Krista Pána (Jan
15, 4. 5).
4) Po příkladě sněmu z r ..1524 (Prameny děj, čes. VII, 24, čl. 17) přestalo
se na této formulaci bez termínů "in, sub, curn pane" (v chlebě, pod nim
a s ním), na lut. straně později obvyklých. h) Srov. AV 10 (něm. text)
i 24,7 a zvl. BV 13, 1-2 podle pův. textu z r. 1536, kde je chléb večeře Páně
jmenován pravým tělem pro nás zrazeným a kalich pravou krvi za nás
vylitou. C) Srov. Malý kat. Lutherův ve výkladu o večeři Páně,
a) V opise v Aktech Jednoty bratrské XIV stojí: tak přijímajícím.
t) Tamtéž se čte: pro zkořenění (srov. bratrské pojetí v BV 10, 3).
I) Tak v textu sjednaném na sněmu (a předloženém císaři) s tím, že
termín "posvátně" nesmí být překládán do latiny "sa.cramentaliter"
(oož působilo na luterské straně podeZření), nýbrž ••sanctificialiter", do němčiny
••das geheiligte Brot". Do tisku však bylo dáno ••podstatně" (ve smyslu
luterskěmj.př; čemž zůstalo v dalších edicích, i v. bratrské z r. 1608.
298
Cl. 15 o večeři Páně. - čr, 16 o pokání.
3. K kterémuž na ten konec") připojeni býváme, abychom v něm
umírajíce všelikým hříchům a zlým žádostem našim a povstávajíce
k spravedlnosti (Řím. 6, 2. 4. 6. 12), živi byli Bohu ve vší pobožnosti
a svatosti podle všech Božských přikázání a zachovávali jednotu těla
Kristova, jenž jest církev, skrze srdečné milování jedni druhýchř) (Efez.
4, 3). To vědouce, že všíckni, kteříž v té velebné svátosti z jednoho
chlebá jíme, jedno tělo učinění býváme (tak, jakž v 1. Korintským 10, 17
svatý Pavel učí), abychom se vespolek jakožto společní údové jednoho
Krista Pána srdečnou a vroucí láskou milovali, tím jisti jsouce, že ni.
koli nemůžeme žádného z spolubližních svých potupiti neb uraziti,
abychom ihned v něm nepotupili (Mat. 18, 10) a neurazili Krista Pána
(1 Kor. 8, 12), ani také že nemůžeme milovati Krista Pána, leč jej milujeme
v bližních svých (1 Jan 4, 20), jakož dí Pán (Mat. 25, 40. 45):
Cožkoli jste učinili jednomu z těchto bratří mých nejmenších, mně jste
učinili.
XVI. O pOKÁNí.
1. Právě Tcajlci 'IJždycky maií ti 8Vém pokání přijímáni i rozhfeAováni býti.
2. Pokání pravého částky tli. První iest ekroušenost srdce nad Michy. 3. Druhá
Matka pokání iest mra ti Krista JeUše. 4. Tletí částka pokání [est život nový,
záležeiící iakož ti nedopouštění ee zúmY8lně zlého, tak též ve všeliké pobožnosti
a svatosti.
'1. O pokání smýšlíme a vyznáváme, že ti, kteří po přijetí křtu svatého
padli a zhřešili, mohou zase dojíti hříchů odpuštění (Mat. 12, 31;
1 Jan 2, 1), kterého by se koli času ku Pánu Bohu (Izai. 55, 6; Ezech.
33, 12) skrze milost jeho (Jer. 31, 18; Řím. 2, 4) v pravém pokání navrátili
(Luk. 15, 20), a že církev takové kající křesťany rozhřešovati
a v společnost svatých přijímati máa).
2. Záleží pak pokání pravé na třech částkách, z nichž první jest:
Skroušenost srdce (Žalm 51, 19; 32, 3. 4; Izai. 57, 15), strach a žalost
v svědomí skrze poznání hřícha, kterážto skroušenost (jakž i svrchu
oznámeno), působí při člověku opravdovou nenávist všelikých hříchů
vnitřních i zevnítřních a srdečnou žádost vysvobození od hněvu Božího
a věčného zatracení.
d) Srov. BV 11, 2; HV 21, 12.
') Ve vyd. z r. 1579 místo ••v svátosti tělo a krev" stálo "svátosti těla
a krve" (přijfmajíoe). 1) k tomu cílí
16
4) Podle AV 12, 1.
299
Ce.k'§ vyznAní.
3. Druhá částka jest víra v Krista Ježíše (Skutk. 16,31), kteráž pochází
z evangelium svatého, jež ukazuje v samém Kristu rozhřešení, t. j.
sproštění ode všech hříchů, smíření s Bohem a ospravedlnění v zásluhách
Kristových. A taková víra působí při člověku skrze Ducha svatého
opravdové potěšení a radost srdečnou, z kteréžto pochází milování
Pána Boha a přikázání jeho").
4. Protož třetí částka pravého pokání jestC
) nový život +1 Jan 3,3: 5;
2 Kor. 4, 16) a všeliké dobré předsevzetí, kterýmž Duch sv. člověka
kujícího proměňovati a jako obnovovati ráčí, aby maje v ošklivosti první
zlý život i všeliký Bohem zapověděný hřích, jeho se více, věda a chtě,
nikoli nedopouštěl, ale již zase učiněn jsa synem Božím, Bohu živ byl ve
vší pobožnosti a svatosti podle všech přikázání Božských, a tak vedle řeči
s. Pavla (I Tím. I, 18n) bojoval dobrý boj, zachovaje víru a dobré
svědomí.
XVII. O ZPO-rnDI.
1. Jakžrozhřdován~ tak i zpověď tJ clrktJi býti má, však bez vyčítání MíchU.
Z. Vyznávajícím hřichy služebníci církve maií potěšeni a naučeni dávati, však
z Písem svatých a slova Božiho,
1. O zpovědi a rozhřešování1) smýšlíme, že v církvi má býti vyznání
hříchů (Joz. 7, 19; I Jan 1, 9; Jak. 5, 16) a jich rozhřešování, ač vyčítání
všech hříchů při zpovědi není možné (Žalm 40, 13) ani potřebné
vedle řeči Božské v žalmu položené (2alm 19, 13): Hříchy kdo může
znáti lil)
2. Také při zpovědi mají lidem od služebníků církevních spasítedlná
a potěšitedlná z Písem svatých (Izai. 40, 1. 2; 1 Tes. 5, 14) naučení
udělována býti, aby lidská svědomí hříchy stížená a zákonem Božím
přestrašená mohla ze slova Božího potěšení docházeti.")
XVIII. O SLu2EBNícíCH CíRKVE.
Mají-li 8lužebnici tJ clrkvi přisluhovati, musejí k tomu řádné povoláni býti.
O služebnících církevních smýšlíme, že žádný v církvi nemá zjevně
učiti neb svátostmi posluhovati, jediné ten, kterýž by řádně byl k tomu
16
h) Podle AV 12. 2. e) Srov. AV 12, 2; B 5, 9.
17
a) AV 11; 25. 2. h) Srov . AV 25. 1.
1) prohlášení, že Bůh hříchy odpouští
300
ČI. 16 o pokAnJ. - či. 17 o zpovědi. - ČI. II! o IIlužebnfcfch. - či. 19 o i'ádeeh.
povolán (1 Kor. 14, 40; 2id. 5, 4; Jan 15, 16; 20, 21; Sk. 1,24. 25; 14, 23;
20, 28; Gal. I, 15. 16; 1 Tím. 1, 12; 2 Tím. I, 11; 2, 12; 4, 1. 2. 5; Tit.
I, 5. 6)./J)
XIX. O ~ADíCH CíRKEVNíCH.
1. ~ádové a ceremonie církevní nemají býti Božímu slovu odporné neb zbytečné.
ale k vzdělání církve a zachování dobrého řádu sloužícl. Z. Na řádech neb ceremoniích
a ustanoveních lidských nezáleží pocta Boží ani spasení lidské. 3. Dobrých
a potřebných řádů a obyčejů nenáleží sobězlehčovati ani zúmyslné a vAetečně
jich rušiti.
1. O řádích a ceremoniích církevních, kteréž by se v církvi Boží a. ve
všelikých služebnostech církevních, jakž při svaté mši'), t. j. při modlitbách
obecních, při kázání slova Božího a při hodném užívání a posluhování
večeře Páně, tak také i jiných více schůzkách církevních a službách
Božích díti!) měly, o tom se jinde najde.š) Ale však s předky našimi to
smýšlíme a vyznáváme, že takoví toliko řádové a takové ceremonie
v církvi Boží býti mají, kteréž by ani proti slovu Božímu (2 Kor. 13, 8;
2 Tes. 2, 15) ani zbytečné nebyly, ale příjemně a pohodlně sloužily ke
cti a chvále Pána Boha, k jednotě a k vzdělání církve a k zachováni
dobrého řádu, jakž v shromáždění společném, tak i na každém místě
a při všelikých věcech k církvi přináležejících.
2. A ačkoli nemají žádní řádové a ceremonie církevní lidmi ustanoveně
(Mat. 15, 9), by pak z sebe ozdobnější byly, za to držány býti, jako by
na nich vlastně pocta Boží a spasení lidské záleželo, a církev k nim
jako k přikázáním Božským zavázána byla=),
3. však když církev Boží (vedle vyměření Slova Božího (Skutk.
16, 4; 1 Kor. 11, 22) i také zdravého rozumu z hodných, důležitých
a lidu Božímu znamenitě užitečných i potřebných příčin) co ustanovuje;
to vše, pokudž v takovém dobrém způsobu a pořádku trvá a trvati
může, nemá od kterých koli k správě církevní přináležejících lehce
a všetečně, s pohoršením jiných, rušeno a. přestupováno býti (1 Kor.
14, 32. 33).b)
/J) CI. 18. opakuje AV 14. - Srov. ještě v)'še ěl. 12.
19
4) Obsahem opírá se 1. i 2. odstavec o AV 15 a 28, 17 a o BV 15, 2. ,.
h) Srov. BV 15. 2. 8. 9.
1) Termín dlouho obvyklý i pro bohoslužby evangelicky očištěné. t) Tak
v tisku z r. 1610. Ve všech předchozích vydáních ••dá.ti". a) Bohoslužebné
řády měla vypracovati konsistof, o jejíž ustavení v evangelickém smyslu
Itavové Wah.
S01