SCÉNA III.


III. I.


(opět kancelář agentury Dresing)


AT (vstoupí do kanceláře, evidentně mu něco nesedí, obrátí se ke vstupujícímu Renému): Ale to je
přece nesmysl!


RD (vstoupí, jde k věšáku a věsí si kabát): Já vím.


AT (též se jde odstrojit, na druhou stranu věšáku): Jako z nějakého laciného filmu.


RD (klobouk, šála): To jsem mu taky říkal.


AT (během odstrojování se zarazí): Takové monstrum by přece nemohlo jen tak spadnout z nebe.


RD (naopak mluví plynule, bez přerušení činnosti, dává si načas): Moje řeč.


AT (doodstrojí se, jde pomalu doprostřed, evidentně mu celá ta představa přijde mešuge): Zobák a
srst, kdo to kdy slyšel?


RD (jde za ním, stojí zleva, rozetne to:): Přesně, povídám mu: (jako na debila) Willarde, ptakopysk
je zjevně analyticky nepravdivé zvíře. A víš, co mi na to řekl? Že prý jsem dogmatik. Já a
dogmatik! (pomáhá si rukou) Mate-matik, prosím, ale dog-matik? Vždyť já se psů bojím.


AT (s povzdechem, jde k baru): Myslím, že přestal brát ta sedativa.


RD (jako když mimochodem, založí ruce na prsou, zmiňuje marginalitu): A taky povídal, že po
Kristýně jde filozofická zombie.


AT (se překvapeně zarazí, obrátí se k němu): Ty žertuješ!


RD (s pohledem velkopansky upřeným na své nehty): Ne, myslím to smrtelně vážně.


AT (rezignovaně, nalévá dvě skleničky): Tak to ten případ můžeme zabalit. Na to nemáme.


RD (oboří se na něj, ale nehýbe se z místa): Co je to za slabošské poznámky?! Tys už o té kreatuře
někdy slyšel?


AT (znepokojeně, s replikou dolije skleničky a vrátí se s nimi k Renému): No jistě. A dost mě
překvapuje, že ty ne. (zde už by měl být u něj, nabízí mu skleničku, René gestem odmítá) Kdo si
myslíš, že má na svědomí ten masakr v Hollywoodu? (otočí do sebe jednu skleničku, dále mluví, jako
kdyby vypil něco opravdu ostrého, dramaticky) Sirotčinec v Bruselu, Armádu Spásy ve Washingtonu,
univerzitu v Torontu? (otočí do sebe druhou ) Za tohle všechno mohou vraždící filozofické zombie.


RD (mírně znepokojen): Copak ono jich je víc?


AT (jde k baru vrátit skleničky, cestou pohřebně): Je jich tolik, že prý dokonce založily i odbory.


RD (maximálně pohoršeně): No fuj!


AT (odloží skleničky, opře se o bar, kouká do stěny, jako kdyby vzpomínal na dávnou hrůzu, vypráví
strašidelný příběh): Proslýchá se, že tyhle obludy vypadají jako normální lidé. Hlava, tělo, ruce,
nohy atd. (přechází k Renému, pověsí se mu na rameno a v podstatě mu svěřuje tajemství) Žijí úplně
normální život, ale pak jim ale rupne v bedně a oni někam odjedou, překročí zákon, zakřičí (opravdu
zakřičí, jak pravý revolucionář, zároveň se pouští Reného, výrazně) „Ať žije evoluce!“ a pak cvak
(luskne). Jako když pověsíš loutku zpátky na zeď. (popojde si vpravo a složí ruce na prsou,
definitivně) Tyhle věci se prý nezastaví před ničím.


RD (sklesle na duchu): Tak to jsme v p… (slovo mu nejde přes rty)


AT (nedívá se na něj, jen odevzdaně pobídne): No jen to klidně dořekni!


RD (jedním dechem dokončí): … v pěkné bryndě.


III. II.


(ozve se těžké, výrazné klepání, oba detektivové se prvně vylekaně podívají na sebe, potom ke
dveřím; do kanceláře suverénně napochoduje Kevin, postaví se vlevo vpředu vedle detektivů,
rozhlédne se po divácích a pak ustrne ve výhrůžné pozici; detektivové na něj koukají jak na
zjevení, René jej obejde zleva)


AT: (naprosto nechápe, poruší těžké mlčení, ke Kevinovi) Kdo jste?


K (zahlaholí, vstupuje): Dobrý den, pánové.


RD: (náhle ožije, plný elánu, pospíchá Kristýnu odtížit) Bonžůr.


AT: (si Kristýny nevšímá, mluví ke Kevinovi jako ke svědkovi Jehovovu) Co tady chcete? My od vás
nic nekoupíme.


K (jde si sednout na křeslo, zapaluje si): To je můj nový osobní strážce. Jmenuje se Kevin.


AT (svitne mu, s novým zájmem se obrací ke Kevinovi, touto dobou už by René měl mít kabát pověšen a
jde si stoupnout zprava vedle křesla): Jo ahá! Máš bouchačku? Tu bych možná koupil … (Kevin
nereaguje, což Alana poněkud zneklidňuje, tak nadhazuje další možnosti) Granát? Tank? (pokračuje
poměrně dlouhý dialog Reného a Kristýny, Alan zatím zkoumá nehybného Kevina, mává mu rukou před
obličejem, strká mu do ramene, loupe jej do žeber, Kevin ve svém agresivním postoji setrvává bez
hnutí)


K (dramaticky vyfoukne kouř): Tak jak jste pokročili s tím výhružným dopisem?


RD: (decentně pokyne směrem ke Kevinovi) Kde jste k tomu přišla?


K (provinile se na něj podívá, vysvětluje): Přišel mi poštou.


RD (s mírným pobavením): Myslím k tady tomuhle (ukazuje na Kevina).


K (zpátky s původní jistotou, jako kdyby to byla nejméně zajímavá věc na světě): Poslala mi ho
tchyně ze Stockholmu. Vlakem.


RD (zamyšleně, s pohledem na Kevina, mne si bradu): Nelíbí se mi, je takový … nebezpečně mlčenlivý…
(Alan s touto replikou kulminuje své snažení Kevina vyprovokovat k činnosti; René se rázem vrací ke
Kristýně, věcně) Ale k tomu vašemu případu, bohužel mám pro vás špatnou zprávu.


K: (laň!) Probůh, vy mne děsíte!


RD (jako by říkal nějakou pikantnost, hledá, jak to správně nakousnout): Jak bych vám to sdělil co
nejšetrněji … slyšela jste někdy o filozofické zombii?


K (v super-afektu, vstane a předvede shakespearovské drama): Ach ne! Proč? Proč já mám být další na
řadě? Já nechci umřít. (sveze se zpátky na židli)


AT (to už je Alan na cestě k židli, ztěžka usedá za stůl, opírá si hlavu, nudí se): Takže asi
slyšela.


RD (věcně, lišácky, poodstupuje si od Kristýny vpravo, volí slova): No podívejte se, my tady
s Alanem děláme jako maximum. A tak nějak jsme si řekli, že jelikož je situace skutečně vážná a my
všichni tady riskujeme váš život, tak že bychom raději zdvojnásobili taxu (rychle dodá a otočí se
přitom na Kristýnu) pro případ, že by se vám něco stalo.


K (mávne rukou, přezíravě): Švédsko prosperuje. Peníze nehrají roli.


RD (potěšen, plácne si do dlaní, přistoupí ke Kristýně a už je zase donchuán): Výborně. V tom
případě vás mohu ubezpečit, že díky terénnímu vyšetřování se nám okruh podezřelých již podstatně
zúžil a že naše metoda konečně přináší konkrétní výsledky …


AT (honem mu do toho skočí, ještě aby tak prozradil, že zatím nic nemají!): … které jsou ovšem
tajné … (zamračí se na Reného)


RD (plynule naváže, zase odstoupí doprava zády ke Kristýně): … takže až něco zjistíme, dáme vám
vědět. Vy se teď vraťte do svého hotelu a nikoho k sobě nepouštějte. (otočí se k ní, varovně)
Nikoho, rozuměla jste?!


K: (hlavní monolog laně, vstává, popojde si dopředu a dramatizuje) Můj mladý život je ve vašich
rukou. Celá se chvěji a srdce mi prudce buší. Podlamují se mi kolena a na čele mám tu studený tu
horký pot. Uvnitř mne se všechno svírá a před očima se mi začíná odvíjet celý můj nádherný život.
Světlo! (s posledním slovem si dramaticky položí pravé zápěstí na čelo, levá ruka za ní vlaje, jak
mizí ze scény stylem Labutí jezero)


AT (otráveně): Není to trochu předčasné?


RD (ji tentokrát nedoprovází, přejde k Alanovi a položí před něj ruku na stůl, zkoumavě pozoruje
mizící Kristýnu): Jen ji nech.


(Kristýna mizí, Kevin se v zápětí těžkopádně vydává za ní, cestou z věšáku surově strhne její
kabát)