INTERMEZZO


Jak detektivové odhodlaně mizí ze scény, Willard jim mává; když už jsou pryč, mávání přejde v
opovržlivé odmávnutí. Přestoupí si doprostřed dopředu a promluví k divákům, podobně jako když k nim
vedl proslov. Za jeho zády mezitím VHJ pomalu připravují scénu a Kristýna s Alanem a Reném zaujmou
pozice. Tj. Kristýna do křesla, Alan s notýskem vpravo, René využívá celou levou část jeviště.


W: Dámy a pánové, následující scéna je poslední. Není vtipná ani dojemná, je nezvykle krátká a
neobyčejně brutální. Prosíme proto slabší jedince, aby raději odešli. Silnější jedince prosíme, aby
se pokusili nezvracet hned zde v jevišti, nýbrž až na nejbližší toaletě. Děkuji. (Willard se
spokojen sám se sebou odporoučí z jeviště)


SCÉNA VI.


K (polichoceně, na detektivy se i letmo podívá): Vy se mnou budete dělat interview? Takže vy jste i
novináři (zatleská)! A pro který časopis pracujete?


AT (nezúčastněně): Profil.


K (začne si připravovat líčení, pořád má potěšený tón): Aha, tak ten neznám. A budou v tom Filu
rovněž moje barevné fotky?


AT (odsekne): Samozřejmě.


K (už obvyklým povýšeným tónem): V pořádku, ptejte se.


AT (pátravě, dělá si poznámky do bločku): Vaše výsosti, čtete ráda?


K (mimochodem, maluje se): Ano.


AT (bezprostředně navazuje další otázkou, zrakem mezi poznámkami): Jakou knihu máte nejraději?


K (na chvilku se přestane malovat, zaraženě se podívá do prostoru): Nejraději?


RD (opakuje, vědoucně, celou dobu se na ni díval jak liška na slepici): Nejraději.


K (zamyslí se nad tím, ale není v tom moc efektivní): Naposledy jsem četla … takovou tu … s těmi
malými písmenky a číslíčky.


RD (hloupě, podívá se na Alana): Jízdní řád?


AT (netrpělivě vysvětlí Renému): Myslí Bibli.


AT (vrátí pozornost ke Kristýně, velmi důrazně vysloví „líbila“): A líbila se vám ta kniha?


K (zeširoka, už zase nedává pozor, maluje se): Byla dost tlustá.


AT (netrpělivě, „líbila“ teď už vyloženě přežene): Ano, ale … líbila se vám?

K (s lehkým úsměvem, maluje se): Když já si na autora nevzpomínám!


RD (důrazně a přísně do toho skočí): Stýská se vám po Švédsku?


K (úsměv rychle mizí, suše): Ne.


RD (nechápe): Jak to? Máte tam příbuzné …


K (sušeji): Tchyni.


RD (pořád nechápe): Vy ji nemáte ráda?


K (ledově): A vy?


RD (založí ruce na prsou, odmítavě): Já nemám tchyni.


K (s povzdechem): Tak vidíte.


RD (skepticky se podívá na Alana, ten bezradně pokrčí rameny, René jako když mimochodem vytahuje
pistoli a s povzdechem se ptá): No dobrá, dvakrát měř a jednou řež. Zkusím to ještě naposledy. Mate
nějaký oblíbený sport?


K (bez zájmu): Manikúru.


RD (podrážděně): Zajímavé, a nějaký oblíbený sportovec?


K (nuda): Alfréd Nobel.


AT (zvedne zraky od notesu, nevěřícně): Už zase?


RD (s pasivní agresí): Máte raději první nebo druhou světovou válku?


K (pokrčí rameny): Něco mezi.


René pohlédne na Alana, gesty se zuřivě dožaduje vysvětlení, není spokojený s tím, jaké odpovědi
dostal, a neví, zda má střílet nebo ne. Alan mezitím dával dohromady data, pekelně se soustředil, v
rovnici mu ale cosi nesedí.


AT (konstatuje chybu v Matrixu): Počkej René, něco je špatně. Ten test nemůže fungovat. (jde za
Reném a odtáhne si jej kousek víc vlevo)


RD (ještě než k němu dojde, poklesnou mu ramena, otráveně, trucovitě): Ježišikriste, už zase?


AT (naléhavě vysvětluje): Je to nesmysl. Vzpomínáš si na můj test?


RD (arogantně, pohled při tom upne kamsi do výšin): Živě. Minul jsem.


AT (pokračuje ve vysvětlování): Willard říkal, že zombie mým testem projde, protože její chování je
…



RD (doplní jej, snaží se vyřešit, o co Alanovi jde): … normální.


AT (už trochu zoufale, hledá u Reného potvrzení): Ale jazykové chování … je přece taky chování, ne?


RD (teď mu to došlo): Aha! Takže zombie žádné problémy se slovy mít nebude.


AT (s rostoucí panikou): Přesně tak! A navíc, Kristýna to být nemůže, chybí motiv.  (Oba se na
Kristýnu úkosem podívají, ta nezúčastněně dokončuje sebezušlechťování)


RD (odstrčí Alana, vyzývavě se postaví vedle Kristýny, nespouští z ní nenávistný pohled): … ještě
poslední otázku … (namíří, krutým pomstychtivým hlasem) Hodlám vás zastřelit, bojíte se?


K (jako kdyby jí někdo žádal o podpis, rozhodně se nebojí, ale podívá se na něj): Ale ano,
samozřejmě.


AT (zoufale se snaží přijít na to, co přehlédl): No tak vidíš, ona to není. Musí to být někdo jiný
… ale kdo?


RD (pomalu otočí hlavu směrem k publiku, s úsměvem ďábla na tváři, pak zařve): Ať žije evoluce!
(vystřelí, Kristýna je střelená, Alanovi vypadne notes z rukou, světla zhasínají)