1. Fyzika – obsah prezentace
A.Přehled obsahu spisu
B.Téma a cíle fyziky jako vědy (II 1-2)
C.Fyzika a příčiny (II 3-8)
D.Vymezení pohybu (III 1-3)
E.Neomezeno (III 4-8)
F.Místo (IV 1-5)
G.Prázdno (IV 6-9)

1. Fyzika – obsah prezentace
H.Čas (IV 10-14)
I.Klasifikace a hierarchie pohybů (V 1-2)
J.Kontrárnost pohybu a klidu (V 5-6)
K.Spojitost (kontinuita) a dělitelnost pohybu (VI 1-3)
L.První pohybující nepohnuté (VIII + Met. XII)

1. A. Fyzika – přehled obsahu
•Hlavní téma – pohyb
§Vzpomeňme na Metafyziku („… poněvadž jsou ve spojení s pohybem, náležejí do fyziky…“; fyzika –
předmět odloučený, ale v pohybu).
§„Příroda je však principem pohybu a klidu v tom, čemu původně náleží…“ (Phys. II 1)
§Aspekty pohybu: místo, prázdno, čas, neomezeno (III 1).
•I. kniha – pojednání o principech (+ kritika starších názorů)
•II. kniha – pojednání o příčinách jako předmětu fyziky
•III. kniha (příchod k vlastnímu tématu):
§Vymezení pohybu.
§Existuje reálně neomezeno?

1. A. Fyzika – přehled obsahu
•IV. kniha – aspekty pohybu: Místo, prázdno, čas.
•V. kniha – druhy pohybu.
•VI. kniha – spojitost a dělitelnost pohybu.
•VII. + VIII. kniha – příčiny pohybu à první nehybný hybatel.
§

1. B. Téma a cíle fyziky (II 1-2)
•Φυσικὴ ἀκρόασις = „Přírodní přednáška“ (výklad určený k poslechu)
•Co je φύσις?
§Nepochybně existuje („chtít dokazovat, že příroda jest, by bylo směšné“).
§Příroda je principem pohybu a klidu.
§Co je od přírody, má počátek pohybu a klidu v sobě – z hlediska místa nebo kvantitativního růstu a
úbytku nebo kvalitativní přeměny.
§Od přírody (φύσει) jsou:
§živočichové a jejich části
§rostliny
§jednoduché prvky – země, oheň, vzduch a voda
§Od přírody nejsou:
§lehátko, roucho
§obecně artefakty (ἀπὸ τέχνης)

1. B. Téma a cíle fyziky (II 1-2)
•Hlubší analýza – co přesně v daných jsoucnech je φύσις?
§Snad látka?
§Zasadíme-li lehátko, vyroste (snad, možná) nikoli lehátko, nýbrž dřevo – tedy látka.
§à Pak ano, látka jako základ věci je přírodou.
§Nebo že by tvar?
§Přirozenost má teprve to, co je uskutečněno, tedy co má tvar.
§Jsoucna φύσει se vyvíjejí, a to směrem ke své přirozenosti, uskutečnění, tj. tvaru.
§à Pak ano, tvar je přírodou.
§
§Φύσις tedy má dvojí význam.
§Přitom tvar jako skutečnost je přírodou více než látka (možnost).
§Fyzika má zkoumat oba druhy přírody.
§Ovšem tvar pouze potud, pokud je neodloučený (od látky).
§Odloučené tvary (jako jsoucnosti - τί ἐστι) zkoumá první filosofie.

1. C. Fyzika a příčiny (II 3-8)
•Proč je třeba hledat příčiny?
§„… naše zkoumání směřuje k vědění a máme za to, že o věci nemáme vědění, dokud nepochopíme její
‚proč‘, tj. její první příčinu. Je zjevno, že i my si musíme tak počínat jak v otázce vzniku a
zániku, tak každé přírodní změny, abychom poznali jejich principy…“
•
•Jaké příčiny?
i.z čeho jako ze složky něco vzniká (a rody toho)
ii.tvar a vzor (εἶδος καὶ παράδειγμα), tj. podstatný pojem (λόγος ὁ τοῦ τί ἦν εἶναι) a jeho rody
iii.z čeho pochází první počátek změny nebo klidu
iv.účel a cíl, k čemu něco směřuje

1. C. Fyzika a příčiny (II 3-8)
•Fyzika má určit u svého předmětu všechny 4 příčiny. Přitom:
§účel = nabytí tvaru à tvarová ≡ účelová
§„člověk plodí člověka“ à tvarová ≡ pohybová
•Fyzika a účelová příčina (II 8):
§pravidelné dění v přírodě à nejde o dění náhodné
§Náhoda (τύχη) – pohybová příčina záměrného lidského jednání, které však – výjimečně, nepravidelně
– vede k nezamýšlenému cíli (II 5-6).
§Samočinnost (αὐτόματον) – pohybová příčina jako nepravidelné samovolné přírodní dění bez účelu.
§pravidelné záměrné dění v přírodě (především v živé) à účelné jednání
§à nezbytnost teleologického výkladu a odmítnutí „mechanicismu“